Aladin - Obsah & O filmu

(zatím nehodnoceno)

Loading...

            Ritchie se nikdy ve svých fil­mech nebrá­nil zkou­še­ní nových tech­no­lo­gií a v pří­pa­dě Aladina Jarrettův tým jed­no­znač­ně posu­nul nejed­nu hra­ni­ci, ale i přes­to pla­tí, že nej­ra­dě­ji pra­cu­je s reál­ný­mi deko­ra­ce­mi a v exte­ri­é­rech. V pří­pa­dech, kdy bylo tře­ba vyu­žít digi­tál­ních deko­ra­cí a roz­ší­ře­ní deko­ra­cí reál­ných, pou­žil Jarrettův tým ske­ny a poza­dí z loka­cí v Maroku a Jordánska, aby mohl zajis­tit, že se vše bude stá­le pod­ři­zo­vat rea­lis­tic­ké­mu poje­tí.

            Jarret je pří­z­niv­cem natá­če­ní v exte­ri­é­rech, neboť ty dis­po­nu­jí sku­teč­ným slu­neč­ním svět­lem, a tvůr­ci fil­mu měli to štěs­tí, že výtvar­ni­ce fil­mu Gemma Jackson vytvo­ři­la reál­né uli­ce měs­ta Agrabahu na pozem­cích ate­li­é­rů Longcross, kde moh­lo natá­če­ní pro­bí­hat. Počasí v Londýně je bohu­žel poně­kud roz­mar­né, dokon­ce i v létě, a pro­dukč­ní tým mu byl neu­stá­le vydán na milost.

            Výsledkem toho byly někte­ré deko­ra­ce vybu­do­vá­ny uvnitř ate­li­é­rů, aby bylo mož­no zajis­tit sta­bil­něj­ší natá­če­cí pod­mín­ky. „V tako­vých pří­pa­dech jsme vytvo­ři­li digi­tál­ní roz­ší­ře­ní jed­not­li­vých deko­ra­cí a také oblo­hu, aby zábě­rům doda­ly vět­ší hloub­ku,“ vysvět­lu­je Jarrett. „Stejně jako v pří­pa­dě všech ostat­ních vizu­ál­ních efek­tů sním­ku Aladin jsme pra­co­va­li veli­ce peč­li­vě s tex­tu­ra­mi a barev­ný­mi pale­ta­mi, kte­ré pod­po­ro­va­ly reál­né deko­ra­ce a odpo­ví­da­ly návrhům vypra­co­va­ným Gemmou.“

            Scény, kte­ré se ode­hrá­va­jí v Jeskyni zázra­ků, byly vytvo­ře­ny kom­bi­na­cí reál­ných deko­ra­cí a vizu­ál­ních efek­tů. Rozsáhlé inte­ri­é­ry jes­ky­ně byly vybu­do­vá­ny v ate­li­é­rech Longcross a zahr­no­va­ly obří lví hla­vu u vstu­pu do jes­ky­ně a usku­pe­ní z umě­lé­ho kame­ne, pokry­tá nej­růz­něj­ší­mi pokla­dy. Dekoratérka Tina Jones si pro tyto úče­ly obsta­ra­la šper­ky z celé­ho regi­o­nu, pro­to­že jsou poměr­ně pes­t­ro­ba­rev­né, třpy­ti­vé a záři­vé. V pří­pa­dě někte­rých došlo k vytvo­ře­ní jejich odlit­ků z gumy, kte­ré byly poté umís­tě­ny na pod­la­hu jes­ky­ně, aby po nich moh­li her­ci i čle­no­vé štá­bu poho­dl­ně cho­dit.

            Když vez­me Aladin Jasmínu na výlet na léta­jí­cím kober­ci v rám­ci hudeb­ní­ho čís­la A Whole New World, jed­ná se o zásad­ní dějo­vý moment. Aladin nabí­zí Jasmíně mož­nost úni­ku a mož­nost cítit se popr­vé po dlou­hé době svo­bod­ná, a tvůr­ci fil­mu tou­ži­li po tom, aby se během toho her­ci pokud mož­no cíti­li dob­ře a tyto poci­ty se odra­zi­ly v jejich herec­kých výko­nech.

            Létající kobe­rec, kte­rý Jarrett se svým týmem zkon­stru­o­val, byl umís­těn na hyd­rau­lic­ké plo­ši­ně se šes­ti stup­ni vol­nos­ti ovlá­da­né ruč­ním vstup­ním zaří­ze­ním, kte­ré pohy­bo­va­lo naho­ru a dolů a ze stra­ny na stra­nu stov­ka­mi kovo­vých čepů. Tento mecha­nis­mus byl poté umís­těn před mod­ré poza­dí a kame­ra ho sní­ma­la z jeřá­bu Technocrane.

            „Legrační je, že to zrov­na dva­krát poho­dl­né neby­lo,“ říká Naomi Scott. „V pod­sta­tě jsme kle­če­li na pěno­vé pod­lož­ce umís­tě­né na spous­tě kovo­vých tyči­nek, a byli jsme obklo­pe­ni mod­rým poza­dím a k pod­lož­ce více­mé­ně upou­tá­ni. Mělo to navo­zo­vat ilu­zi nená­sil­né­ho, leh­ké­ho vzná­še­ní, ale ve sku­teč­nos­ti to tako­vé pří­liš neby­lo. Filmová magie nastá­vá tepr­ve díky hud­bě, když začne­te zpí­vat a vží­vat se do scény…pak to do sebe všech­no zapad­ne.“

            Několik fil­mo­vých postav bylo rea­li­zo­vá­no kom­plet­ně pomo­cí vizu­ál­ních efek­tů, pře­de­vším samot­ný mod­rý džin. Tým vizu­ál­ních efek­tů úzce spo­lu­pra­co­val s kosty­mé­rem Michaelem Wilkinsonem, pro­to­že prv­ky dži­no­va kos­tý­mu vytvo­ře­né­ho pro Willa Smithe muse­ly být vytvo­ře­ny také v digi­tál­ním svě­tě pro digi­tál­ní ver­zi této posta­vy.

            Jiné posta­vy, jako tře­ba opič­ka Abu (kte­rá se inspi­ru­je mal­pou), kobe­rec, papou­šek Iago a tygr Radžah, byly také plně digi­tál­ní, a v prů­bě­hu natá­če­ní her­cům pomá­ha­li lout­ká­ři, kte­ří jim posky­to­va­li refe­renč­ní body a umož­ňo­va­li jim na tyto posta­vy rea­go­vat. „Musel jsem si Abua více­mé­ně před­sta­vo­vat,“ vysvět­lu­je Mena Massoud. „S lout­ká­ři jsem spo­lu­pra­co­val celé týd­ny, jen abych zjis­til, kolik by asi opič­ka na mém rame­ni váži­la, jak bych jí pomá­hal slézt, jak ji zve­dal, jak by se mnou interagovala…prostě na jejích fyzic­kých vlast­nos­tech. Ale když jsme pak zača­li sku­teč­ně natá­čet, musel jsem všech­ny tyhle infor­ma­ce vyu­žít a pros­tě si před­sta­vo­vat, že tam Abu je.“

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře