Abril despedacado (Behind the Sun, V žáru slunce) 2011

Brazilský reži­sér Salles (autor slav­ných Motocyklových dení­ků) má na svém kon­tě neje­den pozo­ru­hod­ný fil­mař­ský zářez. Film V žáru slun­ce nás při­vá­dí do roku 1910 na bra­zil­skou - poměr­ně chu­dou - plan­táž, kde rodi­na Breves dře do úmo­ru, aby si zajis­ti­la základ­ní obži­vu. Tato rodi­na žije v sil­ném nepřá­tel­ství (kte­ré se snad už dědí po gene­ra­ce) s rodi­nou svých sou­se­dů jmé­nem Ferreiras. Právě motiv pomsty a vzá­jem­né nená­vis­ti je hna­cím moto­rem děje fil­mu, kte­rý nám před­sta­vu­je jeho vyprá­věč - Pacu, malý chla­pec, kte­rý svou spe­ci­fic­kou dět­skou mys­lí je někdy moud­řej­ší než jeho otec, jenž ctí zása­du, „oko za oko, zub za zub“, což však v koneč­ném důsled­ku vede k ani­hi­la­ci obou sou­pe­ří­cích stran.
Tento sní­mek má poklid­né tem­po, divák si může vychut­ná­vat poma­lé zábě­ry pou­ta­vé bra­zil­ské kra­ji­ny, z nichž pří­mo sálá všu­dypří­tom­né hor­ko. Dobrý je i výběr her­ců, z nichž zejmé­na Rodrigo Santoro v roli star­ší­ho syna a poz­dě­ji též „živé mrt­vo­ly“ hra­je oprav­du skvě­le. Asi je to atmo­sfé­rou, netra­dič­nos­tí ono­ho mís­ta, ale film je přes počá­teč­ní nepří­stup­nost vel­mi pou­ta­vý a zají­ma­vý, nicmé­ně v naší zemi - sou­dě dle reak­cí mého oko­lí a rela­tiv­ně níz­ké­ho počtu hod­no­ce­ní na čsfd - doce­la nezná­mý.
Nikdy asi neza­po­me­nu na to, co zna­me­ná, když krev na koši­li zežlout­ne...
A kni­ha se dá číst i vzhů­ru noha­ma. I to se z fil­mu dozví­te (samo­zřej­mě v pat­řič­ných sou­vis­los­tech).