96 hodin: Zúčtování (2014)

Taken 1 nasa­dil lať­ku vel­mi vyso­ko, jed­ná se dnes už o kla­si­ku, kult v akč­ním žán­ru, ten film snad nemá ani žád­né nega­tiv­ní odpůr­ce, což se o málo­kte­rém fil­mu říct dá. Takenu 2 uško­di­la změ­na neši­kov­né­ho reži­sé­ra a z inte­li­gent­ní akč­ní nálo­že se stal béč­ko­vý akč­ňák avšak stá­le dosti zábav­ným, no a Taken 3, par­don Parkinson 3 bych nazval spí­še už jen thrille­rem, pro­to­že po akč­ní strán­ce si film pod­ko­pá­vá nohy na plné čáře. Musím uznat ač je to vel­mi smut­né, že mě žád­ná akce neba­vi­la, vše je tak šíle­ně pro­stří­ha­né a zbě­si­lé, že nevi­dí­te kur*va nic, hla­va, ruka, noha, vlast­ně spí­še jen sly­ší­te úde­ry než je vidí­te( Jako fanou­šek Korejských akč­ňá­ků, tohle Amíkům tole­ro­vat nebu­du) a zde se to netý­ká jen u akce, ale je zde i spous­ta zby­teč­ných a dlou­hých zábě­rů do prázd­na, no zkrat­ka Megaton za kame­ru nepat­ří, tak­že teď jsem vyzvra­cel pachuť nega­ti­vů a je čas na chvá­lu. Co fil­mu výraz­ně pro­spě­lo je Forest Whitaker, ten chlap doslo­va září v roli maza­né­ho poli­caj­ta a jde vidět, že si svou roli na plné kou­le uží­vá, naštěs­tí i zde je pár zají­ma­vých inte­li­gent­ních vychy­tá­vek a solid­ní tem­po pře­tr­vá­vá i zde, kte­ré urči­tě potě­ší, na tomhle tahle série pře­váž­ně i sta­ví, co se tedy týká scé­ná­ře veli­ká spo­ko­je­nost, dalo by se to při­rov­ná­vat i k nedáv­né­mu Equalizéru, ovšem ten měl i režij­ní řemes­lo v paži, což Taken 3 potře­bo­val jako sůl. PG 13 taky kazí dojem.
60%