#4 - Čarodějnictví v průběhu věků


V našem seri­á­lu, v němž mapu­je­me 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob, se sezna­mu­je­me s fil­mem, kte­rý je ze vše­ho hlav­ně doku­men­tem, zábav­ným, děsi­vým a roz­hod­ně na svou dobu hod­ně zají­ma­vým.

Čarodějnictví v prů­bě­hu věků

Häxan

Dánsko, Švédsko, 1922, 104 minut

Režie: Benjamin Christensen

Scénář: Benjamin Christensen

Hrají:

Maren Pedersen (Čarodějnice)

Elith Pio (Mladý mnich)

Oscar Stribolt (Tlustý mnich)

Benjamin Christensen (Ďábel)

U toho­to fil­mu opět váhám, proč vlast­ně byl zařa­zen k horo­rům. Ale musím říct, že váhá­ní je tro­chu men­ší než u Golema. Häxan je fil­mem pře­de­vším doku­men­tár­ním, kte­rý sle­du­je jed­nu z nej­bi­zar­něj­ších ér lid­ské his­to­rie, a pře­de­vším jed­no z nej­vět­ších křes­ťan­ských zvěr­stev. Můj názor na čaro­děj­nic­tví je před­po­klá­dám jas­ný, a tak jsem osob­ně oce­nil, když jsem nara­zil na sní­mek, kte­rý je v pod­sta­tě hra­ným doku­men­tár­ním fil­mem, jež se tou­to pro­ble­ma­ti­kou zabý­vá a před­sta­vu­je ji ve všech jejích podo­bách, ale pře­de­vším v té podo­bě, jak by mělo být čaro­děj­nic­tví chá­pá­no. Jedná se o sou­část našich dějin, ale sou­část špat­nou, zlou, ďábel­skou...

Film je potře­ba oce­ňo­vat i v dneš­ní době, pro­to­že jeho poje­tí je sku­teč­ně uni­kát­ní. Na svou dobu roz­hod­ně. Týká se to něko­li­ka sku­teč­nos­tí. Velmi zají­ma­vá je prv­ní část, kte­rá pomo­cí rytin a obra­zů uka­zu­je, jak bylo čaro­děj­nic­tví chá­pá­no, jak bylo vyob­ra­zo­vá­no. Citují se zde pří­mo auto­ři i kni­hy. V této doku­men­tár­nos­ti pokra­ču­je film i dále, kde jsou hra­né čás­ti pro­klá­dá­ny foto­gra­fie­mi, či doko­na­lý­mi zábě­ry na muči­cí nástro­je, kde je patr­né, že fil­ma­ři samot­ní měli při natá­če­ní urči­tý nad­hled. A urči­tý humor, paro­die, či kari­ka­tu­ra se pro­lí­na­jí celým fil­mem.

Je však nut­né si uvě­do­mit, že film nemá jen paro­dic­ké vyzně­ní. Naopak, on v někte­rých momen­tech vel­mi sil­ně tla­čí na pilu a jas­ně dává naje­vo, jak teh­dej­ší pomě­ry fun­go­va­ly, jak bylo mož­né z oby­čej­né ženy udě­lat čaro­děj­ni­ci, kte­rá se při­zná k čemu­ko­li a ješ­tě ráda obvi­ní z čaro­děj­nic­tví své zná­mé, kte­ré se na ni jed­nou kři­vě podí­va­li, ane­bo do ní jen vra­zi­li na uli­ci. Vina byla na obou stra­nách. Ale dle mého jed­no­znač­ně více viny sedí na bed­rech církve, kte­rá vytvo­ři­la fana­tic­ké s pro­mi­nu­tím imbe­ci­ly, kte­ří neby­li schop­ni roze­zná­vat rea­li­tu od dogma­tu. Skutečnost se pro ně stá­va­la jen něčím, co je v roz­po­ru s naří­ze­ní­mi. A tak kdo byl pak více ovlá­dán ďáblem?

Mimochodem, zpo­dob­ně­ní ďáb­la v tom­to fil­mu je sku­teč­ně úžas­né. Zahrál si ho sám reži­sér a scé­náris­ta v jed­né oso­bě, a nut­no říci, že pro­ti ďáb­lům digi­tál­ním, je to skvě­lý bal­zám na duši. Nádherné mas­ky, rohy a drá­py jen dotvá­ře­jí celý dojem z fil­mu, v němž byly sku­teč­ně skvě­le vybrá­ny i inte­ri­é­ry. A pro dokres­le­ní atmo­sfé­ry něja­ké ty kos­ti a leb­ky. Druhá kapi­to­la napros­to bez okol­ků uka­zu­je, jak čaro­děj­ni­ce pou­ží­vá k ritu­á­lům ruku mrt­vo­ly, z kte­ré jen tak utrh­ne prst. Ale mně osob­ně film při­šel nad­ča­so­vý i z jiné­ho hle­dis­ka. I když se kame­ra sna­ží nahá těla žen zabí­rat pře­de­vším zeza­du, naho­ta je zde patr­ná, a to sku­teč­ně v míře, kte­rou by si na rok 1922 před­sta­vil jen málo­kdo. I snad pro­to byl film kri­ti­kou a pře­de­vším výše posta­ve­ný­mi, ctě­ný­mi lid­mi odmí­tán. Díky bohu neza­pa­dl a neztra­til se, a tak jej může­me shléd­nout i po bez­má­la 90 letech.

Skvělou třeš­nič­kou na dor­tu je závě­reč­ná scé­na, kde je porov­ná­vá­na čaro­děj­ni­ce s ženou, kte­rá trpí hys­te­rií. Věda je zde do jis­té míry srov­ná­vá­na s fana­tis­mem církve, nut­no říci, že ve své době z toho ani věda nemu­sí vždy vychá­zet nej­lé­pe. Film při­ná­ší zají­ma­vé závě­ry a vel­mi zají­ma­vá srov­ná­ní.

Tečkou k tomu­to fil­mu by moh­lo být zmí­ně­ní skvě­lých scén, kde dochá­zí k čaro­děj­ným ritu­á­lům. Film se totiž zamě­řu­je i na jejich zob­ra­zo­vá­ní a nut­no říci, že líbá­ní ďáblo­va zad­ku je vskut­ku neza­po­me­nu­tel­né, obdob­ně jako porod ďáblo­vých dětí, kte­rý je ukáz­kou toho, že film se s urči­tou dáv­kou čer­né­ho humo­ru sna­ží uká­zat sku­teč­ně vše, co se čaro­děj­nic­tví a fana­tic­ké­ho křes­ťan­ství týká.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Vyvolání hrů­zy není prv­ním zámě­rem fil­mu, přes­to mno­ho scén je zde sku­teč­ně děsi­vých, niko­li ve svém zob­ra­ze­ní, ale pře­de­vším ve svých důsled­cích. Film se vyhý­bá pří­mé­mu zob­ra­zo­vá­ní nási­lí, přes­to je ve svém vyzně­ní vel­mi efek­tiv­ní a jed­ná se o jeden z doku­men­tů, kte­ré se dané době věnu­je sku­teč­ně výteč­ně. Hororovost zde není prvot­ní záměr, i přes­to si mys­lím, že je film mezi horo­ry vhod­né zařa­dit.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Již zmí­ně­né neza­mě­ře­ní na horor, roz­lo­že­ní pří­bě­hu do frag­men­tů, kde se těž­ko budu­je atmo­sfé­ra, neboť jsou navíc jed­not­li­vé hra­né scé­ny pro­klá­dá­ny komen­tá­ři a foto­gra­fie­mi, respek­ti­ve ryti­na­mi.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 8.4.2019


Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • #1 - Kabinet doktora Caligariho13. března 2019 #1 - Kabinet doktora Caligariho A máme tu první film ze série 101 nejlepších hororů. Jedná se o legendární dílo, které doslova umělecky kombinuje výtvarno a film v nezapomenutelných obrazech a příběhu, který uchvátí i v […]
  • #7 - Vrah mezi námi (M)22. dubna 2019 #7 - Vrah mezi námi (M) Tenhle film by se i v češtině měl nazývat prostě M. Je to výstižné, je to tajemné a je to zároveň symbolické pojmenování, které k tomuhle filmu prostě patří. Proto jsem si dovolil ponechat […]
  • #13 - The Old Dark House3. června 2019 #13 - The Old Dark House Filmy o strašidelných domech mají vždycky své kouzlo. Některé jen proto, že jsou to brakové podivnosti. Ale některé dokážou zaujmout. Starý temný dům je jedním z těch případů a je nejen […]
  • #22 - Bad Seed (1956)5. srpna 2019 #22 - Bad Seed (1956) Horory mají mnoho podob, ale ty, v nichž vystupují děti jako zosobnění zla, jsou velmi znepokojující. Dětská naivita a nevinnost jsou v rozporu se zlem, které dýmá kdesi uvnitř. The Bad […]
  • #2 - Golem18. března 2019 #2 - Golem Druhým filmem ze seriálu 101 nejlepších hororů je německý Golem, film, který živil dávnou pražskou legendu. Ponořme se tedy do Prahy, která ani trochu Prahu nepřipomíná, ve filmu, který […]
  • #24 - Dracula (1958)19. srpna 2019 #24 - Dracula (1958) Dracula je jednou z nejčastěji se na plátně objevujících postav. Z těch hororových jednoznačně. Christopher Lee je zase jedním z nejznámějších představitelů transylvánského hraběte. Film […]
  • #3 - Upír Nosferatu25. března 2019 #3 - Upír Nosferatu Už třetí díl našeho seriálu o 101 nejlepších hororech všech dob nás zavádí k prvnímu a jednomu z nejdůležitějších filmů,v nichž se vyskytuje postava upíra Draculy, i když je pravda, že v […]
  • Psychofarmakoterapie stručně, jasně, přehledně19. května 2017 Psychofarmakoterapie stručně, jasně, přehledně Stručná, přehledná, užitečná a praktická, tak by se dala charakterizovat publikace psychiatra a psychoterapeuta Dr. med. Jana Drehera. Je ideální pro psychiatry, klinické psychology, […]
  • #10 - Zrůdy13. května 2019 #10 - Zrůdy Jeden z nejkontroverznějších a nejodsuzovanějších filmů své doby. Snímek, který zakončil velmi slibnou kariéru režiséra Toda Browninga. Zároveň film, který patří do zlatého fondu. […]
  • #27 - Peeping Tom (1960)9. září 2019 #27 - Peeping Tom (1960) Jestliže víte, co znamená slovo "voyeur", víte i, co se skrývá pod označením "Peeping Tom". Taková postava je sama o sobě dost lákavou studnicí možností, kterými lze příběh rozvést. […]