Kritiky.cz > Filmové recenze > 101 nejlepších hororů > #33 - Ptáci (1963)

#33 - Ptáci (1963)

Alfred Hitchcock je reži­sé­rem, kte­rý se zaslou­žil o jed­ny z nej­lep­ších sním­ků, jaké kdy byly nato­če­ny. „Ptáci“ roz­hod­ně pat­ří k jed­něm z těch, na kte­ré se bude stá­le vzpo­mí­nat a kte­ré se budou nadá­le obje­vo­vat na tele­viz­ních obra­zov­kách a v DVD/Blu-ray pro­dej­nách.

Ptáci

The Birds

USA, 1963, 119 minut

Režie: Alfred Hitchcock

Scénář: Evan Hunter pod­le pří­bě­hu Daphne du Maurier

Hrají:

Tippi Hedren (Melanie Daniels)

Rod Taylor (Mitch Brenner)

Jessica Tandy (Lydia Brenner)

Suzanne Pleshette (Annie Hayworth)

A máme tu barev­né­ho Hitchcocka a asi jeden z jeho nej­zná­měj­ších fil­mů, hned po „Psychu“. I když nut­no říci, že roz­hod­ně neří­kám, že je fil­mem nej­lep­ším. Jsou zde, ale­spoň pod­le mého míně­ní, lep­ší, kte­ré pros­tě neby­ly auto­ry „101 horo­rů, kte­ré musí­te vidět, než umře­te“ vybrá­ny. I přes­to „Ptáci“ roz­hod­ně mezi 101 nej­lep­ších horo­rů pat­ří, a to pře­de­vším pro­to, že se jed­ná o prv­ní sku­teč­ně úspěš­ný film, kde hlav­ním nepří­te­lem člo­vě­ka je zví­ře. Postupem let násle­do­va­ly samo­zřej­mě fil­my dal­ší, jako Spielbergovi „Čelisti“, ale i mno­hem méně pove­de­né sním­ky, s nimiž se roz­tr­hl pytel. Vždyť kolik žra­lo­ků, dra­vých ryb, kro­ko­dý­lů, pavou­ků a dal­ší havě­ti jsme vidě­li zabí­jet? Fascinace pří­ro­dou a tím, že je moc­něj­ší než člo­věk, je odvě­ká a pro­je­vo­va­la se i v jiných fil­mech. Do stej­né­ho ran­ku tak může­me zařa­dit „King Konga“ nebo „Island of Lost Souls“ – tyto fil­my uvá­dím pro­to, že byly na strán­kách Necronomiconu již recen­zo­vá­ny.

Ale „Ptáci“ jsou jiní. „Ptáci“ nám uka­zu­jí, co se sku­teč­ně sta­ne, když pad­ne ona „nepo­pi­ra­tel­ná“ prav­da, že člo­věk je nej­in­te­li­gent­něj­ším zví­ře­cím dru­hem, kte­rý je pánem nad vše­mi ostat­ní­mi. A v tom­to ohle­du jsou „Ptáci“ fil­mem, kte­rý se spí­še podo­bá zom­bie fil­mům, jako je Noc oživlých mrt­vol a dal­ší díla George A. Romera. „Ptáci“ zde totiž nejsou zmu­to­va­nou hroz­bou, nejsou něčím, co je zapří­či­ně­no lid­skou chy­bou. A pokud ano. Nedozvídáme se sku­teč­nou prav­du. Ocitáme se ve svě­tě, kde se něco děje, něco špat­né­ho se při­ho­di­lo člo­vě­ku a on to nedo­ká­že pocho­pit, nedo­ká­že si to vysvět­lit. A Hitchcock ani žád­né vysvět­le­ní ve fil­mu nepo­dá­vá. Není to jako Psycho, kde je posled­ních pět minut věno­vá­no psy­cho­lo­gic­ké ana­lý­ze Normana Batese. „Ptáci“ jako­by ani nekon­či­li, není zde ani „The End“ či podob­né pro Hitchcocka typic­ké zakon­če­ní. Film je uza­vřen nesku­teč­ně ote­vře­ně a hroz­ba vůbec není zažeh­ná­na, ale dále kolem nás pole­tu­je.

Právě v tom­to ohle­du shle­dá­vám podob­nost s „Nocí oživlých mrt­vol“. Lidstvo – ane­bo urči­tá sku­pi­na oby­va­tel – je vysta­ve­no hroz­bě, kte­rá má nezná­mou pří­či­nou, již není mož­né odha­lit. Jednotlivci jsou vysta­ve­ni děsu, stra­chu a nejis­to­tě, což je stme­lu­je do sku­pin. Uvědomují si, jak je důle­ži­té žít spo­leč­ně, stej­ně jako si uvě­do­mu­jí, jak mali­cher­né jsou někte­ré jejich sta­ros­ti a pro­blémy. Nechci tvr­dit, že „Ptáci“ jsou vizi­o­nář­ským fil­mem, stej­ně jako jím není – nemu­sí být – Noc oživlých mrt­vol, ale jed­ná se o film, kte­rý nutí k zamyš­le­ní a kte­rý nám nepre­zen­tu­je pou­ze strach, nemá nás jen děsit, ale má nám také uká­zat, jaké je naše mís­to ve spo­leč­nos­ti a ve svě­tě vůbec.

Hitchcock měl vždy sla­bost pro krás­né ženy a cha­risma­tic­ké muže, což doká­zal i výbě­rem her­ců pro hlav­ní role toho­to fil­mu. Tippi Hedren je krás­ná a skvě­lá záro­veň, Rod Taylor je cha­risma­tic­kým a pře­de­vším sil­ným muž­ským hrdi­nou, o kte­ré­ho se Melanie může opřít a do kte­ré­ho se může zami­lo­vat. Romantický pří­běh je zde podá­ván pří­jem­ně sko­ro až s krás­nou nai­vi­tou, ale postup­ně se dostá­vá do tako­vých obrá­tek, kdy jaká­ko­li roman­ti­ka mizí, ze zami­lo­va­nos­ti se stá­vá pou­to, kte­ré je nezbyt­né pro pře­ži­tí.

„Ptáci“ jsou ukáz­kou toho, že Hitchcock doká­zal vzbu­dit strach v pod­sta­tě jakým­ko­li způ­so­bem, může k tomu vyu­žít pří­ro­du, stej­ně jako šíle­nou mysl. A nut­no při­znat, že někte­ré scé­ny z „Ptáků“ jsou stej­ně neza­po­me­nu­tel­né jako scé­ny z „Psycha“.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Skvělé herec­ké obsa­ze­ní, skvě­lý pří­běh a pře­de­vším sil­né horo­ro­vé cítě­ní, kte­ré reži­sér vždy měl. Scéna, kdy Melanie sedí na lavič­ce a za ní se na pro­lé­zač­kách hou­fu­jí hej­na, je sku­teč­ně pří­zrač­ná, stej­ně jako závěr celé­ho fil­mu. „Ptáci“ niko­ho nene­cha­jí klid­ným a je ukáz­kou mis­trov­ství pomen­ší­ho obtloust­lé­ho muže.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

„Ptáci“ v dneš­ní době půso­bí nere­ál­ně, v někte­rých scé­nách je patr­né, že tam byli při­dá­vá­ni doda­teč­ně. Vypadá to podob­ně, jako když se udě­la­jí špat­né digi­tál­ní tri­ky. Přesto má ten­to způ­sob své krás­né kouz­lo, kte­ré nikdy nevy­mi­zí, a já jsem vlast­ně rád, že Hitchcock něco tako­vé­ho doká­zal nato­čit.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 28.10.2019


Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.


Ohodnoťte článek


Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Související příspěvky:

  • #31 - Karneval duší (1962)7. října 2019 #31 - Karneval duší (1962) "Karneval duší" je trochu jiným černobílým hororem, což je dáno dokumentárními prvky. Přesto - anebo právě proto - se snímek nesmazatelně zapsal do historie světového hororu. […]
  • #28 - Psycho (1960)16. září 2019 #28 - Psycho (1960) Mohl tu tento film chybět? Asi každému je odpověď jasná. Ne, "Psycho" prostě v nejlepších hororových žebříčcích chybět nemůže, protože se jedná o jeden z vrcholů filmové tvorby […]
  • #21 - Ďábelské ženy (1955)29. července 2019 #21 - Ďábelské ženy (1955) Ještě před prvním hitchcockovým filmem, s nímž se zapsal do dějin hororu, tu máme film, který si zaslouží být mezi těmi nejlepšími stejně dobře jako Mistrovy filmy. Ďábelské ženy Les […]
  • #16 - Černá kočka (1934)24. června 2019 #16 - Černá kočka (1934) Film podle Edgara Allana Poea, který je originálu věrný asi jako americké spektákly historickým faktům. Ale nic to nemění na tom, že se jedná o film, kde se poprvé setkávají Lugosi s […]
  • #35 - Onibaba (1964)4. listopadu 2019 #35 - Onibaba (1964) Japonský film odehrávající se v lánech rákosí, v polích, kde se může skrývat láska, smrt, ale i jedna obrovská díra, chřtán, který polyká lidská těla stejně jako lidské duše. […]
  • #5 - Fantom opery8. dubna 2019 #5 - Fantom opery Pátým filmem, který údajně patří mezi 101 nejlepších hororů, je Fantom opery. Jeden z příběhů, který se stal doslova nesmrtelným, a to i díky tomuto snímku. Fantom opery The […]
  • #7 - Vrah mezi námi (M)22. dubna 2019 #7 - Vrah mezi námi (M) Tenhle film by se i v češtině měl nazývat prostě M. Je to výstižné, je to tajemné a je to zároveň symbolické pojmenování, které k tomuhle filmu prostě patří. Proto jsem si dovolil ponechat […]
  • #20 - Putovala jsem se Zombií (1943)22. července 2019 #20 - Putovala jsem se Zombií (1943) V názvu se vyskytuje zombie a v příběhu také, ale ještě nám chybí ten poslední krok, abychom zombie chápali jako monstrum, které se snaží sežrat lidský mozek. Film o voodoo a o […]
  • #2 - Golem18. března 2019 #2 - Golem Druhým filmem ze seriálu 101 nejlepších hororů je německý Golem, film, který živil dávnou pražskou legendu. Ponořme se tedy do Prahy, která ani trochu Prahu nepřipomíná, ve filmu, který […]
  • #14 - Island of Lost Souls10. června 2019 #14 - Island of Lost Souls H. G. Wells je jeden z nejzajímavějších autorů sci-fi a hororu, který tvořil na přelomu 19. a 20. století. Jeho příběhy jsou zfilmovávány poměrně často. Ostrov doktora Moreaua je jedním z […]