Denní archiv Listopad 12, 2018

0

Grinch - Film má rodinný charakter a pobaví každého, kdo se nechá vtáhnout do bláznivého světa animovaného filmu plného nápadů.

Kdo nemá rád před­vá­noč­ní náku­py, pře­zdo­be­né obcho­dy a tu neu­tu­cha­jí­cí radost­nou nála­du, kte­rá před­chá­zí Štědrému dnu, ten jis­tě pocho­pí nabru­če­nou nála­du a nápa­dy pana Grinche.  Ten žije se svým psem Maxem v nápa­di­tě zaří­ze­ném skal­ním síd­le s výhle­dem do údo­lí. Přestože je kolem krás­ná pří­ro­da, maleb­né měs­teč­ko Kdosice v údo­lí a jeho oby­va­te­lé Kdovící ho parád­ně štvou. Městečko vypa­dá, jako by ho někdo vyro­bil z per­ní­ku, ale ve sku­teč­nos­ti je jen pří­liš barev­né a roz­já­sa­né. Jsou Vánoce a kaž­dý se těší na Santu. Kdovíci naku­pu­jí dár­ky a zdo­bí své domeč­ky, vše­mu domi­nu­je mohut­ný vánoč­ní stro­mek. Radostnou před­vá­noč­ní nála­du plnou tajem­né­ho oče­ká­vá­ní Grinch pří­mo nesná­ší, a tak chys­tá pro Kdovíky pře­kva­pe­ní. Netuší ale, že pře­kva­pe­ní chys­tá i malá hol­čič­ka Cindy-Lou.…

Autor:
0

Navždy spolu, v dobrém i zlém

Američané Merry, Sam a Connor jsou doko­na­lá rodi­na, kte­rá žije na doko­na­lém mís­tě na švéd­ském ven­ko­vě. Merry si svůj nový život nemů­že vyna­chvá­lit. Miluje peče­ní, prá­ci na zahra­dé i své­ho malé­ho syna. Sam se roz­ho­dl, že po odcho­du z uni­ver­zi­ty začne s novou kari­é­rou fil­ma­ře. Zdá se, že jeho úspěch v nové pro­fe­si je jen otáz­kou času. Sam i Merry jsou vel­mi šťast­ní. Tak vel­mi, že občas tomu ani sami nevě­ří. Bezmezně milu­jí­cí man­žel­ka, odda­ný man­žel, ope­čo­vá­va­né dítě. Tak tahle rodi­na na prv­ní pohled vypa­dá.

Když je navští­ví Merryina nej­lep­ší při­tel­ky­ně Frank, sta­ne se oka­mži­tě sou­čás­tí rodi­ny. Její pří­tom­nost však odha­lí nejen faleš, zra­du a lži, kte­ré se týka­jí vzta­hu Merry a Sama, ale na povrch vyplou­va­jí i ty, kte­ré neu­stá­le pozna­ču­jí přá­tel­ství Merry a Frank. Když zdán­li­vě doko­na­lý život pozna­čí tragé­die, všech­ny lži ztra­tí smy­sl. Kdo je mani­pu­lá­tor a kdo oběť? A čí je to všech­no vina?

Jihoafrická spi­so­va­tel­ka Michelle Sacks napí­sa­la pří­běh o tem­né strán­ce man­žel­ství, mateř­ství a přá­tel­ství. Tři vypra­vě­či - Merry, Sam a Frank - postup­ně čte­ná­ři odha­lu­jí své zvrá­ce­né a ska­ze­né duše a démo­ny, se kte­rý­mi nemo­hou nebo nechtě­jí bojo­vat. Jsou nesym­pa­tič­tí a odpor­ní, ale jejich psy­chi­ka je doko­na­le pro­pra­co­va­ná, tak­že jim věří­te kaž­dé slo­vo a kaž­dou myš­len­ku.

Spíš než na akci se pří­běh zamě­řu­je spíš na poci­ty postav. Až na jed­nu tra­gic­kou udá­lost a to, co se roz­pou­ta­lo po ní, se v kni­ze téměř nic nedě­je. Děj se poma­lu posou­vá kupře­du a postup­ně se uka­zu­jí trh­li­ny ve zdán­li­vě per­fekt­ním živo­tě. Díky stří­dá­ní vypra­vě­čů čte­nář zís­ká více pohle­dů na to, co se děje, a může si tak utvo­řit vlast­ní názor. Jelikož v kni­ze chy­bí uvo­zov­ky, je občas tež­ké roz­li­šit, co posta­vy říka­jí a co si jen mys­lí. Tahle drob­ná vada na krá­se se ale dá pře­hléd­nout a pokud jste fanouš­ky psy­cho­lo­gic­kých thrille­rů, kon­tro­verz­ní a šoku­jí­cí kni­ha V dob­rém i zlém vás nadchne.

 

Hodnocení: 80%

 

 

V DOBRÉM I ZLÉM

Autorka: Michelle Sacks

Originální název: You Were Made for This

Překlad: Milan Lžička

Vydáno: Grada, 2018

Počet stran: 296…

Autor:
0

Toy Story 4: Příběh hraček - premiéra příští rok

Příští rok se vrá­tí do kin ani­mo­va­ná stá­li­ce Toy Story 4. Do dabo­vá­ní hlav­ních rolí se samo­zřej­mě vra­tí Tom Hanks a Tim Allen. K nim se při­da­jí dal­ší slav­ní her­ci, napří­klad i Patricia Arquette, hvězda kri­mi­nál­ky Kriminálka: Oddělení kyber­ne­ti­ky a seri­á­lu Médium. Premiéra pokra­čo­vá­ní po 8 letech je  8.8.2019.

Autor:
0

Jóga pro seniory vám protáhne tělo bez ohledu na věk

Zdravý pohyb, pro­ta­že­ní i rela­xa­ce jsou důle­ži­té v kaž­dém věku. Když už má ale člo­věk něja­ké ty roky, cvi­če­ní se stá­vá s kaž­dým dnem obtíž­něj­ším. A co tepr­ve, když jste nikdy v živo­tě nijak výraz­ně necvi­či­li a v poz­děj­ších letech bys­te rádi zača­li? Že to není nemož­né, doka­zu­je kni­ha Věry Vojtěchové a MUDr. Ivany Ballingové s názvem Jóga pro seni­o­ry.

Autor:
0

Jak jsem šel pro mléko a vrátil se s kolem – co se skrývá za našimi rozhodnutími?

Dnes a den­ně se roz­ho­du­je­me. Chceme, někdy ale musí­me. Co sto­jí za naši­mi roz­hod­nu­tí­mi? Rozhodujeme se vždy stej­ně? Co muži a ženy, je jejich roz­ho­do­vá­ní oprav­du roz­díl­né? Tato pub­li­ka­ce je zamě­ře­na na to, co sto­jí za naši­mi roz­hod­nu­tí­mi, jak ten­to pro­ces vlast­ně pro­bí­há. Jochen Mai je eko­no­mic­ký novi­nář a sou­kro­mý porad­ce v oblas­ti soci­ál­ních médií a mar­ke­tingu. Je řeč­ní­kem a účast­ní­kem dis­ku­sí, vydal řadu úspěš­ných knih. Kniha Jak jsem šel pro mlé­ko a vrá­til se s kolem je veli­ce prak­tic­ká a zábav­ná kni­ha. …

Autor:
0

Ostrov - Ani vynikající, ani špatný... Prostě nešťastný.

Michael Bay je jed­ním z mála fil­mo­vých tvůr­ců, kte­ří to umí pořád­ně (a koli­krát až nezdra­vě) roz­jet. Tam, kde se ostat­ní spo­lé­ha­jí na rych­lost­ní stu­peň čís­lo dvě či tři, tam už má Bay pře­řa­ze­no na pět­ku, popř. i šest­ku. Intelektuálními kri­ti­ky opo­vr­ho­va­ný reži­sér kul­tov­ní Skály se s ničím nezdr­žu­je, ze star­tu nasa­zu­je vyso­ké tem­po a z něho sle­vu­je až teh­dy, když už se musí váž­ně kon­čit. Jen málo­kte­rý reži­sér to umí roz­pa­rá­dit nato­lik, že si divák při­pa­dá jak na kli­ka­té hor­ské drá­ze. Jen mini­mum tvůr­ců doká­že dosáh­nout toho, aby divák změk­nul a v urči­tém oka­mži­ku pova­žo­val akč­ní film za umě­lec­ké dílo. Nutno však dodat… a neje­nom z toho důvo­du, aby to nevy­pa­da­lo, že jsem do Baye udě­la­nej - nena­jde se mno­ho fil­ma­řů, kte­ří umí tak „nád­her­ně“ posí­rat kon­ce.…

Autor:
0

Nejlepší seriálové znělky (15.-11. místo): před branami TOP 10 zůstala Hra o trůny či kultovní MacGyver

Ještě než se po hla­vě vrh­ne­me do prv­ní polo­vi­ny naše­ho tři­ce­ti­člen­né­ho žeb­říč­ku, rád bych zmí­nil, že kdy­by to šlo, všech­ny zněl­ky z této pěti­ce bych vtěs­nal do TOP 10. Ale bohu­žel pro ně a bohu­dí­ky pro divá­ka, seri­á­lo­vý svět nám v prů­bě­hu let dal ješ­tě lep­ší úvod­ní int­ra.

15) Má tlustá Valentýna (Mi gorda bella)

Okolo roku 2005 byla Valentýna neod­mys­li­tel­nou sou­čás­tí odpo­led­ní­ho blo­ku tele­no­vel na Nově. Dnes už by ji prav­dě­po­dob­ně vět­ši­na divá­ků, kte­rá na ní vyrůs­ta­la, vní­ma­la spí­še jako tako­vý hyb­rid paro­die a sit­co­mu. Znělka v kom­bi­na­ci s hitem Poco a Poco od vene­zu­el­ské­ho zpě­vá­ka Jeremíase ovšem z mého pohle­du zůstá­vá i po letech geni­ál­ní.

14) Hra o trůny (Game of Thrones)

Asi málo­kte­rý sou­čas­ný seri­á­lo­vý labuž­ník by neznal zněl­ku k tomu­to v mno­ha ohle­dech revo­luč­ní­mu tele­viz­ní­mu poči­nu. Kdybych ji měl popsat slo­vy kri­ti­ka, řekl bych, že je řeme­sl­ně zce­la doko­na­lá, napros­to vysti­hu­je atmo­sfé­ru seri­á­lu a doká­že vás výbor­ně nala­dit na sle­do­vá­ní kaž­dé epi­zo­dy. Patří mezi ta úvod­ní int­ra, kte­rá se nepře­ska­ku­jí, ale nao­pak vychut­ná­va­jí.

13) Sheena

Málokdo si dneska vzpo­me­ne na tuto krá­lov­nu afric­ké džun­gle, kte­rá byla na našich tele­viz­ních při­jí­ma­čích krát­ce k vidě­ní v úvo­du nové­ho tisí­ci­le­tí díky Primě. Ještě méně smr­tel­ní­ků, pokud vůbec někdo, má pak zřej­mě pár vzác­ných scén Sheeny tak jako já dodnes ucho­va­ných na video­ka­ze­tách VHS. Samotná zněl­ka je pak pod­le mě pros­tě a jed­no­du­še kou­zel­ná…

12) MacGyver

Richard Dean Anderson je pro mě na věky věků jeden z herec­kých bohů, jenž dal seri­á­lo­vé­mu svě­tu dvě neza­po­me­nu­tel­né posta­vy. Tou prv­ní je cha­risma­tic­ký hrdi­na a pře­de­vším zaslou­ži­lý vše­u­mě­lec Angus MacGyver. Sestřihu jeho legen­dár­ních kous­ků za dopro­vo­du kul­tov­ní melo­die k seri­á­lu z osm­de­sá­tých let pat­ří v našem žeb­říč­ku dva­nác­té mís­to.

11) Kriminálka New York (CSI: NY)

Jak jsem už zmi­ňo­val v pří­pa­dě Miami, nikdy jsem nebyl žád­ný CSI fajnšme­kr. Kriminálka NY se mi ovšem vždyc­ky jevi­la jako neja­trak­tiv­něj­ší, a to hlav­ně asi díky New Yorku a sym­pa­tic­kým posta­vám. Nu a pak je tu samo­zřej­mě ta úžas­ná sklad­ba Baba O’Riley od kape­ly The Who. Toto intro bych popsal asi jako tako­vé pohla­ze­ní New Yorkem, jehož pří­tom­nost ze zněl­ky pří­mo sálá.

Autor:
0

ŠKWOR

O2 aréna / fotokniha / unplugged turné — Do speciálního koncertu, kterým Škwor v pátek 16. listopadu v pražské O2 aréně oslaví 20 let existence, zbývá už jen posledních pár dnů. Nicméně už teď je jasné, že v historii kapely půjde – ať už jde o návštěvnost nebo technickou a produkční náročnost akce – o naprosto zásadní událost. Aby toho nebylo málo, nachystali si Škwor na den koncertu pro fanoušky ještě jednu libůstku – exkluzivně vypravenou knihu ŠKWOR / 1998 – 2018. V příštím roce pak kapela vymění velké sály za ty komornější, když vůbec poprvé ve své kariéře vyrazí na unplugged turné.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

Divadlo: Krysař (2018)

Po loň­ské návštěvě tak tro­chu nestan­dart­ní­ho muzi­ká­lu Tajemství od Daniela Landy a jeho man­žel­ky v reži­sér­ské pozi­ci, kte­rý se mi ale až neče­ka­ně zalí­bil, jsem vyu­žil mož­nos­ti zhléd­nout také jeho ješ­tě o něko­lik roků star­ší tvor­bu, i když po více než dva­ce­ti letech po pre­mi­é­ře samo­zřej­mě v novém nastu­do­vá­ní.

Kulisy

Na malé scé­ně Divadla Kalich se ten­to­krát pro­duk­ce vytáh­la s vel­mi chytře navr­že­ný­mi kuli­sa­mi, kte­ré během před­sta­ve­ní neby­lo tře­ba nijak výraz­ně manu­ál­ně měnit a přes­to díky dvě­ma toč­nám nabí­ze­ly pat­řič­nou vari­a­bi­li­tu s mini­mál­ní spo­tře­bou stmí­va­ček. Na nich se poté ode­hrá­val tem­ný, sko­ro až deka­dent­ní muzi­kál o tajem­ném Krysaři, kte­rý původ­ně při­jel do měs­ta vyře­šit pro­blém s pře­mno­že­ný­mi kry­sa­mi, ale nako­nec jeho pří­tom­nost roze­hrá­la mno­hem vět­ší par­tii, kte­rá může vyús­tit až v nekon­t­ro­lo­va­tel­né krvepro­li­tí ve měs­tě pro­hni­lej­ším, než se na prv­ní pohled může zdát.

Hudba

To vše se ode­hrá­va­lo za zvu­ků Landovy typic­ké tvor­by plné jed­no­du­chých, ale zato říz­ných tónů, na jeviš­ti netra­dič­ně repro­du­ko­va­ných za hoj­né účas­ti elek­tric­kých kytar. Na Krysařovi neo­myl­ně pozná­te, že se jed­ná o Landův muzi­ká­lo­vý debut a v porov­ná­ní s o něko­lik let mlad­ším Tajemstvím si mís­ty (hlav­ně v prv­ní půli před­sta­ve­ní) musí­te nepo­pi­ra­tel­ně říkat, že tex­ty jsou mís­ty mož­ná až pří­liš jed­no­du­ché a říkan­ko­vi­té, navíc s napros­to špat­ně dota­že­ným ver­šo­vá­ním, ve kte­rém sem tam něja­ké to slův­ko chy­bí, a sem tam zase pře­bý­vá. A ne, není to účel, to je pou­ze nedo­ta­že­nost, kte­rou mno­ho lidí nesly­ší a mno­ha lidem tudíž ani neva­dí. Já z ní ale doslo­va ros­tu a trhá to mé jem­né slu­cho­vé ústro­jí na cuc­ky. Sem tam se ten­to pro­blém dá doda­teč­ně vyře­šit vhod­nou into­na­cí a poml­ka­mi, kte­ré umí nedo­sta­tek či nad­by­tek sla­bik ve ver­ši šikov­ně ukrýt, ale v prv­ní půli se o to nikdo zjev­ně nesna­žil, což mě v kom­bi­na­ci s až pří­liš jed­no­du­chým frá­zo­vá­ním v říkan­ko­vi­té hud­bě oprav­du ruši­lo a svým způ­so­bem hod­ně zkla­ma­lo. Naštěstí, a to mě nao­pak pří­jem­ně pře­kva­pi­lo, dru­hou půli jako­by snad psal někdo úpl­ně jiný. Hudba zís­ka­la na inten­zi­tě, špat­né ver­šo­vá­ní téměř vymi­ze­lo a her­ci tak dosta­li mož­nost si sku­teč­ně zazpí­vat a dodr­žet nepsa­ná pra­vi­dla dekla­ro­va­né­ho žán­ru. Říkanek uby­lo, při­by­lo smys­lu­pl­né­ho sku­teč­ně zpí­va­né­ho tex­tu a cel­ko­vý dojem byl zachrá­něn.

Herci

Herecké výko­ny v muzi­ká­lu byly cel­ko­vě vel­mi vyvá­že­né, až na typic­ky otrav­nou Kateřinu Steinerovou, jejíž doslo­va vidlác­ký před­nes s řeza­vým hla­sem oprav­du nemo­hu vystát už od její­ho sna­že­ní v Osmém svě­ta­dí­lu, kte­rý tím napros­to pohřbi­la. V Krysařovi naštěs­tí dosta­la jen doce­la málo pro­sto­ru, a tak byl její pře­hrá­va­ný smy­sl pro jed­no­du­chost a nedo­sta­tek talen­tu v kom­bi­na­ci s cir­ku­lár­ní pilou v hla­siv­kách doce­la rych­le zapo­me­nut. Naopak ústřed­ní duo v podá­ní Přemysla Pálka coby Krysaře a Marie Křížové v roli Agnes nemě­lo chy­bu. Pálek se svým hlu­bo­kým hla­sem dodal Krysařovi v kápi skvě­lou tem­nou atmo­sfé­ru a Křížová osl­ňo­va­la výbor­ným zpě­vem a nečer­no­bí­lou rolí, kte­rá vždy umož­ní vděč­ně vynik­nout. Milan Peroutka coby rybář, kte­rý během děje zaži­je osob­nost­ní pře­rod to má vel­mi podob­né, jako část muzi­ká­lu před a po pře­stáv­ce. Zpočátku mu chví­li trvá, než se na jeviš­ti uklid­ní a nala­dí na tu správ­nou notu, ale jakmi­le se pub­li­kum vrá­tí ke zhléd­nu­tí dru­hé čás­ti, začne řádit jako čer­ná ruka a div, že si nepři­vlast­ní hlav­ní roli celé­ho muzi­ká­lu pro sebe. David Suchařípa v roli osu­du před­ve­dl mys­lím přes­ně, co se od něj oče­ká­va­lo – nenadchl, ani neu­ra­zil. To samé mohu říci o Anně Slováčkové, kte­réž­to před­nes a hra­ní poměr­ně přes­ně odpo­ví­da­lo pova­ze její posta­vy – šikov­ná, sna­ži­vá, ale v jádru stá­le lehce až více otrav­ná. Zmínit ješ­tě musím zlo­či­nec­ké trio Starosta, Hostinský a Rychtář / Ženich, kte­ré spo­leč­ně díky dob­ře napsa­ným scé­ná­řům skvě­le zafun­go­va­lo. Jan Apolenář a Henrich Šiška spo­lu vytvo­ři­li skvě­lý a uvě­ři­tel­ný zlo­či­nec­ký pakt, do kte­ré­ho se sice Rychtář Richard Bergman bez vět­ší­ho při­spě­ní vetřel, ale dohro­ma­dy jim to kla­pa­lo. Trochu mě mrze­lo, že jsme v roli Starosty nena­ra­zi­li  Zounara, ale na dru­hou stra­nu Apolenář byl coby zko­rum­po­va­ný stát­ní úřed­ník více než důstoj­nou náhra­dou – a mož­ná, že po zhléd­nu­tí té samé role se Zounarem bych za kome­di­ál­ně­ji ladě­nou náhra­du ozna­čil spí­še prá­vě Zounara, kte­rý je skvě­lý zápo­rák, ale více mu svěd­čí tako­vé ty „vtip­něj­ší“ zlé role.

Za moc pěk­né herec­ké a hlav­ně taneč­ní výko­ny musím ješ­tě podě­ko­vat Krysařově duši v podá­ní dnes již tři­nác­ti­le­té­ho Štěpána Köhlera, kte­rý za své sna­že­ní skli­dil zaslou­že­né ova­ce a je tak slib­nou posta­vou do muzi­ká­lo­vé budouc­nos­ti. No a na závěr ješ­tě zmí­ním vtip­né duo Martin Sobotka a Jan Vlas, kte­ří ztvár­ni­li opi­lec­ké a vra­houn­ské duo a jako vždy se neprá­vem těši­li z inten­ziv­ní­ho potles­ku, kte­rý si však neza­slou­ži­li oni sami, nýbrž jejich vděč­né obsa­ze­ní. Neříkám, že byli špat­ní, to roz­hod­ně ne, jen úspě­chy těch­to „vtip­ných“ postav jsou pokaž­dé tak tro­chu ne zce­la zaslou­že­né, opro­ti her­cům, kte­ří to mají v hlav­ních rolích muzi­kál­ně vydře­né.

Závěrem

S původ­ním čes­kým muzi­ká­lem Krysař se to ve výsled­ku má doce­la stej­ně, jako s tím Tajemstvím. Neoplývá vel­ko­le­pou scé­nou ani výpra­vou, ale dohá­ní to smys­lu­pl­ným a ne za kaž­dou cenu dob­ře kon­čí­cím dějem, kte­rý je pro­tkán ori­gi­nál­ní, i když v prv­ní půli znač­ně pokul­há­va­jí­cí hud­bou Daniela Landy. Má své herec­ké pře­šla­py, ale těch naroz­díl od pove­de­ných cas­tingů není ani zlo­mek, tak­že když se děj i hud­ba v dru­hé polo­vi­ně muzi­ká­lu netra­dič­ně sta­nou mno­hem lep­ší, než polo­vi­na prv­ní, jste rádi, že jste tuhle kla­si­ku, kte­rá si u nás odby­la už přes tisí­cov­ku repríz, vyra­zi­li. Je to v dneš­ní době, kdy muzi­ká­ly sáze­jí pře­de­vším na vel­ko­le­pou výpra­vu a tri­ky, oprav­du nevšed­ní komor­něj­ší, ale přes­to roz­mách­lej­ší záži­tek. A ano, v Landově Krysaři se tyhle dvě slo­va oprav­du dají slou­čit do spo­leč­né­ho dojmu.

Uděluji 75%

Autor:
0

Dívka v pavoučí síti | The Girl in the Spider’s Web


Lisbeth Salander je zpět. Špičková hackerka, která při svém posledním dobrodružství odhalila celosvětovou konspiraci se svojí biologickou rodinou v čele, se dočkala třetího zpracování. Po švédském originálu s Noomi Rapace v hlavní roli a vydařeném americkém remaku od Davida Finchera s Rooney Mara, se producenti rozhodli raději pokračovat adaptací čtvrtého dílu knižní série, kterou po Stiegu Larssonovi převzal další švédský autor David Lagercrantz. Jak se vydařila adaptace čtvrtého dílu série Millenium pod taktovkou talentovaného Fede Alvareze s Claire Foy z The Crown v hlavní roli osobité hackerky?


Několik let poté, co se Lisbeth Salander (Claire Foy) vypořádala se svojí minulostí a zastavila svého otce, který byl jedním z největších mafiánů nejenom v Evropě, se dostává opět do ohrožení, když ji jedna z jejich posledních zakázek přivede do hledáčku NSA. Z hackerky, která trápí vlivné muže, kteří si vybíjejí zlost na ženách, se nyní stává nejhledanější zločinec po kterém jde nejenom švédská tajná služba a NSA ale také kriminální organizace s napojením na mafii. Všichni chtějí jediné, program, který Lisbeth ze serverů NSA ukradla - unikátní program který má možnost vzdáleně ovládat nukleární arzenál po celém světě... 

Rozhodnutí pokračovat v příbězích, spíše než dělat další zbytečný remake bylo asi nejlepším, co producenti mohli udělat. Škoda jen, že si nechali talent Davida Finchera a padnoucí duo Rooney Mara a Daniel Craig ujít. Jistě, Fede Alvarez coby režisér a Claire Foy v roli talentované hackerky nejsou vyloženě špatná náhrada, ona preciznost předešlé americké varianty filmového Milénia se zkrátka těžko replikuje, když za ní stojí jeden z nejlepších režisérů současné generace. Dívka v pavoučí síti je navíc přímým pokračováním jak švédské tak americké verze (byť některé momenty vlastně ignoruje - tedy je přímým pokračováním které se tak trochu vymezuje) takže si o srovnání s předešlými filmovými adaptacemi přímo říká. 


Jistě, člověk který o této sérii nikdy neslyšel a žádný z předešlých dílů neviděl nebo nečetl, bude mít nejspíše v některých momentech trochu problém se orientovat (v momentech kdy film funguje spíše jako díl skládačky než samostatný kus) a v jiných mu zase bude hrát tento fakt do karet (v momentech kdy film ignoruje nebo přepracovává některé momenty z předešlých knih/filmů aby jeho vlastní příběh lépe fungoval. Faktem ale je, že v některých částech film docela vlastně nefunguje, neboť příběh nedává smysl ani v jedné rovině a působí vyumělkovaně - nejvíce viditelné je to v závěrečném dialogu na skále, jehož první část nedává v žádné ze souvislostí ani na moment smysl. 

Příběh a jeho realizace je totiž v případě Dívky v pavoučí síti tím jednoznačně nejslabším článkem celého filmu. Spousta věcí v průběhu těch dvou hodin v kině působí nahodile nebo naopak přehnaně vykonstruovaně takovým způsobem, že by i Sherlocku Holmesovi padla spodní čelist. Extrémní způsob jakým tvůrci pracují s principem pravděpodobnosti a snaží se vás přesvědčit o genialitě aktérů docela narušují imerzi. Je tedy problém po několika vyhrocených momentech filmu důvěřovat jako plynulému ději spíše než sledu vykonstruovaných momentů. 


Na druhé straně je herecká i režijní složka poměrně překvapivě slušná. Claire Foy i přes moji  počáteční nedůvěru dokázala v roli Lisbeth Salander zafungovat na výbornou a, upravujíc si postavu trochu pro sebe, ona jako představitelka hlavní role funguje na výbornou. Fede Alvarez se navíc snaží svým osobitým způsobem adaptovat styl Davida Finchera a dodat tomu trochu svého umu a nápaditosti. Jistě, ona preciznost a řemeslná vypilovanost tomu chybí, s atmosférou ovšem film pracuje dokonale a díky slušné kameře Pedra Luqueho je řemeslná stránka filmu tím, co film drží i ve slabších momentech stále na nohách. 

Slušná hudební kulisa Roque Bañose navíc tepe do rytmu filmu i když děj přešlapuje možná až zbytečně na místě. díky oné temné atmosféře a všudy přítomnému nepříjemnému pocitu se snímku daří úspěšně prodat i momenty, které by normálně neprošly. Jednou výtkou na adresu filmu kterou bych ještě zmínil je snaha replikovat fenomenální titulkovou sekvenci Davida Finchera, která postrádá v případě tohoto filmu onu hravost, důmyslnost i výrazný hudební motiv. Díky tomu působí jako snaha vyvolat povědomé pocity lacinou náhražkou. Což je trochu škoda, protože když na chvíli pominu slabší dějovou stránku, není tohle pokračování vyloženě špatným pokračováním předešlých příběhů.        


Dívka v pavoučí síti je ve výsledku záležitostí spíše pro fanoušky knižní série / filmů, byť proti nim několikrát brojí. Zpracováním se jedná o výrazný upgrade oproti původním švédským filmům (byť stále mílovými kroky za americkým remakem), kterého zrazuje slabá dějová linka a její ne vždy docela šťastná realizace. Claire Foy v hlavní roli funguje překvapivě dobře a atmosféra drží Dívku v pavoučí síti i v momentech kdy to vše úplně tak nefunguje. Jako taková trochu béčková kriminálka se severským nádechem funguje tenhle film docela slušně. To je ale tak vše, co lze od tohoto dílu příběhů švédské hackerky čekat.    
    

Třetí verze filmového Milénia jako slušná kriminálka docela funguje i bez předchozí znalosti, avšak tam kde řemeslná stránka a Claire Foy v hlavní roli tuhle kapitolu zachraňují, filmu podráží nohy dějová linka a její ne vždy zrovna šikovná realizace, která ne zřídkakdy působí až přehnaně vykonstruovaně a uměle. Pokud od tohoto filmu nečekáte velké věci ale jen v rámci možností slušnou kriminálku v severském duchu, pak směle do toho. Nic víc toho ale v sobě Dívka v pavoučí síti neskrývá. 

Dívka v pavoučí síti
(The Girl in the Spider's Web,  The Girl in the Spider's Web: A New Dragon Tattoo Story, Dievča v pavúčej sieti)
Krimi / Drama / Thriller

USA, 2018, 111 min

Režie: Fede Alvarez
Předloha: David Lagercrantz (kniha)
Scénář: Steven Knight, Fede Alvarez, Jay Basu
Kamera: Pedro Luque
Hudba: Roque Baños
Hrají: Claire Foy, Sylvia Hoeks, Lakeith Stanfield, Sverrir Gudnason, Stephen Merchant, Vicky Krieps, Synnøve Macody Lund, Cameron Britton, Mikael Persbrandt, Volker Bruch, Claes Bang, Carlotta von Falkenhayn, Alexander Yassin, Johan Eriksson, Hendrik Heutmann
Producenti: Scott Rudin, Amy Pascal, Elizabeth Cantillon, Eli Bush, Søren Stærmose, Ole Søndberg, Berna Levin
Střih: Tatiana S. Riegel
Scénografie: Eve Stewart
Kostýmy: Carlos Rosario

Nevhodný mládeži do 15 let

 V kinech od: 08.11.2018 Falcon
 V kinech od: 08.11.2018 Itafilm
 V kinech od: 09.11.2018 Sony Pictures

https://www.csfd.cz/film/62000-divka-v-pavouci-siti/
https://www.imdb.com/title/tt5177088/

Autor:
0

#1846 : Colby 1: Výška mínus třicet - 50 %


Colby 1: Výška mínus třicet (Colby: Altitude moins trente)
Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2002. Původně v této podobě vyšlo jako "Colby: Altitude moins trente" v roce 1991. České vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 399 Kč.

Scénář: Michel Regnier Greg
Kresba: Michel Blanc-Dumont


V případě tohoto komiksu je možné mluvit vlastně už o retro kousku, který vyšel česky na začátku tisíciletí, kdy to ještě vydavatelé zkoušeli s různými evropskými komiksy. A tak se v roce 2002 BB/art rozhodl, že to zkusí i se sérií "Colby", což rozhodně není nijak uznávaná a celkově známá série. Proč ne. Na první pohled je to dobrodružné, má to v sobě něco z amerického pulpu první poloviny minulého století a příběhově by to mohlo zaujmout. Česky nakonec vyšly dvě knihy, na třetí, která je v originále poslední, se bohužel nedostalo. Netvrdím, že je to velká ztráta, ale i tak to svědčí o tom, že tohle nebyla série, která by české komiksové fanoušky zaujala.

Dějově je příběh zvláštní, o tom žádná, člověk skoro nechápe, proč je tu nějaký úvod s armádou, proč jdou zde nějaké další postavy, když si scénář celkem bez problémů vystačí jen s jednou hlavní postavou a pak bandou záporáků. Jakmile se dostanete přes armádní úvod a spolu s pilotem amerického letectva Philipem Colbym se vrátíte do států, je to už celkem snesitelný příběh. Ten úvod s armádou je zde proto, aby se trochu definovaly postavy. Colby se svými parťáky totiž chce v Americe založit detektivní agenturu, která by mu nakonec pomoha financovat leteckou společnost, kterou by se zbytky své perutě Blue Sky rád v America založil.

Cože je první případ, který řeší a ke kterému ostatní dva parťáky skutečně skoro nepotřebuje? Jeho nadřízený ho vyšle hledat bratra, který se snažil najít nějaké to zlato nebo jiné poklady kdesi v americkém zapadákově ve Skalistých horách. Půda je zde vyprahlá, lidé zde nejsou příjemní, ale Colby se musí pokusit najít muže, který podle všeho zmizel. Hned uvítání mu dá na vědomí, že je na dobré stopě, protože po něm jdou. A v městečku, kam se dostal, skutečně není mnoho přátelských tváří, na které by se mohl spolehnout. Ale naštěstí je tu scenáristická deux ex machina, která hrdinu zachrání ve chvíli, kdy to nejvíce potřebuje. Na druhou stranu, v tomhle případě má ten zásah shůry alespoň nějaké lehké základy v ději.

Na knihu "Colby 1: Výška mínus třicet" jsem narazil v antikvariátu a popravdě se není moc čemu divit, že její druhý díl skončil jako levná kniha ve výprodeji. Nevím, možná je druhý díl skvost, ale ten první je prostě jen průměrný dobrodružný příběh s kriminální zápletkou, která není zbytečně moc vyhrocena a spoléhá se na to, že se záchrana objeví v tu pravou chvíli. Jako jednohubka je to docela ucházející, ale je celkem jasné, že tohle nemohlo na českém trhu moc obstát. V současné době je takový příběh určen spíše milovníkům béček než širokému čtenářstvu. Ale je docela zajímavé, co všechno se snažilo na českém komiksovém trhu uspět.…
Autor: