Denní archiv Listopad 8, 2018

0

Ten, kdo tě miloval – Recenze – 30%

Policejní vyšetřovatel Kalina (Pavel Řezníček) se během automobilové honičky s neznámými pronásledovateli stává obětí autonehody. Jako duch pak sleduje vlastní pohřeb, jehož se účastní jak jeho manželka Vanda (Soňa Norisová) a dva jejich malí synové, tak jeho matka (Eva Holubová), policejní náčelník (Václav Postránecký), státní zástupce (Lukáš Vaculík) a rodinný přítel – lékař (Hynek Čermák). Při procházení manželovy pozůstalosti Vanda nalezne informace o ženě jménem Irena a začne ho podezírat z nevěry. Pak ji napadne, že ta jeho nehoda nemusela být tak úplně nehoda, a začne pátrat po příčinách jeho smrti na vlastní pěst…
 
Ten, kdo tě miloval – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz/tenkdotemiloval.cz

Českou krimi-komedii Ten, kdo tě miloval zrežíroval a napsal podle stejnojmenné knižní předlohy Marie Poledňákové režisér a scenárista Jan Pachl (seriály Rapl a Cirkus Bukowsky, dvojice filmů Gangster Ka), který si chtěl natáčení temných a seriózních kriminálek zpestřit něčím odlehčeným. A jelikož původní román z roku 2016 je též víceméně vážnou kriminální detektivkou, obohatil jej o komediální stylizaci, ze zesnulého vyšetřovatele udělal ducha a výsledek je nyní prodáván jako vánoční rodinná kriminální komedie vhodná pro diváky všeho věku (přičemž pro děti ale moc vhodná není – ne snad nutně proto, že by děti nerozdýchaly zápletku s mrtvým tatínkem, ruskou mafii nebo sex ve školní ředitelně, ale protože by se u filmu pravděpodobně dost nudily).

Přestože film Ten, kdo tě milovalMarie Poledňáková nerežírovala, tak je na něm výrazně znát její povědomý autorský vklad – svou strukturou totiž dost nápadně připomíná její pozdní snímky Jak se krotí krokodýli, Líbáš jako Bůh a Líbáš jako ďábel, a to zejména v tom smyslu, že jsou přeplněné zbytečnými postavami, jejichž konání film sleduje bez ohledu na to, jestli má nebo nemá cokoli společného s hlavní zápletkou, čímž je uměle vytvářen dojem, že se ve filmu pořád něco děje, ale ve skutečnosti se toho děje povážlivě málo a příběh přešlapuje na místě (v tomto případě asi hodinu z celkové devadesátiminutové stopáže). Generická kriminální zápletka, točící se kolem domnělé nevěry a jakýchsi údajných důkazů o mafiánské korupci, které si různé postavy nesmyslně předávají mezi sebou jako Černého Petra, je vyloženě chabá, stejně slabá a neintenzivní je i komediální složka snímku a i to málo, co film obsahuje, je vyprávěno zmateně a za přispění řady naprosto nesouvisejících vedlejších příběhových linií:

  • Oba synové propašují do školy tátovo odposlouchávací zařízení, které jim učitelka (Ester Kočičková) zabaví a přinese do ředitelny, odkud pak chlapci odposlouchávají zvuky jejího dovádění s ředitelem, z čehož mají posléze průser. Ve filmu je to evidentně jen proto, aby měli oba kluci podstatnější roli a diváci se mohli bavit jejich rošťáckými kousky a zvířeckým sexem Ester Kočičkové s ředitelem.
  • Dva idiotští policejní poskoci (Jiří Bábek a Lukáš Příkazký) jsou v kostýmech Santy Clause nasazeni na sledování podezřelé osoby a debatují přitom o náhodných banalitách (třeba o výhodách přirozeného porodu). Ve filmu jsou evidentně jen proto, aby v něm bylo víc komediálních postav.
  • Za lékařem opakovaně dolézá otravná pacientka, která se mu okatě snaží dohodit svoji dceru. Celé je to ve filmu evidentně jen proto, aby film obsahoval záběry na bujné vnady a náznaky nahoty.

Ten, kdo tě miloval – Recenze

Líný humor je přitom obvykle generován tím nejjednodušším a nejpodbízivějším způsobem, takže i podprůměrně vtipná, nepříliš využitá a de facto náhodná zjevení ducha, komentujícího dění okolo sebe s ironickou nadsázkou, působí nakonec jako malé ostrůvky naděje (byť není jasně definováno, nakolik může do světa živých zasahovat – když hrábne rukou po papíru, ruka mu projde skrz, jindy ale s tou samou rukou může psát po zamlženém skle). Zdaleka nejvtipnější na celém filmu je vánoční dodávka s nápisem „Tdd, něco, něco, Vánoce“, při jejímž lakování vzali v lakovně až moc doslova pokyn, co na ni mají napsat. Více než vtipy tak mají šanci uvíznout v paměti spíš ty momenty, které působí vyloženě křečovitě a bizarně:

  • Na začátku filmu se postava Evy Holubové snaží přimět své vnuky ke snědení ztvrdlých rohlíků vyprávěním historky o Mikulášovi, která začíná jako anekdota o Somálcích, ale nemá pointu.
  • Policista vidí, jak mu kdosi podezřelý vkládá pod auto nějakou blikající věc, ale pak do toho auta stejně bez okolků vleze a nastartuje ho.
  • Na svatbě členů ruské mafie zajišťuje živý hudební doprovod duo Těžkej Pokondr, přičemž zpívají toto, což mi přijde ve filmu na motivy Marie Poledňákové mírně nevkusné:


Ten, kdo tě miloval – Recenze
Svatba ruské mafie...

Co se týče hereckých výkonů, tak prakticky o nikom nelze říct, že by předváděl nějaký výrazný, přesvědčivý a zdařilý výkon – akorát Hynek Čermák zvládá s přehledem vícero poloh své postavy, která i přes značně podivínský zevnějšek sklízí úspěchy při nadbíhání mladší partnerce, přičemž nevyrovnaně balancuje na hraně mezi nevinnou zamilovaností a chorobnou posedlostí. Lukáš Vaculík je výrazný akorát tím, že ve všech svých scénách žvýká žvýkačku takovým způsobem, že nesnesitelněji už to nešlo. Výkon Soni Norisové alespoň místy emocionálně odpovídá tomu, že její hrdince čerstvě zemřel manžel, což se o Evě Holubové v roli matky zesnulého nebo o představitelích jeho dětí říct nedá. Ostatní postavy jsou už jen ploché figurky a karikatury.

Film Ten, kdo tě miloval je nevydařeným skloubením komediálně rodinného světa Marie Poledňákové s drsným a dospělým kriminálním světem režiséra a scenáristy Jana Pachla. Kromě řádně skřípajícího střetu dvou nesourodých žánrů snímek trpí především plytkostí zbytečně roztahaného děje, jemuž schází nejen napětí a překvapení, ale i tempo a rytmus. Ani technické kategorie, jako jsou kamera či střih, nemají příliš vysokou úroveň a potvrzují, že snímek byl pro filmaře spíš povyražením a bokovkou před druhou sérií seriálového Rapla. Přesto je šance, že se vám film líbit bude a dobře se u něj zasmějete, ale jen pokud se vám líbí a přijdou vám zábavné i výše zmíněné poslední filmy Marie Poledňákové.

P.S. Z traileru to vypadá, že postava Evy Holubové je zároveň vypravěčkou příběhu, ale není tomu tak.




Autor:
0

EVA OLMEROVÁ

JUBILEJNÍ EDICE ČEKEJ TIŠE — Eva Olmerová – enfant terrible i femme fatale. Žena mnoha tváří. Žena živel. Stylově ne zcela ukotvená, ale ve všech svých podobách výtečná a výjimečná. Její talent byl báječný, osud nelehký. V příštím roce by 21. ledna oslavila 85. narozeniny, odešla však mnohem dříve. Co zůstalo, je její osobitý repertoár, jenž hravě chytí za srdce pamětníky i mladší generaci. Aktuálně to dokazuje reedice vinylového alba Čekej tiše z roku 1983, která v nové zvukové úpravě a grafickém ztvárnění vychází na CD, LP i digitálně 9. listopadu u Supraphonu, navíc doplněna šesticí bonusových písní.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

Supraphonline INFO LISTOPAD

CO PRÁVĚ VYCHÁZÍ — Přinášíme nový newsletter o nejzajímavějších titulech z nabídky internetového obchodu Supraphonline. Nabízíme nejen novinky a archivní tituly z široké nabídky Supraphonu, ale i mnoho archivních raritních nahrávek, které nevyšly na CD. V nabídce Supraphonline naleznete také tituly dalších vydavatelů, jako jsou např. Universal Music, Warner Music, Animal Music, Popron Music, Galén, Championship, Opus, 100Promotion a mnoho dalších.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

Sedm - David Fincher, Brad Pitt, Morgan Freeman, Gwyneth Paltrow a Kevin Spacey = nejlepší mysteriózní thriller

V dneš­ní recen­zi odhléd­nu od horo­rů a podí­vám se na film z žán­ru, kte­rý je s horo­rem mnoh­dy spo­jo­ván a někdy se s ním čas­to ple­te. Ono se stá­vá, že je těž­ké určit, zda daný film pat­ří do žán­ru horo­ro­vé­ho ane­bo ke thrille­rům. Mnou recen­zo­va­ný film je thriller a nut­no říct, že jeden z nej­lep­ších.

David Fincher, reži­sér fil­mu, se do pod­vě­do­mí nej­pr­ve dostal jako reži­sér, kte­rý se točí oko­lo hudeb­ní­ho prů­mys­lu. Točil s Madonnou, Aerosmith, poz­dě­ji ješ­tě s Georgem Michaelem, Paulou Abdul a Stingem. Ale již svým prv­ním fil­mem se hod­lal uká­zat, a tak se stal reži­sé­rem tře­tí­ho pokra­čo­vá­ní vetřel­cov­ské série, tedy reži­sé­rem fil­mu Vetřelec3. Jako debut roz­hod­ně nic dru­ho­řa­dé­ho a nako­nec se uká­za­lo, že i jeho Vetřelec může fun­go­vat, i když lidé milu­jí hlav­ně prv­ní Scottům film, ori­gi­nál.

Sedm se sta­lo dru­hým Fincherovým fil­mem a bylo jas­né, že tenhle chla­pík má zadě­lá­no na zají­ma­vou kari­é­ru. A zatím to plní do pun­tí­ku. Stačí jme­no­vat jeho dal­ší fil­my a mys­lím, že vět­ši­na z nich vám něco řek­ne. Hra s Michaelem Douglasem, Klub rvá­čů podru­hé s Bradem Pittem a popr­vé s Edwardem Nortonem (herec, kte­rý snad nedo­ká­že zahrát špat­ně), Úkryt s Jodie Foster ane­bo nej­no­věj­ší Zodiac s Jakem Gyllenhaalem. Tenhle reži­sér doká­že zaujmout kaž­dým fil­mem, ale mys­lím, že prá­vě thriller Sedm, je zatím jeho nej­lep­ším dílem.

Proč? To je dob­rá otáz­ka. Odpovědí může být něko­lik. Tou prv­ní je atmo­sfé­ra fil­mu. Osobně mám rád fil­my, u kte­rých člo­věk od začát­ku neví, kdo mohl vraž­dit. Navíc se jed­ná o maso­vé­ho vra­ha. Ti vždy vraž­dí pod­le něja­ké­ho klí­če. A klíč toho­to mani­aka je sku­teč­ně zají­ma­vý. Už z názvu vyplý­vá, že se jed­ná o něja­kých sedm. Přesně sedm je smr­tel­ných hříchů a prá­vě o ty tu jde. Hněv, lako­ta, lenost, obžer­ství, pýcha, chtíč a závist. Právě těch­to hříchů se mají dopus­tit lidé, kte­ré zabí­jí nezná­mý šíle­nec. Atmosféra fil­mu je sku­teč­ně skvě­lá, nemá­te ani poně­tí, kdo může být vra­hem, stej­ně jako detek­ti­vo­vé, kte­ří když se k němu dosta­nou dost blíz­ko, tak jim stej­ně uni­ká, až se nako­nec sám při­hlá­sí a při­zná k vraž­dám. Depresivnost a neú­těš­nost New Yorku k cel­ko­vé vze­zře­ní fil­mu při­spí­vá doko­na­le. Jako by celý svět byl špat­ný a přes­to, že se to dva hlav­ní detek­ti­vo­vé sna­ží změ­nit, mno­ho nezmů­žou.
Ale film nesta­ví jen na zají­ma­vém a skvě­le pro­pra­co­va­né atmo­sfé­ře. Jeho plu­sem jsou herec­ké výko­ny a to jak dvo­ji­ce detek­ti­vů v podá­ní Morgana Freemana a Brada Pitta, tak v posta­vě, kte­rou ztvár­nil Kevin Spacey ali­as Lex Luthor ane­bo otec z Americké krá­sy. Trojice sku­teč­ně výteč­ných her­ců, na jejichž výko­nech film sto­jí.
Mluvím o tom, jak je film skvě­lý, ale když se podí­vá­me na základ­ní pří­běh, ono vlast­ně o nic napros­to nové­ho, pře­vrat­né­ho vůbec nejde. Starý detek­tiv, kte­rý se chys­tá do týd­ne na důchod a k němu při­řa­dí hor­ko­krev­né­ho mla­dí­ka. Ti dva si od sebe udr­žu­jí odstup, jsou napros­to roz­díl­ní a hned si nepad­nou do oka. Ale oba svou prá­ci děla­jí dob­ře, jen star­ší má více zku­še­nos­tí, mla­dý se mu však sna­ží vyrov­nat. A do toho jim při­chá­zí vraž­dy, kte­ré mají jed­no spo­leč­né. U kaž­dé­ho těla se najde nápis jed­no­ho ze sed­mi smr­tel­ných hříchů. A detek­ti­vo­vé mají za úkol najít toho, kdo všech­ny vraž­dy páchá.
Že má tenhle film dvě hodi­ny? Přiznám se, že mně to ani nepři­šlo. Pořád se něco děje. Už od začát­ku fil­mu jste v pod­sta­tě vta­že­ni do pří­pa­du, kte­rý kon­čí až s posled­ním zábě­rem. A závěr? No pros­tě něco krás­né­ho, ale­spoň pro mě z fil­mař­ské­ho hle­dis­ka. Žádný hap­py end, ale sku­teč­ně depre­siv­ní konec, kte­rý Finchera řadí mimo main­stre­am holly­wo­od­ských fil­ma­řů. Ale žád­ný Lynch to ješ­tě není.
Jestli máte rádi depre­siv­ní fil­my, kde není mís­to pro mno­ho vti­pů, ale film doká­že sklou­bit bru­ta­li­tu a vyši­nu­tost s umě­ním, je Sedm sku­teč­ně pra­vým fil­mem. Jedná se o skvě­lou kom­bi­na­ci thrille­ru a dra­ma­tu, kte­rá ze Sedm dělá jeden z nej­lep­ších thrille­rů. Škoda, že něco podob­né­ho nemů­že vznik­nout i mezi horo­rem. Film, kte­rý by doká­zal sta­vět na dob­rém pří­bě­hu, atmo­sfé­ře a herec­kých výko­nech.
Autor:
0

Smíchula čaruje - kouzelník, který dělá čest svému jménu a pomáhá, kde jen může

Kouzelníček Smíchula a kulič­ko­vé kouz­lo - Smíchula jed­no­ho dne při­stál na dět­ském pís­ko­viš­ti prá­vě ve chví­li, kdy se malá Alenka sna­ži­la udě­lat bábo­vič­ku. Bohužel to nešlo, písek se roz­pa­dal. Nakonec se nakva­še­ně podí­va­la na Smíchulu, kte­rý ji mír­ně popích­nul, aby s tím něco tedy udě­lal sám, když je tak chyt­rý.

Kouzelníček Smíchula a vla­sa­té kouz­lo - Smíchula takhle jed­nou naku­ko­val do kadeř­nic­tví U Kudrlinky. Nikdy ješ­tě sám v kadeř­nic­tví nebyl, pro­to­že to nepo­tře­bo­val. Jenže jed­nou straš­ně sprch­lo a Smíchula byl nucen pod­stou­pit kvů­li svým nepo­sed­ným vla­sům stří­há­ní. Kadeřnický mis­tr Kudrlinka si ho tedy vzal do pará­dy, ale jakmi­le začal stří­hat, vla­sy zno­vu samy narost­ly.

Kouzelníček Smíchula a flét­nič­ko­vé kouz­lo - bylo jaro a Smíchula seděl v koru­ně dubu. Dělal to tak kaž­dé ráno, pro­to­že si chtěl poslech­nout pta­čí zpěv. Najednou odně­kud při­le­těl vítr a pro­hra­bá­val hníz­da - hle­dal totiž svou flét­nu, kte­rou ztra­til. Nakonec mu pomoh­li sami ptáč­ci a také Smíchula.

Kouzelníček Smíchula a psí kouz­lo - Smíchula si jed­no­ho rána při­vstal, pro­to­že chtěl být včas ve ško­le s čer­ve­nou stře­chou. Když dora­zil, neby­ly tam žád­né děti. Smíchula se divil, ale pak se pomo­cí svých kou­zel dozvě­děl, že děti ohro­žu­je něja­ký zlý pes. Nakonec pomoh­lo kou­zel­né koleč­ko a pes už děti nechal být a pelášil domů.

Kouzelníček Smíchula a uzdra­vo­va­cí kouz­lo - Smíchula byl smut­ný, pro­to­že jeho kama­rád­ka Terezka leže­la v poste­li a byla nemoc­ná. Smíchula se roz­ho­dl, že za ní při­le­tí a roz­ve­se­lí ji. Když ji navští­vil, leže­la v poste­li a na obli­če­ji a po těle měla pun­tí­ky. Terezka mu pro­zra­di­la, že má nešto­vi­ce.

Kouzelníček Smíchula a nafu­ko­va­cí kouz­lo - jed­no­ho dne vle­těl Smíchula oknem do dru­hé tří­dy základ­ní ško­ly. Hned je zdra­vil, ale děti ho vůbec nevní­ma­li. Místo toho se zají­ma­li o tříd­ní hvězdu - Ríšu. Ten měl zrov­na nový mobil. Jinak to ani nemoh­lo být, pro­to­že od rodi­čů dostal coko­liv se mu zama­nu­lo.

Roztomilé pří­běhy pro ty men­ší děti. Písmo je dosta­teč­ně vel­ké, roz­hod­ně rodi­če nepro­hlou­pí, když si tuhle kni­hu pro svo­je rato­les­ti poří­dí, dopo­ru­ču­ji. Má 72 stran.

  • Autor: Lenka Rožnovská
  • Žánr: pohád­ky
  • Nakladatelství: Grada
  • Datum vydá­ní: 23. 07. 2018

 …

Autor:
0

Grinch (The Grinch) – Recenze – 60%

Zelený chlupatý mrzout Grinch je hlavním hrdinou dětské knížky Jak Grinch ukradl Vánoce z roku 1957, kterou napsal americký spisovatel Theodor Seuss Geisel (alias Dr. Seuss), z jehož díla vzešel třeba i slon Horton nebo strážce lesů Lorax. Co se Grinche týče, tak u nás ho dost lidí zná spíš z hraného filmu Grinch režiséra Rona Howarda, v němž titulní roli ztvárnil v roce 2000 šklebící se Jim Carrey v zelené masce. Nyní zapšklého bručouna, co z duše nenávidí Vánoce, převedlo do podoby animovaného snímku studio Illumination Entertainment, které se nepustilo do adaptace knížky od Dr. Seusse poprvé – má totiž na triku i animovaný film Lorax z roku 2012.
 
Grinch (The Grinch) – Recenze
Zdroj fotek: cinemart.cz

Kromě toho má ale stejné studio za sebou také Tajný život mazlíčků, Mimoněa sérii Já, padouch, tedy filmy, v nichž je příběh výrazně odsunut do pozadí (případně ani neexistuje) ve prospěch primitivního groteskového humoru – tedy padání, zakopávání a mlácení se do hlavy, což funguje dobře na děti, ale kvalitní film to nezajistí. Děj Grinche (Grinch se rozhodne ukrást lidem Vánoce, ale je pohlcen vánoční náladou, přestane být mrzutý a vše napraví) je extrémně jednoduchý už v knižní předloze, která má jen pár stránek, na nichž navíc ilustrace zabírají více prostoru než rýmovaný text psaný velkými písmeny. To z něj dělá prakticky ideální námět pro film, který nehodlá vyprávět nic složitého a chce se soustředit hlavně na barvité vykreslení toho, jakým způsobem se Grinch bude snažit ty Vánoce ukrást.

Tvůrci se tudíž mohli dosyta vyblbnout na nápaditém zpracování městečka Kdosice, jehož obyvatelé jsou Vánocemi (americkými) nadšeni, bohatě zdobí své domy i ulice a dávají si záležet na tradicích (amerických). Stejnou péči věnovali Grinchově obydlí ve skále nad městem i stylizované animaci Grinche samotného (a jeho psa), při níž znatelně čerpali z ilustrací původní knižní předlohy. V tomto světě se pak Grinchův příběh odehrává souběžně s druhou dějovou linií, v níž malá holčička plánuje polapit Santu Clause, aby mu mohla své přání sdělit osobně.

Grinch (The Grinch) – Recenze

Z hlediska příběhu se toho ve filmu ale vážně nestane o nic víc, než je zmíněno v předchozích odstavcích, a přerod hlavního anti-hrdiny z mrzouta ve vánočně naladěného dobráka ani není moc zajímavý a odehraje se skokově. Většina snímku tak pozůstává prakticky jen z nejrůznějších akčních honiček, dovádění na sněhu a klouzání se skrz město/les na nejrůznějších dopravních prostředcích, hlavně aby to bylo co nejvíc divoké a šílené a děti neměly čas se začít nudit. Nechybí zavalitý nemotorný sob, vřískající kozel, ani sáně na chůdách a Grinchův pes umí hrát na bicí a vařit kafe. Ale proč je Grinch zelený a proč z něj ve městě nikdo nemá strach, to už se neřeší.

Grinch ve výsledku dopadl přesně tak, jak by se dalo předpokládat, že dopadne v rukou studia, které točí filmy s Mimoni. Jestli to brát jako plus, nebo jako mínus, je už na vás.

P.S. Spolu s Grinchem jde do kin i předfilm (s Mimoni, jak jinak). Dabing není špatný, akorát vypravěčský komentář ve verších zní dost kostrbatě.




Autor:
0

KAREL GOTT

TA PRAVÁ NA VINYLU! — V pátek 16. listopadu 2018 vyjde novinkové album Ta pravá Karla Gotta na vinylové desce! Kompletní obsah úspěšného cédéčka byl převeden do formátu gramofonové desky, která činí z titulu nový zážitek. LP je vybaveno texty písní a aktuálními fotografiemi Ondřeje Pýchy. Vydání novinky Karla Gotta na vinylu dává také mimořádnou příležitost všem opravdovým fanouškům: prvních pět set kusů LP je vlastnoručně zpěvákem podepsáno.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

#1844: Válka s mloky - 75 %


Válka s mloky
Vydalo nakladatelství CPress v pevné vazbě v roce 2018. Vydání má 48 stran a prodává se v plné ceně za 199 Kč.

Scénář: Jan Štěpánek podle Karla Čapka
Kresba: Jan Štěpánek

Není to tak dlouho, co se jedna verze komiksu "Válka s mloky". Bylo to v roce 2014 a vydala ho Pražská ZOO, protože zrovna otevírala novou expozici s velemloky. Jednalo se ale o trochu jinou verzi, než s jakou se setkáváme v aktuálně vydané pevné vazbě, která také nese název "Válka s mloky". Verze vydaná u ZOO měla jen 22 stran, komiks v knize "Válka s mloky" od nakladatelství CPress má těch stran celkem čtyřicet. Přitom je to stále jeden komiks od jednoho autora. Jan Štěpánek vytvořil "Válku s mloky", která byla vydána v prvních pěti číslech legendárního magazínu "Kometa". V každém čísle osm stran, což je patrné právě i na tomto novém vydání, které měl na starosti CPress. A musím říct, že tole delší provedení komiksu sluší o něco více než ono dvaadvacetistránkové, jež vycházelo v magazínu "ABC".

"Válka s mloky", tedy ta původní, kterou napsal Karel Čapek, je takový zvláštní román, která je hodně epizodický. Karel Čapek popsuje události, na nichž je patrný vývoj vztahu lidí k mlokům. Ti jsou inteligentnější, než by se na první pohled zdálo, ale lidé s nimi zacházejí tak, že si v podstatě sami vytvářejí svou vlastní zhoubu. Děj se odehrává během několik desítek let dlouhého období, aby bylo patrné, jak se společnost měnila a jak se měnil její vztah k mlokům, stejně jako se měnilo postavení mloků a jejich vztah k lidem. Na začátku jen pitomá, trochu zvláštní zvířata, ale na konci něco, čemu už se člověk nedokáže ani se svou inteligencí postavit. Ale kdo byl vlastně ten inteligentní, kdo dokázal předvídat a kdo byl jen hrabivý bez toho, aby domýšlel následky svých činů? V tomhle je epizodické pojetí velmi dobré, což si Jan Štěpánek uvědomoval.

Komiksová "Válka s mloky" si zachovává vypravěčský přístup Karla Čapka, ale u některých pasáží si řeknete, že je to skoro zbytečné. Třeba část, kdy se natáčí film, se jeví skutečně jako velmi nadbytečná. Celkově se ale Janu Štěpánkovi podařilo zachytit přesně ten silně depresivní až postapokalyptický tón, který Karel čapek do svého díla vložil. Jako kdyby nebylo vyhnutí toho, kam příběh spěje. Jako kdyby to ničení sama sebe bylo dané a nešlo jej změnit. Tohle je na "Válce s mloky" skutečně dechberoucí. To, jak je na jednotlivých postavách prezentováno sebezničení lidstva. Nedokážeme domýšlet následky vlastní hrabivosti, vlastní touhy po moci, která je zde prezentována především touhou po penězích. Sami jsme pak schopni si vychovat vlastní zhoubu, protože si myslíme, že to my jsme nadřazení, to my jsme pánem tvorstva.

Vydání komiksu "Válka s mloky" z roku 2018 je příjemné tvrdou vazbou, ale na druhou stranu v tomhle ohledu nepřináší nic vyloženě zásadního. Je skoro škoda, že nedošlo k vydání ve větším formátu, i když nutno říct, že ani tenhle relativně malý komiksu nijak zásadně nevadí. Větší stránky by ale neuškodily. Komiks je stále velmi dobrou adaptací zásadního literárního díla, které bychom měli znát. Je jedno, že Karel Čapek psal jako příběh, jež odrážel nástup fašismu a jeho potenciální zhoubnost v případě jeho tolerance, což se samozřejmě potvrdilo. Tohle je dílo, které je aktuální i dnes, kdy stále nejsme schopni pochopit, že tu hrozby jsou a my je tolerujeme. Není to hrozba uprchlíků, na kterou se upíráme jako na mantru, ale jsou to hrozby fanatismu, ať už náboženského, tak i politického. Ani za osmdesát let jsme se v tomto ohledu výrazně neposunuli. Jen ty hrozby se trochu proměnily.

Komiks "Válka s mloky" můžete zakoupit na stránkách Albatros Media.
Autor:
0

Pražské vinice I

Praha je krásná, stověžatá, kulturní… Ale také úrodná. A požitkářská. Byla taková v minulosti, tedy v těch šťastnějších časech, a je i dnes. Svědčí o tom i obnovené pražské vinice. Jejich vína, rok od roku kvalitnější, si lidé zvykli chutnat přímo na místě, kde vznikají. Na osluněných svazích vinohradů, s nádhernými výhledy na metropoli, opředená příběhy vinařů, vinic i ročníků. Projděte se společně s autorkou po Svatováclavské vinici a vinicích Pražského hradu. Ochutnejte víno na Vyšehradě v zahradě kapituly sv. Petra a Pavla i od Starého purkrabství. Vrch Petřín vás přivítá ve vinohradu Strahovského kláštera a na vinici Svatojánské. A můžete navštívit i dejvickou vinici Baba pod záhadnou zříceninou.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 399.00 Kč

Autor: