Denní archiv Listopad 5, 2018

0

Dívka v pavoučí síti (The Girl in the Spider´s Web) – Recenze – 70%

Americký thriller Dívka v pavoučí síti je natočen podle stejnojmenné knižní předlohy spisovatele Davida Lagercrantze, jenž přebral pomyslnou štafetu po spisovateli Stiegu Larssonovi, autorovi románové trilogie Milénium (Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která šlápla do vosího hnízda). Lagercrantz se severskou trilogií inspiroval a rozhodl se napsat vlastní sérii, v níž navazuje na Larssonovo dílo dalšími příběhy počítačové hackerky Lisbeth Salander, přičemž Dívka v pavoučí síti je její první díl.

Stojí za zmínku, že celá trilogie Miléniumexistuje i ve filmové podobě – všechny tři díly byly natočeny ve Švédsku v roce 2009. O dva roky později se Američané pustili do vlastních filmových verzí, vznikla však akorát adaptace prvního dílu, Muži, kteří nenávidí ženy, v režii Davida Finchera. Dívka v pavoučí síti se tudíž ke stejným hlavním postavám vrací po sedmileté pauze, se zbrusu novým hereckým obsazením a s režisérem Fedem Alvarezem (Lesní duch, Smrt ve tmě). Obsah zmíněných předešlých snímků naštěstí není potřeba znát, což je rozhodně velké plus. Takže pokud si už nepamatujete, co se v nich dělo, nemusíte příliš zoufat.
 
Dívka v pavoučí síti (The Girl in the Spider´s Web) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

Děj je tentokrát o tom, že Lisbeth je přemluvena jakýmsi bývalým vládním programovým vývojářem k tomu, aby ukradla Američanům jeho poslední výtvor – počítačový program na ovládnutí raketových střel po celém světě. Po úspěšně ukradeném softwaru však prahne i jistá nebezpečně vyhlížející zločinecká organizace, která se nezastaví před ničím. Lisbeth kontaktuje svého starého známého, novináře Mikaela Blomkvista, aby jí pomohl v pátrání po oné organizaci, zatímco ona sama musí ochránit program i onoho vývojáře (a jeho malého synka) před útočníky.

Hlavní hrdinku tentokrát ztvárnila Claire Foy, známá ze seriálu The Crown, z romantického dramatu Nádech pro lásku či z poslední doby z filmu První člověk, v němž si zahrála manželku Neila Armstronga. V jejím podání se zachmuřená a traumatizovaná lesbická punkerka/hackerka a bojovnice za spravedlnost, mstící se mužům za špatné zacházení se ženami, změnila v neohroženou akční agentku, co se nabourává do cizích počítačů v řádu desítek sekund, umí na dálku ovládat i elektroniku v autech a řezné rány si ošetřuje vteřinovým lepidlem. Z Mikaela Blomkvista (Sverrir Gudnason) je podstatně mladší a hezčí novinářský playboy, jehož úloha ve filmu je spíše vedlejšího ražení.

Podobnou změnou vizáže ale kromě obou hrdinů prošla i atmosféra filmu, která spíš než severskou kriminálku/detektivku připomíná o dost standardnější americký akční thriller, v němž ani autentické lokace zasněženého Švédska nemají šanci přebít přemíru hollywoodských klišé a opakujících se scenáristických schémat. Celkově film přitom nepůsobí hloupě, řada jeho scén je velice dobře vymyšlená a napsaná a díky napínavému příběhu a dravé a místy i relativně nápadité Alvarezově režii nikdy nevzniká prostor pro nudu. Některé nedostatky nicméně přehlížet nelze.

Dívka v pavoučí síti (The Girl in the Spider´s Web) – Recenze

Především je podezřelé, jak často postavy dost idiotsky chybují (kladní hrdinové i záporáci), ne nutně proto, aby se ukázalo, že chybovat je lidské, ale aby ani jedna strana nebyla příliš dlouho ve výhodě a děj se mohl pohnout o krok dál. Vynikající nápad je například schovat malého kluka na tajné lokaci, kde ho nikdo nesmí najít, a nechat mu přitom v držení mobil se zapnutým GPS. Úroveň smůly/náhody, s níž se postavy v určitých momentech (třeba záporáci v závěru) potýkají, je na hranici trapnosti. Protivníci se místo rychlého usmrcení nechávají naživu čistě proto, aby se mohli vzájemně ohrožovat ještě o něco déle.

Příběh sice uhání kupředu rychlým tempem, ale nezbývá mu mnoho prostoru na psychologii a vykreslení charakterů postav. Lisbeth Salander je tu sice představena už od dětských let a dětství zároveň představuje strašáka, který jí nahání hrůzu i v dospělosti, ale to je tak všechno. Její úloha mstitelky, trestající bezpráví pramenící z misogynie, je odsunuta na okrajovou kolej ve prospěch de facto špionážní akční zápletky, v níž se přetahuje s kriminálním podsvětím o kódy k nukleárním zbraním – což je změna od osobité unikátnosti takřka ke generické škatulce. Zajímavou ji dělá prakticky jen přesný a velmi zdařilý herecký výkon Claire Foy a divákova znalost téže postavy z jejích předchozích filmů (pokud jste je viděli).

Akce je nicméně přítomna téměř konstantně, díky čemuž dokáže Dívka v pavoučí síti konzistentně bavit a napínat od začátku do konce, akorát je to svým stylem i atmosférou něco podstatně jiného než Muži, kteří nenávidí ženy od Finchera, i než jejich skandinávský ekvivalent a jeho dvě pokračování. Příliš zásadního odklonu se nedočkala akorát vizuální stránka, čerpající ze severské přírody, punkové estetiky a BDSM elementů, jinak ale nezůstal kámen na kameni. I tak je výsledkem nadprůměrně dobrý, atraktivní a poutavý thriller, akorát je zvláštní sledovat, jak se postava v zásadě anti-hrdinské, nekonformní, proti-systémové a nepřizpůsobivé rebelky stala ve spárech Hollywoodu hlavní hrdinkou filmu, jenž všechny tyto její vlastnosti popírá a utlumuje.

P.S. Trailer obsahuje spoilery, takže si ho pusťte jen na vlastní nebezpečí.




Autor:
Originální vizualizace koncertů NdB v rámci projektu OPEN ART!0

Originální vizualizace koncertů NdB v rámci projektu OPEN ART!

Rádi bychom Vám představili projekt OPEN ART, díky němuž se můžeme těšit na milou spolupráci s talentovanými výtvarníky s postižením v rámci vytvoření nových, zcela osobitých vizualizací koncertů Národního divadla Brno! V rámci jejich zveřejňování připojíme vždy i tzv. vizitku, k bližšímu seznámení s danými tvůrci.

Celý text na stránkách Národního divadla Brno

Autor:
Originální vizualizace koncertů NdB v rámci projektu OPEN ART!0

Originální vizualizace koncertů NdB v rámci projektu OPEN ART!

Rádi bychom Vám představili projekt OPEN ART, díky němuž se můžeme těšit na milou spolupráci s talentovanými výtvarníky s postižením v rámci vytvoření nových, zcela osobitých vizualizací koncertů Národního divadla Brno! V rámci jejich zveřejňování připojíme vždy i tzv. vizitku, k bližšímu seznámení s danými tvůrci.

Celý text na stránkách Národního divadla Brno

Autor:
Předpremiérové kukátko - Příhody lišky Bystroušky - 8. listopadu v 18.000

Předpremiérové kukátko - Příhody lišky Bystroušky - 8. listopadu v 18.00

Už se nemůžete dočkat premiéry Příhod lišky Bystroušky? Pak pro vás máme tolik oblíbené Předpremiérové kukátko, na kterém se setkáte s hlavními představiteli inscenace. Dozvíte se zajímavosti z náročných zkoušek oživené živými vstupy sólistů. 8. listopadu v 18:00, Křišťálový sál. Vstup je volný!

Celý text na stránkách Národního divadla Brno

Autor:
0

Mariam Ahundová: Freddie Mercury - Utajený život

Na sklon­ku roku 2015 byla do češ­ti­ny popr­vé pře­lo­že­na kon­tro­verz­ní bio­gra­fie rus­ké novi­nář­ky a fanyn­ky Queen Mariam V. Ahundové. První strán­ky kni­hy žád­nou kon­tro­ver­zí ješ­tě neza­vá­ní – prv­ní kapi­to­la živo­to­pi­su se věnu­je málo zná­mé východ­ní víře zoro­astris­mu, kte­rá uctí­vá boha Ahuru Mazdu a je v mno­hém podob­ná křes­ťan­ství. Kapitola pro­zra­zu­je, že toto byla víra, v níž byl Freddie Mercury (pra­vým jmé­nem Farrokh Bulsara) vycho­ván a kte­rou vyzná­val po celý život. Slibně zně­jí­cí začá­tek ovšem začne postup­ně nabí­rat na čím dál divo­čej­ším spá­du. Autorka nejdří­ve upo­zor­ňu­je na hrubé chy­by v mno­ha živo­to­pi­sech o Mercurym a na kon­krét­ních pří­kla­dech upo­zor­ňu­je na odpo­ru­jí­cí si infor­ma­ce (pře­de­vším data) u růz­ných auto­rů. Při pre­zen­to­vá­ní správ­ných úda­jů někdy zařa­zu­je tyto infor­ma­ce do tex­tu tak zma­teč­ně, že je těž­ké roz­li­šit, zda se jed­ná o tu prav­di­vou ver­zi nebo je pořád cito­vá­na chy­ba z jiné kni­hy.…

Autor:
0

Sedmikráskov - 10 nových příběhů Dyka s Vosákem a dalšími starými známými ze Sedmikráskova

Zelený princ - jed­no­ho rána se ze zám­ku v Sedmikráskově ozve obrov­ský křik o pomoc. O chví­li poz­dě­ji se k domu kou­zel­ní­ka Samuela při­ří­tí zele­ny gob­lin. Samuel zrov­na pomá­hal prin­cezně Růžence odča­ro­vat stře­víč­ky na svat­bu. Když gob­lin viděl prin­cez­nu, hned ji zval na jejich před­sva­teb­ní ran­de. Růženka se na něj roz­kři­če­la a pohro­zi­la mu hla­do­mor­nou, jest­li ho ješ­tě někdy potká. Goblin byl totiž původ­ně princ a něja­kým způ­so­bem se přes noc změ­nil v zele­nou oha­vu. Samuel se roz­hod­ne mu pomoct, ale kouz­lo je pří­liš sil­né na to, aby ho zlo­mil. Nakonec se gob­lin vydá na zámek za Růženkou s kyti­cí.

Uvařená pří­še­ra - jed­no­ho dne oče­ká­vá Samuel netr­pě­li­vě pří­chod zele­né­ho gob­li­na Dyka a jeho kama­rá­da Vosáka. Samuel jim dal totiž domá­cí úkol. Hned se zají­mal, jest­li udě­la­li všech­no správ­ně - měli pod­le recep­tu smí­chat všech­ny pří­sa­dy. Samuel se chtěl podí­vat a tak ote­vřel hrnek, kte­rý Dyk s Vosákem při­nes­li. Bohužel směs vybuch­la a Samuela skon­čil v kot­li. Dyk a Vosák uhá­ně­li pro pomoc ze dědou. Ten se zhro­zil, že Samuel schy­tal plnou dáv­ku magie, tím pádem musí dostat co nejdřív pro­ti­jed. Děda jim dal za úkol při­pra­vit základ na lek­tvar, zatím­co šel sbí­rat bylin­ky. Jenže jejich vaře­ní lek­tva­ru nedo­pad­ne úpl­ně nej­lé­pe.

Poštovní per­ga­men - jed­no­ho dne k Dykovi při­lé­tá poš­ta. Ovšem vzdu­chem při­lé­ta­jí­cí vzkaz netu­ší, že se blí­ží jeho zká­za. Během oka­mži­ku ho totiž pora­zí vyra­že­né dve­ře - to Dyk s Vosákem letí na koš­tě­ti. Vzkaz však nebyl ani pro jed­no­ho z nich, nýbrž pro pana Pelágria, kte­rý je věz­něm u kou­zel­ní­ka Samuela. Dyk s Vosákem jdou ochot­ně uká­zat lis­tu ces­tu, kudy k jho obyd­lí. Vejdou k němu bez pozvá­ní, což Vosák oko­men­tu­je slo­vy, že za to, že vešli k Samuelovi bez jeho svo­le­ní, je pro­mě­ní v ropu­chy. List najde u Samuela Pelágria a ozná­mí mu, že byl zvo­len zlo­či­nec­kou poro­tou padou­chem roku.

 

Sedmikráskov si pama­tu­ju z dět­ství a už teh­dy byl výbor­ný a ani dneska tomu není jinak. Kdo má rád komiksy, tak si urči­tě při­jde na své. Je to však pod­le mě čte­ní pro men­ší děti. Obálka moc pěk­ná. Rozhodně dopo­ru­ču­ju. Má 144 stran.

  • Autor: Richard Svitalský
  • Žánr: komiks
  • Nakladatelství: Fragment
  • Datum vydá­ní: 06. 09. 2018
Autor:
0

JAKÁ JE ŠANCE NA ZÁCHRANU BENÁTEK?

Lidé bro­dí­cí se po kole­na uli­ce­mi, nená­vrat­ně poško­ze­ná bazi­li­ka sva­té­ho Marka, ško­dy odha­do­va­né více jak na jed­nu mili­ar­du eur, 30 lid­ských obě­tí. To vše napácha­ly sil­né bouř­ky, kte­ré minu­lý týden zasáh­ly celou Itálii. Nejvíce jsou však opět posti­že­ny Benátky. Proč prá­vě turis­tic­ký skvost Apeninského polo­ostro­va musí již poně­ko­li­ká­té čelit tak kru­tým nástra­hám pří­rod­ních živlů?  A oprav­du jim v budouc­nu hro­zí totál­ní zapla­ve­ní?

Autor:
0

Bára Hrzánová a její životopis: Vinnetou dnešní doby

Je to liš­ka pod­ši­tá, tahle žen­ská! A je to tak troš­ku jiný živo­to­pis, spí­še „kafe s Bárou“. Nahlédnutí za opo­nu živo­ta Báry Hrzánové. Párkrát si s ní zajde­te na kávu, popo­ví­dá­te, tu se zamys­lí ona a tu zase vy – a výsled­kem je cha­risma­tic­ký lid­ský dojem z člo­vě­ka, nad kte­rým bude­te dlou­ho pře­mýš­let. Kde bere život­ní ener­gii, jak neo­kou­ka­ný a obrov­ský je herec­ký dar, kte­rý zís­ka­la nejen po tatín­ko­vi, ale i po své mamin­ce?…

Autor:
0

Nejlepší seriálové znělky (20.-16. místo): do dvacítky se prokousaly Útěk z vězení, Narcos i jediný český zástupce

Dříve, než si posví­tí­me na dal­ší pěti­ci, vám musím sdě­lit, že se dostá­vá­me do fáze, kdy jsou dle mého sou­du všech­ny zněl­ky napros­to famóz­ní. Je tak stá­le těž­ší a těž­ší je seřa­dit…

20) Útěk z vězení (Prison Break)

Pokud jste před lety stej­ně jako já hlta­li tuto seri­á­lo­vou deli­ka­te­su, jis­tě vám tato zněl­ka při­po­me­ne tu čas­to­krát až nedý­cha­tel­nou atmo­sfé­ru a napě­tí, kte­ré tryska­lo snad z kaž­dé scé­ny.

19) Pán šelem (BeastMaster)

Magično, jež na vás dých­ne hned od úvod­ní vte­ři­ny, dob­ro­druž­ství a skvě­lá hud­ba jsou hlav­ní­mi ingre­di­en­ce­mi této zněl­ky. Dodnes mi v pamě­ti utkvě­la slo­va vypra­vě­če, kte­rá v čes­kém dabin­gu kon­či­la památ­nou větou: „Jmenuje se Dar, posled­ní své­ho kme­ne, ale všich­ni mu říka­jí Pán šelem.“ Kouzla, čáry a magie byly rov­něž nedíl­nou sou­čás­tí toho­to poči­nu, kte­rý v letech nul­tých v našich kon­či­nách vysí­la­la TV Nova. Nejednalo se sice o mou srdeč­ní zále­ži­tost, ale nepo­chyb­ně bych Páneška šelem ozna­čil za seri­ál mého dět­ství.

18) Ztracený svět (The Lost World)

Další dob­ro­druž­ný kou­sek ze stej­né doby, tedy z pře­lo­mu sto­le­tí. U Ztraceného svě­ta je ovšem vidět, že jeho tri­ky již poně­kud zestár­ly. Mám na mys­li pře­de­vším dino­sau­ry a jinou nevšed­ní havěť. I tak se ale jed­ná o dal­ší zna­me­ni­té intro, jež bylo rov­něž sou­čás­tí odpo­led­ní podí­va­né na Nově.

17) Horákovi

Už v titul­ku jsem tak tro­chu s před­sti­hem vyspo­i­le­ro­val, že Horákovi jsou jedi­ným čes­kým zástup­cem, kte­rý se dostal do naší tři­cít­ky. Pohodové zněl­ce s pís­ní Vlastimila Horvátha k tomu­to vskut­ku vyda­ře­né­mu kome­di­ál­ní­mu seri­á­lu, kte­rý už se stal jakousi tra­di­cí prázd­ni­no­vé­ho vysí­lá­ní České tele­vi­ze, pat­ří sedm­nác­tá příč­ka.

16) Narcos

Poutavé intro k seri­á­lo­vé lahůd­ce vyprá­vě­jí­cí o nej­vět­ším kolum­bij­ském nar­ko­ba­ro­no­vi a maso­vém vra­ho­vi Pablu Escobarovi a o koka­i­no­vém prů­mys­lu v 80. letech minu­lé­ho sto­le­tí. Znělce, kte­rá je slo­že­na z vel­ké čás­ti z dobo­vých zábě­rů, dodá­vá tu pra­vou atmo­sfé­ru špa­něl­ská píseň Tuyo bra­zil­ské­ho zpě­vá­ka Rodriga Amaranteho.

Autor:
0

Ani Deset poselství vašich andělů neudělá zázraky za vás

Proč jsme tady? Na svě­tě, ve kte­rém je někdy slo­ži­té se vyznat? Četla jsem tuto kni­hu krát­ce po shléd­nu­tí doku­men­tu o tom, že andě­lé jsou od pra­dáv­na vlast­ně tvo­ro­vé, kte­ří v podo­bě bohů ovliv­ni­li sta­ro­vě­ké civi­li­za­ce a zapří­či­ni­li tak náš „vývoj“. Tedy v pod­sta­tě nám ztí­ži­li život, pro­to­že z míru­mi­lov­ných bytos­tí v sou­la­du s pří­ro­dou jsme se sta­li spo­leč­nos­tí vyhro­ce­nou na maxi­mum. Kdoví, jak to je… v tom­to svět­le ale na andě­ly mohu pohlí­žet jak­ko­liv.…

Autor:
0

#1841: Esmera - 75 %


Esmera (Esmera)
Vydalo nakladatelství Argo v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako "Esmera" v roce 2015. České vydání má 84 stran a prodává se v plné ceně za 298 Kč.
Knihu zakoupíte se slevou v knihkupectví Minotaur.

Scénář: Vince
Kresba: ZEP

V poslední době u nás vychází toho erotického komiksu docela dost a já se přiznám, že to rozhodně neberu jako něco, co by mi nějakým způsobem vadilo. Naopak si myslím, že je to fajn, že si i v tomhle ohledu můžeme trochu rozšiřovat obzory, protože je to žánr, který dovede zaujmout, stejně jako je to žánr, který je poměrně komplikované vytvořit tak, aby čtenář neměl pocit, že je to jen samoúčelná erotická jízda, která nemá příběh. Jasně, vždyť je to porno, kdo by chtěl příběh. Ale já jsem zrovna ten typ, co si myslí, že je možné udělat dobrý příběh, a to i s erotickými, případně pornografickými scénami. V případě mé vlastní knihy "Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji" jsem se setkal hned s několika názory, že jsou erotické scény hodně... intenzivní. A proč by nebyly? Když mám sex, chci aby to bylo intenzivní.

A myslím, že podobné potřeby měl i Vince (u nás doposud neznámý autor, který se převážně zaměřuje na oblast sci-fi), když psal komiks "Esmera". Nechtěl jen obyčejný erotický komiks s nějakým jednoduchým příběhem, ale stejně tak chtěl erotický komiks, který bude vzrušující a bude sexy. A "Esmera" tohle splňuje, i když je nutné podotknout, že se jedná o komiks, jenž není rozhodně určen pro puritány, protože jsou zde sexuální scény, které jsou mnohdy celkem hardcore, nemluvě o tom, že jsou zde scény také homosexuální. Osobně nemám v tomhle ohledu ke komiksu jedinou výtku, každá scéna je zvládnutá velmi dobře, a to i proto, že sex je nedílnou součástí tohoto celkem zajímavého příběhu.

Esmera je dívka z internátní katolické školy, kde byla vychovávána k takovému chování a jednání, které bude v souladu s bohem, protože andělé se přece vždycky dívají. A tak nemá mnoho zkušeností s chlapci, respektive nemá zkušenosti žádné, když tu ji jednou její spolubydlící zasvětí do tajů erotiky a povede se jí dovést Esmeru k orgasmu. To má celkem zajímavé následky. Esmera se probudí jako mladík. Už to samo o sobě je divné, ale pak zjistí, že další orgasmus ji promění zpátky v dívku. A takhle pořád dokola. Rozhodně to není stav, který by byl příjemný, protože stačí jít s přítelem na pokoj vyspat se s ní, a pak musí utíkat jako mladík pryč, aby milenci nepřišlo nic divné. Velice mě zaujalo, jak se vše podařilo pojmout vtipně, ale přitom i s hlubší myšlenkou a o lidské sexualitě a jejím vnímání.

Kromě zajímavého námětu, který pravda končí trochu otevřeně zamyšleně, jako kdyby nás nakonec nikam nedovedl, je druhou stranou úspěchu komiksu také kresba. Té se ujal ZEP, kterého u nás známe díky sérii "Titeuf", což je přece jen trochu jiný typ komiksu. ZEP ale ukázal, že je schopným autorem a že mu sedí různé techniky a styly. Navíc jeho kresba v odstínech hnědé vyniká skutečně kouzelně a erotické scény jsou v ní nesmírně dráždivé. Vlastně je dobře, že komiks není barevný, nefungovalo by to tak dobře. Jestli máte erotický komiks rádi, nemáte předsudky a různé praktiky nevedou k tomu, že se zhrozíte a pokřižujete, je komiks "Esmera" přímo pro vás a jeho čtení si užijete. A to i přesto, že se jedná o komiks relativně krátký. Ono se toho ale stane vlastně celkem dost.
Autor: