Denní archiv Listopad 2, 2018

0

Temný případ se na HBO v lednu 2019 vrátí na Vaše obrazovky

Po 5 letech od prv­ní řady, po 4 od řady dru­hé se vrá­tí na HBO seri­ál Temný pří­pad - pre­mi­é­ra 13. led­na 2019. V hlav­ní roli se obje­ví osca­ro­vý Mahershala Ali, kte­ré­mu budou sekun­do­vat dal­ší slav­ní her­ci, Stephen Dorff (upír z prv­ní­ho upír­ské­ho fil­mu - Blade), Ray Fisher (Cyborg z DC), Mamie Gummer (dce­ra Meryl Streep) a dal­ší her­ci, kte­ří hlav­ní posta­vě budou sekun­do­vat během 6 dílů.

Ke scé­ná­ři se vrá­til autor (reži­sér i scé­náris­ta) Nic Pizzolatto a všech 6 dílů bude v režii Jeremy Saulniera.…

Autor:
SW050

Star Wars: Epizoda V - Impérium vrací úder - nejtemnější díl z heptalogie

Come with me

A už se na nás řítí dal­ší vypu­lí­ro­va­ný díl Hvězdných válek. Je to epi­zo­da, kte­rou měli pod­le vlast­ní­ho vyjá­d­ře­ní her­ci nej­rad­ši. Zjišťuji, že o mně se to tak jed­no­znač­ně říct nedá. Možná je to tím, že jsem do kina šel na slu­žeb­ní ces­tě v Portlandu (Oregon) a byl jsem uta­ha­nej; mož­ná že mi už stej­ně jako Američanům nevo­ní fil­my bez „hepá­če“.

Děj Impéria se dá shr­nout do jed­né věty: rebe­lo­vé pokra­ču­jí ve vál­ce s Impériem. Darth Vader (Dawid Prowse - posta­va, James Earl Jones =Chewy, C3PO, Leia a Han hlas) vede výpra­vu, jež je zni­čit povsta­lec­kou základ­nu na ledo­vé pla­ne­tě Hoth, kde pře­bý­va­jí naši přá­te­lé Luke Skywalker (Mark Hamill), Han Solo (Harrison Ford), prin­cez­na Leia (Carrie Fisher), Chewbacca (Peter Mayhew), C3PO (Anthony Daniels) a R2D2 (Kenny Baker). Ve zje­ve­ní řek­ne Obi-Wan (Alec Guinness) Lukovi, aby letěl na Dagobah a pod­stou­pil tré­nink u Jedi uči­te­le Yody (Frank Oz).

Film Souboj dobra a zlaje dob­ro­druž­ný a kome­di­ál­ní, zrov­na jako Star Wars, ovšem hlav­ním téma­tem Impéria vra­ce­jí­cí­ho úder je dua­li­ta Síly a zápas mezi dob­rem a zlem, mani­fes­to­va­ný na Lukovi a Darth Vaderovi. Čeká nás i straš­li­vé tajem­ství, odha­le­né Vaderem.

Masožravý WampaTón cel­ko­vé atmo­sfé­ry fil­mu je tem­ný. Luke o vlá­sek unik­ne smr­ti v tun­dře Hothu, rebe­lo­vé utí­ka­jí z jed­no­ho kou­tu gala­xie do dru­hé­ho, Luke nezvlád­ne tré­nink u Yody, při­jde o ruku, dozví se straš­li­vé věci o své rodi­ně, Hana zmra­ze­jí jako kus hově­zí­ho, milost­ný troj­ú­hel­ník mezi Hanem, Leiou a Lukem se neroz­mo­tá a do toho ješ­tě C3PO je roz­třís­ka­ný na kusy -- no dob­ře, to posled­ní bylo doce­la legrace.PFalcon v Oblačném městěůvod­ní efek­ty fil­mu jsou tako­vou podí­va­nou, že kro­mě vyčiš­tě­ní obra­zu a zvu­ku se dočkal jen mini­ma nových zábě­rů, z nichž hlav­ní část je vylep­še­né Oblačné měs­to a sněž­ný muž Wampa je před­ve­den detail­ně­ji. Naprosto nej­zá­sad­něj­ší jsou impe­ri­ál­ní sou­ma­ři (kdo umí vtip­ně­ji pře­lo­žit AT-AT Walkers, ať mi napí­še. Podle důvě­ry­hod­ných infor­ma­cí se v čes­kých titul­cích jme­nu­jí krá­če­jí­cí tan­ky) Jsou to v pod­sta­tě dese­ti­pa­t­ro­ví mecha­nič­tí čtyř­no­zí dino­sau­ři s lid­skou posád­kou a lase­ro­vý­mi kanó­ny v hla­vo­vé čás­ti. Jejich kon­struk­ce nedá­vá smy­sl, ale je to vyni­ka­jí­cí podívaná.Nejlepší posta­vou této epi­zo­dy je dle mého názo­ru jed­no­znač­ně Yoda, Luke Skywalker a Yodaposta­vou skří­tek, duchem a Silou vel­ký mis­tr a uči­tel rytí­řů řádu Jedi. Kombinace dětin­ské mar­ni­vos­ti s téměř neko­neč­nou moud­ros­tí a pra­po­div­ným slo­vosle­dem. Říká Lukovi, kte­rý neví, že to je Yoda: „Hledáš něko­ho? Našel něko­ho jsi, řek“ bych.“ Když se Luke potý­ká s hýbá­ním před­mě­ty pomo­cí Síly, Yoda mu řek­ne, že to zvlád­ne. Luke odpo­ví: „Tak jo, já to zku­sím.“ Yodovi je na očích a uších vidět, že se zlo­bí, a řek­ne: „Ne zku­sit. Udělat. Nebo neu­dě­lat. Není zkusit.„MysOblačné městolím, že se vám Impérium vra­cí úder bude moc líbit. Dokonalá absen­ce pří­mé­ho gra­fic­ké­ho nási­lí, sexu a spros­té mlu­vy z fil­mu činí vyni­ka­jí­cí pří­le­ži­tost i pro děti shléd­nout napí­na­vé dob­ro­druž­ství, kde jde o děj, dob­ro a zlo, a ne klet­by a pří­ra­zy. Je obdi­vu­hod­né, jak to ten­to 17 let sta­rý sní­mek doká­že natřít (a bez pod­stat­né­ho vylep­še­ní) nej­mo­der­něj­ším sci-fi trhá­kům.Hodnocení: MUSÍTE VIDĚT!HNIDOPICHOVO REJPÁNÍ

POZOR - AKUTNÍ NEBEZPEČÍ ZNECHUCENÍ

  • Zatímco v prv­ním dílu (epi­zo­dě IV) byl Mark Hamill v roli Luka Skywalkera jako cel­kem roz­to­mi­lý blbe­ček, v Impériu je z něho ješ­tě vět­ší fňuk­na, vImperiální soumarypa­dá, jako by celé noci pařil, sotva leze a nej­lé­pe zapad­ne do špi­tál­ní­ho lůž­ka v závě­ru.
  • Když pomi­ne­me kon­strukč­ní nelo­gič­nost a zásad­ní zra­ni­tel­nost impe­ri­ál­ních sou­ma­rů, pořád mi není jas­né, proč muse­li úto­čit jen z jed­né stra­ny a po plá­ni. Obráncům by sta­či­lo udě­lat před kaž­dým pořád­nou jámu a už by se nevy­hra­ba­li. Navíc, na co jsou pocho­du­jí­cí oblu­dy, když všich­ni zvlá­da­jí antigra­vi­tač­ní tech­no­lo­gii?
  • roč mají lase­ro­vé kanó­ny zákluz? Možná pro­to, že nejsou lase­ro­vé, nýbrž ion­to­vé, jak mě upo­zor­nil čte­nář F.F.
  • Millenium Falcon nemá žád­nou pře­cho­do­vou komo­ru a výstup do téměř vaLoučeníkua řeší Han, Leia a Chewy tak, že si nasa­dí lakýr­nic­ké respi­rá­to­ry. Možná pro­to (opět F.F.), že to nejsou vůbec lidi, zvlášť když se to všech­no ode­hrá­vá „před dáv­ný­mi lety v pře­da­le­ké gala­xii“ -- pak jsou ale všich­ni naši hrdi­no­vé bůhví­ja­cí emzá­ci!.
  • Přistávací meto­da „nasle­po“, kte­rou pro­vo­zu­je Luke na Dagobahu, činí ze sou­do­bých rada­rů tech­nic­ký zázrak. A prav­dě­po­dob­nost, že čvacht­ne do močá­lu prá­vě tam, kde na celé pla­ne­tě žije Yoda, je směš­ná.
  • Proč nemů­žou Jedi uči­te­lé Lukovi poma­lu a v kli­du vysvět­lit, jak je to vlast­ně s jeho fami­lií? Proč se to musí dozví­dat ve stres­su?
  • Co to je za pra­po­div­nou šach­tu, do kte­ré se Luke tre­fí po svém sebe­vra­žed­ném pádu? Nějak mi uni­ká cel­ko­vá geo­me­t­rie té zále­ži­tos­ti.

Recenze sepsá­na: 9. břez­na 1997

Autor:
0

Pedagogická psychologie pro učitele - Psychologie ve výchově a vzdělávání

Kniha je urče­ná pře­de­vším pokro­či­lým stu­den­tům všech vyso­kých škol při­pra­vu­jí­cích peda­go­gic­ké pra­cov­ní­ky. „Nové pod­ně­ty pro svou prá­ci v ní ale nejdou i stá­va­jí­cí uči­te­lé, mistři odbor­né výu­ky, tre­né­ři, soci­ál­ní peda­go­go­vé a dal­ší lidé, půso­bí­cí na děti, mlá­dež či dospě­lé stu­den­ty. Knihu lze dopo­ru­čit i stu­den­tům psy­cho­lo­gie, soci­ál­ní prá­ce a zdra­vot­nic­kých obo­rů. I když jde o nauč­nou lite­ra­tu­ru, „bib­li peda­go­gic­ké psy­cho­lo­gie“, uži­teč­ná bude všem, kte­ří by se rádi dozvě­dě­li poznatky o psy­cho­lo­gic­kých prin­ci­pech uče­ní, vzdě­lá­vá­ní a výcho­vy, pod­sta­tě výchov­né­ho pora­den­ství, pedagogicko-psychologické dia­gnos­ti­ky a výzku­mu.

Publikace je roz­dě­le­na do deví­ti kapi­tol, kaž­dá kapi­to­la obsa­hu­je něko­lik tema­tic­kých pod­ka­pi­tol. Úvodní část kni­hy se věnu­je cha­rak­te­ris­ti­ce a obsa­hu obo­ru peda­go­gic­ké psy­cho­lo­gie a jeho his­to­rii a důle­ži­tým vzta­hům s jiný­mi obo­ry. Kapitola 3 se zamě­řu­je na sociálně-psychologické pozná­ní v peda­go­gic­kém pro­sto­ru. Poznání těch­to aspek­tů má vel­ký vliv na kva­li­tu pří­mé výchov­né, vzdě­lá­va­cí, pre­ven­tiv­ně výchov­né a pora­den­ské prá­ce ve ško­lách a škol­ských zaří­ze­ních. Autor kapi­to­ly srov­ná­vá pří­stu­py jed­not­li­vých bada­te­lů a porov­ná­vá pro­ti­chůd­né názo­ry tema­ti­ku peda­go­gic­ké komu­ni­ka­ce.  Zároveň nabí­zí řeše­ní častých pro­blé­mů s agre­sí a mezi­lid­ský­mi vzta­hy ve ško­le.  Kapitola 4 sezná­mí s psy­cho­lo­gic­ký­mi aspek­ty uče­ní a fak­to­ry, kte­ré ovliv­ňu­jí pro­ces výu­ky. Obsáhlá 5. kapi­to­la se věnu­je cílům, meto­dám, for­mám výu­ky a její­mu obsa­hu.  Prostor je věno­ván téma­tu hod­no­ce­ní a znám­ko­vá­ní žáků. Šestá kapi­to­la se věnu­je pro­ble­ma­ti­ce výchov­né­ho půso­be­ní na děti a dospí­va­jí­cí.  Sedmá kapi­to­la při­po­mí­ná význam pre­ven­ce, včas­né dia­gnos­ti­ky a pedagogicko-psychologické péče o ohro­že­né žáky i mož­nos­ti řeše­ní pro­blé­mů.  Kapitola 8 se týká výchov­né­ho pora­den­ství a posky­to­vá­ní pora­den­ských slu­žeb ve ško­lách a škol­ských zaří­ze­ních. Kapitola 9 před­sta­vu­je vybra­né dia­gnos­tic­ké meto­dy a výzkum­né pří­stu­py, pou­ží­va­né při dia­gnos­ti­ce a zpra­co­vá­ní peda­go­gic­ké pro­gnó­zy.
Jako kaž­dá odbor­ná pub­li­ka­ce, obsa­hu­je Pedagogická psy­cho­lo­gie pro uči­te­le ang­lic­ké Summary, Seznam pra­me­nů a lite­ra­tu­ry, Jmenný a Věcný rejstřík. Dozvíte se i o pra­xi a zamě­ře­ní auto­rů, nechy­bí kapi­to­la Bibliografické poznám­ky.
Některé kapi­to­ly jsou poměr­ně obtíž­né pro stu­di­um a vyža­du­jí urči­tou před­cho­zí zna­lost pro­blé­mu.  Přesto kni­ha při­ná­ší cen­né poznatky z obo­ru, pří­nos­ný je nejen samot­ný výklad, ale i nastí­ně­ní řeše­ní pro­blé­mů, s nimiž se pra­cov­ní­ci ve škol­ství kaž­do­den­ně setká­va­jí. Publikace reflek­tu­je slo­ži­tou a nároč­nou dobu, kte­rou škol­ství v sou­čas­nos­ti pro­chá­zí.


Pedagogická psy­cho­lo­gie pro uči­te­le
Autoři: Richard Jedlička, Jaroslav Koťa, Jan Slavík
Žánr: nauč­ná lis­te­ra­tu­ra
Vydala: Grada
Kniha ke kou­pi: Grada Publishing a.s.
Počet stran: 528
Rok vydá­ní: 2018
Hodnocení: 100 %

 …

Autor:
0

Hoši od Bobří řeky - dokáže Rikitan v chlapcích vzbudit zájem o jiná dobrodružství než jsou bitky?

Vilík a Jirka byli dva nor­mál­ní klu­ci, kama­rá­di, kte­rých je po svě­tě tisí­ce. Dělali to, co ostat­ní a jejich život se ubí­ral cel­kem v poklid­ném ryt­mu až do čtvrt­ka 12. břez­na. Ono to vlast­ně všech­no zača­lo ješ­tě o den poz­dě­ji. Jelikož byd­le­li oba dva na stej­ném mís­tě, tak měli spo­leč­nou ces­tu do ško­ly, a by tomu tak i v ten osud­ný pátek. Když se ubí­ra­li ze ško­ly domů, tak si Jirka nesl pod paží míč. Musel ho nosit, pro­to­že ho pou­ží­va­li na tělo­cvi­ku. Jak tak šli, najed­nou Vilík vykři­kl, aby držel míč, že jdou Novočtvrťáci - víc toho už bohu­žel pro ně říct nesti­hl.

Najednou se přihna­lo něko­lik klu­ků zeza­du a jeden z nich se zmoc­nil míče. Vilík s Jirkou je pozna­li pod­le odzna­ků, kte­ré měli na kabá­tech, že jsou to pod­le nich drzouni z Nové čtvr­ti. Velmi dob­ře se zna­li, pro­to­že už spo­lu sku­pi­ny chlap­ců sved­ly vel­ké bit­ky. Jirka si to nemohl nechat líbit a pus­til se do chlap­ce, kte­rý vzal míč. Za chví­li po ostřej­ší výmě­ně názo­rů už se oba rva­li. Dá se říct, že bitva skon­či­la neroz­hod­ně. Na závěr už si jenom nadá­va­li a už se oba tábo­ry roz­chá­ze­ly. Jirka byl not­ně pošra­mo­ce­ný a takhle se spo­lu s Vilíkem vyda­li k domo­vu.

Doma dosta­li oba kázá­ní od mami­nek kvů­li stu­de­né­mu obě­du a Jiřík dostal ješ­tě nádav­kem pohla­vek za natr­že­nou kap­su a uvá­le­né šaty. Zhruba ve čty­ři hodi­ny odpo­led­ne se oba kama­rá­di setka­li zno­vu ven­ku. Povídali si o pra­ni­ci, když tu zni­če­ho­nic Jiříkovi k vítěz­ství pobla­ho­přál mla­dý muž - Rikitan. Oba se lek­li, pro­to­že by to, co viděl mohl nahlá­sit jed­nak rodi­čům a taky ve ško­le. Muž pro­ne­sl, že jich je však ško­da k tako­vým­to nechut­ným rvač­kám. Zajímal se o to, jest­li nema­jí něja­kou uži­teč­něj­ší zába­vu než se tou­lat po uli­cích a prát se. Muž jim na otáz­ku co by teda měli jiné­ho dělat, nabí­dl dob­ro­druž­ství.

 

Kdysi jsem tuto kni­hu čet­la jako malá, ale dneska, než bych si ji zno­vu pře­čet­la, bych neda­la dohro­ma­dy ani jed­nu kapi­to­lu, pro­to­že to bylo už dáv­no a vím jenom, že se mi ten­krát líbi­la - dnes tomu není jinak. Jaroslav Foglar byla vel­ká spi­so­va­tel­ská hvězda a tuto kni­hu roz­hod­ně dopo­ru­ču­ju k pře­čte­ní. Jedná se o prv­ní díl. Mimochodem moc pěk­ná obál­ka. Má 216 stran.

  • Autor: Jaroslav Foglar
  • Žánr: belet­rie pro děti
  • Nakladatelství: Albatros
  • Datum vydá­ní: 24. 09. 2018
Autor:
0

Moje první velká kniha psaní - Od uvolňovacích cviků s říkadly až po nácvik psaní písmen a číslic

Ordinace odbor­ní­ků se plní rodi­či s dět­mi, kte­ré mají potí­že s gra­fo­mo­to­ri­kou – sou­bo­rem psy­cho­mo­to­ric­kých čin­nos­tí, kte­ré jsou potře­ba ke kres­le­ní a psa­ní. Ovlivňují ji psy­cho­mo­to­ric­ký vývoj dítě­te, zra­ko­vé a slu­cho­vé vní­má­ní, pozor­nost a vývoj řeči. Grafomotorice věnu­jí rodi­če vět­ši­nou pozor­nost s nástu­pem dítě­te do prv­ní tří­dy nebo v před­škol­ním věku, kdy zjiš­ťu­jí, že ruka dítě­te není pro psa­ní dosta­teč­ně uvol­ně­ná. Jen uvol­ně­ná ruka totiž doká­že pro­vést jem­ný a zamě­ře­ný pohyb, kte­rý vede k finál­ní­mu vytvo­ře­ní pís­me­ne.
Do ordi­na­ce dět­ské kli­nic­ké psy­cho­lož­ky Heleny Uhlířové také cho­di­li bez­rad­ní rodi­če, kte­ří nevě­dě­li, jak svým dětem s nácvi­kem gra­fo­mo­to­ri­ky pomo­ci. „Přinášeli růz­né bro­žu­ry a mate­ri­á­ly, kte­ré vět­ši­nou vůbec neslou­ži­ly k tomu, co nabí­ze­ly,“ uvá­dí autor­ka kni­hy Moje prv­ní vel­ká kni­ha psa­ní Helena Uhlířová. Její kni­ha pro­ve­de děti nácvi­kem psa­ní od samé­ho začát­ku – od nácvi­ku uvol­ně­ní ruky – až po napsá­ní jed­not­li­vých pís­men a čís­lic.

„Cviky“ vedou­cí k nácvi­ku psa­ní dopro­vá­ze­jí vese­lé říkan­ky, slou­ží­cí jako návod k tomu, co se po dětech chce: „Má děti někdo potu­chu, že kres­lit kru­hy do vzdu­chu, je rukám milé cvi­če­ní? Zkuste, jis­tě ho oce­ní.“ Nebo „Zobu, zobu máček, jsem jako ten ptá­ček. A mám přes­nou muš­ku, zleh­ka držím tuž­ku.“ U kaž­dé­ho cvi­ku je na pro­ti­leh­lé strán­ce vyne­chá­no dosta­teč­né mís­to na pro­cvi­če­ní – děti budou kres­lit vln­ky, spi­rá­ly, koleč­ka, dělat teč­ky, čár­ky, líst­ky, pavu­či­ny, ová­ly, kopeč­ky, leža­té osmič­ky, plo­ty, žíža­ly, třeš­ně, kolá­če, balon­ky, mis­tič­ky, hrá­bě, hři­by, čepi­ce, dešt­ní­ky, šne­ky… Zkrátka obráz­ky, kte­ré se, nebo jejich čás­ti, podo­ba­jí pís­me­nům a čís­li­cím nebo jejich čás­tem.

Druhou část kni­hy tvo­ří kapi­to­la Abeceda není věda. Připomíná kla­sic­kou písan­ku, učí vel­ká a malá, tis­ka­cí a psa­cí pís­me­na od A po Ž, tedy vlast­ně Q, kte­ré je zařa­ze­no na konec abe­ce­dy. Následuje kapi­to­la Číslice, co více?, v níž se děti nau­čí psát čís­li­ce od 1 do 10.

Knížka zpes­t­ří a usnad­ní pří­pra­vu ke škol­ní­mu zápi­su i nácvik pís­men a čís­lic. Kladně hod­no­tím vel­ký for­mát kni­hy, kte­rý zaru­ču­je dosta­tek pro­sto­ru pro nácvik psa­ní.


Moje prv­ní vel­ká kni­ha psa­ní. Od uvol­ňo­va­cích cvi­ků s říka­dly až po nácvik psa­ní pís­men a čís­lic
Helena Uhlířová
Vydal Bambook, Praha
Kniha ke kou­pi: Grada Publishing a.s.
Rok vydá­ní: 2018
Počet stran: 208
Hodnocení: 100 %

Autor:
0

Logohrátky by se mohly stát cenným pomocníkem dětí, které mají potíže s výslovností a rodičů, kteří by jim chtěli s tímto problémem pomoci.

O čes­kých dětech dneška se obec­ně ví, že už ve věku „škol­ko­vém“ nema­jí pro­blém ovlá­dat tablet a mobil­ní tele­fon, ale s mlu­ve­ním to není žád­ná hit­pa­rá­da. Dětí s poru­cha­mi řeči stá­le při­bý­vá, a i přes to, že ve škol­kách je tomu­to pro­blé­mu věno­vá­na pozor­nost, hlav­ní gró při odstra­ňo­vá­ní obtí­ží leží na bed­rech rodi­čů. Ty na děti někdy nema­jí čas a pod­ce­ňu­jí úlo­hu říka­nek a pís­ni­ček v útlém věku. Poutavé „rýmo­vač­ky“ se dětem vět­ši­nou líbí a rády je opa­ku­jí. Mnohdy jde o nená­pad­né roz­cvič­ky malých jazýč­ků a mlu­vi­del nebo nácvik výslov­nos­ti pro­ble­ma­tic­kých hlá­sek. Právě na kouz­lu zví­da­vých malých dětí, kte­ré napo­do­bu­jí své rodi­če, je posta­ve­ná kníž­ka Logohrátky. „Předškoláci ješ­tě neu­mě­jí číst, pro­to je nut­né, abys­te kni­hu pou­ží­va­li spo­leč­ně s dítě­tem. Na kaž­dé stra­ně je výstiž­ně popsá­no, co se od dítě­te žádá. Pokud se vyvo­ze­ní hlás­ky neda­ří, vra­cej­te se k bás­nič­kám a úko­lům opa­ko­va­ně, tře­ba kaž­dý den,“ nabá­dá rodi­če autor­ka Zuzana Pospíšilová a zdů­raz­ňu­je, že kni­ha nena­hra­zu­je odbor­nou logo­pe­dic­kou péči, je pou­ze jejím dopl­ně­ním.

Hned po úvo­du kni­hy násle­du­je kapi­to­la, věno­va­ná řeči a jejím vadám, v níž je zdů­raz­ně­no, jak důle­ži­tá je role rodi­če k tomu, aby se dítě nau­či­lo správ­ně mlu­vit. „Aby se dítě nau­či­lo správ­ně mlu­vit, potře­bu­je mít oko­lo sebe mluv­ní vzo­ry. Učí se nápo­do­bou... Každé dítě je jiné, vyví­jí se jiným tem­pem, dosta­lo do vín­ku jiný gene­tic­ký základ. Všechny bez roz­dí­lu ale potře­bu­jí naši pozor­nost.“

Zuzana Pospíšilová napsa­la k pro­cvi­če­ní mlu­vi­del sérii autor­ských bás­ni­ček a jazy­ko­la­mů. Například: „Na dvor­ku se jíd­la dočká kohout, koza, kuře, kočka, krů­ta, kro­can, kach­nič­ka, krá­lík, kůň i kra­vič­ka.“ Nebo: „Lípa pálí, lípa pálí… Kosa soka, kosa, soka. Malá lama, malá lama… Kára raka, kára raka… Líbá Bílá líbá Billa, Líba Bílá líbá Billa…“ Kromě bás­ni­ček a jazy­ko­la­mů obsa­hu­je kni­ha hádan­ky s dopl­ňo­vač­ka­mi (např. Na pod­la­ze doma leží, kaž­dý po něm cho­dí, běží. Tato tep­lá tka­ná věc, jme­nu­je se…) nebo úko­ly (např. „Zkus napo­do­bit štěbe­tá­ní ptáč­ků.“).
Návody, jak dítě moti­vo­vat, jak ho nabá­dat, aby spo­lu­pra­co­va­lo v kni­ze říká nama­lo­va­ná posta­va mla­dé ženy (paní uči­tel­ky nebo autor­ky). Sympatické je, že ji ilu­strá­tor­ka vypo­dob­ni­la pokaž­dé v jiném oble­če­ní a tro­chu jiný­mi ges­ty.

Ilustrace jsou beze­spo­ru vel­kým pří­no­sem kníž­ky. Dítě si díky vese­lým říka­dlům a líbi­vým obráz­kům zřej­mě ani neu­vě­do­mí, že něco pro­cvi­ču­je. Na obráz­cích jsou nama­lo­va­né děti, věci den­ní potře­by, s nimiž se děti běž­ně setká­va­jí a čas­to zví­řa­ta.

Knížka je pěk­ná a pro před­ško­lá­ky urči­tě uži­teč­ná. Koupí nepro­hlou­pí ani ti, jejichž děti žád­nou řečo­vou vadu nema­jí.


Logohrátky
Autor: Zuzana Pospíšilová
Ilustrace: Zdeňka Študlarová
Počet stran: 120
Vydal: Bambook
Kniha ke kou­pi: Grada Publishing a.s.
Hodnocení: 100 %

Autor:
1.11.2018 – Bratři Ebenové0

1.11.2018 – Bratři Ebenové

Bratři Ebenové jsou na české hudební scéně pojmem, jejich originalita je neuvěřitelná. V hudbě vychází z více směrů, hrají na různé neobvyklé hudební nástroje, navíc ve spojení s výjimečnými texty Marka Ebena vytváří opravdu neotřelé hudební těleso. Vystoupení těchto umělců, které se uskuteční v Mahenově divadle ve čtvrtek 1.11.2018, tak bude jistě zážitek. Začínáme od 19 hodin!

Celý text na stránkách Národního divadla Brno

Autor:
0

Církevní dějiny – novověk

Po více než čtyřech letech vychá­zí dru­hý díl Církevních dějin Drahomíra Suchánka a Václava Dršky. Časové rozpě­tí mezi vydá­ním dvou dílů – Antiky a stře­do­vě­ku v roce 2013 a Novověku letos, ilu­stru­je obtíž­nost téma­tu, kte­rý si ke zpra­co­vá­ní syn­té­zy auto­ři zvo­li­li.

Drahomír Suchánek půso­bí jako odbor­ný asi­s­tent na Filozofické fakul­tě Univerzity Karlovy v Praze a na Fakultě filo­zo­fic­ké Západočeské uni­ver­zi­ty v Plzni. Zaměřuje se na cír­kev­ní a stře­do­vě­ké ději­ny, bada­tel­sky na papež­ské ději­ny a vzta­hy mezi duchov­ní a svět­skou mocí. Václav Drška půso­bí na Ústavu svě­to­vých ději­ny Filozofické fakul­ty Univerzity Karlovy v Praze a na Katedře his­to­rie Filozofické fakul­ty Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Novou kni­hou auto­ři navá­za­li na díl o cír­kev­ních ději­nách anti­ky a stře­do­vě­ku, dru­há kni­ha se sou­stře­ďu­je na sobu mezi baro­kem a osví­cen­stvím.  Stejně jako prv­ní díl syn­té­zy, ten­to dru­hý oce­ní hlav­ně stu­den­ti his­to­rie a teo­lo­gie, kte­ří měli čas­to pro­blém zori­en­to­vat se v kon­cepč­ně odliš­ných star­ších pub­li­ka­cích, aby zís­ka­li potřeb­né pen­zum zna­los­tí a pře­hled ve stu­do­va­ném obo­ru. Syntézy Suchánka a Dršky před­klá­da­jí fak­ta v chro­no­lo­gic­kém pře­hle­du, čle­ně­ná tema­tic­ky do pře­hled­ných kapi­tol a pod­ka­pi­tol.  Čtenáři také zís­ka­jí základ­ní pře­hled o poli­tic­kých a hos­po­dář­ských ději­nách, jak auto­ři vysvět­lu­jí: „Metodologickým výcho­dis­kem naší prá­ce bylo pře­svěd­če­ní, že na ději­ny lid­ské spo­leč­nos­ti je tře­ba nahlí­žet ve vel­mi širo­kém kon­tex­tu a neklást umě­lé hra­ni­ce mezi poli­tic­ké, kul­tur­ní i nábo­žen­ské ději­ny.“ Autoři jsou rov­něž pře­svěd­če­ni, že zna­lost cír­kev­ních dějin je nut­ná pro pocho­pe­ní celé­ho his­to­ric­ké­ho kon­tex­tu: „Kdo igno­ru­je a zane­dbá­vá hlub­ší pocho­pe­ní nábo­žen­ské­ho kon­tex­tu spo­le­čen­ských změn 16. až 18. sto­le­tí, nikdy tuto zásad­ní pro­mě­nu lid­ských dějin v celist­vos­ti nepo­cho­pí.“ Na mys­li mají obdo­bí, kdy „člo­věk ztrá­cel dosa­vad­ní pev­né život­ní zakot­ve­ní a o to více si musel klást zásad­ní otáz­ky týka­jí­cí se život­ních jis­tot. Bůh a cír­kev pře­sta­li být samo­zřej­mos­tí a lid­ská indi­vi­du­a­li­ta se muse­la otevřít odva­ze hle­dat nové odpo­vě­di.“

Druhý díl cír­kev­ních dějin je v jed­nom svaz­ku roz­dě­len do dvou knih. První obsa­hu­je kapi­to­ly Evropa ve víru refor­ma­ce, Strukturální a orga­ni­zač­ní vývoj církví a Vnitřní život a zbož­nost v době refor­ma­ce. Druhá kni­ha se sklá­dá z kapi­tol Církve mezi baro­kem a osví­cen­stvím, Organizace a čin­nost církví, Vnitřní život a nau­ka. Nechybí ang­lic­ké Summary, Seznam výbě­ro­vé lite­ra­tu­ry a Jmenný a Věcný rejstřík.


Církevní ději­ny. Novověk
Autoři: Drahomír Suchánek – Václav Drška
Žánr: nauč­ná lite­ra­tu­ra
Vydala: Grada Publishing a.s.
Rok vydá­ní: 2018
Počet stran: 502
Hodnocení: 100 %

Autor:
0

DVOŘÁKOVO KLAVÍRNÍ KVARTETO

DEBUTOVÁ ALBUM — Dvořákovo klavírní kvarteto, ač vzniklo teprve před několika lety, se velmi rychle zařadilo mezi přední české komorní soubory. Klavíristka Slávka Vernerová Pěchočová, houslista Štěpán Pražák, violista Petr Verner a violoncellista Jan Žďánský se úspěšně věnují komorní hudbě už řadu let, jednotlivě i společně. Jako Dvořákovo klavírní kvarteto začali vystupovat poté, co k užívání jména slavného skladatele dostali svolení od jeho přímého potomka, pana Antonína Dvořáka III.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

Uzdravte svou duši - Cesta k vnitřní svobodě a zdravým vztahům

„Sebeúcta je osvo­bo­ze­ní se od stra­chu z hod­no­ce­ní naší osob­nos­ti dru­hý­mi lid­mi.“ (str. 23)

Kniha, kte­rá by měla být vaším prů­vod­cem na ces­tě k vnitř­ní svo­bo­dě a zdra­vým vzta­hům. Během něko­li­ka kapi­tol se dozví­te spous­tu pří­nos­ných infor­ma­cí o dět­ství, cito­vé závis­los­ti a sebe­vě­do­mí. U kaž­dé kapi­to­ly máte také pár cvi­če­ní, kte­ré by vám měli pomoct k tomu, abys­te si sku­teč­ně uvě­do­mi­li, co je to dob­ré.

Tak tohle bylo oprav­du skvě­lé. Myslím si, že je oprav­du těž­ké napsat dobrou kni­hu o osob­ním roz­vo­ji a tahle spl­ni­la to, co sli­bo­va­la. Vůbec nepo­chy­bu­ji o tom, že kni­ha může být pro­spěš­ná něko­mu, kdo se hle­dá, sna­ží se odbou­rat něja­ké psy­chic­ké blo­ky nebo se něčím trá­pí.

„Pokaždé, když se vzdá­te něja­ké­ho zájmu, blíz­ké­ho člo­vě­ka nebo snu v nadě­ji, že se vám poda­ří zís­kat lás­ku muže, vzdá­te se tím sebe samých.“ (str. 84)

Další skvě­lou věcí je styl, kte­rým je kni­ha napsa­ná. U odbor­ných knih mám občas pro­blém s tím, že jsou napsa­né tak, že se těž­ko čtou, ale to nebyl pří­pad téhle. Kniha byla napsá­na neu­vě­ři­tel­ně mile a navíc i čti­vě. I když bys­te celou kni­hu moh­li pře­číst za jeden den, je to kni­ha, kte­rou bys­te měli číst spí­še na kapi­to­ly, abys­te se vždyc­ky pořád­ně zamys­le­li nad tím, co se tam píše.

Ve výsled­ku bych kni­hu urči­tě dopo­ru­či­la, pro­to­že mi při­jde napros­to doko­na­lá a urči­tě doká­že spous­tě lidem pomo­ci. Pokud hle­dá­te kni­hu, kte­rá spl­ní to, co slí­bí, je tohle urči­tě ta správ­ná vol­ba.

„Násilí plo­dí nási­lí a hněv plo­dí jen dal­ší hněv.“ (str. 124)


Žánr:
Zdraví
Vydáno:2018, Alferia
Počet stran:168
Vazba kni­hy:měk­ká / bro­žo­va­ná
ISBN:978-80-271-0321-8
Autor:
0

Manuál pro milovníka kávy - Jak si doma připravit tu nejlepší craft kávu

Milujete kávu, ale nemů­že­te cho­dit po kavár­nách? Chcete si doma při­pra­vit sku­teč­ně dobrou kávu, ale neví­te jak? Právě v tomhle vám pora­dí tato kni­ha, díky kte­ré se nau­čí­te, jak si doma jed­no­du­še a lev­ně při­pra­vit výbor­nou kávu, kte­rou bude­te milo­vat.

Kniha je pro milov­ní­ky kva­lit­ní kávy oprav­du doko­na­lá. Najdete tam všech­no pro to, abys­te si doma moh­li dělat kva­lit­ní kávu, kte­rou si bude­te vychut­ná­vat vždy, když bude­te chtít. Navíc je celá kni­ha krás­ně gra­fic­ky zpra­co­vá­ní, což vás při čte­ní urči­tě potě­ší a i jenom samot­né lis­to­vá­ní kni­hou je vel­ká radost.

V kni­ze se dozví­te spous­tu zají­ma­vých infor­ma­cí. Dozvíte se všech­no až od úpl­ných zákla­dů fil­tra­ce, přes dru­hy kávy a posu­zo­vá­ní chu­tí až po to, jak vybrat to správ­né vyba­ve­ní. Hodně jsem oce­ňo­va­la, že když byla kapi­to­la o vyba­ve­ní, uvá­dě­ly se i ceny a vy si tak může­te vytvo­řit kon­krét­ní před­sta­vu o tom, kolik bude­te muset inves­to­vat do cel­ko­vé­ho vyba­ve­ní.

Kapitola, kte­rá se mi také vel­mi líbi­la, byla ta, kde byly popi­so­vá­ny všech­ny mož­né meto­dy pří­pra­vy. Vždy je tam uve­de­na základ­ní spe­ci­fi­ka­ce, ingre­di­en­ce, postup a pří­pad­ně něja­ké tipy a rady. Je to sku­teč­ně skvě­lé. Další mnou hod­ně oce­ňo­va­ná věc, byla pří­lo­ha, kde byly sepsá­ny všech­ny tipy, rady a tri­ky. Díky tomu se nau­čí­te dělat kávu tak, abys­te moh­li říct, že to je ta nej­lep­ší káva, kte­rou jste kdy chut­na­li.

Knihu urči­tě dopo­ru­ču­ju všem, co milu­jí kávu a chtě­jí si ji doma při­pra­vit jako pro­fe­si­o­nál, pro­to­že věřím, že ta kni­ha z vás doká­že udě­lat pro­fe­si­o­ná­la.


Žánr:
Literatura světová, Kuchařky
Vydáno:2018, Grada
Počet stran:264
ISBN:978-80-271-0640-
Autor:
0

Polární pohádka – první čtení, to nic není - 9 příběhů

Hledáte pro své malé čte­ná­ře hezkou kníž­ku? Váháte s výbě­rem a neví­te si rady? Příběh o malé vloč­ce uspo­ko­jí vaše děti. S chu­tí si jej pře­čtou i rodi­če či pra­ro­di­če. I když je pohád­ka pří­mo polár­ní, věř­te, že vás zahře­je na duši a dých­ne na vás milou atmo­sfé­rou. Malá vločka nepo­slech­la svou mamin­ku a necha­la se unést větrem do širé­ho moře. Přitom zaži­je různá dob­ro­druž­ství. Pozná nové přá­te­le, kte­ří jí pomo­hou a pora­dí. Při svém dob­ro­druž­ství potká malá vločka mno­ho přá­tel jako např. velry­bu, polár­ní liš­ku, tule­ně, lach­ta­na nebo mro­že. Dokáže se malá vločka vrá­tit domů ke své mamin­ce? …

Autor:
0

Tatér z Osvětimi - Dosud nevyřčený příběh z tábora smrti

Lale je žid a kvů­li tomu je poslán do kon­cen­t­rač­ní­ho tábo­ra Osvětim. Krátce po pří­jez­du se potká s Pepanem, kte­rý je tatér a za úkol má teto­vá­ní čísel na před­lok­tí kaž­dé­ho nové­ho věz­ně. Vezme Lala k sobě a nau­čí ho teto­vat. Díky tomu má život o něco lep­ší než zby­tek věz­ňů. Jeho cílem je pře­žít a chrá­nit dív­ku, Gitu, do kte­ré se zami­lo­val.

Myslím, že knih o Osvětimi není nikdy dost. Zvláště těch pod­le sku­teč­né­ho pří­bě­hu. Každé svě­dec­tví z tábo­ra smr­ti je sil­né a sko­ro až neu­vě­ři­tel­né. Bohužel je to sku­teč­nost, kte­rá se ješ­tě před pár lety sku­teč­ně děla.

Knihu jsem nehod­no­ti­la kvů­li tomu, jak skvě­le je napsa­ná nebo čti­vá, ale pod­le síly pří­bě­hu. Svědectví muže, kte­rý dělal to, co musel, aby pře­žil. Během čte­ní jsem měla něko­li­krát slzy v očích nebo mi bylo špat­ně z cho­vá­ní jed­not­li­vých ese­sá­ků.

Líbí se mi také to, že kni­ha je svě­dec­tvím něko­ho, kdo měl o něco lep­ší pod­mín­ky, pro­to­že dostá­val vět­ší pří­dě­ly a nebyd­lel s ostat­ní­mi. Lale vel­mi ris­ko­val, když se sna­žil pomoct dru­hým, přes­to že on sám musel bojo­vat o život, chtěl zachra­ňo­vat lidi kolem sebe.

Láska jeho a Gity byla také vel­mi sil­ná. Popisování toho, jak jejich nej­vět­ší moti­va­ce, aby pře­ži­li, bylo to, že chtě­jí být spo­lu a chtě­jí se svo­bod­ně milo­vat, mi při­šlo bez pochy­by úžas­né.

Knihu bych dopo­ru­či­la všem, pro­to­že si mys­lím, že kni­hy o kon­cen­t­rač­ních tábo­rech by se nikdy nemě­li pře­stat číst. Jde o minu­lost, kte­rá by se měla při­po­mí­nat, aby se neo­pa­ko­va­la. Silná kni­ha o straš­ných hrůzách a kap­ky nadě­je na pře­ži­tí.


Orig. název:

The Tattooist of Auschwitz (2018)

Žánr:
Literatura světová, Válečné, Historie
Vydáno:2018, BizBooks
Počet stran:248
Překlad:Vladimír Fuksa
Vazba kni­hy:pev­ná / váza­ná s pře­ba­lem
ISBN:9788026420170
Autor:
0

Ještě můžu vzlétnout - Laskavý průvodce ženy středního věku

Kniha s podti­tu­lem Laskavý prů­vod­ce ženy střed­ní­ho věku si kla­de za cíl uká­zat, že vždyc­ky je šan­ce začít napl­no žít. Je urče­ná pri­már­ně pro ženy, kte­ré nevě­dí, co mají dělat se svým živo­tem a jsou nesvé z toho, že jejich děti jsou už dospě­lí a žijí vlast­ní život.

Nejdřív jsem se čte­ní kni­hy bála, pro­to­že nejsem cílo­vá sku­pi­na, ale zjis­ti­la jsem, že to vůbec neva­dí. Místy tam bylo něco psa­né o dětech, ale neby­la o tom celá kni­ha a tak jsem si čte­ní moh­la užít i já, jako dva­ce­ti­le­tá hol­ka. Knížka byla hod­ně inspi­ra­tiv­ní. Líbilo se mi, že to neby­lo psa­né tak, že bych měla pocit, že mě k těm věcem někdo nutí. Celé psa­ní bylo las­ka­vé přes­ně tak, jak sli­bu­je podti­tul.

Nemůžu říct, že by to byla ta nej­lep­ší kníž­ka o sebe­lás­ce a osob­ním roz­vo­ji, ale urči­tě se řadí mezi ty lep­ší. Nebudu pře­há­nět, když řek­nu, že mi ta kni­ha něco dala a zase mě někam posu­nu­la. Taky jsem oce­ňo­va­la to, že autor­ka během čte­ní vybí­ze­la čte­ná­ře k něja­ké akti­vi­tě. Ke kaž­dé kapi­to­le byl seznam otá­zek, kte­ré by si čte­nář měl vypra­co­vat a pak o nich pře­mýš­let. Tam už se hod­ně pro­mí­ta­lo to, že je kni­ha pro ženy střed­ní­ho věku.

Na co nesmím zapo­me­nout je gra­fic­ká strán­ka kni­hy. Ta se také vel­mi poved­la a oce­ňu­ji to, že jde o vel­mi nená­sil­nou for­mu. Nic na vás nekři­čí, nic vás neroz­pty­lu­je od čte­ní, tak­že za mě je po téhle strán­ce napros­to per­fekt­ní.

Kniha se mi hod­no­tí poměr­ně těž­ko, pro­to­že nejsem cílo­vá sku­pi­na, ale mys­lím si, že by celá kni­ha moh­la pomo­ci ženám, kte­ré mají pro­blém s tím, že mají pocit, že jejich život už skon­čil. Samozřejmě i mlad­ší v kni­ze mohou najít spous­tu uži­teč­né­ho, když budou chtít. Určitě bych kni­hu zařa­di­la do sku­pi­ny nad­prů­měr­né ve své kate­go­rii.


Žánr:
Zdraví
Vydáno:2018, Grada
Počet stran:200
Vazba kni­hy:měk­ká / bro­žo­va­ná
ISBN:978-80-271-0632-5
Autor:
0

Pokrok: Deset důvodů, proč se těšit na budoucnost

Pokrok je kni­ha, kte­rá vám před­sta­ví deset důvo­dů, proč bys­te budouc­nost nemě­li vidět tak čer­ně. V dese­ti kapi­to­lách, kaž­dá před­sta­vu­je jeden důvod, se dozví­te, že média spous­tu věcí zby­teč­ně moc dra­ma­ti­zu­jí a že všech­no spě­je k lep­ší­mu.

Musím říct, že celá kni­ha byla vel­mi pouč­ná. Dozvíte se tam, jak straš­ná byla minu­lost a že se lep­ší pod­mín­ky pro život a také se zvět­šu­je dél­ka živo­ta. V kaž­dé kapi­to­le je něja­ký graf a tabul­ka, kte­ré vám uká­že, jak se svět vyví­jí.

Možná jsem byla tro­chu zkla­ma­ná tím, že se celá kni­ha zabí­rá hod­ně minu­los­tí, ale bez toho by to nej­spí­še nešlo a nemě­ní to nic na tom, že kni­ha je hod­ně pouč­ná. Přinese vám hod­ně zají­ma­vých infor­ma­cí. Je to kni­ha, kte­rou bude­te číst po kapi­to­lách, pro­to­že se nejed­ná o belet­rii a ani tak nejde číst.

Líbí se mi celý kon­cept kni­hy. Určitě bych ji dopo­ru­či­la lidem, kte­ří se sna­ží zís­kat něja­ké nové infor­ma­ce o tom, jakým smě­rem se svět ubí­rá. Také je dob­ré kni­hu dopo­ru­čit něko­mu, kdo vidí budouc­nost jenom čer­ně.

„Právě z toho­to důvo­du si musí­me pama­to­vat, že když jsou lidé svo­bod­ní, nevy­tvá­ře­jí cha­os, ale pokrok.“ (str. 19)


Žánr:
Ekonomie a obchod
Vydáno:2018, Grada
Počet stran:304
Vazba kni­hy:měk­ká / bro­žo­va­ná
ISBN:978-80-86389-63-9
Autor:
0

Objev svůj talent - Jak vymýšlet příběhy a postavy a jak pracovat s nápady

Tvoření postav, pří­bě­hů nebo scé­ná­řů není kupo­di­vu tak těž­ké, jak by se moh­lo zdát. S touhle kni­hou to zvlád­ne kaž­dý, tak­že i ty. Tahle kre­a­tiv­ní kni­ha ti pomů­že tím, že mezi něja­kým tím poví­dá­ním dostá­váš úko­ly, kte­ré máš dělat. Jednou pak psát, podru­hé kres­lit a to, jak celý úkol pojmeš, je jenom na tobě. Nic není špat­ně a nic není dob­ře.

Tak tohle urči­tě potě­ší všech­ny kre­a­tiv­ní duše, kte­ré ješ­tě navíc baví psa­ní nebo malo­vá­ní a ješ­tě ke vše­mu mají rádi sran­du. Je jen vel­mi málo kre­a­tiv­ních knih, u kte­rých se ješ­tě poba­ví­te. V téhle ale nemu­sí­te mít strach, napří­klad dia­lo­gy mezi bra­t­ry jsou jed­nou z nej­vtip­něj­ších věcí, co v kni­ze najde­te.

Samotná cvi­če­ní jsou také skvě­lá. I když malo­vat neu­mím, tak jsem si uži­la i ty s malo­vá­ním. Bylo to skvě­lé odre­a­go­vá­ní od rea­li­ty a taky lék na špat­nou nála­du. Textu tam sice není mno­ho, ale to se od tako­vé kni­hy ani neo­če­ká­vá. Myslím, že tady byl doko­na­le vystih­nut poměr tex­tu a vlast­ní­ho tvo­ře­ní.

Už na prv­ní pohled mě zau­ja­la gra­fic­ká strán­ka kni­hy, pro­to­že to bylo něco neu­vě­ři­tel­ně krás­né­ho a záro­veň jed­no­du­ché­ho. Nic na vás agre­siv­ně nekři­če­lo, ale spí­še všech­no bylo vtip­né a milé.

Knihu bych urči­tě dopo­ru­či­la všem tvo­řiv­cům, co hle­da­jí něco, kde mohou pro­bu­dit svou kre­a­ti­vi­tu. Bez pochy­by si u tvo­ře­ní také skvě­le odpo­či­ne­te, tak­že i jest­li hle­dá­te něco, co pro vás bude jako oáza kli­du během nároč­ných dnů, tato kni­ha je správ­ná vol­ba.


Vydáno:2018, Edika
Počet stran:224
Vazba kni­hy:měk­ká / bro­žo­va­ná
ISBN:9788026612780
Autor:
Louskáček a čtyři říše (The Nutcracker and the Four Realms) – Recenze0

Louskáček a čtyři říše (The Nutcracker and the Four Realms) – Recenze – 50%

Viktoriánský Londýn roku 1879, Štědrý večer. Kláře (Mackenzie Foy) a jejím sou­ro­zen­cům pře­dá jejich otec před­čas­ně dár­ky, kte­ré jim plá­no­va­la dát k Vánocům jejich nedáv­no zesnu­lá mat­ka. Klářiným dár­kem je zamče­ná skříň­ka, k níž ale chy­bí klíč – ten má zís­kat jako dárek až na vánoč­ním ple­se, jehož se s rodi­nou účast­ní, avšak těs­ně než jej uko­řis­tí, pro­jde skrz dve­ře do pohád­ko­vé­ho krá­lov­ství, v němž její mat­ka kdy­si zastá­va­la pozi­ci krá­lov­ny, což z Kláry činí prin­cez­nu. Království sestá­vá z krá­lov­ské­ho palá­ce a čtyř říší (říše kvě­tin, sně­ho­vých vlo­ček, slad­kos­tí a zába­vy), jimž by měli svor­ně vlád­nout jejich čty­ři regen­ti (mimo jiné Keira Knightley). Regentka říše zába­vy (Helen Mirren) se však po krá­lov­ni­ně odcho­du vzbou­ři­la, ode­šla od ostat­ních a nyní ze své zpus­to­še­né země zaná­ší spo­lu se svou myší armá­dou do zbyt­ku krá­lov­ství strach. A prá­vě v jejím drže­ní se oci­tá Klářin klíč…

Louskáček je posta­va z pohád­ko­vé­ho pří­bě­hu Louskáček a Myší král (1816) němec­ké­ho spi­so­va­te­le Ernsta T. A. Hoffmana, kte­rý poz­dě­ji pře­vy­prá­věl Alexandre Dumas star­ší ve své kni­ze Louskáček (1844). Obě díla pak poslou­ži­la v roce 1892 ke vzni­ku diva­del­ní­ho bale­tu, k němuž slo­žil hud­bu Petr Iljič Čajkovskij – a někte­ré jeho sklad­by či melo­die jsou dodnes vše­o­bec­ně zná­mé i mimo balet­ní kru­hy:

Film Louskáček a čty­ři říše je novou pohád­kou stu­dia Disney, kte­rá je adap­ta­cí původ­ní Hoffmanovy povíd­ky, až na to, že její děj byl zásad­ně změ­něn. Samozřejmě byly zacho­vá­ny mno­hé moti­vy, posta­vy a námět, vše ostat­ní si ale fil­ma­ři při­způ­so­bi­li k obra­zu své­mu, při­čemž výsle­dek půso­bí z hle­dis­ka pří­bě­hu jako zim­ní vari­a­ce na Burtonovu Alenku v říši divů. Vizuálně zas sní­mek odpo­ví­dá Disneyho nověj­ším hra­ným pře­dě­láv­kám jeho ani­mo­va­ných kla­sik, jako byla Popelka nebo Kráska a zví­ře.

Na výsled­né podo­bě děje se nicmé­ně pode­psa­lo to, že film začal reží­ro­vat nej­pr­ve Lasse Halström (Pravidla moštár­nyPsí poslá­ní), leč v prů­bě­hu natá­če­ní pro­duk­ci opus­til a nahra­dil ho Joe Johnston (Jurský park 3Captain America: První Avenger) a spo­lu s nimi se vymě­ni­li i sce­náris­té. Následkem toho film obsa­hu­je řadu postav a ele­men­tů, ze kte­rých pří­mo čiší, že měly mít původ­ně něja­kou zásad­něj­ší roli, leč zby­la z nich ohlo­da­ná a nesmy­sl­ná tor­za.

V původ­ní pohád­ce je napří­klad Louskáček hrač­kou, kte­rou hlav­ní hrdin­ka (v kníž­ce se jme­nu­je Marie) dosta­ne k Vánocům – jde o lous­ká­ček na oře­chy ve tva­ru vojá­ka s vel­ký­mi zuby. Když pak Marie usne pod vánoč­ním strom­kem, Louskáček oži­je, pro­ve­de ji kou­zel­nou zemí, s její pomo­cí a s pomo­cí ostat­ních hra­ček pora­zí pro­rad­né­ho Myšího krá­le a nako­nec se změ­ní ve sku­teč­né­ho člo­vě­ka a s Marií se ože­ní. Ve fil­mu nic z toho není – Klára potká Louskáčka popr­vé až v té kou­zel­né zemi, udě­lá si z něj osob­ní stráž a to je celé, tak­že vůbec není zřej­mé, proč se film jme­nu­je po něm, tedy kro­mě toho, že jde o popu­lár­ní znač­ku. Všichni ho oslo­vu­jí „Louskáčku“, aniž by měl vel­ké zuby a aniž by coko­li louskal (a hra­je ho čer­noš­ský herec Jayden Fowora-Knight).

Louskáček a čtyři říše (The Nutcracker and the Four Realms) – Recenze

A dala by se nalézt spous­ta dal­ších podiv­nos­tí:

  • Postava, kte­rou hra­je Helen Mirren, se jme­nu­je Perníkářka, ovšem aniž by měla coko­li spo­leč­né­ho s per­ní­kem.
  • Krátce po vstu­pu Kláry do krá­lov­ství jí jsou před­sta­ve­ny dvě kome­di­ál­ní posta­vy hrad­ních stráž­ců, kte­ří se pak náhod­ně mih­nou jen v dal­ších dvou krát­kých scé­nách, ale ani v těch neu­dě­la­jí ani neřek­nou nic zají­ma­vé­ho nebo pod­stat­né­ho. Obecně jsou zce­la zby­teč­ní.
  • Co se pohád­ko­vé­ho krá­lov­ství týče, tak vět­ši­na fil­mu se ode­hrá­vá jen v krá­lov­ském palá­ci a ve zde­vas­to­va­né říši zába­vy. Ve zby­lých třech říších hlav­ní hrdin­ka strá­ví nanej­výš pár vte­řin. Dva méně výraz­ní ze čtyř regen­tů (tedy ne Keira Knightley ani Helen Mirren) jsou zby­teč­ní a pří­bě­hu v ničem nepři­spí­va­jí.
  • Myši se ve fil­mu umí pohy­bo­vat v hej­nech a slo­žit tak ze svých těl jed­nu vel­kou myš, což je doce­la půso­bi­vý nápad, ale je to bohu­žel nepří­liš vyu­ži­to.
  • V jed­nu chví­li je hlav­ní hrdin­ka spo­lu s dal­ší­mi posta­va­mi uvěz­ně­na ve věži, v níž jejich věz­ni­tel zapo­mněl ote­vře­né okno a dlou­hý pro­vaz…

A pak ješ­tě jed­na zásad­ní věc. Obyvatelé pohád­ko­vé­ho krá­lov­ství prav­dě­po­dob­ně vznik­li tím způ­so­bem, že Klářina mat­ka (kte­rá se vyzna­la ve fyzi­ce, mecha­ni­ce před­mě­tů a vyna­lé­zá­ní, což po ní Klára zdě­di­la) sestro­ji­la vyná­lez, kte­rý umí zvět­šo­vat a oži­vo­vat panen­ky a vojáč­ky (a z myší na klí­ček dělat oprav­do­vé myši). Píšu prav­dě­po­dob­ně, pro­to­že ve fil­mu to není řeče­no a ani nazna­če­no a jde čis­tě o mou inter­pre­ta­ci na zákla­dě moti­vů, kte­ré se ve sním­ku vysky­tu­jí. Každopádně nefun­gu­je inter­pre­ta­ce Alenky v říši divů, a sice že se to vše hlav­ní hrdin­ce jen zdá, nebo že si to před­sta­vu­je, pro­to­že o exis­ten­ci krá­lov­ství ví kro­mě Kláry ješ­tě její strý­ček (Morgan Freeman), což je posta­va z reál­né­ho svě­ta. O tom, jak vznik­lo to krá­lov­ství (jest­li ho tře­ba stvo­řil ten strý­ček ve svých hodi­nách, což by doce­la dáva­lo smy­sl), ve fil­mu nepad­ne ani slo­vo.

Každopádně je doce­la pro­blém, když se v pohád­ko­vém svě­tě s něja­kou tako­vou­to pozo­ru­hod­nou myto­lo­gií ode­hrá­vá něja­ký pří­běh, aniž by však padla byť jedi­ná zmín­ka o té myto­lo­gii. Takhle totiž divá­ko­vi nezbý­vá než si zby­teč­ně lámat hla­vu napří­klad nad tím, proč se po krá­lov­ském palá­ci válí kra­bi­ce s myš­ka­mi na klí­ček, když nejsou k niče­mu vyu­ži­ty. Místo toho fil­ma­ři ser­ví­ru­jí rela­tiv­ně stan­dard­ní fan­ta­sy pohád­ku o tom, jak se hlav­ní hrdin­ka sna­ží nasto­lit v krá­lov­ství mír, zís­kat klíč k dár­ku od mat­ky a nau­čit se věřit v sebe sama.

Louskáček a čtyři říše (The Nutcracker and the Four Realms) – Recenze Pochválit lze tvůr­ce ale­spoň za to, že se úspěš­ně poku­si­li nato­čit to všech­no tak, aby to bylo audi­o­vi­zu­ál­ně oprav­du hezouč­ké. Pohádkové exte­ri­é­ry jsou sice na sto honů plně digi­tál­ní, ale všech­no je krás­ně barev­né a tri­ky jsou per­fekt­ní. Výprava byla evi­dent­ně vel­mi náklad­ná, kos­týmy jsou úžas­né, stej­ně tak zají­ma­vý make-up sty­li­zo­va­ných pohád­ko­vých postav. Hudba Jamese Newtona Howarda je skvě­lá a výbor­ně variu­je to, co slo­žil pro balet Čajkovskij. I ten balet je pří­tom­ný, když se během oslav pří­cho­du Kláry do krá­lov­ství ode­hra­je na její počest balet­ní před­sta­ve­ní. Naopak z her­ců je dob­rá ako­rát Mackenzie Foy v hlav­ní roli, všich­ni ostat­ní jsou totiž zají­ma­ví spíš svým vze­zře­ním než herec­kým výko­nem. Morgan Freeman a Helen Mirren jsou navíc ve fil­mu bohu­žel sotva pár minut.

Obrazově a hudeb­ně jde tudíž o veli­ce pří­jem­ný záži­tek, i magicky-vánoční atmo­sfé­ra je vyda­ře­ná a je vidět, že film stál dost peněz. Jen je ško­da, že všech­ny ty pro­střed­ky, prá­ce a kre­a­ti­vi­ta byly vlo­že­ny do nepří­liš nápa­di­té­ho, mimo­řád­ně div­ně vysta­vě­né­ho a rela­tiv­ně tuc­to­vé­ho pří­bě­hu, kte­rý obsto­jí jen jako napa­rá­dě­ná pohád­ka pro malé děti, kte­ré nad tím urči­tě nebu­dou tolik pře­mýš­let, a bude jim sta­čit, že v tom je hod­ně barev a roz­to­mi­lých myši­ček.

P.S. Film je uvá­děn do kin s titul­ky i s dabin­gem (3D ver­ze pou­ze s dabin­gem). Dabing je vcel­ku dob­rý, až na posta­vu Keiry Knightley, kte­rá je namlu­ve­ná fis­tu­lí. On sice exis­tu­je důvod, proč tomu tak je, ale to úpl­ně nezmír­ňu­je to, že dá prá­ci to vydr­žet.

P. P. S. Oficiálně jsem to nikde nena­šel, ale leda­cos by nasvěd­čo­va­lo tomu, že film je ve sku­teč­nos­ti POKRAČOVÁNÍM té původ­ní Hoffmanovy pohád­ky, niko­li její adap­ta­cí. Např. Klářina mat­ka se jme­nu­je Marie - stej­ně jako hlav­ní hrdin­ka v Hoffmanově kni­ze. To by asi leda­cos vysvět­lo­va­lo, ako­rát je tedy zřej­mě potře­ba znát tu kni­hu...…

Autor:
0

#1840: Pod dekou - 95 %


Pod dekou (Blankets)
Vydalo nakladatelství BB/art v pevné vazbě v roce 2018 (1. vydání vyšlo v roce 2005). Vyšlo u Top Shelf Productions v roce 2003. České vydání má 592 stran a prodává se v plné ceně za 790 Kč.
Knihu zakoupíte v nakladatelství Minotaur.

Scénář: Craig Thompson
Kresba: Craig Thompson

"Pod dekou" není novinka na českém trhu. Jedná se o knihu, která česky vyšla již v roce 2005, tedy jen dva roky poté, co se na trhu objevil anglický originál. Craig Thompson se katapultoval mezi mladé komiksové autor, naděje svého oboru, a to vlastně jen proto, že nesmírně poutavě a niterně dokázal vyprávět o svém životě. Jasně, takhle to zní skutečně jednoduše, ale tak jednoduché to nebylo, a to rozhodně nejen proto, že kniha má téměř 600 stran, což je na komiksový román pořád celkem neobvyklé. Ale Craig Thompson si v rozsáhlých dílech docela libuje, což potvrdil i komiksem "Habíbí", zatím jediným dalším komiksem od Craiga Thompsona, který vyšel i česky. Ale pravda, Craig Thompson není autor zrovna plodný, i když vzhledem k rozsahu jeho děl se zase není moc čemu divit. "Pod dekou" není jeho první komiksové dílo, tím byl relativně úzký, jen sto dvaceti osmistránkový komiks "Good-bye, Chunky Rice", ale rozhodně se jedná o dílo, které ho doslova katapultovalo mezi zářící hvězdy kom komiksového nebe.

My jsme se tedy komiksu "Pod dekou" dočkali velmi brzy o jeho originálním vydání, navíc teď máme v rukou i druhé vydání, protože to první bylo už v češtině docela dlouho vyprodáno. Já jsem za to velmi rád, neboť v době, kdy bylo "Pod dekou" poprvé na českých pultech, jsem holdoval spíše superhrdinskému komiksu než čemukoli jinému. Teď jsem si ale komiks mohl užít naplno a mohu říct, že tady skutečně každá stránka stojí za to, ať už kresebně nebo z hlediska toho, co vypráví. Text, kresbu a vyprávění tu nelze oddělit, protože kresba funguje jako vypravěčský prvek stejně jako text, navíc se mnohdy naprosto jedinečně doplňují. Craig Thompson není vyznavačem zvukových efektů, ale i ty dovede použít, pokud je třeba. Prostě využívá vše, co mu komiks nabízí, ať už úzké sekvence, větší skoky anebo rovnou umělecké stránkové koláže, které ale přesto svým stylem a tím, co zobrazují, skvěle zapadají do vyprávění.

Ano, Craig Thompson je místy celkem abstraktní, ale to skutečně jen místy. V komiksu "Habíbí" je to už více patrné. "Pod dekou" je mnohem realističtější, děj zůstává ukotvený v reálném světě, jen sem tam se dostáváme do mysli vypravěče, kterým je sám autor. "Pod dekou" ke komiks silný v tom, že je velmi autobiografický, anebo alespoň tak vyznívá. Na vypravěče příběhu se budete dívat jako na autora a to, o čem vypráví, mu budete bezmezně věřit. Není důvod, proč ne, protože j otevřený, nabízí vám své nitro, své pocity, své vzpomínky. A rozhodně nejen to hezké. Naopak, po prvních padesáti stránkách budete mít pocit, že tohle je pořádná depka. Vyrůstat v silně křesťanské rodině jako třídní vyvrhel, který se ani není schopný postavit za vlastního bratra, nebylo jednoduché, ještě když jste introvertní přemýšlivý typ, který nemá pořádně filtr na to, co za kraviny se mu v rámci křesťanské víry snaží naspat do hlavy. Tady budete ty silně křesťanské pasáže číst jednoduše tak, že fanatismus - nejen křesťanský, jakýkoli - je zhoubou lidského ducha a ten se z takové výchovy jen těžko dostává. Jedinou cestou může být útěk. Jiná varianta není. Skončit v takovém prostředí znamená jen to, že se z člověka stane další fanatik.

Ne, komiks "Pod dekou" vás nemusí nutně bavit, i když rozhodně není psán nějak intelektuálsky, kdy by se autor předváděl. Může vám přijít obyčejný, přece jen je to "pouze" dospívání jednoho člověka, ale právě v téhle "obyčejnosti" je síla. Hlavní postava se vám nemusí zamlouvat, ale je skvěle vykreslena. Stejně jako všechny postavy další, ať už jsou více či méně v popředí. Tohle je také síla Craigových komiksů. Jsou živé. Tohle není příběh o plochých postavách, tohle je příběh o dýchajících charakterech. Na komiksu "Pod dekou" jsem vlastně našel jedinou vadu. Chtěl bych, aby byl - i přes svou délku - ještě delší. Jako kdyby to najednou končilo v místě, kde bylo potřeba ještě něco vyprávět, i když ten záměr je patrný. Hlavní postava došla zásadního rozhodnutí a tím pro ni něco skončilo. A něco jiného zase začalo. Takový je život. Je v tomhle ohledu krásný, ale i bolestivý. Tohle dokázal Craig Thompson ve svém komiksu "Pod dekou" zachytit dokonale. Mimochodem ten český název je ve své hlubší podstatě ještě lepší než originální.

Komiks "Pod dekou" můžete zakoupit u nakladatelství BB/art.
Autor: