Denní archiv Listopad 1, 2018

0

Louskáček a čtyři říše (The Nutcracker and the Four Realms) – Recenze – 50%

Viktoriánský Londýn roku 1879, Štědrý večer. Kláře (Mackenzie Foy) a jejím sourozencům předá jejich otec předčasně dárky, které jim plánovala dát k Vánocům jejich nedávno zesnulá matka. Klářiným dárkem je zamčená skříňka, k níž ale chybí klíč – ten má získat jako dárek až na vánočním plese, jehož se s rodinou účastní, avšak těsně než jej ukořistí, projde skrz dveře do pohádkového království, v němž její matka kdysi zastávala pozici královny, což z Kláry činí princeznu. Království sestává z královského paláce a čtyř říší (říše květin, sněhových vloček, sladkostí a zábavy), jimž by měli svorně vládnout jejich čtyři regenti (mimo jiné Keira Knightley). Regentka říše zábavy (Helen Mirren) se však po královnině odchodu vzbouřila, odešla od ostatních a nyní ze své zpustošené země zanáší spolu se svou myší armádou do zbytku království strach. A právě v jejím držení se ocitá Klářin klíč…

Louskáček a čtyři říše (The Nutcracker and the Four Realms) – Recenze
Zdroj fotek: falcon.cz

Louskáček je postava z pohádkového příběhu Louskáček a Myší král (1816) německého spisovatele Ernsta T. A. Hoffmana, který později převyprávěl Alexandre Dumas starší ve své knize Louskáček (1844). Obě díla pak posloužila v roce 1892 ke vzniku divadelního baletu, k němuž složil hudbu Petr Iljič Čajkovskij – a některé jeho skladby či melodie jsou dodnes všeobecně známé i mimo baletní kruhy:



Film Louskáček a čtyři říše je novou pohádkou studia Disney, která je adaptací původní Hoffmanovy povídky, až na to, že její děj byl zásadně změněn. Samozřejmě byly zachovány mnohé motivy, postavy a námět, vše ostatní si ale filmaři přizpůsobili k obrazu svému, přičemž výsledek působí z hlediska příběhu jako zimní variace na Burtonovu Alenku v říši divů. Vizuálně zas snímek odpovídá Disneyho novějším hraným předělávkám jeho animovaných klasik, jako byla Popelka nebo Kráska a zvíře.

Na výsledné podobě děje se nicméně podepsalo to, že film začal režírovat nejprve Lasse Halström (Pravidla moštárny, Psí poslání), leč v průběhu natáčení produkci opustil a nahradil ho Joe Johnston (Jurský park 3, Captain America: První Avenger) a spolu s nimi se vyměnili i scenáristé. Následkem toho film obsahuje řadu postav a elementů, ze kterých přímo čiší, že měly mít původně nějakou zásadnější roli, leč zbyla z nich ohlodaná a nesmyslná torza.

V původní pohádce je například Louskáček hračkou, kterou hlavní hrdinka (v knížce se jmenuje Marie) dostane k Vánocům – jde o louskáček na ořechy ve tvaru vojáka s velkými zuby. Když pak Marie usne pod vánočním stromkem, Louskáček ožije, provede ji kouzelnou zemí, s její pomocí a s pomocí ostatních hraček porazí proradného Myšího krále a nakonec se změní ve skutečného člověka a s Marií se ožení. Ve filmu nic z toho není – Klára potká Louskáčka poprvé až v té kouzelné zemi, udělá si z něj osobní stráž a to je celé, takže vůbec není zřejmé, proč se film jmenuje po něm, tedy kromě toho, že jde o populární značku. Všichni ho oslovují „Louskáčku“, aniž by měl velké zuby a aniž by cokoli louskal (a hraje ho černošský herec Jayden Fowora-Knight).

Louskáček a čtyři říše (The Nutcracker and the Four Realms) – Recenze

A dala by se nalézt spousta dalších podivností:

  • Postava, kterou hraje Helen Mirren, se jmenuje Perníkářka, ovšem aniž by měla cokoli společného s perníkem.
  • Krátce po vstupu Kláry do království jí jsou představeny dvě komediální postavy hradních strážců, kteří se pak náhodně mihnou jen v dalších dvou krátkých scénách, ale ani v těch neudělají ani neřeknou nic zajímavého nebo podstatného. Obecně jsou zcela zbyteční.
  • Co se pohádkového království týče, tak většina filmu se odehrává jen v královském paláci a ve zdevastované říši zábavy. Ve zbylých třech říších hlavní hrdinka stráví nanejvýš pár vteřin. Dva méně výrazní ze čtyř regentů (tedy ne Keira Knightley ani Helen Mirren) jsou zbyteční a příběhu v ničem nepřispívají.
  • Myši se ve filmu umí pohybovat v hejnech a složit tak ze svých těl jednu velkou myš, což je docela působivý nápad, ale je to bohužel nepříliš využito.
  • V jednu chvíli je hlavní hrdinka spolu s dalšími postavami uvězněna ve věži, v níž jejich věznitel zapomněl otevřené okno a dlouhý provaz…

A pak ještě jedna zásadní věc. Obyvatelé pohádkového království pravděpodobně vznikli tím způsobem, že Klářina matka (která se vyznala ve fyzice, mechanice předmětů a vynalézání, což po ní Klára zdědila) sestrojila vynález, který umí zvětšovat a oživovat panenky a vojáčky (a z myší na klíček dělat opravdové myši). Píšu pravděpodobně, protože ve filmu to není řečeno a ani naznačeno a jde čistě o mou interpretaci na základě motivů, které se ve snímku vyskytují. Každopádně nefunguje interpretace Alenky v říši divů, a sice že se to vše hlavní hrdince jen zdá, nebo že si to představuje, protože o existenci království ví kromě Kláry ještě její strýček (Morgan Freeman), což je postava z reálného světa. O tom, jak vzniklo to království (jestli ho třeba stvořil ten strýček ve svých hodinách, což by docela dávalo smysl), ve filmu nepadne ani slovo.

Každopádně je docela problém, když se v pohádkovém světě s nějakou takovouto pozoruhodnou mytologií odehrává nějaký příběh, aniž by však padla byť jediná zmínka o té mytologii. Takhle totiž divákovi nezbývá než si zbytečně lámat hlavu například nad tím, proč se po královském paláci válí krabice s myškami na klíček, když nejsou k ničemu využity. Místo toho filmaři servírují relativně standardní fantasy pohádku o tom, jak se hlavní hrdinka snaží nastolit v království mír, získat klíč k dárku od matky a naučit se věřit v sebe sama.

Louskáček a čtyři říše (The Nutcracker and the Four Realms) – Recenze Pochválit lze tvůrce alespoň za to, že se úspěšně pokusili natočit to všechno tak, aby to bylo audiovizuálně opravdu hezoučké. Pohádkové exteriéry jsou sice na sto honů plně digitální, ale všechno je krásně barevné a triky jsou perfektní. Výprava byla evidentně velmi nákladná, kostýmy jsou úžasné, stejně tak zajímavý make-up stylizovaných pohádkových postav. Hudba Jamese Newtona Howarda je skvělá a výborně variuje to, co složil pro balet Čajkovskij. I ten balet je přítomný, když se během oslav příchodu Kláry do království odehraje na její počest baletní představení. Naopak z herců je dobrá akorát Mackenzie Foy v hlavní roli, všichni ostatní jsou totiž zajímaví spíš svým vzezřením než hereckým výkonem. Morgan Freeman a Helen Mirren jsou navíc ve filmu bohužel sotva pár minut.

Obrazově a hudebně jde tudíž o velice příjemný zážitek, i magicky-vánoční atmosféra je vydařená a je vidět, že film stál dost peněz. Jen je škoda, že všechny ty prostředky, práce a kreativita byly vloženy do nepříliš nápaditého, mimořádně divně vystavěného a relativně tuctového příběhu, který obstojí jen jako naparáděná pohádka pro malé děti, které nad tím určitě nebudou tolik přemýšlet, a bude jim stačit, že v tom je hodně barev a roztomilých myšiček.

P.S. Film je uváděn do kin s titulky i s dabingem (3D verze pouze s dabingem). Dabing je vcelku dobrý, až na postavu Keiry Knightley, která je namluvená fistulí. On sice existuje důvod, proč tomu tak je, ale to úplně nezmírňuje to, že dá práci to vydržet.

P. P. S. Oficiálně jsem to nikde nenašel, ale ledacos by nasvědčovalo tomu, že film je ve skutečnosti POKRAČOVÁNÍM té původní Hoffmanovy pohádky, nikoli její adaptací. Např. Klářina matka se jmenuje Marie - stejně jako hlavní hrdinka v Hoffmanově knize. To by asi ledacos vysvětlovalo, akorát je tedy zřejmě potřeba znát tu knihu...




Autor:
0

Česká televize uctí nedožité jubileum Miroslava Horníčka dokumentem s dosud nezveřejněnými záběry

Miroslav Horníček, legen­da čes­ké­ho humo­ru, by letos osla­vil 100 let. ČT2 uve­de v úte­rý 6. lis­to­pa­du ve 21 hodin bilanč­ní doku­ment o život­ní moud­ros­ti, nad­hle­du a přá­tel­ství s názvem Miroslav Horníček: Humor není žád­ná sran­da. Tvůrci Miloslav Šmídmajer a Martin Slunečko v něm pou­ži­li dosud nezve­řej­ně­né uni­kát­ní mate­ri­á­ly, kte­ré poří­di­li v 90. letech minu­lé­ho sto­le­tí.

Dokument vyu­ží­vá bohat­ství archi­vů. Průvodcem je libe­rec­ký lékař Vladimír Mareš, kte­rý se stal osob­ním pří­te­lem a poté i „ado­p­tiv­ním synem“ Miroslava Horníčka a pečo­val o něj i jeho man­žel­ku Bělu v posled­ních letech jejich živo­ta. Jeho pohle­dem film mapu­je klí­čo­vé momen­ty tvor­by Miroslava Horníčka, spo­lu­prá­ci s Janem Werichem v diva­dle ABC, jeho půso­be­ní s Jiřím Suchým v diva­dle Semafor, repor­tá­že z Filmového fes­ti­va­lu v Karlových Varech, Kinoautomat na výsta­vě EXPO 67 v Montrealu, kul­tov­ní Hovory H v České tele­vi­zi ane­bo v seri­á­lu Byli jed­nou dva písa­ři, kte­rý Miroslav Horníček pova­žo­val za vrchol své tele­viz­ní kari­é­ry.

Ve fil­mu jsou také pou­ži­ty zná­mé i nezná­mé archi­vy, mnoh­dy tako­vé, ve kte­rých Miroslav Horníček komen­tu­je sám sebe. Vznikl tak tvar, kdy komik vyprá­ví o svém pohle­du na svět v růz­ných obdo­bích své­ho živo­ta a dopl­ňu­je své myš­len­ky napříč časem. Divák ho uvi­dí začít myš­len­ku v archiv­ních zábě­rech a navá­zat na ni v době, kdy už jako sta­rý pán navště­vu­je rod­ný dům, lou­čí se napo­sled s Jiřím Sovákem, vzpo­mí­ná na smrt své­ho syna, uta­hu­je si z man­žel­ky a ona z něj. Životní reka­pi­tu­la­ce z per­spek­ti­vy staré­ho muže, kte­rý doká­že humor­ně zleh­čit i tu nej­smut­něj­ší situ­a­ci, ský­tá dojem­ný obraz lid­ské­ho živo­ta, v němž nako­nec nej­dů­le­ži­těj­ší jsou ty nej­oby­čej­něj­ší věci. „S naší  kame­rou jsme byli něko­li­krát u Horníčků na cha­lu­pě v Lužických horách, kde kaž­dý před­mět v domě i na zahra­dě měl svůj pří­běh, něko­li­krát doma na Vinohradech, kde jsme byli svěd­ky vtip­ných man­žel­ských dia­lo­gů s man­žel­kou Bělou ane­bo v diva­dle v Mladé Boleslavi, kde Horníček hrál ve své hře Dva muži v šachu,“ říká reži­sér a spo­lu­au­tor námě­tu a scé­ná­ře Martin Slunečko a dodá­vá: „Nezapomenutelné bylo natá­če­ní před opuš­tě­nou a zpustlou Werichovou vilou na Kampě, kde Horníček vzpo­mí­nal na spo­lu­prá­ci a chví­le strá­ve­né s Janem Werichem, v Horníčkově rod­ném domě v Plzni ane­bo setká­ní Miroslava Horníčka s Jiřím Sovákem ve Stříbrné Skalici v Posázaví. Tehdy už oba tuši­li, že je to jed­no z jejich posled­ních setká­ní. To vše zazna­me­na­ly naše kame­ry.“

 

„Jednoduchý a chyt­rý lid­ský humor  je v dneš­ní době  sko­ro zje­ve­ním, a pro­to  je dob­ré veli­ká­na toho­to těž­ké­ho řemes­la při­po­me­nout a pro mlad­ší gene­ra­ci tře­ba i obje­vit,“ říká kre­a­tiv­ní pro­du­cent­ka Martina Šantavá. Její slo­va potvr­zu­je i živo­to­pis uměl­ce z roku 1958, kde napří­klad do kolon­ky „Umělecké ško­le­ní kdy, jmé­na uči­te­lů, umě­lec­ké počát­ky kdy, kde a v čem“ vypl­nil: „Samouk. Jména uči­te­lů jed­nak zná­má, jed­na napros­to nezná­má, neboť jsem se učil od vidě­ní v diva­dlech i v tram­va­ji, všu­de, kde se dá, to jest všu­de. Nevím přes­ně, kdy nasta­ly mé umě­lec­ké počát­ky, neboť nevím, kdy mé počí­ná­ní zača­lo být umě­lec­kým. Někdy mívám pocit, že se tak vůbec nesta­lo.“

Autor:
0

VELKÝ AUDIOKNIŽNÍ ČTVRTEK

PŘEDSTAVÍ AUDIOKNIHU O VÍNĚ — Milovníci audioknih jistě zajásají nad nadílkou Velkého audioknižního čtvrtku, který již počtvrté přináší pozoruhodnou kolekci novinek. V jeden den, už tento čtvrtek 1. listopadu 2018, se na pultech knihkupectví objeví jedenáct nahrávek. Nabídka různých vydavatelství zaujme svou žánrovou pestrostí a širokým spektrem autorů.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

JITKA ZELENKOVÁ

SLAVÍ 50 LET NA HUDEBNÍ SCÉNĚ — Nejnovější písničky z právě vydané desky i lety osvědčené hity zazpívá Jitka Zelenková v pražském divadle La Fabrika v Holešovicích. Koncertem ve středu 14. listopadu 2018 oslaví 50 let svého působení na hudební scéně. A právě tam také převezme Jubilejní platinovou desku vydavatelství Supraphon.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
Bohemian Rhapsody – Recenze0

Bohemian Rhapsody – Recenze – 80%

Americko-britské hudeb­ní dra­ma Bohemian Rhapsody popi­su­je kari­é­ru zpě­vá­ka Freddieho Mercuryho během pat­nác­ti­le­té­ho obdo­bí od zalo­že­ní sku­pi­ny Queen v roce 1970 až po jejich účast na cha­ri­ta­tiv­ním mega-koncertě Live Aid v roce 1985. Na začát­ku pří­bě­hu se tudíž Freddie Mercury ješ­tě jme­nu­je Farrokh Bulsara (jeho rodi­če byli Indové) a Queen si ješ­tě říka­jí Smile (a hra­jí jenom po hos­po­dách). Následně film pře­vy­prá­ví to nej­dů­le­ži­těj­ší z doby jejich rake­to­vé­ho vze­stu­pu a pak skon­čí v oka­mži­ku Mercuryho nej­vět­ší slá­vy, dřív než se na něm zača­ly pro­je­vo­vat účin­ky zhoub­né nemo­ci. A oprav­du je to dost výraz­ně spíš film o Freddiem Mercurym než o Queen.

Vznik fil­mu dopro­vá­ze­ly znač­né porod­ní boles­ti, kdy se něko­li­krát pře­pi­so­val scé­nář a dra­ma­tic­ky měni­lo obsa­ze­ní. Původně měl hlav­ní roli ztvár­nit Sacha Baron Cohen, ale odstou­pil, když stu­dio nepod­po­ři­lo jeho mlá­de­ži nepří­stup­nou vizi (a výsled­ný film je bohu­žel mlá­de­ži pří­stup­ný). Režisér Bryan Singer (série X-MenValkýra) musel být v závě­ru natá­če­ní vymě­něn poté, co najed­nou pře­stal na natá­če­ní dochá­zet (nicmé­ně v titul­cích je i tak uve­den coby jedi­ný reži­sér). Naštěstí se ale tyto kom­pli­ka­ce na fil­mu pří­liš nepo­de­psa­ly a nao­pak jde o veli­ce suve­rén­ní a pro­fe­si­o­nál­ní pro­dukt, kte­rý je ako­rát veli­ce opa­tr­ný a až ste­ril­ní ve své sna­ze být co nej­ví­ce nezá­vad­ný a neu­rá­že­jí­cí – tak­že žád­ná naho­ta, sex nebo vul­ga­rismy, dro­gy jen spo­ra­dic­ky a také vel­mi málo pepr­ných his­to­rek ze záku­li­sí a sou­kro­mí muzi­kan­tů. Zůstává jen poměr­ně stan­dard­ní živo­to­pis­ný por­trét, oslav­ně při­ži­vu­jí­cí Mercuryho pověst legen­dy a hudeb­ní­ho génia a tri­um­fál­ně zakon­če­ný hra­nou rekon­struk­cí znač­né čás­ti z dva­ce­ti­mi­nu­to­vé­ho vystou­pe­ní Queen na Live Aid (a bohu­dík ne usl­ze­ně vydě­rač­ským umí­rá­ním na AIDS).

Hlavní roli si nako­nec zahrál Rami Malek, Američan s egypt­ský­mi koře­ny zná­mý pře­de­vším ze seri­á­lu Mr. Robot, kte­rý Freddieho Mercuryho fyzic­ky při­po­mí­ná (ve spo­lu­prá­ci s make-upem) a veli­ce dob­ře imi­tu­je herec­kým i pěvec­kým pro­je­vem (prav­dě­po­dob­ně s při­spě­ním něja­ké doda­teč­né hla­so­vé úpra­vy) s tako­vou grá­cií, že by si za to zaslou­žil něja­kou cenu – byť nej­lep­ší je v těch momen­tech, kdy pou­hou nápo­do­bu vylep­šu­je urči­tou drob­nos­tí, jako jsou záchvěvy rtů, pohy­by očí, zaly­ká­ní se při doje­tí a podob­né herec­ké nuan­ce. Samozřejmě Rami Malek nikdy nevy­pa­dá ani nezní úpl­ně přes­ně jako Mercury, ale jeho výkon je kaž­do­pád­ně úcty­hod­ný a jde o nesmír­ně poda­ře­ný pří­pad toho, že se něja­ký herec ve fil­mu zdár­ně převtě­lu­je do něja­ké vše­o­bec­ně zná­mé osob­nos­ti.

Bohemian Rhapsody – Recenze

Režie Bryana Singera je při­nejmen­ším odpo­ví­da­jí­cí jeho zku­še­nos­tem, tak­že film má švih, je zábav­ný a v hudeb­ních sek­ven­cích takřka doko­na­lý, při­čemž posled­ní čtvrt­ho­di­na je vylo­že­ně úchvat­ná. Kromě toho si Singer pohlí­dal kva­lit­ní výko­ny všech her­ců (z ved­lej­ších postav sto­jí za zmín­ku Lucy Boynton v roli Freddieho pří­tel­ky­ně a poslé­ze man­žel­ky, z okra­jo­vých pak libo­vě obsa­ze­ný Mike Myers jako hudeb­ní pro­du­cent) a labuž­nic­ky si vyhrál na růz­ných gay moti­vech, absurd­ních obleč­cích a upra­ve­ných kní­rech. I tak je to ale troš­ku režij­ní ruti­na, což jde ruku v ruce s tak­též rutin­ním a extrém­ně bez­peč­ným scé­ná­řem, kte­rý neob­sa­hu­je nic ani názna­kem kon­tro­verz­ní­ho nebo mír­ně ože­ha­vé­ho (o divo­kých homose­xu­ál­ních večí­r­cích se tu jen mlu­ví). Dokonce i Mercuryho skan­dá­ly v médi­ích jsou ome­ze­ny na jedi­nou (při­tom výbor­ně vysta­vě­nou a sestří­ha­nou) kon­fron­ta­ci s novi­ná­ři. Z tech­nic­ké­ho hle­dis­ka je vylo­že­ně div­né ako­rát to, že nikdo ze čle­nů Queen za těch pat­náct let prak­tic­ky neze­stár­ne.

Z hle­dis­ka empa­tie s hlav­ním hrdi­nou je pak mír­ně pro­ble­ma­tic­ká dru­há polo­vi­na, v níž Freddie Mercury najed­nou sko­ko­vě zpych­ne (spo­lu s ostří­há­ním vla­sů), sta­ne se z něj nar­cist­ní hova­do a začne se cho­vat ke svým přá­te­lům jako k onu­cím, což způ­so­bí v jeho vzta­hu se zbyt­kem kape­ly nema­lý rozkol, na nějž ovšem nava­zu­je pro­zře­ní a katar­ze, po nichž si zpě­vák napra­ví repu­ta­ci – a v závě­ru fil­mu je pak opět prá­vem za zbož­ňo­va­nou hudeb­ní modlu. Vůbec je cel­ko­vé pro­ve­de­ní veš­ke­rých hudeb­ních čísel na tako­vé úrov­ni, že to může Bohemian Rhapsody vyšvih­nout pro pří­z­niv­ce Queen na sní­mek roku. Jen někte­ré pís­nič­ky, hra­jí­cí v pod­kre­su urči­tých scén, jsou občas pou­ži­ty v tak laci­ně prvo­plá­no­vém kon­tex­tu, že to omy­lem vyzní­vá poně­kud výsměš­ně (tře­ba když Freddie odchá­zí z nemoc­ni­ce, kde mu prá­vě dia­gnos­ti­ko­va­li HIV, a k tomu hra­je Who Wants to Live Forever).

Bohemian Rhapsody jsou v kaž­dém pří­pa­dě nut­nos­tí pro pří­z­niv­ce Queen a Freddieho Mercuryho, ale i pro divá­ky mimo sku­pi­nu skal­ních fanouš­ků před­sta­vu­jí skvě­le odve­de­nou živo­to­pis­nou podí­va­nou a sil­ný záži­tek jak fil­mo­vý, tak hudeb­ní. Jen je tro­chu ško­da té cel­ko­vé tvůr­čí všed­nos­ti a sna­hy držet se v urči­tých ohle­dech zpát­ky, pro­to­že to je něco, co je přes­ným opa­kem Mercuryho cha­rak­te­ru, a co dělá z fil­mu o této zce­la mimo­řád­né a legen­da­mi opře­de­né osob­nos­ti poměr­ně nemi­mo­řád­nou, byť sil­ně nad­prů­měr­nou zále­ži­tost. Ale ta posled­ní čtvrt­ho­di­na, ta je sku­teč­ně výbor­ná a výji­meč­ná.

Autor:
0

Domácí laboratoř - vydejte se do fascinujícího světa vědy

Máme doma zví­da­vé dít­ko? Zajímá se náš syn či dce­ra živě o dění kolem sebe? Podpořme dět­skou tou­hu po vědě­ní a ponoř­me se spo­lu s nimi do vzru­šu­jí­cí­ho svě­ta expe­ri­men­tů, jež nadchnou nejen malé, ale i ty vět­ší.

Bohatě ilu­stro­va­ná pub­li­ka­ce s množ­stvím foto­gra­fií budou­cí věd­ce pro­ve­de krok za kro­kem cel­kem 28 zají­ma­vý­mi poku­sy, jež půso­bí tak tro­chu jako kouz­la. Je roz­dě­le­na na čty­ři cel­ky, a to na oddíl ZKOUMÁME JÍDLO, POKUSY  NA DOMA, VODNÍ SVĚTVENKOVNÍ ZÁBAVA.

V prv­ní čás­ti zjis­tí­me, že i kuchyň je skvě­lým mís­tem pro vědec­ké poku­sy. Pomocí běž­ně dostup­ných suro­vin a pomů­cek si děti mohou vypěs­to­vat lízát­ka z jed­lých ros­tou­cích krys­ta­lů, napí­ší taj­nou zprá­vu pomo­cí nevi­di­tel­né­ho inkous­tu, stvo­ří pří­še­ry z pěno­vých bon­bo­nů či vytvo­ří bate­rie pomo­cí pěti cit­ro­nů.

V kapi­to­le POKUSY NA DOMA si vysta­čí­me s tak běž­ný­mi věc­mi, jako je papír, gumič­ka či nafu­ko­va­cí balon­ky. Z papí­ru si budou­cí věd­ci vytvo­ří zda­ři­lý model DNA nebo slo­ží spe­ci­ál­ní papí­ro­vá leta­dél­ka, tře­ba dlou­ze letí­cí kluzák, rych­lou šip­ku či rov­nou akro­ba­tic­ké leta­dlo, jež zatá­čí, stou­pá, kle­sá, a dokon­ce vykrou­ží ve vzdu­chu smyč­ku.

Posloucháme hud­bu na mobi­lu? V tom pří­pa­dě se nám budou hodit repro­duk­to­ry ke smart­pho­nu, vyro­be­né pomo­cí dvou papí­ro­vých kelím­ků a kar­to­no­vé trub­ky. A věř­me nebo ne, hud­ba zní s jejich pomo­cí čis­tě­ji a hla­si­tě­ji.

Víte, jak vytvo­řit mode­ly pla­net z gumi­ček, kalei­do­skop plný barev, rake­to­vé balón­ko­vé auto či tan­čí­cí­ho hada? Tato pří­ruč­ka pře­ky­pu­je udi­vu­jí­cí­mi nápa­dy.

Nejvíce mě zau­jal pokus nazva­ný věž hus­to­ty, v němž si naše rato­les­ti vyzkou­ší, jak rea­gu­jí kapa­li­ny o růz­né hus­to­tě, když do nich vho­dí­me napří­klad malé raj­čát­ko či pin­k­pon­go­vý míček.

U kaž­dé­ho expe­ri­men­tu je uve­den nejen podrob­ný návod s potřeb­ný­mi pomůc­ka­mi, obráz­ky a foto­gra­fie­mi, ale i vysvět­le­ní, jak vše fun­gu­je, a pří­klad ze sku­teč­né­ho svě­ta, v němž se s daným jevem může­me setkat. Je zde vypsá­na též obtíž­nost jed­not­li­vých výzku­mů a čas, potřeb­ný k jejich pro­ve­de­ní. Vše je popsá­no krok za kro­kem tak, aby kaž­dý mohl daný pokus zvlád­nout.

Pomocí této kni­hy si snad­no vytvo­ří­me mýdlo­vou lodič­ku, ros­tou­cí kráp­ník či šumi­vé bom­by do kou­pe­le, jež je mož­né pou­žít jako ori­gi­nál­ní dárek.

Chce si vaše dítě vyro­bit prů­zrač­nou ledo­vou kou­li, džun­g­li v láhvi nebo fan­tas­tic­ké fosi­lie? Není nic jed­no­duš­ší­ho.

Tato nápa­di­tá pří­ruč­ka pra­cu­je s běž­ně dostup­ný­mi potra­vi­na­mi, suro­vi­na­mi či mate­ri­á­lem, a tudíž se do zkou­má­ní může­me pus­tit hned. Je podá­na hra­vou, čti­vou a sro­zu­mi­tel­nou for­mou, jež baví nejen malé, ale i dospě­lé.

Od této pub­li­ka­ce se vaše dít­ko neod­trh­ne, dokud ji nedo­čte a někte­ré poku­sy nevy­zkou­ší. Zaujme i ty, kte­rým věda ve ško­le zatím při­pa­dá nud­ná a nezá­živ­ná, nato­lik, že mož­ná změ­ní názor. Pozor, výpra­va do svě­ta, v němž je mož­né coko­li, prá­vě začí­ná.


Nakladatelství: EDIKA

Datum vydá­ní: 30.8. 2018

Počet stran: 160

Rozměr: 216 x 276 mm

Vydání: 1.

Překlad: Radek Chajda

Vazba: váza­ná s lami­no­va­ným pota­hem

ISBN: 9788026612834

EAN: 9788026612834

Hodnocení: 100 %…

Autor:
0

Aromaterapie podle ročních období – kniha, jež pohladí duši a zútulní domov

V pod­zim­ním sych­ra­vém poča­sí bývá­me méně ven­ku a sná­ze se může­me pono­řit do své­ho nit­ra. Připadá mi, že i vůně jsou na pod­zim inten­ziv­něj­ší – ať už se jed­ná o dech pada­jí­cí­ho lis­tí, vůni pozd­ních růží či o aro­ma vyhřá­té kuchy­ně.

Cítit nemu­sí­me jen vůně pro­střed­nic­tvím čichu, ale též dotyk na pokož­ce, emo­ce i intu­i­ci, při níž má člo­věk pocit, že se něco sta­ne. Přírodní éte­ric­ké ole­je účin­ně půso­bí na všech­ny úrov­ně naše­ho vní­má­ní - har­mo­ni­zu­jí emo­ce, posi­lu­jí intu­i­ci a zlep­šu­jí zdra­vot­ní stav.

Fyzické zdra­ví je spo­je­no s psy­chic­kou poho­dou, jež je ovliv­ně­na mimo jiné rov­něž pří­rod­ní­mi cykly. V zimě mívá­me nedo­sta­tek ener­gie, na jaře se potře­bu­je­me očis­tit a zís­kat novou inspi­ra­ci, v létě tvo­ří­me a pře­ky­pu­je­me spous­tou nápa­dů, na pod­zim při­chá­zí reflexe i shro­maž­ďo­vá­ní úro­dy.

Kniha Adély Zrubecké, Aromaterapie pod­le roč­ních obdo­bí, mě zau­ja­la hned na prv­ní pohled nejen krás­nou gra­fic­kou úpra­vou, nýbrž i množ­stvím pří­nos­ných infor­ma­cí.

Autorka pra­co­va­la ve výbo­ru Asociace čes­kých aro­ma­te­ra­pe­u­tů, byla šéf­re­dak­tor­kou Listů aro­ma­te­ra­pie a fyto­te­ra­pie, vyu­čo­va­la a do Čech zača­la dová­žet prv­ní éte­ric­ké ole­je v biokva­li­tě.

Jednotlivá roč­ní obdo­bí mají svá téma­ta, jež se pro­je­vu­jí nejen ve fyzic­kém těle a jeho orgá­nech, ale i v naší psy­chi­ce či emo­cích. Éterické ole­je ovliv­ňu­jí obě tyto rovi­ny najed­nou a jsou tudíž účin­ným pomoc­ní­kem pro cel­ko­vé zdra­ví.

Publikace obsa­hu­je prak­tic­ké tipy, osvěd­če­né návo­dy i netra­dič­ní postu­py. Doporučí vhod­né éte­ric­ké a rost­lin­né ole­je pro kaž­dé roč­ní obdo­bí, kon­krét­ní situ­a­ce nebo obtí­že v této době typic­ké. Zjistíme mno­ho uži­teč­ných rad o zdra­ví naší pokož­ky i o pou­ži­tí olejů k inha­la­ci, masá­ži, kou­pe­li, obkla­dům, klok­tá­ní či roz­pty­lo­vá­ní do ovzdu­ší.

Věnuje se též aro­ma­te­ra­pii pro děti, afro­di­zi­a­kál­ním olejům, aro­ma­te­ra­pii na ces­ty. Trápí nás boles­ti zad, infek­ce a viró­zy, nespa­vost či špat­né trá­ve­ní? I pro tato one­moc­ně­ní má ten­to obor svůj lék.

Na řadu při­chá­zí rov­něž pří­rod­ní ošet­ře­ní celu­li­ti­dy, posí­le­ní imu­ni­ty, prak­tic­ké tipy pro voňa­vý úklid. Pomocí aro­ma­te­ra­pie může­me zvý­šit pří­sun ener­gie, zmír­nit strach a nejis­to­tu i vykouz­lit neza­po­me­nu­tel­né Vánoce. Příručka nám pomů­že též vyznat se v kos­me­ti­ce.

Velmi pří­nos­ný je seznam kon­tra­in­di­ka­cí, jimž je nut­né věno­vat pozor­nost, a všich­ni jis­tě oce­ní rejstřík účin­ků éte­ric­kých olejů na kon­ci kni­hy. Musím pochvá­lit pře­hled­nost a sro­zu­mi­tel­nost pří­ruč­ky i vkus­nou gra­fic­kou úpra­vu.

Ponořme se do okouz­lu­jí­cí­ho svě­ta vůní, jež potě­ší duši a uvol­ní nás pro nad­chá­ze­jí­cí obdo­bí blí­ží­cí se zimy.


Žánr: alter­na­tiv­ní medi­cí­na, zdra­vý život­ní styl

Jazyk: češ­ti­na

Počet stran: 200

EAN: 9788026420859

Datum vydá­ní: 27.09.2018

Věk: od 15

Formát: 167x225 mm

Nakladatelství: CPRESS

Hmotnost: 0,513 kg

Vazba: váza­ná s lami­no­va­ným pota­hem

Hodnocení: 98 %…

Autor:
0

Co se děje ve včelím úlu?

Každé jaro po dlou­hé zimě čeká­me na prv­ní paprsky slun­ce a obdi­vu­je­me prv­ní kvě­ty, a že se na nich zane­dlou­ho obje­ví prv­ní vče­ly, bere­me nějak auto­ma­tic­ky. Ale jak vče­ly vlast­ně trá­ví zimu? Čím se v zimě krmí? Jaký pro­gram mají v let­ní dny a jak to vůbec fun­gu­je ve vče­lím úlu? Na všech­ny tyto otáz­ky dosta­nou děti (a nejen ony) odpo­věď v půvab­né kni­ze Co se děje ve vče­lím úlu z pera Petry Bartíkové a štět­ce Martina Šojdra.

Už na prv­ní pohled kníž­ka urče­ná pro nejmen­ší děti ve věku od tří let zaujme svým nápa­di­tým vizu­ál­ním zpra­co­vá­ním, kte­ré vypa­dá jako vče­lí hnízdo visí­cí z vět­ve stro­mu. Co na tom, že už to samo o sobě je nesmy­sl, pro­to­že ani divo­ké vče­ly, kte­ré nebyd­lí v úlu, si svo­je hníz­da tak­to nesta­ví. Přednost dáva­jí duti­nám stro­mů, kde jsou ale­spoň čás­teč­ně chrá­ně­ny před pre­dá­to­ry.  Pokud pře­hléd­ne­te ten­to malý detail, dozví­te se po odklá­pě­ní jed­not­li­vých vrs­tev všech­no o živo­tě ve vče­lím úlu. Od infor­ma­cí o stav­bě plá­ství, přes roz­dě­le­ní funk­cí v úlu, až po péči o malé vče­lí lar­vy.  Zjistíte také, kde se líh­nou vče­lí mat­ky a proč může v úlu zůstat jen jed­na. Kam zmi­zí ostat­ní? To při pozor­ném čte­ní děti také zjis­tí.

V závě­ru kni­hy se nejmen­ší čte­ná­ři dozví, kdo a jak peču­je o vče­ly a kdo jsou jejich hlav­ní nepřá­te­lé. Vtipný je odsta­ve­ček, kde jsou vyjme­no­vá­ny a nakres­le­ny dru­hy hmy­zu, kte­ré jsou se vče­la­mi čas­to zamě­ňo­vá­ny. Obávám se, že občas tápou i někte­ří dospě­lí…  Poslední dvoj­strán­ka je věno­vá­na pel melu infor­ma­cí o vče­lách, kte­ré by měl znát kaž­dý. Když nic jiné­ho, je důle­ži­té si uvě­do­mit, že bez včel bychom nemě­li ovo­ce ani zele­ni­nu, pro­to­že jsou hlav­ní­mi opy­lo­va­či kvě­tů, ze kte­rých pak dostá­vá­me lahod­né plo­dy.

Po del­ší době se na kniž­ním trhu zase obje­vi­la kni­ha, kte­rá si zaslou­ží pozor­nost rodi­čů, kte­ří pro své nejmen­ší vybí­ra­jí vhod­ný titul tře­ba pod vánoč­ní stro­me­ček. Ilustrace jsou krás­né a názor­né a výbor­ně dopl­ňu­jí samot­ný text. Zábavný je pře­de­vším klad jed­not­li­vých lis­tů, kte­rý tvo­ří vrst­vy úlu.

Slabinou dět­ských knih čas­to býva­jí samot­né tex­ty, kte­ré občas nene­sou žád­nou infor­ma­ci a jejich vzdě­lá­va­cí hod­no­ta se blí­ží nule. Ale v této kni­ze se jed­ná o napros­tý opak.  Na kaž­dé dvoj­stra­ně najde­te něko­lik odstav­ců, kte­ré dětem při­ná­še­jí sro­zu­mi­tel­nou for­mou nové poznatky. Po pře­čte­ní celé kni­hy budou o zna­los­ti bohat­ší nejen děti, ale i rodi­če, kte­rým urči­tě neuško­dí si někte­rá fak­ta osvě­žit.

Co se děje ve vče­lím úlu je kni­ha, kte­rá potě­ší dět­ské čte­ná­ře a nadchne rodi­če, kte­ří hle­da­jí kni­hu, kde se děti něco dozví a nebu­dou se jen dívat na líbi­vé obráz­ky bez smys­lu­pl­né­ho tex­to­vé­ho dopro­vo­du.


Název kni­hy:     Co se děje ve vče­lím úlu

Autor:                  Petra Bartíková (text), Martin Šojdr (ilu­stra­ce)

Nakladatelství:                 Albatros

Rok vydá­ní:        2018…

Autor:
0

#1839: Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry - 50 %


Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry (Sentry)
Vydalo Hachette Fascicoli v pevné vazbě v roce 2018. Původně vyšlo jako čísla 1 až 5 série "Sentry" a jako "Sentry: Fantastic Four", "Sentry: Spider-Man", "Sentry: Hulk", "Sentry: X-Men" a "Sentry: The Void" v nakladatelství Marvel. České vydání se prodává v plné ceně za 249 Kč na stáncích.

Scénář: Paul Jenkins
Kresba: Jae Lee, Rick Leonardi, Bill Sienkiewicz, Mark Texeira, Phil Winslade

Kniha "Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry" se mi zamlouvá z obchodního hlediska. To bylo celkově všechno dobře vymyšlené, mělo to nápad, marketing výborný a zafungovalo to skvěle. Myslím, že se s tuhle sérií, která měla celkem deset sešitů, podařilo vytvořit něco, co v komiksovém světě nemělo úplně obdoby. Ale to mluvím o obchodním hledisku. To už aktuálně moc nezafunguje a my si komiks kupujeme proto, že vyšel jako součást "Nejmocnější hrdinové Marvelu", nikoli proto, abychom si jako mezi prvními přečetli o superhrdinovi, kterého vytvořil Stan Lee s nepříliš známým kreslířem, ale tento superhrdina, ač byl vytvořen ještě před Fantastic Four, se nakonec nedostal, mezi zakládající členy světa Marvelu, poprvé se objevil totiž až v roce 2000. Proč tak pozdě Jednoduše proto, že to celé byla hra s fanoušky.

Sentry vznikl až na přelomu tisíciletí a nevymyslel ho Stan Lee, vymyslel ho autor scénáře Paul Jenkins, který měl silné kumpány v šéfredaktorovi Joovi Quesadovi i samotném Stanovi Leem, který jeho "vtípek" podpořil. Takže bylo možné nacházet různé zkazky o tom, že Sentry skutečně existuje již od 60. let, že se na ně pracovalo, ale prostě to nedotáhl k vydání. A když tohle podpoří i Stan Lee, je jasné, že fanoušci zpozorní. Nevím, jestli se tvůrci inspirovali v marketingu hororu "Záhada Blair Witch", ale ani bych se nedivil. Časově by to sedělo, nakonec je zmiňována i v úvodu knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry". Do téhle chvíle je to dobré. Pak knihu "Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry" otevřete a hodně záleží na vašem přístupu ke komiksu a k vyprávěnému příběhu. Může se vám to hodně líbit, ale stejně tak nemusí. Já se bohužel řadím ke druhé skupině.

Sentry jako postava má svoje kouzlo, jemuž místy pomáhá i zpracování, protože zde jsou parádní retro střihy. Právě v tomhle je postava zajímavá - má retro nádech, což je dáno i jeho kostýmem, který je skutečně oldschoolový. Příběh je pak vystavěn tak, že si máte celou dobu říkat, co se vlastně stalo. Jednoduše - Setry byl první superhrdina, Reed Richards byl jeho nejlepším přítelem, Peter Parker mu udělal památnou fotografii, která obletěla svět, lidé byli Sentrym zachráněni více než kýmkoli jiným. Jenže pak se na něj zapomnělo. Nikdo si Sentryho nepamatuje. Proč? A proč si jeden člověk právě vzpomněl? A proč si ten člověk - jmenuje se Robert Reynolds - myslí, že je Sentrym? Paul Jenkins se moc snaží o to, aby bylo vyprávění napínavé od začátku do konce, ale nemůžu si pomoct, i když tam tolik dobrých a promyšlených náznaků není, celou dobu to může vést jen k jedinému zjištění, které skutečně v tom posledním sešitu "Sentry: Void" skutečně padne. Jiná možnost ani nebyla.

Za mě v případě knihy "Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry" prostě vítězí marketingový záměr nad samotným příběhem, který je zbytečně roztříštěný na deset sešitů, což popravdě vůbec nepotřeboval, minimálně čtyři sešity jsou zde prostě navíc, protože nijak neprohlubují postavu Sentryho, která je celkově vlastně docela plytká, pokud se její historie týká. Vlastně je nám řečeno, že byl velký hrdina, ale stále netušíme, kde se vzal. Důvod je jediný - ono finální odhalení, které prostě nemá takovou ránu, jakou by mělo dát. Komiks "Nejmocnější hrdinové Marvelu 57: Sentry" přesto dál zůstává skvělým nápadem, jednou ukázkou toho, jak také může vypadat origin některé postavy, tedy spíše z toho pohledu, jak byla vytvořena, než z toho pohledu, jaká je její příběhová historie. Ta se tváří jako bohatá, ale přitom je řečeno jenom to, co scenárista potřeboval, aby postavu přivedl na svět a měl tu základní zápletku, kterou chtěl.

Na Comics Blogu najdete:
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 1: Avengers"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 2: Spider-Man"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 3: Wolverine"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 4: Hawkeye"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 5: Iron Man"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 6: Captain America"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 7: Hulk"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 8: Power Man"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 9: Bratři ve zbrani"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 10: Captain Marvel"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 11: Fantastic Four"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 12: X-Men"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 13: Black Widow"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 14: Strážci galaxie"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 15: Human Torch"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 16: Vision"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 17: Falcon"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 18: Deadpool"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 19: Valkyrie"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 20: Punisher"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 21: Nick Fury"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 22: Black Panther"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 23: Mockingbird"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 24: Defenders"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 25: Daredevil"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 26: Doctor Strange"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 27: Scarlet Witch"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 28: Iron Fist"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 29: Blade"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 30: Inhumans"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 31: Beast"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 32: Thor"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 33: Shang-Chi"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 34: Warlock"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 35: Hank Pym"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 36: Herkules"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 37: Wasp"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 38: Ghost Rider"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 39: Wonder Man"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 40: Silver Surfer"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 41: Elektra"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 42: Black Knight"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 43: Moon Knight"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 44: Star-Lord"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 45: Mýval Rocket"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 46: Captain Britain"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 47: Nova"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 48: Machine Man"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 49: Spider-Woman"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 50: Ant-Man (Scott Lang)"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 51: She-Hulk"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 52: Cloak a Dagger"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 53: Captain Marvel (Carol Danversová)"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 54: War Machine"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 55: Spider-Girl"
"Nejmocnější hrdinové Marvelu 56: Marvel Boy"…
Autor: