Denní archiv Říjen 18, 2018

0

Tina a Vore (Gräns) – Recenze – 70%

Švédský multižánrový mix Tina a Vore, kombinující temnou skandinávskou krimi a bestiální romanci s fantasy mytologií, vyhrál letos v Cannes v sekci Un certain regard, kde si vysloužil pověst výjimečně kuriózního, perverzního a v jistých ohledech unikátního snímku. Jeho hlavní hrdinkou je Tina, podivínská a ošklivá žena, jejíž nedostatky ve fyzickém vzhledu jsou vyváženy nadlidsky vyvinutým čichem, schopným vycítit v lidech emoce. Tina proto pracuje v ochrance na hraničním přechodu, kde pomáhá identifikovat pašeráky, a kde se jednoho dne seznámí se záhadným cestujícím jménem Vore, který je podobně ošklivý jako ona. A oba to k sobě začne od té doby přitahovat.
 
Tina a Vore (Gräns) – Recenze
Zdroj fotek: TriArt Film

V originále se film jmenuje Hranice, což odkazuje nejen na lokaci Tinina zaměstnání a na pomezí mezi žánry, ale i na nejrůznější hranice genderové, rasové a mentální. Na příběhu obou titulních postav snímek reflektuje současné dění ve Švédsku (potažmo ve světě) ve smyslu vztahu společnosti k menšinám a opřený o mnohovrstevné motivy se zabývá i otázkou pohlavní a sexuální identity jednotlivců. Obsahuje sice pohádkové prvky a řadu bizarních momentů, ale přesto je jednoznačně zakořeněn v naší realitě. Trochu podobnou směsí mytologických elementů a sociálního realismu na švédské půdě byl horor Ať vejde ten pravýz roku 2008, který má s filmem Tina a Vore stejného scenáristu, jenž je zároveň autorem literárních předloh k oběma snímkům.

Děj významně stojí na postupném rozkrývání jakéhosi tajemství, jež obestírá oba hlavní hrdiny, a díky jehož neznalosti si lze první polovinu filmu užít jako velmi zábavnou a zvláštní, místy až mysteriózní podívanou a zkrátka s napětím čekat, co se bude dít dál. Jakmile je však záhada odtajněna, snímek se posune do trochu jiného světla, ale zároveň tím přijde o část kouzla, které ho činilo tak zajímavým. Druhá polovina se proto už tolik nehonosí ujetou divností a více spoléhá (sem tam poněkud problematicky) na vedlejší zápletky, v nichž se nepříliš složitě rozplétá vztah Tiny s jejím sklerotickým otcem nebo kriminální případ s dětskou pornografií, zároveň se ale dál vyvíjí cesta hlavní hrdinky za hledáním vlastní identity, což je podáno pozoruhodně a magicky.

Pevnou rukou režírované a výstřední festivalové podivnosti by tak místy slušelo trochu svižnější tempo a lépe uchopené dění ve druhé polovině, nicméně originalita, jinakost a odvaha se tvůrcům ani filmu samotnému upřít nedají a rozhodně se cení velmi vysoko. A stejně tak i výtečné masky a skvělé herecké výkony obou představitelů titulních rolí.




Autor:
02.02.2019 19:00 - Opera Národního divadla - Ostatní sály - „Ivan Kusnjer a jeho žáci“0

02.02.2019 19:00 - Opera Národního divadla - Ostatní sály - „Ivan Kusnjer a jeho žáci“

Třetí koncert pořádaný Operou Národního divadla v Pražské křižovatce – kostele sv. Anny představí dlouholetého sólistu Opery Národního divadla Ivana Kusnjera také jako významného pěveckého pedagoga. Spolu s ním vystoupí jeho žáci, sólisté Opery Národního divadla Stanislava Jirků, Václav Lemberk Pavel Švingr, František Zahradníček a také současní studenti Hudební akademie múzických umění. Program koncertu bude sestávat z písní, operních a oratorních árií.

Celý článek na stránkách Národního divadla

Autor:
0

OLDŘICH VESELÝ

ČERNÝ RACEK / TO NEJLEPŠÍ — K nedožitým sedmdesátým narozeninám Oldřicha Veselého vydává Supraphon album pojmenované Černý racek / To nejlepší. Poctou mimořádnému talentu brněnského rockera je tato kompilace šestnácti skladeb z let 1968 až 2011, představujících ho jako skladatele kultovních písní pro Synkopy 61 / Synkopy, ale především jako jejich pěveckého interpreta v různých kapelových sestavách, včetně Blue Effektu.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

Autobusy první republiky a protektorátu

Příběh výroby autobusů (a trolejbusů) v Československu v letech 1918 až 1948 je podobně spletitý jako dějiny našeho státu. Největší část trhu ovládaly tři hlavní československé automobilky: Praga, Tatra a Škoda. Kromě toho však existovali i menší výrobci a vedle nich i desítky malých i velkých karosářských firem, které stavěly autobusové nástavby na různých tuzemských i zahraničních podvozcích. V této knize se seznámíme s počátky výroby autobusů a trolejbusů na našem území, s jejím rozkvětem ve dvacátých letech a úpadkem za hospodářské krize a se změnami, které pak přinesly roky druhé světové války. Najdete zde přehled všech významných vyráběných typů, konstrukční detaily, technické parametry, a především množství unikátních, často dosud nikdy nepublikovaných fotografií. Technické informace jsou doplněny souvisejícími zajímavostmi: poznáme tedy i osudy významných karosářů (Sodomka, Uhlík, Petera a další), stručné dějiny poštovních a drážních autobusů, podíváme se na městskou autobusovou i trolejbusovou dopravu, na cestování z pohledu řidičů i cestujících nebo na různé alternativní pohony, využívané například ve válečných letech.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 469.00 Kč

Autor:
0

Hannibal - jak může zhatit pokračování Ridley Scott

„Hannibal“ je důvod, proč jsem něja­kou dobu nemohl Ridleyho Scotta vystát. Nadále jsou fil­my, kte­ré od něj pří­mo nesná­ším a „Hannibal“ je pořád na vrcho­lu toho­to žeb­říč­ku. Blízko v závě­su bude i Prometheus, kte­rý pro mě byl nako­nec pře­ce jen vel­kým zkla­má­ním, kte­ré ply­nu­lo hlav­ně ze scé­ná­ře. Najdou se i dal­ší kous­ky, ale to už je můj sil­ně sub­jek­tiv­ní pohled. Dnes už Ridleymu šan­ci roz­hod­ně dávám, což je jemu samot­né­mu asi cel­kem jed­no. „Hannibal“ ale nadá­le zůstá­vá sním­kem, kte­rý pros­tě nemu­sím.

Že by si dal její noc?

Psal se rok 1991 a do kin při­šel jeden z nej­ge­ni­ál­něj­ších thrillerů/hororů, kte­ré kdy zasáh­ly main­stre­am. Jednalo se o sní­mek Mlčení jeh­ňá­tek, kte­rý by se nikdy nestal tako­vou legen­dou, nebýt jed­no­ho člo­vě­ka – Anthonyho Hopkinse. Samozřejmě, úspěch fil­mu závi­sel na všech lidech, kte­ří na něm děla­li, což se týka­lo reži­sé­ra Jonathana Demmeho i Jodie Foster v hlav­ní žen­ské roli. Zásadní byl samo­zřej­mě i scé­nář a skvě­lá před­lo­ha. Anthony však prá­vem vyni­kal.

Maska nesmí chybět.

„Hannibal“ má také výbor­nou před­lo­hu, jen­že její finál­ní vyzně­ní je tako­vé, kte­ré by v holly­wo­od­ském fil­mu vypa­da­lo pod­le vše­ho div­ně. „Hannibala“ jsem měl to štěs­tí číst a musím říct, že mě z něj mra­zi­lo. Thomas Harris je inte­li­gent­ní a inves­ti­ga­tiv­ní spi­so­va­tel. Ridley Scott a scé­náris­té ale hod­la­li z pří­bě­hu udě­lat vel­ký spek­tá­kl, což se jim vymsti­lo. Ano, Itálie je krás­ná, i ame­ric­ké reá­lie mají něco do sebe, ale v tom celém pří­bě­hu vyni­ká jedi­né – Hannibal Lecter.

Je libo mozeček?

Anthony Hopkins je pros­tě nesku­teč­ný, a i když tady má mož­ná až tro­chu moc pro­sto­ru, pořád je jeho pro­ve­de­ní posta­vy napros­to doko­na­lé. Julianne Moore jako náhra­da za Jodie není špat­ná, ale není ani skvě­lá. Ray Liotta si uží­vá jed­nu z posled­ních vět­ších rolí své kari­é­ry a vidí­me mu až do nit­ra, a z Garyho Oldmana pro jis­to­tu nevi­dí­me vůbec nic. Všechno se pak ztrá­cí v cel­kem oby­čej­ném pří­bě­hu o bohá­čo­vi, kte­rý se chce pomstít a volí k tomu co nejhnus­něj­ší způ­so­by.

Gary Oldman?

Ridley Scott pros­tě šlápnul ved­le. Jonathan Demme nám uká­zal, že všech­no nesto­jí jen na skvě­lé posta­vě Lectera, ale i na tom, jak se ke sním­ku při­stu­pu­je jako k cel­ku. Nestačí jen vzít cel­kem úchyl­né scé­ny a při­dat je do jalo­vé­ho pří­bě­hu, Jediné, co si pak bude­te pama­to­vat, jsou prá­vě ty hnus­né scé­ny. Tohle není úpl­ně dob­ře. Alespoň já si z Mlčení jeh­ňá­tek pama­tu­ji mno­hem víc. Takhle se z kul­tu dělá oby­čej­ný film. Ale on také „Červený drak“ uká­zal, že nesta­čí mít Lectera jen v poza­dí, chce to pros­tě něco víc.

Hodnocení: 50 %…

Autor: