Denní archiv Říjen 8, 2018

0

Assassin’s Creed Odyssey – PC 4K Low vs. High vs. Ultrahigh

V pátek vyšla hra Assassin’s Creed Odyssey. Vlastníci PC si můžou dle své sesta­vy (pro­ce­so­ru a gra­fi­ky) nasta­vit kva­li­tu jak potře­bu­jí. Podívejte se na porov­ná­ní nej­hor­ší­ho nasta­ve­ní (Low), kva­lit­ní­ho (High) a nej­kva­lit­něj­ší­ho (Ultrahigh), kte­ré upe­če vaší gra­fic­kou kar­tu. …

Autor:
0

Cizí ložnice – poutavý příběh od nejprodávanější slovenské autorky

Radka pra­cu­je jako rea­lit­ní mak­léř­ka. Je jí 26 let. Jednoho dne se pro­bu­dí v nemoc­ni­ci a vůbec neví, co se sta­lo. Střípky vzpo­mí­nek ji postup­ně začnou dotvá­řet pří­běh, co se vlast­ně v luxus­ní vile sta­lo. Její dět­ství neby­lo pří­liš radost­né. Maminka ji zemře­la, když jí byly čty­ři roky. Tatínek si neu­stá­le vodil něja­ké ženy k nim domů. Některé zůsta­ly déle, někte­ré se brzy odstě­ho­va­ly. Velice blíz­ko ji je Gitka, táto­va býva­lá pří­tel­ky­ně. Často k ní cho­dí­vá. Její vzta­hy s muži také nejsou pří­liš úspěš­né. V prá­ci se jí daří, má kolem sebe pří­jem­né lidi. …

Autor:
0

Robotů je dnes více než lidí

Předpovědět prů­běh tech­no­lo­gic­ké­ho pokro­ku je vel­mi obtíž­né. Obavy z toho, že se lidé sta­nou zby­teč­ný­mi, se sice během prů­mys­lo­vé revo­lu­ce nepo­tvr­di­ly, nezna­me­ná to však, že bude­me mít tako­vé štěs­tí i v budouc­nu. Přetrvávající otáz­ka o umě­lé inte­li­gen­ci - nebo lido­vě řeče­no robo­tech je, zda se v důsled­ku jejich roz­ší­ře­ní sta­ne lid­ská pra­cov­ní síla zasta­ra­lou.

Aktuální rych­lý vývoj stro­jo­vé­ho uče­ní - vel­mi sil­né a fle­xi­bil­ní meto­dy sta­tis­tic­kých před­po­vě­dí - vzbu­dil oba­vy, že stro­je budou brzy schop­né pře­ko­nat lidi v jaké­ko­liv mož­né roli. Už dnes jsou ohro­že­na tako­vá povo­lá­ní, kte­rá zaměst­ná­va­jí vel­ké množ­ství lidí, např. dál­ko­vá pře­pra­va zbo­ží. Pracovníci, kte­ré nahra­di­lo stro­jo­vé uče­ní, si mož­ná najdou nové a ješ­tě cen­něj­ší vyu­ži­tí, tak jak to bylo před sto lety, kdy prů­mys­lo­vé tech­no­lo­gie postup­ně vytla­či­ly řeme­sl­ní­ky. Ale mož­ná taky ne.

Navíc lidé již nejsou tolik domi­nant­ním dru­hem na Zemi. Podle úda­jů z digi­tál­ní ana­lý­zy spo­leč­nos­ti GSMA Intelligence počet mobil­ních elek­tro­nic­kých zaří­ze­ní v roce 2014 pře­kro­čil počet lidí. Pokud zahr­ne­me počí­ta­če, kte­ré nejsou mobil­ní, počet zaří­ze­ní při­po­je­ných k inter­ne­tu dosáh­ne do roku 2020 cel­kem 34 mili­ard.

Přichází věk sin­gu­la­ri­ty

Podle futu­ris­ty a vyná­lez­ce Raye Kurzweila potr­vá pou­ze 12 let, než počí­ta­če dosáh­nou úrov­ně lid­ské inte­li­gen­ce. Tento pojem, zná­mý jako tech­no­lo­gic­ká sin­gu­la­ri­ta, se ve futu­ro­lo­gii, kyber­ne­ti­ce, moder­ní myto­lo­gii a vědecko-fantastické lite­ra­tu­ře pou­ží­vá k ozna­če­ní hypo­te­tic­ké­ho sta­vu, kdy se obvykle pomo­cí umě­lé inte­li­gen­ce nebo pomo­cí pro­po­je­ní lid­ské­ho moz­ku s počí­ta­čem, vytvo­ří enti­ty s inte­li­gen­cí pře­vy­šu­jí­cí lid­skost, kte­ré rapid­ně urych­lí tech­no­lo­gic­ký pokrok dale­ko za schop­nost lidí smys­lu­pl­ně se na něm účast­nit. Kurzweil tvr­dí, že se tak sta­ne již v roce 2029. Tento časo­vý rámec před­po­klá­dá nástup sin­gu­la­ri­ty mno­hem dří­ve, než ho oče­ká­val napří­klad brit­ský teo­re­tic­ký fyzik Stephen Hawking, kte­rý se domní­val, že nasta­ne v roce 2045.

V sou­čas­nos­ti musí počí­ta­če pro­jít něčím jako Turingovým tes­tem (vyvi­nu­tý zná­mým brit­ským infor­ma­ti­kem Alanem Turingem), aby se zjis­ti­lo, zda se stroj doká­že cho­vat způ­so­bem ekvi­va­lent­ním člo­vě­ku nebo nero­ze­zna­tel­ným od člo­vě­ka.

Přestože mno­zí osví­ce­n­ci včet­ně Stephena Hawkinga, gene­rál­ní­ho ředi­te­le spo­leč­nos­tí Tesla a SpaceX Elona Muska a dokon­ce i zakla­da­te­le spo­leč­nos­ti Microsoft Billa Gatese, varo­va­li před věkem stro­jo­vé­ho uče­ní a umě­lé inte­li­gen­ce, Kurzweil se ho neo­bá­vá.

V sou­vis­los­ti s otáz­kou o mož­né exis­ten­ci jed­né umě­lé inte­li­gen­ce, kte­rá poten­ci­ál­ně zot­ro­čí lid­stvo, pro­hlá­sil, že je to nere­ál­né. „Na svě­tě není jen jed­na nebo dvě umě­lé inte­li­gen­ce (AI - Artificial Intelligence), už dnes jich máme mili­ar­dy,“ uve­dl. Podle Muska se lidé budou muset při­blí­žit počí­ta­čům, nebo ris­ko­vat, že se sta­nou ire­le­vant­ní­mi. „Umělá inte­li­gen­ce nás dělá chytřej­ší­mi,“ tvr­dí Kurzweil. „Možná ješ­tě není sou­čás­tí naše­ho těla, ale kolem roku 2030 bude­me při­po­jo­vat svůj neo­kor­tex, část moz­ku, kte­rou mys­lí­me, ke clou­du,“ vysvět­lu­je.

Umělá inte­li­gen­ce léčí

Mezi pozi­tiv­ní prů­vod­ní jevy roz­ší­ře­ní umě­lé inte­li­gen­ce pat­ří zlep­še­ní dia­gnos­ti­ky mno­ha one­moc­ně­ní, napří­klad Parkinsonovy cho­ro­by. Technologický pokrok se však neo­me­zu­je pou­ze na vědec­ké labo­ra­to­ře - více než 40 % svě­to­vé popu­la­ce dospě­lých má dnes v kap­se mini­a­tur­ní počí­tač. Smartphone má v roce 2018 všech­ny sní­ma­če potřeb­né k detek­ci jem­ných změn pohy­bu, hla­su a dokon­ce i spán­ku, pro­je­vů, kte­ré mohou být pří­zna­ky Parkinsonovy cho­ro­by. A pro­to­že se tvr­dí, že v sou­čas­nos­ti vlast­ní lid­stvo více mobil­ních zaří­ze­ní než zub­ních kar­táč­ků, výzkum­ní­ci tuto všu­dypří­tomnou tech­no­lo­gii vyu­ží­va­jí. V roce 2017 se na titul­ky svě­to­vých médií dosta­la apli­ka­ce pro Android s názvem CloudUPDRS, kte­rá sli­bu­je zjed­no­du­še­ní sle­do­vá­ní pří­zna­ků Parkinsonovy cho­ro­by a poten­ci­ál hlá­sit pro­blémy dří­ve, než by je bylo mož­né iden­ti­fi­ko­vat pro­střed­nic­tvím sou­čas­ných dia­gnos­tic­kých metod.

Na domá­cí prá­ce jsou tu robo­ti

Podle Mezinárodní fede­ra­ce pro robo­ti­ku (International Robotics Federation - IRF) se počet robo­tů pro domác­nost mezi lety 2016 a 2019 zvý­ší na 31 mili­o­nů. Jde napří­klad o robo­ty na čiš­tě­ní pod­lah, seká­ní tráv­ní­ků a čiš­tě­ní bazé­nů - objem pro­de­je, kte­rý neu­stá­le stou­pá. Spotřebitelské tren­dy nazna­ču­jí, že máme stá­le méně času a rádi vyu­ži­je­me jaké­ho­ko­liv robo­ta, kte­rý bude za nás mýt nádo­bí či prát. Stejně tak říze­ní auta je obrov­ským plýtvá­ním času, kte­ré mohou zastat robo­ti, pokud je to doká­že­me nau­čit. Navíc všich­ni žije­me déle a brzy nebu­de­me schop­ni posta­rat se o všech­ny sta­ré lidi - ať už finanč­ně, nebo z hle­dis­ka dostup­né lid­ské prá­ce. Automatizace geri­at­ric­ké péče bude důle­ži­tá.

Umělá inte­li­gen­ce nás baví

Vzestup pokro­či­lých tech­no­lo­gií se při­ro­ze­ně pro­mí­tl i do zábav­ní­ho prů­mys­lu. V posled­ních letech se s robo­ty obje­vi­lo množ­ství fil­mů, např. Morgan, Umělá inte­li­gen­ce (Ex Machina), Chappie, Automata, Stroj (The Machine), Robot a Frank a dnes už kul­tov­ní sním­ky Blade RunnerTerminátor. Na tele­viz­ních obra­zov­kách se sou­ži­tí lidí a robo­tů věnu­jí seri­á­ly jako Westworld, Humans či Já a robot (Almost Human). Právě seri­ál Humans, kte­rý se aktu­ál­ně vra­cí s novou sérií, vykres­lu­je para­lel­ní sou­čas­nost, v níž huma­no­id­ní robo­ti - Synth naby­ly vědo­mí a zatím to vypa­dá, že míro­vá koexis­ten­ce s lid­stvem není mož­ná. Třetí sérii Humans vysí­lá sta­ni­ce AMC od 8. říj­na kaž­dé pon­dě­lí ve 22:00 hod.

Autor:
0

Mezinárodní filmový festival Sitges 2018 – První dojmy (Suspiria, Apostle,…)

Začíná pátý den festivalu. Je to tu jiné než ve Varech. Španělská kultura a středomořské podnebí jsou samozřejmě jedna věc, ale značné rozdíly jsou i v organizaci, žánrově specifickém programu a v návštěvnících. V pěti kinech se promítají filmy celý den jen s minimálními přestávkami a od jedné ráno ve většině sálů probíhají celonoční filmové maratony, takže promítačky jedou prakticky nonstop. Filmu se vždy tleská nejen na konci, ale i na začátku u jeho názvu, studiového loga, jména režiséra nebo herecké hvězdy v úvodních titulcích a někdy i v průběhu, když dojde třeba na nějakou hodně akční nebo hodně brutální scénu. Diváci jsou vesměs nadšenci, kteří sem přijeli výhradně kvůli filmům, ne aby se tady fotili a chodili se opíjet na večírky (což tady ani moc dobře nejde).

Na plážové promenádě i v centru festivalového dění jsou desítky krámků s filmovou tematikou, kde se prodávají plakáty, stovky triček, modely postav, peněženky, vinylové desky se soundtracky, knížky, komiksy, stovky filmů na DVD a Blu-ray včetně řady brakových perel a jiné filmové suvenýry. Zatím se mi podařilo dělat rozhovor s Ronem Perlmanem, mít na kameře natočeného Nicolase Cage, Alexe Proyase a Panose Cosmatose, projít se po pláži a nasbírat plnou kapsu mušlí a vidět 13 filmů – první dojmy z deseti z nich si můžete přečíst níže. Naopak se mi zatím nepovedlo sníst více než jedno teplé jídlo denně, koupat se v moři a jít někdy spát před půlnocí. Program je nabitý, v úterý a ve středu mě čeká i pět filmů denně.

Suspiria
© Amazon Studios

Suspiria (Luca Duadagnino, USA/Itálie) – Předělávka kultovního stejnojmenného hororu od italského režiséra Daria Argenta. Z původního příběhu o studentce, která rozkrývá temné spiknutí uvnitř taneční školy, zbylo jen na hlavu postavené torzo, zbytečně doplněné o druhou narativní linii, v níž osmdesátiletý německý psychoanalytik vyšetřuje na vlastní pěst zmizení jedné z tanečnic a pátrá i po své dávno ztracené manželce. Dualitu děje symbolizuje i prostředí na dvě části rozděleného Berlína roku 1977 (kdy byla v kinech původní Suspiria), kam byl příběh přesazen kvůli odkazům na terorismus RAF a post-nacistické ideologie. Výsledkem je zmatený a špatně stříhaný umělecký video-art, jenž permutuje motivy původního filmu po svém a výrazně se tak odlišuje od originálu včetně celkového vyznění. Přepáleně barevné zázemí školy z Argentovy verze nahradila nudná šeď, vizuálně působivé jsou akorát ty sekvence, v nichž se Guadagnino snaží diváky šokovat, a na hudbu si tentokrát ani nevzpomenete. Nová Suspiria je filmem o probouzení ženství a ženské síly, která slouží k ponižování mužů a k boji o nadvládu v matriarchálním společenství, v němž i hlavní mužská postava je hraná ženou, a kde se tanec rovná sexuálnímu prožitku. Je ale utopená ve zbytečně roztahaném a rozbředlém vyprávění, v němž pozvolně stupňované napětí a znepokojení střídá okázalá a nijak nebudovaná brutalita a přímočarost, projevující se i tím, že film se rozhodně nenamáhá skrývat, co jsou učitelky v taneční škole zač, a hraje od začátku s vyloženými kartami. (40%)

Apostle (Gareth Evans, USA/Velká Británie) – Mysteriózní horor od režiséra akčních eposů ZátahZátah 2. Psychopaticky zamračený hlavní hrdina v podání Dana Stevense se vydává do svérázné sektářské komunity na tajném ostrově, kam byla unesena jeho sestra. Atmosféru a tempo si snímek udržuje hned od začátku a nabírá na zajímavosti s příjezdem hlavního hrdiny na ostrov, kde se začnou pomalu odkrývat pravidla místní populace a hlavně zvláštní mytologie, díky níž bylo společenství na ostrově vybudováno. Pak se ale sektářská kolonie začne hroutit zevnitř sama (bohužel), vedlejší postavy se začnou víc hlásit o slovo a příběh hlavního hrdiny zapadne do pozadí. Filmu kvůli tomu ve druhé polovině poněkud spadne řetěz, což se snaží zachránit vděčnými scénami se středověkou lobotomií a mlýnkem na maso. Až na šťavnaté gore scény každopádně v tomhle historickém hororu není nic moc, co by připomínalo předchozí Evansovy filmy. (60%)

Apostle
© Netflix

Asher (Michael Caton Jones, USA) – Pomalý, ale moc hezký, empatický a jemný thriller o stárnoucím profesionálním nájemném zabijákovi (Ron Perlman), co má rád svůj každodenní samotářský stereotyp a pracovní rituály a žije si svým tempem, když v tom ho zaskočí šance na podzim života strávený s ženou po boku. Ten film je v podstatě jako Ron Perlman sám. Ze staré školy, trochu unavený, částečně v důchodu, ale přitom to v sobě pořád má, černý humor i styl, schopnost dojmout správně zvoleným šklebem i věrohodně ztvárnit postavu ranaře s přesnou muškou. Režírován je trochu vláčně, režisérem, který umí prakticky jen šedivou rutinu, ale k tomuhle materiálu se to překvapivě hodí. Konzistentní nadprůměr, co se nikam nežene, a umí zasáhnout na těch správných místech. (70%)

Au Poste!(Quentin Dupieux, Francie) – Nový film od režiséra snímků Guma, Fízlové, hajzlovéRealita. Na poměry jeho filmografie a zvlášť po výborné Realitě je to však dost slabota. Jednoduchý komediální koncept s absurdně protahovaným policejním výslechem a ještě absurdněji protahovanou svědkovou výpovědí je realizován až trapně primitivně a povrchně, bez nápaditého satirizování, boření očekávání nebo jakékoli přidané hodnoty navíc. Postavy jsou záměrně idioti, humoru však vyprodukují málo a režisér navíc začíná vykrádat sám sebe (prolínání minulosti s přítomností, fyzicky deformovaní policisté) a jeho závěrečná pointa tentokrát taky nemá sílu. Na ploše necelé hodiny a čtvrt se to dá ustát, ale od Dupieuxe by už člověk zkrátka očekával nějakou údernější, podvratnější, sofistikovanější a složitější hříčku. (50%)

Au Poste!
© Diaphana Distribution

The Night Comes for Us (Timo Tjahjanto, Indonésie) - Akční thriller z prostředí nejtvrdších gangů asijského podsvětí balancuje na hranici mezi krvavou zábavou a nepříjemně násilnou krutostí, kdy se nápadité a technicky dokonalé akční přestřelky a trikově, maskérsky i choreograficky vyšperkované kontaktní souboje mění ze šťavnaté atrakce pro otrlé v extrémně brutální přehlídku mrzačení. V tomto směru je to z poslední doby srovnatelné snad akorát se Zátahem 2, ale jde to ještě o něco dál (režisér měl od Netflixu oficiálně dovoleno utrhnout se ze řetězu, čehož královsky využil). Příběh je v první polovině mírně chaotická změť průběžně vymírajících postav, bojujících proti sobě na dvou stranách barikády, mezi nimiž sem tam přebíhají a navzájem se porůznu podrážejí, až do té míry, že divák ztrácí o hrdiny zájem, přestane se zabývat tím, jak film skončí, a jen se těší na další akci. Tohle se naštěstí v druhé polovině ustálí, jasně se definuje, kdo s kým stojí proti komu, a zbytek je horečnatá řežba s fyzicky intenzivními akčními pasážemi, kterých sice není nijak zvlášť hodně, ale jsou dlouhé a pekelně hutné. (80%)

Sad Hill Unearthed(Guillermo Fernández de Oliveira, Španělsko) - Emotivní dokument o nadšencích, kteří se ve Španělsku pustili do rekonstrukce hřbitova, v němž se odehrává finále westernu Hodný, zlý a ošklivý. Všechna čest za ten nápad, námahu a odhodlání, protože to vypadá skvěle, a i ten dokument je poutavý, přestože obsahuje z velké části hlavně to, co by se vzhledem k takovému námětu dalo čekat. Všechno je to ale podáno ohromně sympaticky a upřímně, kromě několikaleté dřiny hlavních aktérů film zachycuje i pospolitost filmových fanoušků (dobrovolníci, crowdfunding na hroby) a nechybí ani komentáře členů Leoneho štábu (Eastwood, Morricone, komparzisté-pamětníci... ), kteří sem tam snímek okoření historkou z natáčení. (80%)

Sad Hill Unearthed
© Film Factory

Arctic (Joe Penna, Island) - Survival drama o muži (Mads Mikkelsen), který se snaží přežít po pádu letadla v arktické ledové pustině. Silný příběh o lidské houževnatosti, odhodlání a síle přežít za každou cenu, jemuž vládnou Mikkelsen svým stoprocentním výkonem a scénář svou schopností využít na pohled beznadějnou situaci, nehostinnost arktického prostředí a úsporné rekvizity na maximum. Konzistentně stupňované napětí a postupné přitvrzování podmínek, jimž musí heroicky schopný, vytrvalý a po všech stránkách kladný hlavní hrdina čelit, dokáže upoutat od začátku do konce, byť se kvůli tomu snímek párkrát ocitne na hranici nevěrohodnosti. (80%)

La sombra de la ley (Dani de la Torre, Španělsko) - Brilantně promyšlená kriminálka odehrávající se ve dvacátých letech v Barceloně, kde půlka města drží stávku, policejní vyšetřovatelé se chovají jako gangsteři a v ulicích zuří anarchistické nepokoje. U hlavního hrdiny, policisty z Madridu (Luis Tosar), který přijíždí do města pomoct pátrat po pachatelích vlakové loupeže, téměř až do konce není jasné, jestli jde o křivého podrazáka nebo o mazaného super-klaďase, co chce všechny přechytračit a dovést ke spravedlnosti. Tyhle dva názory na něj se každou chvíli střídají, následkem čehož je film emocionální horskou dráhou, v níž každá z mnoha postav má svůj dramatický oblouk, četné příběhové linie se navzájem protínají a reagují na sebe, složitý příběh prochází komplikovaným vývojem a řadou překvapivých zvratů, vyšetřování se ubírá nepředvídatelnými směry a ještě se do toho podařilo nacpat feministickou rovinu, kritiku státního režimu a policejních sil i několikanásobný motiv pomsty. Po filmařské stránce čistá práce (včetně akčních přestřelek a rvaček), možná až na sporadické technické limity (automobilová honička, při níž oba vozy jednou tak 40 km/h), ale i ty obvykle z větší části zamázne skvělá a zřejmě i dost drahá retro výprava. (90%)

La sombra de la ley
© Atresmedia Cine

Nekrotronic(Kiah Roache-Turner, Auatrálie) - Námět o lovcích démonů, operujících už i přes internetovou síť, aby šli s dobou a mohli útočit na lidi přes jejich mobily, ještě sám o sobě nezní úplně špatně. To by ale nesměl dostat podobu přeplácaného béčkového slepence (byť se zjevně slušným rozpočtem a relativně kvalitními triky), který je inspirovaný kde čím od Krotitelů duchů po Pokemon Go a odehrává se ve světě bez pravidel, v němž se tudíž může stát prakticky cokoli, ale málokdy to přitom stačí k tomu, aby to bylo skutečně zábavné, vtipné, nebo napínavé. Postavy jsou otravné, herci průměrní a dialogy toporné. Sem tam nějaký hezký režijní nápad sice potěší, ale celkový dojem z veskrze chatrného zpracování bohužel nemá šanci přebít. Vidět to jenom kvůli Monice Bellucci ve vedlejší roli se také nevyplatí. (40%)

Apocalipsis Woodoo(Vasni Ramos, Španělsko) - Nehorázně zábavná parodie na kriminálky ze 70. let, která si zároveň utahuje z kung-fu žánru, ze zombie filmů, z mexických akčních filmů s wrestlery a z hororů s okultní tématikou. Mnohaúrovňovým humorem napěchovaná ujetá taškařice, prošpikovaná všemi možnými gagy, využívajícími dobová a žánrová klišé k vytváření netušených parodických vrstev, a natočená záměrně lacině a béčkově, se zrnícím obrazem, dokonalou retro stylizací, roztomile lajdáckými zadními projekcemi a naschvál přehrávajícími herci. Ne všechny vtipy padnou na úrodnou půdu a místy se i opakují, ale při té kadenci je to skoro jedno a cílevědomí tvůrci jsou od začátku do konce konzistentní na všech úrovních. Podobně vytříbená pastiš jako Černej dynamit nebo Ztracený kostlivec z jeskyně rozkladu. (80%)


Autor:
0

Pekáč buchet - lehké, vtipné, romantické čtení plné výtečných receptů

Milujete čte­ní romá­nů a jíd­lo? Vaříte rádi a jíte? Spojte to co oprav­du milu­je­te. Do rukou se mě dosta­la výbor­ná kni­ha plná humo­ru, vti­pu, roman­ti­ky i dob­ré­ho jíd­la. Chcete se inspi­ro­vat a uva­řit si jehně­čí kot­let­ky s hou­ba­mi, kopři­vo­vé vege­ta­ri­án­ské kari či upéct pekáč těch nej­vo­ňa­věj­ších buchet? Tak nevá­hej­te a pusť­te se do čte­ní i peče­ní. Rozhodně nebu­de­te lito­vat. …

Autor: