Denní archiv Říjen 7, 2018

0

Ve čtvrtek 4.října se konala v Praze v Rakouském kulturním fóru na Jungmannově náměstí vernisáž výstavy Převratná doba – Bewegte Zeiten.

Vernisáž zahá­jil ředi­tel Rakouského kul­tur­ní­ho fóra, pan Andreas Schmidinger, kte­rý se ujal i úvod­ní­ho slo­va: „Výstava Převratná doba, kte­rou dnes večer zaha­ju­je­me, vznik­la ve spo­lu­prá­ci se spol­kem Photografische Gesellschaft ve Vídni a pre­zen­tu­je nám foto­gra­fic­ké doku­men­ty jako vizu­a­li­zo­va­né ději­ny. Tato výsta­va pro­bí­há v roce, ve kte­rém vzpo­mí­ná­me na rok 1918, což byl rok, kdy se roz­padla Habsburská monar­chie, kdy vznik­lá Rakouská repub­li­ka a také Československá repub­li­ka. Tento rok 2018 je význam­ný z mno­ha důvo­dů, je to jeden z význam­ných tzv. osmič­ko­vých roků, a to jak pro Rakouskou repub­li­ku, tak i pro Českou repub­li­ku.“

Následně pan Schmidinger při­po­me­nul důle­ži­té udá­los­ti: „V roce 1938 nastal anšlus Rakouska, při­po­je­ní Rakouska k tzv. Třetí říši a ve stej­ném roce také Mnichovská doho­da před­zna­me­na­la také konec prv­ní Československé repub­li­ky. V roce 1948 val­né shro­máž­dě­ní OSN schvá­li­lo vše­o­bec­nou dekla­ra­ci lid­ských práv, záro­veň v tom­to roce došlo v Československu k pře­vze­tí moci komu­nis­tic­kou stra­nou a zařa­ze­ní této země do Sovětského blo­ku. V roce 1968 došlo ke vpá­du vojsk Varšavské smlou­vy, a tím i k násil­né poráž­ce Pražského jara a ke kon­ci reform­ní­ho hnu­tí.“

Z jeho úst zazně­la i tato slo­va: „Myslím si, že kaž­dý, kdo měl mož­nost rok 1968 osob­ně zažít, si jej spo­ju­je se svý­mi vlast­ní­mi spe­ci­fic­ký­mi vzpo­mín­ka­mi. Ať už na spo­le­čen­skou revo­lu­ci, Vietnamskou vál­ku, na stu­dent­ské nepo­ko­je nebo na hnu­tí za lid­ská prá­va, za občan­ská prá­va, vzpo­mín­ky na Martina Luthera Kinga, a nebo na Pražské jaro.“

Zároveň si také vzpo­mněl i na svo­ji osob­ní zku­še­nost z roku 1968: „Já sám si vzpo­mí­nám na to, jak jsem jako deví­ti­le­tý chla­pec v srpnu 1968 při návštěvě u své babič­ky v Horních Rakousích pozo­ro­val dlou­hé kolo­ny čes­ko­slo­ven­ských aut před hra­ni­ce­mi. V nich sedě­li lidé, kte­ří pře­mýš­le­li nad tím, jest­li se mají nebo nama­jí vrá­tit do své vlas­ti.“

Poté při­ví­tal hos­ty ver­ni­sá­že, pana pro­fe­so­ra Wernera Sobotku, pre­zi­den­ta Fotografické spo­leč­nos­ti ve Vídni, a pana Stastného foto­gra­fa a kurá­to­ra výsta­vy. Ti se také uja­li krát­ce slo­va a podě­li se o své poci­ty s účast­ní­ky ver­ni­sá­že.

Autor:
0

Zrodila se hvězda - herecký koncert Lady Gaga

Hvězda ame­ric­ké coun­t­ry hud­by, zpě­vák Jackson Maine, je na vrcho­lu své kari­é­ry a jeho fanouš­ci ho neú­nav­ně dopro­vá­zí zpě­vem na kon­cer­tech. Jeden prá­vě pro­bí­há a Jackson sklí­zí obrov­ské ova­ce a nad­še­ní od fanouš­ků. Co ale nikdo nevi­dí je fakt, že on sám je při kon­cer­tu vystre­so­va­ný a vystu­po­vá­ní ho vyčer­pá­vá. Jediné, co mu pomá­há zvlád­nout tuto stre­so­vou situ­a­ci, je kom­bi­na­ce práš­ků a alko­ho­lu. A je jed­no, jest­li je to před kon­cer­tem, při hra­ní nebo po skon­če­ní kon­cer­tu. Jeho řidič ho vždy odve­ze tam, kam si Jackson řek­ne. Náhodou se tak dosta­ne do baru, kde vystu­pu­jí růz­ní uměl­ci. Jednou z nich je i mla­dá zpě­vač­ka Ally, kte­rá Jacksona zaujme svým zpě­vem. Postupně se pozná­va­jí a Jackson pozve Ally i na svůj kon­cert. Překvapením pro ni je, že může na pódiu zazpí­vat svo­ji píseň a dosta­ne se jí i pozi­tiv­ní­ho ohla­su od divá­ků. To odstar­tu­je Allyinu pěvec­kou kari­é­ru, stej­ně jako part­ner­ský vztah s Jacksonem.

Scénář k fil­mu napsal Bradley Cooper, ame­ric­ký herec, scé­náris­ta, pro­du­cent. Je to pří­běh o mla­dé talen­to­va­né uměl­ky­ni, kte­rá je obje­ve­na úspěš­ným hudeb­ní­kem. Toto téma již bylo něko­li­krát zfil­mo­vá­no, a tyto fil­my byly vel­mi úspěš­né. Snímek se pokaž­dé jme­no­val Zrodila se hvězda. První z nich byl s Janet Gaynor, dal­ší s Judy Garland a tře­tí s Barbrou Streisand. V té posled­ní, letoš­ní, si hlav­ní žen­skou roli zahrá­la zpě­vač­ka Lady Gaga.

Pro Bradleyho Coopera je to režij­ní a scé­náris­tic­ký debut, při kte­rém si zahrál i hlav­ní muž­skou roli a film i pro­du­ko­val. Naopak hlav­ní žen­skou roli si zahrá­la herec­tvím nepo­lí­be­ná zpě­vač­ka, Lady Gaga. Svoji roli mla­dé a nezku­še­né zpě­vač­ky, kte­rá se dosta­ne na výslu­ní, zvlád­la zahrát vel­mi pře­svěd­či­vě. Sledovat její herec­ký výkon je stej­ně tak zají­ma­vý, jako herec­tví Coopera, ale v pří­pa­dě Lady Gaga je to ješ­tě obo­ha­ce­no o pěvec­ký výkon uměl­ky­ně. Je znát, že je to zpě­vač­ka s vel­kým hla­so­vým roz­sa­hem.

Film se natá­čel v roce 2017, hudeb­ní scé­ny vznik­ly během tour „Joanne“ Lady Gaga a na fes­ti­va­lu „Coachella“, kde Lady Gaga vystu­po­va­la. Navíc všech­ny pís­nič­ky jsou nazpí­vá­ny živě, což jim doda­lo ty pra­vé emo­ce.

Stopáž fil­mu 136 minut, a ani by mi neva­di­lo, kdy­by bylo při­dá­no pár minut pís­ni­ček navíc. Film je kom­bi­na­cí dra­ma­tu a muzi­ká­lu, samo­zřej­mě s prv­ky roman­tic­ké lás­ky mezi hlav­ní­mi pro­ta­go­nis­ty. Zajímavé jsou i herec­ké výko­ny hlav­ních pro­ta­go­nis­tů, ale pře­de­vším pís­nič­ky v podá­ní Lady Gaga. Vypadá to, že fil­mo­vá prvo­ti­na se Bradleymu Cooperovi poda­ři­la a moh­la by zaujmout laic­ké divá­ky i hudeb­ní fanouš­ky.

Hodnocení: 75 %…

Autor:
0

Paul McCartney - Egypt Station (2018)

Paul McCartney je tako­vá živou­cí ency­klo­pe­die popu­lár­ní hud­by, jen těž­ko bys­te totiž hle­da­li oso­bu, na níž by tato cha­rak­te­ris­ti­ka sedě­la tref­ně­ji. Čas běží jako voda a popu­lár­ní „Macca“ už píše u kolon­ky své­ho věku čís­lov­ku 76 (naro­dil se sho­dou okol­nos­tí přes­ně v den boje čes­ko­slo­ven­ských para­šu­tis­tů v kos­te­le Cyrila a Metoděje), při­tom se z něj roz­hod­ně nestal něja­ký stár­nou­cí muzi­kant vzpo­mí­na­jí­cí se slzou v oku na časy zašlé slá­vy opra­šo­vá­ním a ree­di­ce­mi sta­rých nahrá­vek. Macca se čile pouš­tí do nových skla­deb, do nových alb a do nových tur­né - to vše s poten­ci­á­lem oslo­vit „tra­dič­ní“ poslu­cha­če a záro­veň hud­bou, kte­rá zní aktu­ál­ně i v roce 2018 (bez kari­ka­tu­ry sebe sama). To je pod­le mě něco, co dělá z „uměl­ce deká­dy“ uměl­ce prak­tic­ky napříč sto­le­tím.

Ale dost obec­né­ho chvá­le­ní a pojď­me ke kon­krét­nu.

Egypt Station je vyni­ka­jí­cí deska v tom, jak širo­ké spek­trum hudeb­ních sty­lů doká­že pro­je­vit a jak jed­no­li­tě záro­veň půso­bí. Z pís­ni­ček je vám v pod­sta­tě jas­né, že jsou od Paula, ale záro­veň jsem u posle­chu měl sil­ný dojem pozná­vá­ní nezná­mé­ho. Macca zde nabí­zí tra­dič­ní beat­le­s­ov­ské bala­dy, ale stej­ně tak sluš­né blu­e­so­vé věci, ved­le nichž se vyjí­ma­jí sklad­by při­po­mí­na­jí­cí éru kape­ly Wings, plus něja­ké dal­ší sklad­by, kte­ré koke­tu­jí s moder­ním popem. V této sou­vis­los­ti nepře­kva­pí spo­lu­prá­ce s frontma­nem ze sku­pi­ny One Republic na sklad­bě „Fuh You“ (to je tako­vá milá Paulova hříč­ka se slo­vy), což je v pod­sta­tě jedi­ná věc z toho­to alba, kte­rá mi moc nesed­la.

Egypt Station je pod­lé mého názo­ru vyni­ka­jí­cí deska, kte­rá navzdo­ry sen­ti­men­tu po sta­rých dob­rých pís­nič­kách (skvě­lá bilanč­ní píseň stár­nou­cí­ho muže s názvem „Happy with you“) nabí­zí vskut­ku mezi­ge­ne­rač­ní poslech s tra­dič­ním ape­lem na mír a poro­zu­mě­ní mezi lid­mi i pou­ka­zo­vá­ní na glo­bál­ní otep­lo­vá­ní („Despite Repeated Warnings“). Co víc si přát.
I used to drink too much
Forgot to come home
I lied to my doc­tor
But these days I don’t
„Cause I’m hap­py with you
I got lots of good things to do, ooh yeah
Autor:
0

Matrix Revolutions - Všechno, co má svůj začátek, má nejenom svůj konec, ale také další začátek.

Třetí úlo­mek Matrixu mě defi­ni­tiv­ně utvr­dil v názo­ru, že nejsem zce­la nor­mál­ní člo­věk. Necelou hodi­nu po skon­če­ní Revolutions sedím u své­ho počí­ta­če a sna­žím se co nej­přes­ně­ji vystih­nout své osob­ní poci­ty z díla bra­trů Wachovských. Což o to, že se kva­pem blí­ží půl­noc a zít­ra ráno musím vstá­vat v šest, abych dokon­čil roč­ní­ko­vý pro­jekt do eko­no­mi­ky - pros­tě mě popadla psa­cí nála­da a navíc se mi nechce spát. A jestli­že má kaž­dá pří­či­na svůj jas­ný násle­dek, tak věz­te, že zít­ra se mi pro změ­nu nebu­de chtít vstá­vat…

název článku název článku

Nyní však k fil­mu samot­né­mu. Pokud se dob­ře vzpo­mí­nám, tak jsem recen­zi naMatrix Reloaded ukon­čil ver­dik­tem ve sty­lu „je to pokra­čo­vá­ní, buď­me sho­ví­va­věj­ší, počkej­me do lis­to­pa­du“. V pří­pa­dě tře­tí­ho dílu se již podob­ným způ­so­bem vymlou­vat nemo­hu.

Jestliže se stal prv­ní Matrix úspěš­ným a divác­ky oblí­be­ným titu­lem, bylo to beze­spo­ru záslu­hou kva­lit­ní­ho pří­bě­hu a per­fekt­ní­ho zpra­co­vá­ní. Reloaded při­dal plyn v oblas­ti akce - přes­to i dvoj­ka doká­za­la ony pomy­sl­né sku­lin­ky mezi vše­mož­ným sal­ty, kopy a pře­me­ty zapl­nit zají­ma­vý­mi myš­len­ka­mi. Trojka v tom­to tren­du pokra­ču­je. Opět mi nezbý­vá nic jiné­ho než čte­ná­řům při­po­me­nout, že vše základ­ní bylo vyřče­no v původ­ním fil­mu, díky čehož dal­ší díly spí­še roz­ví­je­jí nakous­nu­té myš­len­ky, ane­bo obra­cí naru­by zásad­ní záko­ny svě­ta Matrixu a jiné naby­té poznatky.

název článku A když jsem zde zmí­nil to, že tře­tí pokra­čo­vá­ní pre­fe­ru­je téměř stej­nou kon­cep­ci jako jeho před­chůd­ce, měl jsem na mys­li i otáz­ky, kte­rých se po pre­mi­é­řeReloaded vyro­ji­lo tolik, že by to sta­či­lo na sepsá­ní samo­stat­né kni­hy. Revolutions vět­ši­nu z nich zod­po­ví­da­jí (někdy vcel­ku logic­ky, jin­dy až nepo­cho­pi­tel­ně krko­lomně) a jiné nechá­va­jí bez povšim­nu­tí s vel­kým otaz­ní­kem na kon­ci. TřetíMatrix si záro­veň zacho­vá­vá onu nevy­po­či­ta­tel­nost před­cho­zích dílů - pokud si někde nepro­stu­du­je­te podrob­ný popis děje, není vám vlast­ně do posled­ní minu­ty jas­né, jak se celá situ­a­ce vyhro­tí. Současně s tou­to vychy­táv­kou brat­ři Wachovští neu­stá­va­jí ve své pal­bě, kdy na nebo­hé­ho divá­ka chr­lí jed­nu otáz­ku za dru­hou. A odpo­věď na ně… ty si již musí­te vyde­du­ko­vat sami, neboť se v blíz­ké době, a to je zřej­mě dob­ře, žád­né dal­ší pokra­čo­vá­ní konat nebu­de (i když konec tomu do jis­té míry neod­po­ví­dá).

To, co bylo v Reloaded pro mno­hé pří­z­niv­ce těž­ko stra­vi­tel­né, a tedy pří­stup k pří­bě­hu, se výraz­nou měrou pro­mí­tá i do troj­ky. Jak by také ne, když Revolutionspokra­ču­jí přes­ně tam, kde to pře­kva­pi­vým způ­so­bem zalo­mi­la dvoj­ka. Pohádkové poje­tí záplet­ky, jež povět­ši­nou upřed­nost­ňu­je sys­tém „hrdi­no­vé musí zajít za Vědmou a ta jim pora­dí, kam jít, koho zabít a koho zachrá­nit“, na jed­nu stra­nu ostře kon­tras­tu­je s pří­bě­ho­vou omáč­kou původ­ní­ho Matrixu, kdež­to na dru­hou roz­ši­řu­je celou pro­ble­ma­ti­ku o dal­ší roz­měr, kte­rý může i přes svou filo­so­fic­kou výši leckte­ré pří­vr­žen­ce prv­ní­ho fil­mu pěk­ně zne­chu­tit.

název článku Pakliže nemá­te potu­chy, v čem se to pitvám (a to by bylo vcel­ku pocho­pi­tel­né), zkus­te si vyba­vit zdán­li­vě nepřed­sta­vi­tel­né. O mno­ho leh­čí to pak bude­te mít, jestli­že jste si někdy v minu­los­ti sna­ži­li před­sta­vit, jak to asi pro­bí­há uvnitř počí­ta­če, v jeho nej­ni­ter­něj­ších útro­bách, kde se kaž­dý den svá­dí tuhé bitvy mezi nepo­vo­le­ný­mi ovla­da­či, viry či poško­ze­ný­mi sou­bo­ry. Takový je totiž Matrix, respek­ti­ve jeho nová tvář. Postavy mají­cí ve svě­tě Matrixu zásad­ní posta­ve­ní zastá­va­jí v jeho rám­ci posty jakých­si lep­ších pro­gra­mů, kte­ré jsou schop­ny ovliv­ňo­vat prů­běh samot­né simu­la­ce. Je to Merovingian, Architekt, Vědma a dal­ší… Oba posled­ní díly tedy v pra­xi před­sta­vu­jí sou­boj, kte­rý je pro mno­hé uži­va­te­le com­pu­te­rů zce­la všed­ní. Na jed­né stra­ně vir a na té dru­hé (býva­lý) anti­vir. Neo kon­tra agent Smith.

Jak nyní vyply­nu­lo na povrch zem­ský, prv­ní díl byl v leckterých ohle­dech hod­ně klam­ný. Zprvu se zdá­lo, že úhlav­ním nepří­te­lem pře­ži­vších lidí jsou stro­je, potaž­mo svět Matrixu, ale tuto sku­teč­nost poslé­ze vyvrá­ti­la dru­há část. Třetí par­tie pak samot­ný obrat doko­ná­vá. Lidé i stro­je zís­ká­va­jí spo­leč­né­ho nepří­te­le - nepří­te­le, s kte­rým se nemů­že rov­nat ani samot­ný Neo. Ano… tou oso­bou je agent Smith, kte­rý v prů­bě­hu troj­ky dosa­hu­je takřka abso­lut­ní nad­vlá­dy nad pro­gra­mem. Vymanil se z jeho spá­rů, pře­žil svou vlast­ní kyber­ne­tic­kou smrt a začal se Matrixem šířit jako nemoc. Výše uve­de­né při­rov­ná­ní agen­ta Smithe k anti­vi­ru tedy při­jmě­te s dosta­teč­nou rezer­vou.

název článku Příběh Revolutions je svým způ­so­bem hod­ně zají­ma­vý, a to i přes­to, že nava­zu­je na nemast­ný, nesla­ný dru­hý díl. Po úvod­ní hodin­ce, kte­rá je pře­sy­ce­na řeč­mi plný­mi pato­su a nejas­ný­mi výpo­věď­mi Vědmy a jiných zúčast­ně­ných, se dostá­vá ke slo­vu šede­sát minut trva­jí­cí akce, při­ná­še­jí­cí divá­ko­vi nefal­šo­va­ný fil­mo­vý záži­tek. Na Sion úto­čí tisí­ce sen­ti­ne­lů a čelí odpo­ru ze stra­ny jeho lid­ských oby­va­te­lů a samot­ný Neo pádí spo­leč­ně s Trinity do měs­ta stro­jů, aby si zde odbyl povin­nos­ti Vyvoleného. Závěr sním­ku poté obsta­rá­vá finál­ní střet mezi Neem a agen­tem Smithem v nulo­vé gra­vi­ta­ci, kte­rý je orá­mo­ván mini­mál­ně dvě­ma pře­kva­pi­vý­mi, ne-li šoku­jí­cí­mi udá­lost­mi.

Třetí Matrix je napros­to odliš­ný od svých před­chůd­ců. Je tem­něj­ší, dojem­něj­ší, akč­něj­ší a roz­hod­ně kom­pakt­něj­ší a uce­le­něj­ší než Reloaded. Že je jeho pří­běh atmo­sfé­ric­ky chmur­něj­ší, tak to je důsle­dek toho, že se pře­váž­ná část dvou­ho­di­no­vé sto­pá­že ode­hrá­vá ve svě­tě sku­teč­ném, a tedy ve svě­tě tro­sek, stro­jů a vypá­le­né­ho nebe.

název článku Zatímco jed­nič­ka se zamě­řo­va­la zce­la logic­ky na scé­ny v simu­lač­ním pro­gra­mu, dru­hý díl se poku­sil o jakousi rov­no­váhu a popr­vé sezná­mil divá­ky i s dru­hou stra­nou. Navštívili jsme Sion, setka­li se s jeho oby­va­te­li, zatan­či­li si rave a při­čich­li o něco více k pachu v potem­ně­lých šach­tách a tune­lech. Trojka je zále­ži­tos­tí výhrad­ně natu­ra­lis­tic­kou (někte­ré násled­ky jsou pro urči­té hrdi­ny sku­teč­ně kru­té). Do samot­né­ho Matrixu nahléd­ne­me snad jen dva­krát: popr­vé při efekt­ní pře­střel­ce ve ves­ti­bu­lu sado­ma­so­chis­tic­ké­ho klu­bu Hell, napo­sled v závě­reč­né pat­nác­ti­mi­nu­tov­ce (čás­ti děje ode­hrá­va­jí­cí se na hra­ni­ci Matrixu záměr­ně opo­mí­jím).

Celkově vza­to - tře­tí díl mě sice nijak zvlášť neo­sl­nil, ale ale­spoň čás­teč­ně napl­nil má oče­ká­vá­ní (je v něm akce, roman­ti­ka, napě­tí... zkrát­ka ze vše­ho něco). Přesto jsem se mís­ty neu­brá­nil poci­tům roz­po­ru­pl­nos­ti. Těžko říci, zda­li to byl záměr bra­trů Wachovských, vyzrát na divá­ka a uva­lit jej do pozi­ce tápa­jí­cí­ho pozo­ro­va­te­le plné­ho nejis­tot. Jestliže ano, pak se jim to v mém pří­pa­dě poda­ři­lo. Po skon­če­níMatrixu Revolutions vím ako­rát to, že vlast­ně vůbec nic nevím. Nevím ani to, zda­li bych měl být nad­še­ný, ane­bo zkla­ma­ný.

Nicméně… nebýt častých logic­kých kik­sů v dru­hé půli a z toho ply­nou­cích otá­zek typu „PROČ???“, byl bych nej­spíš spo­ko­jen, vrněl bla­hem a tu deva­de­sát­ku fil­mu udě­lil. Jenomže nemůžu, tak­že osm­de­sát a dost!

Dobrou noc.…

Autor: