Denní archiv Říjen 5, 2018

0

Venom - Recenze - 60%

Jeden z nej­ob­lí­be­něj­ších anti­hr­di­nů komik­so­vé­ho svě­ta je tu.
Venom pat­ří ve svě­tě Marvelu k nej­ob­lí­be­něj­ším i přes svůj hrů­zostraš­ný vzhled a chuť baš­tit lidi. Venom je sym­bi­ont z vesmí­ru, kte­ré­ho si lidé při­ve­zou spo­leč­ně s dal­ší­mi jeho dru­hu na Zem. Učiní tak spo­leč­nost Life Foundation ve vede­ní Carltona Drakea (Riz Ahmed), vizi­o­ná­ře a bohá­če, kte­rý chce změ­nit svět. Zatím jsou sym­bi­on­ti „pod zám­kem“.
Eddie Brock (Tom Hardy) je inves­ti­ga­tiv­ní novi­nář, kte­rý si zka­zí život tím, že stej­ně jako spous­ta dal­ších str­ká nos kam nemá. Navíc zra­dí důvě­ru své pří­tel­ky­ně Anne (Michelle Williams), kte­rá ho navíc také opus­tí. Eddie je neod­byt­ný, pro­to­že tuší, že ve spo­leč­nos­ti Life Foundation není všech­no tako­vé jak se zdá a že Carlton Drake také není tako­vý sama­ri­tán, na jaké­ho si hra­je.
Díky pomo­ci jed­né zaměst­nan­ky­ně spo­leč­nos­ti se vlou­pá do labo­ra­to­ří, aby zís­kal důkaz o neka­lé čin­nos­ti zahr­nu­jí­cí poku­sy na lidech. Díky své „šikov­nos­ti“ se setká­vá se sym­bi­on­tem Venomem, i když to ješ­tě netu­ší. Venom tak díky Eddiemu unik­ne a oba záhy zjiš­ťu­jí, že by jejich vzá­jem­ná sym­bi­ó­za moh­la fun­go­vat. Eddie vel­mi brzy zjiš­ťu­je, že díky Venomovi zís­kal nové super­schop­nos­ti. Avšak tro­chu se vydě­sí ve chví­li, kdy se pro­je­ví Vanom napl­no.
Eddieho nahá­ní agen­ti spo­leč­nos­ti Life Foundation a on do toho svá­dí vnitř­ní boj s Venomem. Brzy se věci ješ­tě více zkom­pli­ku­jí a Eddie spo­leč­ně s Venomem se roz­hod­nou vyu­žít vzá­jem­né sym­bi­ó­zy k tomu, aby zachrá­ni­li svět. Proti komu a proč vlast­ně? Co se sta­lo tak straš­né­ho? Jak se vyvi­ne spo­leč­ný „vztah“ Eddieho a Venoma? Nyní máte mož­nost zjis­tit v kinech!

A teď k vlast­ní­mu hod­no­ce­ní. Tentokrát bude vlast­ně dvo­jí, pro­to­že to pova­žu­ji za nut­né.
Nejprve si pojď­me zhod­no­tit film tak nějak objek­tiv­ně, jak si ho reži­sér Ruben Fleischer malu­je.
Film je sice z komik­so­vé­ho pro­stře­dí Marvel, nicmé­ně prá­va vlast­ní spo­leč­nost Sony, což je do urči­té míry znát. Hlavním důsled­kem toho­to vlast­nic­tví je ozna­če­ní fil­mu jako PG-13, tak­že je mlá­de­ži pří­stup­ný.
Film ale i tak obsa­hu­je něja­ké to nási­lí, občas je lehce nechut­ný, semtam pad­ne něja­ké pepr­něj­ší slo­víč­ko. Ale krev neče­kej­te.
Co se dá na Venomovi oce­nit je tem­po. Film postup­ně prv­ních cca 45 minut gra­du­je a do kon­ce tem­po udr­ží. I když je spous­ta zábě­rů dost tma­vá a ode­hrá­vá se v noci, tak kame­ra fun­gu­je dob­ře a divák má pře­hled. Obzvlášť dob­ře to vypa­dá ve chví­li, kdy divák popr­vé vidí Venoma v celé své „krá­se“. Celkově digi­tál­ní tri­ky fun­gu­jí, až na pár výji­mek, vel­mi dob­ře.
To hlav­ní co táh­ne film kupře­du je však herec­ké umě­ní Toma Hardyho. Celý film je vlast­ně jen o něm. Ono to vlast­ně není ani pře­kva­pe­ní, když se má jed­nat o pří­běh slo­ži­té­ho sym­bi­o­tic­ké­ho sou­ži­tí člo­vě­ka a mimo­zemš­ťa­na. Hardy je pan herec vel­mi rych­le doká­že měnit humor­né polo­hy s těmi dra­ma­tic­ký­mi, horo­ro­vý­mi a akč­ní­mi. Spoustu scén natá­čet i přes pří­tom­nost kaska­dé­ra sám. Jak zají­ma­vost pro­zra­dím, jak se natá­če­li scé­ny s Venomem. Dialogy mezi Venomem a Eddiem byli nahrá­ny ješ­tě před natá­če­ní. Tom pak nosil malé slu­chát­ko, do kte­ré­ho mu režie pouš­tě­la dané dia­lo­gy, tak­že pou­ze on věděl, co Venom říká. Ostatní her­ci to nevě­dě­li a tak scé­ny vyzně­jí auten­tič­tě­ji. Ještě by zde rád dodal, že samot­né dia­lo­gy mezi Eddiem a Venomem pat­ří k tomu nej­lep­ší­mu ve fil­mu a Venomův hlas je vel­mi dob­ře upra­ven, tak­že půso­bí děsi­vě až odpu­di­vě.
Film je vlast­ně až neče­ka­ně dost uke­ca­ný. Mluví se dost a aby to neby­lo málo, tak je pří­tom­né vel­ké množ­ství humo­ru. Vtípky jsou jak situ­ač­ní, tak dia­lo­go­vé. Slizký mimo­zemšťan pros­tě skrý­vá spous­tu mož­nos­tí, jak udě­lat vtip. A Eddie mlu­ví­cí s Venomem sám o sobě půso­bí jako schi­zofren­ní blá­zen.
K tomu si při­dej­te chví­le­mi dobrou atmo­sfé­ric­kou hud­bu a solid­ní digi­tál­ní „bor­del“ na závěr pří­bě­hu. Pak si uži­je­te dvě poti­tul­ko­vé scé­ny a poba­ve­ní odchá­zí­te spo­ko­je­ni z kina domů.

To by bylo ide­ál­ní hod­no­ce­ní. K tomu já mám totiž ješ­tě pár detai­lů, kte­ré upra­vu­je výsle­dek. Jak už jsem řekl, prá­va na Venoma vlast­ní Sony. A to je pro­blém, pro­to­že spo­leč­nos­ti šlo víc o zisk, než o fanouš­ky. Sony se tak roz­hod­lo sní­žit rating na PG-13, aby nabíd­li film šir­ší­mu pub­li­ku. Původně R-kový záži­tek se tak roz­měl­nil. 20 až 30 minut tak bylo vystří­há­no, něko­lik dia­lo­gů pře­psá­no. To ale zna­me­ná, že někdy střih půso­bí oprav­du nuce­ně a dia­lo­gy až pate­tic­ky. Několikrát jsem si povzde­chl, že bych chtěl vidět něja­kou tu letí­cí ruku, nohu či jinou část těla. Prostě jsem to chtěl R-kový.
Aby byl film ješ­tě pří­stup­něj­ší, záplet­ka je oprav­du, ale oprav­du tri­vi­ál­ní jako z něja­ké pohád­ky. Žádného wow efek­tu se nedo­čká­me, co je hroz­ná ško­da. Vždyť je to má být akč­ní komik­so­vý horor s mimo­zemš­ťa­nem sak­ra!!! A hra­je tam Tom Hardy sak­ra!!!
Z fil­mu tak vznik­la kla­sic­ké pop­cor­no­vá zába­va, kte­rá na chví­li poba­ví a za týden už si nevzpo­me­ne­te. Stopáž kolem dvou hodin ute­če poměr­ně rych­le díky dob­ré­mu tem­pu, ale zázrak to není. Dialogy jsou tak hloupé a někte­ré hláš­ky tak ohra­né a infan­til­ní, že jsem až krou­til hla­vou. Ale tohle všech­no je pou­ze násle­dek jedi­né­ho roz­hod­nu­tí. Ano tuší­te správ­ně - PG-13.
Někdo bude kri­ti­zo­vat obsa­ze­ní dal­ší rolí kro­mě té hlav­ní. Já si mys­lím, že to je pou­ze o té jed­né, tak­že mě výraz­ně neva­di­lo obsa­ze­ní ostat­ních her­ců. Dokonce bych řekl, že obsa­ze­ní Rize Ahmeda bylo dob­ré (nemo­hu spo­i­le­ro­vat, tak­že až po shléd­nu­tí pocho­pí­te proč). Tvůrci také vyzdvi­ho­va­li obsa­ze­ní Michelle Williams. Neříkám, že byla špat­ná, jen mám pocit, že tuto mini­ro­li by zvlád­la i spous­ta jiných mla­dých a naděj­ných here­ček. Takže kolem a kolem je to sólov­ka Toma Hardyho. A nemu­sí to být nut­ně špat­ně.
Co mě ale oprav­du zkla­ma­lo je finá­le fil­mu. Když už film solid­ně drží tem­po a pří­bě­ho­vě ply­ne k finá­le, tak bych čekal něco vět­ší­ho. Sony navá­za­lo na kla­sic­ké pro­ble­ma­tic­ké zpra­co­vá­ní hlav­ní „zápor­né“ posta­vy. Zase se z něho vyklu­bal tzv. „Villain of the Week“. To zna­me­ná, že zápo­rák je opět jako lusk­nu­tím prs­tu pora­žen. A to i přes fakt, že sám „hrdi­na“ napo­ví, jak je daný zápo­rák o tolik sil­něj­ší. Jelikož komiksy tro­chu znám a Venoma (obec­ně všech­ny sym­bi­on­ty) mám hod­ně rád, tak mě ješ­tě hod­ně roz­la­dil pocit, že kaž­dou chví­li může zahy­nout. Z komik­sů jsem měl vždyc­ky tro­chu pocit, že sym­bi­on­ti jsou pěk­ně tuhý par­chan­ti (dámy pro­mi­nou) a není tak leh­ké je pora­zit, ba i zabít. Tady jsem měl kaž­dou chví­li pocit, že se roz­pad­nou jako dome­ček z karet.

Takže ano Venom vlast­ně není úpl­ně špat­ný film. Je to zába­va, utí­ká to, ale není to nic, co by ve mě zane­cha­lo hlub­ší sto­pu. A to je ško­da. Konečně jsme se dočka­li anti­hr­di­ny, kte­rý je zají­ma­vý a dosta­li jsme odvar. Věřím, že film bude mít komerč­ní úspěch, pro­to­že obsa­hu­je všech­no, co tako­vá zába­va musí mít. Jen je to, díky pří­stup­nos­ti a slab­ší záplet­ce, nevy­u­ži­tý poten­ci­ál. Chápu, že se fir­ma Sony bála o finanč­ní úspěch vzhle­dem k plá­no­va­ným pokra­čo­vá­ním, ale občas je pros­tě nut­nost tro­chu ris­ko­vat a udě­lat něco pro divá­ky. Protože divák, kte­rý nemá žád­ná oče­ká­vá­ní se bude bavit tak jako tak. Ale fan­dy komik­sů a zvlášť Venoma si svý­mi zása­hy Sony zadě­la­la na vel­mi špat­ná hod­no­ce­ní (což se tře­ba na Metacritic a RottenTomatoes uka­zu­je).
Výsledných 60% se tak může na jed­nu stra­nu zdát solid­ní, ale na dru­hou stra­nu taky tak tro­chu jako milo­sr­den­ství.…

Autor:
0

Elena: Letní rozhodnutí - dokážou Elena s Timem obhájit svoji lásku a najdou jejího zmizelého koně?

Elena měla zrov­na dost prá­ce. Momentálně se její noha nachá­ze­la ve třme­ni, při­čemž tou dru­hou poska­ko­va­la udý­cha­ně oko­lo své­ho koně Fritze. Ten se nemohl ani dočkat, jak se těšil, až bude zase ve vol­né kra­ji­ně. Elena měla ješ­tě Twixe, což byl její Jack Russell teri­ér, tomu taky moc nepo­má­hal. Byl též pomi­nu­tý jako Fritz, pros­tě pro­to­že se těšil ven stej­ně jako on. Uběhlo něko­lik mar­ných poku­sů, až se to Eleně nako­nec poda­ři­lo, nased­la a moh­lo se koneč­ně vyjet. Šli spo­lu po pís­či­té ces­tě ke kra­ji lesa a Fritz byl tro­chu divý. Skoro to vypa­da­lo, že se sna­ží udě­lat dojem na paní Grieseovou s její sta­rou klid­nou, kte­ré klusa­li na cvi­čiš­ti.

Trochu se vze­pjal - před­stí­ral, že se pole­kal Twixe a Elena měla co dělat, aby ho udr­že­la. Za posled­ní týd­ny se ten­to koník doce­la změ­nil. I když byl stá­le hod­ný a posluš­ný, tak si v prů­bě­hu času naneštěs­tí uvě­do­mil, že je hře­bec a pro­to měla Elena ten­to­krát pocit, že sedí na sudu se střel­ným pra­chem. Musela ho tro­chu uchlá­cho­lit, že za chví­li se bude smět roze­běh­nout. Fritzi sklo­pil uši doza­du - Eleně napros­to doko­na­le poro­zu­měl kaž­dé slo­vo. Elena měla také radost ze sebe, pro­to­že i její otec měl dokon­ce zájem o to, jak s Fritzim cvi­čí.

Jenomže nic z toho by se nesta­lo, kdy­by do hry nevstou­pil Tim Jungblut. Eleně pomá­hal s koněm, ale také se do sebe zakou­ka­li. To by se Tim ovšem nesměl jme­no­vat Jungblut, což byli úhlav­ní nepřá­te­lé Elenina rodu. Elena se vrá­ti­la domů a přes­to­že bylo tepr­ve devět hodin ráno, nikde nikdo, což bylo samo o sobě dost div­né. Následně se roz­ště­ka­li psi - Twix a Robbie, kte­rý byl rasou bern­ský salaš­nic­ký pes. Elena najed­nou uvi­dě­la dva postar­ší muže a Robbieho, jak na ně ště­ká a vrčí. Přišlo jí to k smí­chu, pro­to­že Robbie by neu­blí­žil ani mou­še, avšak dosta­la strach.

 

Další ze série knih, kte­ré při­jdou, kon­krét­ně se jed­ná o dru­hý díl. Je stej­ně kva­lit­ní jako ten prv­ní. Rozhodně by tuto čet­bu nemě­li vyne­chat jak milov­ní­ci koní, tak vše­o­bec­ně zví­řat. Obálka stan­dard­ně výbor­ná. Doporučuju ke čte­ní. Má 312 stran.

  • Autor: Nele Neuhausová
  • Žánr: belet­rie pro děti
  • Nakladatelství: CPRESS
  • Datum vydá­ní: 27. 08. 2018
Autor:
Chladnokrevně0

Chladnokrevně

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení… Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven… Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy. Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech? Zločin si navíc, jak známo, nevybírá dovolenou a Erika se zaplete do paralelního případu. Robert Bryndza opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh ve více rovinách a vede nitky ke konci, jenž čtenáře tentokrát možná tolik nešokuje, ale rozhodně vybudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 399.00 Kč

Autor:
Po těžké nemoci 4. října 2018 zemřel prof. John Tyrrell0

Po těžké nemoci 4. října 2018 zemřel prof. John Tyrrell

Muzikolog a člen čestné rady festivalu Janáček Brno. Svou celoživotní práci spojil především s dílem Leoše Janáčka a patřil k těm, kteří měli velkou zásluhu na šíření Janáčkova uměleckého odkazu ve světě ať prostřednictvím hudebních edic Janáčkových oper či řadou knih a studií. Stál u zrodu festivalu Janáček Brno a jeho podněty byly vždy inspirací k dalším ročníkům. Děkujeme a čest vaší památce!

Celý text na stránkách Národního divadla Brno

Autor:
0

Predátoři - 30 % Atmosféra | 20 % Důstojný pokračovatel v odkazu | 40 % Predátoři | 10 % Robert Rodriguez

Třetí návrat pre­dá­to­rů, ten­to­krá­te pod pro­du­cent­skou tak­tov­kou Roberta Rodrigueze, kte­rý před něja­kou řád­kou let pra­co­val i na pro­duk­ci původ­ní nere­a­li­zo­va­né troj­ky, vás zave­de na pla­ne­tu na kte­ré se cvi­čí mla­dí pre­dá­to­ři v lovu. Jako lov­ná zvěř zde půso­bí sku­pin­ka lid­ských pre­dá­to­rů, číta­jí­cí něko­lik čle­nů spe­ci­ál­ních vojsk, čle­na dro­go­vé­ho kar­te­lu, vra­ha, dok­to­ra a žol­dá­ka.

http://3.bp.blogspot.com/_P77geRkBMZE/TKHG56GiL9I/AAAAAAAAAM8/BwTa0izjevo/s320/96410.jpeg

Predators nejsou ničím zásad­ní sní­mek, avšak to k čemu jsou před­ur­če­ni plní doko­na­le. Narozdíl od spin-offů pochyb­ných kva­lit AVP a AVP2, jsou Predators důstoj­ným pokra­čo­va­te­lem odka­zu nasto­le­ným původ­ním sním­kem Predator. Je tu sluš­ná suro­vá akce v dosta­teč­ném množ­ství, pove­de­ná atmo­sfé­ra, líbi­vá sty­li­za­ce, v rám­ci mož­nos­tí i sluš­né herec­ké obsa­ze­ní a mís­ty i hod­ně sluš­ná kame­ra.

http://3.bp.blogspot.com/_P77geRkBMZE/TKHH8blOmKI/AAAAAAAAANA/JXexva23VUU/s320/96564.jpeg

Celkově se jed­ná o sluš­nou sci-fi akč­ní řež­bu, ve kte­ré není nou­ze o krev a suro­vost. Fanoušky série mys­lím si, že nezkla­me, může však sérii při­nést i fanouš­ky nové. Případné pokra­čo­vá­ní, kte­ré bylo nazna­če­no na kon­ci, bych bral za před­po­kla­du, že by na něj opět dohlí­žel Robert Rodriguez.

Recenze napsá­na: 28.9.2010

Autor:
0

Hold the Dark

Netflix si na filmový podzim nachystal do distribuce hned několik zajímavých snímků, se kterými se pokusí u fanoušků zabodovat a dokázat tak, že zásadní události podzimu diváci mohou hledat i někde jinde, mimo plátna kin. Jedním z nich by měl být i mysteriozní thriller od režiséra povedeného Green Room. Podařilo se  mu z výletu do nehostinné přírody na Aljašce vykouzlit zajímavou podívanou a napodobit tak úspěch podobně laděného snímku Wind River z minulého roku?


Spisovatel a expert na vlky Russell Core (Jeffrey Wright) obdrží od jedné ze svých čtenářek dopis, ve kterém ho žádá o pomoc se zmizením tří dětí ve vesnici Keelut na Aljašce, za kterými stojí smečka divokých vlků. Její šestiletý syn byl poslední z dětí, které má smečka na svědomí. Russell na žádost kývne, nicméně po příjezdu do odlehlé vesničky zjišťuje, že všechno není takové, jak se zdá. Když se totiž vrátí z obhlídky terénu, nachází mrtvé tělo šestiletého Baileyho schované v jednom z domů ve vesnici...   


Pokud je jedna věc, co bez ohledu na scénář James Saulnier umí, je to navodit surovou a hutnou atmosféru i bez okázalých interiérů a exteriérů. V Green Room si vystačil po většinu filmu s komorním prostředím hudebního klubu a jeho okolí, tady byť odkrývá příběh zmizelého dítěte na daleko větším prostoru, jeho citlivá práce s nehostinnou krajinou funguje docela podobně. Byť vás totiž příběh zatáhne do indiánské vesnice, na promrzlé aljašské pláně či do vesnice odřízlé od zbytku civilizace kilometry sněhu a nehostinné mrazivé pouště, ona klaustrofobická beznaděj a prázdnota funguje podobně tísnivě.   

Divák je podobně jako hlavní hrdina vtažen do prostředí, které jeho vnitřní logika má problém vysvětlit. Na pozadí příběhu zmizelého chlapce jsou postupně odkrývány skutečnosti, které pomalu ale jistě transformují tenhle příběh o pátrání po chlapci do něčeho úplně jiného. Jistě, scénář má problém udržet krok s pomalu se měnící atmosférou. Sice to napomáhá posílit efekt zmatení diváka z toho, co se vlastně děje v téhle odlehlé části světa, myslím ale, že šlo druhou půli filmu pojmout přeci jen o trochu více srozumitelněji. 


S tím souvisí i fakt, že herecky se ve filmu Hold the Dark přeci jen najde pár výtek. Jeffrey Wright v hlavní roli funguje na výbornou, přeci jen se co se týče archetypu postavy jedná o jeho poměrně známé teritorium, jelikož si podobně laděnou postavu zahrál již několikrát. James Badge Dale je také relativně přesvědčivý, problém je ovšem v manželské dvojici, která se spisovateli a policistovi postaví do cesty. Riley Keough nemá příliš prostoru na to přesvědčit v roli psychicky narušené matky pohřešovaného dítěte, nicméně Alexander Skarsgård v roli psychopatického veterána je za mě asi největší problém celého filmu, neboť byl problém mu tuto postavu věřit. Zvláště s jeho omezenou mimikou v obličeji a hereckým projevem. 

Na druhou stranu film zachraňuje mimo zmíněné atmosféry také slušná řemeslná stránka, která kromě slušné kamery Magnuse Nordenhofa Jøncka stojí také na překvapivě slušném a k nehostinnému prostředí fílmu skvěle padnoucím hudební podkresu dvojice Brooke Blair a Will Blair kteří již se Saulnierem spolupracovali u jeho předešlého snímku. Jejich místy hypnotická, místy naopak téměř neznatelná instrumentální hudba k filmu pomáhá navodit tu správnou atmosféru i v momentech, kdy si film vybírá ony slabší momenty nebo stagnuje na místě. 



Hold the Dark mělo hodně potenciálu na to být další mrazivou záležitostí, o které se bude mluvit ještě několik měsíců po premiéře. Ten se nepodařilo naplno proměnit, i tak si ovšem tenhle pomalu gradující snímek vaši pozornost zaslouží. Když už nic jiného, tak se na téhle necelé dvouhodince skrývá surová podívaná z Aljašky, ve které se vám pod kůži zaryje nejen všudypřítomný mráz. Skvělá řemeslná stránka filmu navíc podrží tuhle žánrovku i v momentech, kdy tak úplně nefunguje.

Film Hold the Dark najdete v nabídce českého Netflixu od 28. září 2018.     

Mrazivý thriller z nehostinné Aljašky, ve kterém není nouze o hutnou atmosféru. Skvělý řemeslně, nevyvážený herecky a příběhově, v celku ale pořád slušný žánrový počin. Z téhle látky se dalo vytěžit podstatně více, avšak i tak Jeremy Saulnier naservíroval další podívanou, kterou si jen tak s něčím nespletete. 

Hold the Dark
Thriller / Drama / Mysteriózní / Dobrodružný

USA, 2018, 125 min

Režie: Jeremy Saulnier
Předloha: William Giraldi (kniha)
Scénář: Macon Blair
Kamera: Magnus Nordenhof Jønck
Hudba: Brooke Blair, Will Blair
Hrají: Jeffrey Wright, Alexander Skarsgård, James Badge Dale, Riley Keough, Beckam Crawford, Macon Blair, Jonathan Whitesell, Conor Boru, James Bloor, Tantoo Cardinal, Eric Keenleyside, Sean Hoy, Savonna Spracklin, Peter McRobbie, Barb Mitchell, Amanda Burke
Producenti: Anish Savjani, Neil Kopp
Střih: Julia Bloch
Scénografie: Ryan Warren Smith
Kostýmy: Antoinette Messam

https://www.csfd.cz/film/504806-hold-the-dark
https://www.imdb.com/title/tt5057140





Autor:
http://2.bp.blogspot.com/-J99a_gBeCkA/U3XXz29_9tI/AAAAAAAAHkI/1B9SQils6mE/s1600/godzilla-image05.jpg0

Godzilla -  10 % Husí kůže | 15 % Godzilla | 30 % Stereotypy a klišé | 20% Akce | 20% Hlouposti | 5 % Radiace 

Gojira! Ano už je to tak, Godzilla se vra­cí na stří­br­ná plát­na. Po nevy­da­ře­ném poku­su páně Rolanda Emmericha se toto pře­rost­lé mon­strum dočka­lo nové­ho ame­ric­ké­ho zpra­co­vá­ní, kte­ré jako jeden z nej­o­če­ká­va­něj­ších bloc­kbus­te­rů letoš­né­ho roku dora­zi­lo i do čes­kých a slo­ven­ských kin. Otázkou ale zůstá­vá, poda­ři­lo se tvůr­cům zpra­co­vat mate­ri­ál lépe, nebo na nás čeká v sálech opět prů­švih gigan­tic­kých roz­mě­rů? 

http://2.bp.blogspot.com/-31Es-WwCG7o/U3XXx6D302I/AAAAAAAAHkA/O5ouf0P5Pw4/s1600/godzilla-image03.jpg Joe Brody (Bryan Cranston) před pat­nác­ti lety ztra­til při neho­dě v ato­mo­vé elek­trár­ně svo­ji ženu. Od té doby se pokou­ší dostat dostat zpět do své­ho domu, kte­rý je nyní v oblas­ti, kde spadla radi­a­ce prá­vě z oné jader­né elek­trár­ny. Poté, co je už poně­ko­li­ká­té zatknut jak se sna­ží do pro­sto­ru vnik­nout, při­chá­zí mu na pomoc jeho syn Ford (Aaron Taylor-Johnson). Joe se s ním vydá­vá opět do oblas­ti vyso­ké radi­a­ce aby zís­kal potřeb­né důka­zy ze své­ho býva­lé­ho bytu. Když však pro­nik­nou do blíz­kos­ti býva­lé elek­trár­ny, zjiš­ťu­jí, že tam už žád­ná radi­a­ce není, i když by je měla na mís­tě zabít. Co víc, v mís­tě jader­né kata­stro­fy je až pode­zře­le ruš­no a nad­vlád­ní orga­ni­za­ce Monarch tam cosi ukrý­vá. Před lety to totiž neby­la seis­mic­ká akti­vi­ta ani mecha­nic­ká poru­cha co zapří­či­ni­lo zká­zu elek­trár­ny, kte­ré byl Joe ředi­te­lem. A to něco, co kata­stro­fu způ­so­bi­lo, se začí­ná líh­nout...

Nová Godzilla je poně­kud pro­ble­ma­tic­ký sní­mek. Co se totiž hodí říci dopře­du je fakt, že spo­lé­há až pří­liš na kla­sic­ká klišé, ste­re­o­typ­ní klič­ky a doce­la sil­nou dáv­ku pato­su, pod­po­ře­nou roman­tic­kou lin­kou jed­no­ho z hlav­ních hrdi­nů, což všech­no půso­bí doce­la ruši­vě. Dokonce pro někte­ré tak, že se během pro­jek­ce pouš­tí do absurd­ní­ho smí­chu. Ovšem čekáte-li čis­tě seri­oz­ní dra­ma o tom, jak obří ješ­těr­ka deci­mu­je ubo­hé lidi, jste doce­la urči­tě na špat­né adre­se. A to i přes fakt, že se vás sna­ží pro­pa­ga­ce i film pře­svěd­čit o tom , že toto je vlast­ně dra­ma.

http://2.bp.blogspot.com/-J99a_gBeCkA/U3XXz29_9tI/AAAAAAAAHkI/1B9SQils6mE/s1600/godzilla-image05.jpg

Godzilla má ale pře­de­vším jeden doce­la zásad­ní pro­blém a tím je fakt, že ono titul­ní mon­strum hra­je ve výsled­ku ve fil­mu dru­hé, nebo tře­tí hous­le. Prim tu hra­jí lid­ská dra­ma­ta a pak MUTO, nebo­li ono mon­strum kte­ré způ­so­bi­lo kata­stro­fu v jader­né elek­trár­ně. Kdyby bylo jed­no, kte­ré by si to poz­dě­ji roz­da­lo s Godzillou, ješ­tě bych to pocho­pil, nicmé­ně mys­lím, že je tro­chu over­kill potře­ba tvůr­ců pro­cpat do fil­mu rov­nou dvě tyto mon­stra. Druhým, obdob­ně nevhod­ným roz­hod­nu­tím od tvůr­ců bylo vykon­stru­o­vat posta­vu Dr. Ichira Serizawy (Ken Watanabe) do tak absurd­ních roz­mě­rů, že ji mini­mál­ně od polo­vi­ny fil­mu už nikdo nemů­že brát ani tro­chu váž­ně. Watanabe je dob­rý herec, ale tohle je vylo­že­ně prů­ser. Pokud měl hrát funk­ci jakési comic relief posta­vy, pak to bylo pří­liš sofis­ti­ko­va­né na to, aby to sál smě­jí­cí se absur­di­tě pocho­pil.

Samozřejmě nová Godzilla má i své svět­lé momen­ty, kte­rý­mi je pře­de­vším účast titul­ní­ho mon­stra na plát­ně. To si totiž zjed­ná­vá nesku­teč­ný respekt a doslo­va cupu­je všech­no co mu pří­jde do ces­ty na cuc­ky. Úvodní scé­na, kde se mon­strum popr­vé před­sta­ví v celé své krá­se, je navíc mini­mál­ně pro mě jed­ním z nej­lep­ších fil­mo­vých momen­tů, co jsem za dlou­hé roky viděl. Digitální tri­ky jsou na solid­ní kva­li­tě, stej­ně jako celá vizu­ál­ní strán­ka, kte­rá je navíc pod­po­ře­na napros­to feno­me­nál­ním soun­d­trac­kem od Alexandera Desplata. Ten zkrát­ka chyt­ne už od prv­ních momen­tů a nepus­tí do posled­ní­ho oka­mži­ku. Dodává tak ale­spoň hut­nost atmo­sfé­ře i v momen­tech, kdy pří­bě­ho­vá strán­ka znač­ně kolísá, nebo se spo­lé­há na doce­la nelo­gic­ké, či až hloupé klič­ky.

http://1.bp.blogspot.com/-2abzWvWqR94/U3XXx6GD74I/AAAAAAAAHkE/NyYBFkGmEs0/s1600/godzilla-image02.jpg

O nové Godzille se tak toho dá říct cel­kem mno­ho, niko­liv však to, že by se jed­na­lo o špat­ný film. Pro něko­ho bude urči­tě nová ver­ze kla­sic­ké­ho mate­ri­á­lu mír­ným zkla­má­ním, nimé­ně pokrok od prv­ní ame­ric­ké adap­ta­ce je měřen mílo­vý­mi kro­ky.  Gareth Edwards nato­čil hod­ně solid­ní mon­ster movie, kte­ré je sice po pří­bě­ho­vé strán­ce doce­la hloupost a spo­lé­há na zby­teč­ně pri­mi­tiv­ní a ste­re­o­typ­ní ele­men­ty, na efek­tiv­nos­ti a kuler­vou­c­nos­ti jí to ovšem neu­bí­rá. Godzilla sice nemá ani zda­le­ka tolik pro­sto­ru, kolik by si film s ní v titu­lu zaslou­žil,  nicmé­ně když se obje­ví na plát­ně, respekt z ní jde pokaž­dí, pro­to­že tohle je pros­tě král mezi mon­st­ry tak jak má být. Podobně nevy­u­ži­tý poten­ci­ál a popu­la­ri­ta je tu bohu­žel i u Bryana Cranstona a jeho posta­vy. Když to však vez­mu kolem a kolem, nemám pro­blém dát sním­ku sice opa­tr­ný ale přes­to palec naho­ru.

http://2.bp.blogspot.com/-S-7iZHAMdvs/UYP4raaCD7I/AAAAAAAAEjo/MTF-tqND-1E/s1600/70.png

 Gojira to zkou­ší v kinech po letech zno­vu. Poté, co Emmerich zprznil toto kul­tov­ní japon­ské mon­strum a Toho po Godzilla Wars na deset let zane­cha­la své nej­slav­něj­ší stvo­ře­ní v archí­vu, při­chá­zí nová ame­ric­ká ver­ze a je doce­la na co kou­kat. Po pří­be­ho­vé strán­ce je to sice mož­ná až pří­liš vel­ká bída, kte­rá spo­lé­há na kýč, klišé a ste­re­o­ty­py, stej­ně jako na doce­la pri­mi­tiv­ní klič­ky jak se dopra­co­vat kam potře­ba, nicmé­ně po audi­o­vi­zu­ál­ní strán­ce se jed­ná o špič­ko­vou podí­va­nou, kte­rá spo­le­há pře­de­vším na doce­la hut­nou atmosfré­ru a geni­ál­ní soun­d­track Alexandera Desplata. To, že nebyl vyu­žit poten­ci­ál titul­ní­ho mon­stra ani z polo­vi­ny, stej­ně jako prá­ve popu­lár­ní­ho Bryana Cranstona je při­nejmen­ším smut­né. Stejně jako hod­ně špat­ně napsa­ná a zahra­ná posta­va jin­dy skvě­lé­ho Kena Watanabeho. 

http://4.bp.blogspot.com/-u5srgcHwins/UYP4t8IhY8I/AAAAAAAAEkY/cKzavlS46Q4/s320/oddelovac.png

  Koktejl:

 10% Husí kůže
15% Godzilla
30% Stereotypy a klišé
20% Akce
20% Hlouposti
5% Radiace 

http://4.bp.blogspot.com/-u5srgcHwins/UYP4t8IhY8I/AAAAAAAAEkY/cKzavlS46Q4/s320/oddelovac.png

Recenze napsá­na: 16. 5. 2014

Autor:
0

Pochybení a sankce při poskytování ošetřovatelské péče

Publikace seznamuje střední zdravotnické pracovníky s odbornými a právními problémy, které tuto činnost provázejí a poukazuje na odpovědnost, která následuje při pochybení. Úvod krátce seznamuje se základy odpovědnosti při poskytování ošetřovatelské péče, další statě jsou zaměřeny především prakticky a vycházejí ze skutečných případů, které se staly a byly řešeny.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 1500.00 Kč

Autor:
0

Detektivové a narozeninový případ

Představte si, že bezstarostně oslavujete narozeniny, a v tom se to stane. Krádež! A po ní následuje vyloupení celého bytu. Detektivové jsou ale opět ve skvělé kondici a jdou po horké stopě. Kluky čeká vyšetřování plné nesnází. Tentokrát budou mít překvapivou a milou posilu.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 195.00 Kč

Autor:
0

Týden mezi indiány

Jak se vlastně hraje na indiány? Víte, jak indiáni žijí, kde bydlí a co všechno umějí? Připojte se k Terezce a Vojtovi a staňte se na týden indiány stejně jako oni. Bude to týden dobrodružný a pestrý jako indiánská čelenka. Napínavý i poučný letní příběh od oblíbené autorky je určen začínajícím čtenářům.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 161.00 Kč

Autor:
0

Slunečnice

Je to téměř milostný příběh. Ale tak jednoduché to není… Nezapomenutelný a bolestně něžný nový román Sarah Winmanové, autorky světového bestselleru Když byl bůh králík, o lásce ve všech jejích podobách. Všechno začne obrazem vyhraným v tombole: a těch patnáct slunečnic si na stěnu pověsí žena, jež věří, že chlapci a muži jsou schopni krásných věcí. A pak jsou tu dva chlapci, Ellis a Michael, kteří jsou nerozluční. A z chlapců se stanou muži a potom do jejich životů vstoupí Annie a tím se změní všechno a vlastně nic. Ve Slunečnicích Sarah Winmanová navazuje na poetiku svých slavných románů Když byl bůh králík (česky 2012) a Rok zázraků (česky 2016). Její hrdinové hledají odpovědi na otázky: „Jaký by byl náš život za jiných podmínek? V jiném prostředí? V jiné situaci? Jak by se odvíjel?“ Příběh tří lidí svázaných přátelstvím, kteří nakonec zůstanou sami. Příběh o lásce, přátelství, ale také osamělosti a pochopení ve vás bude doznívat ještě dlouho po přečtení.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 203.00 Kč

Autor:
0

Na okraji

Uprostřed Švédska na hranici krajů Västergötland a Värmland leží v hlubokých lesích vesnice Gullspång. Jednoho horkého léta odsud zmizí sedmnáctiletá Annabelle. Její rodiče šílí strachy, místní policie je bezradná a organizace Missing People ji bezvýsledně hledá. Na místo činu jsou vysláni inspektorka Charlie Lagerová a její kolega. Charlie je zkušená policistka a práce jí poskytuje uklidňující rutinu, kterou její chaotická duše potřebuje. Tohoto případu se ujmout nechce, ale nakonec udělá to, co vždycky: poslechne příkaz. Charlie Lagerová se tak vydá na cestu do minulosti. Musí se vrátit tam, odkud odešla, když jí bylo čtrnáct let, vrátit se do dětství, kterému se ze všech sil snažila uniknout. Jakmile se vrátí, všechny její vzpomínky oživnou. Vzpomínky na tehdejší omezené možnosti a velkou touhu utéct. Vzpomínky na matku, která představuje všechno, čeho se Charlie bojí: alkoholismus a nemoc. Zatímco se Charlie snaží zjistit, co se Annabelle stalo, objevuje děsivá fakta ze své minulosti. Musí čelit i své nejhorší vzpomínce: okamžiku, kdy nechala někoho zemřít.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 297.00 Kč

Autor: