Denní archiv Září 21, 2018

0

Hledej a najdi s novou knihou „Kde je jednorožec?“

Milují-li vaše děti jed­not­li­vé posta­vič­ky jed­no­rož­ců a hry na scho­vá­va­nou, je tahle kni­ha pro ně jak stvo­ře­ná. Ve spo­leč­nos­ti těch­to čtyř­no­hých kama­rá­dů si uži­jí nejen spous­tu legra­ce a zába­vy, ale i spous­tu napě­tí.

Jednorožci jsou vel­mi roz­pus­ti­lí tvo­ro­vé, kte­ří si v této kni­ze s dět­mi zahra­jí tak tro­chu na scho­vá­va­nou. Rádi se baví, milu­jí scho­vá­vač­ky, a jeli­kož u sebe doma to už moc dob­ře zna­jí, roz­hod­li se, že se pus­tí do dob­ro­druž­ství a ukry­jí se na nej­růz­něj­ších mís­tech svě­ta, občas na mís­tech dosti netra­dič­ních a nevšed­ních. Všechny tyto mís­ta vybí­ra­la Ruby, kte­rá v údo­lí jed­no­rož­ců vlád­ne.

V úvo­du kni­hy se sezná­mí­te kro­mě Ruby i s dal­ší­mi sed­mi jed­no­rož­ci, jež si s dět­mi budou hrát na scho­vá­va­nou, a něco málo dětem o sobě i pro­zra­di­li. Například jací jsou, co se jím líbí, pora­dí tipy, kde by se asi tak jed­not­li­ví koní­ci moh­li scho­vat.

Ostatně všich­ni z nich mají pár svých oblí­be­ných míst, kam se pra­vi­del­ně ukrý­va­jí: někte­ří tře­ba za keřem, jiní se ve schov­ce chi­cho­ta­jí, někdo nao­pak pro doko­na­lé mas­ko­vá­ní bývá obje­ven jako jeden z posled­ních.

Na 17ti dvou­strán­kách plných děje se spous­tou drob­ných kresbi­ček mají děti za úkol najít sedm jed­no­rož­ců. Při pohle­du na jed­not­li­vé a dosti pes­t­ro­ba­rev­né strán­ky plné drob­ných posta­vi­ček se to zdá jako nad­lid­ský úkol, ovšem samot­né hle­dá­ní děti zaba­ví na dlou­ho dobu, pro­to­že se jen tak nevzdá­va­jí a hle­da­jí, dokud všech­ny neob­je­ví.

A na jaká zají­ma­vá mís­ta scho­vá­va­ček se může­te těšit? S jed­no­rož­ci zablou­dí­te na památ­ky, na hor­ská kola, fes­ti­val, na tábo­ře­ní, na pozo­ro­vá­ní velryb, na ohňostroj, do muzea, na klu­ziš­tě, pláž, fil­mo­vou pre­mi­é­ru, zoo, do cen­t­ra měs­ta, na ost­rov, navští­ví­te chrám, diva­dlo, kou­pa­liš­tě ane­bo safa­ri. Děti se roz­hod­ně nudit nebu­dou!

Každá z dvou­strá­nek je opat­ře­na barev­ným rámeč­kem, ve kte­rém je uve­den název mís­ta spo­lu s jeho při­blí­že­ním a před­sta­ve­ním toho, proč si prá­vě toto mís­to jed­no­rož­ci vybra­li, co se jim na daném mís­tě líbí, co mají rádi a občas při­ho­dí i něja­kou tu zají­ma­vost.

Ve spod­ní čás­ti rámeč­ku máte vyob­ra­ze­no všech sedm jed­no­rož­ců, kte­ré mají děti za úkol v tom vše­mož­ném zmat­ku najít.

Obrázky jsou vel­mi pes­t­ro­ba­rev­né, až poma­lu oči pře­chá­zí. Autoři se sku­teč­ně sna­ži­li do obráz­ku vlo­žit maxi­mum, co nej­vět­ší množ­ství lidi­ček, posta­vi­ček, zví­řá­tek, aby to hle­dá­ní jed­no­rož­ců neby­lo zas až tak jed­no­du­ché.

Toto hle­dá­ní je stvo­ře­né jen pro oprav­do­vé sto­pa­ře, kte­ří se umí rych­le rozkou­kat, oce­nit smy­sl pro detail a zachy­tit i ty nejmen­ší nesrov­na­los­ti na obráz­ku v podo­bě tře­ba jen vyču­hu­jí­cí­ho rohu jed­no­rož­ce.

Pokud si nebu­de­te vědět rady, a nepo­da­ří se vám nalez­nout všech­ny jed­no­rož­ce, nemu­sí­te zou­fat, neboť v závě­ru kni­hy je napsá­no a zob­ra­ze­no řeše­ní, kam se všich­ni ti nezbed­ní­ci poscho­vá­va­li.

Kniha je moc hez­ky zpra­co­va­ná a děti si jí sku­teč­ně zami­lu­jí, a budou se k ní čas­to vra­cet, aby si tak pro­cvi­či­ly svo­jí rych­lost a postřeh.

 

Kde je jed­no­ro­žec? Hledej a najdi.

Napsali: Jonny Marx a Sophie Schreyová

Ilustroval: Paul Moran

Design kni­hy: Angie Allisonová, John Bigwood, Zoe Bradleyová a Jack Clucas

Vydala Grada Publishing, a.s., pod znač­kou Bambook

První vydá­ní

Praha 2018

Počet stran: 48

ISBN: 978-80-271-0073-6

Autor:
0

Existují dva světy. Jeden sestává z každodenní reality, ale je lživý, je to jen sen. Druhý je MATRIX...

'Neo'
Co je to MATRIX?
Existují dva svě­ty. Jeden sestá­vá z kaž­do­den­ní rea­li­ty, ale je lži­vý, je to jen sen. Druhý je MATRIX. „Have you ever had a dre­am, Neo, that you were so sure was real? What if you were una­ble to wake from that dre­am, Neo? How would you know the dif­fe­ren­ce between the dre­am world and the real world?“ Také jste měli někdy tako­vé sny? Neo ano. Neustále se sna­ží najít prav­du o Matrixu. Už něco tuší. Neví přes­ně, co Matrix je. Ale je si jist, že má abso­lut­ní kon­t­ro­lu nad jeho živo­tem. Neo věří, že Morpheus, muž zná­mý pou­ze jako legen­da, nej­ne­bez­peč­něj­ší žijí­cí člo­věk, mu dá odpo­věď na jeho otáz­ky.

Jen vyvolený umí takhle uhýbat
Takže co je vlast­ně Matrix? Matrix sice není napros­to doko­na­lý film, i když jeho recen­ze byly vesměs klad­né a divá­ci ho také vět­ši­nou při­ja­li s nad­še­ním, ale vytvo­řil se kolem něho bleskurych­le obrov­ský kult. Musím říct, že Matrix byl nato­lik suges­tiv­ní, že když jsem odchá­ze­la po jeho shléd­nu­tí z kina, měla jsem pocit, že se mi nemů­že nic stát, pro­to­že stej­ně žiji v Matrixu. Naštěstí mě tato před­sta­va brzy opus­ti­la. V Matrixu se oprav­du dějí neu­vě­ři­tel­né věci. A ani nemu­sí být za mlhou hus­tou tak, že by se dala krá­jet. Lidé léta­jí, mají ohrom­nou sílu, zasta­vu­jí vystře­le­né kul­ky. Je to pohád­ka? Možná. Ale kaž­do­pád­ně zís­kal ten­to film při letoš­ním pře­dá­vá­ní Oskarů čty­ři soš­ky. Za zvuk, zvu­ko­vý střih, zvlášt­ní efek­ty a střih.

Malá holka
Matrix je pros­tě audi­o­vi­zu­ál­ní bom­ba, a to tako­vé­ho kalib­ru, že kdy­by exis­to­val pře­po­čet na bom­by ato­mo­vé, neměl by v žád­ném pří­pa­dě šan­ci ani arze­nál všech jader­ných vel­mo­cí svě­ta dohro­ma­dy. Ztvárnění degra­da­ce člo­vě­ka na zdroj ener­gie a „hard­wa­ru“ počí­ta­če, na němž běží Matrix, je tak nesmír­ně půso­bi­vé, že i těm nej­vět­ším cyni­kům a misan­tro­pům by se jis­tě lid­stva zže­le­lo a šli by do boje za jeho osvo­bo­ze­ní. Akční scé­ny jsou jed­ny z nejdy­na­mič­těj­ších a záro­veň nej­re­a­lis­tič­tě­ji vypa­da­jí­cích, jaké jsem kdy vidě­la. A hud­ba? K dyna­mic­ké­mu fil­mu pat­ří pat­ří i dyna­mic­ká hud­ba, tudíž usly­ší­te Marylin Manson, The Prodigy, Ministry nebo Monster Magnet.

The Matrix; USA 1999; Režie:Andy Wachowski, Larry Wachowski; Scénář: Andy Wachowski, Larry Wachowski; Hudba: Don Davis; Kamera: Bill Pope. Hrají: Keanu Reeves (Neo/Thomas Anderson), Laurence Fishburne (Morpheus), Carrie-Anne Moss (Trinity), Hugo Weaving (agent Smith), Gloria Fosterová (Oracle), Joe Pantoliano (Cypher), Marcus Chong (Tank).

Autor:
0

Michal Černý: Trénink mozku pro 2. stupeň ZŠ

Rádi bys­te svým dětem usnad­ni­li uče­ní a pomoh­li jim k pocho­pe­ní pro­blé­mů a vzta­hů mezi sou­vis­lost­mi? Jste uči­te­lé ote­vře­ní novým moder­ním meto­dám a chtě­li bys­te, aby si vaši žáci efek­tiv­ně­ji osvo­ji­li uči­vo? Inspirujte se v bro­žo­va­né cvi­čeb­ni­ci Michala Černého: Trénink moz­ku. Žlutá vari­an­ta je urče­ná pro 1. stu­peň ZŠ, zele­ná pro 2. stu­peň ZŠ.
Michal Černý ve cvi­čeb­ni­ci vychá­zí z teo­rie myš­len­ko­vých map, kte­rou v 70. letech 20. sto­le­tí vyvi­nul brit­ský psy­cho­log a spi­so­va­tel Tony Buzan. Dlouholetým stu­di­em způ­sobů, jaký­mi si lidé zazna­me­ná­va­jí infor­ma­ce, zjis­til, že kla­sic­ké poznám­ky nejsou efek­tiv­ní. Věnoval se sys­té­mu zapa­ma­to­vá­ní si nových poznat­ků u géniů a zjis­til, že věd­cům nebo uměl­cům jako byli Charles Darwin, Albert Einstein či Leonardo da Vinci byl spo­leč­ný zvlášt­ní způ­sob vytvá­ře­ní pozná­mek na plo­chách papí­ru. Poznámky byly spo­je­ny šip­ka­mi a sym­bo­ly. Tak se zro­di­la teo­rie myš­len­ko­vých map, kte­rá vyu­ží­vá prá­ce s pojmy a obra­zy k pro­po­je­ní růz­ných cen­ter v moz­ku, což usnad­ňu­je pocho­pe­ní a zapa­ma­to­vá­ní si.
Výhodou pou­ží­vá­ní myš­len­ko­vých map je zvý­še­ní kre­a­ti­vi­ty, výkon­nos­ti a efek­ti­vi­ty prá­ce – infor­ma­ce totiž zpra­co­vá­va­jí obě hemi­sfé­ry moz­ku najed­nou. Cvičebnice Michala Černého vás o tom může pře­svěd­čit.
V úvo­du bro­žu­ry vám autor vysvět­lí osm jed­no­du­chých pra­vi­del k tvo­ře­ní myš­len­ko­vých map. Zvláště osmý bod: „Kreslit umí kaž­dý“ je spe­ci­ál­ně důle­ži­tý: „Kreslit myš­len­ko­vou mapu je snad­né. Možná nebu­de vypa­dat jako pro­fe­si­o­nál­ní umě­lec­ké dílo, ale pomů­že ti vidět věci v sou­vis­los­tech, nebo nachá­zet nové nápa­dy. A o to pře­ci jde.“ První myš­len­ko­vou mapou, kte­rou si děti vyzkou­ší je načrt­nu­tí vlast­ní budouc­nos­ti. A to pří­mo do kníž­ky na strán­ku k tomu urče­nou. V dal­ších kapi­to­lách autor pora­dí, jak za pomo­ci myš­len­ko­vých map psát krás­né pří­běhy, kali­gra­my, jak se stát dadais­tic­kým bás­ní­kem, jak paro­do­vat něja­ké lite­rár­ní dílo, jak se nau­čit psát v tem­pu nebo jak shr­nout obsah do něko­li­ka slov (jak vytvo­řit dob­rý hash­tag) nebo jak popsat foto­gra­fii. Všechny tyhle doved­nos­ti žáci zúro­čí nejen při hodi­nách čes­ké­ho jazy­ka. Myšlenkové mapy jsou vhod­nou meto­dou k uče­ní se cizí­ho jazy­ka, tře­ba ang­lič­ti­ny, ale také ve škol­ních před­mě­tech jako jsou děje­pis nebo občan­ská výcho­va. V závě­reč­ných kapi­to­lách autor pora­dí, jak si zapa­ma­to­vat jmé­na nebo jak zlep­šit poro­zu­mě­ní čte­né­mu tex­tu.
Brožovaná cvi­čeb­ni­ce Trénink moz­ku při­ná­ší mož­nos­ti, kte­ré mohou dětem, ale i dospě­lým sku­teč­ně pomo­ci se zapa­ma­to­vá­ním si či vyja­d­řo­vá­ním se a uče­ním. Pro nás dospě­lé asi bude poně­kud slo­ži­těj­ší opus­tit zaběh­lé tra­dič­ní způ­so­by, ale proč ne? Návod máme skvě­lý.


Trénink moz­ku pro 2. stu­peň ZŠ
Autor: Michal Černý
Ilustrace: Olga Tesařová
Počet stran: 42
Nakladatelství: BizBooks v Brně
Rok: 2018
Kniha ke kou­pi: Albatros Media
Hodnocení: 100 %

Autor:
0

Rozhovor s Kritýnou Bokovou o filmu Toman

S Ondřejem Trojanem to je váš dru­hý film. V Občanském prů­ka­zu jste hrá­la uči­tel­ku Pivoňkovou, sko­ro disi­dent­ku a teď role sou­druž­ky Miládky Třískalové. Nedotklo se vás to?

Naopak. Potěšilo. Že mě Ondřej obsa­zu­je do růz­ných poloh a můžu si vyzkou­šet věci, kte­ré mi jen tak někdo nena­bíd­ne.

Spolupráce po sed­mi letech, změ­ni­lo se za tu dobu něco.

Ne, je to jako s dob­rý­mi  kama­rá­dy, kte­ré jen dlou­ho nevi­díš. Kde jsme po Občanském prů­ka­zu skon­či­li, tam jsme na Tomanovi pros­tě navá­za­li.  A to bylo hez­ký.

Jaká je Milada Třískalová, sekre­tář­ka Zdeňka Tomana?

Miládka je na začát­ku šedá myš, kte­rá neví nic o svě­tě a mys­lím, ani o sobě, ale jak stou­pá s Tomanem, tak zjiš­ťu­je, jaké má mož­nos­ti, jak může pou­ží­vat své tělo, a kam až ji to může dostat. Není to oso­ba mně blíz­ká, ale jako kaž­dou roli, kte­rou hra­ju, i Třískalovou jsem se sna­ži­la obha­jo­vat a chá­pat a mít ji ráda. Bylo to těž­ké, v té době jsem neži­la, nevím, co by se mnou udě­la­la. Ale jsem nějak vycho­va­ná, a tak si mys­lím, že bych takhle nejed­na­la. Jenže nikdy člo­věk neví. Já si mys­lím, že ona byla do jis­té míry hlou­pá, naiv­ní. A najed­nou při­šla na to, jak se zajis­tit, jak být rela­tiv­ně v bez­pe­čí. Přestože v té době nebyl v bez­pe­čí nikdo.

Jak se vám toči­lo s reži­sé­rem Trojanem?

Jsou reži­sé­ři, kte­ří mají ten­den­ce všech­no vysvět­lo­vat a pak tako­ví, kte­ří neřek­nou sko­ro nic. Ondřej nechá­vá pro­stor, ale záro­veň cítím z jeho reak­cí, kdy jdu správ­ným smě­rem. Stačí, když řek­ne „Tohle se mi líbí“, nebo „Tohle zkus jinak“. Umí tak jem­ně navá­dět, není strikt­ní, tak­že se při prá­ci s ním cítím svo­bod­ně, a to je vel­ký dar.

A jaká byla spo­lu­prá­ce s Jiřím Macháčkem? Znáte se dlou­ho, máte za sebou spo­leč­né fil­my i diva­dlo. To je asi pak na pla­ce poho­da?

Někdy se s kama­rá­dem točí vlast­ně špat­ně, pro­to­že ho zná­te z osob­ní­ho živo­ta a vidí­te, kdy „hra­je“. Ale s Jirkou to tak vůbec nemám. On hra­je tak, že nevím, že hra­je. A je to hroz­ně cit­li­vý par­ťák, není ego­cen­t­ric­ký, dává pro­stor, jsme tan­dem. Jsou někte­ří her­ci, kte­ří se sou­stře­dí jen na sebe a toho dru­hé­ho zazdí. Jirka ne. Ano, moje role, Miládka, není krás­ný člo­věk, ale celý štáb a natá­če­ní bylo krás­né. Na to, jak je doba tře­tí repub­li­ky tem­ná, tak atmo­sfé­ra na pla­ce byla hroz­ně osvo­bo­zu­jí­cí. Byla tam pro­fe­si­o­na­li­ta, ale i vzduch a legra­ce.

Na roz­díl od Jiřího Macháčka jste své­ho dru­hé­ho herec­ké­ho part­ne­ra, slo­ven­ské­ho her­ce Mariana Mitaše, kte­rý hra­je budou­cí­ho pro­ku­rá­to­ra a vra­ha Karla Vaše, nezna­la vůbec. Jak se vám hrá­lo s ním?

No, prv­ní setká­ní mě zara­zi­lo. S Marianem jsme se potka­li až na pla­ce a on byl tak v roli, že půso­bil oprav­du děsi­vě. Až jsem si říka­la, že buď tak době hra­je, nebo je to oprav­du straš­ný člo­věk. Ale už po prv­ním natá­če­cím dni se uká­za­lo, že je úpl­ně v poho­dě a že k nám skvě­le zapa­dl. Jen ten prv­ní den váž­ně půso­bil na všech­ny, na Jirku i na Ondru, úpl­ně stej­ně. Jako hroz­ná sviněJ

A co poste­lo­vé scé­ny. V tomhle fil­mu se s nimi nešet­ři­lo.

Vždycky jsem před tako­vou scé­nou hroz­ně ner­vóz­ní. Je to div­né, před­stí­rat vášeň, ved­le na metr kame­ra­man, zvu­kař. Dostanu se jako­by nad sebe a říkám si, co to tady v dospě­los­ti před­vá­dím. Ale tře­ba Jirka mi neu­vě­ři­tel­ně pomá­hal pře­ko­nat stud, řek­li jsme si přes­ně, jak tu scé­nu pojme­me. Je to pak už spíš tako­vá cho­re­o­gra­fie. Ono ani jemu to neby­lo pří­jem­né. Takže se pak z vás sta­nou dvě spří­z­ně­né duše, kte­ré jen chtě­jí, aby to bylo za nimi.

Mohla jste si tyhle scé­ny nějak upra­vit na tělo?

Ve scé­ná­ři stá­lo, že se Třískalová musí svlék­nout. A pro­to­že já se nera­da svlé­kám, tak jsem muse­la vychyt­ra­le jít za Ondřejem a pora­dit mu, co je víc sexy. Že to odha­le­né tělo je prvo­plá­no­vé a že je lep­ší, když si Miládka sun­dá kalhot­ky, ale košil­ka zůsta­ne a fan­ta­zie může pra­co­vat. A Ondřej to naštěs­tí vzalJ

Když mlu­ví­te o cho­re­o­gra­fii. Jste vystu­do­va­ná taneč­ni­ce, ne hereč­ka. Jak to poci­ťu­je­te při hra­ní?

Když jdu na nové natá­če­ní, tak mám vždyc­ky v sobě stud a respekt k her­cům. Vím, že herec­tví vystu­do­va­li, umí mlu­vit, pou­ží­vat hlas. Tohle já stá­le dohá­ním, nemám tu jis­to­tu, kte­rou oni i díky ško­le mají. Tanec mi na dru­hou stra­nu pomá­há v tom, že si roli nasa­dím fyzic­ky. Například začnu cho­dit hrba­tá, schou­le­ná do sebe, nebo se nao­pak vypnu, nebo dokon­ce „vyprsím“, jako u role Miládky.  Mně to fyzic­ké zpět­ně pomů­že ucí­tit i uvnitř pocit té posta­vy a pak si ji držet

Víte, jak Milada Třískalová dopadla?

Špatně. Vzala si budou­cí­ho pro­ku­rá­to­ra vykon­stru­o­va­ných pro­ce­sů Karla Vaše. A o něm se ví, že byl sadis­ta.

Autor:
1

Rozvoj řeči. Zvuky a slabiky - Dobrý průvodce předškoláka na cestě do školní lavice

Osobité vese­lé ilu­stra­ce Venduly Hegerové mám moc ráda a nejsem sama. Výtvarnice, kte­rá se věnu­je pře­váž­ně ilu­stra­ci dět­ských knih, se nebrá­ní ani nauč­ným kníž­kám pro děti od nej­út­lej­ší­ho věku. Nejnověji dopro­vá­ze­jí její ilu­stra­ce bro­žo­va­nou cvi­čeb­ni­ci Petry Klapákové nazva­nou Rozvoj řeči. Zvuky a sla­bi­ky. Pracovní kníž­ka je pri­már­ně urče­ná pro před­ško­lá­ky, pomů­že i mlad­ším dětem nebo nao­pak prv­ňáč­kům. U kaž­dé­ho úko­lu je dopo­ru­če­ní pro věko­vou kate­go­rii dítě­te a stu­peň obtíž­nos­ti.

Odklady škol­ní docház­ky v sou­vis­los­ti se řečo­vý­mi vada­mi, dítě, kte­ré­mu je špat­ně rozu­mět nebo nemá ve svých šes­ti letech dosta­teč­nou slov­ní záso­bu – to je rea­li­ta sou­čas­nos­ti. Odborníci vidí hlav­ní pří­či­ny toho, proč dneš­ní děti mlu­ví hůře než jejich rodi­če v pasiv­ní zába­vě, jakou jsou tele­vi­ze, mobil­ní tele­fon, tablet nebo počí­tač a v nedo­stat­ku pohy­bu a neob­rat­nos­ti, pro­to­že moto­ri­ka mlu­vi­del sou­vi­sí s pohyb­li­vos­tí celé­ho těla.
Kniha Petry Klapákové nabí­zí šká­lu úko­lů, cvi­če­ní a her, kte­ré pomo­hou před­ško­lá­kům s roz­vo­jem řeči. Je roz­dě­le­na do dvou čás­tí. Prví se zamě­řu­je na roz­li­šo­vá­ní zvu­ků. Začíná se jed­no­du­chý­mi úko­ly a někte­ří rodi­če mož­ná budou krou­tit hla­vou nad tím, proč pěti­le­té dítě zno­vu učit, jak dělá kro­can, krá­va nebo osel, ale věř­te, že pro roz­voj a obrat­nost mlu­vi­del jsou prá­vě tyto zvu­ky ade­kvát­ním pro­cvi­čo­vá­ním. Tento úkol zvlád­ne už dítě ve věku 3 a půl roku.  Kromě zví­ře­cích zvu­ků tré­nu­je kníž­ka zvu­ky kolem nás, sou­vi­se­jí­cí s tech­ni­kou, zvu­ky, sou­vi­se­jí­cí s lid­ský­mi poci­ty, zvu­ky hudeb­ních nástro­jů. Druhá část kníž­ky nabí­zí mož­nos­ti, jak si hrát se slo­vy a sla­bi­ka­mi. Jednotlivé úko­ly pod­ně­cu­jí slu­cho­vé a zra­ko­vé vní­má­ní, roz­ví­je­jí aktiv­ní i pasiv­ní slov­ní záso­bu, jazy­ko­vý cit či fone­ma­tic­ký sluch. Také sti­mu­lu­jí kogni­tiv­ní funk­ce a jem­nou moto­ri­ku. Dítě se učí ryt­mi­zo­vat slo­va, počí­tat sla­bi­ky, což v prv­ní tří­dě „jako když najde“.
Nejvíce úko­lů je urče­no před­ško­lá­kům a sou­vi­se­jí s aktu­ál­ní­mi poža­dav­ky, kte­ré jsou kla­de­ny na děti, vstu­pu­jí­cí do sys­té­mu sou­čas­né­ho čes­ké­ho škol­ství.
Úkoly jsou poja­ty hra­vou for­mou, pro­vá­zí jimi posta­vič­ky dětí – Emy a Filipa, zadá­ní jsou jed­no­du­chá a snad­no pocho­pi­tel­ná. Některé úlo­hy jsou urče­né pro prá­ci rodi­če a dítě­te, jiné je mož­né apli­ko­vat v malých sku­pin­kách, napří­klad ve škol­kách.
Cvičebnice je dob­rým prů­vod­cem před­ško­lá­ka na ces­tě do škol­ní lavi­ce.


Rozvoj řeči. Zvuky a sla­bi­ky
Autor: Petra Klapáková
Ilustrace: Ludmila Hegerová
Počet stran: 72
Nakladatelství: Edika v Brně
Kniha ke kou­pi: Albatros Media a.s.
Hodnocení: 100 %

Autor:
0

Kdo bojuje, vyhrává

Skutečný příběh z pera mladičké bloggerky Jany Ryšánkové je osobním svědectvím o boji se zákeřnou nemocí. Janě diagnostikovali v pátém měsíci těhotenství rakovinu. Měla se rozhodnout, zda ona, nebo dítě. Rozhodla se vybojovat život svůj i život dítěte. Potom nastal čas léčby - operace, chemoterapie, ozařování a hodiny a hodiny v čekárnách nemocnic. Jana měla vše ještě mnohonásobně ztíženo těhotenstvím. S jakými pocity se probouzela? Jak to sdělila příteli, rodině a ostatním? Jak to přijali, jak je to ovlivnilo a hlavně jak se s tím vyrovnali oni i Jana? Jana se do boje pustila se vší vervou a odmítla si připustit sebemenší nezdar. A vyhrála.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 269.00 Kč

Autor:
0

Perníková chaloupka - Klasická pohádka v novém kabátě

Klasická pohád­ka v novém kabá­tě – tak lze shr­nout kniž­ní počin ilu­strá­to­ra Matteo Gaula. Textově jde o zda­ři­lý pře­klad z ang­lič­ti­ny, v pří­pa­dě této kni­hy pří­běh nevy­prá­vě­jí slo­va, ale hlav­ně ilu­stra­ce. Jak kla­sic­ké, tak vyře­zá­va­né lase­rem a důmy­sl­ně pou­ži­té v jed­not­li­vých obráz­cích. Nám dospě­lým mohou při­po­mí­nat jem­nou kraj­ku, dětem spí­še pavu­či­nu.
Vzhledem k námě­tu, kdy zlá mace­cha vyže­ne děti do hlu­bo­ké­ho lesa, kde se necha­jí zlá­kat per­ní­ko­vou cha­loup­kou a násled­ně přelstí Ježibabu, půso­bí kni­ha spí­še ponu­ře – ilu­stra­ce mísí odstí­ny čer­né, hně­dé, zele­né a mod­ré. Malé posta­vič­ky se na strán­kách v poza­dí lesa někdy ztrá­ce­jí, nao­pak zlá Ježibaba dosta­la vel­ký pro­stor. Pro úpl­ně malé děti v před­škol­ko­vém věku kníž­ka úpl­ně není, mého dvou­le­té­ho syna tem­né bar­vy a kost­na­tá, shr­be­ná Ježibaba s ost­rým nosem děsi­ly. Zaujmout by moh­la před­ško­lá­ky a děti mlad­ší­ho škol­ní­ho věku, kte­ré spí­še oce­ní lase­rem vyře­zá­va­né ilu­stra­ce, umně zasa­ze­né do obráz­ků. Představují stro­my, mří­žo­ví oken a dve­ří, ale tře­ba i déšť. Také obál­ka kníž­ky zaujme vyře­zá­va­ný­mi dveř­mi per­ní­ko­vé cha­loup­ky.
Knížka v pev­né vaz­bě má 26 stran, pří­běh je napsán struč­ně, sro­zu­mi­tel­ně a může se stát hezkou pohád­kou na dobrou noc. I když, někdy se liší od čes­ké ver­ze pří­bě­hu a je odra­zem dneš­ní doby. Zatímco za mých dět­ských let (a není to tak dlou­ho) byli Jeníček s Mařenkou rádi, že z dob­ro­druž­ství vyváz­li živí a zdra­ví a maxi­mál­ně si domů odnes­li něja­ký ten per­ní­ček nebo cukr­kan­dl, v dneš­ní per­ní­ko­vé cha­loup­ce je situ­a­ce jiná: „Ježibaba byla boha­tá a Jeníček s Mařenkou si všech­ny její pokla­dy vza­li. Sebrali kle­no­ty, pení­ze a dra­hé kame­ny a šťast­ně se vrá­ti­li domů. Tatínek děti objal a zlou mace­chu vyhnal z domu.“ Tradiční konec pohád­ky naštěs­tí nechy­bí ani v pří­pa­dě této moder­ní ver­ze: „A žili šťast­ně až do smr­ti.“


Perníková cha­loup­ka
Ilustrace: Mateo Gaule
Překlad: Eva Vyčítalová
Počet stran: 26
Rok vydá­ní: 2018
Nakladatelství: CPress v Brně
Kniha ke kou­pi: Albatros Media a.s.
Hodnocení: 80 %

Autor: