Denní archiv Září 21, 2018

0

Hledej a najdi s novou knihou „Kde je jednorožec?“

Milují-li vaše děti jed­not­li­vé posta­vič­ky jed­no­rož­ců a hry na scho­vá­va­nou, je tahle kni­ha pro ně jak stvo­ře­ná. Ve spo­leč­nos­ti těch­to čtyř­no­hých kama­rá­dů si uži­jí nejen spous­tu legra­ce a zába­vy, ale i spous­tu napě­tí.

Jednorožci jsou vel­mi roz­pus­ti­lí tvo­ro­vé, kte­ří si v této kni­ze s dět­mi zahra­jí tak tro­chu na scho­vá­va­nou. Rádi se baví, milu­jí scho­vá­vač­ky, a jeli­kož u sebe doma to už moc dob­ře zna­jí, roz­hod­li se, že se pus­tí do dob­ro­druž­ství a ukry­jí se na nej­růz­něj­ších mís­tech svě­ta, občas na mís­tech dosti netra­dič­ních a nevšed­ních. Všechny tyto mís­ta vybí­ra­la Ruby, kte­rá v údo­lí jed­no­rož­ců vlád­ne.

V úvo­du kni­hy se sezná­mí­te kro­mě Ruby i s dal­ší­mi sed­mi jed­no­rož­ci, jež si s dět­mi budou hrát na scho­vá­va­nou, a něco málo dětem o sobě i pro­zra­di­li. Například jací jsou, co se jím líbí, pora­dí tipy, kde by se asi tak jed­not­li­ví koní­ci moh­li scho­vat.

Ostatně všich­ni z nich mají pár svých oblí­be­ných míst, kam se pra­vi­del­ně ukrý­va­jí: někte­ří tře­ba za keřem, jiní se ve schov­ce chi­cho­ta­jí, někdo nao­pak pro doko­na­lé mas­ko­vá­ní bývá obje­ven jako jeden z posled­ních.

Na 17ti dvou­strán­kách plných děje se spous­tou drob­ných kresbi­ček mají děti za úkol najít sedm jed­no­rož­ců. Při pohle­du na jed­not­li­vé a dosti pes­t­ro­ba­rev­né strán­ky plné drob­ných posta­vi­ček se to zdá jako nad­lid­ský úkol, ovšem samot­né hle­dá­ní děti zaba­ví na dlou­ho dobu, pro­to­že se jen tak nevzdá­va­jí a hle­da­jí, dokud všech­ny neob­je­ví.

A na jaká zají­ma­vá mís­ta scho­vá­va­ček se může­te těšit? S jed­no­rož­ci zablou­dí­te na památ­ky, na hor­ská kola, fes­ti­val, na tábo­ře­ní, na pozo­ro­vá­ní velryb, na ohňostroj, do muzea, na klu­ziš­tě, pláž, fil­mo­vou pre­mi­é­ru, zoo, do cen­t­ra měs­ta, na ost­rov, navští­ví­te chrám, diva­dlo, kou­pa­liš­tě ane­bo safa­ri. Děti se roz­hod­ně nudit nebu­dou!

Každá z dvou­strá­nek je opat­ře­na barev­ným rámeč­kem, ve kte­rém je uve­den název mís­ta spo­lu s jeho při­blí­že­ním a před­sta­ve­ním toho, proč si prá­vě toto mís­to jed­no­rož­ci vybra­li, co se jim na daném mís­tě líbí, co mají rádi a občas při­ho­dí i něja­kou tu zají­ma­vost.

Ve spod­ní čás­ti rámeč­ku máte vyob­ra­ze­no všech sedm jed­no­rož­ců, kte­ré mají děti za úkol v tom vše­mož­ném zmat­ku najít.

Obrázky jsou vel­mi pes­t­ro­ba­rev­né, až poma­lu oči pře­chá­zí. Autoři se sku­teč­ně sna­ži­li do obráz­ku vlo­žit maxi­mum, co nej­vět­ší množ­ství lidi­ček, posta­vi­ček, zví­řá­tek, aby to hle­dá­ní jed­no­rož­ců neby­lo zas až tak jed­no­du­ché.

Toto hle­dá­ní je stvo­ře­né jen pro oprav­do­vé sto­pa­ře, kte­ří se umí rych­le rozkou­kat, oce­nit smy­sl pro detail a zachy­tit i ty nejmen­ší nesrov­na­los­ti na obráz­ku v podo­bě tře­ba jen vyču­hu­jí­cí­ho rohu jed­no­rož­ce.

Pokud si nebu­de­te vědět rady, a nepo­da­ří se vám nalez­nout všech­ny jed­no­rož­ce, nemu­sí­te zou­fat, neboť v závě­ru kni­hy je napsá­no a zob­ra­ze­no řeše­ní, kam se všich­ni ti nezbed­ní­ci poscho­vá­va­li.

Kniha je moc hez­ky zpra­co­va­ná a děti si jí sku­teč­ně zami­lu­jí, a budou se k ní čas­to vra­cet, aby si tak pro­cvi­či­ly svo­jí rych­lost a postřeh.

 

Kde je jed­no­ro­žec? Hledej a najdi.

Napsali: Jonny Marx a Sophie Schreyová

Ilustroval: Paul Moran

Design kni­hy: Angie Allisonová, John Bigwood, Zoe Bradleyová a Jack Clucas

Vydala Grada Publishing, a.s., pod znač­kou Bambook

První vydá­ní

Praha 2018

Počet stran: 48

ISBN: 978-80-271-0073-6

Autor:
0

Existují dva světy. Jeden sestává z každodenní reality, ale je lživý, je to jen sen. Druhý je MATRIX...

'Neo'
Co je to MATRIX?
Existují dva svě­ty. Jeden sestá­vá z kaž­do­den­ní rea­li­ty, ale je lži­vý, je to jen sen. Druhý je MATRIX. „Have you ever had a dre­am, Neo, that you were so sure was real? What if you were una­ble to wake from that dre­am, Neo? How would you know the dif­fe­ren­ce between the dre­am world and the real world?“ Také jste měli někdy tako­vé sny? Neo ano. Neustále se sna­ží najít prav­du o Matrixu. Už něco tuší. Neví přes­ně, co Matrix je. Ale je si jist, že má abso­lut­ní kon­t­ro­lu nad jeho živo­tem. Neo věří, že Morpheus, muž zná­mý pou­ze jako legen­da, nej­ne­bez­peč­něj­ší žijí­cí člo­věk, mu dá odpo­věď na jeho otáz­ky.

Jen vyvolený umí takhle uhýbat
Takže co je vlast­ně Matrix? Matrix sice není napros­to doko­na­lý film, i když jeho recen­ze byly vesměs klad­né a divá­ci ho také vět­ši­nou při­ja­li s nad­še­ním, ale vytvo­řil se kolem něho bleskurych­le obrov­ský kult. Musím říct, že Matrix byl nato­lik suges­tiv­ní, že když jsem odchá­ze­la po jeho shléd­nu­tí z kina, měla jsem pocit, že se mi nemů­že nic stát, pro­to­že stej­ně žiji v Matrixu. Naštěstí mě tato před­sta­va brzy opus­ti­la. V Matrixu se oprav­du dějí neu­vě­ři­tel­né věci. A ani nemu­sí být za mlhou hus­tou tak, že by se dala krá­jet. Lidé léta­jí, mají ohrom­nou sílu, zasta­vu­jí vystře­le­né kul­ky. Je to pohád­ka? Možná. Ale kaž­do­pád­ně zís­kal ten­to film při letoš­ním pře­dá­vá­ní Oskarů čty­ři soš­ky. Za zvuk, zvu­ko­vý střih, zvlášt­ní efek­ty a střih.

Malá holka
Matrix je pros­tě audi­o­vi­zu­ál­ní bom­ba, a to tako­vé­ho kalib­ru, že kdy­by exis­to­val pře­po­čet na bom­by ato­mo­vé, neměl by v žád­ném pří­pa­dě šan­ci ani arze­nál všech jader­ných vel­mo­cí svě­ta dohro­ma­dy. Ztvárnění degra­da­ce člo­vě­ka na zdroj ener­gie a „hard­wa­ru“ počí­ta­če, na němž běží Matrix, je tak nesmír­ně půso­bi­vé, že i těm nej­vět­ším cyni­kům a misan­tro­pům by se jis­tě lid­stva zže­le­lo a šli by do boje za jeho osvo­bo­ze­ní. Akční scé­ny jsou jed­ny z nejdy­na­mič­těj­ších a záro­veň nej­re­a­lis­tič­tě­ji vypa­da­jí­cích, jaké jsem kdy vidě­la. A hud­ba? K dyna­mic­ké­mu fil­mu pat­ří pat­ří i dyna­mic­ká hud­ba, tudíž usly­ší­te Marylin Manson, The Prodigy, Ministry nebo Monster Magnet.

The Matrix; USA 1999; Režie:Andy Wachowski, Larry Wachowski; Scénář: Andy Wachowski, Larry Wachowski; Hudba: Don Davis; Kamera: Bill Pope. Hrají: Keanu Reeves (Neo/Thomas Anderson), Laurence Fishburne (Morpheus), Carrie-Anne Moss (Trinity), Hugo Weaving (agent Smith), Gloria Fosterová (Oracle), Joe Pantoliano (Cypher), Marcus Chong (Tank).

Autor:
0

Michal Černý: Trénink mozku pro 2. stupeň ZŠ

Rádi bys­te svým dětem usnad­ni­li uče­ní a pomoh­li jim k pocho­pe­ní pro­blé­mů a vzta­hů mezi sou­vis­lost­mi? Jste uči­te­lé ote­vře­ní novým moder­ním meto­dám a chtě­li bys­te, aby si vaši žáci efek­tiv­ně­ji osvo­ji­li uči­vo? Inspirujte se v bro­žo­va­né cvi­čeb­ni­ci Michala Černého: Trénink moz­ku. Žlutá vari­an­ta je urče­ná pro 1. stu­peň ZŠ, zele­ná pro 2. stu­peň ZŠ.
Michal Černý ve cvi­čeb­ni­ci vychá­zí z teo­rie myš­len­ko­vých map, kte­rou v 70. letech 20. sto­le­tí vyvi­nul brit­ský psy­cho­log a spi­so­va­tel Tony Buzan. Dlouholetým stu­di­em způ­sobů, jaký­mi si lidé zazna­me­ná­va­jí infor­ma­ce, zjis­til, že kla­sic­ké poznám­ky nejsou efek­tiv­ní. Věnoval se sys­té­mu zapa­ma­to­vá­ní si nových poznat­ků u géniů a zjis­til, že věd­cům nebo uměl­cům jako byli Charles Darwin, Albert Einstein či Leonardo da Vinci byl spo­leč­ný zvlášt­ní způ­sob vytvá­ře­ní pozná­mek na plo­chách papí­ru. Poznámky byly spo­je­ny šip­ka­mi a sym­bo­ly. Tak se zro­di­la teo­rie myš­len­ko­vých map, kte­rá vyu­ží­vá prá­ce s pojmy a obra­zy k pro­po­je­ní růz­ných cen­ter v moz­ku, což usnad­ňu­je pocho­pe­ní a zapa­ma­to­vá­ní si.
Výhodou pou­ží­vá­ní myš­len­ko­vých map je zvý­še­ní kre­a­ti­vi­ty, výkon­nos­ti a efek­ti­vi­ty prá­ce – infor­ma­ce totiž zpra­co­vá­va­jí obě hemi­sfé­ry moz­ku najed­nou. Cvičebnice Michala Černého vás o tom může pře­svěd­čit.
V úvo­du bro­žu­ry vám autor vysvět­lí osm jed­no­du­chých pra­vi­del k tvo­ře­ní myš­len­ko­vých map. Zvláště osmý bod: „Kreslit umí kaž­dý“ je spe­ci­ál­ně důle­ži­tý: „Kreslit myš­len­ko­vou mapu je snad­né. Možná nebu­de vypa­dat jako pro­fe­si­o­nál­ní umě­lec­ké dílo, ale pomů­že ti vidět věci v sou­vis­los­tech, nebo nachá­zet nové nápa­dy. A o to pře­ci jde.“ První myš­len­ko­vou mapou, kte­rou si děti vyzkou­ší je načrt­nu­tí vlast­ní budouc­nos­ti. A to pří­mo do kníž­ky na strán­ku k tomu urče­nou. V dal­ších kapi­to­lách autor pora­dí, jak za pomo­ci myš­len­ko­vých map psát krás­né pří­běhy, kali­gra­my, jak se stát dadais­tic­kým bás­ní­kem, jak paro­do­vat něja­ké lite­rár­ní dílo, jak se nau­čit psát v tem­pu nebo jak shr­nout obsah do něko­li­ka slov (jak vytvo­řit dob­rý hash­tag) nebo jak popsat foto­gra­fii. Všechny tyhle doved­nos­ti žáci zúro­čí nejen při hodi­nách čes­ké­ho jazy­ka. Myšlenkové mapy jsou vhod­nou meto­dou k uče­ní se cizí­ho jazy­ka, tře­ba ang­lič­ti­ny, ale také ve škol­ních před­mě­tech jako jsou děje­pis nebo občan­ská výcho­va. V závě­reč­ných kapi­to­lách autor pora­dí, jak si zapa­ma­to­vat jmé­na nebo jak zlep­šit poro­zu­mě­ní čte­né­mu tex­tu.
Brožovaná cvi­čeb­ni­ce Trénink moz­ku při­ná­ší mož­nos­ti, kte­ré mohou dětem, ale i dospě­lým sku­teč­ně pomo­ci se zapa­ma­to­vá­ním si či vyja­d­řo­vá­ním se a uče­ním. Pro nás dospě­lé asi bude poně­kud slo­ži­těj­ší opus­tit zaběh­lé tra­dič­ní způ­so­by, ale proč ne? Návod máme skvě­lý.


Trénink moz­ku pro 2. stu­peň ZŠ
Autor: Michal Černý
Ilustrace: Olga Tesařová
Počet stran: 42
Nakladatelství: BizBooks v Brně
Rok: 2018
Kniha ke kou­pi: Albatros Media
Hodnocení: 100 %

Autor:
0

Rozhovor s Kritýnou Bokovou o filmu Toman

S Ondřejem Trojanem to je váš dru­hý film. V Občanském prů­ka­zu jste hrá­la uči­tel­ku Pivoňkovou, sko­ro disi­dent­ku a teď role sou­druž­ky Miládky Třískalové. Nedotklo se vás to?

Naopak. Potěšilo. Že mě Ondřej obsa­zu­je do růz­ných poloh a můžu si vyzkou­šet věci, kte­ré mi jen tak někdo nena­bíd­ne.

Spolupráce po sed­mi letech, změ­ni­lo se za tu dobu něco.

Ne, je to jako s dob­rý­mi  kama­rá­dy, kte­ré jen dlou­ho nevi­díš. Kde jsme po Občanském prů­ka­zu skon­či­li, tam jsme na Tomanovi pros­tě navá­za­li.  A to bylo hez­ký.

Jaká je Milada Třískalová, sekre­tář­ka Zdeňka Tomana?

Miládka je na začát­ku šedá myš, kte­rá neví nic o svě­tě a mys­lím, ani o sobě, ale jak stou­pá s Tomanem, tak zjiš­ťu­je, jaké má mož­nos­ti, jak může pou­ží­vat své tělo, a kam až ji to může dostat. Není to oso­ba mně blíz­ká, ale jako kaž­dou roli, kte­rou hra­ju, i Třískalovou jsem se sna­ži­la obha­jo­vat a chá­pat a mít ji ráda. Bylo to těž­ké, v té době jsem neži­la, nevím, co by se mnou udě­la­la. Ale jsem nějak vycho­va­ná, a tak si mys­lím, že bych takhle nejed­na­la. Jenže nikdy člo­věk neví. Já si mys­lím, že ona byla do jis­té míry hlou­pá, naiv­ní. A najed­nou při­šla na to, jak se zajis­tit, jak být rela­tiv­ně v bez­pe­čí. Přestože v té době nebyl v bez­pe­čí nikdo.

Jak se vám toči­lo s reži­sé­rem Trojanem?

Jsou reži­sé­ři, kte­ří mají ten­den­ce všech­no vysvět­lo­vat a pak tako­ví, kte­ří neřek­nou sko­ro nic. Ondřej nechá­vá pro­stor, ale záro­veň cítím z jeho reak­cí, kdy jdu správ­ným smě­rem. Stačí, když řek­ne „Tohle se mi líbí“, nebo „Tohle zkus jinak“. Umí tak jem­ně navá­dět, není strikt­ní, tak­že se při prá­ci s ním cítím svo­bod­ně, a to je vel­ký dar.

A jaká byla spo­lu­prá­ce s Jiřím Macháčkem? Znáte se dlou­ho, máte za sebou spo­leč­né fil­my i diva­dlo. To je asi pak na pla­ce poho­da?

Někdy se s kama­rá­dem točí vlast­ně špat­ně, pro­to­že ho zná­te z osob­ní­ho živo­ta a vidí­te, kdy „hra­je“. Ale s Jirkou to tak vůbec nemám. On hra­je tak, že nevím, že hra­je. A je to hroz­ně cit­li­vý par­ťák, není ego­cen­t­ric­ký, dává pro­stor, jsme tan­dem. Jsou někte­ří her­ci, kte­ří se sou­stře­dí jen na sebe a toho dru­hé­ho zazdí. Jirka ne. Ano, moje role, Miládka, není krás­ný člo­věk, ale celý štáb a natá­če­ní bylo krás­né. Na to, jak je doba tře­tí repub­li­ky tem­ná, tak atmo­sfé­ra na pla­ce byla hroz­ně osvo­bo­zu­jí­cí. Byla tam pro­fe­si­o­na­li­ta, ale i vzduch a legra­ce.

Na roz­díl od Jiřího Macháčka jste své­ho dru­hé­ho herec­ké­ho part­ne­ra, slo­ven­ské­ho her­ce Mariana Mitaše, kte­rý hra­je budou­cí­ho pro­ku­rá­to­ra a vra­ha Karla Vaše, nezna­la vůbec. Jak se vám hrá­lo s ním?

No, prv­ní setká­ní mě zara­zi­lo. S Marianem jsme se potka­li až na pla­ce a on byl tak v roli, že půso­bil oprav­du děsi­vě. Až jsem si říka­la, že buď tak době hra­je, nebo je to oprav­du straš­ný člo­věk. Ale už po prv­ním natá­če­cím dni se uká­za­lo, že je úpl­ně v poho­dě a že k nám skvě­le zapa­dl. Jen ten prv­ní den váž­ně půso­bil na všech­ny, na Jirku i na Ondru, úpl­ně stej­ně. Jako hroz­ná sviněJ

A co poste­lo­vé scé­ny. V tomhle fil­mu se s nimi nešet­ři­lo.

Vždycky jsem před tako­vou scé­nou hroz­ně ner­vóz­ní. Je to div­né, před­stí­rat vášeň, ved­le na metr kame­ra­man, zvu­kař. Dostanu se jako­by nad sebe a říkám si, co to tady v dospě­los­ti před­vá­dím. Ale tře­ba Jirka mi neu­vě­ři­tel­ně pomá­hal pře­ko­nat stud, řek­li jsme si přes­ně, jak tu scé­nu pojme­me. Je to pak už spíš tako­vá cho­re­o­gra­fie. Ono ani jemu to neby­lo pří­jem­né. Takže se pak z vás sta­nou dvě spří­z­ně­né duše, kte­ré jen chtě­jí, aby to bylo za nimi.

Mohla jste si tyhle scé­ny nějak upra­vit na tělo?

Ve scé­ná­ři stá­lo, že se Třískalová musí svlék­nout. A pro­to­že já se nera­da svlé­kám, tak jsem muse­la vychyt­ra­le jít za Ondřejem a pora­dit mu, co je víc sexy. Že to odha­le­né tělo je prvo­plá­no­vé a že je lep­ší, když si Miládka sun­dá kalhot­ky, ale košil­ka zůsta­ne a fan­ta­zie může pra­co­vat. A Ondřej to naštěs­tí vzalJ

Když mlu­ví­te o cho­re­o­gra­fii. Jste vystu­do­va­ná taneč­ni­ce, ne hereč­ka. Jak to poci­ťu­je­te při hra­ní?

Když jdu na nové natá­če­ní, tak mám vždyc­ky v sobě stud a respekt k her­cům. Vím, že herec­tví vystu­do­va­li, umí mlu­vit, pou­ží­vat hlas. Tohle já stá­le dohá­ním, nemám tu jis­to­tu, kte­rou oni i díky ško­le mají. Tanec mi na dru­hou stra­nu pomá­há v tom, že si roli nasa­dím fyzic­ky. Například začnu cho­dit hrba­tá, schou­le­ná do sebe, nebo se nao­pak vypnu, nebo dokon­ce „vyprsím“, jako u role Miládky.  Mně to fyzic­ké zpět­ně pomů­že ucí­tit i uvnitř pocit té posta­vy a pak si ji držet

Víte, jak Milada Třískalová dopadla?

Špatně. Vzala si budou­cí­ho pro­ku­rá­to­ra vykon­stru­o­va­ných pro­ce­sů Karla Vaše. A o něm se ví, že byl sadis­ta.

Autor:
1

Rozvoj řeči. Zvuky a slabiky - Dobrý průvodce předškoláka na cestě do školní lavice

Osobité vese­lé ilu­stra­ce Venduly Hegerové mám moc ráda a nejsem sama. Výtvarnice, kte­rá se věnu­je pře­váž­ně ilu­stra­ci dět­ských knih, se nebrá­ní ani nauč­ným kníž­kám pro děti od nej­út­lej­ší­ho věku. Nejnověji dopro­vá­ze­jí její ilu­stra­ce bro­žo­va­nou cvi­čeb­ni­ci Petry Klapákové nazva­nou Rozvoj řeči. Zvuky a sla­bi­ky. Pracovní kníž­ka je pri­már­ně urče­ná pro před­ško­lá­ky, pomů­že i mlad­ším dětem nebo nao­pak prv­ňáč­kům. U kaž­dé­ho úko­lu je dopo­ru­če­ní pro věko­vou kate­go­rii dítě­te a stu­peň obtíž­nos­ti.

Odklady škol­ní docház­ky v sou­vis­los­ti se řečo­vý­mi vada­mi, dítě, kte­ré­mu je špat­ně rozu­mět nebo nemá ve svých šes­ti letech dosta­teč­nou slov­ní záso­bu – to je rea­li­ta sou­čas­nos­ti. Odborníci vidí hlav­ní pří­či­ny toho, proč dneš­ní děti mlu­ví hůře než jejich rodi­če v pasiv­ní zába­vě, jakou jsou tele­vi­ze, mobil­ní tele­fon, tablet nebo počí­tač a v nedo­stat­ku pohy­bu a neob­rat­nos­ti, pro­to­že moto­ri­ka mlu­vi­del sou­vi­sí s pohyb­li­vos­tí celé­ho těla.
Kniha Petry Klapákové nabí­zí šká­lu úko­lů, cvi­če­ní a her, kte­ré pomo­hou před­ško­lá­kům s roz­vo­jem řeči. Je roz­dě­le­na do dvou čás­tí. Prví se zamě­řu­je na roz­li­šo­vá­ní zvu­ků. Začíná se jed­no­du­chý­mi úko­ly a někte­ří rodi­če mož­ná budou krou­tit hla­vou nad tím, proč pěti­le­té dítě zno­vu učit, jak dělá kro­can, krá­va nebo osel, ale věř­te, že pro roz­voj a obrat­nost mlu­vi­del jsou prá­vě tyto zvu­ky ade­kvát­ním pro­cvi­čo­vá­ním. Tento úkol zvlád­ne už dítě ve věku 3 a půl roku.  Kromě zví­ře­cích zvu­ků tré­nu­je kníž­ka zvu­ky kolem nás, sou­vi­se­jí­cí s tech­ni­kou, zvu­ky, sou­vi­se­jí­cí s lid­ský­mi poci­ty, zvu­ky hudeb­ních nástro­jů. Druhá část kníž­ky nabí­zí mož­nos­ti, jak si hrát se slo­vy a sla­bi­ka­mi. Jednotlivé úko­ly pod­ně­cu­jí slu­cho­vé a zra­ko­vé vní­má­ní, roz­ví­je­jí aktiv­ní i pasiv­ní slov­ní záso­bu, jazy­ko­vý cit či fone­ma­tic­ký sluch. Také sti­mu­lu­jí kogni­tiv­ní funk­ce a jem­nou moto­ri­ku. Dítě se učí ryt­mi­zo­vat slo­va, počí­tat sla­bi­ky, což v prv­ní tří­dě „jako když najde“.
Nejvíce úko­lů je urče­no před­ško­lá­kům a sou­vi­se­jí s aktu­ál­ní­mi poža­dav­ky, kte­ré jsou kla­de­ny na děti, vstu­pu­jí­cí do sys­té­mu sou­čas­né­ho čes­ké­ho škol­ství.
Úkoly jsou poja­ty hra­vou for­mou, pro­vá­zí jimi posta­vič­ky dětí – Emy a Filipa, zadá­ní jsou jed­no­du­chá a snad­no pocho­pi­tel­ná. Některé úlo­hy jsou urče­né pro prá­ci rodi­če a dítě­te, jiné je mož­né apli­ko­vat v malých sku­pin­kách, napří­klad ve škol­kách.
Cvičebnice je dob­rým prů­vod­cem před­ško­lá­ka na ces­tě do škol­ní lavi­ce.


Rozvoj řeči. Zvuky a sla­bi­ky
Autor: Petra Klapáková
Ilustrace: Ludmila Hegerová
Počet stran: 72
Nakladatelství: Edika v Brně
Kniha ke kou­pi: Albatros Media a.s.
Hodnocení: 100 %

Autor:
0

Kdo bojuje, vyhrává

Skutečný příběh z pera mladičké bloggerky Jany Ryšánkové je osobním svědectvím o boji se zákeřnou nemocí. Janě diagnostikovali v pátém měsíci těhotenství rakovinu. Měla se rozhodnout, zda ona, nebo dítě. Rozhodla se vybojovat život svůj i život dítěte. Potom nastal čas léčby - operace, chemoterapie, ozařování a hodiny a hodiny v čekárnách nemocnic. Jana měla vše ještě mnohonásobně ztíženo těhotenstvím. S jakými pocity se probouzela? Jak to sdělila příteli, rodině a ostatním? Jak to přijali, jak je to ovlivnilo a hlavně jak se s tím vyrovnali oni i Jana? Jana se do boje pustila se vší vervou a odmítla si připustit sebemenší nezdar. A vyhrála.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 269.00 Kč

Autor:
Prima - 21.09.20180

Prima - 21.09.2018

Televizni program na 21.09.2018 na programech TV Prima.

Prima Family

Název programu Popis Od Do

Prima Max

Název programu Popis Od Do

Prima Cool

Název programu Popis Od Do

Prima Comedy Central

Název programu Popis Od Do
Děkujeme webu http://xmltv.tvpc.cz za poskynutí dat.
Autor:
0

Perníková chaloupka - Klasická pohádka v novém kabátě

Klasická pohád­ka v novém kabá­tě – tak lze shr­nout kniž­ní počin ilu­strá­to­ra Matteo Gaula. Textově jde o zda­ři­lý pře­klad z ang­lič­ti­ny, v pří­pa­dě této kni­hy pří­běh nevy­prá­vě­jí slo­va, ale hlav­ně ilu­stra­ce. Jak kla­sic­ké, tak vyře­zá­va­né lase­rem a důmy­sl­ně pou­ži­té v jed­not­li­vých obráz­cích. Nám dospě­lým mohou při­po­mí­nat jem­nou kraj­ku, dětem spí­še pavu­či­nu.
Vzhledem k námě­tu, kdy zlá mace­cha vyže­ne děti do hlu­bo­ké­ho lesa, kde se necha­jí zlá­kat per­ní­ko­vou cha­loup­kou a násled­ně přelstí Ježibabu, půso­bí kni­ha spí­še ponu­ře – ilu­stra­ce mísí odstí­ny čer­né, hně­dé, zele­né a mod­ré. Malé posta­vič­ky se na strán­kách v poza­dí lesa někdy ztrá­ce­jí, nao­pak zlá Ježibaba dosta­la vel­ký pro­stor. Pro úpl­ně malé děti v před­škol­ko­vém věku kníž­ka úpl­ně není, mého dvou­le­té­ho syna tem­né bar­vy a kost­na­tá, shr­be­ná Ježibaba s ost­rým nosem děsi­ly. Zaujmout by moh­la před­ško­lá­ky a děti mlad­ší­ho škol­ní­ho věku, kte­ré spí­še oce­ní lase­rem vyře­zá­va­né ilu­stra­ce, umně zasa­ze­né do obráz­ků. Představují stro­my, mří­žo­ví oken a dve­ří, ale tře­ba i déšť. Také obál­ka kníž­ky zaujme vyře­zá­va­ný­mi dveř­mi per­ní­ko­vé cha­loup­ky.
Knížka v pev­né vaz­bě má 26 stran, pří­běh je napsán struč­ně, sro­zu­mi­tel­ně a může se stát hezkou pohád­kou na dobrou noc. I když, někdy se liší od čes­ké ver­ze pří­bě­hu a je odra­zem dneš­ní doby. Zatímco za mých dět­ských let (a není to tak dlou­ho) byli Jeníček s Mařenkou rádi, že z dob­ro­druž­ství vyváz­li živí a zdra­ví a maxi­mál­ně si domů odnes­li něja­ký ten per­ní­ček nebo cukr­kan­dl, v dneš­ní per­ní­ko­vé cha­loup­ce je situ­a­ce jiná: „Ježibaba byla boha­tá a Jeníček s Mařenkou si všech­ny její pokla­dy vza­li. Sebrali kle­no­ty, pení­ze a dra­hé kame­ny a šťast­ně se vrá­ti­li domů. Tatínek děti objal a zlou mace­chu vyhnal z domu.“ Tradiční konec pohád­ky naštěs­tí nechy­bí ani v pří­pa­dě této moder­ní ver­ze: „A žili šťast­ně až do smr­ti.“


Perníková cha­loup­ka
Ilustrace: Mateo Gaule
Překlad: Eva Vyčítalová
Počet stran: 26
Rok vydá­ní: 2018
Nakladatelství: CPress v Brně
Kniha ke kou­pi: Albatros Media a.s.
Hodnocení: 80 %

Autor: