Denní archiv Září 20, 2018

0

Ondřej Hník – Růžena Hníková – Martina Chloupková: Diktáty trochu jinak pro 5. třídu

„Přečti si text – pro­cvi­čuj gra­ma­tic­ké jevy – napiš dik­tát na jed­nič­ku“ to je „mot­to“ pří­ruč­ky, kte­rá si kla­de žákům usnad­nit nároč­nou ces­tu pra­vo­pi­sem. Pokud se totiž děti chtě­jí oprav­du nau­čit psát bez chyb, nezbý­vá než pro­cvi­čo­vat, opa­ko­vat a ujas­ňo­vat si nejas­nos­ti.
Tato kníž­ka nava­zu­je na stej­no­jmen­né dik­tá­ty pro 3. a 4. roč­ník a jak auto­ři uvá­dě­jí, obě pub­li­ka­ce mohou slou­žit jako pod­po­ra při pří­pra­vě na osmi­le­té gym­ná­zi­um.
V dneš­ní výu­ce češ­ti­ny se mno­hem více než dří­ve dává důraz na čte­ní s poro­zu­mě­ním a správ­né pocho­pe­ní gra­ma­tic­ké­mu jevu. Klasické dik­tá­ty a pěti­mi­nu­tov­ky poma­lu ustu­pu­jí ino­va­tiv­ním pří­stu­pům. Jeden z nich je nabí­zen v této cvi­čeb­ni­ci dik­tá­tů – žák si nejdří­ve pře­čte text dik­tá­tu, pro­ve­de cvi­če­ní urče­ná k zafi­xo­vá­ní pra­vi­del a k pocho­pe­ní pra­vo­pis­ných jevů a až poté si dik­tát vyzkou­ší napsat.
Kniha má 20 kapi­tol včet­ně řeše­ní, roz­dě­le­ných do jed­not­li­vých gra­ma­tic­kých jevů. Začíná se pro­cvi­čo­vá­ním pod­stat­ných jmen, pokra­ču­je pří­dav­ný­mi jmé­ny tvr­dý­mi a měk­ký­mi, při­vlast­ňo­va­cí­mi, pro­cvi­čo­vá­ním zdvo­je­ných sou­hlá­sek, sho­dy pří­sud­ku s pod­mě­tem, zájme­na já, vlast­ních jmen, ale i věty jed­no­du­ché a sou­vě­tí. Nechybí opa­ko­vá­ní vyjme­no­va­ných slov nebo čís­lov­ky. Dvě před­po­sled­ní kapi­to­ly jsou věno­vá­ny sou­hrn­ným dik­tá­tům, pro­cvi­ču­jí­cím celé uči­vo páté­ho roč­ní­ku.
Diktáty ve cvi­čeb­ni­ci jsou krát­ké, obsa­hu­jí kolem šede­sá­ti slov. Zohledňují zájmy dneš­ních páťá­ků a jsou při­způ­so­be­ny jejich chá­pá­ní a vní­má­ní svě­ta oko­lo sebe. Diktát na pří­dav­ná jmé­na napří­klad vyprá­ví o Nejlepší mámě: „Maminka vyra­zi­la na pra­vi­del­ný ran­ní nákup. Venku pano­val sych­ra­vý pod­zim, pro­to si vza­la bílý tep­lý šátek. A co vše kou­pi­la? Pravý vče­lí med, kozí sýr, vep­řo­vý salám, bylin­ko­vý čaj a Alíkovi vel­kou kost. K obě­du uva­ři­la polév­ku s ját­ro­vý­mi kned­líč­ky a hově­zí peče­ni. Vřelými slo­vy jsme jí podě­ko­va­li za chut­ný oběd. Po obě­dě nám pře­čet­la napí­na­vý pří­běh z Verneovy kni­hy.“ V šes­ti násled­ných cvi­če­ních mají děti k pří­dav­ným jmé­nům v tabul­ce dopl­nit správ­né pod­stat­né jmé­no z dik­tá­tu a určit jejich mluv­nic­ké kate­go­rie, pře­psat správ­ně text, v němž jsou chy­by, zasou­tě­žit si – po dobu dvou minut psát co nej­ví­ce pří­dav­ných jmen tvr­dých, pří­dav­ných jmen měk­kých a pří­dav­ných jmen při­vlast­ňo­va­cích, za pomo­ci pří­dav­ných jmen z dik­tá­tu vyluš­tit kří­žov­ku a dopl­nit správ­né tva­ry stup­ňo­va­ných pří­dav­ných jmen.
Jednoduchá zadá­ní, hra­vé úlo­hy a barev­né ilu­stra­ce chlap­ce a dív­ky jsou pří­jem­ným bonu­sem této auto­ry dob­ře kon­ci­po­va­né cvi­čeb­ni­ce.


Diktáty tro­chu jinak pro 5. tří­du ZŠ
Autoři: Ondřej Hník – Růžena Hníková – Martina Chloupková
Ilustrace: Aleš Čuma
Počet stran: 64
Nakladatelství: Fragment
Rok vydá­ní: 2018
Kniha ke kou­pi: Albatros Media a.s.
Hodnocení: 100 %

Autor:
Balet NdB na 4. ročníku unikátního cyklu HUDBA A VÍNO0

Balet NdB na 4. ročníku unikátního cyklu HUDBA A VÍNO

Unikátní cyklus HUDBA A VÍNO pod garancí České filharmonie proběhne v pátek 21. září 2018 ve Valticích v zámecké jízdárně! Hlavní program večera je klavírní koncert Vladislava Kerna a Ivo Karhánka spojený s degustací vín, na jehož závěr zatančí sólisté Baletu NdB Andrea Popov Smejkalová, Ivan Popov, Dilyana Yaneva a Doychin Dochev v choreografii Mária Radačovského vytvořené k této příležitosti!

Celý text na stránkách Národního divadla Brno

Autor:
0

Do Ulice dnes vstupuje Jitka Smutná. Veze si s sebou smutné tajemství…

Ve sna­ze narov­nat sta­ré rodin­né křiv­dy a po letech se setkat se svým bra­t­rem Vlastou Peškem (Rudolf Hrušínský). S tako­vý­mi úmys­ly dnes při­jíž­dí do Ulice Jitka Smutná ali­as Marie Vránová. Setkání s bra­t­rem, se kte­rým ji roz­dě­li­ly sta­ré svá­ry, ale pro­běh­ne úpl­ně jinak, než si před­sta­vo­va­la…

Vlasta Pešek v pátek osla­ví sedm­de­sá­ti­ny, a to je dob­rá pří­le­ži­tost pro setká­ní s rodi­nou. Amálie (Dana Syslová) i Mariina dce­ra Blanka (Linda Rybová) by byly rády, aby se u této pří­le­ži­tos­ti sou­ro­zen­ci udobři­li, jenomže Pešek o setká­ní se sestrou Marií nesto­jí. Nezapomněl jí, co mu před lety řek­la. Marie přes­to sebe­re odva­hu a už dnes večer stisk­ne zvo­nek u domu jeho domu. Aniž by tuši­la, jak zásad­ní ten­to krok v dal­ším živo­tě zne­svá­ře­ných sou­ro­zen­ců bude… Jak tohle setká­ní dopad­ne? A odpus­tí si navzá­jem sta­ré křiv­dy?

Rozhovor s Jitkou Smutnou

Ač sou­ro­zen­ci, jsou Marie a Vlasta jako oheň a voda. I pro­to je jejich vztah kom­pli­ko­va­ný. Jedno ale mají spo­leč­né. Oba jsou až pří­liš tvr­do­hla­ví a hrdí na to, aby udě­la­li prv­ní krok ke smí­ře­ní. Roky spo­lu nemlu­vi­li, proč, to ví jen oni dva. Až Mariina nemoc ji donu­tí udě­lat vstříc­né ges­to, a tak se den před Peškovými sedm­de­sá­ti­na­mi obje­ví na pra­hu jeho bytu….

Jitko, jaká je Marie?
Marie je žen­ská, kte­rá má sta­tek a nebo­jí se fyzic­ké prá­ce. Musí být mana­žer­sky schop­ná, musí mít ráda pří­ro­du. Protože se nachá­zí v těž­ké život­ní situ­a­ci a není si jitá tím, kolik času jí ješ­tě zbý­vá, roz­hod­la se, že napra­ví vzta­hy ve své rodi­ně a poku­sí se najít po letech ces­tu ke své­mu bra­t­ro­vi, Vlastovi Peškovi.

Je něco, co vás s posta­vou Marie spo­ju­je?
Určitě lás­ka k pří­ro­dě. Fyzická prá­ce mě těší a prá­ce na zahra­dě úpl­ně nej­víc. Navíc s Rudolfem Hrušínským máme už léta spo­leč­né­ho koníč­ka, a to je ryba­ře­ní. Svoje úlov­ky nemě­řím na cen­ti­me­t­ry, ale na pocit rados­ti a pohy­bu v pří­ro­dě.

Kam nej­ra­dě­ji vyrá­ží­te na ryby? 

Mně je to úpl­ně jed­no, když to bude malá říč­ka nebo ryb­ník a budu tam jen pro­to, abych namo­či­la pru­ty, i za to budu ráda. Hladiny ryb­ní­ků, jezer, řek, to je vel­ká ener­gie, kte­rou si ráda vozím do měs­ta. Nejsem spe­ci­a­lis­ta a nemám tolik času, naštěs­tí
je mno­ho sou­kro­mých ryb­ní­ků, o kte­ré se maji­te­lé báječ­ně sta­ra­jí. V někte­rých jsou vel­ké kusy. Ale já vel­ké kap­ry pouš­tím.

Jak se vám líbí v Ulici?
Nemám za sebou ješ­tě mno­ho natá­če­cích dní. Točila jsem s Rudolfem Hrušínským a Danou Syslovou. S obě­ma se znám vel­mi dob­ře, s Danou hra­je­me v diva­dle a Rudolf je můj spo­lu­žák z DAMU, cho­di­li jsme spo­lu dokon­ce do roč­ní­ku. S Lindou jsme spo­lu nikdy nehrá­ly, ale je to skvě­lá hereč­ka a zají­ma­vý člo­věk. Ale znám tady mno­ho lidí, ten herec­ký život je pro­měn­ný, a tak si mys­lím, že se mi tu bude líbit.

Překvapilo vás něco v Ulici?
Příjemně mě potě­ši­lo cho­vá­ní štá­bu. Všichni lidé, se kte­rý­mi jsem se potka­la, jsou sehra­ní a pro­fe­si­o­nál­ní. To mě těší, zatím se mi tu líbí.…

Autor:
0

King Skate - SVOBODA

„Ta dyna­mi­ka toho skej­tu, ta svo­bo­da, když jedeš, to je tak krás­ná věc.“

Tomáš Fiala

„Celej ska­te­bo­ard začal tim slo­vem svo­bo­da. Žádný vázá­ní na nic, na niko­ho. Takhle jsem to měl. Nebyla to svo­bo­da ve smys­lu svo­bo­dy Západu nebo svo­bo­dy pohy­bu po měs­tě. Svoboda
jako nezá­vis­lost na čem­ko­li. Takhle čis­tě, ener­ge­tic­ky, ven z uza­vře­ný­ho pro­sto­ru.“

Simon Thiele

„Teď mi napsa­la kama­rád­ka, že od tý doby, co se se mnou sezná­mi­la, kou­ká po měs­tě víc na skej­ťá­ky. A říka­la: Včera jsem vidě­la dva klu­ky, jeli v noci širo­kou uli­cí z kop­ce a vlá­ly za nima koši­le. To byl pocit svo­bo­dy‘ Sám jsem to takhle poe­tic­ky nevní­mal, člo­věk to bere jako samo­zřej­most. Nakoupit, na prk­ně. Je to ale dodneš­ka pocit něja­ký svo­bo­dy. Člověk jez­dí po měs­tě, ta rych­lost a tak. Tohle jed­no­du­chý jež­dě­ní, hez­ky se svézt. Z toho ska­te­bo­ar­ding vznik­nul. Drandili jenom z kopeč­ka, ale měli ten bez­vad­nej fee­ling. Je super vysko­čit, tři­krát oto­čit prk­no a dopad­nout.“

Robert Thiele

„To je ten pocit, když sto­jíš na prk­ně. Jako když sur­fu­ješ. Supr pocit, když jez­díš.
A to je jed­no, co. Já nikdy nejez­dil new scho­ol a něja­ký tri­ky, ale když jedeš z kop­ce a můžeš dělat, co chceš, to je podob­ný jako sur­fo­vat nebo jez­dit ten snow­bo­ard. Skejt je přece jen tro­chu jinej, máš tam ten asfalt, tvr­dej na padá­ní, ale ten pocit z jízdy je pro mě jeden z nej­hez­čích poci­tů, kte­rý si můžeš sám navo­dit; k tomu pat­ří sex, sur­fo­vat na vlnách a tako­vý­hle věci.“

Petr Pletánek

Autor:
0

King Skate - PRVNÍ SKEJTY

„Navohejbaný ple­chy, nějaký gumo­vý koleč­ka, ložis­ka sypa­ný... Hrozný. Ty počát­ky byly hroz­ný.“

Luděk Váša

„Můj prv­ní skejt, to je asi stej­nej pří­běh jako kde­ko­li jin­de v repub­li­ce. Prostě jsme vyříz­li prk­na do ová­lu, vza­li koleč­ko­vý brus­le z NDR, kte­rý se ten­krát dová­že­ly v rám­ci RVHP, a ty jsme při­šrou­bo­va­li k prk­nu.“

Míra Bartoš

„Prkna zbou­cha­ný z koleč­ko­vejch brus­lí, že jo. Prkýnka na maso jsme uříz­li a jez­di­lo se. Ono to teda vůbec neje­lo. Člověk do toho kopnul, a ono to neje­lo. Dneska by to člo­věk musel brát opa­tr­ně, a stej­ně by se roz­se­kal. Ty brus­le, ty koleč­ka pro děti, byly asi spíš na to, abys po nich cho­dil.“

Robert Thiele

„První skejt jsem udě­lal z jed­ný koleč­ko­vý brus­le, na kte­rou jsem hodil foš­nu. No a na foš­nu ten­krát ješ­tě ne šmi­r­gl, ale gumo­vou podláž­ku pod nohy do auta. Prkno z beto­nář­ský pře­kliž­ky. Tvary se okou­ka­ly z časá­ků.“

Ivan Pelikán

„Udělali jsme skejt ze sta­rých brus­lí, kte­rý měly tře­cí ložis­ka, to zna­me­ná, že to vůbec neje­lo. Nemohls to ole­jo­vat, pro­to­že to byla umě­lá hmo­ta, kte­rá se oka­mži­tě roz­blepta­la.“

Simon Thiele

„Já si udě­lal skejt i v díl­nách. Jak ve ško­le kon­cem roku musíš udě­lat něja­kej kou­sek a dosta­neš za to body. Hliník jsem roz­pus­til z vál­ců od pio­ný­ra a z toho jsem lil ty úchy­ty. Prkno jsem udě­lal v truh­lár­ně a koleč­ka vysou­stru­žil. Cenu jsem nevy­hrál, pro­to­že se komu­nis­ti dozvě­dě­li že jsem chtěl na Západ. Tak jsem to prk­no teh­dy dal Mílovi Antošovi, on ho mož­ná ješ­tě má.“

Petr Pletánek

Autor:
0

King Skate - ZAČÁTKY

„Vo týhle době těž­ko někdo může říkat něco tako­vý­ho, jako­že něco udě­lal prv­ní, pro­to­že tady nezá­vis­le na sobě ve stej­nou dobu exis­to­va­ly par­ty, kte­rý ten skejt obje­vi­la a zkou­še­ly a nará­že­ly na stej­ný pro­blémy. Já jsem dokon­ce čet v novi­nách, že v roce 1928 v Chucli někdo vymys­lel druh skej­tu, na kte­rým tam jez­dil. Proto nemů­žeš říct, kdo s čím popr­vé začal. Najednou se skej­ťá­ci zača­li obje­vo­vat na růz­ných mís­tech, na kop­cích hlav­ně, a děla­li to, ani nevě­dě­li jak. Jako když dáš něja­ký zna­me­ní a všich­ni začnou vychá­zet ven.“

Simon Thiele

 

„Prkna jsme si s Matějem při­vez­li v roce 76, když byl táta v Americe nomi­no­va­nej na Oscara za Kukačky. Předtím nás tam nechtě­li pouš­tět, tak zas napsal něja­ký­mu minis­tro­vi a oni řek­li dob­ře, ale jenom klu­ci s dědou. Nám bylo ten­krát dva­náct. Pustili nás na deset dní, a kdy­by se dohle­dal ten den, kdy bylo to pře­dá­ní cen, tak se zjis­tí přes­ně, kdy jsme měli prv­ní­ho skej­ta. Úplně přes­ně vim, jak někdo táto­vi říká na veče­ři: Hele, už jsi jim kou­pil skej­ta?‘ A on: Né, co to je?‘ To je tako­vý to prkýn­ko, to tady šíle­ně letí, všich­ni to kupu­jou, klu­ci na tom jezděj po uli­ci.‘ Měl kolem tý cere­mo­nie straš­nejch sta­ros­tí, tak se o nás vždyc­ky někdo celej den sta­ral. Řek: Běžte
a kup­te jim to.‘ Si pama­tu­ju, jak při­nes­li tako­vý dva skej­ty, jeden žlu­tej a dru­hej alo­vej, až sko­ro růžo­věj. Takový plas­to­vý ryb­ky, úpl­ná kla­si­ka. Jako se to teď vra­cí do módy. No a my jsme už nevy­dr­že­li nikdy a nikde v kli­du... ani na veče­ři. Hned nás to chyt­lo. Tejden nato jsme s tím při­je­li do Čech. Do tý doby jsem na tom v Praze niko­ho nevi­děl.“

Petr Forman

 

 

„Vary nebo Praha byly prv­ní, dneska už se to přes­ně neví, i když řikám, že Vary byly prv­ní, pro­to­že Jirka Vávra z Varů při­jel do Prahy na kole­je a tam to od něj okou­ka­li. Pak se při­da­li Slunce, Pecháček, Formani, celá ta pakár­na tam. Pak to začli v Plzni a až roky potom Prachatice a tohle­to.“

Petr Pletánek

 …

Autor:
0

King Skate - JAK JSME SKLÁDALI SOUNDTRACK SNŮ

40 pís­ni­ček, 20 kapel z Československa i ze zahra­ni­čí, účet za mili­on a taky něko­li­ka­mě­síč­ní prá­ce. Výsledkem je soun­d­track, kte­rý nemá v čes­kém fil­mu obdo­by.

Film King Skate vyprá­ví o začát­cích ska­te­bo­ar­din­gu v Česku za soci­a­lis­tic­ké nor­ma­li­za­ce. Vychází z hodin uni­kát­ní­ho archiv­ní­ho mate­ri­á­lu, kdy skej­ťá­ci sami natá­če­li, co zaží­va­li: a nešlo jenom o závo­dy a pře­ko­ná­vá­ní rekor­dů. „Ještě tři buch­ty a je to prí­ma mejda­nov­ka,“ citu­je Ivan Zobák Pelikán dobo­vou povíd­ku ze skej­to­vé­ho pro­stře­dí. My jsme jako mejda­nov­ku vní­ma­li celý film. Jak tou nakaž­li­vou, svo­bo­do­my­sl­nou nála­dou ale naoč­ko­vat divá­ka? Pomocí muzi­ky.

Když jsem sle­do­val rarit­ní záznam z VHS z fre­esty­lo­vé exhi­bi­ce na Strahově, zau­ja­lo mě, jak jeden ze skej­ťá­ků jez­dí na roze­rva­nou Love Will Tear Us Apart od Joy Division a dru­hý tře­ba na roz­pus­ti­lou Girls od Beastie Boys. „Tehdy jsi byl rád, že vůbec máš kaze­tu se západ­ní muzi­kou,” říkal mi hudeb­ník Martin Přikryl, s nímž jsme pís­nič­ky do fil­mu dáva­li dohro­ma­dy. „V osm­de­sá­tejch letech bylo jed­no, jest­li na áčku byli The Clash a na béč­ku Elton John – poslou­chal jsi obo­je, pro­to­že výhrou bylo už jenom to, že jsi to měl.” Takový pří­stup se mi líbil už jenom pro pes­t­rost žánrů a sty­lů. „Celkově hud­ba je se skej­tem hod­ně pro­po­je­ná. Byli v tom Devo, The Clash, Madness, B-52’s a samo­zřej­mě Pistole,” vzpo­mí­ná Honza Peterka v kni­ze Prkýnka na maso jsme uříz­li. Určuje tak směr naše­ho pát­rá­ní. „Tady burá­ce­li Dead Kennedys,” roz­přa­hu­je ruce Ivo Škrabal na vzne­še­ném barok­ním náměs­tí v Poličce. „Byl tam ten punk,” vzpo­mí­ná Petr Karlíček. Vzápětí shr­nu­je svo­jí moti­va­ci do skej­tu: „bejt odliš­nej, jinej, pro­vo­ko­vat. V tom odli­šo­vá­ní bejt nej­lep­ší a do toho ten adre­na­lin.“

Při sklá­dá­ní soun­d­trac­ku je ale hlav­ní poslou­chat ten film – mohl jsem do střiž­ny nosit desít­ky pís­ni­ček, Martin Přikryl mohl posí­lat dal­ší, ale prav­da se stej­ně uká­za­la, až když stři­hač Šimon Hájek tu pec­ku vzal a při­le­pil k obra­zu. Co fun­go­va­lo? Rytmus a nála­da Freedom of Choice od DEVO. The Clash a I Fought The Law. Anarchy In The UK od Sex Pistols. A potom Eighties od Killing Joke, ten syro­vý, tvr­dý zvuk s jed­no­du­chým refré­nem „Eighties, I’m living in the eigh­ties!“ Nezůstávali jsme ale jenom u ang­lo­sas­ké­ho zvu­ku, pro sebe­vra­žed­nou sek­ven­ci ská­ká­ní do dál­ky jsme vybra­li nej­vět­ší hit bel­gic­kých Plastic Bertrand – Ca pla­ne pour moi. K tomu bylo tře­ba při­po­čí­tat vějíř domá­cích dobo­vých inter­pre­tů. I tady jsme chtě­li pře­de­vším roz­pro­střít žán­ro­vý vějíř co nej­ší­ře­ji.

Když se mlu­ví o Strahově, nemů­že chy­bět Visací zámek a jejich Stánek. A zatím­co praž­ské pás­kov­ství pros­tě musí zastu­po­vat Garáž, co potom? Slovenská scé­na! Slovenské hvězd té doby Miro Žbirka a Laco Lučenič. Kostru naše­ho „soun­d­trac­ku smr­ti“, jak jsme si náš pla­y­list pře­křti­li na Spotify, pak tvo­ří nověj­ší muzi­ka, kte­rá ale vychá­zí z pun­ko­vých ane­bo sur­fo­vých koře­nů. Využili jsme něko­lik skla­deb od Pravdy, pio­ný­rů fran­couz­ské­ho electroc­la­she, a taky pís­ně čes­kých Wild Tides. Celkem jde o 40 pís­ni­ček od dvou desí­tek inter­pre­tů.

Šimon Šafránek

Autor:
0

King Skate - ROZHOVOR SE ŠIMONEM ŠAFRÁNKEM

Stěžejní sou­čás­tí fil­mu jsou uni­kát­ní dobo­vé zábě­ry. Jakým obje­mem fil­mo­vé­ho mate­ri­á­lu jste se muse­li pro­bí­rat? Kdo byli ti, kte­ří teh­dej­ší skej­to­vou komu­ni­tu natá­če­li?

Měli jsme asi 25 hodin archi­vů od samot­ných skej­ťá­ků. Jde o úžas­né zábě­ry, natá­če­né pře­de­vším na 8mm film. Od té doby je navíc nikdo nevi­děl. Při jejích sle­do­vá­ní mě pře­kva­pi­la kame­ra­man­ská schop­nost samot­ných skej­ťá­ků. Zatímco Ivo Škrabal pre­ciz­ně natá­čel závo­dy, Vojta Kotek natá­čel roze­smá­tou par­tu. Ondra Sudek zazna­me­ná­val začát­ky skej­tu v Plzni a podob­ně. Petr Kotting zase dostal od horo­lez­ců pár cívek s barev­ným 16mm fil­mem. Vzal je na závo­dy do Karlových Varů a poří­dil napros­to fan­tas­tic­ké akč­ní zábě­ry; uklá­dal kame­ru do dět­ské­ho kočár­ku, aby se nekle­pa­la a moh­la jet ved­le skej­ťá­ka, počí­nal si hod­ně vyna­lé­za­vě.

Jaké zábě­ry na tobě zane­cha­ly nej­sil­něj­ší dojem?

Působivé jsou zábě­ry sko­ku do dál­ky, to byla adre­na­li­no­vá dis­ci­plí­na, kdy se jez­dec nechal roz­tla­čit, a pak v rych­los­ti pře­sko­čil na jiné prk­no, tře­ba ve vzdá­le­nos­ti pět met­rů. Často se při­tom pada­lo. Obrázky z Březin, kde posta­vil Ivo Škrabal ram­pu v lese a jez­di­lo se tam v létě, mají až hipísác­ky svo­bo­do­my­sl­nou nála­du, nao­pak výlet do východ­ní­ho Berlína je plný pun­ko­vé pro­vo­ka­ce. Líbí se mi bizar­ní detai­ly – díky někte­rým jsme se dosta­li k novým hrdi­nům. Když jsme se díva­li na test pře­pi­sů v UPP, všim­nul jsem si roz­če­pý­ře­né­ho blonďá­ka, kte­rý po asfal­tě brus­lil na sku­teč­ných brus­lích až jis­kry léta­ly. Vojta Kotek pro­zra­dil, že je to Petr Karlíček. Za pár týd­nů na to už jsme za ním vyra­zi­li a nako­nec se stal jed­nou z tvá­ří z fil­mu.


Do King Skate se nako­nec poda­ři­lo dostat výpo­vě­di osmi skej­ťá­ků. Bylo těž­ké se s nimi spo­jit?

Když jsem s pro­jek­tem začí­nal, oslo­vi­la jsem Kateřinu Černou z Negativu – ona mezi těmi skej­ťá­ky vyrůs­ta­la. Díky tomu je všech­ny zna­la. Její kama­rád Vojta Kotek je roze­ný archi­vář té skej­to­vé scé­na a stal se naším odbor­ným porad­cem. Čili dostat se k nim neby­lo pro­ble­ma­tic­ké. Navíc všich­ni na tu dobu hroz­ně rádi vzpo­mí­na­jí, je na nich vidět, že to pro­ži­li napl­no. A mají z toho radost.

S fil­mem jsi strá­vil roky živo­ta. Jaké nej­vý­raz­něj­ší zážit­ky sis z toho­hle obdo­bí odne­sl?
Byl to nej­vět­ší pro­jekt, kte­rý jsem dosud udě­lal, a mám pocit, že jsem se kaž­dý den pře­de­vším pořád něco učil. Co se nála­dy týče, ohrom­ně na mě zapů­so­bi­la svo­bo­do­my­sl­nost té par­ty. To, jak byli týden někde v lese, ane­bo i jenom přes víkend někde na náměs­tí, děla­li blbos­ti, heco­va­li se, milo­va­li se a byli svý­mi pány. Takhle to čtu a při­jde mi to nej­víc.

Z fil­mu dýchá neu­vě­ři­tel­ná ener­gie, život skej­ťá­ků byl pod­le vše­ho jeden veli­ký mejdan. Co bylo nej­vět­ší výzvou, když jste se tuhle nála­du sna­ži­li pře­nést na plát­no?

Od začát­ku jsme vědě­li, že se bude­me hod­ně opí­rat o dobo­vou muzi­ku. Hudba totiž půso­bí suges­tiv­ně, doká­že zpro­střed­ko­vat kon­krét­ní nála­du mno­hem přes­ně­ji, než obraz. Nakonec ve fil­mu máme asi 40 pís­ni­ček od 20 kapel, čes­ké i svě­to­vé, nové, ale pře­de­vším dobo­vé.

Autor:
0

King Skate - ŠIMON ŠAFRÁNEK

ŠIMON ŠAFRÁNEK

*1977, Praha

Filmař, spi­so­va­tel a novi­nář. V nul­tých letech se věno­val pře­de­vším video­kli­pům pro čes­ké (Tata Bojs, Sunshine, The Prostitutes, Moimir Papalescu And The Nihilists) i zahra­nič­ní (Pelussje, Hangmás, The Fullbliss) pro­jek­ty. Pro Českou tele­vi­zi nato­čil hudeb­ní sérii Kombo, i kon­cert­ní zázna­my vystou­pe­ní J.A.R. nebo Tomáše Kluse. Věnuje se i hudeb­ním doku­men­tům: v roce 2004 dokon­čil sní­mek o fanouš­cích Nicka Cavea The Myth, v roce 2016 vytvo­řil doku­ment o revi­va­lo­vých kape­lách Země revi­va­lů. V roce 2018 debu­tu­je celo­ve­čer­ním doku­men­tem King Skate.

Napsal román Fleischerei 36 (2008) a nove­lu 23 (2005). Články a roz­ho­vo­ry pře­de­vším s fil­mo­vou tema­ti­kou při­spí­vá do čes­kých novin a časo­pi­sů. Působí též v DJ usku­pe­ní The Fakes.

KOMENTÁŘ REŽISÉRA

Začalo to před něko­lik lety. Nikoli na kop­ci a niko­li v ram­pě. Na gau­či. To odpo­led­ne, kdy jsem ote­vřel kníž­ku svých přá­tel a zná­mých, Martiny Overstreet a Michala Nanoru. Jmenuje se Prkýnka na maso jsme uříz­li. Nepatřila mi, neda­la se už kou­pit. První jas­ná vzpo­mín­ka na tenhle pro­jekt je Městská knihov­na v Praze. Po dlou­hých letech jsem se tam při­hlá­sil, abych si mohl Prkýnka vypůj­čit. Od pře­páž­ky rych­le domů, ta bichle jako tro­fej, ote­vři ty strán­ky! Bylo to tam hned. Slova mi vyska­ko­va­la do očí, kři­če­la neob­vyk­lým zau­je­tím a váš­ní, lás­kou. A potom ty fot­ky! Archívní moment­ky, co vibru­jí i po letech pohy­bem. A ten pohyb mě zau­jal. Protože co je film, když ne pohyb? Tekutý čas, kte­rý můžu pro­žít a zažít, zatím­co u fot­ky si pří­běh a kon­text domýš­lím. Jízda na ska­te­bo­ar­du má pro mě navíc odjak­ži­va roman­tic­ký nádech svo­bo­dy; vykaš­lat se na všech­no a pro­s­tě jet. Ozvuk toho pra­vě­ké­ho instink­tu, vyšpl­hat se na koně, nasou­kat do auta ane­bo sko­čit na to prkén­ko s koleč­ky. Vypálit pryč, vyfi­čet, vysviš­tět pro­sto­rem. Adrenalin, dob­ro­druž­ství. Tohle pio­nýr­ství mě fas­ci­nu­je, ta mož­nost být u něče­ho nevy­zkou­še­né­ho, u něče­ho his­to­ric­ky nové­ho...

Byl jsem si pro Prkýnka v knihov­ně pak ješ­tě něko­li­krát. Navazoval jsem v pořad­ní­ku sám na sebe. Vypisoval jsem si vzpo­mín­ky a psal poznám­ky, sta­věl prv­ní námět a scé­nář Snažil jsem se potkat s Michalem a Martinou, chtěl jsem je mít v týmu. Oba byli nesmír­ně vytí­že­ní, trva­lo to asi rok. A pak samo­zřej­mě sta­čí pár minut nad jed­nou sodov­kou. S pro­du­cen­tem to bylo podob­né. Vždyť do skej­ťác­ké par­ty pat­ří i Kateřina Černá z Negativu, s níž jsem se kaž­dý rok potká­val na fes­ti­va­lu v Cannes. Kateřina mě před­sta­vi­la Vojtovi Kotkovi, kte­rý peč­li­vě schra­ňu­je skej­ťác­ké fil­mo­vé archí­vy. Vojta mi posky­tl 130 giga­baj­tů fil­mo­vých archí­vů a já s tím dis­kem zase téměř běžel domů. USB do USB a pojď!

Čím déle jsem archi­vy sle­do­val, tím jas­ně­ji z nich vystu­po­va­ly růz­né úhly pohle­du: někdo se věnu­je závo­dům, jiný rad­ši sko­pi­či­nám kama­rá­dů. Archívy jsem potře­bo­val dopl­nit výpo­věď­mi a pří­běhy skej­ťá­ků.

Potkávali jsme je na mís­tech, kte­rá pro ně byla klí­čo­vá – praž­ský Strahov, kde stá­la prv­ní ram­pa, les­ní mýti­na u Poličky, kde se pořá­da­ly sum­mer cam­py a pra­cha­tic­ký spor­tov­ní are­ál, kde se kona­la setká­ní stej­né­ho jmé­na. V Karlových Varech jsme pak hle­da­li pozůstat­ky požár­ní nádr­že, kte­rá skej­ťá­kům slou­ži­la za náhra­du kali­forn­ské­ho bazé­nu.

Se stři­ha­čem Šimonem Hájkem jsme trá­vi­li měsí­ce ve střiž­ně. Nakonec jsme tam byli sko­ro rok. Ale teď se kruh uza­ví­rá, film je hoto­vý a těší­me se, že jej uká­že­me těm, kte­ří se o něj zaslou­ži­li nej­víc; totiž skej­ťá­kům samot­ným, a to tam, kam sami léta jez­di­li – na fes­ti­va­lu ve Varech. Protože spo­lu s nimi chce­me žít svo­dob­ně, aniž by nám někdo říkal tři dva jed­na start.…

Autor:
0

King Skate - SYNOPSE - PROČ TENTO FILM

SYNOPSE

Přilepit se k beto­nu. Vysvištět pro­sto­rem. Mít to všech­no v pohy­bu. Skateboard! V šedi ČSSR 70. a 80. let něco úpl­ně jiné­ho, úpl­ně nové­ho. Láska na prv­ní pohled. Nekonečnej mejdan. Adrenalin. Kultovní posta­vy čes­ké­ho a svě­to­vé­ho ska­te­bo­ar­din­gu v pří­bě­zích zlá­ma­ných kos­tí, nezlom­ných přá­tel­ství a divo­ké jízdy za svo­bo­dou upro­střed komu­nis­mu.

PROČ TENTO FILM

„No pro­to­že jsme do něj polo­ži­li tolik úsi­lí a srdíč­ka, jako už dlou­ho do niče­ho. Ani přes­ně nevím, proč je to tak divo­ce sil­ný a mag­ne­tic­ký mate­ri­ál. Jestli je to těmi archí­vy, hud­bou, těmi neo­hro­že­ný­mi hrdi­ny v hlav­ních rolích. No, něco pros­tě na tomhle mejda­no­vém fil­mu je, a má to sílu uhra­nout i lidi, kte­ří se o skej­ty prak­tic­ky vůbec neza­jí­ma­jí. Ověřil jsem si to už něko­li­krát na růz­ných zku­šeb­ních pro­jek­cích, kam jsem zval zná­mé, kte­rým se koli­krát moc nechtě­lo, ale nako­nec do jed­no­ho odchá­ze­li v pří­jem­ném pře­kva­pe­ní a se širo­kým úsmě­vem. To je pro mě dob­rý důvod poku­sit se King Skate šířit dál a dál.“

Ivo Andrle, Aerofilms

 …

Autor:
Již zítra! 21. 9. 2018! Mimořádné představení baletu Black and White!0

Již zítra! 21. 9. 2018! Mimořádné představení baletu Black and White!

Představení, se kterým jsme objeli půl Evropy a Čínu! V pátek 21. 9. 2018 mimořádně v Mahenově divadle s tím nejlepším obsazením! Prince Siegfrieda zatančí sólista Arthur Abram, Rotbarta sólista Martin Svobodník, který byl za tuto roli nominován na cenu Thálie, Bílou labuť první sólistka Eriko Wakizono a Černou labuť první sólistka Ivona Jeličová!  ... V naší moderní verzi Labutího jezera nabízíme příběh hlavní postavy, prince Siegfrida, který prochází složitou životní situací spojenou s léčbou těžkého onemocnění – rakoviny. Někdy stačí sekunda – a život se převrátí naruby. Siegfried hledá sám sebe v kráse něžného a téměř dokonalého tvora, jakým je Labuť. Stejně jako princ v klasické verzi příběhu, i on stojí před volbou. Bílá a černá… Je bílá barva opravdu tak nevinná, nebo je daleko nebezpečnější než černá?

Celý text na stránkách Národního divadla Brno

Autor:
0

Kožní pigmentové projevy

Kožní melanocytové pigmentové léze jsou nejčastějšími kožními projevy, které se vyskytují u dětí i dospělých. Kniha dává ucelený přehled o jejich projevech, vysvětlení základních pojmů, klinické i histologické nálezy. Autor zmiňuje i diferenciální diagnostiku. Publikace s bohatou obrazovou částí je určena pro řadu lékařských odvětví. Kniha obsahuje 178 barevných, 17 černobílých obrázků a 2 schémata.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 408.00 Kč

Autor: