Denní archiv Září 11, 2018

0

Kde se vzal nešvar jménem taktizování v českých reality show?

Taktika, tak­tik, tak­ti­zo­vá­ní, ale tře­ba taky hráč. V posled­ních letech snad nej­po­u­ží­va­něj­ší slo­va v tuzem­ských rea­li­ty show. Kdo je nemá ve své slov­ní záso­bě, jako by nežil. Bez nich to zkrát­ka není to pra­vé oře­cho­vé. Odkud však tato slův­ka vítr zavál do našich tele­viz­ních při­jí­ma­čů?

Již odne­pa­mě­ti si libu­ji ve sle­do­vá­ní oby­čej­ných smr­tel­ní­ků, kte­ří jsou na něja­ký čas uza­vře­ni v luxus­ním obyt­ném domě či ve svém vlast­ním obyd­lí kuchtí pro své hos­ty růz­né spe­ci­a­li­ty a my je při tom díky vší té skvost­né tech­ni­ce 21. sto­le­tí může­me pozo­ro­vat. Řekl bych, milí čte­ná­ři, že si v tom rov­něž libu­je­te, jen si to tře­ba občas nechce­te při­znat. Každým dnem jsem pro­to v roce 2005 doslo­va hltal prv­ní řadu VyVolených, kte­rá byla ve své době něčím napros­to fas­ci­nu­jí­cím, jako by nám ten­to for­mát naser­ví­ro­va­li mar­ťa­ni ze samot­né­ho kosmu. Myšleno v dob­rém, pocho­pi­tel­ně.

Nyní se už dostá­vá­me k naše­mu hlav­ní­mu téma­tu. Psal se rok 2012, když to všech­no zača­lo. Televize Prima ten­to sou­těž­ní for­mát ješ­tě vyšper­ko­va­la a nabíd­la nám jakési VyVolené v exo­tic­kém ráji, tedy Hotel Paradise. A prá­vě v této supr­šou bychom našli pra­pů­vod dnes už tra­dič­ní prů­po­víd­ky jmé­nem tak­ti­zo­vá­ní. Ale i mno­ha dal­ších slůvek. Jako hráč, mani­pu­lá­tor či tak­tik byl v Paradisu ostat­ní­mi „hrá­či“ nej­čas­tě­ji ozna­čo­ván sou­tě­ží­cí Viktor Valenta.

Po Hotelu Paradise se s taktizováním roztrhl pytel

O rok poz­dě­ji do našich obý­va­cích poko­jů zaví­ta­la čtvr­tá řada VyVolených a tato legen­dár­ní slův­ka jsme zde na roz­díl od před­cho­zích sérií slý­cha­li bez pře­s­tá­ní. Tygří, lví či jagu­á­ří (jak chce­te, milí čte­ná­ři) podíl na tom má dle mého skrov­né­ho názo­ru Nikola Trojanová, kte­rá se tím­to tak­zva­ným taktika-nešvarem (váž­ně zva­žu­ji, že si ten­to pojem nechám regis­tro­vat u Úřadu prů­mys­lo­vé­ho vlast­nic­tví) naka­zi­la v Hotelu Paradise a pře­nes­la ho prá­vě do čtvr­té série VyVolených (zúčast­ni­la se obou těch­to šou).

Pozoruhodné na tom všem je, že těmi­to otře­pa­ný­mi prů­po­víd­ka­mi, v nichž se vysky­tu­jí slo­va jako tak­ti­zo­vá­ní či hráč, je posed­lá jed­na kon­krét­ní sta­ni­ce, a sice tele­vi­ze Prima. Žádná jiná sta­ni­ce v Česku, pokud pocho­pi­tel­ně nepo­čí­tá­me ty spor­tov­ní, neži­je momen­tál­ně těmi­to slo­vy více. Doslova kaž­dým dnem nás jimi Prima momen­tál­ně záso­bu­je v pořa­du Prostřeno!

Pokud by se od Primy naka­zi­ly i dal­ší tele­vi­ze, moh­li bychom se v brz­ké budouc­nos­ti dočkat „tak­ti­zo­vá­ní“ tře­ba i v tako­vé SuperStar……

Autor:
0

Vzpomínáme na Herberta Loma, jednoho z nejúspěšnějších filmových herců českého původu

Herbert Lom(Herbert Charles Angelo Kuchačevič ze Schluderpacheru,  se naro­dil v Praze 11. září 1917. Jeho otcem byl Karel Kuchačevič ze Schluderpacheru a jeho mat­ka, rod­ným jmé­nem Olga Gottliebová, byla ze židov­ské rodi­ny. Dětství a mlá­dí Herbert pro­žil v Praze, prázd­ni­ny zpra­vi­dla trá­vil u pří­buz­ných v Železné Rudě. Absolvoval Německé stát­ní reál­né gym­ná­zi­um v Praze, poté stu­do­val na Německé uni­ver­zi­tě v Praze ději­ny umě­ní a ger­ma­nis­ti­ku. Současně se však začal zají­mat o diva­dlo. Základní herec­ké zku­še­nos­ti zís­kal u Fritze Valka, před­ní­ho her­ce Nového němec­ké­ho diva­dla na dneš­ní Wilsonově uli­ci v Praze 1( v sou­čas­nos­ti zde síd­lí oper­ní sou­bor ND).

První fil­mo­vou roli zís­kal v roce 1937 ve fil­mu Vladimíra Slavínského Žena pod kří­žem a v roce 1938 si zahrál roli chas­ní­ka ve fil­mu Boží mlý­ny v režii Václava Wassermana . V led­nu 1939 ute­kl před nacis­ty do Británie. V té době také změ­nil své dlou­hé pří­jme­ní - na Lom. Studoval na lon­dýn­ské Královské aka­de­mii dra­ma­tic­kých umě­ní a postup­ně se pro­sa­dil jako herec nejen v diva­dle, ale obje­vil se také ve stov­ce fil­mů. Dvakrát hrál Napoleona, z toho jed­nou v roce 1956 ve fil­mo­vé adap­ta­ci Vojny a míru s Audrey Hepburnovou a Henry Fondou. Záporné posta­vy Lom hrál poměr­ně čas­to, ale cham­ti­vý plu­kov­ník Brinkley z fil­mu Poklad na Stříbrném jeze­ře zane­chal v pamě­ti star­ší gene­ra­ce divá­ků sil­nou sto­pu.  Největšího věhla­su však dosá­hl ve sním­cích o Růžovém pan­te­ro­vi v úlo­ze nešťast­né­ho komi­sa­ře Dreyfuse, kte­ré­ho při­vá­dí k šílen­ství neši­kov­ný inspek­tor Clouseau v podá­ní opět Petera Sellerse.

Herbert Lom hrál ve více než 100 fil­mech a řadě diva­del­ních před­sta­ve­ní. Málo se ví, že Herbert Lom napsal i dva úspěš­né his­to­ric­ké romá­ny. První se ode­hrá­vá v době krá­lov­ny Alžběty a jeho hrdi­nou je ang­lic­ký rene­sanč­ní dra­ma­tik a špi­on Christopher Marlow (Enter a Spy: The Double Life of Christopher Marlowe , 1978). Druhý, věno­va­ný vyná­lez­ci gilo­ti­ny, vyšel i v čes­kém pře­kla­du (Dr. Guillotin, Praha, Ivo Železný 1992).

Lom zemřel v Londýně dne 27. září 2012 ve věku 95 let.…

Autor:
0

El bar - Když řeknou, že v centru Madridu je terorista, lidé jsou tak blbí, že se na něj půjdou podívat.

Režisér Álex de la Iglesia má na kon­tě už pěk­nou řádu solid­ních fil­mů, kte­ré se vět­ši­nou vyzna­ču­jí podiv­ným čer­ným humo­rem a jis­tou dáv­ku bizá­ru (a to i na špa­něl­skou kine­ma­to­gra­fii). Čistě z ome­ze­ně žánro­vé­ho hle­dis­ka lze jeho fil­my šma­hem odsou­dit, nicmé­ně mys­lím si, že by to byla vel­ká ško­da - mají totiž jed­nu poměr­ně pod­stat­nou fil­mo­vou vlast­nost, doká­ží zaujmout pozo­ru­hod­ný­mi cha­rak­te­ry a šikov­ně vysta­vě­ným pří­bě­hem.
Krásným důka­zem je toho i sní­mek El bar.
Mám doce­la záli­bu ve špa­něl­ských fil­mech, kte­ré si šikov­ně pohrá­va­jí s atmo­sfé­rou na roz­hra­ní horo­ru. Osobně se domní­vám, že výstav­ba napě­tí a prá­ce se stra­chem jde na stří­br­né plát­no v této zemi o pozná­ní auten­tič­tě­ji než v zámo­ří. Ve fil­mu El bar se sice pří­mo s horo­ro­vým žánrem nepo­tká­vá­me, ale tajem­nou atmo­sfé­ru, kde si mini­mál­ně z počát­ku divák říká „co se sak­ra děje“ to má - a fun­gu­je.
V cen­t­ru Madridu sto­jí malý bar, v němž se schá­zí nesou­ra­dá sku­pi­na osob z roz­lič­ných soci­ál­ních vrs­tev. Nenadálá udá­lost - smrt muže na uli­ci - spus­tí sled udá­los­tí dal­ších, kte­ré hlav­ní posta­vy vrha­jí do kolo­to­če mez­ních situ­a­cí, kte­ré vyža­du­jí čas­to dost nepří­jem­né vol­by.
Přiznám se také, že mám rád ty sním­ky, kte­ré naku­ku­jí pod pozlát­ko naší civi­li­za­ce, kdy jde o holou exis­ten­ci a kdy všech­ny ty zby­teč­nos­ti typu „nový ájfoun, pěk­né had­ry“ jdou do kop­ru a z člo­vě­ka se stá­vá živo­čich boju­jí­cí o pře­ži­tí. El bar toto vše při­ná­ší, navíc za pří­tom­nos­ti čer­no­čer­né­ho humo­ru, kde se dob­ře tre­fu­je do para­no­id­ní nála­dy dneš­ní doby.
„Když řek­nou, že v cen­t­ru Madridu je tero­ris­ta, lidé jsou tak blbí, že se na něj půjdou podí­vat.“
Jako vel­ké plus tako vidím to, že se tvůr­cům pove­dl závěr, což u fil­mu, kte­rý se celý prak­tic­ky ode­hrá­vá v jed­nom baru nemu­sí být auto­ma­tic­ké. Ano, film má něko­lik dějo­vých nelo­gič­nos­tí, nicmé­ně musí­me vzít v potaz, že něja­ká pro­myš­le­ná dějo­vá stav­ba a přes­ný popis a výčet toho co, jak a proč se sta­lo by atmo­sfé­ru pod­le mě jen umrt­vi­la. Pro výbor­nou fil­mo­vou teč­ku tak boha­tě sta­čí neče­ka­né shle­dá­ní na pře­cho­du pro chod­ce.…
Autor:
0

Bába z ledu

Po setká­ní s otu­žil­cem Broňou (Pavel Nový) začí­ná ovdo­vě­lá Hana (Zuzana Kronerová) pozvol­na měnit svůj ste­re­o­typ­ní život, kte­rý se dopo­sud točil výhrad­ně kolem jejích synů (Marek Daniel, Václav Neužil), sna­ch (Petra Špalková, Tatiana Vilhelmová) a vnou­čat. Zatímco šede­sát­ni­ce Hana pro­ží­vá love sto­ry, tra­dič­ní víken­do­vé obě­dy v rodin­né vile ztrá­ce­jí na idy­lič­nos­ti a postup­ně vyplou­vá na povrch, že kaž­dý z hrdi­nů má něja­ké tajem­ství. Haniným neče­ka­ným spo­jen­cem se stá­vá vnuk Ivánek, kte­rý si zami­lo­val nejen své­ráz­né­ho Broňu, ale i jeho sle­pi­ci Adélu a otu­ži­lec­kou komu­ni­tu na bře­hu Vltavy. Příběh roz­krý­va­jí­cí neleh­ké vzta­hy mezi tře­mi gene­ra­ce­mi při­ná­ší nadě­ji, že život lze vzít do vlast­ních rukou v jakém­ko­li věku.…

Autor:
0

SAUNOVÉ CEREMONIÁLY V AQUACENTRU ŠUTKA

Prázdniny jsou u kon­ce a se záři­jo­vý­mi dny se nám opět do Aquacentra Šutka vra­cí oblí­be­né sau­no­vé cere­mo­ni­á­ly. Pojďte s námi otevřít sau­no­vou sezó­nu a navštiv­te naše sau­no­vé cere­mo­ni­á­ly. Ve čtvr­tek 13. 9. 2018 pro­hřej­te své tělo a zažij­te zábav­ný relax v rám­ci sau­no­vých cere­mo­ni­á­lů s roz­ma­ni­tou téma­ti­kou. Zážitkové sau­no­vé cere­mo­ni­á­ly může­te vyzkou­šet od 15:00 do 20:00h. Program dopl­ní také zábav­ná sou­těž Windstorm Master - sou­těž o nej­sil­něj­ší máv­nu­tí ruč­ní­kem o vol­né vstu­py do Aquacentra Šutka a Beachklubu Ládví. Nechte se hýč­kat a navštiv­te sau­nu i páru Aquacentra Šutka!

Připomeňte si tep­lo léta a užij­te si sau­no­vé cere­mo­ni­á­ly v Aquacentru Šutka, a to ve čtvr­tek 13. 9. 2018 v Aquacentru Šutka. Saunové cere­mo­ni­á­ly na roz­ma­ni­tá téma­ta pro­bí­ha­jí v jed­né z našich saun od 15:00 do 20:00. Přijďte nabrat tolik potřeb­nou ener­gii a dopřát si odpo­či­nek. Profesionální sauné­ři pomo­cí víře­ní hor­ké­ho vzdu­chu, polé­vá­ní kame­nů aro­ma­tic­kou pří­rod­ní esen­cí a dal­ším pro­cedu­rám Vám před­sta­ví novou dimen­zi sau­no­vá­ní.  Pro milov­ní­ky sau­no­vá­ní budou při­pra­ve­ny růz­né typy sau­no­vých cere­mo­ni­á­lů na téma­ta, jako jsou Probouzení sau­ny, Setkání v Paříži, Turecký sen a dal­ší. V 15:30 a 18:15 se všich­ni odváž­liv­ci budou moci před­vést a vyzkou­šet svou sílu v rám­ci sou­tě­že Windstorm Master -  sou­tě­že o nej­sil­něj­ší máv­nu­tí ruč­ní­kem o vol­né vstu­py do Aquacentra. V páře se může­te nechat hýč­kat beau­ty pro­cedu­rou s vyu­ži­tím sol­né­ho a medo­vé­ho pee­lin­gu.

Saunové cere­mo­ni­á­ly v Aquacentru Šutka spo­ju­jí bla­ho­dár­né účin­ky sau­no­vá­ní,  rela­xa­ci a odpo­či­nek spo­leč­ně s výji­meč­ným zážit­kem a nevšed­ní show. Zážitkovému sau­no­vá­ní bude v Aquacentru Šutka vyčle­ně­na vždy jed­na sau­na a jed­na pára. Ostatní bude funkč­ní dle běž­né­ho pro­vo­zu. Veškerý pro­gram sau­no­vých cere­mo­ni­á­lů je zahr­nut do běž­né ceny vstup­né­ho.

Veškeré bliž­ší infor­ma­ce o této, ale i mno­ha jiných akcích nalez­ne­te na webo­vých strán­kách www.sutka.eu nebo na www.facebook.com/AquacentrumSutka.

Autor:
0

Štěstí mi uniká mezi prsty (Příběh moderní Popelky, která nečekala, až ji víla zachrání.)

Iris odma­la tou­ži­la být mód­ní návr­hář­kou. Její rodi­če ji v tom ale nepod­po­ro­va­li a pro­to nyní pra­cu­je v ban­ce a tak nějak ztra­ti­la sama sebe. Když se ji potom naskyt­la pří­le­ži­tost, aby se zúčast­ni­la kur­zu šití v Paříže, nad­še­ně se do toho vrh­la, i přes to, že její man­žel z toho nad­še­ný zrov­na není. Nakonec ji to schvá­lí pod pod­mín­kou, že po skon­če­ní se vrá­tí a zalo­ží spo­lu rodi­nu.

Musím říct, že jsem touhle kni­hou byla straš­ně moc zkla­ma­ná. I když jsem ji pře­čet­la vel­mi rych­le, celý pří­běh mi při­šel tako­vý nija­ký. Už na začát­ku mi při­šlo straš­ně pro­tiv­né, když bylo snad na prv­ní strán­ce napsa­né, že man­žel­ství jim nefun­gu­je, ale hlav­ní hrdin­ka ho pořád poslou­cha­la na slo­vo.

Další posta­va, kte­rou jsem nemoh­la snést, byla Marta. To, jakým způ­so­bem se cho­va­la, mi roz­hod­ně nepři­šlo nor­mál­ní a na kaž­dé strán­ce jsem měla chuť ji nafac­ko­vat. I to celé rozuz­le­ní s Martou a Gabrielem mi při­šlo straš­ně zvlášt­ní a jed­no­du­še jsem tomu nevě­ři­la.

Knize při­dá­vám plus za to, že jsem ji pře­čet­la rych­le a mís­ty si čte­ní sku­teč­ně uží­va­la. Jenomže chvil­ka­ma jsem se až moc roz­či­lo­va­la nad tím, jak se cho­va­jí hlav­ní posta­vy. Konec mi při­šel hod­ně úseč­ný a až vycu­ca­ný z prs­tu.

Příběh bych dopo­ru­či­la těm, co hle­da­jí jed­no­du­chý, až povrch­ní pří­běh nad kte­rým nebu­de­te muset pře­mýš­let a slou­ží spí­še k odpo­čin­ku. Nesmíte od kni­hy oče­ká­vat nic hlu­bo­ké­ho a pak věřím, že se vám bude líbit a čte­ní si uži­je­te.


Originální název:

Entre mes mains le bonheur se faufile (2014)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro ženy
Vydáno:2018, Motto
Počet stran:304
Překlad:Dana Melanová
Autor obál­ky:Natálie Pecková
Vazba kni­hy:pev­ná / váza­ná s pře­ba­lem
ISBN:978-80-267-1196-4
Autor:
0

Poznejte, jak probíhá spánek a spěte lépe

V nové kni­ze Spánek: Proč je dob­ré spát a co dělat, když to nejde, vás autor sezná­mí s růz­ný­mi infor­ma­ce o spán­ku. Ano, bude to hlav­ně teo­rie, ale je důle­ži­té pocho­pit, jak spá­nek fun­gu­je a mnoh­dy poté zjis­tí­me, že jsme si mys­le­li o spán­ku věci, kte­ré nejsou prav­di­vé.

Autor čte­ná­ře sezná­mí s infor­ma­ce­mi, proč je důle­ži­té spát dosta­teč­nou dobu, kte­rá je však u kaž­dé­ho indi­vi­du­ál­ní, a co se může stát, pokud nespí­me dost dlou­ho. Člověk může spát dlou­ho, přes­to se nemu­sí cítit dob­ře. Dozvíte se, jaké jsou jed­not­li­vé fáze spán­ku a co se při nich s tělem děje a kte­rá fáze je nej­dů­le­ži­těj­ší pro to, abychom se cíti­li dob­ře. Co při­spí­vá k tomu, zda jsme bdě­lí či nao­pak ospa­lí . Autor i uka­zu­je, že mnoh­dy máme od spán­ku nere­ál­ná oče­ká­vá­ní, mož­ná pro­to se stá­le necí­tí­me dob­ře.

V kni­ze najde­te také tipy, jak si uspo­řá­dat pro­stře­dí, aby se vám dob­ře spa­lo, jak si pora­dit s mož­ný­mi pro­blémy a také se dozví­te, že je tře­ba urči­tá pra­vi­del­nost a co se sta­ne, pokud ta je naru­še­na.

Dále se pak již zabý­vá důvo­dy nespa­vos­ti, kte­ré mohou být méně závaž­né a nebo již závaž­né. Příčiny jsou růz­né. Nechybí ani kapi­to­la, proč ne vždy jsou léky na spa­ní tou nej­lep­ší vol­bou a přes­to tolik lidí tyto léky poly­ká napros­to běž­ně. Autor věnu­je kapi­to­lu i lidem, kte­ří pra­cu­jí na smě­ny a kte­ří míva­jí nej­vět­ší pro­blémy se spán­kem, proč tomu tak je a co se s tím dá dělat. Je zdřím­nu­tí během dne zdra­vé? I na tuto otáz­ku najde­te v kni­ze odpo­věď.

Kniha je sice dost teo­re­tic­ká, ale pokud se nene­chá­te odra­dit, lépe poro­zu­mí­te, jak fun­gu­je spá­nek, může­te i zjis­tit, proč se vám neda­ří spát tak, jak bys­te chtě­li a co s tím lze udě­lat. Kniha mi při­šla doce­la zají­ma­vá a pří­nos­ná, i když je nároč­něj­ší na čte­ní z důvo­du její teo­re­tič­nos­ti, ale naštěs­tí nejde o odbor­nou lite­ra­tu­ru, tak­že se čte rela­tiv­ně snad­no. Jediné, co mi mís­ty tro­chu vadi­lo, byl humor či poje­tí ame­ric­ké­ho auto­ra, mís­ty mi urči­té komen­tá­ře či vsuv­ky při­šly zby­teč­né, tro­chu jsem měla dojem, že tak srá­ží urči­té lidi a jejich pro­blémy.


Autor: Chris Winter

Nakladatelství: Cpress

Počet stran: 256

Žánr: Zdravý život­ní styl, lékař­ství

Moje hod­no­ce­ní: 75 %…

Autor: