Denní archiv Září 7, 2018

0

Film Toman. Hrát Gottwalda bylo děsivé, říká Aleš Procházka.

Roli nej­vět­ší­ho maso­vé­ho vra­ha v našich novo­do­bých ději­nách, prv­ní­ho komu­nis­tic­ké­ho pre­zi­den­ta Klementa Gottwalda, ztvár­nil ve fil­mu Toman herec Aleš Procházka. Stejně jako u dal­ších his­to­ric­kých postav, i tady při obsa­zo­vá­ní sehrá­la kro­mě jiné­ho svou roli urči­tá podo­ba. „Když jsem film obsa­zo­val, potkal jsem náho­dou Aleše ve zvu­ko­vém stu­diu, kde jsme děla­li post­syn­chro­ny k Lichožroutům, a úpl­ně jsem zaržál rados­tí: Tebe potře­bu­ju, ty jsi Gottwald!, čímž jsem ho na jed­nu stra­nu sice potě­šil rolí, ale na dru­hou stra­nu tro­chu naštval tím při­rov­ná­ním,“ vzpo­mí­ná Ondřej Trojan. „Dost jsem se s obsa­zo­vá­ním téhle posta­vy trá­pil, neba­ví mě totiž, jak ho vždyc­ky celou gene­ra­ci hra­je jeden a ten samý herec,“ vysvět­lu­je Trojan proč obsa­dil her­ce, kte­rý je zná­mý pře­de­vším z diva­dla a dabin­gu. Gottwaldovu ženu Martu ve fil­mu ztvár­ni­la Monika Žáková (hvězda nor­ma­li­zač­ní­ho seri­á­lu Chlapci a chla­pi). Korpulentní ženu z lidu, kte­rá se mar­ně sna­ži­la vyrov­nat své před­chůd­ky­ni Haně Benešové, si zahrá­la s chu­tí.

Aleš Procházka se zase pod­le svých slov v roli Gottwalda nechal inspi­ro­vat Ondřejem Trojanem a jeho občas­ným reži­sér­ským řva­ním na pla­ce, kte­ré pat­ři­lo k těm zábav­něj­ším strán­kám natá­če­ní. Když ale jako Gottwald při­šel ve fil­mu do auten­tic­ké­ho bytu Jana Masaryka, do jeho kou­pel­ny, když držel v ruce dobo­vé sním­ky mrt­vé­ho Masaryka na dlaž­bě Černínského palá­ce, to už niko­mu do smí­chu neby­lo. „Bylo to děsi­vé. Být v pro­sto­rách, kde se to doo­prav­dy sta­lo.“ I pro­to si mys­lí, že se tyhle udá­los­ti musí neu­stá­le při­po­mí­nat. „Měl jsem z toho tro­chu sta­že­ný žalu­dek. Mráz z výcho­du zava­ne. To rizi­ko je tady pořád,“ popi­su­je Aleš Procházka své poci­ty z natá­če­ní Tomana, sním­ku, kte­rý mapu­je obdo­bí tak­zva­né tře­tí repub­li­ky a hlav­ně neu­vě­ři­tel­ný vliv, jakým teh­dy dis­po­no­va­la ústřed­ní posta­va v podá­ní Jiřího Macháčka – šéf zahra­nič­ní roz­věd­ky Zdeněk Toman.

Klement Gottwald (23. 11. 1896  - 14. 3. 1953) má na svě­do­mí 237 roz­sud­ků smr­ti, na 100 000 uvěz­ně­ných, na 80 000 bez sou­du depor­to­va­ných do tábo­rů nuce­ných pra­cí, desít­ky tisíc „pro­tistát­ních živlů“ v kár­ných jed­not­kách PTP. Těžký alko­ho­lik a syfi­li­tik zemřel nedlou­ho po návra­tu ze Stalinova pohřbu jako nejmlad­ší ze všech našich pre­zi­den­tů v 56 letech na prasklou výduť aor­ty.

Autor:
0

Petr Jákl získal do svého filmu držitele dvou Oscarů Michaela Caina

Po ame­ric­ké hvězdě Benu Fosterovi odha­lil reži­sér Petr Jákl dal­ší herec­ké eso, kte­ré se obje­ví v jeho his­to­ric­kém vel­ko­fil­mu Jan Žižka. Pro svůj film zís­kal jed­nu z nej­vět­ších osob­nos­tí svě­to­vé kine­ma­to­gra­fie, drži­te­le dvou Oscarů her­ce Michaela Caina. Herec zná­mý ze sním­ků Pravidla moštár­ny, Mládí, Batman začí­ná a mno­ha dal­ších, si ve fil­mu zahra­je jed­nu z nej­vý­raz­něj­ších rolí, fik­tiv­ní posta­vu Lorda Borše, pra­vou ruku krá­le Václava IV. a bojov­ní­ka za prá­va oby­čej­ných lidí.

 „Do posled­ní chví­le jsem nevě­řil, že si Michael Caine ve fil­mu oprav­du zahra­je a navíc jed­nu ze zásad­ních rolí. Když mi ale o víken­du zavo­lal a řekl mi, jak moc se na natá­če­ní těší, tak jsem poma­lu začal věřit, že se zázrak stá­vá sku­teč­nos­tí. Michael Caine je pro mě napros­tá legen­da a ani ve snu bych si nedo­ká­zal před­sta­vit, že budu mít někdy tu čest reží­ro­vat film, ve kte­rém bude hrát,“ pro­zra­dil reži­sér a pro­du­cent Petr Jákl.

Dvojnásobný drži­tel Oscara Michael Caine  hrál ve více než stov­ce fil­mů. Spolu s Jackem Nicholsonem jsou v kaž­dém dese­ti­le­tí od roku 1960 jedi­ný­mi nomi­no­va­ný­mi her­ci na Oscara v hlav­ní nebo ved­lej­ší roli. Oscara za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli pak zís­kal ve fil­mu Hana a její sest­ry (1986) a Pravidla moš­ťár­ny (1999). Získal také tři Zlaté  gló­by za fil­my Tichý hlas, Jekyll & Hyde a Rita.

Nezapomenutelný byl  také napří­klad v divác­ky úspěš­né Nolanově tri­lo­gii Batman začí­ná, Temný rytíř a Temný rytíř povstal, kde ztvár­nil slu­hu Alfreda Pennyworthe, nebo ve fil­mech Podfukáři, Interstellar, Kingsman: Tajná služ­ba, Dokonalý trik, Potomci lidí a v mno­ha dal­ších. Zahrál si také v kome­di­ál­ním dra­ma­tu Mládí (2015), za nějž obdr­žel Evropskou fil­mo­vou cenu pro nej­lep­ší­ho her­ce. Od říj­na může­me v čes­kých kinech Michaela Caina vidět v prav­di­vém pří­bě­hu o jed­né z nej­vět­ších lou­pe­ží dia­man­tů v brit­ské his­to­rii ve fil­mu Králové zlo­dě­jů reži­sé­ra Jamese Marshe (sní­mek výše je prá­vě z toho­to fil­mu).

Z obsa­ze­ní této herec­ké hvězdy má obrov­skou radost i pro­du­cent fil­mu Cassian Elwes, kte­rý sám zís­kal desít­ky cen po celém svě­tě včet­ně tří Oscarů. „Od prv­ní chví­le, co jsem začal pra­co­vat ve fil­mo­vém prů­mys­lu, jsem snil o tom, že budu jed­nou dělat film s Michaelem Cainem. Teď se ten sen stal sku­teč­nos­tí a já ani nedo­ve­du popsat, jak jsem šťast­ný. Je to živou­cí legen­da!“ dopl­nil holly­wo­od­ský pro­du­cent.

Více o pět­a­osm­de­sá­ti­le­tém her­ci, kte­rý by se měl zúčast­nit záři­jo­vé čás­ti natá­če­ní, sdě­lí Petr Jákl na tis­ko­vé kon­fe­ren­ci k fil­mu ve čtvr­tek 13. září.

Jan Žižka vzni­ká za pod­po­ry Státního fon­du kine­ma­to­gra­fie, Nadačního fon­du Praha ve fil­mu Prague Film Fund, Creative Europe MEDIA, Crestylu, Hlavního měs­ta Prahy, Středočeského kra­je či před­se­dy sená­tu Parlamentu České repub­li­ky Milana Štěcha. Do čes­kých a svě­to­vých kin by se měl dostat v roce 2020, u nás jej bude dis­tri­bu­o­vat spo­leč­nost BIOSCOP.…

Autor:
0

Shadowrun Returns: Tančení v dešti?

Bravurně nakres­le­ná RPG hra, se kte­rou se dosta­ne­te do cen­t­ra Seatllu. Užijte si výběr posta­vy, povo­lá­ní, vizá­že, zje­vu, kte­rý bude ladit k vaší osob­nos­ti? Mágové, hac­ke­ři, šama­ni, vlád­nou­cí zví­řa­tům, může­te ovlá­dat dro­ny, vlád­nout růz­ný­mi ener­gi­e­mi. Ve hře je i funk­ce léče­ní, ale je ome­ze­ná, léče­ní je poměr­ně zdlou­ha­vé, tak­že oce­ní­te tře­ba i více­ro živo­tů. Je potře­ba tak tro­chu tan­čit v deš­ti, a to jak obraz­ně, tak někdy i ve sku­teč­nos­ti.

A pak se obrň­te nut­nou trpě­li­vos­tí, pro­to­že tady je svět ve vál­ce.

Ve hře a napě­tí vás udr­ží roz­ho­vo­ry s ostat­ní­mi posta­va­mi, mož­nos­ti odpo­vě­dí, kte­ré se také mění pod­le toho, jaké dosa­hu­je­te úrov­ně.  A také, jaký volí­te slang, nebo nala­dě­ní. Takový slang alá gang… no pro­sím… Do cel­ko­vé atmo­sfé­ry sedí jak zadek na hrnec.

Ta atmo­sfé­ra, na kte­rou se neza­po­mí­ná

Právem je tato hra mezi těmi, kte­ré se vypla­tí znát a o kte­rých se mlu­ví, ač názo­ry mohou být růz­no­ro­dé. Ocitáme se v pro­stře­dí, kte­ré lze nazvat jako pře­cho­dy mezi deš­ti­vou ponu­rou nos­tal­gií z cen­t­ra Londýna v době Jacka Rozparovače a mezi nej­mo­der­něj­ším Matrixem. V pod­sta­tě se v něčem podob­ném pohy­bu­je­me i v pří­bě­hu. Už jen to vytvá­ří pří­jem­né chvě­ní, pro­to­že neví­te, co bude v dal­ším zábě­ru a kam vás hra posu­ne. Nahrát se na ní dá zhru­ba 10 – 15 hodin, pod­le toho, kde se zdr­ží­te, nebo jak dlou­ho vám budou trvat úko­ly.

Jak moc si to všech­no bude­te chtít užít.

ZAPÁTRALI JSME: Dialogy pro­bí­ha­jí v ang­lič­ti­ně, ač by někdo rád češ­ti­nu uví­tal, zatím není k dis­po­zi­ci.

Předvídatelná, jed­no­du­chá hra

Záleží samo­zřej­mě na pova­ze kaž­dé­ho hrá­če a jeho zku­še­nos­tech s hra­ním podob­ných her, ale dá se říci, že hra má jed­no­du­ché tak­ti­ky, není slo­ži­tá a vět­ši­nou ze situ­a­cí lehce vybrus­lí­te. Někomu se může zdát až před­ví­da­tel­ná, ale pěk­né pro­stře­dí a sem tam moment pře­kva­pe­ní tohle jis­tě nahra­dí. Kdo má rád slo­ži­té záplet­ky, tomu se tohle líbit nebu­de. Ale kolon­ky, popis­ky, pře­hled­né infor­ma­ce o sta­vu hry a posta­vách je pros­tě doko­na­lé, všech­no na svém mís­tě napros­to ukáz­ko­vě.

Nedostatky? Ach ten cha­bý inven­tář

Inventář mohl být mož­ná pes­t­řej­ší, stej­ně jako občas dějo­vé akce, chop­nos­ti a zbra­ně pat­ří k zákla­du a díky za ně, ale pře­ce jen, tady se moh­li tvůr­ci vyřá­dit víc. Kouzla fun­gu­jí, jak již bylo řeče­no, funk­ce léče­ní je ome­ze­ná a není vše­moc­ná, to je taky tro­chu ško­da. Ale asi to k tomu vše­mu pat­ří, činí to hrá­če pozor­něj­ší­ho.

Co se na hře dá tedy oce­nit nej­víc je neo­pa­ko­va­tel­ná tem­ná atmo­sfé­ra, hez­ké gra­fic­ké roz­lo­že­ní a pře­hled­nost, kte­rá zjed­no­du­šu­je ori­en­ta­ci. A jed­no­du­chost, kte­rá bude pří­jem­ným zpes­t­ře­ním pro zku­še­né hrá­če, a nebu­de děsi­vá pro hrá­če méně zku­še­né.…

Autor:
Balet NdB v sezoně 2018/190

Balet NdB v sezoně 2018/19

Nová sezona baletního souboru bude ve znamení uvedení a také obnovení velkých titulů v Janáčkově divadle, proto se na baletní premiéry můžete těšit až po novém roce, kdy se v rekonstruované budově opět vrátíme na velké jeviště. Tou bezesporu největší událostí sezony bude premiéra nové inscenace baletu Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie. Balet NdB vstupuje do nové sezony také s doplněnou organizační strukturou. Přivítáme také nové členy souboru různých národností, jak je již dlouholetým zvykem z celého světa - Andrea Hrbková, Sandnerová Blanka – ČR, Dilyana Yaneva, Doychin Dochev - Bulharsko, Shoma Ogasawara - Japonsko, Peter Vassilli - Austrálie, Petr Raikov a Vera Lenskaya - Rusko.

Celý text na stránkách Národního divadla Brno

Autor:
0

Marta Vančurová (Blanka z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje!) slaví 70 let

Marta Vančurová se naro­di­la 7. 9. 1948 v Praze. Od dět­ství zpí­va­la a díky člen­ství v Dětském roz­hla­so­vém sbo­ru prv­ně vysto­po­va­la v rádiu (zpěv v pohád­ce).

Po matu­ri­tě pra­co­va­la v hyd­ro­me­te­o­ro­lo­gic­kém ústa­vu, ale dlou­ho v této pozi­ci nevy­dr­že­la. Vystudovala DAMU a zača­la hrát ve Švandově diva­dle.

Postupně s zača­la obje­vo­vat i tele­vi­zi a fil­mech. Její vel­ký prv­ní úspěch byla kome­die Jáchyme, hoď ho do stro­je! z roku 1974.

Od roku 2000 hra­je ve fil­mech a seri­á­lech pou­ze občas a uží­vá si důcho­du.

5 nejlepších filmů Marty Vančurové

1986    Smrt krásných srnců

Spisovatel Ota Pavel nena­po­do­bi­tel­ným způ­so­bem popsal život své smí­še­né židovsko-české rodi­ny v před­vá­leč­ných a váleč­ných letech. Karel Kachyňa se těch­to pře­krás­ných poví­dek cho­pil a ve vlast­ním scé­ná­ři ke své­mu sním­ku je pospo­jo­val v sou­vis­lé dějo­vé pásmo. Výsledkem je půso­bi­vý film, v němž se pro­lí­na­jí udá­los­ti úsměv­né i váž­né. Ota Pavel vtě­lil své dět­ství do posta­vy malé­ho klu­ka pře­zdí­va­né­ho Prdelka. V pro­slu­ně­ném kra­ji poblíž Berounky ho tatí­nek a „strejda“ Prošek učí ryba­řit, chla­pec se také dozví­dá leda­cos důle­ži­té­ho o živo­tě. Pak při­jdou tra­gic­ké chví­le oku­pa­ce a rodi­na má náh­le sta­ros­tí až nad hla­vu..

1974    Jáchyme, hoď ho do stroje!

Hlavním hrdi­nou pří­bě­hu je nesmě­lý mlá­de­nec František, kte­rý uvě­ří tomu, že bude mít zaru­če­ný úspěch v živo­tě, bude-li se řídit kon­di­ci­o­gra­mem, výpo­čet­ním stro­jem sesta­ve­ným pře­hle­dem svých šťast­ných i kri­tic­kých dní. A svě­te div se, ono to fun­gu­je!

1977    Stíny horkého léta

František Vláčil nato­čil půso­bi­vou bala­du, kte­rá se nedlou­ho po skon­če­ní dru­hé svě­to­vé vál­ky ode­hrá­vá v bes­kyd­ských lesích. Se svou rodi­nou tam hos­po­da­ří osa­mě­lý rol­ník, jenž se sta­ne rukojmím blí­že neu­r­če­ných mužů v rozedra­ných uni­for­mách. Muž se zpr­vu cho­vá pokor­ně a vyhý­bá se kon­flik­tu, až si vyslou­ží pohr­dá­ní své­ho dospí­va­jí­cí­ho syna. Přitom se však vnitř­ně chys­tá na roz­ho­du­jí­cí střet­nu­tí. V tom­to pří­pa­dě nejsou důle­ži­té vněj­ší „poli­tic­ky správ­né“ reá­lie (lze usu­zo­vat, že se jed­ná o ban­de­rov­ce), ale mode­lo­vý pří­pad neo­ká­za­lé sta­teč­nos­ti, hrdi­na má stá­le na zře­te­li záchra­nu svých blíz­kých.

1997    Záhadná paní Savageová (TV film)

Známá a divác­ky vděč­ná kome­die pochá­zí z pera Johna Patricka, ame­ric­ké­ho auto­ra mno­ha sérií diva­del­ních her a fil­mo­vých scé­ná­řů, nosi­te­le Pulitzerovy ceny. Jeho díla jsou cha­rak­te­ris­tic­ká humor­ným a las­ka­vým zau­je­tím pro sla­bůst­ky a ori­gi­na­li­tu osa­mě­lých lid­ských bytos­tí, kte­ré mar­ně hle­da­jí pocho­pe­ní ve svém nej­bliž­ším oko­lí. Hra vyprá­ví o boha­té ovdo­vě­lé dámě, libu­jí­cí si v poše­ti­los­tech a cha­ri­ta­tiv­ní čin­nos­ti, za což ji její tři nevlast­ní děti necha­jí zba­vit své­práv­nos­ti...

1998    Ex offo (TV film)

Scenárista Jan Drbohlav nabí­zí zají­ma­vý pohled na zná­mý soud­ní pro­ces se stát­ním tajem­ní­kem úřa­du říš­ské­ho pro­tek­to­ra Karlem Hermanem Frankem. S pomo­cí auten­tic­kých zápis­ků dr. Reslera před námi oži­je dra­ma muže, kte­rý byl ex offo, nebo­li z moci úřed­ní, v roce 1946 jme­no­ván obháj­cem „kata čes­ké­ho náro­da“. JUDr. Resler pat­řil před 2. svě­to­vou vál­kou mezi nej­lep­ší čes­ké advo­ká­ty a navíc byl scho­pen vést soud­ní pro­ces v češ­ti­ně i něm­či­ně. Přestože si Resler napros­to jas­ně uvě­do­mo­val, jak kata­stro­fál­ní násled­ky bude mít pro­ces pro jeho dopo­sud reno­mo­va­nou práv­nic­kou pra­xi, obha­jo­bu ex offo při­jal. A nejen to. K. H. Frank byl obža­lo­ván z dese­ti růz­ných zlo­či­nů a dr. Resler, zná­mý svou práv­nic­kou pre­ciz­nos­tí, důsled­nos­tí a smys­lem pro spra­ve­dl­nost, doká­zal někte­rá, spí­še zjitře­ný­mi emo­ce­mi než sku­teč­nost­mi dik­to­va­ná, obvi­ně­ní vyvrá­tit. Hlavní body obža­lo­by napros­to sta­či­ly na roz­su­dek tres­tu smr­ti, ale zbý­va­jí­cí obvi­ně­ní byla nepod­lo­že­ná, a pro­to byla záslu­hou dr. Reslera sta­že­na z obža­lo­by. Právník si za tuto svo­ji obdi­vu­hod­nou objek­tiv­nost při soud­ním pro­ce­su, kte­rý pro­bí­hal v neo­by­čej­ně bouř­li­vé atmo­sfé­ře, vyslou­žil vše­o­bec­nou nená­vist. Málokdo doká­zal oce­nit, že se dr. Resler jako objek­tiv­ní práv­ník doká­zal opros­tit i od osob­ních poci­tů a sna­žil se celou obha­jo­bu pře­dem ztra­ce­né­ho pro­ce­su vést fair play. Z práv­ních porad si dr. Resler psal detail­ní deník (i pří­mo před oči­ma K. H. Franka). Svou pre­ciz­nos­tí a pří­stu­pem k věci si zís­kal i K. H. Franka, kte­rý zpo­čát­ku jaké­ho­ko­liv obháj­ce odmí­tal, pro­to­že byl pře­svěd­čen o své nevi­ně a nad­řa­ze­nos­ti. Deník dr. Reslera se před lety obje­vil na jed­né zají­ma­vé bib­li­o­fil­ské výsta­vě, kam jej zapůj­či­la dce­ra dr. Reslera. Po doho­dě s ní oba mla­dí tvůr­ci (Jan Drbohlav a Jaromír Polišenský) dení­ko­vé zázna­my zdra­ma­ti­zo­va­li a nato­či­li. Do role obháj­ce obsa­dil reži­sér Jaromír Polišenský Viktora Preisse. V roli jeho ženy uvi­dí­te Janu Preissovou…

Autor:
0

TALENTOVANÁ NELLY

VYDÁVÁ DEBUTOVÉ EP — NELLY, nová výrazná tvář a hlas české hudební scény, po více než roce příprav vydává u Supraphonu EP V okamžiku. Album s pěti písničkami, první v diskografii talentované zpěvačky a také herečky, v červnu předznamenal úspěšný singl Nad hladinou. EP je skvěle znějícím výsledkem spolupráce NELLY s progresivními mladými autory a producenty, jako je například zpěvák a producent Marcell, studio Creative Music House, písničkář a zpěvák Matěj Burda nebo Johny Machette.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
22.12.2018 19:00 - Neudáno - Stavovské divadlo - „Vánoce s Choreou“0

22.12.2018 19:00 - Neudáno - Stavovské divadlo - „Vánoce s Choreou“

Ve vzácné syntéze tradiční hudby, zpěvu, tance, lidového divadla a výtvarného cítění jakoby vdechla Chorea Bohemica život naivním figurkám českých betlémů, malůvkám na skle, rytinám starých nebeklíčů i světské radosti ze života. Vedle vánočních obchůzek, písní a koled uvidíte nezaměnitelným způsobem zpracované a interpretované české legendy. NEZAPOMEŇTE SI VZÍT SEBOU ZVONEČKY A DÁRKY PRO DĚTI.

Celý článek na stránkách Národního divadla

Autor:
13.11.2018 19:00 - Opera Národního divadla - Ostatní sály - „Slavnostní koncert při příležitosti 100. výročí vzniku Československa Část II.“0

13.11.2018 19:00 - Opera Národního divadla - Ostatní sály - „Slavnostní koncert při příležitosti 100. výročí vzniku Československa Část II.“

Orchestr Národního divadla Program: Josef Adamík (ČR): 1. symfonie (1974) Michal Nejtek (ČR):Die Schattenjahre, Tři paralelní písně pro soprán a orchestr Josef Adamík (ČR): 2. symfonie (1983) přestávka Daniel Matej (SR): KYaRIaE pro pre-recorded track, baryton a orchestrální doprovod Peter Kolman (SR):Monumento per 6.000.000 (1964, rev. 1996) Dramaturgie: Petr Kofroň, Beno Blachut Inspicient: Petr Veleta Produkce: Ivan Bierhanzl a Ivo Graca

Celý článek na stránkách Národního divadla

Autor:
0

Živý svět: Nové pohádky kouzelné lucerny

Spavé pohád­ky. Pohádky, kte­ré vám při­vo­dí tak hlu­bo­ký spá­nek, že je to až k neu­vě­ře­ní. Něco na té rela­xa­ci a medi­ta­ci je. A když si k tomu při­dá­te ješ­tě ten mateř­sky heb­ký hlas Nadi Konvalinkové, tak mám pocit, že leckte­ří dospě­lí budou do poste­lí spě­chat dří­ve než děti.

Každý z dva­ce­ti pří­bě­hů začí­ná tím, že si dítě vez­me kou­zel­nou lucer­nu, vydá se na taju­pl­nou ces­tu a vstou­pí do nové­ho a str­hu­jí­cí­ho svě­ta, sli­bu­je ano­ta­ce na kni­ze. A já říkám, nech­te se pozvat.

Už jen ten nápad, že se stá­vá­te aktiv­ní­mi hyba­te­li pří­bě­hu, že v něm krá­čí­te ovliv­ně­ni vším, co se kolem vás děje, je napros­to str­hu­jí­cí. Všechno tak pro­ží­vá­te s plnou pozor­nos­tí.

Ukázka z pří­bě­hu Skřítkovo vyprá­vě­ní:

„Zavři oči a před­stav si, že sto­jíš na přík­ré kame­ni­té ces­tě, kte­rá vede na vyso­kou horu. Na jed­né stra­ně ces­ty je hlu­bo­ká rokle. Obrovské kap­ra­di­ny se drží jejích okra­jů jako chlu­pa­tá zele­ná vlák­na ve veli­ké pavu­či­ně. Vršek hory nad tebou je sko­ro celý zaha­le­ný v mlž­ném opa­ru, na chví­li však zahléd­neš kamen­ný hrad, kte­rý se pyš­ně vypí­ná na jejím vrcho­lu. Kdo asi byd­lí na tako­vém tajem­ném mís­tě?...

Náhle zaslech­neš, jak někdo pís­ká…

… K tvé­mu pře­kva­pe­ní se tu obje­ví malý skří­tek s koší­kem plným ovo­ce. Vidíš, že se při chůzi opí­rá o hůl­ku, s níž ťuká na kame­ny… a…“

Tak v tuhle chví­li jsem už jako poslu­chač i čte­nář napros­to chy­ce­ná! Už pros­tě chci vědět, co bude dál, tím víc, že celé pří­běhy se pro­ží­va­jí tak na vlast­ní kůži, že se z nich stá­vá oprav­du až duši očiš­ťu­jí­cí záži­tek.

Intenzivní pohád­ky

Intenzita, s jakou jsou pří­běhy díky tomu­to poje­tí pro­ží­vá­ny, je pak v MP3 ver­zi ješ­tě zvý­raz­ně­na načte­ním Naďou Konvalinkovou, což byl jed­no­znač­ně parád­ní počin.  Neumím si snad v tuhle chví­li před­sta­vit hez­čí hlas pro něco tako­vé­ho. Ukolébá vás už jen ten.

V čem tkví kouz­lo medi­tač­ních pohá­dek?

V kaž­dém pří­bě­hu jste aktiv­ním účast­ní­kem. Berete si do ruky kou­zel­nou lucer­nu a vydá­vá­te se na ces­tu. Už jen to svět­lo v ruce je fak­to­rem, kte­rý vás udr­žu­je bdě­lé (rela­tiv­ně), tím máte v rukou jis­té situ­a­ce, a těles­ně se vás sna­ží pří­běh udr­žet pří­mo v pohád­ce. Mluví s vámi jed­not­li­vé posta­vy, máte mož­nost se roz­ho­do­vat, žáda­jí vás o pomoc, může­te spous­tu věcí pocho­pit - nau­čit se... pro­jít pří­bě­hem tak, jak bys­te pro­šli, kdy­bys­te v něm sku­teč­ně byli. Je to pohád­ka vede­ná, kdy vás za ruku vede hlas nebo pří­běh, zále­ží, jest­li poslou­chá­te, nebo čte­te. Pohádka by šla pře­vy­prá­vět ve tře­tích oso­bách, ba i v prv­ní - ale neby­lo by to nic pro­ti tomu, kdy jste inten­ziv­ně vta­ho­vá­ni oslo­ve­ním, úko­ly, vnuk­nu­tím vlast­ních myš­le­nek.

A na závěr kaž­dé pohád­ky si o pří­bě­hu může­te poví­dat, pocho­pit to, co ješ­tě zůsta­lo nedo­jas­ně­né a i rodi­če oce­ní drob­né rady, kte­ré mají obec­nou plat­nost a kte­ré se k pří­bě­hu vzta­hu­jí: „Vždy udě­lej, co pova­žu­ješ za správ­né, i když se ti někdo tře­ba sna­ží toto roz­mlu­vit. Nakonec se uká­že, že jsi zvo­li­la správ­ně. Když zůsta­neš sama sebou, najdeš oprav­do­vé kama­rá­dy i věci, na kte­rých ti sku­teč­ně zále­ží.“

„Buď šťast­ná a spo­ko­je­ná s tím co máš. Pamatuj, že to, co mají dru­zí, nemu­sí být nut­ně lep­ší.“

Autoři: Anne Civardi, Joyce Dunbar, Kate Petty, Karen Wallance s před­mluvou Davida Fontany: všich­ni se podí­le­li i na před­cho­zích kni­hách s tím­to téma­tem a jejich záli­ba v plném pro­ží­vá­ní pří­bě­hů, mýtech a bájích, je znát na kaž­dém řád­ku.

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie Publishing SE, 2018, www.synergiepublishing.com

Autor:
0

V oku hurikánu | The Hurricane Heist

Rob Cohen platí za nájemného béčkaře, jehož produkty které se dostanou dikn, bývají z pravidla nijaké akční výplachy, které nemíří výše jak utržit pár dolrů v kinech a pak se klidit na DVD a Bluray. Nejvíce se mu v kariéře zadařilo začátkem nového tisíciletí, kdy do kin přivedl jedničku Rychle a zběsile a vzápětí nato pak xXx s Vinem Dieselem. Od té doby to ale jde kvalitativně s tímto tvůrce z kopce a ani Mumie: Hrob Dračího císaře to nezachránila. Letos se pokusil o návrat k akčnímu žánru se snímkem V oku hurikánu, který kombinuje akční a katastrofický žánr. Ten se nakonec českým kinům obloukem vyhl a dostává se až tenhle měsíc na DVD.   


Agentka Casey Corbyn (Maggie Grace) má trochu jiné starosti než zbytek města, kam právě s obrněným konvojem dorazila. Zatímco obyvatelé maloměsta evakuují oblast, kterou má za několik hodin zasáhnout tornádo, Casey má starost primárně o to  splnit svůj úkol, zlikvidovat 600 milionů dolarů ve starých bankovkách, které dostala na starost. Jenže když dorazí do federálního zařízení, kde má k likvidaci dojít, zjistí, že drtička na bankovky už pár dní nefunguje. Vydává se proto do města pro smluvního údržbáře. Zatímco je ovšem pryč, celé budovy se ujme banda zločinců, kteří si napříč pomalu propukající přírodní katastrofě chtějí odnést pohádkové výkupné...


Předně by se asi slušelo říci, že tahle podívaná nemá kromě podobného názvu vůbec nic společného se čtyři roky starým snímkem V oku tornáda. Možná snad jen vzdáleně kvality, byť to bych asi staršímu snímku Stevena Qualea tak trochu křivdil. V oku hurikánu totiž ani tolik není mixem katastrofického a akčního filmu, jako jen výplachovým akčním béčkem, kterého má právě ta katastrofická složka vytrhnout z hlubin průměru. Bohužel ale, když si najmete scénásristické duo bez zkušeností s velkými produkcemi, riskujete to, co se stalo i v případě téhle vypalovačky. Výsledný produkt působí dojmem, jak kdyby jej sesmolil sotva gramotný čtvrťák voskovkama po O poté, co se včera s rodiči díval na Twister a Povodeň.

V oku hurikánu chce zkrátka být strašně cool a akční, nicméně na to jednoduše nemá. Stupidní dialogy které by přirozenost pohledaly jen těžko a suché hlášky které snad hůře mířené být ani nemohou teď stranou, ona samotná akce, na které se film očividně snaží stavět, žádná hitparáda taky úplně není. Pokud tedy nepatříte do skupiny diváků, kteří si promáčí trikot stova vidí hypermoderní vozítko do tropických bouří (a že nám to ale krásně svítí, viďte pane Cohen). Nad rámec toho totiž akce ve filmu spočívá v podstatě v nicneříkajících dílčích momentech, na kterých jde digitálnost vidět až hrůza (i takový Geostorm: Globální nebezpečí byl místy uvěřitelnější), především ale postrádají jakoukoliv atmosféru. To že budu na své téměř nehrající herce foukat z fukarů hromadu vody a zaplácám to pak filtrama v postprodukci samo o sobě fakt atmošku neudělá. V podstatě jedinou chvalitebnou věcí na celé řemeslné stránce je tak hudební kulisa, za kterou je zodpovědný Lorne Balfe. Není to nějak památná kompozice, nicméně pořád si myslím, že by si svými kvalitami zasloužila alespoň o ždibec lepší film. 


Tady je to totiž provar na všech frontách. Příběhově se jedná o slepenec všeho možného, který spíše působí jak nějaký amatérský film na Youtube než vážně myšlená produkce za 40 mega do kin. A to včetně snad nejvíce předvídatelného a kýčovitého závěrečného momentu, jaký si jde představit. Odvážil bych si tvrdit, že tahle zfušovaná podívaná bude mít problém oslovit i ty nejméně náročné fanoušky tohoto žánru. 

Nezvládá ji totiž zachránit ani účast poněkud známých tváří z posledních let. Maggie Grace je v hlavní roli neslaná nemastná (nemluvě o tom že jí ten badass postoj míst jen těžko lze věřit - značnou roli na tom i tady hraje scénář), Toby Kebbell a jeho silný americký přízvuk jsou spíše otravní, stejně jako Ryan Kwanten v roli opět další dobroduchého v podstatě ňoumy. Ralph Ineson má pak sice strašně krutopřísný irský přízvuk ale jako hlavní padouch je vyloženě slabý a, i na poměry béčkových výplachů, relativně hloupý.            



V oku hurikánu je i na béčkové poměry celkem průser. Nudný mix podstatně lepších filmů, ze kterých jsou vypůjčené momenty a motivy navršené jeden přes druhý s úmyslem udělat neskutečně kulervoucí akční podívanou. Výsledek  je ovšem trestuhodně nezajímavé akční béčko, které neví čím chce vlastně být. chce u toho vypadat nesmírně cool a drsně, ať už je to co je to. A ani to se Robu Cohenovi a spol nedaří.  Zkrátka hrubě podprůměrný biják s minimem důvodů proto, proč mu vůbec dávat na tu hodinu a třičtvrtě šanci. 
      
Na první pohled možná cool, ve výsledku ovšem docela daleko od zábavného filmu. V oku tornáda je docela dost nevydařenou, nudnou, lacinou a těžce neoriginální a nezábavnou podívanou, která zkouší s omezeným rozpočtem udělat divadlo poskládáním kousků z dřívějších úspěšných filmů, avšak marně. Stupidní dialogy, blbý scénář a mrzké digitální triky dávají dohromady ne zrovna dobře strávenou hodinu a třičtvrtě ve společnosti znuděných a nepřesvědčivých herců. Tohle se zkrátka příliš nepovedlo ani jako akční film ani jako akční béčkový výplach.  

V oku hurikánu
(The Hurricane Heist)
Akční / Thriller

USA, 2018, 100 min

Režie: Rob Cohen
Scénář: Scott Windhauser, Jeff Dixon
Kamera: Shelly Johnson
Hudba: Lorne Balfe
Hrají: Toby Kebbell, Maggie Grace, Ryan Kwanten, Ralph Ineson, Melissa Bolona, Ben Cross, Jamie Andrew Cutler, Christian Contreras, James Barriscale, Brooke Johnston, Patrick McAuley, Natacha Karam
Producenti: Mark Damon, Moshe Diamant, Christopher Milburn, Danny Roth, Damiano Tucci, Michael Tadross Jr.
Střih: Niven Howie
Scénografie: Kes Bonnet
Kostýmy: Irina Kotcheva

USA V kinech od: 09.03.2018 Entertainment Studios MP
Česko Na DVD od: 26.09.2018 Bontonfilm

https://www.csfd.cz/film/583650-v-oku-hurikanu/
https://www.imdb.com/title/tt5360952/


Autor: