Denní archiv Září 5, 2018

0

Oslava sta let republiky, nový porotce, změna v hlasování a poprvé polka. Devátý ročník StarDance čeká nejvíce novinek v historii soutěže

Soutěž StarDance se letos tema­tic­kým veče­rem při­po­jí k osla­vám sté­ho výro­čí vzni­ku repub­li­ky. Novinkou bude večer nazva­ný Cesta kolem svě­ta, ve kte­rém účin­ku­jí­cí zatan­čí na melo­die z Turecka, Indie nebo Japonska. Poprvé se bude tan­čit pol­ka. Jeden večer Moondance Orchestra zastou­pí vokál­ní sku­pi­na Skety a změ­ny se dotknou i hla­so­vá­ní - o tom, kdo postou­pí do finá­le, totiž popr­vé roz­hod­nou pou­ze divá­ci. Večery plné ele­gan­ce, noble­sy a tan­ce se po roč­ní pau­ze na obra­zov­ky ČT1 vrá­tí od sobo­ty 13. říj­na vždy ve 20.00 hodin.

„Pořad StarDance se ve vysí­lá­ní obje­vil popr­vé už před dva­nác­ti lety. Od té doby se tele­viz­ní tvor­ba výraz­ně pro­mě­ni­la, stej­ně jako oče­ká­vá­ní divá­ků, ale StarDance si přes­to stá­le zacho­vá­vá svo­je kouz­lo. Je to i díky tomu, že se Česká tele­vi­ze sna­ží s kaž­dou novou řadou ten­to for­mát roz­ví­jet a posou­vat. V letoš­ním roce se napří­klad StarDance při­po­jí tema­tic­kým veče­rem k osla­vám vzni­ku Československa. Dalším čes­kým spe­ci­fi­kem, kte­ré je vel­mi pozi­tiv­ně reflek­to­vá­no i samot­nou BBC, kte­rá StarDance původ­ně vyvi­nu­la, je pak cha­ri­ta­tiv­ní večer, během kte­ré­ho už potře­tí StarDance pro­po­jí­me s Centrem Paraple,“ říká gene­rál­ní ředi­tel České tele­vi­ze Petr Dvořák.

 Speciální díl StarDance věno­va­ný pod­po­ře lidí, kte­ří se po pora­ně­ní míchy ocit­li na vozí­ku, odvy­sí­lá Česká tele­vi­ze 24. lis­to­pa­du. V tom­to kole nikdo z účast­ní­ků nevy­pad­ne a výběr skla­deb k tan­ci při­pad­ne hen­di­ke­po­va­ným taneč­ní­kům z Centra Paraple. „StarDance je jed­ním z nej­sle­do­va­něj­ších pořa­dů České tele­vi­ze. To, že se StarDance sta­lo pod­půr­cem Centra Paraple, nám zajis­ti­lo nejen vel­ký finanč­ní pří­spě­vek od veřej­nos­ti a spon­zo­rů, ale posí­li­lo soli­dár­ní cítě­ní čes­ké spo­leč­nos­ti v míře, kte­rá se peně­zi vyjá­d­řit nedá. Myslím si, že ten­to svá­tek pohy­bu má výchov­nou při­da­nou hod­no­tu,“ uvá­dí Zdeněk Svěrák, kte­rý se opět na jeden večer sta­ne pátým porot­cem.

 I letos se o titul krá­lov­ny nebo krá­le taneč­ní­ho par­ke­tu utká deset párů, deset zná­mých osob­nos­tí spo­lu s taneč­ní­mi pro­fe­si­o­ná­ly. Diváci se mohou těšit na hereč­ky Pavlu Tomicovou, Danielu Šinkorovou a Veroniku Arichtevu, zpě­vač­ku Moniku Bagárovou a mode­rá­tor­ku Událostí Danielu Písařovicovou. Zatančí také olym­pij­ský vítěz David Svoboda, zpě­vák Adam Mišík, mode­rá­tor Dalibor Gondík a herec Jiří Dvořák. Desítku sou­tě­ží­cích měl dopl­nit Václav Kopta, kte­rý ale ze zdra­vot­ních důvo­dů StarDance opouš­tí. „Jak u mě bývá zvy­kem, jed­ná se o poně­kud tragi­ko­mic­kou udá­lost. S upřím­nou lítos­tí vzhle­dem ke vší té dři­ně, kte­rou jsem StarDance věno­val, musím kvů­li závaž­né­mu zra­ně­ní ze sou­tě­že odstou­pit. Musím říct, že mě dnes nebo­lí jen ta zra­ně­ná noha, ale i celý odchod. Jedná se o smut­ný pří­pad, kdy člo­věk nere­spek­tu­je a nepo­slou­chá svo­je tělo. Doporučuji ostat­ním sou­tě­ží­cím, aby se této neroz­váž­nos­ti vyva­ro­va­li a nedo­pad­li jako já,“ komen­tu­je svůj odstup ze StarDance Václav Kopta. „Velmi nás to všech­ny mrzí. Václav tré­no­val pocti­vě a byl vel­mi zod­po­věd­ný. Dokonce měl se svou taneč­ní part­ner­kou už dva tan­ce pěk­ně při­pra­ve­né. V sou­čas­nos­ti hle­dá­me osob­nost, kte­rá by mís­to něj vstou­pi­la do pořa­du. Tuto situ­a­ci jsme už jed­nou v minu­los­ti zaži­li, když z pořa­du odstou­pi­la hereč­ka Taťjana Medvecká a nahra­di­la ji zpě­vač­ka Aneta Langerová,“ dodá­vá Jan Potměšil, mana­žer vývo­je ČT a uza­ví­rá: „Václavovi pře­je­me pře­de­vším brz­ké uzdra­ve­ní.“

Změna nasta­ne ve slo­že­ní poro­ty - tro­ji­ci Tatiana Drexler, Zdeněk Chlopčík a Radek Balaš dopl­ní Václav Kuneš, kte­rý uvá­dí: „Očekávám to nej­lep­ší a záro­veň jsem při­pra­ven na nej­hor­ší, tako­vé je moje kré­do. Velmi si pozvá­ní do poro­ty vážím, je to pro mě a pro sou­čas­ný tanec vůbec krás­ná pří­le­ži­tost.“ Další z novi­nek se týká hla­so­vá­ní – o tom, kte­ré dvo­ji­ce se utka­jí ve vel­kém finá­le totiž roz­hod­nou pou­ze divá­ci, hla­sy porot­ců se v semi­fi­ná­le nepo­čí­ta­jí.

Naopak zce­la kon­zis­tent­ní zůstá­vá mode­rá­tor­ská dvo­ji­ce, kte­rá divá­ky pro­ve­de vše­mi slav­nost­ní­mi veče­ry. „Letošní sesta­va se mi moc líbí, neznám úpl­ně všech­ny, ale je to hez­ky barev­né a taky mám pocit, že to berou zatra­ce­ně váž­ně a pil­ně tré­nu­jí. To je fajn, já věřím na tu inves­to­va­nou prá­ci, to vždyc­ky celý pořad zved­ne,“ říká Marek EbenTereza Kostková jej dopl­ňu­je: „Moc se těším na taneč­ní­ky, na živou hud­bu, na nové cho­re­o­gra­fie a na tu podí­va­nou, kte­rou sesho­ra z mého mís­ta mám. Ale hlav­ně se těším na Marka.“

Autor:
0

Poklad z půdy – rozhovor s Janem Rosákem

  1. Máte rád sta­ré věci kvů­li pří­bě­hům, nebo pro­to­že je to vhod­ná inves­ti­ce?

Jak stár­nu, můj vztah ke sta­rým věcem je vře­lej­ší. Asi z kole­gi­a­li­ty k roč­ní­ku naro­ze­ní, tedy vlast­ně vzni­ku, nebo sen­ti­men­ta­li­ty, to přes­ně nevím. Ale roz­hod­ně se sta­ré věci u mne nikdy nesta­ly před­mě­tem inves­to­vá­ní, natož kal­ku­la­cí.

 

  1. Našel bys­te u Vás doma něja­kou sta­ro­žit­nost? Pokud ano, jakou a jaký k ní máte vztah?

Asi vás zkla­mu, ale nic moc… Ačkoliv – máme doma tako­vý útlý sto­lek, kte­rý pod­le rodin­né pověs­ti děda – zámec­ký zahrad­ník – dostal darem za své věr­né služ­by bavor­ské krá­lov­ské rodi­ně Wittelsbachů. Stolek byl ale něko­li­krát dost neci­tel­ně pře­la­ko­ván, tak­že dnes asi nemá val­nou finanč­ní hod­no­tu. Ovšem vzpo­mín­ky nám zůsta­nou… A pak snad ješ­tě dvě židle, kte­ré vypa­da­jí jako his­to­ric­ké, ale mož­ná oprav­du jen vypa­da­jí. Ale mám k nim oprav­du vztah, pro­to­že jsme je s ženou zachrá­ni­li před zni­če­ním ze skle­pa naše­ho teh­dej­ší­ho byd­liš­tě v Praze Bubenči.

 

  1. Daroval jste či kou­pil někdy sta­ro­žit­nost?

Nemám, co bych daro­val, a ani jsem žád­nou sta­ro­žit­nost nekou­pil. Takový nad­še­nec, neřku­li zna­lec, oprav­du nejsem.

 

  1. Co je pod­le Vás na sta­ro­žit­nos­tech nej­kou­zel­něj­ší?

Asi to, že jsou oprav­du sta­ré, tedy – pokud sta­ré jsou a ne že to jen před­stí­ra­jí. Člověk z nich cítí tu nashro­máž­dě­nou his­to­rii, tuší osu­dy lidí, kte­ří je bra­li do rukou a pou­ží­va­li je.

 

  1. Jak jste vní­mal sta­ro­žit­nos­ti jako malý kluk? Změnilo se to nějak?

Pravděpodobně jako kaž­dý jiný nor­mál­ní kluk jsem je bral jako sta­rou veteš! Třeba když jsem na půdě u babič­ky na Hané našel dvo­je lyže jasan­ky sta­ré jis­tě přes 50 let, s úžas­ným bač­ko­ro­vým vázá­ním, nechal jsem dědu, aby je spá­lil! Kdyby teh­dy děda – sta­rý spo­ří­lek – věděl, jakou budou mít cenu, asi by ten oheň uhasil vlast­ním tělem…

 

  1. Vážíte si spí­še sta­rých nebo nových věcí?

To je hod­ně rela­tiv­ní. Řekl bych shod­ně se Zdeňkem Svěrákem „Neopouštěj sta­ré věci pro nové!“

 

Autor:
0

Za několik dní oslaví životní jubileum (75 let) herec Václav Postránecký (Michal z filmu S tebou mě baví svět)

Narodil se 8. září 1946 v Praze, už od dět­ství začal hrát diva­dlo a byl čle­nem Dismanova roz­hla­so­vé­ho dět­ské­ho sou­bo­ru. Ve věku 9. let začal hrát ve fil­mech, přes­to  žád­nou herec­kou ško­lu nevy­stu­do­val, vyu­čil se pou­ze zámeč­ní­kem.

Na začát­ku své kari­é­ry, v 60. let minu­lé­ho sto­le­tí, byl jevišt­ním tech­ni­kem v diva­dle F. X. Šaldy v Liberci, potom se pře­stě­ho­val do Uherského Hradiště (jako herec­ký elév), na kon­ci 60. let pře­šel do Brna a v 70. letech pře­šel do Prahy, kde byl čle­nem čino­her­ní­ho sou­bo­ru Městských diva­del praž­ských. Od 80. let je čle­nem čino­hry Národního diva­dla v Praze a byl pre­zi­den­tem herec­ké aso­ci­a­ce (ceny Thálie)

Jeho nej­slav­něj­ší rolí byl Michal ve fil­mu S tebou mě baví svět

Věnuje se také dabin­gu, kde nej­čas­tě­ji dabo­val her­ce Paola Villaggia ve fil­mo­vé sérii Účetní Fantozzi

Poslední roky se hlav­ně věnu­je natá­če­ním seri­á­lů. (Krejzovi, Vinaři a Doktoři z Počátků)

5 nejslavnějších filmů Václava Postráneckého

1981    Dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku

Loutkový film na moti­vy slav­né­ho romá­nu Daniela Defoe.

1969    Po stopách krve

Potřetí se na obra­zov­ce může­te setkat s posta­vou majo­ra Kalaše, tvo­ří­cí­ho polo­vi­nu oblí­be­né dvo­ji­ce kri­mi­na­lis­tů Kalaš - Varga v podá­ní Rudolfa Hrušínského a Radoslava Brzobohatého (obje­vi­li se také ve fil­mech Strach a Vrah skrý­vá tvář). Tentokrát se v pří­pa­du sexu­ál­ně úchyl­né­ho vra­ha musí major Kalaš obe­jít bez své­ho spo­lu­pra­cov­ní­ka. Na pří­kaz své­ho nad­ří­ze­né­ho odjíž­dí do Dubé v Severních Čechách, kde bylo obje­ve­no tělo mrt­vé­ho cikán­ské­ho chlap­ce. Pátrání se roz­bí­há v něko­li­ka rovi­nách, ani dal­ší mrt­vý chla­pec však kri­mi­na­lis­ty nepři­ve­de k pacha­te­li..

1982    S tebou mě baví svět

Každoroční pán­ská jíz­da tří otců se vli­vem razant­ní­ho zása­hu man­že­lek stá­vá něčím jako mateř­skou ško­lou v zim­ní pří­ro­dě. Ukáže se, že v jis­tých situ­a­cích jsou otco­vé lep­ší­mi máma­mi než­li mámy samé, což pla­tí hlav­ně teh­dy, když mámy nejsou v dohle­du. Jejich výchov­né meto­dy jsou vel­mi své­ráz­né a vyvo­lá­va­jí plno zmat­ků a úsměv­ných situ­a­cí....

1992    Černí baroni

Komedie vás pře­svěd­čí o tom, že i na chmur­né strán­ky naší his­to­rie je mož­né se dívat s nad­hle­dem a humo­rem.

Čo bolo, to bolo... Major Terazky vede svůj šik pété­pá­ků od prů­švi­hu k prů­švi­hu vstříc svět­lým zítř­kům. Česká fil­mo­vá kome­die pod­le romá­nu Miloslava Švandrlíka.

1990    Vlci (TV film)

Děj se ode­hrá­vá v Mohuči roku 1793, kde je fran­couz­ská repub­li­kán­ská armá­da obklí­če­na voj­sky inter­ven­tů. Šlechtic D´Oyron - důstoj­ník ve služ­bách Konventu je pode­zře­lý z vlas­ti­zra­dy. Nařčení je sice vyvrá­ce­no, ale komi­sař Konventu Quesnel, na němž leží odpo­věd­nost za osud bitvy, je pře­svěd­čen, že odha­le­ná a popra­vou potresta­ná zra­da pozved­ne morál­ku fran­couz­ských vojá­ků. Jinak by musel obvi­nit voje­vůd­ce Verrata, že jed­ná nečest­ně. Jenže Verrat prá­vě dosá­hl roz­ho­du­jí­cí­ho vítěz­ství pro repub­li­kán­skou armá­du...…

Autor:
0

BARBORA HRZÁNOVÁ A ANETA LANGEROVÁ

VYTVOŘILY JEDINEČNOU AUDIOKNIHU — Kniha k zamyšlení, jemná, vtipná, chytrá i dojemná, to je Pane Bůh, tady Anna, kterou napsal britský spisovatel Fynn (vlastním jménem Sydney George Hopkins) patří již dnes ke klasické literatuře, a to nejen v anglicky mluvících zemích. Přináší příběh dívenky Anny, která utekla z domova a Fynn, který ji našel, si s ní vypráví o životě, o přírodních vědách a dalších zajímavostech bytí a víry. Malá Anna má překvapující schopnost klást životně důležité otázky a odpovídat na ně. Život jejíma očima se ukazuje jako barevnější, než bychom si ho kdy předtím dokázali představit. Krásný a obohacující příběh chytne za srdce a rozveselí vaši duši. Jednoho dne vstoupil do života i Báře Hrzánové a Anetě Langerové.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

Poklad Aztéků - Odlet do Dubrovníku

Natáčení fil­mu zača­lo v pon­dě­lí 31. srp­na 1964 v západ­ním kří­d­le ber­lín­ské­ho zám­ku Charlottenburg, kte­rý se pro­mě­nil ve vilu hra­bě­te Fernanda. Jako prv­ní se natá­če­la scé­na, v níž dok­tor Sternau a slu­ha Alimpo pomá­ha­jí zra­ně­né­mu hra­bě­ti vystou­pit z kočá­ru a odvá­dě­jí ho do poko­je. V ate­li­é­rech pro­dukč­ní spo­leč­nos­ti CCC Film byla zří­ze­na pra­cov­na pre­zi­den­ta Lincolna a také Arbellezova haci­en­da, kde se natá­če­la potyč­ka mezi Sternauem a Verdojou. V rizi­ko­vých scé­nách zastu­po­va­li Lexe Barkera a Rika Battagliu kaska­dé­ři Giancarlo Bastianoni a Frank Hayden. Po dvou týd­nech strá­ve­ných ve stu­diu odle­těl tým fil­ma­řů (a spo­lu s ním i 189 kra­bic plných nej­růz­něj­ších pří­stro­jů, kos­tý­mů a líči­del) do Dubrovníku, kde se uby­to­val v kom­fort­ním hote­lu Argentina, leží­cím pří­mo u bře­hů Jaderského moře.

Od 14. září 1964 se neda­le­ko ves­nič­ky Vrbanje, vzdá­le­né asi 70 kilo­me­t­rů od Dubrovníku, natá­če­lo pře­pa­de­ní kočá­ru Verdojovými vojá­ky. Místo natá­če­ní leže­lo v horách a bylo vel­mi špat­ně pří­stup­né. Posledních 13 kilo­me­t­rů byla sil­ni­ce prů­jezd­ná pou­ze v jed­nom smě­ru, pro­to muse­li Jugoslávci kaž­dé ráno prů­smyk uzavřít, aby nedo­šlo k zablo­ko­vá­ní ces­ty. Nepříjemné vzpo­mín­ky na natá­če­ní u Vrbanje si odne­sl kaska­dér Giancarlo Bastianoni, kte­rý utr­pěl čet­né odře­ni­ny při nechtě­ném zří­ce­ní kočá­ru do dvou­me­t­ro­vé pro­pas­ti. V údo­lí Zupci stá­lo ješ­tě wes­ter­no­vé měs­to Golden Hill z fil­mu Old Shatterhand, kte­ré spo­leč­nost Avala pro­na­jí­ma­la také ostat­ním pro­du­cen­tům pro natá­če­ní wes­ter­nů. Štábu z Pokladu Aztéků poslou­ži­lo pře­de­vším jako skla­diš­tě zásob, kos­tý­mů a rekvi­zit, ba dokon­ce i jako mas­kér­na. Nedaleko Golden Hillu posta­vil archi­tekt Otto Pischinger nád­her­nou haci­en­du, kte­rá však byla znač­ně poško­ze­na bou­ří, jež se oblas­tí pře­hna­la 21. září 1964.…

Autor: