Denní archiv Září 4, 2018

0

Domestik – Recenze – 70%

Snímek Domestik celo­ve­čer­ně debu­tu­jí­cí­ho reži­sé­ra a sce­náris­ty Adama Sedláka, tvůr­ce popu­lár­ní­ho a na čes­ké pomě­ry znač­ně pro­gre­siv­ní­ho inter­ne­to­vé­ho seri­á­lu Semestr, je popi­so­ván jako arto­vý body-horor, což je pro ten­to nesmír­ně fyzic­ký a divác­ky nepo­ho­dl­ný film rela­tiv­ně tref­né ozna­če­ní. Jeho děj se ode­hrá­vá téměř výhrad­ně v jed­nom bytě a vyprá­ví o man­žel­ské dvo­ji­ci, kte­rá kvů­li plně­ní svých snů (spor­to­vec Roman se jako vrcho­lo­vý cyk­lis­ta sna­ží za kaž­dou cenu zlep­šit svůj výkon a jeho žena Šarlota zas tou­ží po dítě­ti) při­způ­so­bu­je své živo­ty vzá­jem­ně bez­o­hled­né­mu přís­né­mu reži­mu až do té míry, že to začne poško­zo­vat nejen jejich vztah, ale i jejich těla.
Domestik je v rám­ci čes­ké kine­ma­to­gra­fie výji­meč­ným poči­nem, kte­rý se vymy­ká zbyt­ku tuzem­ské pro­duk­ce už jen vol­bou námě­tu a žán­ru, kon­cep­tu­ál­ní pro­myš­le­nos­tí a pre­ciz­ně vysou­stru­že­nou tech­nic­kou strán­kou. Díky tomu jej lze pova­žo­vat za moder­ní fil­mo­vé umě­ní, kte­ré na roz­díl od vět­ši­ny jiných čes­kých fil­mů oprav­du vypa­dá jako pro­dukt hod­ný roku 2018, kte­rý navíc sne­se srov­ná­ní s fil­my evrop­ské úrov­ně. Jde o for­mál­ně invenč­ní dra­ma, mini­ma­lis­tic­ky a pozvol­ně vyprá­vě­né pro­střed­nic­tvím čas­to vel­mi dlou­hých sta­tic­kých zábě­rů s chytře vysta­vě­ný­mi kom­po­zi­ce­mi, jehož tvůr­ce měl jas­nou umě­lec­kou vizi i ori­gi­nál­ní myš­len­ko­vý kon­cept, kte­rý doká­zal nekom­pro­mis­ně rea­li­zo­vat přes­ně tak, jak chtěl. Za to roz­hod­ně všech­na čest.
I tak je nicmé­ně vol­ba i rea­li­za­ce tvůr­čí­ho zámě­ru poměr­ně dis­ku­ta­bil­ní. Příběh o postup­ném psy­chic­ky i fyzic­ky destruk­tiv­ním roz­pa­du jed­no­ho man­žel­ství totiž spo­lé­há na repe­ti­tiv­ní opa­ko­vá­ní kaž­do­den­ních čin­nos­tí ústřed­ní dvo­ji­ce (tré­nink na roto­pe­du, spo­leč­ná veče­ře, man­žel­či­no sexu­ál­ní nalé­há­ní během ovu­lač­ní­ho obdo­bí a podob­ně), jejichž pro­střed­nic­tvím se film sna­ží kon­stant­ně stup­ňo­vat napě­tí a nako­nec vyvr­cho­lit mon­stróz­ní mra­zi­vou poin­tou, za kte­rou by se nemu­sel sty­dět ani dej­me tomu David Cronenberg nebo Darren Aronofsky. Leckomu pak může tako­vá struk­tu­ra evo­ko­vat zby­teč­né nata­ho­vá­ní poměr­ně jed­no­du­ché­ho a pří­mo­čaré­ho děje, leč i přes mír­ně pře­hna­nou vypra­věč­skou roz­vol­ně­nost a poma­lost jde o nezbyt­nost ve vytvá­ře­ní atmo­sfé­ry napja­té­ho oče­ká­vá­ní, kte­ré se dosta­vu­je v míře vrcho­va­té.
Domestik – Recenze Napětí je při­tom ze začát­ku stup­ňo­vá­no jen plí­ži­vým tem­pem, a to pak postup­ně při­dá­vá na inten­zi­tě spo­lu s tím, jak Roman špo­nu­je své síly a své náro­ky na pra­vi­del­ný tré­nink a nároč­nou živo­to­sprá­vu a jak se ve vzta­hu mezi obě­ma part­ne­ry pro­hlu­bu­jí trh­li­ny, jas­ně patr­né už od prv­ní chví­le. Zásadní (takřka horo­ro­vou) rekvi­zi­tou je kys­lí­ko­vý stan s hluč­ně hučí­cím a rudě sví­tí­cím kom­pre­so­rem, v němž Roman začne k Šarlotině neli­bos­ti spát, aby se mu přes den lépe okys­li­čo­va­la krev (a u něhož by se to s kom­pre­sí nemě­lo pře­há­nět, ale samo­zřej­mě se to pře­há­nět začne). Jistou gra­da­ci lze pak vysle­do­vat i v postup­ných fyzic­kých pře­mě­nách obou hlav­ních postav (včet­ně chu­ťo­vek typu vypa­dá­va­jí­cích neh­tů).
Adam Sedlák při výbě­ru hlav­ních pro­ta­go­nis­tů vsa­dil na neo­kou­ka­né tvá­ře, což s sebou nese výho­dy i nevý­ho­dy. Sledovat málo zná­mé i při­tom poměr­ně schop­né her­ce půso­bí svě­žím dojmem, záro­veň ale, byť spí­še seri­á­lo­ví her­ci Jiří Konvalinka a Tereza Hofová svý­mi výko­ny film utáh­nou, tak se neu­brá­ní jis­té str­nu­los­ti při prá­ci s dia­lo­gy. Nejlépe hra­je nako­nec Miroslav Hanuš ve vylo­že­ně okra­jo­vé ved­lej­ší rolič­ce.
Režie je pak pev­ně ucho­pe­ná a je vidět, že Adam Sedlák měl sil­ně pod kon­t­ro­lou kaž­dý aspekt své­ho fil­mu do nejmen­ší­ho detai­lu. Domestik vyni­ká i výbor­nou hudeb­ní slož­kou (od alter­na­tiv­ní rocko­vé kape­ly Vložte koč­ku), kte­rá do fil­mu vná­ší dyna­mič­nost a dra­vost, za zmín­ku sto­jí i střih a prá­ce s rekvi­zi­ta­mi (jak se man­žel­ství roz­pa­dá, tak v kuchy­ni uva­da­jí kvě­ti­ny a hni­je ovo­ce) a i cel­ko­vá výpra­va fil­mu (ste­ril­ně stu­de­ný a prázd­ný byt evo­ku­je emo­ci­o­nál­ní chlad ve vzta­hu, z nějž roman­ti­ka a vře­lost dáv­no vypr­cha­ly a zůsta­lo jen sobec­ké pro­sa­zo­vá­ní vlast­ních zájmů), prá­ce s kame­rou a výtvar­né řeše­ní jed­not­li­vých scén.
Domestik – Recenze

 

Filmu mož­ná někdo bude vytý­kat emo­ci­o­nál­ní prázd­no­tu nebo chlad­nost, avšak ty jsou zjev­ně zce­la záměr­né. Záměrná je i jis­tá stro­jo­vost a mecha­nič­nost ve vzta­hu obou odci­ze­ných hrdi­nů, kte­rá ale pro­sák­la i do fil­mo­vé­ho vyprá­vě­ní a sní­mek kvů­li tomu půso­bí tro­chu šab­lo­no­vi­tě. Obě posta­vy jsou vypro­fi­lo­va­né veli­ce jed­no­du­še a za jejich činy nesto­jí žád­ná vel­ká psy­cho­lo­gie, byť Domestik by urči­tě byl rád pova­žo­ván za psy­cho­lo­gic­ký film a roz­hod­ně se pouš­tí v řadě scén do nakou­sá­vá­ní i poměr­ně hlu­bo­kých psy­cho­lo­gic­kých témat. O něco zají­ma­věj­ší je nicmé­ně rovi­na věno­va­ná expe­ri­men­to­vá­ní spor­tov­ců s hor­mo­ny a lát­ka­mi na hra­ně lega­li­ty a pole­mi­ka o výho­dách či nevý­ho­dách vege­ta­ri­án­ské­ho jídel­níč­ku a jiných forem stra­vo­vá­ní.
Celkově film půso­bí na divá­ka trýzni­vě inten­ziv­ním dojmem po celou dél­ku sto­pá­že, kte­rá půso­bí jako dvě hodi­ny strá­ve­né nepře­tr­ži­tou jízdou na cyk­lis­tic­kém tre­na­že­ru, nicmé­ně stej­ně jako zdán­li­vě neko­neč­né šla­pá­ní do pedá­lů se i řada scén v Domestikovi sta­ne po čase poně­kud ubí­je­jí­cí a člo­věk se pak spíš už těší, jak to dopad­ne. Samotné finá­le fil­mu je sice mír­ně šoku­jí­cí, pozo­ru­hod­né a dis­ku­ta­bil­ní, ale záro­veň moh­lo být ješ­tě mno­hem inten­ziv­něj­ší a půso­bi­věj­ší, kdy­by bylo dota­že­né ješ­tě o krok dál. Škoda, že tomu tak není, pro­to­že to pro­cedu­rál­ní vrše­ní divác­kých oče­ká­vá­ní ohled­ně masiv­ní­ho vyvr­cho­le­ní by si zaslou­ži­lo ješ­tě pod­stat­ně drs­něj­ší, tem­něj­ší a bru­tál­něj­ší roz­měr.

Autor:
0

Disenchantment (Love’s Tender Rampage (S01E07))

Sedmý díl je koneč­ně méně zábav­ný, než jsem čekal. Hlavní záplet­kou je pří­běh Elfiho, kte­rý během nic nedě­lá­ní, spo­lu s Bean a jejím démo­nem,  vymys­lí vel­kou lež, kte­rou musí celou dobu hrát a dohrát.

Elf Elfi je pros­tě ňou­ma, ve své říši má vel­mi pod­řad­nou roli, a tak se pros­tě ve své rod­né zemi napros­to nudil, aby zís­kal nový smy­sl živo­ta vyces­to­val z elfí říše až potkal prin­cez­nu a její­ho démo­na.

Krom toho, že si sám král mys­lí, že krev elfů je uni­kát­ní a má mno­ho magic­kých vlast­nos­tí, tak i sám Elfí má úpl­ně svo­ji před­sta­vu o lidech a o tom, co je správ­ně.  Jednou z důle­ži­tých vlast­nos­tí má, je to, že si vel­mi rád vymýšlí.V sed­mé epi­zo­dě na jeho lži  dojde a je svěd­kem, jak jeho vymyš­le­né lži můžou zapů­so­bit na krá­lov­ni­nu dcer­ku a jaké mají násled­ky jeho his­tor­ky tom, že má pří­tel­ky­ni obry­ni s jed­ním okem.

Seriál si drží svo­jí úro­veň, ale zrov­na sed­mý díl se nepo­ve­dl, bylo tam málo vtíp­ků a málo humo­ru, kte­rá jsem oče­ká­val. Objevilo se sice něko­lik odka­zů na jiné fil­my a obra­zu (obraz Poker Game - Cassius Marcellus Coolidge), ale to bohu­žel nesta­či­lo, abych epi­zo­du neo­hod­no­til vel­mi sla­bo.

Hodnocení: 60 %…

Autor:
0

8.října ve 21:30 na Primě startuje nový pořad Poklad z půdy, kterým provází Jan Rosák.

Na vaší půdě se může skrý­vat poklad, o kte­rém jste mož­ná dopo­sud nemě­li ani tuše­ní. V kaž­dém díle budou odbor­ní­ci oce­ňo­vat 5 sta­ro­žit­nos­tí od tak­zva­ně oby­čej­ných lidí, kte­ré násled­ně od nich mohou experti-starožitníci kou­pit v mini­auk­ci. Poznejte his­to­rii, poznej­te zají­ma­vé pří­běhy věcí i lidí. A mož­ná díky pořa­du zjis­tí­te, že i váš před­mět z půdy je ve sku­teč­nos­ti pokla­dem!

Autor:
02.10.2018 19:00 - Opera Národního divadla - Ostatní sály - „Večer k narozeninám Luboše Sluky“0

02.10.2018 19:00 - Opera Národního divadla - Ostatní sály - „Večer k narozeninám Luboše Sluky“

Místo konání koncertu: Pražská křižovatka - kostel sv. Anny Luboš Sluka: Miniature pro smyčcové kvinteto Šest písní na moravskou poesii (Alžběta Poláčková) Sunset Suite pro smyčcové kvinteto Písně o lásce (Jana Horáková Levicová) Kladské písně (Roman Janál) Suite to the Memory of Jaroslav Ježek pro smyčcové kvinteto

Celý článek na stránkách Národního divadla

Autor:
0

ŠTEFAN MARGITA

POKŘTIL MAPU LÁSKY — Včera 3. 9. 2018 odpoledne v Galerii kavárny Louvre Praha pokřtil Štefan Margita se svými spolupracovníky a přáteli album Mapa Lásky, které sice již vyšlo v květnu, ale teprve nyní se hlavní protagonista vrátil do Prahy ze zahraničí. (V květnu a červnu byl Štefan Margita v angažmá opery v San Francisku.)

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

Poklad Aztéků (Der Schatz der Azteken (1965)) - Scénář a režie

První dvě may­ov­ky z díl­ny pro­du­cen­ta Artura Braunera, Old Shatterhand a Žut, sla­vi­ly ohrom­ný divác­ký úspěch a smě­le kon­ku­ro­va­ly may­ov­kám Horsta Wendlandta. Protože Artur Brauner už nemohl z práv­ní­ho hle­dis­ka natá­čet dal­ší fil­my s Vinnetouem a Old Shatterhandem [1], roz­ho­dl se pokra­čo­vat ale­spoň v natá­če­ní may­o­vek z pro­stře­dí Orientu a Mexika.

Scénář a režie

V roce 1964 se Artur Brauner pus­til do natá­če­ní fil­mu Poklad Aztéků, na kte­rý dějo­vě nava­zu­je Pyramida boha Slunce. Z eko­no­mic­kých důvo­dů vzni­ka­ly oba fil­my sou­čas­ně, na jeden zátah. Jako před­lo­ha poslou­žil fil­ma­řům Mayův roz­sáh­lý kol­por­táž­ní román Lesní Růženka, kte­rý čítá v ori­gi­ná­le více než 2600 stran a ode­hrá­vá se v roz­sa­hu pade­sá­ti let zejmé­na v Mexiku, v obdo­bí boje Francouzů s Juarezem. Adaptovat tak­to roz­sáh­lý pří­běh do zhru­ba tří­ho­di­no­vé­ho fil­mu bylo z mno­ha hle­di­sek nemož­né, pro­to tvůr­ci při­stou­pi­li k razant­ním škr­tům a z romá­nu vybra­li jen něko­lik zají­ma­vých záple­tek, kte­ré pak posklá­da­li do nové­ho pří­bě­hu. Na svou lite­rár­ní před­lo­hu se přes­to sní­mek odvo­lá­vá více než jiné, mno­hem oblí­be­něj­ší fil­my ze série may­o­vek. Na vzni­ku scé­ná­ře se podí­le­lo něko­lik osob­nos­tí. Autorem prv­ní a dle kri­ti­ků i nej­lep­ší ver­ze byl cti­tel Karla Maye Georg Marischka. Braunerovi se však zdá­lo, že v pří­bě­hu vystu­pu­je pří­liš mno­ho postav, a více se mlu­ví, než jed­ná, pro­to si nechal vypra­co­vat ješ­tě dru­hou vari­an­tu od maďar­ské­ho sce­náris­ty Ladislase Fodora, spo­lu­au­to­ra scé­ná­ře k fil­mu Old Shatterhand. Svou troš­kou do mlý­na při­spěl také Američan Paul Jarrico, kte­rý měl za úkol vybrat z obou před­cho­zích náčr­tů nej­za­jí­ma­věj­ší pasá­že a posklá­dat je v plno­hod­not­ný celek. Jenže pří­liš mno­ho kucha­řů polév­ku pře­so­lí, a tak se do věci musel vlo­žit ješ­tě Robert A. Stemmle, kte­rý podob­ným způ­so­bem zachra­ňo­val scé­nář během natá­če­ní Old Shatterhanda.

Mezitím Brauner kon­tak­to­val mexic­ké­ho pro­du­cen­ta Gregoria Walersteina (1913-2002), aby se infor­mo­val o mož­nos­tech natá­če­ní v Mexiku a pří­pad­ně dojed­nal pod­mín­ky vzá­jem­né spo­lu­prá­ce. Zároveň poslal do Mexika reži­sé­ra Franze J. Gottlieba, aby se tam poo­hlé­dl po loka­li­tách vhod­ných k fil­mo­vá­ní. Vyjednávání se své­ráz­ným Mexičanem bylo ale dale­ko obtíž­něj­ší, než Brauner oče­ká­val. Když se pak Braunerovi ozval dlou­ho­le­tý part­ner z kopro­dukč­ní spo­leč­nos­ti Avala film a ujis­til ho, že mexic­kou atmo­sfé­ru lze navo­dit i ve sta­ré dob­ré Jugoslávii, pře­ru­šil v Mexiku veš­ke­ré pří­pra­vy na natá­če­ní a takt­ně se s Walersteinem roz­lou­čil. Na post reži­sé­ra Pokladu Aztéků byl anga­žo­ván holly­wo­od­ský reži­sér André de Toth (1912-2002), kte­ré­mu Brauner nabí­dl hono­rář 29.000 USD. Když se ale reži­sér dozvě­děl, že Poklad Aztéků je kon­ci­po­ván jako dvou­díl­ný film, napsal Braunerovi dopis, v němž žádal o zvý­še­ní hono­rá­ře - pro­du­cent pře­ci nemů­že oče­ká­vat, že za jeden hono­rář nato­čí dva plno­hod­not­né fil­my. A prá­vě na tom­to bodě ztros­ko­ta­la jejich vzá­jem­ná spo­lu­prá­ce - Brauner odmí­tal zvý­šit hono­rář a Toth sle­vit ze svých poža­dav­ků. Jako reži­sér byl tedy nako­nec vybrán Robert Siodmak, tvůr­ce ori­en­tál­ní may­ov­ky Žut.…

Autor: