Měsíční archiv Září 2018

0

Pohádky z českého království - jak to kdysi bylo s našimi českými dějinami

Proč se tak jme­nu­je­me - pří­běh vyprá­ví, jak naše země zís­ka­la svo­je jmé­no. Kdysi dáv­no tu byly řeky, stro­my, hory, zví­řa­ta, k tomu krás­né poča­sí a nád­her­ná pří­ro­da. Nebyli tady však žád­ní lidé, ale vše­ho do času. Daleko v jiných kra­jích žili lidé. Byli klid­ní a pra­co­vi­tí. Ovšem jejich život nebyl leh­ký. Čas od času je napa­da­li nepřá­te­lé a zapa­lo­va­li jejich domy. Kromě toho bra­li záso­by jíd­la a zahá­ně­li doby­tek. Jednoho dne už to nemoh­li vydr­žet, svo­la­li pora­du a na ní pro­mlu­vil vůd­ce jed­no­ho z moc­ných rodů jmé­nem Čech. Ten roz­ho­dl, že se vyda­jí na ces­tu a budou hle­dat pro ně dobrou zem.

O dce­rách Krokových a silá­ko­vi - voj­vo­da Krok nastou­pil po smr­ti Čecha a byl spra­ved­li­vý a dob­rý pán. Krok měl tři dce­ry - Teta, Kazi a Libuše. Ze všech vyrost­ly kra­sa­vi­ce. Dceři Tetě posta­vi­li hrad, jenž pojme­no­va­li Tetín. Kazi se po čase také odstě­ho­va­la na svůj hrad - Kazín. No, a na Libuši zbyl Libušín. Kazi byla tako­vá bylin­kář­ka, kte­rá ráda pomá­ha­la lidem, Teta byla zádum­či­vá a čas­to se mod­li­la, aby Čechy vzkvé­ta­ly a nehro­zi­lo žád­né nebez­pe­čí. Obě cho­di­ly navště­vo­vat svou sest­ru Libuši na hrad Vyšehrad. Jednoho dne tak spo­lu zase byly a najed­nou při­šel mla­dý silák, kte­rý měl na zádech obrov­ské­ho čer­né­ho kan­ce.

O kněž­ně a Oráčovi - Krok už byl vel­mi sta­rý a tak svo­lal na Vyšehrad hla­vy rodů a moud­ré rád­ce. Chtěl, aby všich­ni zvo­li­li jeho nástup­ce. Cítil, že mu ubý­vá sil a byl pře­svěd­čen, že už dlou­ho mezi nimi nepo­bu­de. Všichni pro­tes­to­va­li, ale Krok nedal jinak. Nakonec je tam nechal s tím, že jde odpo­či­nout - nikdo netu­šil, že ho vidí napo­sle­dy živé­ho. Kroka pohřbi­li a poslé­ze se jali vybí­rat nové­ho vlád­ce. Jeden ze star­ších mužů měl návrh, aby to byla Libuše. Chvíli bylo ticho a pak všich­ni sou­hla­si­li. A udě­la­li vel­mi dob­ře.

 

Jsou to pře­vy­prá­vě­né Staré pověs­ti čes­ké od Aloise Jiráska, ale to nezna­me­ná, že je to špat­ně, prá­vě nao­pak. Čte se to vel­mi dob­ře, roz­hod­ně neu­dě­lá nikdo chy­bu, když si to pře­čte, dopo­ru­ču­ju všem. Má 72 stran.

 

 

  • Autor: František Zacharník
  • Žánr: belet­rie pro děti
  • Nakladatelství: CPRESS
  • Datum vydá­ní: 06. 08. 2018
Autor:
0

S30E01: Bart’s Not Dead

První ukáz­ka z prv­ní epi­zo­dy 30. sezó­ny seri­á­lu Simpsonovi. V prv­ní epi­zo­dě budou hos­to­vat hereč­ky Emily DeschanelGal Gadot.…

Autor:
Past10

Smrtonosná past: Opět v akci - probleskne dokonce Patrik Rytmus Vrbovský

Z pokra­čo­vá­ní Smrtonosné pas­ti nemám radost už od „dru­hé­ho dílu“. Ale až do čtvr­té­ho se na to ale­spoň dalo kou­kat a divák se bavil. Pátá „Smrtonosná past: Opět v akci“ s původ­ním názvem „A Good Day to Die Hard“ není ani kou­ka­tel­ná, ani zábav­ná.

Je to až k neu­vě­ře­ní, že letos uply­nu­lo čtvrt­sto­le­tí od pří­cho­du Smrtonosné pas­ti a nesmr­tel­né­ho Bruce Willise v roli poli­caj­ta Johna McClanea na fil­mo­vá plát­na. „Smrtonosná past“ („Die Hard“) se sta­la fil­mo­vým hitem a z mno­ha důvo­dů vyso­ce hod­no­ce­ným a dnes již kul­tov­ním, akč­ním fil­mem. Prvním z nich byl reži­sér John McTiernan („Predator“) a jeho skvě­lý cit pro všech­ny atri­bu­ty dob­ré­ho akč­ní­ho fil­mu, tedy nača­so­vá­ní, zvra­ty, akce i pře­kva­pe­ní, kte­ré zde doko­na­le uplat­nil.

 Past1.jpg

Druhým důvo­dem byl zají­ma­vý scé­nář a tře­tím důvo­dem byl prá­vě nesmr­tel­ný Bruce Willis, kte­ré­mu divá­ci odpus­ti­li to, co bylo v té době pou­ze domé­nou béč­ko­vé akč­ní gar­ni­tu­ry typu Chucka Norrise nebo ješ­tě hůř Michaela Dudikoffa, to jest, že zce­la sám pře­mohl počet­nou tlu­pu dob­ře ško­le­ných, zaní­ce­ných tero­ris­tů. Snad pro­to, že dělal vše v pod­sta­tě v nou­zi, aby zachrá­nil holý život a akce dopl­ňo­val neza­po­me­nu­tel­ný­mi hláš­ka­mi, nad­hle­dem a nesmr­tel­ným úsmě­vem. Čtvrtým důvo­dem pak byl tero­ris­ta Hans Gruber v podá­ní Alana Rickmana, kte­rý své doko­na­lé herec­tví po něko­li­ka letech zhmot­nil do soš­ky Oscara za roli Severuse Snipea v sérii Harry Potter.

Dvojka „Smrtonosné pas­ti“ s  názvem, jed­no­du­še dopl­ně­ným pořa­do­vým čís­lem 2, na sebe nene­cha­la dlou­ho čekat. John McTiernan v roce 1990 moud­ře ustou­pil z role reži­sé­ra a své mís­to pře­ne­chal Renny Harlinovi, kte­rý v pod­sta­tě pou­ze zopa­ko­val původ­ní sché­ma s man­žel­kou McClanea (Bonnie Bedelia) v nesná­zích a tlu­pou dal­ších vše­ho­schop­ných tero­ris­tů. Šablonovitý scé­nář, ve kte­rém Bruce pře­žil ješ­tě víc smr­tel­ných nástrah, nenadchl, pro­to­že ský­tal mno­há klišé a odka­zy na „jed­nič­ku“, ale divá­ci film stá­le ješ­tě pod vli­vem ori­gi­ná­lu oce­ni­li.

Past2.jpg

Výhrou pro „Smrtonosnou past“ čís­lo 3 („Die Hard: With a Vengeance“) byla opět účast reži­sé­ra Johna McTiernana, kte­rý ji vde­chl ori­gi­na­li­tu, nad­hled a uká­zal Johna McClanea spíš jako prá­ci odda­né­ho poli­caj­ta, než jako hrdi­nu za kaž­dou cenu. Film umoc­nil dojem pokra­čo­vá­ní jed­nič­ky tím, že John McClane ten­to­krát uza­vřel tero­ris­tic­ké ději­ny rodi­ny Gruberových, když zabil Simona Grubera (Jeremy Irons), bra­t­ra v jed­nič­ce zesnu­lé­ho Hanse. Trojce pro­spěl del­ší čas, kdy se na ni moh­li divá­ci těšit, jeli­kož se obje­vi­la až v roce 1995.

V době, kdy už měl kaž­dý za to, že se Bruce Willis v roli Johna McClanea nevrá­tí, při­šel v roce 2007 Len Wiseman („Underworld“) s ver­zí „Smrtonosné pas­ti 4.0“ („Live Free or Die Hard“). Na jed­nu stra­nu poně­kud ali­bis­tic­ky před­stí­ral, že se nebu­de zce­la jed­nat o pokra­čo­vá­ní „Willisových smr­to­nos­ných nesná­zí“, na dru­hou stra­nu doko­na­le navá­zal na před­cho­zí díly a při­dal i vtíp­ky na poně­kud stár­nou­cí­ho hrdi­nu, bijí­cí do očí ve srov­ná­ní s počí­ta­čo­vým hac­ke­rem (Justin Long), prá­vě odrost­lým puber­tě. Poněkud pře­hna­né scé­ny se sta­ly v té době nor­mou, tak­že se jim nikdo nedi­vil a výsle­dek bylo mož­né vní­mat jako svě­ží akč­ní film.

Past3.jpg

Teď by měla při­jít dlou­há odml­ka, jeli­kož „Smrtonosná past: Opět v akci“, kte­rá běží v kinech, ty před­cho­zí vůbec nepři­po­mí­ná, ale ome­zím se na kon­sta­to­vá­ní „bohu­žel“. Bohužel Bruce Willis letos pod­lehl svo­dům se popáté vrá­tit do role akč­ní­ho pol­dy. Bohužel si asi pře­dem nepře­če­tl stu­pid­ní scé­nář, kloubí­cí dohro­ma­dy neu­vě­ři­tel­nou změť klišé, nesmys­lů a rádo­by dojem­ných chvil a bohu­žel si neu­vě­do­mil, že se tak zce­la odchy­lu­je od své kul­tov­ní role.

Posuďte sami, zda­li Vám pří­běh otce, kte­rý se vydá­vá do Moskvy hle­dat syna, v něčem při­po­mí­ná Johna McClanea. Syna (Jai Courtney) dlou­ho nevi­děl, a pro­to jej poklá­dá za dro­go­vé­ho dea­le­ra, aby v něm poslé­ze poznal agen­ta CIA a začal s ním téměř bez pří­či­ny stří­let po všem, co se kolem hne. Přitom kdy­by se oba po čtvr­ti­ně fil­mu v tichos­ti vytra­ti­li, zřej­mě by je nikdo nepo­strá­dal. Místo toho oba sebou stří­da­vě pohr­da­jí a stří­da­vě se obdi­vu­jí, zatím­co pře­kra­ču­jí všech­ny meze fyzi­kál­ních záko­nů a pře­ží­va­jí všech­ny nemož­né mys­li­tel­né situ­a­ce. Svěží vztah McClanea k hac­ke­ro­vi z před­cho­zí ver­ze 4.0 zde nahra­zu­jí mora­li­ty na úrov­ni čes­ké tele­no­ve­ly.

Past4.jpg

Přitom mno­hé už moh­la Willisovi napo­vě­dět oso­ba reži­sé­ra Johna Moorea, kte­rý své nej­lep­ší fil­my („Za nepřá­tel­skou linií“ a „Let féni­xe“) nato­čil před dese­ti lety a od té doby nijak neo­sl­nil. Zřejmě zku­še­nost z „Maxe Paynea“ jej donu­ti­la k tomu, aby pojal „Smrtonosnou past“ jako počí­ta­čo­vou hru, kde si dří­ve v nou­zi se zachra­ňu­jí­cí pol­da, ten­to­krát vyjel na dovo­le­nou s chu­tí zastří­let do Ruska. Sled „misí“, kte­ré na sebe pří­liš nena­va­zu­jí, evo­ku­je atmo­sfé­ru hry stej­ně jako „náhod­né“ nalé­zá­ní zbroj­ní­ho arze­ná­lu a deset živo­tů, kte­ré mají hlav­ní hrdi­na a jeho syn k dis­po­zi­ci. Místo pro­kres­le­ných cha­rak­te­rů postav ve fil­mu defi­lu­ji moder­ni­zo­va­né rus­ké vrtu­l­ní­ky.

Tohle jis­tě není prv­ní akč­ní „Béčko“, kte­ré Bruce Willis nato­čil. Nicméně v „Náhradnících“ nebo „Slzách slun­ce“ si ale­spoň bylo mož­né říct, že se na Willise „dob­ře kou­ká“. Zde se jed­ná o vyprá­vě­ní, ze kte­ré­ho čiší prázd­no­ta a divák má na kon­ci pocit odci­ze­ní a pod­vo­du. Chabý pocit útě­chy může mít „naši­nec“ z toho, že Willisova „spo­lu­hrá­če“ hra­je nám dob­ře zná­mý Sebastian Koch z Ondříčkovy oce­ně­né detek­tiv­ky „Ve stí­nu“ a v jed­nom obra­ze se obje­ví zastře­le­ný Roman Luknár („Medvídek“, „Panelák“) a 30. Ovšem to na dob­rý pocit z dosud posled­ní­ho „dílu“ kul­tov­ní série nesta­čí.

Hodnocení: 80 %

Recenze napsá­na: 29. břez­na 2013

Autor:
0

Křižovatka smrti 2 - Jackie Chan a Chris Tucker se vrací…větší sranda, víc akce 

Inspektor Lee a detek­tiv James Carter si v hon­g­kon­gu uží­va­jí vysně­nou dovo­le­nou. Idylku náh­le pře­ru­ší výbuch bom­by na ame­ric­ké amba­sádě. Vše nasvěd­ču­je tomu, že za tero­ris­tic­kým úto­kem, při němž zemřou dva ame­rič­tí pře­kla­da­te­lé, sto­jí šéf jed­né z tri­ád a býva­lý par­ťák Leeova otce, Ricky Tan. Jelikož zesnu­lí „pře­kla­da­te­lé“ byli ve sku­teč­nos­ti ame­rič­tí taj­ní agen­ti, vyšet­řo­vá­ní se ují­má agent Sterling. Ovšem nebyl by to Lee, aby se nepus­til do pát­rá­ní „na vlast­ní pěst.“

Režisér Brett Ratner nás už podruhé(a naštěs­tí ne napo­sled) nechá­vá spad­nout do kolo­to­če nedo­ro­zu­mě­ní, tra­pa­sů a rva­ček, kte­ré roz­pou­tá­vá Carterova veli­ce rychlá(a nemé­ně drzá) „huba“ a jejichž řeše­ní při­ná­ší Leeovy pěs­ti. Setkáváme se s vel­mi vděč­ným téma­tem nesou­ro­dé dvoj­ky a snad ješ­tě vděč­něj­ší jazy­ko­vou bari­é­rou.

Role čer­né­ho losan­ge­les­ké­ho postra­chu zločinců(a nad­ří­ze­ných) Cartera a roz­váž­né­ho hon­g­kon­gské­ho slušňá­ka Leea si opět střih­li Chris Tucker(s doko­na­lou schop­nos­tí impro­vi­zo­vat) a Jackie Chan(s doko­na­le nau­če­ný­mi tex­ty). Na fil­mu je, mys­lím, dob­ře znát abso­lut­ní nasa­ze­ní všech her­ců. Ratner je vel­ký per­fek­ci­o­nis­ta a tak se někte­ré scé­ny toči­ly tře­ba 20x, dokud z nich nedo­stal maxi­mum. V roli nebez­peč­né vra­žed­ky­ně Hu Li opět nezkla­me Zhang Ziyi, zná­má z fil­mu Tygr a drak.

Sledováním fil­mu strá­ví­te pří­jem­ných, leč krát­kých, 87 minut, plných zába­vy a mož­ná i napě­tí. Jestliže se vám líbi­la jed­nič­ka, bude­te oprav­du mile pře­kva­pe­ni. Porovnám-li prv­ní a dru­hý díl, vítěz­ství musí pad­nout na stra­nu akč­něj­ší­ho a zábav­něj­ší­ho, tedy dílu dru­hé­ho.…

Autor:
0

Malý Mikuláš - Původní komiks

Malý Mikuláš je kluk k neza­pla­ce­ní. Nejen že je zví­da­vý a aktiv­ní, ale doká­že kolem sebe vytvo­řit akč­ní atmo­sfé­ru plnou humo­ru a ješ­tě svým duchov­ním otcům doká­že zajis­tit slá­vu i pení­ze. Když se v roce 1955 obje­vil prv­ní komik­so­vý pří­běh malé­ho klu­ka se jmé­nem Mikuláš, netu­šil kari­ka­tu­ris­ta Jean-Jacques Sempé a spi­so­va­tel a scé­náris­ta René Goscinny, že je ten­to malý nepo­sed­ný chla­pec pro­sla­ví po celém svě­tě. Komiksové pří­běhy Mikuláše, kte­ré se ode­hrá­va­ly na plo­še dva­nác­ti obráz­ků, vychá­ze­ly nejdří­ve v týde­ní­ku Le Moustique a poz­dě­ji v neděl­ní­ku Sud-Ouest Dimanche ve for­mě krát­kých tex­tů psa­ných Goscinnym s ilu­stra­ce­mi od Sempého. První pří­běh v této podo­bě vyšel 29. břez­na 1959. Následovaly dal­ší pří­běhy v kniž­ní ver­zi. Mikuláš měl a má stá­le u malých i vel­kých čte­ná­řů úspěch, pro­to­že pří­běhy vychá­ze­jí z běž­né­ho živo­ta, zachy­cu­jí lid­ské vzta­hy a lehce kari­ku­jí lid­ské nešva­ry. Jsou čti­vě napsa­né a pře­de­vším jsou plné las­ka­vé­ho humo­ru v tex­tu i v kresbě.  Oba auto­ři své řemes­lo doko­na­le ovlá­da­jí a spo­leč­ně vdech­li život dět­ské­mu hrdi­no­vi, kte­rý se sna­ží vyznat ve slo­ži­tém svě­tě.

Knížka Malý Mikuláš původ­ní komiks obsa­hu­je 28 komik­so­vých pří­bě­hů tak, jak za sebou postup­ně vychá­ze­ly. Doplňují je dva krát­ké pří­běhy s čer­no­bí­lý­mi ilu­stra­ce­mi Sempého. I když se jed­ná o počá­tek dlou­ho­do­bé spo­lu­prá­ce, má hlav­ní hrdi­na již svůj výraz, pří­běhy jsou hra­vé a mají poin­tu. Výrazným pro­ti­hrá­čem Mikuláše je nej­čas­tě­ji jeho sna­ži­vý otec, kte­rý  při svém vycho­va­tel­ském půso­be­ní  a při řeše­ní banál­ních život­ních pro­blé­mů doká­že před Mikulášem ztra­tit část ze své důle­ži­tos­ti dospě­lé­ho men­to­ra a cho­vá se sám jako malé dítě. Mikuláš se však nesta­ví do role posmě­váč­ka, ale hle­dá vlast­ní ces­tu a pona­u­če­ní do živo­ta. Autoři se sice malič­ko stre­fu­jí do výchov­ných metod dospě­lých vycho­va­te­lů, ať už jsou to rodi­če, sou­sed či před­sta­vi­te­lů růz­ných povo­lá­ní, ale v pod­sta­tě je to humor las­ka­vý. Mikuláš komen­tu­je nebo pozo­ru­je situ­a­ci z pohle­du malé­ho dítě­te s nai­vi­tou i jis­tým pocho­pe­ním pro sla­bos­ti a nedo­ko­na­los­ti dospě­lých.

Kouzlo komik­su i psa­ných tex­tů obou auto­rů je v tom, že se v nich pro­po­ju­jí zku­še­nos­ti skvě­lých pozo­ro­va­te­lů běž­né­ho živo­ta se schop­nost­mi tyto zku­še­nos­ti zpra­co­vat do komik­su nebo tex­tu s ilu­stra­ce­mi tak, že vznik­nou pří­běhy sro­zu­mi­tel­né a vtip­né pro čte­ná­ře jaké­ho­ko­liv věku.

Kniha je dopl­ně­na o vel­mi struč­ný živo­to­pis obou auto­rů a jejich bib­li­o­gra­fii, kte­rá jen doka­zu­je šíři jejich talen­tu. Knihu z fran­couz­ské­ho ori­gi­ná­lu vyda­né­ho v roce 2017 pře­lo­ži­la Kristýna Brunclíková. Příběh „Kolo“ a „Na plá­ži je to sen­zač­ní“ jsou v pře­kla­du Tamary Sýkorové.

Využití zob­ra­ze­ní vel­ké­ho množ­ství drob­ných posta­vi­ček Mikuláše a jeho kama­rá­du na před­sád­kách kni­hy pova­žu­ji za výbor­ný nápad. Jsou pro­ve­de­né netra­dič­ně v čer­ve­né bar­vě, kte­rá je v odstí­nu lehce tlu­me­ném, přes­to jsou drob­né posta­vič­ky čitel­né i v detai­lech a při­ta­hu­jí na sebe pozor­nost. A to je také jed­na z vlast­nos­tí, pro jsou kres­by Sempého i po mno­ha letech stá­le obdi­vu­hod­né.

Hodnotím 80 %


Originální název:

Le Petit Nicolas (1959)

Žánr:
Literatura světová, Komiksy, Pro děti a mládež
Vydáno:2018, Albatros
Počet stran:48
Ilustrace/foto:Jean-Jacques Sempé
Vazba kni­hy:pev­ná / váza­ná
ISBN:978-80-00-05097-3
Autor:
0

Matrix Reloaded - Wake up Neo... again.

Když před čtyř­mi lety vpa­dl do kin film nezná­mé dvo­ji­ce reži­sé­rů a scé­náris­tů, kte­rý nás utvr­dil v tom, že vše oko­lo nás je ve sku­teč­nos­ti výplo­dem počí­ta­čo­vé­ho pro­gra­mu, jen málo­kdo mohl tušit, jaké šílen­ství tím bude způ­so­be­no. Z Matrixu se stal takřka přes noc kul­tov­ní sní­mek, uctí­va­ný mili­ó­ny lidí po celém svě­tě, a záro­veň jed­na z nej­hod­not­něj­ších akč­ních sci-fi kon­ce dva­cá­té­ho sto­le­tí. A ať už se mnou sou­hla­sí­te, nebo ne, mys­lím, že všech­no výše uve­de­né se sta­lo zce­la po prá­vu. I pro­to jsem byl hod­ně zvě­da­vý na pokra­čo­vá­ní, kte­ré mělo dle slov auto­rů dále pro­hlou­bit myš­len­ky oko­lo vir­tu­ál­ní­ho svě­ta a mimo to omá­mit divá­ka extrém­ně „nabu­še­nou“ akcí.

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded00.jpg Nyní, nedlou­ho po pre­mi­é­ře, mohu s čis­tým svě­do­mím potvr­dit, že to, co bylo pro­du­cen­tem Silverem tak nad­ne­se­ně pro­ro­ko­vá­no, bylo konec­kon­ců i napl­ně­no. Vzhledem k tomu, že všech­ny pod­stat­né fak­ta byly vyřče­ny v původ­ním fil­mu, Matrix Reloaded spí­še roz­ví­jí nača­té myš­len­ky a cel­ko­vou záplet­ku posou­vá dále jen nepa­tr­ně. Z logic­ké­ho hle­dis­ka tedy nic neče­ka­né­ho, a pro­to vás nabá­dám, že pokud si bude­te chtít dru­hý díl oprav­du vychut­nat, postu­puj­te dle násle­du­jí­cích instruk­cí. V prvé řadě si pře­čtě­te pár čes­kých recen­zí v pres­tiž­ních maga­zí­nech, kte­ré vás ujis­tí v názo­ru, že nový Matrix není tako­vá „šle­ha“, jak by se dalo před­po­klá­dat, před vstu­pem do kina pak vyřaď­te z pro­vo­zu část moz­ku kla­dou­cí „nesmy­sl­né“ otáz­ky a zejmé­na, na což si dej­te sku­teč­ně majz­la, nepod­ceň­te pří­běh jako já. Splníte-li veš­ke­ré tyto pod­mín­ky, potom vám zaru­ču­ji, že bude­te nad­mí­ru spo­ko­je­ni a že nebu­de­te moci dospat pre­mi­é­ry tře­tí­ho dílu.

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded01.jpg Je bez debat, že jest­li se sta­ne Matrix Reloaded něčím oprav­du výji­meč­ným, budou to prá­vě vizu­ál­ní efek­ty a pre­ciz­ně ztvár­ně­né sou­bo­je. Zatímco jed­nič­ka bazí­ro­va­la neje­nom na tom­to komerč­ním koře­ní, dvoj­ka, vědo­ma si vyso­ko nasta­ve­né lať­ky, při­ná­ší pře­de­vším neu­tu­cha­jí­cí akci, kte­rá je však nato­lik úchvat­ná, že lze jen stě­ží uvě­řit tomu, že je dílem lid­ské tvo­ři­vos­ti. Jako blesk z čis­té­ho nebe vás zasáh­ne hned úvod­ní scé­na, v níž Trinity efekt­ním způ­so­bem zde­mo­lu­je svou motor­ku, a stej­ně tak bude­te nevě­říc­ně krou­tit hla­vou při sou­bo­ji Nea s desít­ka­mi agen­tů Smithů. Většina stře­tů, ač nedá­vá v rám­ci děje či logi­ky hlub­ší­ho smys­lu (viz. Serafův způ­sob ově­řo­vá­ní iden­ti­ty), je oprav­du „cool“ a neji­nak je tomu i v pří­pa­dě dva­ce­ti­mi­nu­to­vé auto­mo­bi­lo­vé honič­ky, kvů­li níž si necha­li fil­ma­ři posta­vit tří­ki­lo­me­t­ro­vý úsek dál­ni­ce.

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded02.jpg Souboje jsou, jak už jsem něko­li­krát zmí­nil, roz­hod­ně ne skvě­lé, nýbrž dechbe­rou­cí a v leckterých pří­pa­dech si bude­te klást otáz­ku, zda­li jsou jejich akté­ři nor­mál­ní lidé a niko­liv gumo­vé panen­ky. Hongkongský cho­re­o­graf bojo­vých umě­ní Yuen Wo Ping si bez dis­ku­sí zaslou­ží slo­va mého uzná­ní. Keanu Reeves, přes­to­že půso­bí v mlu­ve­ných scé­nách poně­kud nejis­tě, jako bojov­ník je napros­to pře­svěd­či­vý, a potkat jej v noci na uli­ci... zřej­mě bych volil úprk. Způsob bojo­vá­ní je zejmé­na v dru­hé půli vel­mi ori­gi­nál­ní a dél­ka jed­not­li­vých sou­bo­jů by v cel­ko­vém souč­tu vysta­či­la na samo­stat­ný film. A i když se mís­ty člo­věk neu­brá­ní poci­tu ste­re­o­typ­nos­ti (to když Neo potká už poně­ko­li­ká­té agen­ta Smithe), brat­ři Wachowští vždy doká­ží násle­du­jí­cí akci ozvlášt­nit něčím novým, a trouf­nu si říci, že dosud nevi­dě­ným (viz. čel­ní náraz dvou kami­o­nů a násled­ná explo­ze). V důsled­ku toho se boju­je doslo­va všu­de – ve vzdu­chu i na zemi, v autech, na kapo­tách nákla­ďá­ků i na stře­chách pří­vě­sů, na scho­dech a konec­kon­ců i na dvor­cích. K tomu si dále při­počtě­te spous­tu zpo­ma­le­ných zábě­rů, něko­lik efekt­ních explo­zí a vzdu­chem pole­tu­jí­cí kame­ru, a vyjde vám po všech strán­kách doko­na­lá akce, kte­rou pros­tě musí­te vidět, i kdy­by pří­bě­ho­vá náplň stá­la za sta­rou belu.https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/menu/pravitko.gif

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/menu/pravitko.gif

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded03.jpg https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded04.jpg

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/menu/pravitko.gifZápletka, i když by se dala shr­nout do jedi­né věty (Neo musí vyhle­dat Serafa, ten ho dove­de k Vědmě a ta jej nasmě­ru­je za Merovingianem, jenž věz­ní Klíčníka - posta­vu, na jejíž bed­rech spo­čí­vá osud Siónu), vyža­du­je neu­stá­le zvý­še­nou pozor­nost. Zejména v závě­ru je divák zava­len celou řadou pře­kva­pi­vých rozuz­le­ní a jedi­ný oka­mžik nezájmu vysta­čí k tomu, abys­te se v pří­bě­hu úpl­ně ztra­ti­li (ne nadar­mo vět­ši­na kri­ti­ků dopo­ru­ču­je strá­vit film nadva­krát). I pro­to je dosti dis­ku­ta­bil­ní, zda­li je záplet­ka oprav­du tak sla­bým člán­kem, jak se tvr­dí. Jsem si však jist, že se odpo­vě­di na tuto otáz­ku dočká­me již kon­cem lis­to­pa­du - do té doby pova­žu­ji jaké­ko­liv hod­no­ce­ní za zby­teč­né a uspě­cha­né.https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/menu/pravitko.gif

>https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded05.jpg https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded06.jpg

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/menu/pravitko.gifNezaujat ostat­ní­mi člán­ky, musím se při­znat, že mě Matrix Reloaded pří­jem­ně pře­kva­pil (což ovšem může být záslu­hou před­čas­né­ho odsou­ze­ní sním­ku). Samozřejmě, pár výtek by se našlo (jako napří­klad občas­ně krko­lom­né posou­vá­ní pří­bě­hu kupře­du), a být na mís­tě reži­sé­rů (ješ­tě že nejsem:), pár věcí bych urči­tě pozmě­nil, ale když toto dílo zhod­no­tí­me jako celek a při­hléd­ne­me ke sku­teč­nos­ti, že se jed­ná o pokra­čo­vá­ní, kte­ré zpra­vi­dla nedo­sa­hu­je kva­lit své­ho před­chůd­ce (nota­be­ne tak „doko­na­lé­ho“), pak nám nezbý­vá nic jiné­ho něž při­jmout film s ote­vře­nou náru­čí. Pakliže tak uči­ní­te, ocit­ne­me se na stej­né palubě:).…

Autor:
Bonifác zase řádí v psí školce0

Bonifác zase řádí v psí školce

Snad ani slon v porcelánu nenadělá tolik neplechy jako Bonifác v psí školce. Vítejte u dalších povedených kousků psího hromotluka a zjistěte, jak to s tímhle legračním propadlíkem dopadne! Opustí Bonifác už konečně psí školku a dostane se do psí základní školy? Tentokrát se všechny psiny budou odehrávat v zimě, a tak s vykutálenou štěněcí smečkou zažijete sněhovou kalamitu a dočkáte se i vánočního překvapení.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 229.00 Kč

Autor:
0

300: Vzestup říše - SEX a KREV nedělá dobrý film

V porov­ná­ní s prv­ním dílem (300: Bitva u Thermopyl) , kte­rý udě­lal z reži­sé­ra (Zack Snyder) hvězdu, je toto pokra­čo­va­ní hor­ší. Noam Murro, pro něž to byl jeho prv­ní ame­ric­ký vel­ko­film, se sna­ží udě­lat 300 v Řecku a na vodě. Bohužel ani jed­no nefun­gu­je. Příběh se ode­hrá­vá před, záro­veň i po 1. díle, ale bohu­žel se jed­ná stá­le o něko­lik bitev, kte­ré vel­ko­le­post bojov­ní­ků Sparty nepře­kra­ču­je. Ne že by to neby­li bitvy vel­ké, ale Sparta je Sparta 🙂

Pro tyto komik­so­vé fil­my je důle­ži­té, abys­te si v dob­rém zapa­ma­to­va­li jejich hlav­ní před­sta­vi­te­le. Bohužel Sullivan Stapleton v hlav­ní roli řec­ké­ho gene­rá­la Themistoklea mi při­pa­dal jako jeden z tele­viz­ních Spartaků po Andym Whitfieldovi. Necharismatický herec, kte­rý nedo­ká­že ani pořád­ně seřvat své vojá­ky. Jeho pro­slo­vy byly sla­bým odva­rem Sparťanského krá­le Gerarda Butlera.

Eva Green v roli per­ské voje­vůd­ky­ně Artemis je více cha­risma­tic­ká. Její zápor­ná role nej­vět­ší­ho gene­rá­la per­ské říše je vyob­ra­ze­na s pěk­nou zmi­jí něž­nos­tí, kdy kolem sebe veš­ke­ré schop­né vojá­ky odzbro­jí svý­mi úchyl­ný­mi zvy­ky. Začínaje poza­bí­je­ní všech mož­ných opo­nen­tů a kon­če líbá­ním hla­vy pro­tiv­ní­ko­vy setnu­té hla­vy.

Návrat her­ců z prv­ní­ho dílu Rodriga Santora, Leny Headey, pří­pad­ně Davida Wenhama je pou­ze pomoc, jak mít úspěš­něj­ší film, kdy se vrá­tí posta­vy ze spar­ťan­ské bitvy. Perský král Xerxes se uká­že pou­ze na málo chvil. Z pří­bě­hu je jas­ně vidět, že opro­ti prv­ní­mu dílu, kdy jde z něho strach a jeho vojá­ci ho mají za boha, tak v dru­hém je to pou­ze dosa­ze­ná lout­ka, nad kte­rou sto­jí voje­vůd­ci. Asi se mi to jenom nezdá­lo, ale nesví­ti­la z něho ta bož­ská doko­na­lost, jež z něho udě­la­la v prv­ním díle boha. Ani mas­ky neby­ly tak doko­na­lé, kdy je roz­díl v kva­li­tě mas­ky pro spar­ťan­ské­ho zrád­ce. Asi pros­tě film děla­li jiní lidé.

Lena Headey jako spar­ťan­ská krá­lov­na už je jenom dopl­něk. Vůbec nechá­pu nápad scé­náris­tů, že prá­vě on sama zave­lí k posled­ní bitvě, kte­rá bude mož­ná pokra­čo­vat v dal­ším díle. David Wenham bohu­žel už je jenom jako doda­tek, kte­rý nemá ve fil­mu smy­sl.

Naopak chvá­lím malé pomr­ká­vá­ní na fan­dy prv­ní­ho dílu. Kdy Artemis je ado­p­tiv­ní dce­ra per­ské­ho posla, hra­né­ho Peterem Mensahem, kte­rý v krá­lov­ství Sparty skon­čil smr­tí ve stud­ně. Je to veli­ce pove­de­né cameo, kte­ré ani není v titulcích.Snad jsem se nesple­tl. Podezřívám i tvůr­ce fil­mu, že se jim poda­ři­lo sehnat i Gerarda Butlera pro malý záběr spar­ťan­ské­ho krá­le.

Je sice prav­da, že v porov­ná­ní s prv­ním fil­mem je celém sním­ku krve, více bitev. Ale bohu­žel to není k lep­ší­mu. Kdyby to měl být komiks, tak by byly strán­ky celé červené/hnědé, a tak by se moc nevi­dě­lo na akci.

S naho­tou a to je úpl­ně stej­né. Mnozí recen­zis­té, Fuka a dal­ší, chvá­lí, že tam má Eva Green full-frontal a sou­lo­ží. To také bylo v díle prv­ním. A dokon­ce i hez­čí a více vzru­šu­jí­cí. Nahá prsa uká­za­la nejen Leny Headey, ale celé tělo uká­za­la Kelly Craig jako Orákulum.

Ke ško­dě ame­ric­kým cen­so­rům je i nut­nost, aby muž­ské čás­ti těla neby­ly zob­ra­ze­ny vůbec. Sullivan Stapleton je také v jed­né chví­li nahý. Ale sna­ha, aby bylo zakry­to to vše, co se nesmí zob­ra­zit, je až hod­ně vidi­tel­ná. Na všech zábě­rech je vidět až vel­ká sna­ha, aby to nepo­hor­ši­lo veš­ke­rou nemo­der­ní spo­leč­nost. Hlavně ame­ric­ké záko­ny a cen­so­ry, kte­ří by film odsou­di­li mimo kina.

I král Leonidas byl nahý, ale zakry­tí jeho muž­ské chlou­by bylo veli­ce chyt­ré, sko­ro mimo­cho­dem, kdy si urči­tě mno­ho žen před­sta­vo­va­lo, jaké­ho má.

Bohužel mne v porov­ná­ní s prv­ním dílem celá nová 300 zkla­ma­la. Nedám ji ani prů­měr­né hod­no­ce­ní. Moc si toho neza­slou­ží, pro­to­že nato­čit film trva­lo tak dlou­ho a je vidět až moc vel­ká sna­ha, aby to bylo lep­ší než před­cho­zí prv­ní díl. Snaha tvůr­ců se nevy­pla­ti­la a z pře­hršle sna­hy je vel­ký pád. Bohužel až na 40 % hod­no­ce­ní fil­mu. Nezachrání to ani nahá prsa, více krve a bitvy na vodě.

Recenze byla napsá­na: 8.3.2014

Autor:
0

50x A Stále Poprvé

Jak mno­zí víte, je to doce­la nový a dost poda­ře­ný film. Vypráví o mladíkovi(Henrym) a o jed­né pěk­né slečně(Lucy). Henry, to je vel­ký suk­nič­kář, kte­rý neu­stá­le stří­dá jed­nu blon­dýnu za dru­hou. Bydlí na Hawaji, na Waikiki, kam jez­dí mno­ho turis­tek, a tak Henry jen naba­lu­je a naba­lu­je. Hodně je točí a nejdel­ší jeho vztah byl asi 1 den.

Autor:
0

2012 - zábava dosti povrchní zabalena do blyštivého pozlátka

O fil­mu 2012 jste již bez­po­chy­by sly­še­li. Je to hit, kte­rý zasá­hl svě­to­vá kina rych­los­tí pří­cho­du tsuna­mi. Pohříchu však - jako ostat­ně všech­ny sním­ky R. Emmericha - je to zába­va dosti povrch­ní zaba­le­na do bliš­ti­vé­ho pozlát­ka. Podle toho se také pro­dá­vá.

Intermezzo: Roland Emmerich a pan Libor.
Ke tvor­bě toho­to pána z Německa jsem se dostal čirou náho­dou jako malý chla­pec v našem teh­dy ješ­tě fun­gu­jí­cím bio­gra­fu při pří­le­ži­tos­ti sle­do­vá­ní fil­mu Měsíc 44. Tato sci-fi (tuším rok 1989) je poměr­ně pito­mouč­kým pří­bě­hem o sou­bo­ji dvou mega­kor­po­ra­cí ve vesmí­ru, nicmé­ně vzhle­dem k mému věku a sil­né­mu zau­je­tí pro vše, co teh­dy obsa­ho­va­lo magic­ká slův­ka „sájnc fikšn“ se mi film moo­oc líbil. To dokon­ce nato­lik, že o něko­lik let poz­dě­ji jsem si jej poří­dil i na ori­gi­nál­ní vhs... Další fil­my - Den nezá­vis­los­ti a Den poté - jsem již pro­jal o pozná­ní chlad­ně­ji. Přeci jen, člo­věk z dět­ské­ho nad­še­ní pro patos a kýč jed­nou vyros­te...
Příběh fil­mu je pros­tý jako pás cud­nos­ti ukra­jin­ské pro­sti­tut­ky. Rozvedená rodi­na k sobě díky rozič­ným pří­rod­ním kata­stro­fám nachá­zí zpět ces­tu, všech­ny klad­né posta­vy se cho­va­jí pří­klad­ně klad­ně (to je věta, paneč­ku) a zápor­ňá­ci div že nad sebou nemá­cha­jí cedu­le­mi s nápi­sem „já jsem ten zlý!“. Člověk by sice mohl oce­nit zají­ma­vé efek­ty, ale to je asi tak vše, co by šlo fil­mu při­psat k dob­ru. Pokud jste se jako malí bavi­li bor­ce­ním hra­dů z pís­ku, tak si zde beze­spo­ru při­jde­te na své. Bordí se tu domy, dál­ni­ce, zem. Lidé neu­stá­le kři­čí a pobí­ha­jí sem a tam. Pokud máte tako­vé věci rádi, tak hybaj do kina - bude­te nad­še­ni. Bohužel, film není zase až tak pito­mý, aby se mu šlo čis­tě od srd­ce zasmát. Dokonce se musím při­znat, že jsem se během sle­do­vá­ní vůbec nenu­dil.
Jsem ale stej­ně rád, že jsem na to nešel do kina.…
Autor:
Osn010

Osm hrozných - Westernový koncert Quentina Tarantina

Nebyl by to Quentin Tarantino, kdy­by nedal do své­ho nové­ho fil­mu pořád­nou dáv­ku drs­né­ho humo­ru a nepo­trá­pil divá­ky dlou­hý­mi dia­lo­gy. A nic na tom nemě­ní fakt, že vše je peč­li­vě zaba­le­no v kuli­sách wes­ter­no­vé­ho divo­ké­ho zápa­du, kde se pro­há­ní po zasně­že­ných plá­ních dostav­ní­ky. Opuštěná „osvě­žov­na„ na tra­se pak při­po­mí­ná tajem­ná sta­ve­ní, kde se mohou ukrý­vat vra­zi stej­ně jako jejich obě­ti. Tarantino si ve scé­ná­ři pohrál s myš­len­kou spra­ve­dl­nos­ti, kte­rá se v růz­ných obdo­bích a sou­vis­los­tech může vyklá­dat také růz­ně. Pečlivě volil cha­rak­te­ris­ti­ku jed­not­li­vých postav a pone­chal kaž­dé pro­stor, aby se moh­la před­vést, pocho­pi­tel­ně v tom nej­hor­ším svět­le. Dál pak roze­hrál rošá­du, kdy se vět­ši­na tvá­ří jako někdo jiný a ostat­ní lžou, jen se prá­ší. Ačkoliv je od počát­ku fil­mu jas­né, že to nej­spíš dob­ře nedo­pad­ne, dlou­hé dia­lo­gy a drob­né hád­ky vše pro­dlu­žu­jí a odkrý­vá­ní prav­dy pak při­jde jako smršť. Každopádně Tarantino své hrdi­ny ani divá­ky fil­mu nijak nešet­ří. Drsně ser­ví­ru­je jed­ná­ní zákeř­ných zabi­já­ků a závěr fil­mu pak vše koru­nu­je. Osm hroz­ných kon­čí hroz­ně a žád­nou roman­ti­ku nepři­ná­ší.…

Autor:
Interstellar_0350

Interstellar - unikátní Sci-fi od Christophera Nolana

Interstellar_035Nolanův Interstellar pat­ří mezi fil­my, kte­ré neško­dí vidět na vel­kém moni­to­ru a tele­vi­zi.

Příběh je to jed­no­du­chý, Země je na pokra­ji smr­ti, celou Zemi ohro­žu­jí praš­né bou­ře. Vládnoucí vrst­va zaká­že vesmír­né ces­ty a začne mysti­fi­ko­vat. NASA je zaká­za­ná a vše je věno­vá­no pro záchra­nu plo­din a zdro­jů naší pla­ne­ty.

Farmář Cooper pěs­tu­je jedi­nou plo­di­nu, kte­rou lze v této kri­zi pěs­to­vat. Co mu zbý­va­lo, byl to letec, mož­ná i kos­mo­naut, kte­ré­mu k živo­by­tí sta­čí dce­ra, syn a jeho táta. V jeho domě stra­ší Poltergeist, kte­rý děsí jeho dce­ru. Snaží se to vyře­šit a jeho řeše­ní se týká vesmí­ru a toho, jak by se moh­la Země zachrá­nit.

Více už Vám nepo­vím. Spíše napíšu, že Christopher Nolan si umí své fil­my nato­čit doko­na­le. Právem se říká, že je to jeden z nej­lep­ších fil­mů posled­ní doby. Vezmeme-li tech­nic­kou strán­ku věci. Co by se moh­lo stát, kdy­bychom měli Zemi před záni­kem a sku­pi­na vyho­ze­ných věd­ců z NASA, kte­rá už nee­xis­tu­je, najde řeše­ní, jak lidi na zemi zachrá­nit.

Nolan se sna­žil nato­čit novou Vesmírnou Odyseu, na kte­rou se neza­po­mí­ná. Padesát let sta­rý film je stá­le lep­ší. Neříkám, že Vesmírná Odysea má nad­ča­so­vou myš­len­ku, ale scé­nář Interstellaru bohu­žel má myš­len­ku typic­ky ame­ric­kou. Vše skon­čí spl­ně­ný­mi tuž­ba­mi a shle­dá­ním hlav­ní­ho hrdi­ny s jeho dce­rou, kte­rá vypa­dá o dost star­ší než je on sám.

Interstellar_050Radši budu kou­kat na tech­nic­kou strán­ku fil­mu. Jak obraz, tak zvuk jsou doko­na­lé. Je vidět, že Interstellar je natá­čen ana­lo­go­vý­mi kame­ra­mi. Klasický fil­mo­vý obraz je kaž­dém bitu Blu-ray vidět. Jeden z mála ana­lo­go­vých fil­mů, kte­ré sto­jí vidět v IMAX for­má­tu. Proto  se stří­dá na Blu-ray kla­sic­ký fil­mo­vý obraz 1:2,4 se širo­ko­úh­lým obra­zem 16:9. Je oprav­du vidět, že se oprav­du někte­ré čás­ti jsou nato­če­né na IMAX kame­ry. Tyto čás­ti jsou to nej­lep­ší, co jsem viděl za posled­ních pár let.

Nebudu to porov­ná­vat ale s Gravitací. Oba dva fil­my sto­jí za to, aby jste je vidě­li. Každý film má něco klad­né­ho, něco zápor­né­ho. Každý film si najde své fanouš­ky. Gravitace je krat­ší a celá pro IMAX. Je to krát­ká hodi­na a půl jed­no­hub­ka. Interstellar je nece­lé tři hodi­ny dlou­hý vel­ko­film, kte­rý se sna­ží mít myš­len­ku o ohro­že­ní lid­stva.

Hodnocení: 85 % (40 % za pří­běh)…

Autor:
0

Křižovatka smrti 2 - Černožlutá dvojka má divákům stále co říct...

https://web.archive.org/web/20070611055222im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super23/rush_hour00.jpg Po tří­le­té odml­ce se Křižovatka smr­ti navra­cí na plát­na kin. Nejedná se samo­zřej­mě o vzkří­še­ní jed­nič­ky, nýbrž o uve­de­ní dvoj­ky. A ačko­liv byla dru­há Křižovatka smr­ti natá­če­na ryze z komerč­ních důvo­dů, neboť její před­chůd­ky­ně vydě­la­la obstoj­ný balík peněz, mohu s klid­ným svě­do­mím kon­sta­to­vat, že nemá­me nic co do čině­ní s fraš­kou typu Hannibala. Tvůrci zkrát­ka „zahrá­li zno­vu to samé, ale jinak“. Příběh nava­zu­je vol­ně na konec prv­ní­ho dílu, kdy čín­ský inspek­tor Lee a losan­gel­ský poli­cis­ta James Carter „odkrá­glo­va­li“ ústřed­ní­ho zápo­rá­ka Juntaa a s vidi­nou poklid­né dovo­le­né nased­li do leted­la míří­cí­ho do Hongkongu. A tak se i sta­lo. Po úvod­ní explo­zi, pro­běh­nuvší na půdě ame­ric­ké amba­sády, se kame­ra rych­lým stři­hem pře­sou­vá na před­ní kapo­tu vozi­dla, v němž míjí uli­ce zná­má černo­žlu­tá dvo­ji­ce za dopro­vo­du sta­rých hitů sku­pi­ny Beach Boys. Zdánlivá idyl­ka je však záhy pře­ru­še­na při běž­né poli­cej­ní inspek­ci jis­té­ho hon­g­kon­gské­ho baru. Lee při­jí­má nový pří­pad týka­jí­cí se zmí­ně­né­ho výbuchu a Carter, kte­rý pře­le­těl tisí­ce mil, aby si řád­ně „zave­ge­to­val“, oku­sil mushu a zažil neza­po­me­nu­tel­nou noc v poko­ji Ticha, se jen veli­ce těž­ko smi­řu­je s tím, že všech­no výše uve­de­né bude muset ustou­pit pra­cov­ním povin­nos­tem. Při kla­sic­kém poli­cej­ním postu­pu, zahr­nu­jí­cím akro­ba­tic­ké eska­pá­dy na bam­bu­so­vém leše­ní, neza­vi­ně­nou bit­ku v masáž­ním  https://web.archive.org/web/20070611055222im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super23/rush_hour01.jpg saló­nu a nuda­plá­žo­vý mara­tón skr­ze zalid­ně­né hon­g­kon­gské uli­ce, se nesou­ro­dá dvo­ji­ce poli­cis­tů dostá­vá na sto­pu čín­ské Triády, v jejímž popře­dí nesto­jí nikdo jiný než samot­ný Ricky Tan - čili ten, jehož výraz­ným při­či­ně­ním zahy­nul Leeův otec. Motivace dostat padou­chy za mří­že (či ješ­tě lépe pod drn) a zatrh­nout jejich kšef­ty s padě­la­ný­mi ban­kov­ka­mi v lasve­gaském kasi­nu je tak pro ústřed­ní hrdi­ny dvoj­ná­sob­ně veli­ká... Brett Ratner doká­zal nato­čit veskr­ze zábav­nou podí­va­nou, kte­rá se sice nemů­že srov­ná­vat s napě­cho­va­ný­mi fil­my Jamese Camerona a jejíž sto­páž nemů­že kon­ku­ro­vat tří­ho­di­no­vé­mu Tanci s vlky, ale svou sviž­nos­tí, rych­lým spá­dem a leh­kým humo­rem před­sta­vu­je plno­hod­not­né pokra­čo­vá­ní, kte­ré v mno­hých ohle­dech pře­ko­ná­vá stín vrže­ný prv­ním dílem. Jackie Chan před­vá­dí na plát­ně opět neu­vě­ři­tel­né kous­ky, jenž ve vás vzbu­dí pochy­by o fyzic­ké kon­di­ci pade­sá­ti­le­té­ho her­ce - a to zejmé­na při scé­nách ode­hrá­va­jí­cích se v čín­ském masáž­ním saló­nu, kde se to efekt­ní­mi chva­ty a ori­gi­nál­ní­mi akč­ní­mi vlož­ka­mi jen hemží. Kdežto Chris Tucker neu­stá­le mele hubou, při­ta­hu­je na sebe potřeb­nou pozor­nost a v urči­tých situ­a­cích je dokon­ce i nápo­mo­cen při mýce­ní šik­mo­o­ké Triády. Oba dva se tak skvě­le dopl­ňu­jí a tvo­ří jakousi novo­do­bou obdo­bu poli­cej­ní­ho dua Riggs & Murtaugh ze Smrtonosné zbra­ně, kdy ten jeden před­vá­dí výko­ny na hra­ni­ci uvě­ři­tel­nos­ti a dru­hý odří­ká­vá neko­neč­né tex­ty uve­de­né ve scé­ná­ři a občas vysek­ne něja­ké ty taneč­ní kre­a­ce z reper­toá­ru Michaela Jacksona. Scénář,  https://web.archive.org/web/20070611055222im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super23/rush_hour02.jpg ač je znač­ně plo­chý, je napsán přes­ně pod­le gusta obou hlav­ních hrdi­nů a nut­no dodat, že jim pasu­je jako uši­tý. Stejně jako v pří­pa­dě prv­ní Křižovatky smr­ti, se divák stře­tá­vá s rela­tiv­ně jed­no­du­chou záplet­kou, jež výraz­ně neza­měst­ná­vá jeho mozko­vé závi­ty, a podob­né je to i s prů­bě­hem a vyhro­ce­ním jed­not­li­vých akč­ních scén (hádej­te, jakým způ­so­bem zahy­ne hlav­ní padouch? – pozn. auto­ra). Nepřehlédnutelný je též herec­ký výkon mla­dič­ké Zhang Ziyi, kte­rou jsme moh­li spat­řit např. v Tygrovi a dra­ko­vi. V Křižovatce smr­ti však zau­jí­má zce­la roz­díl­nou pozi­ci. Coby mršt­ná a bojo­vé­ho umě­ní zna­lá Hu Li zosob­ňu­je takřka stej­nou posta­vu jako Jet Li ve čtvr­té Smrtonosné zbra­ni, a přes­to­že jejím schop­nos­tem není věno­ván na plát­ně tako­vý pro­stor jako v pří­pa­dě Jackieho Chana, její pro­jev půso­bí sym­pa­tic­ky (ne-li věro­hod­ně­ji než ten od Johna Lonea). Zatímco v pří­pa­dě prv­ní Křižovatky smr­ti jsem si počkal, až byl titul uve­den do video­půj­čo­ven, tak u dvoj­ky jsem již neza­vá­hal a líst­ky si radě­ji rezer­vo­val, abych se vyhnul pří­pad­né koli­zi s nespou­ta­ným davem. Nakonec jsem poně­kud draž­ší kou­pě neli­to­val, a ačko­liv se neřa­dím mezi čle­ny feno­mé­nu Jackieho Chana a vol­ná mís­ta na zdech mého poko­je neza­u­jí­má pla­kát Chrise Tuckera, už nyní, krát­ce po pre­mi­é­ře dru­hé­ho dílu, se nemo­hu dočkat, až do čes­kých kin dora­zí tře­tí pokra­čo­vá­ní. Jsem si jis­tý, že vám snad nemu­sím při­po­mí­nat, jak moc bych si to přál...

Autor:
0

SKONČILO NATÁČENÍ FILMU ÚHOŘI MAJÍ NABITO - černá komedie Vladimíra Michálka

Režisér Vladimír Michálek na Šumavě doto­čil svou novou čer­nou kome­dii Úhoři mají nabi­to.

Film o par­tě kama­rá­dů, kte­ří se neu­mí popa­so­vat s vlast­ním živo­tem. Mohli by špl­hat po lezec­kých stě­nách, potá­pět se, hrát paint­ball. Ale to je pod­le nich zába­va pro děc­ka.

Natáčení s hvězd­ným obsa­ze­ním šlo vel­mi dob­ře, jak říká sám pan reži­sér. Probíhalo v Plzeňském kra­ji v mís­tech jako je např. Sušice, Kašperské hory nebo Železná Ruda. Místní oby­va­te­lé, ale i úřa­dy vychá­ze­li celé­mu štá­bu až pře­kva­pi­vě vstříc, a pro­to si někte­ří z nich i v samot­ném fil­mu zahrá­li, což bylo vel­kým zpes­t­ře­ním pro ostří­le­né her­ce. Natáčelo se ve dne, ale čas­to i v noci a cel­kem bylo 21 natá­če­cích dní.

Kino pre­mi­é­ra je plá­no­va­ná na 21. úno­ra 2019  

Slovo reži­sé­ra

„Natáčení pro­běh­lo v oko­lí měs­ta Sušice. Díky pro­fe­si­o­nál­ní­mu týmu pro­běh­lo vše bez kom­pli­ka­cí. Počasí nám přá­lo. Díky Šumavě nám pří­ro­da nabíd­la bez­po­čet atmo­sfér. Slunce, déšť, mlhou pokry­té lou­ky a údo­lí, pros­tě pes­t­rost vše­ho dru­hu. Byli jsme na to při­pra­ve­ní a zužit­ko­va­li vše na co jsme sta­či­li. Jsem pře­svěd­če­ný, že se s námi divá­ci budou smát! Však jsou tam i scé­ny, při kte­rých vás bude až mra­zit,“ říká s úsmě­vem Vladimír Michálek.

 Slovo Komára (herec Patrik Holubář)

„Intenzivní natá­če­ní v přá­tel­ském duchu je pro mě jako pro her­ce mil­ní­kem. Přestože před­sta­va o mém výko­nu byla tro­chu jiná, Vladimír se rád nechal pře­kva­pit. Na skvě­le sehra­ném týmu bylo znát, že mají pří­běh oprav­du rádi.“ říká Patrik Holubář.

Slovo Arnyho (herec Jiří Vyorálek)

„Kvůli Úhořům jsem razant­ně změ­nil vizáž a měsíč­ní pobyt na Šumavě s touhle par­tou mi pak změ­nil celý život... dou­fám, že to na plát­ně bude vidět a divá­ci se budou bavit, tak jako jsem se bavil po celou dobu já.“ říká Jiří Vyorálek

Synopse

Tohle není jenom hra. Je to útěk z rea­li­ty všed­ních dnů, se kte­rým nejde pře­stat. Úhoři mají nabi­to je čer­ná kome­die o par­tě chla­pů, pro kte­ré se hra na URNU (Útvar rych­lé­ho nasa­ze­ní) sta­la úni­kem z jejich nud­ných živo­tů. Zasahují u domně­lých zlo­čin­ců, eva­ku­u­jí kul­tu­rá­ky a do svých her zata­hu­jí nic netu­ší­cí oko­lí.

Žene je tou­ha po adre­na­li­nu a faleš­ná před­sta­va, že jsou jako Robin Hood a jeho dru­ži­na. Bohatým brát a chudým dávat.

Všechno jde hlad­ce až do oka­mži­ku, kdy se oct­nou v nespráv­nou chví­li na nespráv­ném mís­tě.

Kam až může vést lid­ská hloupost ve spo­je­ní s nešťast­nou sho­dou okol­nos­tí?!

Herecké obsa­ze­ní: Oldřich Kaiser, Matěj Hádek, Kryštof Hádek, Jiří Vyorálek,

Patrik Holubář, Anna Kameníková, Matěj Ruppert, Martin Sitta a Jiří Lábus.…

Autor:
0

X-Men: Dark Phoenix (Čtvrtý X-Men film s mladými herci)

Po dlou­hém odklá­dá­ní bude mít za 4 měsí­ce pre­mi­é­ru (14.02.2019) nej­no­věj­ší film ze série X-Men. Herecké obsa­ze­ní zůsta­lo stej­né jako v posled­ním fil­mu z roku 2016 - X-Men: Apokalypsa.  V hlav­ních rolích se tedy obje­ví Sophie Turner,James McAvoy, Michael Fassbender, Jennifer Lawrence, Nicholas Hoult, Oscar Isaac a dal­ší her­ci z před­cho­zí­ho dílu. Bude to režij­ní debut scé­na­ris­ty  Simona Kinberga.…

Autor:
Jack staví dům (The House That Jack Built) – Recenze0

Jack staví dům (The House That Jack Built) – Recenze – 80%

Když v roce 1890 vydal Oscar Wilde Obraz Doriana Graye, vyvo­lal tím roz­ruch a nevo­li čte­ná­řů, pohor­še­ných nad amo­rál­nos­tí romá­nu. O rok poz­dě­ji pro­to pub­li­ko­val novou, mír­ně upra­ve­nou ver­zi dopl­ně­nou o před­mlu­vu, v níž vysvět­lil, že všech­no umě­ní je záro­veň povrch a sym­bol, že kdo se roz­hod­ne jít pod ten povrch, činí tak výhrad­ně na vlast­ní nebez­pe­čí, a že nee­xis­tu­je nic jako morál­ní nebo amo­rál­ní kni­ha, pro­to­že jsou jen dob­ré či špat­né kni­hy a zby­tek závi­sí na čte­ná­ři, neb umě­ní zrca­dlí divá­ka, niko­li život. To všech­no je dost mož­ná prav­da, i když tes­to­vat to zrov­na na novém fil­mu Larse von Triera Jack sta­ví dům je zkouš­ka vskut­ku zatěž­ká­va­cí.

Snímek Jack sta­ví dům totiž při­chá­zí do kin záro­veň s pověs­tí, kte­rá se kolem něj budu­je už od jeho pre­mi­é­ry na fes­ti­va­lu v Cannes, kdy z pro­mí­tá­ní před­čas­ně ode­šlo více než sto pobou­ře­ných lidí, kte­ří se pak vyja­d­řo­va­li o fil­mu před novi­ná­ři a pou­ží­va­li výra­zy typu „nechut­ný, obscén­ní a skan­dál­ní.“ Nicméně ti, co na fil­mu zůsta­li až do kon­ce, pak tles­ka­li ve sto­je a hod­no­ti­li jej vesměs pozi­tiv­ně. Je tedy zřej­mé, že Lars von Trier budí se svým své­ráz­ným poči­nem růz­no­ro­dé reak­ce (ostat­ně jako vždy) a tím spíš se vypla­tí vědět pře­dem, do čeho jde­te. Těm, co odchá­ze­li v prů­bě­hu pro­mí­tá­ní, prav­dě­po­dob­ně vadi­lo pře­de­vším opa­ko­va­ně vyko­ná­va­né bru­tál­ní nási­lí mimo jiné i na ženách a dětech, kte­ré je ve fil­mu ospra­vedl­ňo­vá­no coby umě­lec­ká čin­nost.

Hlavním anti-hrdinou fil­mu je Jack (Matt Dillon), zhru­ba pade­sá­ti­le­tý sta­veb­ní inže­nýr a architekt-samouk, kte­rý se sna­ží sám si navrh­nout a posta­vit dům, ale neda­ří se mu to, a tak se prů­běž­ně věnu­je jiné své posed­los­ti, a sice zabí­je­ní lidí. Snímek je rámo­ván tím, že Jack je v Očistci na ces­tě do Pekla, dopro­vá­zen po vzo­ru Danteho Božské kome­die prů­vod­cem Vergiliem (Bruno Ganz), jemuž vyprá­ví o svém vraž­dě­ní pro­střed­nic­tvím pěti­ce náhod­ně vybra­ných his­to­rek, v nichž před­sta­vu­je své činy coby umě­lec­ky kon­ci­po­va­né pro­jek­ty a sna­ží se tak před Vergiliem obhá­jit jakož­to rafi­no­va­ný autor­ský tvůr­ce. Film tím pádem sestá­vá z pěti kapi­tol a Epilogu, během nichž Jack záro­veň vysvět­lu­je Vergiliovi, co ho k vraž­dě­ní nutí, jaké s tím má kom­pli­ka­ce a jak se to pro­je­vu­je na jeho osob­nos­ti.

Byla by však chy­ba čekat od fil­mu Jack sta­ví dům pou­hý psy­cho­lo­gic­ký thriller o maso­vém vra­ho­vi, pro­to­že ten by pak šlo v této podo­bě sku­teč­ně vní­mat jako samo­ú­čel­ně sadis­tic­ký, zvrá­ce­ný a navíc i dost podiv­ný (včet­ně stři­ho­vých sek­ven­cí, ani­mo­va­ných vsu­vek, sno­vých pasá­ží, výraz­ně zrych­le­ných či zpo­ma­le­ných zábě­rů a scén ode­hrá­va­jí­cích se v Pekle). Zásadní je totiž nebrat film až tak váž­ně – konec­kon­ců i na fil­mu samot­ném je znát, že ho Trier natá­čel se zámě­rem docí­lit toho, aby divá­ci při­stu­po­va­li k fil­mu s nad­hle­dem.

Jack staví dům (The House That Jack Built) – Recenze

Například někte­ré sek­ven­ce Trier zřej­mě zamýš­lel pojmout vylo­že­ně jako čer­nou kome­dii (tře­ba když se Jack, trpí­cí zpo­čát­ku obsedantně-kompulzivní poru­chou, musí mno­ho­krát vra­cet do domu své obě­ti ujiš­ťo­vat se, že oprav­du nikde neo­po­me­nul vyčis­tit něja­kou krva­vou šmou­hu) nebo jako absurd­ní nad­sáz­ku (tře­ba když Jack obdiv­ně vyprá­ví o Hitlerovi a Stalinovi jako o uměl­cích a hájí jejich dílo pro­stou­pe­né este­ti­kou roz­kla­du). Děj jed­not­li­vých epi­zod z Jackova živo­ta je pak mnoh­dy poně­kud při­ta­žen za vla­sy a mír­ně sty­li­zo­ván a Jack sám, rela­ti­vi­zu­jí­cí kaž­dou chví­li své jed­ná­ní, je spíš kari­ka­tu­rou vra­ha než rea­lis­tic­ky věro­hod­nou posta­vou. Film jako celek půso­bí pod­vrat­ným dojmem a obsa­hu­je řadu zvlášt­ních fil­mař­ských postu­pů, cita­cí i odka­zů na slav­ná umě­lec­ká díla či pop­kul­tu­ru (mih­ne se zde v rych­lém stři­hu i pár zábě­rů z reži­sé­ro­vých star­ších sním­ků).

Příčina této zvlášt­ní a oje­di­ně­lé for­my se dá nalézt v inter­pre­ta­ci, kte­rá není ve fil­mu řeče­ná napl­no, ale vidi­tel­ně z něj vyplý­vá – a sice že Lars von Trier vlast­ně nato­čil film sám o sobě. Jack sta­ví dům je umě­lec­ký film, v němž se jeho reži­sér a sce­náris­ta při­rov­ná­vá k inte­li­gent­ní­mu bru­tál­ní­mu vra­ho­vi, kte­rý si říká Pan Sofistikovaný, pova­žu­je své krva­vé řádě­ní za umě­ní, leč trpí u toho autor­skou úzkos­tí a nejis­to­tou, srov­ná­vá se s geni­ál­ní­mi kla­ví­ris­ty a malí­ři a pak se to všech­no sna­ží obhá­jit před divá­ky a kri­ti­ky (resp. před Vergiliem). Trier se tudíž sna­ží obhá­jit sám sebe a svou fil­mo­gra­fii a činí tak skr­ze sebe­re­fle­xiv­ně psy­cho­a­na­ly­tic­kou auto­te­ra­pe­u­tic­kou esej o těž­kos­tech tvůr­čí­ho pro­ce­su, kte­rou pojal jako tra­dič­ně po svém – pro­vo­ka­tiv­ně, samo­li­bě a coby nároč­ný umě­lec­ký (a pro kde­ko­ho jis­tě i hra­nič­ní) divác­ký záži­tek.

Celá ta záplet­ka s vraž­dě­ním je tudíž meta­fo­ra, kdy se v Očistci na ces­tě do Pekla oci­tá vlast­ní záslu­hou a z vlast­ní­ho při­či­ně­ní sám Lars von Trier, kte­rý léta natá­čel fil­my pře­váž­ně o ženách (NymfomankaDogvilleManderlayMelancholia…), a pro­to Jack vraž­dí pře­váž­ně ženy (mimo jiné Umu Thurman či Riley Keough). Jeho fil­my jsou repre­zen­to­vá­ny Jackovými oběť­mi, kte­ré si vrah aran­žu­je do bizar­ních poloh a růz­ně je upra­vu­je a pak je po desít­kách skla­du­je v obřím mra­zá­ku. Sám o svém údě­lu pochy­bu­je a vysmí­vá se mu i Vergilius, tře­ba když ozna­ču­je jeho žen­ské obě­ti za pře­hna­né naiv­ky. Jack pak s kaž­dou dal­ší mrt­vo­lou víc a víc ris­ku­je, pilu­je svůj styl (a pozvol­na ros­te i jako umě­lec) a občas je tak odváž­ný, až to hra­ni­čí s hloupostí. A je u toho i sar­kas­tic­ký, iro­nic­ký, chyt­rý, tajem­ný, tem­ný, násil­nic­ký a zábav­ný.

Jack staví dům (The House That Jack Built) – Recenze

Lars von Trier při­tom před­vá­dí režij­ní a sce­náris­tic­kou extra­li­gu, i tak jsou však někte­ré aspek­ty jeho tvůr­čích úmys­lů při­nejmen­ším spor­né – tře­ba sní­má­ní na digi­tál­ní kame­ru s výraz­ným zrně­ním, ošk­li­vě zna­tel­ným zejmé­na ve tma­vých scé­nách, záměr­né pro­ta­ho­vá­ní někte­rých seg­men­tů, pří­pad­ně i uží­vá­ní cita­cí, půso­bí­cích poně­kud samo­ú­čel­ně. Třeba když Jack sto­jí v gará­ži a uka­zu­je divá­kům cedu­le se slo­vy (něko­li­krát během fil­mu), tak je to pří­mý odkaz na video­klip pís­ně Subterranean Homesick Blues od Boba Dylana, ale není úpl­ně zřej­mé, jak to sou­vi­sí se zbyt­kem fil­mu kro­mě toho, že se Trierovi ten klip patr­ně líbil.

To, že film Jack sta­ví dům je oso­bi­tou retrospek­ti­vu jeho reži­sé­ra, ohlí­že­jí­cí­ho se s řád­nou por­cí nad­sáz­ky a ana­ly­tic­ké sebe­re­flexe za vlast­ní kari­é­rou na poza­dí pří­bě­hu o maso­vém vra­ho­vi, je zásad­ním poznatkem, kte­rý vám sice nepo­mů­že obr­nit se před zob­ra­zo­va­ným nási­lím (jis­tá otr­lost je roz­hod­ně potře­ba), ale pomů­že vám ori­en­to­vat se v řadě meta­fo­ric­kých pasá­ží a zkous­nout někte­ré (prav­dě­po­dob­ně schvál­ně) nevě­ro­hod­né momen­ty. Jde o nesmír­ně výraz­ný počin, na kte­rý se vypla­tí jít jako na umě­lec­ký sní­mek, niko­li na sní­mek žán­ro­vý. Avšak urči­tě ne z popu­du něja­ké­ho bul­vár­ní­ho titul­ku, ozna­ču­jí­cí­ho film za šoku­jí­cí svou neu­vě­ři­tel­nou bru­ta­li­tou, pro­to­že Jack sta­ví dům neza­chá­zí o moc dál za hra­nu ani v rám­ci Trierovy fil­mo­gra­fie (viz Antikrist, u nějž ty zvěs­ti o extrém­ním nási­lí a omdlé­va­jí­cích divá­cích byly také spíš důsled­kem pokři­ve­né medi­ál­ní masá­že), nato­ž­pak aby byl srov­na­tel­ný se sérií Saw nebo jiný­mi mor­bid­ní­mi horo­ry podob­né­ho typu.

Autor:
0

CREW 2

Tento víkend (do 30.10.) je hra CREW 2 na služ­bě Uplay zdar­ma. Můžete si vyzkou­šet jež­dě­ní s auty, motor­ka­mi, lodě­mi a samo­zřej­mě i leta­dly na Vašem PC.…

Autor:
0

Božský Bruce - Býti Bohem je přece tak snadné...

https://web.archive.org/web/20070610193113im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super39/bruce00.jpg Na svě­tě je spous­ta nemož­ných úko­lů. Jedním z nich je i nato­če­ní tako­vé kome­die, kte­rá by se líbi­la všem – bez roz­dí­lu věku, pohla­ví či sexu­ál­ní ori­en­ta­ce. Tímto se dostá­vá­me k omše­lé a toli­ko otře­pa­né pro­ble­ma­ti­ce „sub­jek­tiv­ní názor divá­ka kon­tra pohled kri­ti­ka“. Vezměme si napří­klad Deník Bridget Jonesové. Podle mno­hých recen­zen­tů kva­lit­ní zpra­co­vá­ní úspěš­né kni­hy, u něhož se poba­ví všich­ni, ale pod­le mě… nemast­ná, nesla­ná roman­tic­ká kome­die v hoř­kém brit­ském bale­ní, zkrát­ka nic, co by mi roz­tr­ha­lo břiš­ní sval­stvo. Upřímně řeče­no… v posled­ní době o sobě začí­nám dost váž­ně uva­žo­vat – jest­li jsem oprav­du nor­mál­ní (jako že nejsem) a proč se mi nelí­bí ty „kome­die“, o kte­rých se tak bás­ní ve svě­tě Cinemy a Premiery. Jedno vysvět­le­ní by tu samo­zřej­mě bylo: jsem mla­dý, v puber­tě se kou­pa­jí­cí „post­pu­ber­ťák“, jehož sexy vkus je jen dočas­ný a kte­rý za pár let dospě­je k výše polo­že­né­mu žeb­říč­ku hod­not. Ne že bych byl srab (jako že jsem), ale prá­vě toho se obá­vám.

Současně s tím­to netra­dič­ním úvo­dem, kte­rý má ovšem své opod­stat­ně­ní, ape­lu­ji také na to, aby se ke kome­di­ím nezve­řej­ňo­va­ly trai­le­ry, v nichž jsou sestří­há­ny veš­ke­ré více či méně vtip­né gagy, scé­ny apod. Vím, že by to v důsled­ku zna­me­na­lo krach pro pro­dukč­ní spo­leč­nos­ti, ne-li zánik kome­di­ál­ní­ho žán­ru, ale ta před­sta­va, že jde­te do kina na film a při­tom netu­ší­te, že si v něm hlav­ní hrdi­na při­le­pí ruku k při­ro­ze­ní, je doce­la krás­ná.

Božský Bruce je jed­nou z těch kome­dií, v jejichž pří­pa­dě mě z něja­ké­ho nezišt­né­ho důvo­du minu­la video ukáz­ka a repor­tá­že z natá­če­ní, pře­ky­pu­jí­cí řeč­mi o tom, jak je daný titul „doko­na­lý“. Zásluhou toho jsem si k nové­mu fil­mu Jima Carreyho vytvo­řil urči­tý odstup – žád­ná oče­ká­vá­ní, jen přá­ní, že se obstoj­ně poba­vím. Možná i pro­to mě Božský Bruce pří­jem­ně zasko­čil, byť jde o sní­mek, vzdá­va­jí­cí čest fil­mo­vé­mu humo­ru deva­de­sá­tých let minu­lé­ho sto­le­tí.

https://web.archive.org/web/20070610193113im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super39/bruce01.jpg Zápletka fil­mu je doce­la jed­no­du­chá, avšak v rám­ci kome­di­ál­ní­ho žán­ru napros­to dosta­ču­jí­cí. Podobné je to i s hlav­ní myš­len­kou bazí­ru­jí­cí na jakém­si mrav­ním pona­u­če­ní, bez níž by se Božský Bruce obe­šel asi tak jako buf­fal­ský hoke­jis­ta bez puku. Hlavním hrdi­nou je čty­ři­ce­ti­le­tý Bruce Nolan, maji­tel psa močí­cí­ho na hi-fi věž a pře­de­vším repor­tér tele­viz­ní­ho zpra­vo­daj­ství, kte­rý by to rád dotá­hl na post mode­rá­to­ra večer­ní­ho vysí­lá­ní. Jak už to tak ale bývá, sny a rea­li­ta jsou od sebe čas­to­krát na míle vzdá­le­né, a jiné to není ani v pří­pa­dě posta­vy ztvár­ně­né exce­lent­ním Jimem. Bruce je totiž smo­lař jako hrom – v prá­ci je igno­ro­ván měrou vrcho­va­tou a jeho repor­tá­že se stá­va­jí jen ter­čem posmě­chu. Přitom se nedá říci, že by jeho pra­cov­ní neú­spě­chy byly kom­pen­zo­vá­ny úspě­chy v živo­tě sou­kro­mém. Oporou je Bruceovi pou­ze jeho pří­tel­ky­ně (Jennifer Anistonová ze seri­á­lu Přátelé), kte­rá k němu zacho­vá­vá jis­té sym­pa­tie i přes­to, že již pět let čeká mar­ně na snub­ní prs­ten.

Vše se změ­ní až jed­no­ho dne, kdy Bruceovi nadob­ro dojde trpě­li­vost. Při svém prv­ním živém pře­no­su doslo­va vypě­ní a způ­so­bí tako­vý poprask, že je ihned po odvy­sí­lá­ní pro­puš­těn z prá­ce. K tomu se při­va­lí jed­ná auto­ha­vár­ka, féro­vý pěst­ní sou­boj „všich­ni na jed­no­ho“, roze­pře s pří­tel­ky­ní a rázem se hlav­ní hrdi­na oci­tá na samém dně. V situ­a­ci, v níž by se zdá­lo jako ade­kvát­ní řeše­ní skok z desá­té­ho pat­ra vyso­ko­pod­laž­ní­ho pane­lo­vé­ho domu na asfal­to­vý chod­ník, se však Bruce neče­ka­ně „vzcho­pí“, či spí­še pro­zře. Veškeré své neú­spě­chy začne svá­dět na Boha (Morgan Freeman), načež ve svých ráz­ných kri­ti­kách dojde až tak dale­ko, že si s ním stvo­ři­tel svě­ta domlu­ví ran­de.

Bruce, dosta­vi­vší se do bělo­bou pro­zá­ře­né­ho palá­ce, nej­pr­ve netu­ší, s kým má tu čest, a na štít čer­né­ho muže v bílém oble­ku vyšle pár ost­rých nará­žek, když pak ale na své ruce napo­čí­tá sedm prs­tů, pocho­pí, že zřej­mě „ujel“. Počáteční roz­ča­ro­vá­ní je však záhy zapo­me­nu­to – to když se Bůh roz­hod­ne daro­va­ti Bruceovi veš­ke­ré své schop­nos­ti a pra­cov­ní povin­nos­ti, aby poznal, jak nároč­né je vyko­ná­vat toto povo­lá­ní. A co z toho vyply­ne, to snad ani nemu­sím zdů­raz­ňo­vat…

https://web.archive.org/web/20070610193113im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super39/bruce02.jpg Jak bylo již jed­nou řeče­no, Božský Bruce není nikterak „prů­kop­nic­kou“ kome­dií. Sic oplý­vá poměr­ně při­taž­li­vým námě­tem, ale cel­ko­vým ztvár­ně­ním hod­ně při­po­mí­ná fil­my jako ZáměnaLhář, lhář či Smlouva s ďáblem. Snímek Toma Shadyaca se však inspi­ra­cí výše uve­de­ný­mi titu­ly ani neta­jí. Atributů toho­to jevu nalez­ne­me hned něko­lik. Jednak je to pří­běh, kte­rý zastá­vá (v oblas­ti kome­dií) již zaběh­lé sché­ma „prv­ní půle humor­ná, zby­tek sto­pá­že váž­ný“, dále ste­re­o­typ­ní cha­rak­te­ry ústřed­ních postav, s nimiž jsme se potka­li už nesčet­ně­krát v jiných sním­cích, a v nepo­sled­ní řadě dosti roz­tr­ži­tý hlav­ní hrdi­na a là Ace Ventura v podá­ní nepře­ko­na­tel­né­ho Jima Carreyho (bez něj by se kost­ra pří­bě­hu zhrou­ti­la jako dome­ček z karet).

Ač mě to pře­kva­pi­lo, mně osob­ně při­nes­la tato kom­bi­na­ce dosta­teč­né uspo­ko­je­ní. Pravda, ono uko­je­ní moh­lo být o to vět­ší, kdy­by scé­náris­té plně vyu­ži­li poten­ci­á­lu tak boha­té­ho námě­tu - nicmé­ně když se na celou pro­ble­ma­ti­ku podí­vám i z dru­hé stra­ny a před­sta­vím si sám sebe na mís­tě fil­mo­vé­ho tvůr­ce, nedo­padlo by to ani z polo­vi­ny tak dob­ře jako ve stá­va­jí­cím pří­pa­dě. Z toho ply­ne jedi­né: pokud máte rádi potrh­lé kome­die, tro­chu tvrd­ší humor a gumo­vý „ksicht“ Jima Carreyho, není lep­ší vol­by pro pří­jem­ně strá­ve­ný pod­ve­čer s přítelkyní/přítelem. A že se nasmě­je­te (i když ne do sytos­ti), to vám mohu zaru­čit vše­mi sed­mi prs­ty na své pra­vé ruce.…

Autor:
0

Dnes je svátek, mimořádný den, a na Svatého Václava by měly být kvalitní filmy v televizi.

Bohužel se ale ten­to svá­teč­ní den pod­bí­zí hlav­ně dětem, kte­rých se, díky pohád­kám, rodi­če napros­to zba­ví.

Probereme to, co jste dneska pro­švih­ly a co nás ješ­tě v tele­vi­zi čeká.

10:35 - 12:35  Prima

Zítra vstanu a opařím se čajem

Blízká budouc­nost: V Praze byl zahá­jen pro­voz netra­dič­ní ces­tov­ní kan­ce­lá­ře Universum, kte­rá pořá­dá zájezdy do minu­los­ti. Toho chce zne­u­žít sku­pin­ka nacis­tů pod vede­ním jis­té­ho Klause Abbarda (Jiří Sovák). Mají v plá­nu odces­to­vat do Německa za dru­hé svě­to­vé vál­ky a pomo­ci Hitlerovi vyhrát vál­ku tím, že mu dají vodí­ko­vou bom­bu. Za tím úče­lem jsou domlu­ve­ni s pilo­tem Karlem Burešem (Petr Kostka), kte­rý je má časostro­jem dopra­vit na mís­to urče­ní. Nikdo ovšem netu­ší, že Bureš se osud­né­ho rána při sní­da­ni udu­sil roh­lí­kem a nyní se za něj vydá­vá jeho iden­tic­ké dvoj­če Jan (Petr Kostka), kte­rý o zmí­ně­ném plá­nu nemá ani poně­tí.

 

Prima 28.9.2018  14:50 & Prima MAX 29.9.2018  14:35

Forrest Gump

Zemeckisův film je bri­lant­ním shr­nu­tím dosa­vad­ních reži­sé­ro­vých poznat­ků o mož­nos­tech „comic­so­vé­ho“ vyprá­vě­ní. Formálně i obsa­ho­vě nejmé­ně kon­venč­ní z jeho sním­ků pře­svěd­ču­je kome­di­ál­ní­mi gagy i nalé­ha­vě pate­tic­kým tónem. Jeho hrdi­nou je pros­ťá­ček Forrest Gump, typic­ký oby­čej­ný muž, kte­rý od dět­ství dělal, co se mu řeklo. Do živo­ta si tak odne­sl něko­lik pona­u­če­ní své peč­li­vé mamin­ky a osvěd­če­né pra­vi­dlo, jež se mu hodí mno­ho­krát v nej­růz­něj­ších situ­a­cích: Když se dosta­neš do pro­blé­mů, utí­kej. Forrest prou­tí­ká ško­lou, jako hráč ame­ric­ké­ho fot­ba­lu i uni­ver­zi­tou, potom peklem viet­nam­ské vál­ky a zou­fal­stvím nad mat­či­nou smr­tí. Vždycky je totiž někdo nebo něco, co po něm sku­teč­ně či obraz­ně „hází kame­ny“. Nakonec však Forrest pozná­vá, že jsou i jiná řeše­ní situ­a­cí než útěk. Svůj život spo­ju­je s kama­rád­kou ze ško­ly Jenny, kte­rá pro něj zůsta­ne pro­vždyc­ky jedi­nou lás­kou, s pří­te­lem z voj­ny, čer­no­chem Bubbou, kte­rý dá směr jeho úva­hám o lovu kre­vet a s poru­čí­kem Taylorem, jemuž ve Vietnamu zachrá­ní život. Forrestova život­ní pouť od 50. do 80. let je kon­ci­po­va­ná jako totál­ně „beze­lstné“ vyprá­vě­ní hrdi­ny, neschop­né­ho obec­něj­ší­ho hod­no­ce­ní situ­a­ce. Forrest jako spor­to­vec i jako váleč­ný hrdi­na se setká­vá se slav­ný­mi lid­mi, kte­ré nako­nec vždyc­ky někdo zastře­lí (J. F. Kennedy, J. Lennon). Také jeho bliž­ní umí­ra­jí, ale on sám zůstá­vá. Empiricky se dopra­co­vá­vá od impul­siv­ní­ho útě­ku před živo­tem k úva­hám o lid­ském osu­du a o Bohu. Soukromý hrdi­nův osud záro­veň posti­hu­je tři­cet let pová­leč­ných ame­ric­kých dějin.

Nova Cinema 28.9.2018  17:40 & Nova Cinema 29.9.2018  11:50

Pošli to dál

Děj ame­ric­ké­ho sním­ku se odví­jí od neob­vyk­lé situ­a­ce. Novinář Chris Chandler při­jde při poli­cej­ní akci o své auto. Vzápětí mu zce­la nezná­mý muž věnu­je své­ho jagu­á­ra a nic za to nechce. Tato zdán­li­vě nepo­cho­pi­tel­ná akce však má svůj začá­tek před čtyř­mi měsí­ci. Tehdy malý Trevor nastou­pil po prázd­ni­nách do sed­mé tří­dy. Nový uči­tel, pozna­me­na­ný popá­le­ni­na­mi na tvá­ři, zadá žákům zvlášt­ní úkol. Mají vymys­let způ­sob, jak změ­nit svět kolem sebe. Po dlou­hém vymýš­le­ní Trevor najde tako­vý, kte­rý by mohl sku­teč­ně fun­go­vat. Začne hned sám u sebe, když při­ve­de k sobě domů bez­do­mov­ce Jerryho. Najde si ješ­tě dal­ší „své“ dva lidi, kte­rým chce pomo­ci. Místo díků by moh­li poslat pomoc dál. Jenomže výsled­ky poku­su o nápra­vu oko­lí Trevora zkla­mou a ani se mu nepo­da­ří dát dohro­ma­dy osa­mě­lou mat­ku se svým uči­te­lem. Zdá se, že svět nemů­že nikdy být lep­ší a tako­vý, jaký by si přál. V komor­ním psy­cho­lo­gic­kém sním­ku s výraz­ným morál­ním akcen­tem zazá­ří tři herec­ké osob­nos­ti - Kevin Spacey, Helen Huntová a dět­ská herec­ká hvězda Haley Joel Osment, zná­mý pře­de­vším ze sním­ku Šestý smy­sl.

Prima Cool 28.9.2018  20:15

Válka světů

Scenárista David Koepp „adap­to­val“ stej­no­jmen­ný slav­ný román H. G. Wellse, jehož téma­tem je inva­ze Marťanů na pla­ne­tu Zemi, a jeho pří­běh pře­su­nul z kon­ce deva­te­nác­té­ho sto­le­tí do žha­vé sou­čas­nos­ti. Dělníka Raye Ferriera (Tom Cruise) trá­pí pro­blémy v rodi­ně, jejíž čle­no­vé si pře­stá­va­jí rozu­mět. Na pla­ne­tu Zemi se ovšem řítí nebez­pe­čí nepřed­sta­vi­tel­né­ho roz­sa­hu. Má podo­bu mimo­zem­ských pre­dá­to­rů, kte­ří se roz­hod­li naši civi­li­za­ci zlik­vi­do­vat, a jsou na to tech­no­lo­gic­ky skvě­le vyba­ve­ni. Osobní potí­že ustu­pu­jí do poza­dí. Lidé, včet­ně Rayovy rodi­ny, se musí semknout, pokud mají mít ale­spoň mini­mál­ní šan­ci na svou záchra­nu.

Nova Cinema 28.9.2018  21:45

Legenda o vášni

Plukovník Ludlow opus­til armá­du Spojených stá­tů, pro­to­že nesou­hla­sil s geno­ci­dou indi­án­ských kme­nů, a se svý­mi tře­mi syny Alfredem, Samuelem a Tristanem se usa­dil na far­mě v Montaně. Když si v roce 1913 při­ve­dl Samuel na used­lost krás­nou snou­ben­ku Susannah, nikdo netu­šil, jak význam­ným způ­so­bem ovliv­ní život rodi­ny. Zatím ale v Evropě vypuk­la vál­ka a všich­ni brat­ři se pro­ti vůli otce dob­ro­vol­ně při­hlá­sí do armá­dy. Krvavá řež váleč­né­ho běs­ně­ní si brzy vybe­re kru­tou daň - Alfred je těž­ce raněn a Samuel umí­rá. Tristan pomstí smrt své­ho bra­t­ra a po skon­če­ní vál­ky odchá­zí na moře. Když se po čase vra­cí do Montany, netu­ší, že ho čeká váš­ni­vý milost­ný vztah s osa­mě­lou Susannah, že se jeho bra­tr Alfred sta­ne kon­gre­sma­nem a že on sám bude muset kvů­li záchra­ně rodin­né far­my pašo­vat alko­hol a bojo­vat s bez­o­hled­nou zákeř­nou kon­ku­ren­cí..…

Autor:
0

Rozhovor s Táňou Pauhofovou o filmu Toman

Ve fil­mu hra­je­te Tomanovu sest­ru Aurélii. Měla jste něja­ké infor­ma­ce o tom, jaká byla, kte­ré vás nasmě­ro­va­ly k tomu, jak její posta­vu ucho­pit?

Vzhledem k pro­sto­ru, jaký v pří­bě­hu má, to neby­lo až tak nut­né. Ale z vlast­ní zvě­da­vos­ti jsem se o ní sna­ži­la dohle­dat co nej­víc. V tom jsem měla já i všich­ni ostat­ní obrov­skou pod­po­ru v reži­sé­ro­vi Ondrovi Trojanovi, kte­rý byl jak cho­dí­cí ency­klo­pe­die. On si pros­tě musel nastu­do­vat úpl­ně všech­no.

 Věděla jste před natá­če­ním, kdo byl Zdeněk Toman? Nebo byl i pro vás nezná­mou posta­vou?

Myslím, že jako pro vět­ši­nu z nás, byl i pro mě Toman nezná­mou posta­vou obklo­pe­nou tajem­stvím. A to se nepo­va­žu­ji za člo­vě­ka lhos­tej­né­ho a bez zájmu. Až díky tomu­to fil­mu jsem měla mož­nost, asi stej­ně jako vět­ši­na divá­ků, obje­vit jeho kom­pli­ko­va­ný a nera­dost­ný pří­běh.

 Film se věnu­je obdo­bí tak­zva­né tře­tí repub­li­ky, letům 1945 – 48, jde tedy o his­to­ric­ké téma. Jsou vám tako­vá téma­ta blíz­ká?

Mám pocit, že se pro­střed­nic­tvím his­to­rie dá říct víc. I o sou­čas­nos­ti. Všechno je pře­ci pro­po­je­né, nava­zu­je na sebe. V někte­rých věcech jsme nepo­u­či­tel­ní a někte­rá téma­ta jsou stej­ná bez ohle­du na dobu. Ale herec­ky se nevy­hra­ňu­ji a ani se neza­řa­zu­ji do žád­né­ho obdo­bí. Zajímají mě pří­běhy a lid­ské osu­dy. Kontinuita.

 S Ondřejem Trojanem je to vaše prv­ní spo­lu­prá­ce. Jaká byla?

Absolutně fan­tas­tic­ká. Je to vzác­ný člo­věk, řeme­sl­ník, kte­rý má rád svůj tým a lát­ku, se kte­rou pra­cu­je. A to není málo.

Autor: