Měsíční archiv Září 2018

0

Pohádky z českého království - jak to kdysi bylo s našimi českými dějinami

Proč se tak jme­nu­je­me - pří­běh vyprá­ví, jak naše země zís­ka­la svo­je jmé­no. Kdysi dáv­no tu byly řeky, stro­my, hory, zví­řa­ta, k tomu krás­né poča­sí a nád­her­ná pří­ro­da. Nebyli tady však žád­ní lidé, ale vše­ho do času. Daleko v jiných kra­jích žili lidé. Byli klid­ní a pra­co­vi­tí. Ovšem jejich život nebyl leh­ký. Čas od času je napa­da­li nepřá­te­lé a zapa­lo­va­li jejich domy. Kromě toho bra­li záso­by jíd­la a zahá­ně­li doby­tek. Jednoho dne už to nemoh­li vydr­žet, svo­la­li pora­du a na ní pro­mlu­vil vůd­ce jed­no­ho z moc­ných rodů jmé­nem Čech. Ten roz­ho­dl, že se vyda­jí na ces­tu a budou hle­dat pro ně dobrou zem.

O dce­rách Krokových a silá­ko­vi - voj­vo­da Krok nastou­pil po smr­ti Čecha a byl spra­ved­li­vý a dob­rý pán. Krok měl tři dce­ry - Teta, Kazi a Libuše. Ze všech vyrost­ly kra­sa­vi­ce. Dceři Tetě posta­vi­li hrad, jenž pojme­no­va­li Tetín. Kazi se po čase také odstě­ho­va­la na svůj hrad - Kazín. No, a na Libuši zbyl Libušín. Kazi byla tako­vá bylin­kář­ka, kte­rá ráda pomá­ha­la lidem, Teta byla zádum­či­vá a čas­to se mod­li­la, aby Čechy vzkvé­ta­ly a nehro­zi­lo žád­né nebez­pe­čí. Obě cho­di­ly navště­vo­vat svou sest­ru Libuši na hrad Vyšehrad. Jednoho dne tak spo­lu zase byly a najed­nou při­šel mla­dý silák, kte­rý měl na zádech obrov­ské­ho čer­né­ho kan­ce.

O kněž­ně a Oráčovi - Krok už byl vel­mi sta­rý a tak svo­lal na Vyšehrad hla­vy rodů a moud­ré rád­ce. Chtěl, aby všich­ni zvo­li­li jeho nástup­ce. Cítil, že mu ubý­vá sil a byl pře­svěd­čen, že už dlou­ho mezi nimi nepo­bu­de. Všichni pro­tes­to­va­li, ale Krok nedal jinak. Nakonec je tam nechal s tím, že jde odpo­či­nout - nikdo netu­šil, že ho vidí napo­sle­dy živé­ho. Kroka pohřbi­li a poslé­ze se jali vybí­rat nové­ho vlád­ce. Jeden ze star­ších mužů měl návrh, aby to byla Libuše. Chvíli bylo ticho a pak všich­ni sou­hla­si­li. A udě­la­li vel­mi dob­ře.

 

Jsou to pře­vy­prá­vě­né Staré pověs­ti čes­ké od Aloise Jiráska, ale to nezna­me­ná, že je to špat­ně, prá­vě nao­pak. Čte se to vel­mi dob­ře, roz­hod­ně neu­dě­lá nikdo chy­bu, když si to pře­čte, dopo­ru­ču­ju všem. Má 72 stran.

 

 

  • Autor: František Zacharník
  • Žánr: belet­rie pro děti
  • Nakladatelství: CPRESS
  • Datum vydá­ní: 06. 08. 2018
Autor:
0

S30E01: Bart’s Not Dead

První ukáz­ka z prv­ní epi­zo­dy 30. sezó­ny seri­á­lu Simpsonovi. V prv­ní epi­zo­dě budou hos­to­vat hereč­ky Emily DeschanelGal Gadot.…

Autor:
Past10

Smrtonosná past: Opět v akci - probleskne dokonce Patrik Rytmus Vrbovský

Z pokra­čo­vá­ní Smrtonosné pas­ti nemám radost už od „dru­hé­ho dílu“. Ale až do čtvr­té­ho se na to ale­spoň dalo kou­kat a divák se bavil. Pátá „Smrtonosná past: Opět v akci“ s původ­ním názvem „A Good Day to Die Hard“ není ani kou­ka­tel­ná, ani zábav­ná.

Je to až k neu­vě­ře­ní, že letos uply­nu­lo čtvrt­sto­le­tí od pří­cho­du Smrtonosné pas­ti a nesmr­tel­né­ho Bruce Willise v roli poli­caj­ta Johna McClanea na fil­mo­vá plát­na. „Smrtonosná past“ („Die Hard“) se sta­la fil­mo­vým hitem a z mno­ha důvo­dů vyso­ce hod­no­ce­ným a dnes již kul­tov­ním, akč­ním fil­mem. Prvním z nich byl reži­sér John McTiernan („Predator“) a jeho skvě­lý cit pro všech­ny atri­bu­ty dob­ré­ho akč­ní­ho fil­mu, tedy nača­so­vá­ní, zvra­ty, akce i pře­kva­pe­ní, kte­ré zde doko­na­le uplat­nil.

 Past1.jpg

Druhým důvo­dem byl zají­ma­vý scé­nář a tře­tím důvo­dem byl prá­vě nesmr­tel­ný Bruce Willis, kte­ré­mu divá­ci odpus­ti­li to, co bylo v té době pou­ze domé­nou béč­ko­vé akč­ní gar­ni­tu­ry typu Chucka Norrise nebo ješ­tě hůř Michaela Dudikoffa, to jest, že zce­la sám pře­mohl počet­nou tlu­pu dob­ře ško­le­ných, zaní­ce­ných tero­ris­tů. Snad pro­to, že dělal vše v pod­sta­tě v nou­zi, aby zachrá­nil holý život a akce dopl­ňo­val neza­po­me­nu­tel­ný­mi hláš­ka­mi, nad­hle­dem a nesmr­tel­ným úsmě­vem. Čtvrtým důvo­dem pak byl tero­ris­ta Hans Gruber v podá­ní Alana Rickmana, kte­rý své doko­na­lé herec­tví po něko­li­ka letech zhmot­nil do soš­ky Oscara za roli Severuse Snipea v sérii Harry Potter.

Dvojka „Smrtonosné pas­ti“ s  názvem, jed­no­du­še dopl­ně­ným pořa­do­vým čís­lem 2, na sebe nene­cha­la dlou­ho čekat. John McTiernan v roce 1990 moud­ře ustou­pil z role reži­sé­ra a své mís­to pře­ne­chal Renny Harlinovi, kte­rý v pod­sta­tě pou­ze zopa­ko­val původ­ní sché­ma s man­žel­kou McClanea (Bonnie Bedelia) v nesná­zích a tlu­pou dal­ších vše­ho­schop­ných tero­ris­tů. Šablonovitý scé­nář, ve kte­rém Bruce pře­žil ješ­tě víc smr­tel­ných nástrah, nenadchl, pro­to­že ský­tal mno­há klišé a odka­zy na „jed­nič­ku“, ale divá­ci film stá­le ješ­tě pod vli­vem ori­gi­ná­lu oce­ni­li.

Past2.jpg

Výhrou pro „Smrtonosnou past“ čís­lo 3 („Die Hard: With a Vengeance“) byla opět účast reži­sé­ra Johna McTiernana, kte­rý ji vde­chl ori­gi­na­li­tu, nad­hled a uká­zal Johna McClanea spíš jako prá­ci odda­né­ho poli­caj­ta, než jako hrdi­nu za kaž­dou cenu. Film umoc­nil dojem pokra­čo­vá­ní jed­nič­ky tím, že John McClane ten­to­krát uza­vřel tero­ris­tic­ké ději­ny rodi­ny Gruberových, když zabil Simona Grubera (Jeremy Irons), bra­t­ra v jed­nič­ce zesnu­lé­ho Hanse. Trojce pro­spěl del­ší čas, kdy se na ni moh­li divá­ci těšit, jeli­kož se obje­vi­la až v roce 1995.

V době, kdy už měl kaž­dý za to, že se Bruce Willis v roli Johna McClanea nevrá­tí, při­šel v roce 2007 Len Wiseman („Underworld“) s ver­zí „Smrtonosné pas­ti 4.0“ („Live Free or Die Hard“). Na jed­nu stra­nu poně­kud ali­bis­tic­ky před­stí­ral, že se nebu­de zce­la jed­nat o pokra­čo­vá­ní „Willisových smr­to­nos­ných nesná­zí“, na dru­hou stra­nu doko­na­le navá­zal na před­cho­zí díly a při­dal i vtíp­ky na poně­kud stár­nou­cí­ho hrdi­nu, bijí­cí do očí ve srov­ná­ní s počí­ta­čo­vým hac­ke­rem (Justin Long), prá­vě odrost­lým puber­tě. Poněkud pře­hna­né scé­ny se sta­ly v té době nor­mou, tak­že se jim nikdo nedi­vil a výsle­dek bylo mož­né vní­mat jako svě­ží akč­ní film.

Past3.jpg

Teď by měla při­jít dlou­há odml­ka, jeli­kož „Smrtonosná past: Opět v akci“, kte­rá běží v kinech, ty před­cho­zí vůbec nepři­po­mí­ná, ale ome­zím se na kon­sta­to­vá­ní „bohu­žel“. Bohužel Bruce Willis letos pod­lehl svo­dům se popáté vrá­tit do role akč­ní­ho pol­dy. Bohužel si asi pře­dem nepře­če­tl stu­pid­ní scé­nář, kloubí­cí dohro­ma­dy neu­vě­ři­tel­nou změť klišé, nesmys­lů a rádo­by dojem­ných chvil a bohu­žel si neu­vě­do­mil, že se tak zce­la odchy­lu­je od své kul­tov­ní role.

Posuďte sami, zda­li Vám pří­běh otce, kte­rý se vydá­vá do Moskvy hle­dat syna, v něčem při­po­mí­ná Johna McClanea. Syna (Jai Courtney) dlou­ho nevi­děl, a pro­to jej poklá­dá za dro­go­vé­ho dea­le­ra, aby v něm poslé­ze poznal agen­ta CIA a začal s ním téměř bez pří­či­ny stří­let po všem, co se kolem hne. Přitom kdy­by se oba po čtvr­ti­ně fil­mu v tichos­ti vytra­ti­li, zřej­mě by je nikdo nepo­strá­dal. Místo toho oba sebou stří­da­vě pohr­da­jí a stří­da­vě se obdi­vu­jí, zatím­co pře­kra­ču­jí všech­ny meze fyzi­kál­ních záko­nů a pře­ží­va­jí všech­ny nemož­né mys­li­tel­né situ­a­ce. Svěží vztah McClanea k hac­ke­ro­vi z před­cho­zí ver­ze 4.0 zde nahra­zu­jí mora­li­ty na úrov­ni čes­ké tele­no­ve­ly.

Past4.jpg

Přitom mno­hé už moh­la Willisovi napo­vě­dět oso­ba reži­sé­ra Johna Moorea, kte­rý své nej­lep­ší fil­my („Za nepřá­tel­skou linií“ a „Let féni­xe“) nato­čil před dese­ti lety a od té doby nijak neo­sl­nil. Zřejmě zku­še­nost z „Maxe Paynea“ jej donu­ti­la k tomu, aby pojal „Smrtonosnou past“ jako počí­ta­čo­vou hru, kde si dří­ve v nou­zi se zachra­ňu­jí­cí pol­da, ten­to­krát vyjel na dovo­le­nou s chu­tí zastří­let do Ruska. Sled „misí“, kte­ré na sebe pří­liš nena­va­zu­jí, evo­ku­je atmo­sfé­ru hry stej­ně jako „náhod­né“ nalé­zá­ní zbroj­ní­ho arze­ná­lu a deset živo­tů, kte­ré mají hlav­ní hrdi­na a jeho syn k dis­po­zi­ci. Místo pro­kres­le­ných cha­rak­te­rů postav ve fil­mu defi­lu­ji moder­ni­zo­va­né rus­ké vrtu­l­ní­ky.

Tohle jis­tě není prv­ní akč­ní „Béčko“, kte­ré Bruce Willis nato­čil. Nicméně v „Náhradnících“ nebo „Slzách slun­ce“ si ale­spoň bylo mož­né říct, že se na Willise „dob­ře kou­ká“. Zde se jed­ná o vyprá­vě­ní, ze kte­ré­ho čiší prázd­no­ta a divák má na kon­ci pocit odci­ze­ní a pod­vo­du. Chabý pocit útě­chy může mít „naši­nec“ z toho, že Willisova „spo­lu­hrá­če“ hra­je nám dob­ře zná­mý Sebastian Koch z Ondříčkovy oce­ně­né detek­tiv­ky „Ve stí­nu“ a v jed­nom obra­ze se obje­ví zastře­le­ný Roman Luknár („Medvídek“, „Panelák“) a 30. Ovšem to na dob­rý pocit z dosud posled­ní­ho „dílu“ kul­tov­ní série nesta­čí.

Hodnocení: 80 %

Recenze napsá­na: 29. břez­na 2013

Autor:
0

Křižovatka smrti 2 - Jackie Chan a Chris Tucker se vrací…větší sranda, víc akce 

Inspektor Lee a detek­tiv James Carter si v hon­g­kon­gu uží­va­jí vysně­nou dovo­le­nou. Idylku náh­le pře­ru­ší výbuch bom­by na ame­ric­ké amba­sádě. Vše nasvěd­ču­je tomu, že za tero­ris­tic­kým úto­kem, při němž zemřou dva ame­rič­tí pře­kla­da­te­lé, sto­jí šéf jed­né z tri­ád a býva­lý par­ťák Leeova otce, Ricky Tan. Jelikož zesnu­lí „pře­kla­da­te­lé“ byli ve sku­teč­nos­ti ame­rič­tí taj­ní agen­ti, vyšet­řo­vá­ní se ují­má agent Sterling. Ovšem nebyl by to Lee, aby se nepus­til do pát­rá­ní „na vlast­ní pěst.“

Režisér Brett Ratner nás už podruhé(a naštěs­tí ne napo­sled) nechá­vá spad­nout do kolo­to­če nedo­ro­zu­mě­ní, tra­pa­sů a rva­ček, kte­ré roz­pou­tá­vá Carterova veli­ce rychlá(a nemé­ně drzá) „huba“ a jejichž řeše­ní při­ná­ší Leeovy pěs­ti. Setkáváme se s vel­mi vděč­ným téma­tem nesou­ro­dé dvoj­ky a snad ješ­tě vděč­něj­ší jazy­ko­vou bari­é­rou.

Role čer­né­ho losan­ge­les­ké­ho postra­chu zločinců(a nad­ří­ze­ných) Cartera a roz­váž­né­ho hon­g­kon­gské­ho slušňá­ka Leea si opět střih­li Chris Tucker(s doko­na­lou schop­nos­tí impro­vi­zo­vat) a Jackie Chan(s doko­na­le nau­če­ný­mi tex­ty). Na fil­mu je, mys­lím, dob­ře znát abso­lut­ní nasa­ze­ní všech her­ců. Ratner je vel­ký per­fek­ci­o­nis­ta a tak se někte­ré scé­ny toči­ly tře­ba 20x, dokud z nich nedo­stal maxi­mum. V roli nebez­peč­né vra­žed­ky­ně Hu Li opět nezkla­me Zhang Ziyi, zná­má z fil­mu Tygr a drak.

Sledováním fil­mu strá­ví­te pří­jem­ných, leč krát­kých, 87 minut, plných zába­vy a mož­ná i napě­tí. Jestliže se vám líbi­la jed­nič­ka, bude­te oprav­du mile pře­kva­pe­ni. Porovnám-li prv­ní a dru­hý díl, vítěz­ství musí pad­nout na stra­nu akč­něj­ší­ho a zábav­něj­ší­ho, tedy dílu dru­hé­ho.…

Autor:
0

Malý Mikuláš - Původní komiks

Malý Mikuláš je kluk k neza­pla­ce­ní. Nejen že je zví­da­vý a aktiv­ní, ale doká­že kolem sebe vytvo­řit akč­ní atmo­sfé­ru plnou humo­ru a ješ­tě svým duchov­ním otcům doká­že zajis­tit slá­vu i pení­ze. Když se v roce 1955 obje­vil prv­ní komik­so­vý pří­běh malé­ho klu­ka se jmé­nem Mikuláš, netu­šil kari­ka­tu­ris­ta Jean-Jacques Sempé a spi­so­va­tel a scé­náris­ta René Goscinny, že je ten­to malý nepo­sed­ný chla­pec pro­sla­ví po celém svě­tě. Komiksové pří­běhy Mikuláše, kte­ré se ode­hrá­va­ly na plo­še dva­nác­ti obráz­ků, vychá­ze­ly nejdří­ve v týde­ní­ku Le Moustique a poz­dě­ji v neděl­ní­ku Sud-Ouest Dimanche ve for­mě krát­kých tex­tů psa­ných Goscinnym s ilu­stra­ce­mi od Sempého. První pří­běh v této podo­bě vyšel 29. břez­na 1959. Následovaly dal­ší pří­běhy v kniž­ní ver­zi. Mikuláš měl a má stá­le u malých i vel­kých čte­ná­řů úspěch, pro­to­že pří­běhy vychá­ze­jí z běž­né­ho živo­ta, zachy­cu­jí lid­ské vzta­hy a lehce kari­ku­jí lid­ské nešva­ry. Jsou čti­vě napsa­né a pře­de­vším jsou plné las­ka­vé­ho humo­ru v tex­tu i v kresbě.  Oba auto­ři své řemes­lo doko­na­le ovlá­da­jí a spo­leč­ně vdech­li život dět­ské­mu hrdi­no­vi, kte­rý se sna­ží vyznat ve slo­ži­tém svě­tě.

Knížka Malý Mikuláš původ­ní komiks obsa­hu­je 28 komik­so­vých pří­bě­hů tak, jak za sebou postup­ně vychá­ze­ly. Doplňují je dva krát­ké pří­běhy s čer­no­bí­lý­mi ilu­stra­ce­mi Sempého. I když se jed­ná o počá­tek dlou­ho­do­bé spo­lu­prá­ce, má hlav­ní hrdi­na již svůj výraz, pří­běhy jsou hra­vé a mají poin­tu. Výrazným pro­ti­hrá­čem Mikuláše je nej­čas­tě­ji jeho sna­ži­vý otec, kte­rý  při svém vycho­va­tel­ském půso­be­ní  a při řeše­ní banál­ních život­ních pro­blé­mů doká­že před Mikulášem ztra­tit část ze své důle­ži­tos­ti dospě­lé­ho men­to­ra a cho­vá se sám jako malé dítě. Mikuláš se však nesta­ví do role posmě­váč­ka, ale hle­dá vlast­ní ces­tu a pona­u­če­ní do živo­ta. Autoři se sice malič­ko stre­fu­jí do výchov­ných metod dospě­lých vycho­va­te­lů, ať už jsou to rodi­če, sou­sed či před­sta­vi­te­lů růz­ných povo­lá­ní, ale v pod­sta­tě je to humor las­ka­vý. Mikuláš komen­tu­je nebo pozo­ru­je situ­a­ci z pohle­du malé­ho dítě­te s nai­vi­tou i jis­tým pocho­pe­ním pro sla­bos­ti a nedo­ko­na­los­ti dospě­lých.

Kouzlo komik­su i psa­ných tex­tů obou auto­rů je v tom, že se v nich pro­po­ju­jí zku­še­nos­ti skvě­lých pozo­ro­va­te­lů běž­né­ho živo­ta se schop­nost­mi tyto zku­še­nos­ti zpra­co­vat do komik­su nebo tex­tu s ilu­stra­ce­mi tak, že vznik­nou pří­běhy sro­zu­mi­tel­né a vtip­né pro čte­ná­ře jaké­ho­ko­liv věku.

Kniha je dopl­ně­na o vel­mi struč­ný živo­to­pis obou auto­rů a jejich bib­li­o­gra­fii, kte­rá jen doka­zu­je šíři jejich talen­tu. Knihu z fran­couz­ské­ho ori­gi­ná­lu vyda­né­ho v roce 2017 pře­lo­ži­la Kristýna Brunclíková. Příběh „Kolo“ a „Na plá­ži je to sen­zač­ní“ jsou v pře­kla­du Tamary Sýkorové.

Využití zob­ra­ze­ní vel­ké­ho množ­ství drob­ných posta­vi­ček Mikuláše a jeho kama­rá­du na před­sád­kách kni­hy pova­žu­ji za výbor­ný nápad. Jsou pro­ve­de­né netra­dič­ně v čer­ve­né bar­vě, kte­rá je v odstí­nu lehce tlu­me­ném, přes­to jsou drob­né posta­vič­ky čitel­né i v detai­lech a při­ta­hu­jí na sebe pozor­nost. A to je také jed­na z vlast­nos­tí, pro jsou kres­by Sempého i po mno­ha letech stá­le obdi­vu­hod­né.

Hodnotím 80 %


Originální název:

Le Petit Nicolas (1959)

Žánr:
Literatura světová, Komiksy, Pro děti a mládež
Vydáno:2018, Albatros
Počet stran:48
Ilustrace/foto:Jean-Jacques Sempé
Vazba kni­hy:pev­ná / váza­ná
ISBN:978-80-00-05097-3
Autor:
0

Matrix Reloaded - Wake up Neo... again.

Když před čtyř­mi lety vpa­dl do kin film nezná­mé dvo­ji­ce reži­sé­rů a scé­náris­tů, kte­rý nás utvr­dil v tom, že vše oko­lo nás je ve sku­teč­nos­ti výplo­dem počí­ta­čo­vé­ho pro­gra­mu, jen málo­kdo mohl tušit, jaké šílen­ství tím bude způ­so­be­no. Z Matrixu se stal takřka přes noc kul­tov­ní sní­mek, uctí­va­ný mili­ó­ny lidí po celém svě­tě, a záro­veň jed­na z nej­hod­not­něj­ších akč­ních sci-fi kon­ce dva­cá­té­ho sto­le­tí. A ať už se mnou sou­hla­sí­te, nebo ne, mys­lím, že všech­no výše uve­de­né se sta­lo zce­la po prá­vu. I pro­to jsem byl hod­ně zvě­da­vý na pokra­čo­vá­ní, kte­ré mělo dle slov auto­rů dále pro­hlou­bit myš­len­ky oko­lo vir­tu­ál­ní­ho svě­ta a mimo to omá­mit divá­ka extrém­ně „nabu­še­nou“ akcí.

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded00.jpg Nyní, nedlou­ho po pre­mi­é­ře, mohu s čis­tým svě­do­mím potvr­dit, že to, co bylo pro­du­cen­tem Silverem tak nad­ne­se­ně pro­ro­ko­vá­no, bylo konec­kon­ců i napl­ně­no. Vzhledem k tomu, že všech­ny pod­stat­né fak­ta byly vyřče­ny v původ­ním fil­mu, Matrix Reloaded spí­še roz­ví­jí nača­té myš­len­ky a cel­ko­vou záplet­ku posou­vá dále jen nepa­tr­ně. Z logic­ké­ho hle­dis­ka tedy nic neče­ka­né­ho, a pro­to vás nabá­dám, že pokud si bude­te chtít dru­hý díl oprav­du vychut­nat, postu­puj­te dle násle­du­jí­cích instruk­cí. V prvé řadě si pře­čtě­te pár čes­kých recen­zí v pres­tiž­ních maga­zí­nech, kte­ré vás ujis­tí v názo­ru, že nový Matrix není tako­vá „šle­ha“, jak by se dalo před­po­klá­dat, před vstu­pem do kina pak vyřaď­te z pro­vo­zu část moz­ku kla­dou­cí „nesmy­sl­né“ otáz­ky a zejmé­na, na což si dej­te sku­teč­ně majz­la, nepod­ceň­te pří­běh jako já. Splníte-li veš­ke­ré tyto pod­mín­ky, potom vám zaru­ču­ji, že bude­te nad­mí­ru spo­ko­je­ni a že nebu­de­te moci dospat pre­mi­é­ry tře­tí­ho dílu.

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded01.jpg Je bez debat, že jest­li se sta­ne Matrix Reloaded něčím oprav­du výji­meč­ným, budou to prá­vě vizu­ál­ní efek­ty a pre­ciz­ně ztvár­ně­né sou­bo­je. Zatímco jed­nič­ka bazí­ro­va­la neje­nom na tom­to komerč­ním koře­ní, dvoj­ka, vědo­ma si vyso­ko nasta­ve­né lať­ky, při­ná­ší pře­de­vším neu­tu­cha­jí­cí akci, kte­rá je však nato­lik úchvat­ná, že lze jen stě­ží uvě­řit tomu, že je dílem lid­ské tvo­ři­vos­ti. Jako blesk z čis­té­ho nebe vás zasáh­ne hned úvod­ní scé­na, v níž Trinity efekt­ním způ­so­bem zde­mo­lu­je svou motor­ku, a stej­ně tak bude­te nevě­říc­ně krou­tit hla­vou při sou­bo­ji Nea s desít­ka­mi agen­tů Smithů. Většina stře­tů, ač nedá­vá v rám­ci děje či logi­ky hlub­ší­ho smys­lu (viz. Serafův způ­sob ově­řo­vá­ní iden­ti­ty), je oprav­du „cool“ a neji­nak je tomu i v pří­pa­dě dva­ce­ti­mi­nu­to­vé auto­mo­bi­lo­vé honič­ky, kvů­li níž si necha­li fil­ma­ři posta­vit tří­ki­lo­me­t­ro­vý úsek dál­ni­ce.

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded02.jpg Souboje jsou, jak už jsem něko­li­krát zmí­nil, roz­hod­ně ne skvě­lé, nýbrž dechbe­rou­cí a v leckterých pří­pa­dech si bude­te klást otáz­ku, zda­li jsou jejich akté­ři nor­mál­ní lidé a niko­liv gumo­vé panen­ky. Hongkongský cho­re­o­graf bojo­vých umě­ní Yuen Wo Ping si bez dis­ku­sí zaslou­ží slo­va mého uzná­ní. Keanu Reeves, přes­to­že půso­bí v mlu­ve­ných scé­nách poně­kud nejis­tě, jako bojov­ník je napros­to pře­svěd­či­vý, a potkat jej v noci na uli­ci... zřej­mě bych volil úprk. Způsob bojo­vá­ní je zejmé­na v dru­hé půli vel­mi ori­gi­nál­ní a dél­ka jed­not­li­vých sou­bo­jů by v cel­ko­vém souč­tu vysta­či­la na samo­stat­ný film. A i když se mís­ty člo­věk neu­brá­ní poci­tu ste­re­o­typ­nos­ti (to když Neo potká už poně­ko­li­ká­té agen­ta Smithe), brat­ři Wachowští vždy doká­ží násle­du­jí­cí akci ozvlášt­nit něčím novým, a trouf­nu si říci, že dosud nevi­dě­ným (viz. čel­ní náraz dvou kami­o­nů a násled­ná explo­ze). V důsled­ku toho se boju­je doslo­va všu­de – ve vzdu­chu i na zemi, v autech, na kapo­tách nákla­ďá­ků i na stře­chách pří­vě­sů, na scho­dech a konec­kon­ců i na dvor­cích. K tomu si dále při­počtě­te spous­tu zpo­ma­le­ných zábě­rů, něko­lik efekt­ních explo­zí a vzdu­chem pole­tu­jí­cí kame­ru, a vyjde vám po všech strán­kách doko­na­lá akce, kte­rou pros­tě musí­te vidět, i kdy­by pří­bě­ho­vá náplň stá­la za sta­rou belu.https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/menu/pravitko.gif

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/menu/pravitko.gif

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded03.jpg https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded04.jpg

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/menu/pravitko.gifZápletka, i když by se dala shr­nout do jedi­né věty (Neo musí vyhle­dat Serafa, ten ho dove­de k Vědmě a ta jej nasmě­ru­je za Merovingianem, jenž věz­ní Klíčníka - posta­vu, na jejíž bed­rech spo­čí­vá osud Siónu), vyža­du­je neu­stá­le zvý­še­nou pozor­nost. Zejména v závě­ru je divák zava­len celou řadou pře­kva­pi­vých rozuz­le­ní a jedi­ný oka­mžik nezájmu vysta­čí k tomu, abys­te se v pří­bě­hu úpl­ně ztra­ti­li (ne nadar­mo vět­ši­na kri­ti­ků dopo­ru­ču­je strá­vit film nadva­krát). I pro­to je dosti dis­ku­ta­bil­ní, zda­li je záplet­ka oprav­du tak sla­bým člán­kem, jak se tvr­dí. Jsem si však jist, že se odpo­vě­di na tuto otáz­ku dočká­me již kon­cem lis­to­pa­du - do té doby pova­žu­ji jaké­ko­liv hod­no­ce­ní za zby­teč­né a uspě­cha­né.https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/menu/pravitko.gif

>https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded05.jpg https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super35/matrix_reloaded06.jpg

https://web.archive.org/web/20070611063259im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/menu/pravitko.gifNezaujat ostat­ní­mi člán­ky, musím se při­znat, že mě Matrix Reloaded pří­jem­ně pře­kva­pil (což ovšem může být záslu­hou před­čas­né­ho odsou­ze­ní sním­ku). Samozřejmě, pár výtek by se našlo (jako napří­klad občas­ně krko­lom­né posou­vá­ní pří­bě­hu kupře­du), a být na mís­tě reži­sé­rů (ješ­tě že nejsem:), pár věcí bych urči­tě pozmě­nil, ale když toto dílo zhod­no­tí­me jako celek a při­hléd­ne­me ke sku­teč­nos­ti, že se jed­ná o pokra­čo­vá­ní, kte­ré zpra­vi­dla nedo­sa­hu­je kva­lit své­ho před­chůd­ce (nota­be­ne tak „doko­na­lé­ho“), pak nám nezbý­vá nic jiné­ho něž při­jmout film s ote­vře­nou náru­čí. Pakliže tak uči­ní­te, ocit­ne­me se na stej­né palubě:).…

Autor:
Prima - 30.09.20180

Prima - 30.09.2018

Televizni program na 30.09.2018 na programech TV Prima.

Prima Family

Název programu Popis Od Do

Prima Max

Název programu Popis Od Do

Prima Cool

Název programu Popis Od Do

Prima Comedy Central

Název programu Popis Od Do
Děkujeme webu http://xmltv.tvpc.cz za poskynutí dat.
Autor:
Bonifác zase řádí v psí školce0

Bonifác zase řádí v psí školce

Snad ani slon v porcelánu nenadělá tolik neplechy jako Bonifác v psí školce. Vítejte u dalších povedených kousků psího hromotluka a zjistěte, jak to s tímhle legračním propadlíkem dopadne! Opustí Bonifác už konečně psí školku a dostane se do psí základní školy? Tentokrát se všechny psiny budou odehrávat v zimě, a tak s vykutálenou štěněcí smečkou zažijete sněhovou kalamitu a dočkáte se i vánočního překvapení.

Zboží si můžete koupit na Grada.cz za 229.00 Kč

Autor:
0

300: Vzestup říše - SEX a KREV nedělá dobrý film

V porov­ná­ní s prv­ním dílem (300: Bitva u Thermopyl) , kte­rý udě­lal z reži­sé­ra (Zack Snyder) hvězdu, je toto pokra­čo­va­ní hor­ší. Noam Murro, pro něž to byl jeho prv­ní ame­ric­ký vel­ko­film, se sna­ží udě­lat 300 v Řecku a na vodě. Bohužel ani jed­no nefun­gu­je. Příběh se ode­hrá­vá před, záro­veň i po 1. díle, ale bohu­žel se jed­ná stá­le o něko­lik bitev, kte­ré vel­ko­le­post bojov­ní­ků Sparty nepře­kra­ču­je. Ne že by to neby­li bitvy vel­ké, ale Sparta je Sparta 🙂

Pro tyto komik­so­vé fil­my je důle­ži­té, abys­te si v dob­rém zapa­ma­to­va­li jejich hlav­ní před­sta­vi­te­le. Bohužel Sullivan Stapleton v hlav­ní roli řec­ké­ho gene­rá­la Themistoklea mi při­pa­dal jako jeden z tele­viz­ních Spartaků po Andym Whitfieldovi. Necharismatický herec, kte­rý nedo­ká­že ani pořád­ně seřvat své vojá­ky. Jeho pro­slo­vy byly sla­bým odva­rem Sparťanského krá­le Gerarda Butlera.

Eva Green v roli per­ské voje­vůd­ky­ně Artemis je více cha­risma­tic­ká. Její zápor­ná role nej­vět­ší­ho gene­rá­la per­ské říše je vyob­ra­ze­na s pěk­nou zmi­jí něž­nos­tí, kdy kolem sebe veš­ke­ré schop­né vojá­ky odzbro­jí svý­mi úchyl­ný­mi zvy­ky. Začínaje poza­bí­je­ní všech mož­ných opo­nen­tů a kon­če líbá­ním hla­vy pro­tiv­ní­ko­vy setnu­té hla­vy.

Návrat her­ců z prv­ní­ho dílu Rodriga Santora, Leny Headey, pří­pad­ně Davida Wenhama je pou­ze pomoc, jak mít úspěš­něj­ší film, kdy se vrá­tí posta­vy ze spar­ťan­ské bitvy. Perský král Xerxes se uká­že pou­ze na málo chvil. Z pří­bě­hu je jas­ně vidět, že opro­ti prv­ní­mu dílu, kdy jde z něho strach a jeho vojá­ci ho mají za boha, tak v dru­hém je to pou­ze dosa­ze­ná lout­ka, nad kte­rou sto­jí voje­vůd­ci. Asi se mi to jenom nezdá­lo, ale nesví­ti­la z něho ta bož­ská doko­na­lost, jež z něho udě­la­la v prv­ním díle boha. Ani mas­ky neby­ly tak doko­na­lé, kdy je roz­díl v kva­li­tě mas­ky pro spar­ťan­ské­ho zrád­ce. Asi pros­tě film děla­li jiní lidé.

Lena Headey jako spar­ťan­ská krá­lov­na už je jenom dopl­něk. Vůbec nechá­pu nápad scé­náris­tů, že prá­vě on sama zave­lí k posled­ní bitvě, kte­rá bude mož­ná pokra­čo­vat v dal­ším díle. David Wenham bohu­žel už je jenom jako doda­tek, kte­rý nemá ve fil­mu smy­sl.

Naopak chvá­lím malé pomr­ká­vá­ní na fan­dy prv­ní­ho dílu. Kdy Artemis je ado­p­tiv­ní dce­ra per­ské­ho posla, hra­né­ho Peterem Mensahem, kte­rý v krá­lov­ství Sparty skon­čil smr­tí ve stud­ně. Je to veli­ce pove­de­né cameo, kte­ré ani není v titulcích.Snad jsem se nesple­tl. Podezřívám i tvůr­ce fil­mu, že se jim poda­ři­lo sehnat i Gerarda Butlera pro malý záběr spar­ťan­ské­ho krá­le.

Je sice prav­da, že v porov­ná­ní s prv­ním fil­mem je celém sním­ku krve, více bitev. Ale bohu­žel to není k lep­ší­mu. Kdyby to měl být komiks, tak by byly strán­ky celé červené/hnědé, a tak by se moc nevi­dě­lo na akci.

S naho­tou a to je úpl­ně stej­né. Mnozí recen­zis­té, Fuka a dal­ší, chvá­lí, že tam má Eva Green full-frontal a sou­lo­ží. To také bylo v díle prv­ním. A dokon­ce i hez­čí a více vzru­šu­jí­cí. Nahá prsa uká­za­la nejen Leny Headey, ale celé tělo uká­za­la Kelly Craig jako Orákulum.

Ke ško­dě ame­ric­kým cen­so­rům je i nut­nost, aby muž­ské čás­ti těla neby­ly zob­ra­ze­ny vůbec. Sullivan Stapleton je také v jed­né chví­li nahý. Ale sna­ha, aby bylo zakry­to to vše, co se nesmí zob­ra­zit, je až hod­ně vidi­tel­ná. Na všech zábě­rech je vidět až vel­ká sna­ha, aby to nepo­hor­ši­lo veš­ke­rou nemo­der­ní spo­leč­nost. Hlavně ame­ric­ké záko­ny a cen­so­ry, kte­ří by film odsou­di­li mimo kina.

I král Leonidas byl nahý, ale zakry­tí jeho muž­ské chlou­by bylo veli­ce chyt­ré, sko­ro mimo­cho­dem, kdy si urči­tě mno­ho žen před­sta­vo­va­lo, jaké­ho má.

Bohužel mne v porov­ná­ní s prv­ním dílem celá nová 300 zkla­ma­la. Nedám ji ani prů­měr­né hod­no­ce­ní. Moc si toho neza­slou­ží, pro­to­že nato­čit film trva­lo tak dlou­ho a je vidět až moc vel­ká sna­ha, aby to bylo lep­ší než před­cho­zí prv­ní díl. Snaha tvůr­ců se nevy­pla­ti­la a z pře­hršle sna­hy je vel­ký pád. Bohužel až na 40 % hod­no­ce­ní fil­mu. Nezachrání to ani nahá prsa, více krve a bitvy na vodě.

Recenze byla napsá­na: 8.3.2014

Autor:
0

50x A Stále Poprvé

Jak mno­zí víte, je to doce­la nový a dost poda­ře­ný film. Vypráví o mladíkovi(Henrym) a o jed­né pěk­né slečně(Lucy). Henry, to je vel­ký suk­nič­kář, kte­rý neu­stá­le stří­dá jed­nu blon­dýnu za dru­hou. Bydlí na Hawaji, na Waikiki, kam jez­dí mno­ho turis­tek, a tak Henry jen naba­lu­je a naba­lu­je. Hodně je točí a nejdel­ší jeho vztah byl asi 1 den.

Autor:
0

2012 - zábava dosti povrchní zabalena do blyštivého pozlátka

O fil­mu 2012 jste již bez­po­chy­by sly­še­li. Je to hit, kte­rý zasá­hl svě­to­vá kina rych­los­tí pří­cho­du tsuna­mi. Pohříchu však - jako ostat­ně všech­ny sním­ky R. Emmericha - je to zába­va dosti povrch­ní zaba­le­na do bliš­ti­vé­ho pozlát­ka. Podle toho se také pro­dá­vá.

Intermezzo: Roland Emmerich a pan Libor.
Ke tvor­bě toho­to pána z Německa jsem se dostal čirou náho­dou jako malý chla­pec v našem teh­dy ješ­tě fun­gu­jí­cím bio­gra­fu při pří­le­ži­tos­ti sle­do­vá­ní fil­mu Měsíc 44. Tato sci-fi (tuším rok 1989) je poměr­ně pito­mouč­kým pří­bě­hem o sou­bo­ji dvou mega­kor­po­ra­cí ve vesmí­ru, nicmé­ně vzhle­dem k mému věku a sil­né­mu zau­je­tí pro vše, co teh­dy obsa­ho­va­lo magic­ká slův­ka „sájnc fikšn“ se mi film moo­oc líbil. To dokon­ce nato­lik, že o něko­lik let poz­dě­ji jsem si jej poří­dil i na ori­gi­nál­ní vhs... Další fil­my - Den nezá­vis­los­ti a Den poté - jsem již pro­jal o pozná­ní chlad­ně­ji. Přeci jen, člo­věk z dět­ské­ho nad­še­ní pro patos a kýč jed­nou vyros­te...
Příběh fil­mu je pros­tý jako pás cud­nos­ti ukra­jin­ské pro­sti­tut­ky. Rozvedená rodi­na k sobě díky rozič­ným pří­rod­ním kata­stro­fám nachá­zí zpět ces­tu, všech­ny klad­né posta­vy se cho­va­jí pří­klad­ně klad­ně (to je věta, paneč­ku) a zápor­ňá­ci div že nad sebou nemá­cha­jí cedu­le­mi s nápi­sem „já jsem ten zlý!“. Člověk by sice mohl oce­nit zají­ma­vé efek­ty, ale to je asi tak vše, co by šlo fil­mu při­psat k dob­ru. Pokud jste se jako malí bavi­li bor­ce­ním hra­dů z pís­ku, tak si zde beze­spo­ru při­jde­te na své. Bordí se tu domy, dál­ni­ce, zem. Lidé neu­stá­le kři­čí a pobí­ha­jí sem a tam. Pokud máte tako­vé věci rádi, tak hybaj do kina - bude­te nad­še­ni. Bohužel, film není zase až tak pito­mý, aby se mu šlo čis­tě od srd­ce zasmát. Dokonce se musím při­znat, že jsem se během sle­do­vá­ní vůbec nenu­dil.
Jsem ale stej­ně rád, že jsem na to nešel do kina.…
Autor:
Osn010

Osm hrozných - Westernový koncert Quentina Tarantina

Nebyl by to Quentin Tarantino, kdy­by nedal do své­ho nové­ho fil­mu pořád­nou dáv­ku drs­né­ho humo­ru a nepo­trá­pil divá­ky dlou­hý­mi dia­lo­gy. A nic na tom nemě­ní fakt, že vše je peč­li­vě zaba­le­no v kuli­sách wes­ter­no­vé­ho divo­ké­ho zápa­du, kde se pro­há­ní po zasně­že­ných plá­ních dostav­ní­ky. Opuštěná „osvě­žov­na„ na tra­se pak při­po­mí­ná tajem­ná sta­ve­ní, kde se mohou ukrý­vat vra­zi stej­ně jako jejich obě­ti. Tarantino si ve scé­ná­ři pohrál s myš­len­kou spra­ve­dl­nos­ti, kte­rá se v růz­ných obdo­bích a sou­vis­los­tech může vyklá­dat také růz­ně. Pečlivě volil cha­rak­te­ris­ti­ku jed­not­li­vých postav a pone­chal kaž­dé pro­stor, aby se moh­la před­vést, pocho­pi­tel­ně v tom nej­hor­ším svět­le. Dál pak roze­hrál rošá­du, kdy se vět­ši­na tvá­ří jako někdo jiný a ostat­ní lžou, jen se prá­ší. Ačkoliv je od počát­ku fil­mu jas­né, že to nej­spíš dob­ře nedo­pad­ne, dlou­hé dia­lo­gy a drob­né hád­ky vše pro­dlu­žu­jí a odkrý­vá­ní prav­dy pak při­jde jako smršť. Každopádně Tarantino své hrdi­ny ani divá­ky fil­mu nijak nešet­ří. Drsně ser­ví­ru­je jed­ná­ní zákeř­ných zabi­já­ků a závěr fil­mu pak vše koru­nu­je. Osm hroz­ných kon­čí hroz­ně a žád­nou roman­ti­ku nepři­ná­ší.…

Autor:
Interstellar_0350

Interstellar - unikátní Sci-fi od Christophera Nolana

Interstellar_035Nolanův Interstellar pat­ří mezi fil­my, kte­ré neško­dí vidět na vel­kém moni­to­ru a tele­vi­zi.

Příběh je to jed­no­du­chý, Země je na pokra­ji smr­ti, celou Zemi ohro­žu­jí praš­né bou­ře. Vládnoucí vrst­va zaká­že vesmír­né ces­ty a začne mysti­fi­ko­vat. NASA je zaká­za­ná a vše je věno­vá­no pro záchra­nu plo­din a zdro­jů naší pla­ne­ty.

Farmář Cooper pěs­tu­je jedi­nou plo­di­nu, kte­rou lze v této kri­zi pěs­to­vat. Co mu zbý­va­lo, byl to letec, mož­ná i kos­mo­naut, kte­ré­mu k živo­by­tí sta­čí dce­ra, syn a jeho táta. V jeho domě stra­ší Poltergeist, kte­rý děsí jeho dce­ru. Snaží se to vyře­šit a jeho řeše­ní se týká vesmí­ru a toho, jak by se moh­la Země zachrá­nit.

Více už Vám nepo­vím. Spíše napíšu, že Christopher Nolan si umí své fil­my nato­čit doko­na­le. Právem se říká, že je to jeden z nej­lep­ších fil­mů posled­ní doby. Vezmeme-li tech­nic­kou strán­ku věci. Co by se moh­lo stát, kdy­bychom měli Zemi před záni­kem a sku­pi­na vyho­ze­ných věd­ců z NASA, kte­rá už nee­xis­tu­je, najde řeše­ní, jak lidi na zemi zachrá­nit.

Nolan se sna­žil nato­čit novou Vesmírnou Odyseu, na kte­rou se neza­po­mí­ná. Padesát let sta­rý film je stá­le lep­ší. Neříkám, že Vesmírná Odysea má nad­ča­so­vou myš­len­ku, ale scé­nář Interstellaru bohu­žel má myš­len­ku typic­ky ame­ric­kou. Vše skon­čí spl­ně­ný­mi tuž­ba­mi a shle­dá­ním hlav­ní­ho hrdi­ny s jeho dce­rou, kte­rá vypa­dá o dost star­ší než je on sám.

Interstellar_050Radši budu kou­kat na tech­nic­kou strán­ku fil­mu. Jak obraz, tak zvuk jsou doko­na­lé. Je vidět, že Interstellar je natá­čen ana­lo­go­vý­mi kame­ra­mi. Klasický fil­mo­vý obraz je kaž­dém bitu Blu-ray vidět. Jeden z mála ana­lo­go­vých fil­mů, kte­ré sto­jí vidět v IMAX for­má­tu. Proto  se stří­dá na Blu-ray kla­sic­ký fil­mo­vý obraz 1:2,4 se širo­ko­úh­lým obra­zem 16:9. Je oprav­du vidět, že se oprav­du někte­ré čás­ti jsou nato­če­né na IMAX kame­ry. Tyto čás­ti jsou to nej­lep­ší, co jsem viděl za posled­ních pár let.

Nebudu to porov­ná­vat ale s Gravitací. Oba dva fil­my sto­jí za to, aby jste je vidě­li. Každý film má něco klad­né­ho, něco zápor­né­ho. Každý film si najde své fanouš­ky. Gravitace je krat­ší a celá pro IMAX. Je to krát­ká hodi­na a půl jed­no­hub­ka. Interstellar je nece­lé tři hodi­ny dlou­hý vel­ko­film, kte­rý se sna­ží mít myš­len­ku o ohro­že­ní lid­stva.

Hodnocení: 85 % (40 % za pří­běh)…

Autor:
0

Křižovatka smrti 2 - Černožlutá dvojka má divákům stále co říct...

https://web.archive.org/web/20070611055222im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super23/rush_hour00.jpg Po tří­le­té odml­ce se Křižovatka smr­ti navra­cí na plát­na kin. Nejedná se samo­zřej­mě o vzkří­še­ní jed­nič­ky, nýbrž o uve­de­ní dvoj­ky. A ačko­liv byla dru­há Křižovatka smr­ti natá­če­na ryze z komerč­ních důvo­dů, neboť její před­chůd­ky­ně vydě­la­la obstoj­ný balík peněz, mohu s klid­ným svě­do­mím kon­sta­to­vat, že nemá­me nic co do čině­ní s fraš­kou typu Hannibala. Tvůrci zkrát­ka „zahrá­li zno­vu to samé, ale jinak“. Příběh nava­zu­je vol­ně na konec prv­ní­ho dílu, kdy čín­ský inspek­tor Lee a losan­gel­ský poli­cis­ta James Carter „odkrá­glo­va­li“ ústřed­ní­ho zápo­rá­ka Juntaa a s vidi­nou poklid­né dovo­le­né nased­li do leted­la míří­cí­ho do Hongkongu. A tak se i sta­lo. Po úvod­ní explo­zi, pro­běh­nuvší na půdě ame­ric­ké amba­sády, se kame­ra rych­lým stři­hem pře­sou­vá na před­ní kapo­tu vozi­dla, v němž míjí uli­ce zná­má černo­žlu­tá dvo­ji­ce za dopro­vo­du sta­rých hitů sku­pi­ny Beach Boys. Zdánlivá idyl­ka je však záhy pře­ru­še­na při běž­né poli­cej­ní inspek­ci jis­té­ho hon­g­kon­gské­ho baru. Lee při­jí­má nový pří­pad týka­jí­cí se zmí­ně­né­ho výbuchu a Carter, kte­rý pře­le­těl tisí­ce mil, aby si řád­ně „zave­ge­to­val“, oku­sil mushu a zažil neza­po­me­nu­tel­nou noc v poko­ji Ticha, se jen veli­ce těž­ko smi­řu­je s tím, že všech­no výše uve­de­né bude muset ustou­pit pra­cov­ním povin­nos­tem. Při kla­sic­kém poli­cej­ním postu­pu, zahr­nu­jí­cím akro­ba­tic­ké eska­pá­dy na bam­bu­so­vém leše­ní, neza­vi­ně­nou bit­ku v masáž­ním  https://web.archive.org/web/20070611055222im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super23/rush_hour01.jpg saló­nu a nuda­plá­žo­vý mara­tón skr­ze zalid­ně­né hon­g­kon­gské uli­ce, se nesou­ro­dá dvo­ji­ce poli­cis­tů dostá­vá na sto­pu čín­ské Triády, v jejímž popře­dí nesto­jí nikdo jiný než samot­ný Ricky Tan - čili ten, jehož výraz­ným při­či­ně­ním zahy­nul Leeův otec. Motivace dostat padou­chy za mří­že (či ješ­tě lépe pod drn) a zatrh­nout jejich kšef­ty s padě­la­ný­mi ban­kov­ka­mi v lasve­gaském kasi­nu je tak pro ústřed­ní hrdi­ny dvoj­ná­sob­ně veli­ká... Brett Ratner doká­zal nato­čit veskr­ze zábav­nou podí­va­nou, kte­rá se sice nemů­že srov­ná­vat s napě­cho­va­ný­mi fil­my Jamese Camerona a jejíž sto­páž nemů­že kon­ku­ro­vat tří­ho­di­no­vé­mu Tanci s vlky, ale svou sviž­nos­tí, rych­lým spá­dem a leh­kým humo­rem před­sta­vu­je plno­hod­not­né pokra­čo­vá­ní, kte­ré v mno­hých ohle­dech pře­ko­ná­vá stín vrže­ný prv­ním dílem. Jackie Chan před­vá­dí na plát­ně opět neu­vě­ři­tel­né kous­ky, jenž ve vás vzbu­dí pochy­by o fyzic­ké kon­di­ci pade­sá­ti­le­té­ho her­ce - a to zejmé­na při scé­nách ode­hrá­va­jí­cích se v čín­ském masáž­ním saló­nu, kde se to efekt­ní­mi chva­ty a ori­gi­nál­ní­mi akč­ní­mi vlož­ka­mi jen hemží. Kdežto Chris Tucker neu­stá­le mele hubou, při­ta­hu­je na sebe potřeb­nou pozor­nost a v urči­tých situ­a­cích je dokon­ce i nápo­mo­cen při mýce­ní šik­mo­o­ké Triády. Oba dva se tak skvě­le dopl­ňu­jí a tvo­ří jakousi novo­do­bou obdo­bu poli­cej­ní­ho dua Riggs & Murtaugh ze Smrtonosné zbra­ně, kdy ten jeden před­vá­dí výko­ny na hra­ni­ci uvě­ři­tel­nos­ti a dru­hý odří­ká­vá neko­neč­né tex­ty uve­de­né ve scé­ná­ři a občas vysek­ne něja­ké ty taneč­ní kre­a­ce z reper­toá­ru Michaela Jacksona. Scénář,  https://web.archive.org/web/20070611055222im_/http:/mujweb.cz/www/mag.knight/super23/rush_hour02.jpg ač je znač­ně plo­chý, je napsán přes­ně pod­le gusta obou hlav­ních hrdi­nů a nut­no dodat, že jim pasu­je jako uši­tý. Stejně jako v pří­pa­dě prv­ní Křižovatky smr­ti, se divák stře­tá­vá s rela­tiv­ně jed­no­du­chou záplet­kou, jež výraz­ně neza­měst­ná­vá jeho mozko­vé závi­ty, a podob­né je to i s prů­bě­hem a vyhro­ce­ním jed­not­li­vých akč­ních scén (hádej­te, jakým způ­so­bem zahy­ne hlav­ní padouch? – pozn. auto­ra). Nepřehlédnutelný je též herec­ký výkon mla­dič­ké Zhang Ziyi, kte­rou jsme moh­li spat­řit např. v Tygrovi a dra­ko­vi. V Křižovatce smr­ti však zau­jí­má zce­la roz­díl­nou pozi­ci. Coby mršt­ná a bojo­vé­ho umě­ní zna­lá Hu Li zosob­ňu­je takřka stej­nou posta­vu jako Jet Li ve čtvr­té Smrtonosné zbra­ni, a přes­to­že jejím schop­nos­tem není věno­ván na plát­ně tako­vý pro­stor jako v pří­pa­dě Jackieho Chana, její pro­jev půso­bí sym­pa­tic­ky (ne-li věro­hod­ně­ji než ten od Johna Lonea). Zatímco v pří­pa­dě prv­ní Křižovatky smr­ti jsem si počkal, až byl titul uve­den do video­půj­čo­ven, tak u dvoj­ky jsem již neza­vá­hal a líst­ky si radě­ji rezer­vo­val, abych se vyhnul pří­pad­né koli­zi s nespou­ta­ným davem. Nakonec jsem poně­kud draž­ší kou­pě neli­to­val, a ačko­liv se neřa­dím mezi čle­ny feno­mé­nu Jackieho Chana a vol­ná mís­ta na zdech mého poko­je neza­u­jí­má pla­kát Chrise Tuckera, už nyní, krát­ce po pre­mi­é­ře dru­hé­ho dílu, se nemo­hu dočkat, až do čes­kých kin dora­zí tře­tí pokra­čo­vá­ní. Jsem si jis­tý, že vám snad nemu­sím při­po­mí­nat, jak moc bych si to přál...

Autor: