Denní archiv Srpen 15, 2018

1

BlacKkKlansman – Recenze – 70%

Začátek 70. let, stře­do­a­me­ric­ký stát Colorado. Do slu­žeb poli­cie se dává mla­dý čer­noch Ron Stallworth (John David Washington, syn Denzela Washingtona), kte­rý se z potup­né prá­ce v kar­to­té­ce rych­le vyšvih­ne na pozi­ci taj­né­ho detek­ti­va za úče­lem infil­tro­vat lokál­ní čer­noš­ské akti­vis­tic­ké akce. Pak se mu ale poda­ří husar­ský kou­sek – zate­le­fo­no­vat do míst­ní buň­ky Ku-klux-klanu a pod iden­ti­tou fana­tic­ké­ho vyzna­va­če bílé rasy se vetřít do příz­ně jeho čle­nů (umí totiž mlu­vit jako běloch, tak­že po tele­fo­nu jeho sku­teč­nou bar­vu kůže nikdo nepo­zná). Na výpo­moc pak dosta­ne židov­ské­ho poli­cej­ní­ho kole­gu Flipa (Adam Driver), kte­rý se pod jeho jmé­nem vydá­vá na sra­zy Ku-klux-klanu osob­ně, a spo­leč­ně se pak sna­ží potu­tel­ně mařit jeho rasis­tic­kou, anti­se­mit­skou, násil­nic­kou a svým způ­so­bem až tero­ris­tic­kou čin­nost.

Nový film Spikea Leeho (Jednej správ­ně, 25. hodi­na) s kom­pli­ko­va­ným názvem, obsa­hu­jí­cím v sobě zkrat­ku KKK) se ode­hrá­vá v časech, kdy v USA sice už ofi­ci­ál­ně padla raso­vá segre­ga­ce čer­noš­ských oby­va­tel, ale vlna nená­vis­ti vůči nim spíš ješ­tě vzrost­la. Mnozí bělo­ši nená­vi­dě­li čer­no­chy, mno­zí čer­no­ši nená­vi­dě­li bělo­chy a ješ­tě se bělo­ši doká­za­li nená­vi­dět mezi sebou kvů­li nábo­žen­ské­mu vyzná­ní. Spike Lee atmo­sfé­ru teh­dej­ší doby pre­zen­tu­je na poza­dí pří­bě­hu napsa­né­ho pod­le kni­hy sku­teč­né­ho Rona Stallwortha, ale spíš než o děj samot­ný (kte­rý je doce­la jed­no­du­chý a pří­mo­ča­rý) mu zjev­ně šlo o vyjá­d­ře­ní ohled­ně raso­vé nesná­šen­li­vos­ti a o posel­ství, že raso­vé či nábo­žen­ské kon­flik­ty ako­rát zby­teč­ně vyvo­lá­va­jí nási­lí, při němž zby­teč­ně umí­ra­jí lidé.
Tón fil­mu je tudíž udá­ván dvě­ma prou­dy. Tím prv­ním je pří­běh inspi­ro­va­ný sku­teč­nou udá­los­tí, kdy se čer­noš­ské­mu poli­cis­to­vi doo­prav­dy poda­ři­lo úspěš­ně infil­tro­vat Ku-klux-klan, kte­rý se nese na vlně iro­nic­ky úsměv­né kri­mi­nál­ní záplet­ky vybu­do­va­né na napí­na­vých, per­fekt­ně zahra­ných a umně reží­ro­va­ných situ­a­cích s vyni­ka­jí­cí dobo­vou sty­li­za­cí, sati­ric­ký­mi odles­ky a prv­ky žán­ru bla­x­plo­i­tai­on. Tím dru­hým je usi­lov­ná sna­ha zdů­raz­nit pro­ble­ma­ti­ku raso­vé a nábo­žen­ské nesná­šen­li­vos­ti napříč celým fil­mem, při­čemž tato sna­ha nabý­vá mís­ty až pře­hna­ně didak­tic­ké for­my.
BlacKkKlansman – Recenze

 

V prv­ní čtvr­ti­ně sním­ku se napří­klad dočká­me dlou­hé před­náš­ky o zásad­nos­ti lid­ských práv pro čer­no­chy a o nevy­hnu­tel­nos­ti raso­vé vál­ky. V úvo­du fil­mu zas Alec Baldwin v návaz­nos­ti na iko­nic­kou scé­nu z kla­si­ky Jih pro­ti Severu před­vá­dí anti-trumpovský skeč a v závě­ru se pro­mí­ta­jí doku­men­tár­ní zábě­ry z tra­gic­kých pro­tes­tů v ame­ric­kém Charlottesvillu z roku 2017, při nichž během stře­tu růz­ných naci­o­na­lis­tic­kých, ultra-pravicových a jiných sku­pin pro­vo­lá­va­jí­cích nad­řa­ze­nost bílé rasy s jejich odpůr­ci došlo ke třem úmr­tím a něko­li­ka desít­kám zra­ně­ní, čímž se Spike Lee sna­ží vztáh­nout téma fil­mu ke dnešku a poně­kud nad­by­teč­ně pou­ká­zat na to, o jak aktu­ál­ní téma stá­le jde, jako­by si snad zby­tek fil­mu nevy­sta­čil upo­zor­ňo­vat na to sám o sobě.
Symptomatická je i nápa­di­tá a půso­bi­vá, leč i pře­kva­pi­vě doslov­ná a laci­ná pasáž, v níž jsou při­jí­ma­cí ritu­á­ly nových čle­nů Ku-klux-klanu a jejich násled­né spo­leč­né pro­mí­tá­ní němé­ho fil­mu Zrození náro­da, dopro­vá­ze­né oslav­ný­mi výkři­ky u scén s raso­vý­mi čist­ka­mi, prů­běž­ně pro­stří­há­vá­no s vyprá­vě­ním staré­ho čer­noš­ské­ho pamět­ní­ka, kte­rý smut­ně vzpo­mí­ná na bru­tál­ní lyn­čo­vá­ní pochyb­ně odsou­ze­né­ho čer­no­cha v době své­ho mlá­dí. Místy to sku­teč­ně půso­bí až jako extrakt z pří­ruč­ky o rasis­mu pro poma­lu chá­pa­jí­cí začá­teč­ní­ky, kvů­li čemuž to ani zda­le­ka nemá tako­vý emo­ci­o­nál­ní efekt, jaký by to mít chtě­lo, a vět­ší záži­tek nako­nec pozůstá­vá ze zábav­ně neu­vě­ři­tel­né­ho, až absurd­ní­ho námě­tu s důsled­ně pro­myš­le­ný­mi dia­lo­gy a vypoin­to­va­ný­mi scé­na­mi tro­chu ve sty­lu Tarantina nebo brat­ří Coenů.
BlacKkKlansman – Recenze

 

Skvělí her­ci dis­po­nu­jí i bra­vur­ně napsa­ný­mi posta­va­mi. Osobitě výraz­ný John David Washington v hlav­ní roli před­sta­vu­je se svým pře­váž­ně paci­fis­tic­kým Ronem, kte­rý je ocho­ten s bělo­chy nor­mál­ně vychá­zet a spolk­nout kvů­li tomu i leda­ja­kou uráž­ku, pro­ti­pól k Lauře Harrier, před­sta­vi­tel­ce před­sed­ky­ně čer­noš­ské­ho akti­vis­tic­ké­ho hnu­tí, s níž začne Ron cho­dit v sekun­dár­ní vzta­ho­vé pří­bě­ho­vé linii, a kte­rá zau­jí­má vůči bělo­chům pod­stat­ně bojov­něj­ší pozi­ci. Flip se v podá­ní umír­ně­né­ho Adama Drivera nej­pr­ve sta­ví pasiv­ně ke své­mu židov­ské­mu vyzná­ní, ale když se pak musí před Ku-klux-klanem pře­tva­řo­vat a svou víru skrý­vat, začne to v něm pro­bou­zet myš­len­ky na vlast­ní postoj k nábo­žen­ské tra­di­ci. Členové Ku-klux-klanu pak více­mé­ně odpo­ví­da­jí před­sta­vám o imbe­cil­ních jižan­ských bura­nech, aniž by při­tom ale upad­li do pří­liš­né­ho ste­re­o­ty­pu a kari­ka­tu­ry.
BlacKkKlansman kaž­do­pád­ně dis­po­nu­je jas­nou a inte­li­gent­ní struk­tu­rou, v níž pozvol­né tem­po vyprá­vě­ní, při němž mají řeče­né infor­ma­ce dost času zapů­so­bit, vyva­žu­jí hbi­té dia­lo­gy, výko­ny typo­vě přes­ně obsa­ze­ných her­ců i for­mál­ní obra­zo­vá sty­li­za­ce. Spike Lee sice k fil­mu při­stu­pu­je chytře, což je na řadě scén jed­no­znač­ně vidět, ale sem tam zby­teč­ně pod­ce­ňu­je divá­ky a sype do nich své posel­ství pří­liš polo­pa­tě, tri­vi­ál­ně a návod­ně. A v zásluž­né sna­ze neu­stá­le upo­zor­ňo­vat na pro­ble­ma­ti­ku raso­vé nesná­šen­li­vos­ti v prů­bě­hu celé­ho fil­mu od prv­ních do posled­ních vte­řin pak zapo­mí­ná věno­vat se ději, kte­rý se též zdá být mír­ně zjed­no­du­še­ným. Příběh je to však skvě­lý a takřka neu­vě­ři­tel­ný, leč zášti­ta sku­teč­ný­mi udá­lost­mi ho zachra­ňu­je před pochyb­nost­mi o věro­hod­nos­ti.

Autor:
0

Jako nikdy

Konec léta ve fil­mu „JAKO NIKDY“ zna­me­ná záro­veň konec živo­ta. Vladimír Holas umí­rá. Kdo je Vladimír Holas? Malíř, sochař a peda­gog okres­ní­ho význa­mu. Namaloval spous­tu krás­ných obra­zů - ale ne tak skvě­lých, jak si přál. Nebyl ve stra­ně, nebyl ve Svazu výtvar­ných uměl­ců, neza­pro­dal se minu­lé­mu reži­mu. Dům v krás­né kra­ji­ně je jeho posled­ní úto­čiš­tě, smrt je nevy­hnu­tel­ná a on nechce umřít v odci­ze­né nemoc­ni­ci. Chce se ská­cet ve sto­je, tak jak žil. Pro ten­to komor­ní film jsou klí­čo­vé tři posta­vy, ved­le hlav­ní­ho hrdi­ny jsou tu dvě ženy: Karla, asi pět­a­tři­ce­ti­le­tá, je své­mu život­ní­mu part­ne­ro­vi něčím podob­ná: malíř­ka, bohém­ka, pro ost­rá slo­va nejde dale­ko. Kontrastní k těm dvě­ma je Jaruna, vda­ná asi pět­a­pa­de­sá­ti­le­tá žena, zdra­vot­ní sest­ra. Kdysi byla milen­kou pana malí­ře. Tato tro­ji­ce vede mar­ný boj se smr­tí, boju­jí sami se sebou a sou­čas­ně mezi sebou - což při­ná­ší kaž­dé­mu z nich urči­té očiš­tě­ní.…

Autor:
0

Husiti

Co když se klí­čo­vá pasáž našich dějin ode­hrá­la úpl­ně jinak, než se nám sna­ží namlu­vit učeb­ni­ce děje­pi­su? Co když se Mistr Jan Hus v Kostnici ani neo­hřál, natož aby sho­řel? Co když měl Jan Žižka víc než jen jed­no zdra­vé oko? Animovaná kome­die reži­sé­ra Pavla Koutského hra­vě boří mýty o husit­ské éře, když na pie­destal his­to­rie mís­to kaza­te­le a voje­vůd­ce sta­ví dva nesku­teč­né pople­ty, kte­ří se pro­ti své vůli sta­li hrdi­ny své doby. Jen to nikdo neví. Mlhoš je nema­jet­ný šlech­tic a Záboj chudý odjak­ži­va. V jed­né praž­ské hos­po­dě je sved­la dohro­ma­dy náho­da a sna­ha aspoň na chví­li utéct před vlast­ní­mi pro­blémy (pře­váž­ně s žen­ský­mi). Jako ide­ál­ní pěšá­ky pro svou rafi­no­va­nou šacho­vou par­tii si je vybe­re Čeněk z Vartemberka, nej­vyš­ší čes­ký pur­kra­bí, kte­rý zruč­ně laví­ru­je mezi panov­ní­ky Václavem IV. a Zikmundem (ač brat­ři, z hlou­bi duše se nená­vi­dí), aby z toho měl on sám co nej­vět­ší pro­spěch. Když najme Mlhoše a Záboje, aby zavez­li kacíř­ské­ho kaza­te­le Jana Husa na kost­nic­ký kon­cil, netu­ší, že tím nastar­tu­je lavi­nu, kte­rá nako­nec mož­ná sme­te i jeho. Mlhoš a Záboj totiž nejsou schop­ní spl­nit ani ten nejmen­ší úkol, což kom­pen­zu­jí typic­ky čes­kou vychyt­ra­los­tí a umě­ním ztřeš­tě­né impro­vi­za­ce, kte­ré zásad­ní měrou ovliv­ní prů­běh a výsle­dek husit­ských válek. Hus, Žižka a vlast­ně i celé ději­ny se mají na co těšit.…

Autor:
0

Ten okamžik

Pětidílný cyk­lus vyprá­ví jede­náct pří­bě­hů žijí­cích pamět­ní­ků - mezi nimi napří­klad reži­sé­ra Jiřího Menzela nebo novi­nář­ky Pavly Jazairiové - inva­ze ze srp­na 1968. Ten oka­mžik vysí­lá ČT2 kaž­dou nedě­li od 29. čer­ven­ce vždy v 18.15 hod. Každý díl je po odvy­sí­lá­ní ke zhléd­nu­tí na iVysílání.cz.

Diváci i zná­mé osob­nos­ti hle­da­li ve svých albech vlast­ní foto­gra­fii spo­je­nou se zlo­mo­vým oka­mži­kem inva­ze vojsk Varšavské smlou­vy 21. srp­na 1968. „Byl to tra­gic­ký his­to­ric­ký oka­mžik, kte­rý ovliv­nil živo­ty všech čes­ko­slo­ven­ských obča­nů bez roz­dí­lu. Zároveň to byla národ­ní potu­pa a kru­tá nespra­ve­dl­nost, kte­rá ve všech, kdo to pro­ži­li, zane­cha­la hlu­bo­kou ránu,“ říká sce­nárist­ka a prů­vod­ky­ně pořa­dem Tereza Brdečková, kte­ré

před kame­rou lidé vyprá­vě­li o sobě, svém živo­tě před inva­zí, o kon­krét­ní foto­gra­fii a okol­nos­tech její­ho vzni­ku. Svěřili se, jak jim inva­ze změ­ni­la život­ní plá­ny. „Bylo jas­né, že tu před naši­ma oči­ma zno­vu oží­vá národ­ní his­to­rie vyprá­vě­ná ne poli­ti­ky nebo his­to­ri­ky, ale lid­mi z uli­ce, kte­ré vidí­me na archiv­ních zábě­rech, a navíc lid­mi ze všech spo­le­čen­ských vrs­tev, od uni­ver­zit­ních pro­fe­so­rů přes pro­da­vač­ky po řidi­če auto­bu­sů,“ vzpo­mí­ná na tří­dě­ní svě­dec­tví pamět­ní­ků vedou­cí pro­jek­tu Zuzana Trávníčková.

Silné lid­ské pří­běhy cyk­lus před­sta­ví při rekon­struk­cích sta­rých foto­gra­fií po pade­sá­ti letech. Díky foto­gra­fo­vi Jiřímu Zykmundovi a štá­bu reži­sé­ra Zdeňka Tyce „ten oka­mžik“ sku­teč­ně zno­vu oží­vá. „Kritérium výbě­ru bylo nároč­né: potře­bo­va­li jsme zají­ma­vou foto­gra­fii, kte­rou je mož­né rekon­stru­o­vat, ale záro­veň dob­rý a úder­ný pří­běh a ješ­tě k tomu lidi, kte­ří umě­jí vyprá­vět. Za mne jsou nej­lep­ší­mi obje­vy pořa­du lidé ano­nym­ní, veřej­nos­ti nezná­mí, kte­ří se aktiv­ně účast­ni­li pomo­ci náro­du. A samo­zřej­mě ti, jimž sovět­ští vojá­ci zabi­li jejich blíz­ké, pro­to­že pro ně bylo nesmír­ně obtíž­né svůj pří­běh vyprá­vět – a jsou skvě­lí. Děkujeme jim,“ říká Tereza Brdečková.

Na zákla­dě výzvy na obra­zov­ce se do pro­jek­tu k 50. výro­čí srp­no­vé inva­ze při­hlá­si­lo přes osm­de­sát pamět­ní­ků a tvůr­cům dora­zi­lo 326 foto­gra­fií, čas­to uká­zek roz­sáh­lej­ších sou­bo­rů. Ten nej­vět­ší, sou­bor původ­ních a dosud nevy­sta­ve­ných foto­gra­fií Roberta Riedla, obsa­ho­val 725 sním­ků. Pořad vzni­kl pod­le popu­lár­ní­ho izra­el­ské­ho for­má­tu Capturing the Moment, kte­rý se dočkal adap­ta­cí už v osmi zemích svě­ta.

scé­nář a prů­vod­ky­ně pořa­dem: Tereza Brdečková režie: Zdeněk Tyc dra­ma­tur­gie:

Zuzana Trávníčková kame­ra a foto­graf rekon­stru­o­va­ných fotek: Jiří Zykmund

vedou­cí pro­duk­ce: Jindřich Bareš výkon­ný pro­du­cent: Jiří Vlach

kre­a­tiv­ní pro­du­cent­ka: Alena Müllerová

www.ceskatelevize.cz/tenokamzik

Projekt Ten oka­mžik dopro­vá­zí výsta­va foto­gra­fií. Venkovní expo­zi­ci před Rudol-finem je mož­no navští­vit od 10. do 23. srp­na 2018. Návštěvníci výsta­vy tak díky svě-dectví Františka Hory, Františka Jaroše, Karla Majera, Jaroslavy Mendlové, Petra Semerá-da, Nadi Sušánkové, hereč­ky Věry Křesadlové, novi­nář­ky Pavly Jazairiové, pře­kla­da­tel­ky a mode­rá­tor­ky Jany Klusákové a reži­sé­ra Jiřího Menzela mohou nahléd­nout o pade­sát let zpát­ky. „Hlavním impul­sem pro vznik výsta­vy byla samot­ná exis­ten­ce těch­to uni­kát­ních dvo­jic sním­ků, jed­no­ho z doby před půl sto­le­tím a dru­hé­ho ze sou­čas­nos­ti, kte­ré pro­po­jil stej­ný žijí­cí člo­věk, pamět­ník pohnu­tých srp­no­vých dní. Viděli jsme pří­le­ži­tost výji­meč­nou a obra­zo­vou for­mou oslo­vit i mlad­ší divá­ky, děti a vnou­ča­ta žijí­cích pamět­ní­ků, pro kte­ré je jinak srp­no­vá inva­ze vzdá­le­nou his­to­rií,“ říká kre­a­tiv­ní pro­du­cent­ka Alena Müllerová

Autor:
0

Jakub Železný: Nabídneme originální pohled na dramatické dění dne 21. srpna

Jak bude pořad Dnes před 50 lety kon­ci­po­ván? Stejně jako u minu­lé­ho dílu, kte­rý jsme vysí­la­li k výro­čí komu­nis­tic­ké­ho pře­vra­tu, uvi­dí divá­ci během dne něko­lik dvou­mi­nu­to­vých vstu­pů. Tentokrát jich bude sedm a prv­ní pobě­ží už pět minut před dru­hou hodi­nou ran­ní, dal­ší pak kolem šes­té, kolem devá­té, kdy bude vstup sou­čás­tí vysí­lá­ní Studia 6, dále před poled-nem, pak před dru­hou hodi­nou a zhru­ba de-set minut po 16. hodi­ně. Poslední odvy­sí­lá­me před 18. hodi­nou.

Bude i ten­to­krát uza­ví­rat celo­den­ní tema-tické vysí­lá­ní hlav­ní večer­ní pořad?

Ano, hlav­ní večer­ní pořad nabíd­ne ori­gi­nál­ní pohled na dra­ma­tic­ké dění dne 21. srp­na, tedy prv­ní­ho dne inva­ze vojsk var­šav­ské smlou­vy. Byl to den, kdy došlo k prv­ním a dosti počet-ným ztrátám na živo­tech. Mnoho lidí bylo zra-něno a řada z nich se s násled­ky těž­kých zraně-ní potý­ká celý život. Máme tedy nejen pří­běhy, kte­ré zasa­dí udá­los­ti do sou­vis­los­tí, ale také mno­ho přímých svěd­ků. Pracujeme samozřej-mě i s dobo­vý­mi zábě­ry, z nichž někte­ré jsou vel­mi málo zná­mé, oprav­du uni­kát­ní.

Které kon­krét­ní momen­ty 21. srp­na 1968 pořad uká­že?

Celý 21. srpen byl na udá­los­ti vel­mi boha­tý. Nej-větším oříš­kem tak pro nás bylo udě­lat jaký­si výběr, pro­to­že v dva­a­pa­de­sá­ti minu­tách ne-můžeme reflek­to­vat úpl­ně vše. Zaměřili jsme se i na při­po­mín­ku obě­tí, o nichž se až do pádu reži­mu mlče­lo a o kte­rých také his­to­ri­ko­vé dlou­ho nemě­li veš­ke­ré úda­je.

Objeví se v pořa­du tvá­ře Československé tele­vi­ze?

Z tvá­ří ČST můžu pro­zra­dit Kamilu Moučkovou.

Dnes před 50 lety nava­zu­je na úno­ro­vý Dnes před 70 lety. Budou tyto pořa­dy v ně-čem odliš­né?

Doufáme, že ten­to díl bude ješ­tě pes­t­řej­ší, mimo jiné také díky tomu, že fil­mo­vých obra-zových archi­vů je ze srp­na 68 mno­hem více. Máme také více repor­té­rů, kte­ří infor­mu­jí pří-mo z teré­nu.

Jaké jste měli ohla­sy na úno­ro­vý Dnes před 70 lety?

Ohlas, kte­ré měl minu­lý díl, jsme vůbec nečeka-li a vel­mi nás potě­šil. Zdá se, že prin­cip for­má­tu, kte­rý sou­do­bý­mi zpra­vo­daj­ský­mi pro­střed­ky infor­mu­je o dění, jako by se dělo „prá­vě dnes“, a je, řek­ně­me, dyna­mič­těj­ší a pře­hled­něj­ší, di-váky oslo­vil. Pevně věří­me, že je dal­ší díl nezkla-me a že se dozvě­dí i něco nové­ho.

Nebojíte se, že pořad v lidech vyvo­lá­vá vel-ké emo­ce, když je pře­ne­se v čase a budou se cítit, jako kdy­by pro­ží­va­li zno­vu pří­mo ten den?

Naopak je důle­ži­té, aby to v lidech emo­ce vyvo-lalo a bude­me se o to sna­žit. I pod­le posled­ních prů­zku­mů je tohle datum jed­no z těch pro Če-chy (a věřím, že i pro Slováky) nej­dů­le­ži­těj­ších a vel­mi nega­tiv­ně vní­ma­ných. Je to význam­ný, tra­gic­ký den. A k němu emo­ce pat­ří! Já se za ně ve vysí­lá­ní sty­dět v ten­to den nebu­du.

Co by pod­le Vás lidé měli vědět o 21. srpnu 1968?

Že to byl den zra­dy, kte­rý stál mno­ho lid­ských ži-votů neoz­bro­je­ných Čechů a Slováků včet­ně dětí. Že to byl den, na kte­rý musí­me vzpo­mí­nat s po-citem han­by za ty, kte­ří nás zra­di­li, a s poci­tem pýchy na ty, kte­ří se nebá­li oku­pan­tům posta­vit. Je to pře­de­vším den památ­ky obě­tí oku­pa­ce.…

Autor:
0

Dnes před 50 lety PREMIÉRA: úterý 21. srpna na ČT1

Přenesli jste se v čase, dívá­te se na večer­ní zprá­vy a sle­du­je­te, jak naši zemi obsa­zu­jí voj­ska pěti „bra­tr­ských“ stá­tů. Originálním zpra­vo­daj­ským způ­so­bem zpra­co­va­ný pořad při­blí­ží dění zlo­mo­vé­ho dne, kte­rý změ­nil živo­ty všech Čechoslováků. Jakub Železný pro­ve­de udá­lost­mi 21. srp­na 1968, jako by se ode­hrá­va­ly prá­vě dnes.

Před pade­sá­ti lety obsa­di­ly Československo armá­dy pěti komu­nis­tic­kých zemí Varšavské smlou­vy v čele se Sovětským sva­zem. Vpád vojsk zadu­sil demo­kra­ti­zač­ní pro­ces a zna­me­nal konec nadě­jí na svo­bod­něj­ší život.

Originální pořad nabí­zí divá­kům mož­nost pře­nést se v den 50. výro­čí do dra­ma­tic­kých oka­mži­ků prv­ní­ho dne sovět­ské inva­ze. Je kon­ci­po­ván jako aktu­ál­ní zpra­vo­daj­ské shr­nu­tí dne, při­čemž pade­sát let sta­ré udá­los­ti, kte­ré ovliv­ni­ly živo­ty všech Čechů a Slováků i dal­ší smě­řo­vá­ní stá­tu, rekon­stru­u­je pomo­cí sou­do­bých zpra­vo­daj­ských pro­střed­ků. Reportéři budou infor­mo­vat z míst, kde se ode­hrá­va­ly klí­čo­vé udá­los­ti, jed­not­li­vé repor­tá­že budou vyu­ží­vat archiv­ních mate­ri­á­lů, pamět­ní­ci a odbor­ní­ci pak pomo­hou ana­ly­zo­vat poza­dí oku­pa­ce. Divák tak dosta­ne mož­nost pře­nést se v čase a vno­řit se do dění, jako by jej pro­ží­val pří­mo ten den. Jaká byla Brežněvova stra­te­gie a jakou roli sehrá­li čes­ko­slo­ven­ští poli­ti­ci? Jak tem­ný oka­mžik našich dějin pro­ží­va­li oby­čej­ní lidé a jakou cenu za své pro­tes­ty zapla­ti­li?

režie: Roman Petrenko, Ivan Bareš dra­ma­tur­gie: Rebeka Bartůňková

vedou­cí pro­duk­ce: Jan Čumpelík výkon­ná pro­du­cent­ka: Kateřina Kovářová

kre­a­tiv­ní pro­du­cent: Petr Kubica mode­ru­je: Jakub Železný

Jako doplň­ko­vý mate­ri­ál pro web pořa­du při­pra­vi­la Česká tele­vi­ze pat­nác­ti­strán­ko­vý inter­ak­tiv­ní komiks kres­lí­ře Karla Zemana pod­le scé­ná­ře pra­cov­ní­ků archi­vu ČT Jakuba Adamuse a Jakuba Hoška Televize pro­ti tan­kům, kte­rý bude zve­řej­něn na strán­kách www.ceskatelevize.cz/dnespredlety. Komiks bude slou­žit také jako roz­cest­ník na dal­ší tema­tic­ké mate­ri­á­ly.…

Autor:
0

Banánový Joe - Recenze - 80%

Venku je šíle­né vedro - jak na Divokým zápa­dě. Je to urči­tě na kraťa­sy. Tak si pojď­me dát dal­ší kraťas.
Opět je to díl­ko zařa­ze­né do pro­jek­tu The 48 Hour Film Project Brno. A ten­to­krát rov­nou sní­mek vítěz­ný. Tudíž bude svo­jí tvor­bu hájit na mezi­ná­rod­ním poli na akci Filmapalooza.
Zadání jas­né, záplet­ka vymyš­le­ná, hlav­ní rekvi­zi­ta - BANÁN!
Jak asi tak může vypa­dat wes­tern, ve kte­rém jde vždy něko­mu o kej­hák a tady i o banán??

Banánový Joe je oprav­du skvě­lý počin. Není doko­na­lý, ale to není nic. Zadání se poda­ři­lo spl­nit na 100% a navíc vše půso­bí při­ro­ze­ně a divák nepo­zná, co z obsa­hu bylo prá­vě zadá­ním. Výsledný obraz je na skvě­lé úrov­ni, jen bych při­dal tro­chu fil­trů. Možná by neby­lo od věci udě­lat fil­me­ček celý čer­no­bí­lý. Zvuková strán­ka je hor­ší. Nevyvážené zvu­ky hla­sů a pro­stře­dí, mrzí mě absen­ce hud­by.
Obě hlav­ní muž­ské posta­vy jsou nicmé­ně napsá­ny a zahrá­ny dob­ře. Tady jen pár drob­nos­tí v dia­lo­zích, kte­ré by byla potře­ba dola­dit tro­chu víc do podo­by kla­sic­ké­ho wes­ter­nu. Postava novi­nář­ky byla tako­vá na můj vkus moc roz­pa­či­tá. Buď se měla celou dobu držet zpát­ky a pak by konec byl víc pře­kva­pu­jí­cí, nebo měla být víc gro­tesk­ní. Takhle to bylo pří­liš před­ví­da­tel­né a někte­ré čás­ti dia­lo­gů buď nedo­ta­že­né, nebo nao­pak pře­hra­né.
Já osob­ně bych si s due­lem tro­chu víc pohrál, pří­tom­nost zbra­ní vlast­ně vůbec neby­la nut­ná. Ale oce­ňu­ji, že to zapadlo do kon­cep­tu sním­ku.

Takže cel­ko­vě vza­to je tohle skvě­lý počin. Jak jsem řekl, má svo­je mou­chy, ale zkus­te si něco tako­vé­ho dát taky dohro­ma­dy za 48 hodin!!! Zpětnou vazbu si mož­ná udě­lá kaž­dý, ale o něja­kých vět­ších úpra­vách a pře­táč­kách už tu nemů­že být moc řeč, tak­že to ber­te tak, jak to je 😉
Možná ješ­tě jen drob­ná výt­ka - a to smě­rem k názvu sním­ku. Film s názvem Banánový Joe už exis­tu­je, tak­že to mož­ná chtě­lo vymys­let něco jiné­ho.
Já jsem se zase dob­ře poba­vil a těch pár drob­nos­tí odpouš­tím. Děkuji tím­to za dob­rý let­ní počin a hod­no­tím parád­ní­mi 80%.

 

A zde již při­klá­dám samot­ný vítěz­ný sní­mek:…

Autor:
0

Audiokniha JÓGÁTKY. Pohádky a cvičení pro malé jogínky.

Audioknihu Jógátky si děti zami­lu­jí hned od prv­ní­ho posle­chu, neboť obsa­hu­jí nejen spous­tu pří­bě­hů obec­ně plat­ných etic­kých zásad, ale i nená­sil­nou for­mou učí děti, jak pořád­ně pro­táh­nout své tělo, uvol­nit se, nau­čí je, jak správ­ně rela­xo­vat. Autorka jógu sice nabí­zí, ale nevnu­cu­je a své poslu­cha­če do niče­ho nenu­tí.

Jógátky obsa­hu­jí cel­kem deset eticko-morálních zásad, kte­ré jsou defi­no­vá­ny Pataňdžalim ve spi­su Jógasútra. Každá z těch­to dese­ti zásad je navíc dopl­ně­na kou­zel­ným a pou­ta­vým pří­bě­hem, jež v závě­ru vyprá­vě­ní chtě nechtě své poslu­cha­če při­mě­je k cel­ko­vé­mu zamyš­le­ní se.

Jóga-bajky či pohád­ky jsou nejen pou­ta­vé a bar­vi­tě líče­né, ale i vel­mi pes­t­ré co se týče sklad­by jed­not­li­vých hlav­ních postav. Ať už jsou to zví­řát­ka nebo lidé, ať již žijí v moři, na sou­ši nebo ve vesmí­ru, je pale­ta všech těch­to posta­vi­ček a hrdi­nů vel­mi obsáh­lá. Věřte, že se při samot­ném posle­chu roz­hod­ně nudit nebu­de­te!

Občas se sta­ne, že pří­běhy obsa­hu­jí i malin­ko drs­něj­ší humor, ale to není vůbec na ško­du, spí­še nao­pak, pod­trh­nou a vyzdvih­nou děj pří­bě­hu; a dět­ské­ho poslu­cha­če tak rych­le­ji vtáh­nou do samot­né­ho děje, čímž ho nevě­dom­ky při­mě­je o to pozor­ně­ji naslou­chat a vyčká­vat na jedi­neč­né rozuz­le­ní kaž­dič­ké­ho pří­bě­hu, a samo­zřej­mě i závě­reč­né­ho důle­ži­té­ho pona­u­če­ní a poslá­ní.

10 jedi­neč­ných pohád­ko­vých pří­bě­hů a zásad:

1. ÁHIMSÁ (nená­si­lí) - O ježov­ce tvrďá­ko­vi, neo­ma­le­né patě a cha­lu­hách tou­ží­cích po obje­tí

2. SATJA (prav­di­vost) - Hledání prav­dy - vskut­ku mra­ven­čí prá­ce

3. ASTÉJA (nekra­de­ní) - Vrána šme­lí jme­lí a havran jí to zbaští

4. BRAHMAČARJA (zdr­žen­li­vost) - Svůdné motý­li­ce a hra­bo­šův úlet

5. APARIGRAHA (nehra­bi­vost) - O zlo­me­né sir­ce, pru­ho­va­ném brč­ku, obláz­ku a kapes­ní­ku

6. ŠAUČA (čis­to­ta) - Bělouš je čuník (ale číča Míňa taky)

7. SANTÓŠA (spo­ko­je­nost) - O vče­la­ři, kte­ré­mu ulét­ly vče­ly

8. TAPAS (dis­ci­plí­na) - Planeta sed­mi­k­rá­sek aneb ukáz­ka neu­káz­ně­nos­ti

9. SVÁDHJÁJA (sebe­po­zná­ní) - Mečoun je koza, koza pra­les­ní!

10. ÍŠVARPRANIDHÁNA (pozná­ní vyš­ší­ho prin­ci­pu) - Egoun - o kamín­ku, co se nikdy neztra­til

Každá ze zásad se sklá­dá ze tří vztyč­ných bodů. V prv­ní čás­ti je dopo­drob­na vysvět­le­na jed­na, kon­krét­ní zása­da včet­ně původ­ní­ho názvu ze Sanskrtu.

Druhá část před­sta­vu­je samot­nou pohád­ku, pohád­ko­vý pří­běh kla­dou­cí si za hlav­ní cíl závě­reč­né pona­u­če­ní, vysvět­le­ní samot­né­ho etic­ké­ho prin­ci­pu, jak by se asi jed­nou měly děti ve svém vlast­ním živo­tě cho­vat, a jaké hlav­ní život­ní hod­no­ty by měly upřed­nost­ňo­vat, vytvá­řet si je a záro­veň pře­dá­vat dál mezi své vrs­tev­ní­ky.

Poslední  část je věno­va­ná tema­tic­ké­mu jógis­tic­ké­mu cvi­če­ní, jež děti nejen nau­čí pořád­ně pro­táh­nout celé své tělo, ale i pro­čis­tit svo­jí mysl, vnitř­ně se uklid­nit, najít svo­jí vnitř­ní rov­no­váhu, klid; nau­čit se vypnout a rela­xo­vat.

Cviky jsou vel­mi jed­no­du­še a podrob­ně popsá­ny tak, že násle­do­vat jed­not­li­vé instruk­ce a postu­py není žád­ný pro­blém, a roz­hod­ně to bez jaké­ko­liv pomo­ci zvlád­nou i malé děti. Každá pohád­ka je dopl­ně­na návo­dem na pro­ve­de­ní jógo­vých ásan, kte­ré zahr­nu­jí meto­dy kon­cen­t­ra­ce, rela­xa­ce, pro­čiš­tě­ní těla, zklid­ně­ní mys­li či dět­skou medi­ta­ci.

Jogátky namlu­vi­la Iveta Dušková, zná­má v minu­los­ti jako roz­hla­so­vá redak­tor­ka. Její hlas je vel­mi pří­jem­ný, nevtí­ra­vý a u malé­ho poslu­cha­če doká­že snad­no upou­tat pozor­nost díky tomu, jak si sama vyhrá­la into­na­cí a bar­vou své­ho hla­su.

Její melo­dic­ký hlas, jed­nou vlíd­ný, jin­dy nao­pak kla­dou­cí důraz či vyja­dřu­jí­cí nad­še­ní, si vás vel­mi rych­le zís­ká. Velmi jed­no­du­še z vyprá­vě­ní pozná­te, zda momen­tál­ně pře­sta­vu­je zví­řát­ko nebo člo­víč­ka, neboť si na svém hla­su a odli­še­ní postav dala vel­mi zále­žet. (Charakterově zvý­raz­ňu­je jed­not­li­vé posta­vy).

Ivan Mikota všech­ny tyto prin­ci­py zvu­ko­vě vel­mi tref­ně dopl­nil, pod­bar­vil tak, že poslou­chá­ní jógá­tek je oprav­do­vý záži­tek. Při cvi­če­ní jsou nao­pak zvo­le­ny tóny lehce medi­ta­tiv­ní, uklid­ňu­jí­cí, kte­ré k cvi­če­ní vytvo­ří tu pra­vou a neza­po­me­nu­tel­nou atmo­sfé­ru.

Jednotlivé melo­die nabá­da­jí­cí k pře­mýš­le­ní vytvo­ři­li Štěpána Melanie Matějkovi.

Jógátky dětem nená­sil­nou for­mou pře­dá­va­jí zákla­dy do úvo­du jógy a při­bli­žu­jí jim tak hra­vou for­mou jeden z nej­zná­měj­ších filo­zo­fic­kých smě­rů pochá­ze­jí­cí­ho z Indie.Na této audi­ok­ni­ze je mož­né sly­šet hudeb­ní nástro­je jako je xylo­fón, kyta­ra či příč­ná flét­na. Samotné medi­ta­ce pod­tr­hu­je a pod­bar­vu­je vel­mi jem­ná hud­ba.

JÓGÁTKY. Pohádky a cvi­če­ní pro malé jogín­ky

Nahrávka vznik­la pod­le kni­hy Barbory Hu Jógátky

Ilustrace: Nanako Ishida

Vypráví: Iveta Dušková

Vydalo nakla­da­tel­ství Fragment ve spo­leč­nos­ti Albatros Media a.s.

Vydání prv­ní

Rok vydá­ní: 2018

Celková dél­ka nahráv­ky: 2 hodi­ny 14 minut

Autor:
0

Hoteliér

Film Hoteliér není pou­hý záznam zkou­še­ní hry, ale pře­de­vším intim­ní pohled do vzta­hů mezi její­mi jed­not­li­vý­mi pro­ta­go­nis­ty. Nejde ani o kla­sic­ký doku­ment, pro­to­že hra­ni­ce mezi hra­ním, tvor­bou a zázna­mem rea­li­ty je v něm až pří­liš ten­ká. Film tak reflek­tu­je nejen stár­nu­tí vyni­ka­jí­cích autor­ských her­ců, ale i jejich vztah k dneš­ní­mu svě­tu a zkla­má­ní z toho, jak dnes vypa­dá čes­ký film a diva­dlo. Vypovídá o jejich oba­vách, tuž­bách a sna­ze ješ­tě ze sebe vydat to nej­lep­ší.…

Autor:
0

Čtvrtá hvězda (TV seriál)

Čtvrtá hvězda vyprá­ví pří­běh mla­dé­ho Štěpána (Václav Neužil), kte­rý zís­kal mís­to jako dru­hý noč­ní recepč­ní v tříhvěz­dič­ko­vém hote­lu Meteor na peri­fe­rii Prahy. Štěpána zají­má Pavlínka (Martha Issová), kte­rá zde pra­cu­je jako den­ní recepč­ní. Pavlínku ovšem neza­jí­má Štěpán, ale agre­siv­ní hote­lo­vý údrž­bář David (David Novotný), kte­rý se sna­ží unik­nout vyčer­pá­va­jí­cí­mu ero­tic­ké­mu zájmu své nad­ří­ze­né, hote­lo­vé mana­žer­ky Terezy (Lenka Krobotová). Ta se kro­mě Davida sna­ží i o zis­ká­ní čtvr­té hvězdy, jež by zvý­ši­la pres­tiž a úro­veň hote­lu. Její sna­hy ovšem nará­ží na sobec­tví, poho­dl­nost, lenost a zišt­nost pod­ří­ze­ných. Vysněná čtvr­tá hvězda ze všech zaměst­nan­ců hote­lu zají­má nejmé­ně býva­lé­ho man­že­la Terezy a ředi­te­le hote­lu Teodora (Martin Myšička). Jeho jedi­ným zájmem je zdo­ko­na­lit se v hra­ní čín­ské hry mahjong. Terezino úsi­lí maří osob­ní zájmy i dal­ších pod­ří­ze­ných: ambi­ci­óz­ní a zálud­ný kuchař Smutný (Jaroslav Plesl) dych­tí po mís­tu šéf­ku­cha­ře, melan­cho­lic­ký šéf­ku­chař Tichý (Miroslav Krobot) boju­je s trva­lý­mi násled­ky po úra­zu, den­ní recepč­ní František (Ivan Trojan) kšef­tu­je s pod­svě­tím a pak­tu­je se s nebez­peč­ným zlo­čin­cem Majorem (Pavel Šimčík), hote­lo­vá pro­sti­tut­ka Libuška (Klára Melíšková) tré­nu­je oddíl mlad­ších doros­ten­ců lakro­su, hote­lo­vý taxi­kář Jindra (Marek Taclík) je asi gay se sil­ným mateř­ským pudem a bar­man­ka Jiřina (Simona Babčáková) má man­ko.…

Autor:
0

Kdo zachránil Mussoliniho? Pravda o utajované operaci s krycím názvem Dub.

O dru­hé svě­to­vé vál­ce bylo napsá­no nespo­čet knih a zdá se, že žád­né téma neby­lo zapo­me­nu­to. Ale čas od času se najde autor, kte­rý při­jde se zce­la nový­mi sku­teč­nost­mi, kte­ré pře­vra­cí naru­by původ­ní infor­ma­ce, kte­ré jsme měli za neo­chvěj­né a jas­ně dané. Svojí kni­hou Osvoboďte Duceho se mezi ně řadí i ital­ský his­to­rik Marco Patricelli.

Ve svém bádá­ní se zamě­řil na okol­nos­ti úno­su a pře­de­vším osvo­bo­ze­ní ital­ské­ho dik­tá­to­ra Benita Mussoliniho, kte­rý byl zajat a inter­no­ván na nepří­stup­ném mís­tě v ital­ském hor­ském masi­vu Gran Sasso. Tato epi­zo­da je díky své­mu neotře­lé­mu pro­ve­de­ní pova­žo­vá­na za jed­nu z nej­dob­ro­druž­něj­ších ope­ra­cí dru­hé svě­to­vé vál­ky. Osvoboditelé doko­na­le vyu­ži­li momen­tu pře­kva­pe­ní a akce měla neče­ka­ně hlad­ký prů­běh. Marco Patricelli stu­di­em his­to­ric­kých pra­me­nů zkou­má, jest­li se vše ode­hrá­lo tak, jak se celé roky tra­du­je nebo nao­pak bylo všech­no úpl­ně jinak a jed­ná se o mis­tr­nou prá­ci říš­ské­ho minis­ter­stva pro­pa­gan­dy. Odpověď je nasna­dě. Duce beze­spo­ru osvo­bo­zen byl, ale kdo byl hlav­ní posta­vou a moz­kem celé akce? Dlouhé roky se před­po­klá­da­lo, že se celé akce ujal Otto Skorzeny, Hitlerův spe­ci­a­lis­ta na zvlášt­ní úko­ly, ale jakou úlo­hu pak zastá­val major Harald Mors?

Marco Patricelli po podrob­ném stu­diu his­to­ric­kých pra­me­nů došel k závě­ru, že prá­vě Mors byl strůj­cem celé této ope­ra­ce s kry­cím názvem Dub, ale neho­dil se do obra­zu při­pra­ve­né­ho nacis­tic­kou pro­pa­gan­dou a tak se celé roky na vojen­ském výslu­ní hřál prá­vě Skorzeny. Autor vyvra­cí všech­ny legen­dy a desin­for­ma­ce, kte­ré byly s tou­to ope­ra­cí dlou­hé roky spo­jo­vá­ny, a in memo­ri­am  při­pi­su­je opráv­ně­né záslu­hy tomu, kdo si je zaslou­ží.

Jedná se o lite­ra­tu­ru fak­tu, tak­že kni­ha je plná jmen, hod­nos­tí, cita­cí a infor­ma­cí. Čímž ji autor pasu­je do díla pro zasvě­ce­né, kte­ří už ví. My ostat­ní, kte­ří jsme někdy sly­še­li o úno­su a osvo­bo­ze­ní Duceho, bude­me mís­ty ztra­ce­ni v zápla­vě ital­ských jmen. Není snad­né se při čet­bě rych­le zori­en­to­vat, kdo byl kdo. Škoda, pro méně infor­mo­va­né čte­ná­ře, že v kni­ze není zařa­ze­na kapi­to­la, kte­rá by se více věno­va­la úvo­du do cel­ko­vé situ­a­ce, kte­rá teh­dy na Apeninském polo­ostro­vě pano­va­la. Usnadnilo by to dal­ší čet­bu. Stejně jako map­ka v úvo­du se zakres­le­ním nej­dů­le­ži­těj­ších míst. Jména hlav­ních zúčast­ně­ných jsou naštěs­tí snad­no zapa­ma­to­va­tel­ná a tak čte­nář dlou­hé minu­ty netá­pe.

Zhuštěná for­ma, typic­ká pro lite­ra­tu­ru fak­tu a zápla­va jmen, činí z kni­hy s atrak­tiv­ním námě­tem dílo pro zku­še­né his­to­ri­ky. Bohužel. Únos Mussoliniho by si jis­tě zaslou­žil i belet­ris­tic­ké zpra­co­vá­ní, kde by se plně moh­ly roz­vi­nout cha­rak­te­ry dvo­ji­ce hlav­ních hrdi­nů a na úkor toho by uby­lo jmen a mís­to­pis­ných názvů.

Hodně zají­ma­vé by bylo znát Mussoliniho poci­ty, kte­ré se mu během jeho úno­su honi­ly hla­vou. Protože dostat se do rukou Hitlerovi, byť jako jeho pří­tel, asi nemu­se­lo být zrov­na pří­jem­né a Duce by snad mož­ná rád pro­dlé­val do kon­ce vál­ky v poho­dl­ném a klid­ném hote­lu kde­si v ital­ských horách. Ale to už je pří­běh, kte­rý musí napsat někdo jiný.

Osvoboďte Duceho! je skvě­lou vol­bou pro znal­ce his­to­rie dru­hé svě­to­vé vál­ky, kte­ří oce­ní, že autor odkryl nové sku­teč­nos­ti vrha­jí­cí zce­la jiné svět­lo na zná­mou udá­lost. Čtenář, kte­rý se s pro­ble­ma­ti­kou tepr­ve sezna­mu­je se ale snad­no dosta­ne do situ­a­ce, kdy bude tápat a dojde na mís­ta, kde mu bude chy­bět zna­lost his­to­ric­ké­ho kon­tex­tu a uni­kat sou­vis­los­ti.…

Autor:
0

Osvoboďte duceho! Patricelli Marco

Únos ital­ské­ho dik­tá­to­ra Benita Mussoliniho, kte­rý byl po svém sesa­ze­ní inter­no­ván v hoteluCampo Imperatore na nepří­stup­ném hor­ském masi­vu Gran Sasso v nad­moř­ské výš­ce 2200 met­rů nad mořem, je pova­žo­va­ný za jed­nu z nej­dob­ro­druž­něj­ších epi­zod dru­hé svě­to­vé vál­ky. Italům toto mís­to při­pa­da­lo napros­to nedo­byt­né, ale Němcům se poda­ři­lo zor­ga­ni­zo­vat logis­tic­ky vel­mi nároč­nou a kom­pli­ko­va­nou ope­ra­ci, při níž zasko­če­ní ital­ští poli­cis­té a vojá­ci jen sle­do­va­li, jak před hote­lem při­stá­va­jí němec­ké kluzá­ky plné němec­kých výsad­ká­řů, kte­ří během chvil­ky obsa­di­li hotel, posa­di­li Mussoliniho do leta­dla a odle­tě­li s ním pryč.

Tato slav­ná vojen­ská ope­ra­ce měla v očích veřej­nos­ti od počát­ku jas­né­ho hlav­ní­ho pro­ta­go­nis­tu: byl jím Otto Skorzeny, člen elit­ních jed­no­tek SS, spe­ci­a­lis­ta na zvlášt­ní úko­ly. kte­rý byl ozna­čo­ván jako „nej­ne­bez­peč­něj­ší muž na svě­tě“. Italský his­to­rik Marco Patricelli na zákla­dě peč­li­vé­ho stu­dia archiv­ních mate­ri­á­lů, vojen­ských hlá­še­ní, nepub­li­ko­va­ných dení­ků, vzpo­mí­nek a osob­ních setká­ní s množ­stvím pamět­ní­ků tak­zva­né „ope­ra­ce Dub“ dospěl k závě­ru, že Skorzeny byl pře­de­vším mis­trem pro­pa­gan­dy a sebe­pre­zen­ta­ce a že si záslu­hy za Mussoliniho únos neo­práv­ně­ně při­svo­jil. Přidělil si tím roli hrdi­ny, kte­rá plně vyho­vo­va­la Hitlerově před­sta­vě, že bude tato akce pre­zen­to­vá­na svě­tu jako ukáz­ka neo­me­ze­ných schop­nos­tí němec­kých vojá­ků. To, co se sta­lo sku­teč­ně, však není o nic méně neu­vě­ři­tel­né – jen Skorzeného role v celém pří­bě­hu je úpl­ně jiná. Operaci, o kte­ré se dodnes před­ná­ší na všech vojen­ských aka­de­mi­ích svě­ta, spo­leč­ně při­pra­vi­li gene­rál Kurt Student a veli­cí důstoj­ník výsad­ká­řů major Harald Mors, kte­rý naplá­no­val všech­ny detai­ly a celé akci pří­mo na mís­tě velel.

Marco Patricelli před­klá­dá čte­ná­řům str­hu­jí­cí pří­běh, v němž se pro­lí­na­jí poli­tic­ké intri­ky, špi­o­náž i vojen­ské ope­ra­ce, aby nako­nec hodi­nu po hodi­ně rekon­stru­o­val udá­los­ti, k nimž došlo 12. září na Gran Sassu.


Knihu si může­te kou­pit na Grada.cz

Autor:
1

Nechte se zlákat pikantností a zažehněte v sobě plamen prostřednictvím Red Hot Chilli kuchařky

S touhle kni­hou se nau­čí­te hra­vě vytvá­řet nejen ze suše­né­ho, uze­né­ho, ale hlav­ně z čer­stvé­ho chil­li vel­mi lahod­né a pod­ma­ni­vé pokr­my, jež si vás zís­ka­jí svo­jí neza­mě­ni­tel­nou a neo­do­la­tel­nou chu­tí.

Ve sklad­bě jídel a výbě­ru jed­not­li­vých recep­tů si sku­teč­ně na své při­jde oprav­du kaž­dý tj. jak milov­ní­ci vydat­ných jídel, tak i mlsouni, jež dáva­jí před­nost slad­kým jídlům.

Díky této kuchař­ce se sta­ne­te svěd­ky nevšed­ních a gur­mán­ských zážit­ků, pozná­te nej­růz­něj­ší kuchy­ně z celé­ho svě­ta, i těch exo­tic­kých; a nech­te se kouz­lit jejich ostrou exo­ti­kou....

„Pálivé, páli­věj­ší, nej­pá­li­věj­ší.... ale vždy lahod­né!“

V před­mluvě této kni­hy se sezná­mí­me něco málo z his­to­rie paprik a jejich nej­růz­něj­ších odrů­dách, kte­ré svou mír­nou, šťav­na­tou či ohni­vou páli­vos­tí pro­půj­ču­jí pokr­mům zce­la zvlášt­ní aro­ma a chuť.

Začátek kni­hy je vel­mi vtip­ně roze­psán do tří úsměv­ných názvů kapi­tol: „Požární poplach“, „Požární ochra­na“ a „Hasící pro­střed­ky“.  Už samot­né názvy kapi­tol nazna­ču­jí, jaké­mu kon­krét­ní­mu téma­tu se věnu­jí.

V požár­ním popla­chu vás autor sezná­mí s „páli­vos­tí“ tj. s jed­not­li­vý­mi páli­vý­mi slož­ka­mi Chilli. Dočtete se, co dělá na vita­mí­ny boha­té chil­li tak ost­ré a dráž­di­vé. Kromě toho vás i navíc sezná­mí s jed­not­li­vý­mi stup­ni páli­vos­ti, kte­ré kdy­si v roce 1912 sta­no­vil ame­ri­čan Wilbur Lincoln Sloville, a to pomo­cí tes­tů ost­ros­ti jed­not­li­vých paprik.

A co by to bylo za výčet, kdy­by chy­běl seznam 18 odrůd jed­not­li­vých Hot Chilli Peppers, a to od mír­ných odrůd až po ty páli­vé, včet­ně uve­de­ní jejich mís­ta půvo­du a samot­né­ho aro­ma.

Po požár­ním popla­chu násle­du­je kapi­to­la věno­va­ná požár­ní ochra­ně, kte­rá vás chce upo­zor­nit, a tak tro­chu ochrá­nit od „popá­le­nin“.  Z toho důvo­du vám před­lo­ží něko­lik málo věcí, na kte­ré bys­te roz­hod­ně měli dávat pozor, a před­chá­zet jim, abys­te tak zabrá­ni­li pří­pad­ným „popá­le­ni­nám“, a co si může­te dopře­du nachys­tat jako prv­ní pomoc na zahná­ní „nesne­si­tel­né­ho“ pále­ní.

Zklidňující pro­střed­ky, jež pomá­ha­jí ost­rost v ústech neutra­li­zo­vat, bys­te měli mít stá­le na pamě­ti, až se pus­tí­te do samot­né­ho vaře­ní dle recep­tů této kni­hy. Poradí vám zázrač­ná jíd­la, bez kte­rých se zce­la urči­tě neo­be­jde­te, a jež pří­pad­ně zmír­ní vaše utr­pe­ní. A co by to bylo za kuchař­ku, kdy­by navíc nepři­ho­di­la i recep­ty na lahod­né „hasí­cí pro­střed­ky“, jež mohou být podá­vá­ny buď spo­lu s jíd­lem ane­bo po něm.

Všechny recep­ty jsou opat­ře­ny stup­ni páli­vos­ti, tak­že hned před samot­nou pří­pra­vou recep­tu víte, do čeho jde­te a vel­mi rych­le se zori­en­tu­je­te v to, zda je recept určen pro nováč­ky, pro pokro­či­lé nebo pro pro­fí­ky, kte­rým neva­dí ani ohni­vá páli­vost a vzru­šu­jí­cí „vel­mi ost­rý“ záži­tek.

Všechny recep­ty jsou roz­dě­le­ny do čtyř vel­kých kapi­tol, a to „Omáčky, dipy a spol.“ , „Předkrmy“ , „Hlavní jíd­la“ a „Svačinky & Sladkosti“.

A jak jsou jed­not­li­vé recep­ty pre­zen­to­vá­ny? Každému z recep­tů či podob­ných recep­tů je věno­vá­na dvou­stra­na kni­hy, kde na jed­né stra­ně je zob­ra­ze­na foto­gra­fie výsled­né­ho recep­tu a na stra­ně dru­hé samot­ný recept.

Recept obsa­hu­je název spo­lu s uve­de­ním počtu stráv­ní­ků nebo hoto­vých kous­ků, samo­zřej­mě nesmí chy­bět ani stu­peň páli­vos­ti, dále  ingre­di­en­ce a v nepo­sled­ní řadě i samot­ný a vel­mi podrob­ně popsa­ný recept pří­pra­vy.

Všechny zvo­le­né ingre­di­en­ce jsou snad­no dostup­né, vel­mi zná­mé suro­vi­ny běž­né­ho pou­ží­vá­ní, kte­ré najde­te v kaž­dé domác­nos­ti. V závě­ru kaž­dé­ho recep­tu může být, ale není to pra­vi­dlem, TIP na malou obmě­nu recep­tu nebo vychy­táv­ku.

Fotografie jsou vel­mi barev­né, ost­ré, zamě­ře­né na jed­not­li­vý detail. Všechny zob­ra­ze­ná jíd­la jsou krás­ně naser­ví­ro­va­ná, food-stylista si s tím sku­teč­ně vyhrál, neboť je to pas­tva pro oči a chu­ťo­vé pohár­ky, zde sku­teč­ně design jíd­la vysti­hl jeho samot­nou chuť i vůni.

Nechte se vést odbor­ní­kem a nauč­te se, jak si vybí­rat jed­not­li­vé papri­ky, s čím je kom­bi­no­vat, a jak je per­fekt­ně snou­bit s ostat­ní­mi chu­tě­mi a ingre­di­en­ce­mi. Budete mile pře­kva­pe­ni tím, jak se s nimi dá kouz­lit a dělat sku­teč­né zázra­ky....

„Nechte se zlá­kat pikant­nos­tí a zažehně­te v sobě pla­men lás­ky k chil­li!“

Red Hot Chilli kuchař­ka

Anton Enns, Nadja Buchcziková

Překlad: Eva Nakládalová

Vydalo nakla­da­tel­ství CPress v Brně roku 2018 ve spo­leč­nos­ti Albatros Media a.s.

Vydání prv­ní

Počet stran: 94

ISBN 978-80-264-1998-3

Autor:
0

Miky Rousek (Jan Kraus) z Dívky na koštěti slaví 65 let

Tak je hvězdě talk show komerč­ní tele­vi­ze 65. let. Jan Kraus se naro­dil v roce 1953 (15. 8.) v Praze a jeho prv­ní­mi zku­še­nost­mi s fil­mem byly ve fil­mu Dva tygři (1966). Byl to nezná­mý film, ale reži­sé­ry jeho herec­ký výkon  zau­jal, a tak jej obsa­di­li i do tele­viz­ní­ho seri­á­lu Záhada hla­vo­la­mu (1969). Jeho nej­slav­něj­ší film jeho mlá­dí byl Dívka na koš­tě­ti (1972), kde se obje­vil po boku herec­kých hvězd a pro­je­vil své nadá­ní pro hra­ní zápor­ných rolí.

V 70. 80. i v 90. hrál v něko­li­ka fil­mech roč­ně až se začal obje­vo­vat v show, na České tele­vi­zi v pořa­du Uvolněte se, pro­sím, kte­rou začal uvá­dět roku 2004. Po 6 letech a 200 pokra­čo­vá­ních svo­jí talk show pře­su­nul na TV Prima pod novým názvem Show Jana Krause.

První man­žel­kou byla Jana Krausová (Pehrová), kte­rá po Krausovi cho­di­la s Karlem Rodenem. Jeho dru­hou part­ner­kou je Ivana Chýlkova, kte­rá zase cho­di­la s Karlem Rodenem před tím, než zača­la cho­dit s Janem Krausem

Má čty­ři děti – Marka Blažka (1976), Adama (1982), Jáchyma (1988) a zpě­vá­ka Davida (1980), kte­rý je zná­mý svo­jí pís­ní osla­vu­jí­cí zpě­vač­ku Zuzanu Norisovou a zpí­vá se svo­jí kape­lou v otco­vé show.…

Autor:
0

Špión, který mi dal kopačky (Meg Griffinová rozdává rány po Praze)

Audrey se svo­jí kama­rád­kou Morgan osla­vu­je v baru naro­ze­ni­ny, ale nemá pří­liš dobrou nála­du. Její pří­tel jí prá­vě dal kopač­ky a Audrey se s tím neu­mí poprat. Bere to jako dal­ší věc, kte­rá se jí nepo­da­ři­la, a to jí štve. Morgan je opro­ti ní nespou­ta­ná a bere život s humo­rem. Spolu tak tvo­ří dvo­ji­ci kama­rá­dek, kte­ré si vše svě­řu­jí a pomá­ha­jí si. Morganinu pomoc oce­ní Audrey ve chví­li, kdy jí před oči­ma zemře býva­lý pří­tel Drew. Ještě před smr­tí ale požá­dá Audrey, aby se vyda­la do Evropy na taj­né setká­ní a pokra­čo­va­la tak v jeho prá­ci. Audrey se vydá­vá, ač nera­da, do Vídně, kde má být schůz­ka s taj­ným mužem. Kamarádku Morgan bere opět s sebou, aby se ve svě­tě neztra­ti­la. Setkání ve Vídni ale dopad­ne kata­stro­fál­ně, a tak se obě neroz­luč­né kama­rád­ky vydá­va­jí na dal­ší ces­tu po Evropě. Jejich ces­ta je vel­mi dob­ro­druž­ná, plná neko­neč­ných zvra­tů a pře­kva­pe­ní, ale to dvo­ji­ci neod­ra­dí ke spl­ně­ní jejich spo­leč­né­ho úko­lu.

Scénář k fil­mu napsa­la Susanna Fogel s Davidem Isersonem. Pro Isersona je to prv­ní účast na scé­ná­ři pro film, zatím psal scé­ná­ře pou­ze pro TV. Pro Fogelovou je to nejen dru­hý scé­náris­tic­ký počin, ale záro­veň i dru­há reži­sér­ská prá­ce (Life Partners). Filmy mají stej­né to, že v něm účin­ku­jí dvě hlav­ní hrdin­ky, kte­ré jsou si navzá­jem pro­ti­kla­dem, a kom­bi­nu­je se v nich kome­di­ál­ní styl s dra­ma­tic­ký­mi scé­na­mi.

Do hlav­ních rolí byly obsa­ze­ny hereč­ky Mila Kunis a Kate McKinnon Berthold. Obě dvě jsou ve sku­teč­nos­ti odliš­né vzhle­dem, stej­ně jako ve fil­mu. V něm navíc ješ­tě muse­ly mít i odliš­né cha­rak­te­ry a cho­vá­ní. To se jim poda­ři­lo zahrát vel­mi pře­svěd­či­vě, pro­to­že obě mají zku­še­nos­ti s kome­di­ál­ním žánrem. Kunisová si zahrá­la v něko­li­ka TV kome­di­ál­ních seri­á­lech a fil­mech, McKinnonová pak ve fil­mech Holky na tahu a Krotitelé duchů. Jejich pro­tiv­ní­kem je agent Drew, kte­ré­ho si zahrál Sam Heughan. Mým prv­ním dojmem bylo, že to je mlad­ší bra­tr či dvoj­če her­ce Henryho Cavilla. Nejenže mají vel­mi podob­né rysy, včet­ně mod­rých očí, ale mají i vel­mi podob­né role agen­tů a pro­sla­vi­ly je seri­á­ly (Cizinka, Tudorovci). Zajímavé by bylo, kdy­by oba dva byli obsa­ze­ni do stej­né­ho fil­mu, nej­lé­pe do rolí pro­tiv­ní­ků.

Snímek pat­ří mezi fil­my, kde tvůr­ci natá­če­li na růz­ných mís­tech. Hlavní hrdin­ky, a s nimi i celý fil­mo­vý štáb, tak ces­to­val nejen do Vídně, ale také do Paříže, do Amsterodamu, do Berlína a také do Prahy.

Snímek je akč­ní kome­die, s tro­chou čer­né­ho humo­ru. Zápletka je dob­rá, ale ces­to­vá­ní a plně­ní nebez­peč­né mise je opa­ko­va­ným téma­tem (Špión, Mission:Impossible,ad.), včet­ně špič­ko­vá­ní mezi ústřed­ní dvo­ji­cí. Film ale umož­ňu­je nená­roč­nou zába­vu s tro­chou dob­ro­druž­ství pro léto.

Hodnocení: 55 %

Autor:
0

Poznejte životní příběhy mocných žen v dvoujjazyčné knize SLAVNÉ ŽENY, Famous Women

Pokud se chce­te sezná­mit s nevšed­ní­mi pří­běhy dva­ce­ti výji­meč­ných a moc­ných žen, kte­ré si vyslou­ži­ly obdiv a uzná­ní celé­ho svě­ta, a při­tom se pro­cvi­čit v čte­ní a pře­kla­du ang­lic­ké­ho tex­tu, není nic jed­no­duš­ší­ho, než se začíst do kni­hy „Slavné ženy - Famous Women“ od Sabriny D. Harris.

Kniha „Slavné ženy“ obsa­hu­je 20 růz­ných osu­dů, pří­bě­hů vel­mi výji­meč­ných a slav­ných žen, jejichž slo­že­ní a výběr do jed­not­li­vých a samo­stat­ných medai­lon­ků o nich, je vel­mi roz­ma­ni­té a čle­ni­té. Nudit se roz­hod­ně nebu­de­te, neboť tyto slav­né ženy pochá­ze­jí nejen z nej­růz­něj­ších kou­tů svě­ta, ale i z růz­ných časo­vých epo­ch.

Všechny ženy i se svý­mi osu­dy jsou vel­mi zná­mé, a kaž­dý je při vyslo­ve­ní jejich jmé­na moc dob­ře zná, ane­bo ví, o koho se kon­krét­ně jed­ná.

Většinou to jsou oprav­du vel­mi moc­né, sebe­vě­do­mé ženy, jež se mnoh­dy nebá­ly vze­přít mužům a spo­leč­nos­ti, nikdy se nevzdá­va­ly, vždy pev­ně krá­če­ly vstříc svým snům a přá­ním. Pravda, lec­kdy pou­ží­va­ly i žen­ských zbra­ní, intrik a drob­ných mani­pu­la­cí, jen by dosáh­ly své­ho, ale kdo z nás žen jich v živo­tě ale­spoň jed­nou nepo­u­žil k dosa­že­ní své­ho...

A i když ne vždyc­ky byly okol­nos­ti pří­z­ni­vě naklo­ně­ny na jejich stra­nu, nikdy se nevzdá­va­ly, nao­pak se vzcho­pi­ly a s novou sílou a odhod­lá­ním šly zas dál, aby moh­ly svět pokud mož­no změ­nit k lep­ší­mu.

A prá­vě z těch­to pár žen, i když tu nejsou zce­la urči­tě vyjme­no­vá­ny úpl­ně všech­ny výji­meč­né ženy, bychom si z nich měly i tak tro­chu vzít pří­klad, pro­to­že jsou to prá­vě ony, co si zaslou­ží náš nesko­na­lý obdiv a vel­ké uzná­ní, za to všech­no, co byly schop­ny ve svém živo­tě doká­zat.

A jaké osu­dy žen v této kni­ze na vás čeka­jí?

Diana - Princezna lid­ských srd­cí

Marie Terezie - Káva a čoko­lá­da

Margaret Thatcherová - Železná lady

Ivana Trumpová - Jsem pros­tě jen Ivana

Kateřina Veliká - Muži a moc

Jackie Kennedyová - Vezmu si ho!

Mata Hari - Tančící špi­ón­ka

Coco Chanel - Královny módy

Marilyn Monroe - Nejsem hlou­pá blon­dý­na!

Grace Kelly - Z hereč­ky kněž­nou

Anna boleyb­no­vá - Popravená krá­lov­na

Alžběta I. - Panenská krá­lov­na

Lady Godiva

Marie Antoinetta - Tak jim dej­te dor­ty

Nur Jahan - Stát se někým

Příběh bojov­ni­ce Mulan

Hatšepsut - Královna fara­on­ka

Hurrem - Z otro­ky­ně moc­nou man­žel­kou sul­tá­na

Eleonora Akvitánská - Nezlomená krá­lov­na

Anna Bretaňská - Navždy krá­lov­nou

Kniha je napsá­na dvě­ma jazy­ky a urče­na pře­váž­ně pro mír­ně pokro­či­lé v ang­lič­ti­ně, kte­ří by se rádi pro­cvi­čo­va­li v tom­to jazy­ce, a to zejmé­na čte­ním uce­le­né­ho tex­tu, jež ale­spoň tro­chu dává smy­sl, a záro­veň se nemu­sí obá­vat toho, že by se ztra­til nad nezna­los­tí někte­ré­ho ze slo­ví­ček, a navíc pood­kry­je rouš­ku tajem­ství z osu­dů a ze živo­ta slav­ných a moc­ných žen.

Na levé dvou­stra­ně je k dis­po­zi­ci vždy ang­lic­ky psa­ný text, napsa­ný pře­váž­ně jed­no­du­chou a sro­zu­mi­tel­nou ang­lič­ti­nou, nijak nároč­nou na ang­lic­kou gra­ma­ti­ku. Rozsahem jsou jed­not­li­vé pří­běhy vel­mi krát­ké, tak­že sku­teč­ně zvlád­ne pře­číst a pře­lo­žit kaž­dý, kdo má ale­spoň mír­nou zna­lost ang­lic­kých slo­ví­ček a gra­ma­ti­ky.

Naopak na stra­ně pra­vé si čte­nář může hned zkon­t­ro­lo­vat, jak moc zvlá­dá nebo nezvlá­dá pře­lo­žit jed­not­li­vý ang­lic­ký text, a zda mu sku­teč­ně dob­ře poro­zu­měl ane­bo se v něm doko­na­le ztra­til.

Slovíčka, kte­rá jsou pro čte­ná­ře nová, nezná­má, nejsou při čte­ní nijak na pře­káž­ku. Jednotlivý pře­klad slo­ví­ček lze snad­no dohle­dat v při­lo­že­ném čes­kém tex­tu a dopl­nit si tak svo­jí „ang­lic­kou záso­bu“ o nová slo­víč­ka.

Každý z dva­ce­ti pří­bě­hů je v závě­ru dopl­něn tzv. kon­t­rol­ní­mi otáz­ka­mi v ang­lič­ti­ně a samo­zřej­mě nesmí chy­bět i drob­ná zmín­ka, malič­kost o kaž­dé z hrdi­nek, co se k ní kon­krét­ně vzta­hu­je a čím je pro nás výji­meč­ná, typic­ká a neza­po­me­nu­tel­ná.

Kdo je líný číst nebo zrov­na nemá nála­du a chuť na čte­ní, může si jed­not­li­vé pří­běhy nechat pře­vy­prá­vět rodi­lým mluv­čím pro­střed­nic­tvím audi­o­na­hráv­ky, díky kte­ré bude moci co nej­věr­ně­ji odchy­tit jed­not­li­vou výslov­nost a into­na­ci ang­lic­kých slov v sou­vis­lém kon­tex­tu.

„Slavné ženy - Famous Women“ jsou kro­mě tex­tu obo­ha­ce­ny i o věro­hod­né čer­no­bí­lé kres­by vysti­hu­jí­cí, zob­ra­zu­jí­cí jed­not­li­vé moc­né ženy v celé jejich krá­se a půva­bu, tak jak je všich­ni moc dob­ře zná­me.

Knížka je navíc malé­ho, kla­sic­ké­ho for­má­tu a vel­mi tenouč­ká, tak­že si ji sku­teč­ně může­te brát kam­ko­liv s sebou a kdy­ko­liv se do ní začíst. Samotná kni­ha mě vel­mi nadchla, nejen pro své téma „slav­ných a moc­ných žen“, jež mohou být pro mě dal­ší inspi­ra­cí a vzo­rem, ale také mi pood­kry­la to, „jak jsem na tom sama s ang­lič­ti­nou“.

Pokud by bylo na mě, dopo­ru­či­la bych tyto „dvoj­ja­zyč­né“ kni­hy jako skvě­lou pomůc­ku do hodin ang­lič­ti­ny.

SLAVNÉ ŽENY. Famous Women
Napsala: Sabrina D. Harris
Ilustrace: Kamila Chytráčková
Obálka: Martin Sodomka
Nahrávku nato­če­nou v led­nu 2018 čte: Charles du Parc
Vydalo nakla­da­tel­ství Edika v Brně roku 2018 ve spo­leč­nos­ti Albatros Media a.s.
Vydání prv­ní
Počet stran: 101
ISBN 978-80-266-1281-0
Autor: