Denní archiv Srpen 13, 2018

0

Co ukrývají Stíny nad zálivem?

Před sed­mi lety une­sl dva dese­ti­le­té chlap­ce proud pří­liš dale­ko od bře­hu. A na pev­ni­nu se vrá­til jeden. Byli to syno­vé dvou nej­lep­ších kama­rá­dek Sáry a Isly. Obě dou­fa­ly, že naži­vu zůsta­lo prá­vě její dítě. Štěstí měla Sára. Její Jacob pře­žil, no přá­tel­ství s Islou ne. Po sed­mi letech,zrovna na den nebla­hé­ho výro­čí, vsak Jacob zmi­zí beze sto­py. Postupně se začí­na­jí vyno­řo­vat nová i sta­rá tajem­ství a komu­ni­tu na polo­ostro­vě Sandbank plí­ži­vě ochro­mu­je napě­tí a nezod­po­vě­ze­né otáz­ky. Jak to, že v komu­ni­tě, kde se pořád někdo dívá, zrov­na teh­dy nikdo nic nevi­děl?

Sára je stá­le více a více zou­fa­lá. Kde je její syn? A je ješ­tě naži­vu? Probíhající pát­rá­ní nepři­ná­ší žád­ná zjiš­tě­ní a Sára pře­stá­vá věřit všem, kte­ré zná a kte­rým dosud důvě­řo­va­la. Isla zatím žije svůj život dale­ko od polo­ostro­va a neví nic o tom, jaké dra­ma se ode­hrá­vá v živo­tě její někdej­ší nej­lep­ší kama­rád­ky. Nepřestává se ale trá­pit kvů­li ztrá­tě syna a tuší, že někdo o onom tra­gic­kém dni neří­ká prav­du...

Lucy Clarkeová napsa­la str­hu­jí­cí psy­cho­thriller, ve kte­rém nic není tako­vé, jaké se zdá. Po nezá­živ­ných úvod­ních kapi­to­lách pří­běh nabe­re šíle­né tem­po a udr­ží si jej až do str­hu­jí­cí­ho závě­ru. Ve vyprá­vě­ní se stří­da­jí Sára, kte­rá mlu­ví o pří­tom­nos­ti, a Isla vzpo­mí­na­jí­cí na minu­lost. Obě ženy si v sobě nesou poci­ty kriv­dy a boles­ti a jejich kon­fron­ta­ce je nevy­hnut­ná. Sářin man­žel Nick kdy­si cho­dil s Islou a byl její prv­ní lás­kou a Isla ví, že ji Sára lha­la. A to ne jed­nou.

Ve vyprá­vé­ní je kla­den vel­ký důraz na psy­cho­lo­gii postav, tak­že pokud jste spíš fanouš­ky zlo­činů a jejich vyšet­řo­vá­ní, kni­ha vás nej­spíš zkla­me. Ano, vyšet­řu­je se zde Jacobovo zmi­ze­ní, zůstá­vá ale v poza­dí a důle­ži­těj­ší je to, co hlav­ní hrdin­ky pro­ží­va­jí. Proto kni­ha potě­ší hlav­ně milov­ní­ky psy­cho­thrille­rů a psy­cho­lo­gic­kých romá­nů, a to nejen pro nepřed­vi­da­tel­nost a pro­pra­co­va­nost jed­not­li­vých dějo­vých linek, ale i pro mož­nost doko­na­le se vžít do poci­tů Sáry a Isly. Dává taky - i když ne jed­no­znač­nou - odpo­věď na otáz­ku, jak sil­ná je mateř­ská lás­ka a co všech­no je schop­ná uďe­lat mat­ka jen pro­to, aby její dítě bylo v bez­pe­čí.

 

Hodnocení: 95 %

 

Stíny nad záli­vem

Autorka: Lucy Clarkeová

Originální název: Last Seen

Překlad: Alena Peisertová

Vydáno: Cosmopolis, 2018

Počet stran: 368…

Autor:
0

Letní slunovrat 21.6..: Vyzkoušíme karty D. Virtue: Andělé krystalů

Byl by hřích nevy­u­žít tak sil­né a třpy­ti­vé kar­ty Andělé krys­ta­lů od Doreen Virtue při dneš­ním slu­no­vra­tu. O to víc mne pře­kva­pi­lo jejich sdě­le­ní. Dvě kar­ty vel­mi podob­né­ho význa­mu a zamě­ře­né na téma svých vlast­ních hra­nic a zesí­le­ní myš­le­nek na to, co sku­teč­ně chce­me.…

Autor:
0

Ochránci draků - podaří se bratrům zachránit svůj domov před vetřelci?

Flynn a Paddy, dva­nác­ti­le­tý a dese­ti­le­tý - brat­ři - momen­tál­ně lovi­li pro svou rodi­nu veče­ři. Flynn dlel na ruč­ně vydla­bá­va­né kánoi, zatím­co čekal, s jakou se vyno­ří jeho mlad­ší bra­tr - respek­ti­ve jaký úlo­vek mu podá. Flynn si začí­nal dělat sta­ros­ti, pro­to­že Paddy už byl dole dost dlou­ho na jeho vkus. Hned vzá­pě­tí mu došlo, co bra­t­ra zdr­že­lo - žra­lok tygří. Viděl bra­t­ra, jak se před tím­to obřím tvo­rem scho­vá­vá a šel mu na pomoc. Flynn dostal dob­rý nápad - napo­do­bil zvuk del­fí­na ská­ka­vé­ho, kte­rým se žra­lo­ci radě­ji vyhnou. Byl to sice boj o život, ale nako­nec se obě­ma bra­t­rům poda­ři­lo pre­dá­to­rům utéct.

Flynn a Paddy žili na spe­ci­ál­ním ost­ro­vě s mamin­kou a tatín­kem, kte­ří je uči­li číst a psát. Ještě měly sestřič­ku Adu, kte­ré byly tepr­ve tři roky. Nebyla tu žád­ná jiná rodi­na, děti, poš­ta, obcho­dy, pros­tě zho­la nic. Neznali tele­vi­zi, počí­tač, tele­fon, kola, koloběž­ky, ska­te­bo­ar­dy. Neprovozovali ani spor­ty, avšak pla­va­li, špl­ha­li a běha­li lépe než dospě­lí. Za kama­rá­dy měli zví­řa­ta - del­fí­ny, žra­lo­ky lagu­no­vé a také jejich klis­nu Klapku. Musí se také při­po­čí­tat labra­dor­ka Koko a mla­dý sokol Blesk. Jednoho dne k ost­ro­vu při­plul člun se zvlášt­ní­mi lid­mi na palubě. Flynn a Paddy se před nimi scho­vá­va­li a zjis­ti­li, že ti lidé poři­zo­va­li jejich foto­gra­fie - a to vůbec neby­lo dob­ře.

Na ost­ro­vě, kde Flynn a Paddy s rodi­nou žili, se pohy­bo­va­li i dra­ci. Chlapci se jich nebá­li, nebyl důvod, i když ze začát­ku tomu tak neby­lo. Jak tak pře­mýš­le­li, uvě­do­mi­li si, že už tři roky žád­né­ho draka nevi­dě­li. Na úpl­ném začát­ku jeden drak une­sl Koko a oba brat­ři ji nako­nec zachrá­ni­li. Skamarádili se dra­kem Eltonem, ale toho už také dlou­ho nevi­dě­li. O tom­to všem pře­mýš­le­li v kaju­tě čer­né­ho člu­nu, kam se dosta­li. Měli štěs­tí, že tam byli sami. Ale ne nadlou­ho - muži se do člu­nu z ost­ro­va vra­ce­li.

 

Opravdu vel­mi půvab­ná kníž­ka, do kte­ré se dá těž­ko odtrh­nout. Ilustrace jsou čer­no­bí­lé, ale úpl­ně se to k tomu hodí. Obálka je moc hez­ky nakres­le­ná, to se musí nechat. Písmo není natla­če­né na sobě, co kvi­tu­ju. Rozhodně dopo­ru­ču­ju ke čte­ní. Má 176 stran.

  • Autor: James Russell
  • Ilustrátor: Maria Stanovoi
  • Žánr: dob­ro­druž­ství pro děti
  • Nakladatelství: CPRESS
  • Datum vydá­ní: 23. 07. 2018
Autor:
0

Nejlepší akční film desetiletí? Minimálně roku 2018 určitě. Mission: Impossible s každým pokračováním stoupá k nebesům

Četl jsem názo­ry, že Mission: Impossible – Fallout je nej­lep­ším akč­ním sním­kem od roku 2012, kdy si kinosá­ly pod­ma­nil Temný rytíř povstal. Někteří fil­mo­ví fajnšme­kři se mnou mož­ná nebu­dou sou­hla­sit, ale dle mého sou­du je šes­té pokra­čo­vá­ní série s agen­tem Ethanem Huntem v podá­ní Toma Cruise ješ­tě kra­pet vyda­ře­něj­ší podí­va­nou než prá­vě tře­tí Batman. Nebál bych se ho ozna­čit ani za nej­lep­ší akč­ní film posled­ních dese­ti let.

U fil­mo­vých sérií se to stá­vá málo­kdy, ale Mission: Impossible je s kaž­dým dal­ším dílem vět­ší a vět­ší lahůd­kou. Fallout je od začát­ku do kon­ce doslo­va pro­špi­ko­ván akcí snad na všech­ny způ­so­by. Dojde na pěs­ti, pře­střel­ky, auta, moto­cy­kly, padá­ko­vé sesko­ky i vrtu­l­ní­ky. A přes­ně jak píšu, všech­no v množ­ném čís­le. Když jsem dumal nad tím, co by fil­mu chy­bě­lo k abso­lut­ní doko­na­los­ti, napadla mě snad jen (par­kou­ro­vá) honič­ka ve sty­lu úvod­ní „jeřá­bo­vé scé­ny“ Casina Royale či Okrsku 13. Tomu se Tom Cruiseů sice blí­ží, ale po budo­vách ská­če osa­mo­cen.

Někteří mož­ná namít­nou, že tu chy­bí něja­ká neza­po­me­nu­tel­ná scé­na jako dubaj­ský mra­kodrap Burdž Chalífa ve čtyř­ce nebo scé­na v ope­ře v pět­ce, což je pod­le mě dáno i tím, že těch nadu­pa­ných momen­tů je tu pros­tě a jed­no­du­še tolik, že žád­ný z nich úpl­ně nevy­ční­vá nad ostat­ní­mi. Když to porov­nám s před­cho­zí­mi díly série, kdy jsem se v někte­rých pasá­žích dro­bet nudil a občas sle­do­val, kolik času zbý­vá do fini­še, tady jsem byl při­ko­ván oči­ma k plát­ně celých 147 minut (ano, počí­tám i titul­ky, kte­ré jsem rov­něž zhlé­dl). Délka mi tedy ten­to­krát nijak neva­di­la, film byl pod­le mě aku­rát­ní i na ten­to způ­sob.

Kdybych měl vypích­nout něco, co bylo o tro­chu méně aku­rát­ní, byl by to scé­nář. Kupříkladu zvra­tů tu bylo občas kra­pet více, než být moh­lo, ale nejed­na­lo se o žád­nou vel­kou nelo­gič­nost, kte­rá by bila do očí a poka­zi­la celý film, jako to u podob­ných sním­ků občas vídá­me. Nutno navíc zmí­nit, že vět­ši­na smr­tel­ní­ků od Mission: Impossible oče­ká­vá pře­de­vším skvě­lou vizu­ál­ní podí­va­nou, což tvůr­ci spl­ni­li na jed­nič­ku.

Tvůrci ze sebe vyždímali maximum

Režizér (a navíc scé­náris­ta) Christopher McQuarrie, jenž v roce 2015 nato­čil i pět­ku s podti­tu­lem Národ gráz­lů, kame­ra­man Rob Hardy a dal­ší lidé, tře­ba i ti, kte­ří se podí­le­li na cho­re­o­gra­fi­ích sou­bo­jů, si zaslou­ží obří uzná­ní. Předvedli nám sou­čas­ný vrchol akč­ní­ho žán­ru a to, co se dá v roce 2018 za 178 mili­o­nů dola­rů (Fallout je nej­draž­ší film série) nato­čit. Navíc bez něja­kých pře­hna­ných počí­ta­čo­vých efek­tů. Když to srov­ná­me s podob­ný­mi fil­my, všech­no vypa­dá až neu­vě­ři­tel­ně reál­ně.

Nechybí ani pár vtip­ných momen­tů a zmí­nit musí­me i her­ce. Nejvíc pro­sto­ru má pocho­pi­tel­ně opět Tom Cruise, na němž je celá série posta­ve­ná.

Tento vtí­pek z fil­mu Panna nebo orel je pod­le mě napros­to výstiž­ný: „Je vyš­ší moc, kte­rá bude sou­dit tvou nemrav­nost.“ Načež Emma Stone odvě­tí: „Tom Cruise?“

Ano, Tom je zkrát­ka holly­wo­od­ský bůh, kte­rý ze sebe ždí­me abso­lut­ní maxi­mum. Nejenže stá­le vypa­dá jako tři­cát­ník, ve svých 56 letech (v době natá­če­ní 55) zvlá­dá bez kaska­dé­rů i akč­ní scé­ny. Při jed­né z nich si dokon­ce zlo­mil kot­ník a natá­če­ní muse­lo být na devět týd­nů poza­sta­ve­no. I díky tomu, že nezmar Tom tuto scé­nu i se zlo­me­ni­nou dokon­čil, moh­li ji tvůr­ci nako­nec pou­žít i ve fil­mu.

Definitivně mě oča­ro­va­la i Rebecca Ferguson, kte­rá jako jedi­ná žena v týmu sérii skvě­le oži­vu­je. Trochu ško­da je snad jen to, že to nej­lep­ší nám tvůr­ci nabíd­li opět zhru­ba v polo­vi­ně fil­mu. Stejně jako ve čtyř­ce, kdy šlo o zmi­ňo­va­ný dubaj­ský mra­kodrap či v pět­ce, kdy se nám o nej­vět­ší adre­na­lín posta­ra­la honič­ka na moto­cy­klech. Drobet pře­pá­le­ný závěr Falloutu s heli­kop­té­ra­mi nao­pak tro­chu kazí do té doby jinak cel­kem rea­lis­tic­ký film.

Závěr

Podle trai­le­rů jsem žád­ný závrat­ný trhák neče­kal a šel jsem si jen užít podob­ně kva­lit­ní podí­va­nou, jako byla před tře­mi lety Mission: Impossible – Národ gráz­lů. Musím ovšem říct, že Fallout mi vyra­zil dech. Podobně skvě­lý akč­ní kou­sek jsem už léta nevi­děl. Naposledy jsem tak­to hltal již zmi­ňo­va­né Casino Royale s Jimmym Bondem. Tak uvi­dí­me, jest­li prá­vě Jimmy 007 ve svém pět­a­dva­cá­tém pokra­čo­vá­ní agen­ta Hunta trumf­ne.

A uvi­dí­me také to, jest­li se za pár let dočká­me sed­mič­ky Mission: Impossible. Někteří zlí jazy­ko­vé tvr­dí, že šlo mož­ná o posled­ní film série, já bych se ovšem vsa­dil, že Tom bude ská­kat po budo­vách i v pět­a­še­de­sá­ti. On sám v jed­nom roz­ho­vo­ru nedáv­no se šibal­ským úsmě­vem pro­hlá­sil, že akč­ních fil­mů a kaska­dér­ských kous­ků se nikdy nevzdá.


Pažótí verdikt: 95 %

Autor:
0

ŠTEFAN MARGITA

ZAHÁJÍ FESTIVAL ZLATÁ PRAHA — Dne 19. září 2018 na Nové scéně pražského Národního divadla zahájí koncert „Štefan Margita a jeho hosté“ Mezinárodní televizní festival Zlatá Praha. Populární pěvec pozve posluchače a diváky nejen do světa opery, ale vezme je i na výlet do žánrů, ve kterých je mu taky moc dobře a tím představí i své nové album Mapa lásky. „Pokud jde o hosty, tak Hanka byla jasná od prvního momentu“, vypráví Margita. „A s dalšími hosty jsem už buď spolupracoval, nebo spolupracovat znovu budu. Pozval jsem si báječné sopranistky Kateřinu Kněžíkovou a Simonu Šaturovou a také zpěváka a skladatele Martina Chodúra. Každý z hostů si zazpívá svou vlastní píseň nebo árii, a pak si spolu zazpíváme duet. Pevně věřím, že to bude pestrý a repertoárově zajímavý koncert. Všechny nás doprovodí Epoque Orchestra s dirigentem Janem Kučerou a moderátorem večera bude Libor Bouček“. Navíc Štefan Margita chystá jen a jen pro tento večer velké překvapení, které chce do poslední chvíle utajit.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

To dáme, dědo – přiměřeně nevýchovné příběhy

Přiměřeně nevý­chov­né vyprá­vě­ní o tom, co všech­no může kluk zažít, když má pove­de­né­ho dědu.

„Když má člo­věk vyda­ře­né­ho dědu, co víc si může přát“.

Kniha obsa­hu­je 3 vtip­né pohád­ky, kte­ré potě­ší a poba­ví nejed­no dítě, ale i dospě­lé­ho. Ilustrace Mirka Vostrého jsou oprav­du vese­lé a bez­vad­né dopl­ňu­jí všech­ny pohád­ky. …

Autor:
1

Místo Vinnetoua bude Terence Hill v Podivném dědictví

Česká komerč­ní tele­vi­ze ukon­či­la vysí­lá­ní Vinnetouovek a nahra­di­la dal­ším Westernem z Itálie. Očekávejte ale dal­ší­ho Funèse, Bažanty a tře­tí pokra­čo­vá­ní Mission: Impossible  a Jurské par­ku. Připomínám doku­ment Roman Polanski: Pravdivý pří­běh.…

Autor: