Měsíční archiv Srpen 2018

0

Už vás někdy napadlo, kolik morčat se vejde do letadla?

Milujete čís­la a mate­ma­ti­ku v kom­bi­na­ci se ztřeš­tě­ný­mi nápa­dy? Tak pak se vám tato kni­ha bude veli­ce zamlou­vat, pro­to­že spo­lu s ní a s čís­ly si uži­je­te spous­tu „počet­ní“ zába­vy.

Čas od času nás děti oslo­ví s otáz­kou jako napří­klad „Kolik je v pta­čím hnízdě vět­vi­ček?“ Jak dale­ko jsou od nás mra­ky? Kolik balón­ků bude potře­ba, aby mě doká­za­ly zved­nout?“ a spous­tu jiných podob­ných otá­zek. Ostatně dět­ská fan­ta­zie nezná mezí.

Kde ale hle­dat odpo­vě­di na tyto zví­da­vé otáz­ky, na kte­ré jen těž­ko doká­že­me sami odpo­vě­dět? Neházejte flin­tu do žita, pro­to­že tahle kni­ha vám uká­že, že k samot­né­mu řeše­ní těch­to podiv­ných otá­zek se lze snad­no a jed­no­du­še dopo­čí­tat sami, aniž bys­te saha­li po inter­ne­tu nebo nauč­ných pub­li­ka­cích.

Byla jsem vel­mi mile pře­kva­pe­na tím, co všech­no lze jed­no­du­še a hlav­ně zábav­nou for­mou dopo­čí­tat, jen ale vědět KDE a JAK začít, to ostat­ní se už odví­je­lo od toho ostat­ní­ho. Všechny vyřče­né otáz­ky jsou násled­ně podrob­ně krok po kro­ku roz­po­čí­ta­né a vysvět­le­né.

„Všechno se to týká mate­ma­ti­ky a všech­no je to zábav­né.“

Stejně jako já, i vy bude­te pře­kva­pe­ni tím, co všech­no za podiv­né dota­zy napadlo děti a fanouš­ky „Zábavné mate­ma­ti­ky pod pol­štář“; a co všech­no nako­nec lze spo­čí­tat a čeho vše­ho se dopo­čí­tat...

Ale pozor! V kni­ze se lehce sklouz­nout k počí­tá­ní vyso­kých čísel, ale není se čeho bát, pro­to­že bude­te kni­hou postup­ně vede­ni a pro­vá­ze­ni tak, abys­te se nau­či­li, jak jed­not­li­vé pro­blémy sami vyře­šit bez jaké­ko­liv pomo­ci. Není to úžas­né?

Příručka pro malé mate­ma­ti­ky je obo­ha­ce­ná o ztřeš­tě­né a úsměv­né obráz­ky plné bláz­nov­ství, dopl­ně­né o pře­kva­pi­vé a neče­ka­né odpo­vě­di a mate­ma­tic­ké výpo­čty. A jeli­kož „mate­ma­ti­ka před­sta­vu­je moc“, sta­ne se vám tato pub­li­ka­ce prak­tic­kým rád­cem, jak najít odpo­věď na jakou­ko­liv polo­že­nou „počet­ní“ otáz­ku.

Kniha je roz­dě­le­na do šes­ti úžas­ných kapi­tol, kte­ré jsou dále roz­dě­le­ny na pod­ka­pi­to­ly před­sta­vu­jí­cí již samot­né podiv­né otáz­ky a jejich násled­né řeše­ní.

1. kapi­to­la - Zvířecí mate­ma­ti­ka

2. kapi­to­la - Zdivočelá pří­ro­da

3. kapi­to­la - Matematika pro­chá­zí žalud­kem

4. kapi­to­la - Váš život v čís­lech

5. kapi­to­la - Země a její přá­te­lé

6. kapi­to­la - A teď počí­tej z hla­vy

A prá­vě tato posled­ní, šes­tá kapi­to­la může všem zví­da­vým dětem slou­žit jako mne­mo­tech­nic­ká pomůc­ka nebo malý tahák, pro­to­že obsa­hu­je sedm ele­gant­ních tri­ků, kte­rý­mi vaše děti ohro­mí všech­ny své kama­rá­dy, a to pře­de­vším v rych­los­ti počí­tá­ní.

Pokud vás zají­ma­jí ztřeš­tě­nos­ti, jako tře­ba kolik včel by doká­za­lo napl­nit medem celý džbá­nek, nebo kolik je na svě­tě psů, pak je tato kníž­ka plná mate­ma­ti­ky a zába­vy přes­ně pro vás, a navíc se k odpo­vě­dím sami dopo­čí­ta­jí.

KOLIK MORČAT SE VEDE DO LETADLA?

Odpovědi na nej­zá­lud­něj­ší dět­ské otáz­ky

Napsala: Laura Overdecková

Překlad: Helena Haraštová

Vydalo nakla­da­tel­ství CPRESS v Brně roku 2018

Vydání prv­ní

Počet stran: 137

ISBN: 978-80-265-0770-3

Autor:
0

NEOTVÍREJ TUHLE KNIHU. Přečti si něco jiného!

Každý ví, že nej­lé­pe chut­ná zaká­za­né ovo­ce, a ani tady to není výjim­kou.

Tahle kni­ha od aus­tral­ské­ho roz­hla­so­vé­ho hla­sa­te­le a komi­ka Andyho Leea poba­ví doslo­va všech­ny věko­vé kate­go­rie.

Sice si v této kni­ze moc nepoč­te­te, ale za to se s ní doslo­va dost poba­ví­te. Je to vel­mi ori­gi­nál­ní, nevšed­ní kni­ha, kde ilu­stro­va­ných obráz­ků i psa­né­ho tex­tu je dosti poskrov­nu, ovšem na samot­né kva­li­tě kni­hy to nijak neu­bí­rá, spí­še nao­pak.

Odvážíte se tuto kni­hu nako­nec otevřít a dolis­to­vat až na posled­ní strán­ku, či niko­liv? Otevřete ji ane­bo se postup­ně na jed­not­li­vých strán­kách nechá­te odra­dit od její­ho dočte­ní až do úpl­né­ho kon­ce?

A co když bude nej­lep­ší, když tuhle kni­hu radě­ji odlo­ží­te a podí­vá­te se po jiné ved­lej­ší kni­ze, mož­ná dale­ko lep­ší, a tuhle kni­hu pros­tě bude­te igno­ro­vat? Samozřejmě že ne! To bys­te se okrad­li o tu oprav­do­vou zába­vu!

Pokud vám odva­ha dovo­lí, a nako­nec se dosta­ne­te až na posled­ní strán­ku, bude­te veli­ce pře­kva­pe­ni tím, co nako­nec obje­ví­te, a co na vás doslo­va vysko­čí z posled­ní strán­ky.

Možná, že tepr­ve potom si uvě­do­mí­te, že někdy dob­ře míně­né rady mají svůj hlub­ší smy­sl a urči­tý důvod.

Ilustrace jsou vel­mi pou­ta­vé a barev­né, lec­kdy umís­tě­né přes celou strán­ku nebo dvou­strán­ku, jin­dy nao­pak zůstá­vá celá strán­ka jen barev­ná, aniž by na ní bylo coko­liv nama­lo­vá­no či napsá­no.

Jednotlivé obráz­ky budou děti lákat nejen svo­jí jed­no­du­chos­tí, ale záro­veň i doko­na­lou pro­pra­co­va­nos­tí týka­jí­cích se emo­cí hlav­ní­ho hrdi­ny. Hned tak z jeho tvá­ře a posto­je roz­po­zna­jí, kdy se zlo­bí, kdy tru­cu­je, kdy je zou­fa­lý, naštva­ný ane­bo kdy zuří.

Ač kni­ha své čte­ná­ře neo­bo­ha­tí o žád­né vel­ké myš­len­ky, přec jí bude­te, stej­ně tak jako my milo­vat a vra­cet se k ní, brát do ruky, otví­rat a nechat se uná­šet „jed­no­du­chou“ zába­vou.

Tahle kni­ha vás bude oprav­du bavit, chyt­ne nejen vás, ale hlav­ně vaše děti, kte­ré tak rády nepo­slou­cha­jí a mají svo­jí vlast­ní hla­vu. Ostatně tady s touhle kni­hou v ruce mají dovo­le­no vše, dokon­ce i poru­šo­vat dob­ře míně­né rady hlav­ní­ho hrdi­ny.

Napsal: Andy Lee

Vydalo nakla­da­tel­ství Computer Press v Brně roku 2018

Vydání prv­ní

Počet stran: 32

ISBN: 978-80-251-4897-6

Autor:
0

BEAR GRYLLS UČÍ CELEBRITY, JAK PŘEŽÍT

Ve svém pořa­du - hitu Discovery Channel - Nutné k pře­ži­tí (Ultimate Survival) Bear Grylls uká­zal divá­kům, jak pře­žít v těch nej­ex­trém­něj­ších teré­nech svě­ta. S tím se ale nespo­ko­jil a poved­lo se mu zajít ješ­tě dál – v doku­men­tár­ní sérii V divo­či­ně s Bearem Gryllsem (Running Wild with Bear Grylls), jejíž čtvr­tá řada star­tu­je na Discovery Channel již 3. září 2018 ve 22:00, se roz­ho­dl při­b­rat na svo­je expe­di­ce par­ťá­ky. A to rov­nou z řad svě­to­vých celebrit!

Angličan Bear Grylls pra­co­val celý život na doko­na­lém ovlád­nu­tí tech­nik pře­ži­tí. Přelet na parag­li­du přes Angel Falls, výpra­va na Everest nebo obe­plu­tí Velké Británie na skút­ru – to je pou­hý zlo­mek výzev, se kte­rý­mi se doká­zal poprat. Jak si ale v (pro něj již poměr­ně běž­ných) situ­a­cích doká­že pora­dit oby­čej­ný smr­tel­ník? V před­cho­zích třech séri­ích jsme moh­li vidět kde­co – ame­ric­ký herec Ben Stiller čelil úska­lím nej­se­ver­něj­ší­ho skot­ské­ho ost­ro­va Skye, legen­dár­ní „pret­ty woman“ Julia Roberts s Bearem absol­vo­va­lo vyčer­pá­va­jí­cí ana­bá­zi skr­ze keň­ské ste­pi. S teh­dej­ším nej­moc­něj­ším mužem svě­ta Barackem Obamou zdo­lal Exit Glacier, popu­lár­ní cíl horo­lez­ců na Aljašce, a na vrcho­lu s ním dis­ku­to­val o nebez­pe­čí glo­bál­ní­ho otep­lo­vá­ní. Zmiňovaný ledo­vec se totiž stal jed­ním z nej­vi­di­tel­něj­ších sym­bo­lů nebez­pe­čí, kte­rá pla­ne­tě hro­zí v důsled­ku změn kli­ma­tu.

Známé osob­nos­ti zážit­ky jejich před­chůd­ců neod­ra­zu­jí. Naopak – ve čtvr­té sérii se setká­me s dal­ší osmič­kou odváž­ných, kte­ří se roz­hod­li svě­řit svůj osud do rukou nezná­měj­ší­ho svě­to­vé­ho sur­vi­va­lis­ty. Na koho se může­me těšit?

Lena Headey pat­ří mezi nej­lé­pe pla­ce­né tele­viz­ní tvá­ře sou­čas­nos­ti a jako krá­lov­na Cersei Lannister z Game of Thrones je zvyk­lá na lec­cos. Na tele­viz­ních obra­zov­kách si ji vět­ši­na z nás spo­ju­je s odzbro­ju­jí­cí sobec­kos­tí a agre­si­vi­tou. Pyrenejský polo­ostrov zná dob­ře z natá­če­ní, teď mu ale bude čelit ve vší syro­vos­ti. Beara dopro­vo­dí na trip do špa­něl­ských pra­le­sů. Ty jsou pověst­né tím, že se hemží růz­ný­mi dru­hy pavou­ků – a to je jed­na z věcí, kte­rou hereč­ka nesne­se. Při poby­tu v divo­či­ně se Lena roz­po­ví­dá i o nej­těž­ším obdo­bí živo­ta – počát­cích herec­ké kari­é­ry spo­je­ný­mi s bojem s depre­sí.

Zdá se, že teni­so­vá legen­da Roger Federer s Bearem tolik nevy­stu­pu­je ze své kom­fort­ní zóny. Jejich cílem jsou Švýcarské Alpy, tedy domi­nan­ta Federerovy domo­vi­ny. Po zamrz­lých vodo­pá­dech se ale ani Švýcaři nepo­hy­bu­jí den­no­den­ně. Na zamrz­lém jeze­ře se pro­je­ví i vyna­lé­za­vost, kte­rá tenis­to­vi dopo­moh­la k mno­ha vítěz­stvím na nej­pres­tiž­něj­ších svě­to­vých grand­sla­mech, když pro sebe a své­ho sou­put­ní­ka v mži­ku oka vyro­bí z teni­so­vých raket sněž­ni­ce. Roger Federer má ve zvy­ku vyhrá­vat. Povede se mu to beze šrá­mu i ten­to­krát?

V dal­ších epi­zo­dách budou nástra­hám divo­či­ny čelit her­ci Joseph Gordon-Levitt, Don CheadleScott Eastwood, hereč­ky Keri RussellUzo Aduba, nebo taneč­ní super­star Derek Hough.…

Autor:
0

Staré cesty v krajině Středních Čech

Cesty lidi spo­jo­va­ly, ale také výraz­ně ovliv­ňo­va­ly život jed­not­li­vých lidí i spo­le­čen­ství. Historie lid­stva je spo­je­na také s pohy­bem v kra­ji­ně a postup­né spo­le­čen­ské změ­ny se význam­ně podí­le­jí i na vede­ní ste­zek a cest, kte­ré spo­jo­va­ly význam­ná síd­la i význam­ná mís­ta. Cesty neslou­ži­ly jen k pře­su­nu zbo­ží a lidí, ale měly také výraz­nou funk­ci při pře­dá­vá­ní infor­ma­cí. I v dneš­ní době odrá­že­jí sil­nič­ních komu­ni­ka­ce potře­by i tech­nic­kou vyspě­lost sou­čas­nos­ti, ale je zají­ma­vé se podí­vat zpět do his­to­rie a pozná­vat, co vše s roz­vo­jem doprav­ních cest vlast­ně sou­vi­sí.

Velmi obsáh­lá kni­ha má 677 stran zapl­ně­ných množ­stvím růz­no­ro­dých infor­ma­cí. Cesty jsou hlav­ním téma­tem, ale auto­ři se díva­jí na celou pro­ble­ma­ti­ku doprav­ních cest pěk­ně zeši­ro­ka. První kapi­to­la, nazvá­na Prameny výzku­mu sta­rých komu­ni­ka­cí, dosti obsaž­ně popi­su­je nejen dokla­dy o docho­va­ných čás­tech nej­star­ších sil­nič­ních úse­ků, ale také sna­hy o zachy­ce­ní popi­su doprav­ních tras v teré­nu i dostup­né mapo­vé pod­kla­dy. Silniční stav­by i jejich zkou­má­ní jsou v této čás­ti vní­má­ny také v celo­ev­rop­ském kon­tex­tu.  Autoři jed­nak vyu­ží­va­jí cita­ce sta­rých tex­tů, záro­veň nabí­zí vlast­ní úva­hy a závě­ry zhod­no­ce­ní pod­mí­nek, jak se postup­ně budo­va­ly tra­sy pro pohyb osob nebo pře­voz zbo­ží. Jsou zde uvá­dě­ny čas­to odka­zy na urči­té loka­li­ty, kde se docho­va­ly zbyt­ky cest nebo kde je mož­né vidět změ­ny v reli­éfu kra­ji­ny, kte­ré se díky dlou­ho­do­bé­mu vyu­ží­vá­ní urči­té tra­sy vytvo­ři­ly.

Zajímavé je, že pra­vi­dla vede­ní sta­rých cest, kte­ré auto­ři for­mu­lu­jí, lze dob­ře apli­ko­vat i v dneš­ní době. Pravidlo pří­mé ces­ty je nut­né stá­le respek­to­vat z časo­vých důvo­dů i dnes. Pravidlo suché ces­ty bylo zajis­té důle­ži­těj­ším, než je tomu nyní, pro­to­že dnes stav­by mos­tů umož­ní pře­ko­nat mokři­ny, řeky i vel­ké vod­ní nádr­že. O tom se našim před­kům moh­lo jen zdát a pře­ko­nat pod­má­če­ná mís­ta nebo vod­ní toky stá­lo v minu­los­ti hod­ně úsi­lí nebo čas pro objízd­nou tra­su navíc. Pravidlo bez­peč­né tra­sy stá­le pla­tí a je i dnes vel­mi důle­ži­té. Cesty v dobách minu­lých ukrý­va­ly nebez­pe­čí nejen ve špat­ných pově­tr­nost­ních pod­mín­kách, ale také bylo nut­né vést ces­tu vhod­ným teré­nem a sku­teč­né nebez­pe­čí se ukrý­va­lo v samot­ných lidech. Je zají­ma­vé, že i v sou­čas­nos­ti je bez­peč­nost sil­nič­ní­ho pro­vo­zu pro­blé­mem, kte­rý řeší nejen poli­cis­té, ale také doprav­ní inže­ný­ři nebo psy­cho­lo­go­vé. Přestože se sta­ví sil­ni­ce pod­le norem a s ohle­dem na sní­že­ní rizi­ko­vých míst, i tak zůstá­vá člo­vě­ku nebez­peč­ný zase člo­věk. Už to nejsou lap­ko­vé a lupi­či, ale urči­tá sku­pi­na agre­siv­ních a nezod­po­věd­ných řidi­čů. A posled­ní pra­vi­dlo nejmen­ších nákla­dů je také v sou­čas­né době veli­ce aktu­ál­ní. Stavby sil­nic jsou sice nesrov­na­tel­ně draž­ší, než tomu bylo v minu­los­ti, ale stav­ba mos­tu, nebo zajis­tit údrž­bu cest byly nut­né vždy. Řešení byla různá, pod­le mož­nos­tí, zna­los­tí i na zákla­dě pově­ře­ní a povin­nos­tí.

Obsahově kni­ha zachy­cu­je také his­to­rii stu­dia a doku­men­ta­ce cest včet­ně sta­rých mapo­vých pod­kla­dů. Další část je věno­vá­na také pro­ble­ma­ti­ce sídel a objek­tů, kte­ré ces­ty spo­ju­jí nebo jsou umís­tě­né podél doprav­ních cest. Kapitoly 4. a 6. tvo­ří pří­pa­do­vé stu­die urči­tých loka­lit ve Středočeském kra­ji. Jednotlivé stu­die zahr­nu­jí urči­tou tra­su, její vývoj, změ­ny i spo­le­čen­ské sou­vis­los­ti. Souhrnné mapy Středočeského kra­je s vyzna­če­ním jed­not­li­vých stu­do­va­ných loka­lit jsou umís­tě­ny na před­ní a zad­ní před­sád­ce.

Kniha je vel­mi obsáh­lá a obsa­hu­je nejen množ­ství úda­jů, kte­ré se vzta­hu­jí k růz­ným doprav­ním tra­sám, ale také množ­ství vysvět­li­vek a odka­zů, kte­ré sou­vi­sí nejen s urči­tou loka­li­tou a tra­so­vá­ním cest, ale nabí­zí dal­ší zají­ma­vé úda­je o zdro­jích infor­ma­cí, objek­tech umís­tě­ných na tra­se, atd. Je zde mno­ho pří­kla­dů, cita­cí a pocho­pi­tel­ně nechy­bí ani úva­hy auto­rů. Texty jsou dopl­ně­ny boha­tým obra­zo­vým mate­ri­á­lem, kte­rý tvo­ří kopie sta­rých map, obra­zy, foto­gra­fie, a digi­tál­ní zob­ra­ze­ní reli­éfů kra­ji­ny.

Autorský kolek­tiv tvo­ří Pavel Bolina, Václav Cílek a Tomáš Klimek, ale jaký byl sku­teč­ný vklad kaž­dé­ho ze jme­no­va­ných na vzni­ku a tvor­bě kni­hy, se mi nepo­da­ři­lo roz­luš­tit. Jejich jmé­na nejsou uve­de­ny ani u jed­not­li­vých kapi­tol. A také v úvo­du a před­mluvě hovo­ří autor­ský kolek­tiv jako jeden muž, což je ško­da. U kni­hy, kte­rá má odbor­né zamě­ře­ní, bych oče­ká­va­la, že kaž­dý z auto­rů vne­se do kni­hy svůj oso­bi­tý náhled na celou pro­ble­ma­ti­ku.

Budu tedy hovo­řit dále o auto­rech, jak se vypo­řá­da­li s daným námě­tem a v čem je pub­li­ka­ce zají­ma­vá a pří­nos­ná. V kapi­to­le věno­va­né ději­nám výzku­mu sta­rých cest při­po­mí­na­jí auto­ři počát­ky vede­ní cest v rám­ci Evropy i loka­li­ty, kde je mož­né dosud vidět čás­ti sta­rých povrchů cest i nej­star­ší docho­va­né doprav­ní stav­by. Nechybí ani popis sta­rých doku­men­tů a zhod­no­ce­ní prv­ních písem­ných popi­sů tras. Je to sice obsa­ho­vě zají­ma­vé čte­ní, ale roz­sa­hem mi při­pa­dá pře­di­men­zo­va­ná pře­de­vším část věno­va­ná sta­rým mapám. Poměrně čti­vé napsa­né jsou kapi­to­ly 4. a 5., kde se auto­ři zamě­ři­li na pře­ko­ná­vá­ní vod­ních toků a sou­vis­los­tem mezi vede­ním cest a růz­ným typům sídel. Ať jsou to stav­by cír­kev­ní, hra­dy, osa­dy a měs­ta. Právě tady je nej­ví­ce kon­krét­ních pří­kla­dů, kte­ré uka­zu­jí sou­vis­los­ti mezi čin­nos­tí lidí a potře­bě zajiš­tě­ní pohy­bu osob, nákla­dů i infor­ma­cí, v kaž­dém his­to­ric­kém obdo­bí. Hodně detail­ně zpra­co­va­né infor­ma­ce jsou obsa­hem kapi­to­ly 6., kde jsou pre­zen­to­vá­ny výsled­ky regi­o­nál­ních stu­dií urči­tých loka­lit. Jsou to mate­ri­á­ly uce­le­né a kro­mě kon­krét­ních úda­jů jsou zde uve­de­ny zdů­vod­ně­ní a vysvět­le­ní, jak je mož­né vede­ní jed­not­li­vých tras dolo­žit. Díky tomu jsou tex­ty plné infor­ma­cí, kte­ré mohou oce­nit pře­de­vším odbor­ní­ci a bada­te­lé se zamě­ře­ním na stu­di­um sta­rých cest.

Kniha je dopl­ně­na také o slov­ní­ček, věc­ný rejstřík a rejstřík míst. Vzhledem k tomu, že je v kni­ze hod­ně obra­zo­vé­ho mate­ri­á­lu, oče­ká­va­la bych u slov­níč­ku pří­pad­né odka­zy. Ale pozor­ný čte­nář si nej­spíš pora­dí pří­mo při čte­ní tex­tu a nebu­de čekat na vysvět­lu­jí­cí slov­ní­ček. U někte­rých obec­ných jmen uve­de­ných ve věc­ném rejstří­ku mám tro­chu pro­blém. Jak mám hle­dat na 184 strán­kách slo­vo hrad?

Jako celek půso­bí kni­ha sice jed­not­ně, ale je v ní patr­ný dvo­jí pří­stup i způ­sob zpra­co­vá­ní uve­de­né pro­ble­ma­ti­ky. Jako by se kni­ha sklá­da­la ze dvou čás­tí. Je ško­da, že se tak roz­sáh­lé dílo neroz­dě­li­lo do dvou pub­li­ka­cí, kte­ré by na sebe tema­tic­ky nava­zo­va­ly.

Každopádně však jde o dílo zají­ma­vé a oje­di­ně­lé, kte­ré může dob­ře poslou­žit ke stu­diu stu­den­tům i odbor­né veřej­nos­ti. I když si v závě­ru kni­hy auto­ři tro­chu stýs­ka­jí na pří­liš­nou akti­vi­tu a nespo­lu­prá­ci “detek­to­rá­řů“, přes­to ve svém cel­ku vyzní­vá kni­ha pozi­tiv­ně s obdi­vem k čin­nos­ti před­cho­zích gene­ra­cí.

Hodnotím 70 %


  • Žánr: Literatura nauč­ná, Historie, Příroda, zví­řa­ta
  • Vydáno: 2018, Academia
  • 1. vydá­ní ori­gi­ná­lu: 2018
  • Počet stran: 692
  • Vazba kni­hy: pev­ná / váza­ná
  • ISBN: 978-80-200-2831-0
Autor:
0

MICHAEL JACKSON zpátky v čase, aneb život a dědictví krále popu

Knihy spi­so­va­te­le, disdžo­ke­je a mode­rá­to­ra Daryla Easlea se zamě­řu­jí na jeho oblí­be­né osob­nos­ti, mezi kte­ré pat­ří excen­t­ric­ké popo­vé hvězdy a inter­pre­ti popu­lis­tic­ké afro-americké hud­by. Rovněž se zabý­vá pro­gre­siv­ním rockem.

O Michaelu Jacksonovi se toho napsa­lo hod­ně, ale nejdo­jem­něj­ší pro­slov pochá­zel z úst jeho dlou­ho­do­bé­ho spo­lu­pra­cov­ní­ka Bruce Swediena. „Michael Jackson byl nej­lep­ší. Nejen jako zpě­vák, ale i jako hudeb­ník. Sice uměl hrát jen troš­ku na pia­no, ale on pros­tě na hudeb­ní nástro­je nehrál. Jeho nástro­jem byl hlas a jeho nápa­dy. Můj a Quincyho nástroj bylo, mys­lím, stu­dio. Pracovat pro Michaela bylo tak skvě­lé: pořád jsme posou­va­li hudeb­ní hra­ni­ce. No neměl já to ale štěs­tí?“

Ale jaký ve sku­teč­nos­ti byl život Michaela Jacksona? O celém jeho živo­tě, o jeho nápa­dech, vze­stu­pech i pádech, je prá­vě tato kni­ha, jež mapu­je celý jeho život a roze­bí­rá nej­růz­něj­ší téma­ta od měsíč­ní chůze, mač­ká­ní roz­kro­ku až po běle­ní kůže, o závis­los­ti na lécích a spous­tu dal­ší­ho.

Otevírá všech­ny jeho tři­nác­té kom­na­ty, kte­ré by mož­ná nej­ra­dě­ji nechal pro vždy uzamče­né.

Michael Joseph Jackson, král popu, pro­du­cent nej­pro­dá­va­něj­ší­ho alba a muž, kte­rý se v showbyz­ny­su pohy­bo­val více­mé­ně celých pade­sát let své­ho živo­ta, byl za mrt­vé­ho pro­hlá­šen dne 25. červ­na 2009 odpo­led­ne, ve 2 hodi­ny a 26 minut paci­fic­ké­ho času. Dvě hodi­ny nato, co byl nale­zen v bez­vě­do­mí ve svém domě na North Carolwood Drive 100 v Holmby Hills, jej pře­vez­li do lékař­ské­ho cen­t­ra UCLA Ronald Reagan Medical Centre na Westwood Plaza v Los Angeles.

Ochromující zprá­va se šíři­la rych­los­tí bles­ku. O smr­ti infor­mo­val bra­tr Jermaine: „Je to těž­ké. Můj bra­tr, legen­dár­ní král popu, ode­šel ve čtvr­tek 25. červ­na ve 14:26 odpo­led­ne. Lékaři se domní­va­jí, že u něj nasta­la zásta­va srd­ce.“

„Svět je v šoku, ale on sám, více než kdo­ko­liv jiný, něja­kým způ­so­bem tušil, jaký bude jeho osud. A měl prav­du.“ (Lisa Marie Presley)

„Možná, že už tě teď necha­jí být, Michaeli.“ (Marlon Jackson)

„Tato tragé­die by nás měla nau­čit vážit si daru živo­ta, dokud jsme ješ­tě na svě­tě.“ (Bee Gees)

Michael Jackson se s postu­pu­jí­cí dobou uka­zu­je být tím nej­vý­znam­něj­ším uměl­cem dva­cá­té­ho sto­le­tí. Nejde jen o to, že byl nej­ú­spěš­něj­ší komerč­ně, ale i o to, že se upřím­ně sna­žil pro­po­jit a sla­dit čer­nou i bílou hud­bu, a to zce­la novým způ­so­bem. Samotný fakt, že on sám ztě­les­ňo­val ten­to expe­ri­ment o pro­po­je­ní čer­no­cha bělo­cha, to činí ješ­tě zají­ma­věj­ším.

V této kni­ze ‚máte mož­nost Michaelovým živo­tem a kari­é­rou pro­chá­zet pozpát­ku, i když on sám pra­co­val tím nej­rych­lej­ším tem­pem, jakým dove­dl - a to vždy vpřed!

Michael Jackson vedl život jako všech­ny celebri­ty. Od svých jede­nác­ti let věděl na vlast­ní kůži, co je to být slav­ný, ale teh­dy ješ­tě jis­tě netu­šil, co ho všech­no čeká. Dvořil se slá­vě, mys­lel glo­bál­ně, ale jako vel­mi styd­li­vé­mu muži mu neu­stá­le chy­bě­la osob­ní svo­bo­da a trá­pi­ly ho spe­ku­la­ce médií. Jen málo lidí doká­za­lo před­po­vě­dět roz­sah úspě­chu, kte­rý na Michaela Jacksona čekal po vydá­ní dal­ší des­ky pod názvem Thriller.

Kniha retrospek­tiv­ně doku­men­tu­je život, úspě­chy, ale i život­ní eska­pá­dy Michaela Jacksona od jeho počá­teč­ní­ho půso­be­ní v rodin­né sku­pi­ně s jeho bra­t­ry v „Jacksons“, až po jeho osa­mo­stat­ně­ní se a dání se na sólo­vou kari­é­ru.

Rozebírá všech­ny kon­tro­verz­ní téma­ta a skan­dá­ly, jež měla vel­ký vliv na Michaelův život jako je obvi­ně­ní ze sexu­ál­ní­ho zne­u­ží­vá­ní Gauna Arviza. O jeho sícle v Neverladnu, jež se sta­lo sym­bo­lem a měřít­kem Jasksonova úspě­chu, mohy­lou pro samot­né­ho uměl­ce.

Kromě toho vše­ho se kni­ha věnu­je i jeho sou­kro­mé­mu živo­tu, jeho rodi­ně a dětem, kte­ré ros­tou a vyprá­vě­jí pří­běhy o něm, o jeho bra­t­rech a loa­jál­ní nahrá­va­cí spo­leč­nos­ti, jež peču­jí o jeho odkaz. A v nepo­sled­ní řadě doku­men­tu­je jeho roz­sáh­lou a tvor­bu.

Když víte, že tohle bude něco výji­meč­né­ho. (Michael Jackson)

Kniha, kte­rá se lehce čte, ale přes­to je plná váš­ni­vých témat, odha­lu­je jak vznět­li­vý byl Jacksonův otec Joe, o tom, že Michael Jackson nikdy nepro­žil sku­teč­né dět­ství, a mož­ná i pro­to v jádru duše jím zůstal navždyc­ky. Michael Jackson své děti oprav­du milo­val, ale i on byl sám jako dítě, dělal mnoh­dy věci, kte­ré ostat­ní dospě­lí vní­ma­li jako pochy­be­ní.

Autor zde roze­bí­rá téma plas­tic­kých ope­ra­cí, hovo­ří o jeho die­tě, změ­ně image. Rozebírá jeho „měsíč­ní chůzi“, z kte­ré všich­ni měli husí kůži, pro­to­že se pohy­bo­val dopře­du, ale při­tom se zdá­lo, že klou­že doza­du.

Michael před­vá­děl na pódiu husar­ské kous­ky a jeho zpěv byl pros­tě úžas­ný a vyzrá­lý. Jacksonova tou­ha zůstat na výslu­ní zna­me­na­la, že musel rea­go­vat na nej­no­věj­ší zvu­ko­vé a nahrá­va­cí tren­dy a neu­stá­le moder­ni­zo­vat své stu­di­o­vé vyba­ve­ní. Během všech těch­to udá­los­tí se Jackson věno­val tomu, co uměl nej­lé­pe, bavil sta­di­o­ny plné lidí a fanouš­ků, magií své hud­by.

Michael Jackson - král popu, pro­du­cent nej­pro­dá­va­něj­ší­ho alba, a muž, kte­rý se v show-byznysu pohy­bo­val více­mé­ně celých 50 let živo­ta. Byl jed­ním z nej­ta­len­to­va­něj­ších, kte­ří se v té době obje­vi­li...

Prostřednictvím této kni­hy sku­teč­ně nahléd­ne­te do živo­ta toho­to génia, pozná­te jeho démo­ny a hlav­ně jeho hud­bu, kte­rá zane­cha­la nesma­za­tel­nou sto­pu po celém svě­tě.

Navíc je tato kni­ha dopl­ně­na 200 foto­gra­fie­mi, časo­vou osou Jacksonova živo­ta a kom­plet­ní dis­ko­gra­fií a před­mluvou bube­ní­ka Ndugu Chanclera.

Všichni jsme zestár­li, ale Michael Ne. Jeho odkaz žije dál!!!

 

MICHAEL JACKSON. Zpátky v čase

Napsal: Daryl Easlea

Předmluva: Ndugu Chancler

Překlad: Eva Samih

Vydalo nakla­da­tel­ství Dobrovský s.r.o. v roce 2017

Počet stran: 242

ISBN: 978-80-7390-757-0

Autor:
0

PAVEL HAAS QUARTET

GRAMOPHONE AWARDS 2018 — Britský hudební měsíčník Gramophone vyhlásil v pátek 31. srpna vítěze cen Gramophone Awards 2018. Album vydané Supraphonem s nahrávkou Dvořákových kvintetů v podání Pavel Haas Quartet získalo ocenění v kategorii „Komorní hudba“. Slavnostní předání prestižních cen se uskuteční 13. září 2018 v jednom ze sálů De Vere Grand Connaught Rooms v londýnské čtvrti Covent Garden.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

Akta X - S11E05 - Ghouli (největší překvapení 11. série)

Pokud se cíle­ně vyhý­bá­te spo­i­le­rům, ať už ve for­mě ofi­ci­ál­ních upou­tá­vek či nekon­čí­cích debat na soci­ál­ních sítích, dělá­te zatra­ce­ně dob­ře. Epizoda Ghouli pro vás bez jakých­ko­liv dal­ších debat bude nej­vět­ším pře­kva­pe­ním 11. série. To, co se v prv­ních dese­ti minu­tách tvá­ří jako ta nej­kla­sič­těj­ší ze všech kla­sic­kých monster-of-the-week epi­zod, totiž záhy doros­te v myto­lo­gii jako řemen, vrcho­lí­cí v rodin­ném zno­vushle­dá­ní, na kte­ré fanouš­ci Akt X čeka­li pat­náct let.…

Autor:
0

A co když je to jinak. Věčné pravdy mají krátký život.

Tato kni­ha uka­zu­je, že během živo­ta se učí­me mno­ha věcem jenom pro­to, abychom zjiš­ťo­va­li (zno­vu a zno­vu), že vět­ši­na toho, co jsme si osvo­ji­li, je buď­to chyb­ná nebo ire­le­vant­ní. Velká část naše­ho moz­ku se s tím doká­že sice vyrov­nat; men­ší, hlub­ší část to však nedo­ká­že. Nikdy nemů­že­me vědět, co bude a nebu­de.

Dějiny myš­le­ní jsou jen obra­zem chyb, při­čemž kaž­dá nová gene­ra­ce, pře­hod­no­cu­je a opra­vu­je chy­by té před­cho­zí. (Brian Greene)

Co když se ale ple­te­me doo­prav­dy v něčem oprav­du závaž­ném? Člověk při­ro­ze­ně dospě­je k pocho­pe­ní, že nemů­že věci, kte­ré všich­ni pova­žu­jí za jis­té, vědět s urči­tos­tí, a přes­ně se dají jen těž­ko ově­řit. A je tu stá­le spous­ta věcí, kte­ré čeka­jí na své obje­ve­ní, a že někte­ré mož­ná ani nikdy sku­teč­ně nepo­zná­me.

Sám autor této kni­hy ve svém prvo­po­čát­ku začal psát nej­pr­ve o vědě, pro­to­že měl za to, že věda je to nej­ú­žas­něj­ší, co kdy lidé děla­li.

„Takže - pokud jste pře­svěd­če­ni, že tím nej­dů­le­ži­těj­ším v lid­ském živo­tě je hle­dá­ní nových poznat­ků, co to zna­me­ná, když před námi již nic nele­ží?

Naše sou­čas­né, dočas­né názo­ry a sta­no­vis­ka tak vypa­da­jí, jako kdy­by exis­to­va­ly vždy a že to, v co jsme byli zvyklí si mys­let, a co si mys­lí­me dnes, tak nadá­le již neze­je žád­ná pro­past, pro­to­že naše vyví­je­jí­cí se před­sta­va rea­li­ty nesa­há dál než ke vče­rej­ší­mu dni.“

Kdybych prá­vě teď četl tuto kni­hu (namís­to toho, abych ji psal), prav­dě­po­dob­ně bych si kla­dl násle­du­jí­cí rozum­né a opod­stat­ně­né otáz­ky: „A co tře­ba význam jed­not­li­vých věcí? Neměli bychom zdů­raz­nit prá­vě tohle? Není význam tím nej­spo­leh­li­věj­ším měřít­kem trva­lé život­nos­ti?“

Kdybych pat­řil mezi ty, kdož mají sklon nesou­hla­sit s čím­ko­li, co zrov­na čtou, mohl bych mít dojem, že autor této kni­hy při­stu­pu­je ke sku­teč­né kva­li­tě mno­ha arte­fak­tů, jako by jen okra­jo­vě sou­vi­se­la s jejich koneč­nou hod­no­tou, a že jeho domněn­ky, nevy­hnu­tel­ně nazna­ču­jí, že na tom, jaké věci doo­prav­dy jsou, zále­ží méně než na náhod­ných spo­le­čen­ských okol­nos­tech a nevy­po­či­ta­tel­ných hod­no­ce­ních od lidí, kte­ří nut­ně nemu­sí vědět, o čem mlu­ví.

Pokud se domní­vá­te totéž, že je má odpo­věď: Máte prav­du. Ne zce­la, ale z vět­ší čás­ti ano. (Zrovna toto lidé sly­šet nechtě­jí.)“

Od téhle kni­hy jsem čeka­la hod­ně; hlav­ně pří­kla­dy, kte­ré budou něja­kým způ­so­bem prak­tic­ké v rám­ci mého oby­čej­né­ho a všed­ní­ho živo­ta. To se bohu­žel nesta­lo.

Toužila jsem poznat někte­ré z domně­lých pravd a polo­pravd, kte­ré se tvá­ří jako prav­dy, ale ve sku­teč­nos­ti tomu tak není. Myslela jsem, že mě autor tyto „věč­né prav­dy“ vyvrá­tí. Sice na pří­kla­dech

vel­mi pěk­ně a názor­ně uka­zu­je, jak „ony věč­né prav­dy“ mají „jepi­čí život“, a že jsou chyb­né, ale nijak můj dosa­vad­ní život neo­bo­ha­ti­ly, nechyt­ly za srd­ce.

Vzhledem k tomu, že se jed­ná o úspěš­né­ho ame­ric­ké­ho auto­ra, nejsou zrov­na zvo­le­né pří­kla­dy moc blíz­ké mně, jakož­to čes­ké­mu čte­ná­ři, a pokud není moc vel­ký fan­da do vše­ho ame­ric­ké­ho, tak se mož­ná bude i tak tro­chu v tex­tu ztrá­cet a nudit.

Kniha je plná zají­ma­vých pohle­dů na domně­lé prav­dy, ale nijak moc zají­ma­vá nebo dech berou­cí téma­ta neče­kej­te. Mě osob­ně tato kni­ha moc neba­vi­la. První polo­vi­nu kni­hy jsem se sna­ži­la peč­li­vě číst strán­ku po strán­ku, ale víc jsem se do toho nuti­la, než si uží­va­la samot­ný pro­ži­tek z čte­ní kni­hy. A dru­hou část kni­hy? Tu jsem už jen oči­ma pře­lét­la s nadě­jí, že by mě snad moh­lo něco koneč­ně zaujmout, ale nesta­lo se tak.

A jaké myš­len­ky jsem si z kni­hy odnes­la? Např. že, logi­ka zkrát­ka pří­liš dob­ře nefun­gu­je, pokud ji apli­ku­je­me na budouc­nost. Nebo že  „Během času se tyto myš­len­ky „uchy­tí ve stín“ - nebo při­nejmen­ším ty, kte­ré se uká­za­ly nespor­né a nevy­vra­ti­tel­né - sta­ly sou­čás­tí běž­né­ho vět­ši­no­vé­ho názo­ru!“

Poslední myš­len­ka, ta mě chy­ti­la nej­ví­ce za srd­ce, a nako­nec jsem se i při čte­ní této kni­hy řídi­la: „Útěchou vám může být, že může­te kdy­ko­li pře­stat dál číst.“

A CO KDYŽ JE TO JINAK. Věčné prav­dy mají krát­ký život

Napsal: Chuck Klosterman

Překlad: Aleš Lisa

Vydalo nakla­da­tel­ství Management Press roku 2018

Vydání prv­ní

Počet stran: 272

ISBN: 978-80-7261-533-9

Autor:
0

ELIŠKA BUOCIKOVÁ

OKO ZA OKO — V červnu letošního roku vyhrála mladá talentovaná zpěvačka, skladatelka a kytaristka Eliška Buociková první ročník vyhledávací soutěže Talent for Stage. Několik dnů poté úspěšně vystoupila na festivalu Votvírák a následně natočila ve studiu The Barn pod producentským dohledem Dana Frimla vlastní písničku Oko za oko. V poslední srpnový den ji spolu s videoklipem vydávají Supraphon a The Barn Production. Na klip se můžete podívat zde: http://y2u.be/CgbpXMvgo-E

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

S knihou „Objev svůj talent“ to bude nejen hračka, ale i zábava

Pokud neví­te, jak pre­ciz­ně vymýš­let pří­běhy a posta­vy, jak pra­co­vat se svý­mi vlast­ní­mi nápa­dy, zce­la urči­tě vám při­jde vhod tato kni­ha od bra­trů McLeodových, jež vás všech­no zábav­nou for­mou nau­čí.

Tito brat­ři, vás krok za kro­kem pro­ve­dou od samot­né­ho začát­ku psa­ní až po vytvo­ře­ní finál­ní­ho díla; ať už je to umě­lec­ké dílo, tele­viz­ní seri­ál, film, komiks nebo kni­ha.

Prostřednictvím této pub­li­ka­ce brat­ři uka­zu­jí, že tohle všech­no, pokud ale­spoň jen tro­chu bude­te chtít a bude­te mít tou­hu a sílu vytr­vat, zvlád­ne­te úpl­ně všech­no. Není nic jed­no­duš­ší­ho, než si spo­leč­ně hrát a pohrát si s růz­ný­mi posta­va­mi, mís­ty, svě­ty, pří­běhy a užít si u toho spous­tu legra­ce. Kniha „Objev svůj talent“ vám vše uká­že a nau­čí.

„S touhle kni­hou dosta­neš pří­le­ži­tost se pře­ko­nat a donu­tit svou fan­ta­zii, aby to roz­je­la na plné obrát­ky.“

Ostatně, koho ale­spoň jed­nou v živo­tě nena­padlo, že by se pus­til do tvo­ře­ní, a zku­sil napsat něja­ký film, komiks, seri­ál nebo kni­hu, ale nako­nec se k tomu neod­hod­lal, pro­to­že nevě­děl jak, ane­bo kde začít. S tou­to kni­hou se nemu­sí­te bát, uká­že vám ten správ­ný směr, kde začít a kudy dál jít.

Kniha obsa­hu­je spous­tu úsměv­ných návo­dů, jak dosáh­nout své­ho vytče­né­ho cíle, ale i zábav­ný obsah, kte­rý si může­te dle vlast­ní libos­ti a fan­ta­zie dopl­nit pod­le sebe, a vytvo­řit si tak pod­kla­dy nebo vztyč­ný mate­ri­ál pro své budou­cí dílo.

Najdi si něja­ké klid­né mís­to, kam si můžeš sed­nout, opři se a rela­xuj! Zaměř se na svůj dech. Nadechuj se nosem a vyde­chuj pusou. zavři oči a nech svou mysl blou­dit, kudy chce. Co vidíš?

Díky této kni­ze si vytvo­ří­te úpl­ně nový svět. Budete si vymýš­let posta­vy, mís­ta, pří­běhy, jež si bude­te zapi­so­vat do své synop­ce či „kre­a­tiv­ní bib­le“, jak ji s lás­kou nazý­va­jí brat­ři McLeodové.

Pomůže s for­mu­la­cí vašich nápa­dů, ať už pro­střed­nic­tvím prázd­ných kolo­nek a mís­ta, jež může­te dopl­nit o své ilu­stra­ce a text, tak i plně­ním „domá­cích“ úko­lů. Společně začne­te nej­pr­ve u postav, pro­stře­dí, a nako­nec sklouzne­te k samot­né­mu pří­bě­hu. Bratři samo­zřej­mě neza­po­mně­li ani na dal­ší malič­kos­ti v podo­bě sbí­rá­ní mate­ri­á­lu, vymyš­le­ní své­ho vlast­ní­ho jazy­ka apod.

V dru­hé čás­ti vám pora­dí, kde všu­de hle­dat inspi­ra­ci. Jak důle­ži­té je mít kolem sebe pod­nět­né pro­stře­dí ane­bo jak pra­co­vat s jed­not­li­vý­mi nápa­dy. Rozeberou s vámi vše co se týká vytvá­ře­ní jed­not­li­vých postav, nových svě­tů, psa­ní pří­bě­hů. že vše, co vás napad­ne, bys­te si měli oka­mži­tě zapsat.

Nejvíce na této kni­ze oce­ňu­ji, kro­mě podrob­né­ho návo­du, jak se sku­teč­ně dobrat ke psa­ní, to jak a kde hle­dat nápa­dy, a jak je pak pro­mě­nit v úžas­né dílo, i to, že obsa­hu­je vel­ké množ­ství moti­vač­ních a povzbu­zu­jí­cích strá­nek, aby čte­nář ve svém sna­že­ní neu­stal a dál pokra­čo­val např.:

NEČEKEJ NA TO, AŽ TĚ NĚKDO POBÍDNE. * ZAČNÍ HNED!

MÁŠ PRÁVO BÝT UMĚLEC!

CO TI BRÁNÍ DOTÁHNOUT VĚCI AŽ DO KONCE? TALENT NEPROBUDÍŠ DROGOU ANI ALKOHOLEM. TVŮJ TALENST SE PROJEVÍ, KDYŽ SE DOBŘE VYSPÍŠ.

Kniha je moc pěk­ně zpra­co­va­ná do jaké­ho­si pra­cov­ní­ho (vel­mi tlus­té­ho), s kte­rým se roz­hod­ně nudit nebu­de­te a bude vás nutit pře­mýš­let a své nápa­dy rea­li­zo­vat na papír. Obsahuje spous­tu cvi­če­ní, jež vás vtáh­nou do kre­a­tiv­ní­ho svě­ta, a vy se tak snad­no pus­tí­te do tvo­ře­ní.

Dokonale pro­cvi­čí vaše kre­a­tiv­ní doved­nos­ti, vytří­bí váš styl a poma­lu z vás vyfor­mu­lu­je sku­teč­né­ho uměl­ce.

OBJEV SVŮJ TALENT

Napsali: Bratři McLeodovi

Překlad: Hana Marsault

Vydalo nakla­da­tel­ství Edika v Brně roku 2018

Vydání prv­ní

Počet stran: 224

ISBN 978-80-266-1278-0

Autor:
0

JUNIPER. Holčička, která se narodila příliš brzy

Velmi sil­ný pří­běh o vel­kém boji o pře­ži­tí a nikdy nekon­čí­cí víře a nadě­ji.

Příběh, jež byl napsán dle sku­teč­né udá­los­ti, a při jehož čte­ní vám bude běhat mráz po zádech, vás nau­čí vážit si nejen své­ho živo­ta, ale i živo­ta svých blíz­kých. Díky tomu­to pří­bě­hu zjis­tí­te, že kaž­dý den se dějí úžas­né věci, a že se děly i tu celou dobu před­tím, než jste tomu zača­ly věno­vat svo­jí vlast­ní pozor­nost.

A o čem ten­to pří­běh je? O vel­ké a nezkrot­né tou­ze po vlast­ním dítě­ti. Ne vždyc­ky je však ces­ta k poče­tí a násled­né­mu poro­du jed­no­du­chá, a někdy mít dítě je oprav­do­vý zázrak. Je to vel­ká a nároč­ná ces­ta, kte­rá může mít někdy i neče­ka­né kom­pli­ka­ce.

Všichni rodi­če se na pří­chod své­ho mimin­ka moc těší a nemů­žou se dočkat, až ho popr­vé spat­ří, popr­vé pocho­va­jí nebo pohla­dí po tvá­ři.

Týden za týd­nem se nám naše mimin­ko zje­vo­va­lo před oči­ma v zrni­tém výře­zu na moni­to­ru ultra­zvu­ku. Nejdřív bylo jen nezře­tel­ným tem­ným ost­rův­kem, pak malou kulič­kou, potom mu zača­ly růst paže a nohy a nako­nec dlou­hé prs­ty a roze­zna­tel­ný pro­fil. Až dosud bylo všech­no tak slo­ži­té. A teď se tu před námi tak snad­no roz­pro­stí­ral pří­slib, že sku­teč­ně bude­me mít dítě.

A pak se po vel­kých kom­pli­ka­cí sku­teč­ně naro­di­la. Juniper měla veli­ce nešťast­ně nača­so­va­ný pří­chod na svět, ale záro­veň i vel­ké štěs­tí, že se naro­di­la něko­lik pater pod JIRPN, kde se o ní pak něko­lik měsí­ců sta­ra­lo, chrá­ni­lo a milo­va­lo více než 200 stě lidí, bez jejichž zájmu a jejich péče by to všech­no nešlo.

Přišla na svět na hra­ni­ci mezi tím, co je mož­né a co je správ­né, v zemi stí­nů mezi živo­tem a smr­tí, aro­gan­cí a nadě­jí. Ještě nemoh­la ani otevřít oči. Lebeční kos­ti měla vyvi­nu­té tak napůl, tak­že její hla­vič­ka byla pořád měk­ká. Její kůže byla tak prů­svit­ná, že jsme pří­mo pod povr­chem vidě­li chvě­jí­cí se drob­né srd­ce.

Lékaři i sest­ry obklo­pi­li její plas­to­vý inku­bá­tor, zapo­ji­li veš­ke­ré své umě­ní, nasa­di­li všech­nu dostup­nou tech­ni­ku, pra­co­va­li na hra­ni­ci lid­ských schop­nos­tí, aby tu zůsta­la s námi. Brzy jsme zapo­mně­li, co je za den, co jsme děla­li před­tím, než jsme se ocit­li v nemoc­ni­ci - na naši prá­ci, plá­ny, všech­ny ty zby­teč­nos­ti, kte­ré před­tím vypl­ňo­va­ly naše dny. Byli jsme vysa­ze­ni upro­střed tem­né­ho tune­lu, tak dale­ko a hlu­bo­ko, že neby­lo ces­ty zpět.

Miminko se sna­ži­lo dýchat, ale plí­ce neby­ly při­pra­ve­né a sva­ly ne dost sil­né. Při posle­chu ste­to­sko­pem to hvíz­da­lo a chr­če­lo. Respirační spe­ci­a­list­ka jí pusou do plic zaved­la son­du tlus­tou jako sil­něj­ší špage­ta. Tou jí vstřík­la mléč­nou teku­ti­nu, kte­rá měla pokrý­vat její plí­ce. Připojila ji na malý pře­nos­ný plic­ní ven­ti­lá­tor, kte­rý vhá­něl kys­lík pod stá­lým tla­kem a prs­tem na otvo­ru son­dy kon­t­ro­lo­val tem­po dýchá­ní. Hrudníček mimin­ka se mecha­nic­ky zdvi­hal naho­ru a dolů.

Vážila 570 g, měři­la 29 cen­ti­me­t­rů - asi jako panen­ka Barbie.

Zhluboka jsem se nade­chl. Natáhl jsem dovnitř levou ruku a do dla­ně jí polo­žil špič­ku své­ho malíč­ku. Okamžitě ho sevře­la. Síla její­ho stis­ku mě pře­kva­pi­la. Čeho se bojím? je tak sil­ná.

Hrozně mě to všech­no vza­lo. Viděl jsem její vůli, její krá­su, všech­no co dří­má v  jejím nit­ru. Ještě neby­la úpl­ně hoto­vá, ne. Ale to já taky ne.

Ahoj dro­beč­ku, zašep­tal jsem. Jsem tvůj tatí­nek.

Jaké otáz­ky pro­bleská­va­jí v hla­vě čer­stvé mamin­ky toho­to před­čas­ně naro­ze­né­ho mimin­ka, u kte­ré­ho se ani neví, zda vůbec pře­ži­je?

Ano, byla tu. Byla nád­her­ná. Byla fata mor­gá­na. Nemohla jsem ji vzít do náru­čí. Nemohla jsem ji odnést domů. Musela jsem pros­tě počkat, jest­li je sku­teč­ná.

Byla cizí a zná­má. Byla stra­ši­del­ná a krás­ná. Byla celá a nedo­kon­če­ná. Pocítila jsem ledo­vý klid, jaký při­chá­zí, když se dívá­te na tajem­ství, kte­ré jste nemě­li nikdy vidět. Nakukovala jsem Bohu do kapes.

Věděla jsem, že bych nemě­ni­la. I kdy­by zemře­la, sna­ha zachrá­nit ji bylo správ­né roz­hod­nu­tí. Mohli jsme ji poznat. Ona moh­la sly­šet naše hla­sy, sly­šet hud­bu, cítit na sobě naše ruce. Součástí téhle mizé­rie byly ty nej­krás­něj­ší momen­ty mého živo­ta. Snaha zapa­ma­to­vat si její tvář. Moct ji držet za ruku. Cítit její lehouč­ké tělíč­ko na svém hrud­ní­ku. Číst jí kníž­ku. Moct napsat „mat­ka“ na nemoc­nič­ní for­mu­lá­ře. Každý krok a čin, jak­ko­li všed­ní, potvr­zo­val, že tohle dítě pat­ří ke mně a já pat­řím k ní. Kdyby ty chví­le neby­ly tak vzác­né, neby­lo by to tak hroz­né, tak kru­té dívat se, jak o ně při­chá­zí­te.

Pokoušel jsem se nemys­let, nepře­mí­tat, nedou­fat, nepřed­ví­dat a nic si nepřed­sta­vo­vat. Neměl jsem šan­ci si svou dce­ru sku­teč­ně pocho­vat, cítit její tvář opře­nou o rame­no, vde­cho­vat její vůni a vní­mat rea­li­tu toho, že mé dítě mi spí v rukou. Nechtěl jsem zva­žo­vat, jaká je prav­dě­po­dob­nost, že si ji pocho­vám prá­vě to odpo­led­ne, ale­spoň jed­nou, než ji pohřbí.

Ahoj miláč­ku. Tady je máma.

Hlavou mi pro­blesk­ly div­né otáz­ky. Máme ozná­mit její naro­ze­ní? Jaké jí dáme jmé­no? Kdyby umře­la, dají nám její rod­ný list? Měla by pohřeb? Dostali bychom její popel? V jak vel­ké kra­bi­ci? Vnímá nás? Poznala mě tak, jako jsem pozna­la já jí? Má strach? Přemýšlí, kam jsem od ní ode­šla? Jestli se dosta­ne ven z toho inku­bá­to­ru, pozná, že jsem její máma?

Kniha s vel­mi sil­ným pří­bě­hem napsa­ná dle sku­teč­né udá­los­ti, pou­ka­zu­je na osud celé rodi­ny tak­to před­čas­ně naro­ze­né hol­čič­ky, to jak si všich­ni muse­li sáh­nout až na dno svých sil; poodk­krý­vá to, jak se tito rodi­če cítí, co pro­ží­va­jí, jaké myš­len­ky je pře­pa­da­jí, jaké mají sny, tou­hy a přá­ní. Možná i tak tro­chu má tato kni­ha pomo­ci a odleh­čit rodi­čům, jež jsi musí pro­jít podob­nou zku­še­nos­tí.

To, když se mimin­ko naro­dí pří­liš brzy, musí být rodi­če moc trpě­li­ví a plní oče­ká­vá­ní, sil­ní, zda se jim toto všech­no jed­no­ho dne poštěs­tí a budou si moci uží­vat všech­ny ty drob­né rados­ti kaž­do­den­ní­ho živo­ta jako všich­ni ostat­ní rodi­če.

Celým pří­bě­hem pro­vá­zí rodi­če malé Juniper, a to Kelley a Tom. Čtenáři se tak dostá­vá dvo­jí pohled na celou věc, a to z muž­ské­ho - otcov­ské­ho hle­dis­ka, a z pohle­du ženy, jakož­to mat­ky. Jednotlivá vyprá­vě­ní se stří­da­jí, dopl­ňu­jí a navzá­jem pro­lí­na­jí. Oba se k dané a těž­ko před­ví­da­tel­né věci sta­ví úpl­ně jinak.

Kelley je typic­ká žena, prag­ma­tic­ká, a potře­bu­je mít ve všem svůj vlast­ní pořá­dek a řád, sta­rá se o chod domác­nos­ti, vytvá­ří ono pomy­sl­né tep­lo domo­va, řeší pře­váž­ně tech­nic­ké zále­ži­tos­ti. Kelly si drží tak tro­chu odstup, neboť se bojí toho, že by ji dce­ra moh­la zemřít v náru­čí, nebo by moh­la při­jít do nemoc­ni­ce a inku­bá­tor by mohl být prázd­ný, jak tomu byla již něko­li­krát svěd­ky u jiných, nedo­no­še­ných dětí, jež svůj boj o život pro­hrá­ly.

Tom je nao­pak ten cit­li­vý, kte­rý sto­jí noha­ma na zemi a bere věci tak jak jsou, nehrou­tí se. Za Juniper cho­dí kaž­dý den do nemoc­ni­ce a čte ji Harryho Pottera s nadě­jí, že Juniper neo­de­jde dřív, dokud jej nedo­čte až do kon­ce, a pak už s nimi vlast­ně zůsta­ne napo­řád, je u ní dnem i nocí, zpí­vá jí pís­ně o slun­ci.

Oba jsou novi­ná­ři, jež nejsou schop­ni napl­no sdě­lo­vat své poci­ty, city a myš­len­ky, a pro čte­ná­ře se můžou jevit tak tro­chu okleš­tě­ně. Láska, náklon­nost a něha k Juniper však sálá z kaž­dé­ho slo­va a činu, pohnut­ky obou rodi­čů.

Rodiče Junie se roz­hod­li její život vybo­jo­vat, a při­ná­še­jí vám tak neu­vě­ři­tel­ný pří­běh. Ve své vyni­ka­jí­cí mono­gra­fii zkou­ma­jí, jakou sílu mají při záchra­ně lid­ské­ho živo­ta vzta­hy, jakou moc může mít pou­to mezi mat­kou a dítě­tem, a mezi mužem a ženou. Spolu s nimi může­te sle­do­vat jejich ces­tu od křeh­ké­ho začát­ku po zázrač­né pře­ži­tí.

Juniper, ač malé a bez­bran­né stvo­ře­ní, přec v jádru vel­ká bojov­ni­ce s tou­hou vybo­jo­vat si prá­vo na život a moci žít. Bojuje, drží se zuby neh­ty při živo­tě, i když pár­krát se ocit­ne na pokra­ji smr­ti, vždy se doká­že z dru­hé stra­ny bře­hu vrá­tit zpět.

Neskonalý obdiv sestrám a léka­řům, jejich péči, poro­zu­mě­ní, opo­ry, pro­fe­si­o­na­li­ty na kaž­dém kro­ku, ale i lid­ské strán­ky, sil­nou pod­po­ru pro rodi­če. Tvořily sou­část dru­hé­ho dočas­né­ho domo­va v JIRPN.

Knihu JUNIPER by si měl oprav­du pře­číst kaž­dý, ať už je rodič nebo se tepr­ve na roli rodi­če při­pra­vu­je, pro­to­že tahle kni­ha vás nau­čí vážit si kaž­dé spo­leč­né chví­le s vaším dítě­tem, uží­vat si kaž­do­den­ních rados­tí a malič­kos­tí, pro­ží­vat a uklá­dat si svo­je „slad­ké“ a neza­po­me­nu­tel­né  vzpo­mín­ky. Není nic krás­něj­ší­ho než vidět radost­ný smích na tvá­ři své­ho dítě­te.

Je to kni­ha plná boles­ti, stra­chu, obav, tou­hy, sně­ní, odhod­lá­ní, vel­ké síly a sta­teč­nos­ti, vytr­va­los­ti, tou­hy nepod­dat se zou­fal­ství a bojo­vat, dokud není ješ­tě poz­dě.

„Bez ustá­ní nám umí­ra­la, pře­ží­va­la, pak zno­vu umí­ra­la. Pomalu nám dochá­ze­lo, že jedi­ným výcho­dis­kem je vytvo­řit pro ni svět mimo inku­bá­tor. A tak jsme pro ni neko­neč­né noci tvo­ři­li mož­nou budouc­nost a zpí­va­li jí pís­nič­ky o slun­ci, čet­li jí kníž­ky, ve kte­rých děti umě­ly létat. Podělili jsme se o pří­běh, jak jsme bojo­va­li, abychom o ni nepři­šli. Pověděli jsme jí o tom, co z nás udě­la­lo pokor­né rodi­če, i o tom, co nás zlo­mi­lo. Chyby i selhá­ní, kte­ré se spol­či­ly pro­ti její­mu stvo­ře­ní. Když se nám poda­ří zaujmout ji tak, že zatou­ží dozvě­dět se, co bylo dál, tře­ba se nám pove­de ji s námi udr­žet až do sví­tá­ní.“

JUNIPER. Holčička, kte­rá se naro­di­la pří­liš brzy

Napsali: Kelley a Thomas Frenchovi

Vydalo nakla­da­tel­ství BizBooks v Brně roku 2017 ve spo­leč­nos­ti Albatros Media a.s.

Vydání prv­ní

Počet stran: 285

Autor:
0

Do Ordinace se po roce vrací Andrea Kerestešová Růžičková: První kroky povedou do vězení!

Bude to rok, kdy divá­ci Ordinace v růžo­vé zahra­dě 2 vidě­li hereč­ku Andreu Kerestešovou Růžičkovou v seri­á­lu napo­sle­dy. Zatímco její posta­va dok­tor­ky Mariky Lukáčové strá­vi­la rok v Plzni na stá­ži, hereč­ku zaměst­na­ly mateř­ské povin­nos­ti. Nyní je ale zpět a v plné síle. Její posta­va dok­tor­ky Mariky Lukáčové se do Kamenice vra­cí už dnes večer.

 

I když se hereč­ka před kame­ry těši­la, návrat nebyl tak jed­no­du­chý, jak by si mož­ná před­sta­vo­va­la. „Rozdíl to je to hlav­ně men­tál­ní. Hůř se mi učí tex­ty, na začát­ku to bylo dost těž­ké pře­pí­nat. Když jsem doma s dítě­tem, komu­ni­ka­ce je o mno­ho jed­no­duš­ší než napsa­né tex­ty. Ale dá se to zvlád­nout a je to fajn. Myslím, že nám vyho­vu­je tenhle sys­tém. Netočím kaž­dý den ani od rána do veče­ra. Někdy si na natá­če­ní cho­dím odpo­či­nout a Tobiáš si ani nevšim­ne, že jsem ode­šla. Střídám domá­cí a pra­cov­ní náma­hu, tak se to hez­ky vyvá­ží,“ říká hereč­ka.

Její prv­ní kro­ky v seri­á­lu dnes pove­dou do věze­ní za kole­gou Adamem Svobodou (Libor Stach) a pak rov­nou v ústrety nové­mu pri­má­ři kame­nic­ké chi­rur­gie, MUDr. Janu Sekorovi (Jan Hájek). Aniž by tuši­la, jak bude tohle setká­ní osu­do­vé. Na prv­ní pohled si roz­hod­ně do oka nepad­nou. Diváci mají posta­vu Andrey Růžičkové zafi­xo­va­nou jako potvo­ru a kari­é­rist­ku. „Pro mě je Marika tako­vý samo­tář a samo­tá­řem zůsta­ne. Ona se pořád utá­pí ve svých poci­tech, stří­dá prav­du a lež. Je v blud­ném kru­hu, i tenhle vztah pozna­me­ná lež. Proto říkám, nej­ví­ce osvo­bo­zu­jí­cí je říkat prav­du,“ mys­lí si hereč­ka a mamin­ka syn­ka Tobiáška, se kte­rým o víken­du osla­vi­la jeho prv­ní naro­ze­ni­ny.…

Autor:
0

Nezavírej oči je thriller, kdy do poslední chvíle nemáte tušení, jak se věci ve skutečnosti mají

Dobře pro­pra­co­va­ný psy­cho­lo­gic­ký thriller, kde do posled­ní kapi­to­ly netu­ší­me, jak se věci ve sku­teč­nos­ti mají.

V kni­ze se pro­lí­ná minu­lost se sou­čas­nos­tí, a i když si to nechce­me při­pus­tit, minu­lost nás vždyc­ky dože­ne, i když se jí sna­ží­me za kaž­dou cenu vyměst­nat nadob­ro z pamě­ti. To, co se ode­hrá­lo v minu­los­ti, ovliv­ňu­je veš­ke­ré naše počí­ná­ní a činy, to jak se cho­vá­me tady v pří­tom­nos­ti, pros­tě minu­lost chtě nechtě zasa­hu­je dál do našich živo­tů a ovliv­ňu­je ho.

Hlavními hrdin­ka­mi jsou dvě sest­ry, dvoj­ča­ta, a přec kaž­dá z nich je úpl­ně jiná, dvě napros­to odliš­né pova­hy, a dva napros­to odliš­né osu­dy. Robin napří­klad vůbec nevy­chá­ze­la z domu a její jedi­nou čin­nos­tí bylo sle­do­vat lidi napro­ti v domě.

Včera byla celý den doma a ani dnes se nikam nechys­tá. Už něko­lik let nevy­šla z domu a ven by ji vyhnal snad jen požár nebo poto­pa. Ještě před něko­li­ka týd­ny byl její život bez pro­blé­mů a cíti­la se v bez­pe­čí. Její dům je jako útul­ná uli­ta. Pravidelně cvi­čí, den­ně ujde deset tisíc kro­ků, kte­ré počí­tá na podo­me­t­ru, a posi­lu­je čin­ka­mi.

Robin je zdr­žen­li­vá a opa­tr­ná. Dveře ote­ví­rá jen domlu­ve­ným návště­vám. Pokud onli­ne objed­náv­ka potra­vin dora­zí mimo dohod­nu­tý čas, naštva­ný řidič ji musí odvézt zpět do skla­diš­tě. Neočekávané balíč­ky zásad­ně nepři­jí­má.

A na stra­ně dru­hé její dvoj­če, sest­ra Sára.

„Sebrali mi dítě a nemůžu s tím vůbec nic dělat. Potom začal před­čí­tat svůj seznam. Pěkně řád­ku po řád­ce. Znělo to jako střel­ba z kulo­me­tu.

Nebudeme to pro­ta­ho­vat. Sbalíš si věci a ode­jdeš. Našli jsme ti byt. Budeš mít kde byd­let, než se posta­víš na vlast­ní nohy.“

Hned na začát­ku kni­hy jsem byla jak opa­ře­ná a ohro­me­ná tím, jak man­žel může tak hrubým, nevy­bí­ra­vým až sobec­kým způ­so­bem jed­nat se svo­jí vlast­ní man­žel­kou, a mat­kou jejich spo­leč­né­ho dítě­te.

Teprve až na kon­ci kni­hy se dozví­dá­me, že vše co nám hlav­ní hrdin­ka Sára před­klá­da­la pro­střed­nic­tvím svých myš­le­nek a vlast­ních poci­tů není zas až tako­vá prav­da, jak jsme si původ­ně měli mys­let, a i tak tro­chu s ní sou­cí­tit a při­klá­nět se na její stra­nu.

Vše je ve sku­teč­nos­ti úpl­ně jinak! Úplně jiná a odliš­ná inter­pre­ta­ce vlast­ní vykres­le­né prav­dy, ale i stříz­li­věj­ší­ho úhlu pohle­du jiných postav nad vše­mi zmi­ňo­va­ný­mi udá­lost­mi.

Čtenáři je postup­ně naser­ví­ro­ván a vyjme­no­ván postup­ně bod po bodu nesmy­sl­ný seznam, díky němuž se Sářina exis­ten­ce napros­to zhrou­ti­la, a tak tro­chu nutí kni­ha samot­né­ho čte­ná­ře spo­lu­cí­tit s hlav­ní pro­ta­go­nist­kou Sárou, lito­vat ji a poma­lu se při­klá­nět na její stra­nu....

NESMYSLNÝ SEZNAM:

1) ŽÁRLIVOST

„Myslela jsem si, že toho řek­ne víc. On ale vyslo­vil jedi­né slo­vo: žár­li­vost. Pronesl ho poti­chu a sebe­jis­tě, aniž by na mě pohlé­dl.“

2) LEŽ

„Vím, proč jsou lži na sezna­mu. Napovídala jsem jich Jimovi spous­tu. Nejdříve jsem se pros­tě jen o někte­rých věcech nezmí­ni­la, potom jsem zača­la při­krášlo­vat, a nako­nec jsem si vymýš­le­la boha­pros­té lži.

Lži však ply­nu­ly dála stá­va­ly se sou­čás­tí mého živo­ta. Musela jsem odpo­ví­dat na tolik otá­zek a nějak zapl­nit meze­ry ve svém živo­tě. Jakmile jede­nou začne­te lhát, není ces­ta zpát­ky.“

3)ZANEDBÁNÍ PÉČE

4) VZTEK

5) MODŘINY

„Byla tak nevin­ná a bez­bran­ná, že jen před­sta­va, že by jí mohl někdo ublí­žit nebo se jí dotknout, ve mně vyvo­lá­va­la nepří­čet­nost. Milovala jsem ji od prv­ní­ho oka­mži­ku a ona milo­va­la mě. A jsem si jis­tá, že ať je teď kde­ko­li, stá­le mě milu­je, a že lás­ka, kte­rou cítí, musí být pro­dchnu­ta boles­tí a zmat­kem, pro­to­že ji urči­tě chy­bím.“

6) PŘÍLIŠ MNOHO KONTROLY

„Často jsem děla­la chy­by. Nejen při vaře­ní. A stá­le chy­by dělám. čím víc se sna­žím všech­no napra­vit, tím je to hor­ší.“

7) KREV

8) INTERNET

Je to ale ta správ­ná ces­ta? Jaká tajem­ství Sára potla­ču­je a skrý­vá před svo­jí vlast­ní sestrou Robin? A proč je kaž­dá ze sester tako­vá, jaká je? Prostě roz­díl­ná? Sára a Robin, obě sest­ry, dvoj­ča­ta, a pře­ce kaž­dá jiná. Sára byla vždy ta, kte­rá byla upra­ve­ná, poslou­cha­la, drže­la se u mámy. Robin byla pra­vý opak. Obě jiné, ale obě si v dět­ství moc blíz­ké. A co se v dospě­los­ti změ­ni­lo, že se tak navzá­jem moc odci­zi­ly?

Sára o Robin:

Nechápu, proč se takhle cho­vá, když ji při tom vždyc­ky chyt­nou. Myslím, že to dělá schvál­ně, baví ji dělat pro­blémy. Já se sna­žím být hod­ná. Všechno je pře­ce o tolik lep­ší, když se cho­vá­te dob­ře. Táta mi říká „ty moje malá šprt­ko“ a máma „moje zla­tá hol­čič­ko“.

Moje sest­ra mě čas­to štve, ale je s ní legra­ce jako s nikým jiným!

Robin byla, for­mál­ně stá­le ješ­tě je, hlav­ní kyta­rist­ka brit­ské sku­pi­ny Working Wife. Někdy mezi ostat­ní poš­tou se obje­ví bílá sví­tí­cí obál­ka. Tu Robin niky neo­t­ví­rá, ani ji nedá na tác k ostat­ním účtům. Opatrně ji vez­me a polo­ží na hro­mád­ku stej­ných bílých obá­lek, kte­ré se kupí v nepo­u­ží­va­né skří­ni, kde nemů­žou  niko­mu a niče­mu uško­dit.

Když sle­do­va­la oby­va­te­le pro­těj­ší­ho domu, napa­da­ly ji čas od času vše­li­ja­ké myš­len­ky. Vzpomínky z dět­ství zno­vu vystu­po­va­ly na povrch a stře­tá­va­ly se se sku­teč­nos­tí. Zběsilé kle­pá­ní na dve­ře.

Její nedob­ro­vol­né uvěz­ně­ní jí nau­či­lo roze­zná­vat hroz­by. A toto kle­pá­ní byla hroz­ba, kte­rou roz­hod­ně nemoh­la igno­ro­vat.

Toto se jí stá­vá čas­to. Na malou chví­li zví­tě­zí logi­ka, a potom ji zno­vu sevře strach. Mnoho věcí, kte­ré dělá, by nor­mál­ně uva­žu­jí­cí člo­věk dělal jinak. Rozumný člo­věk by četl poš­tu, otví­ral dve­ře návště­vám, spal by v poste­li, ne pod ní, vychá­zel ven z domu, nepo­čí­tal by, kolik kro­ků den­ně ujde, a v tele­vi­zi by sle­do­val pořa­dy pro dospě­lé mís­to pohá­dek pro děti.

Určitě by nebyl pře­svěd­če­ný, že má ve svých rukou živo­ty jiných lidí a nebral by na sebe zod­po­věd­nost za jejich osu­dy.

Normální člo­věk by pros­tě jen žil a nero­ze­bí­ral by do detai­lu kaž­dé své roz­hod­nu­tí.

Kdo by mohl chtít stra­šit něko­ho, kdo už je stej­ně stra­chy téměř mrt­vý?

Takové sta­vy vel­mi dob­ře zna­la. I ona se sna­ži­la neu­stá­le zaměst­nat svou hla­vu a ruce a neby­lo vůbec důle­ži­té čím. Jen zříd­ka prá­ci dokon­či­la, ale hlav­ní bylo, že při­tom nemu­se­la mys­let na to, co ztra­ti­la.

Zlo, kte­ré zná a může vidět, je lep­ší než to nepo­zna­né. Je lep­ší zůstat vzhů­ru než ris­ko­vat, že bude zra­ni­tel­ná.

A Sára? Měla plán. První část, ta nej­ob­tíž­něj­ší je nalézt svo­jí sest­ru Robin. Protože Robin je klí­čem ke vše­mu, co bude násle­do­vat dál. Robin má pení­ze a ener­gii, a hlav­ně dům, kde by se moh­la Sára scho­vat. Ostatně nikdo neví, že by moh­la být prá­vě u ní. A pak zís­kat své dítě zpět.... Podaří se jí to?

V noci, když je sama, je těž­ké na někte­ré věci nemys­let. Za slu­neč­ní­ho svi­tu vzpo­mín­ky vybled­nou, ale v noci jsou živěj­ší a děsi­věj­ší...

A tak se poma­lu krů­ček po krůč­ku sezna­mu­je­me s minu­los­tí obou sester, vždy ze dvou stran úhlu pohle­du na všech­ny udá­los­ti, kte­rý­mi si muse­ly obě pro­jít, okol­nos­ti, jež se v jejich živo­tech ode­hrá­ly, a jež pak měly zásad­ní dopad nejen na jejich pří­tom­nost, ale hlav­ně i jejich budouc­nost.

Brilantní a str­hu­jí­cí román, jež krů­ček pro krůč­ku odha­lu­je život­ní tajem­ství dvou sester, kde není rad­no si coko­liv plá­no­vat, či se do něče­ho pouš­tět, natož dýchat, pro­to­že pak může­te být zasko­še­ni straš­li­vou odpla­tou.

Kniha své­ho čte­ná­ře vel­mi rych­le vtáh­ne do děje, a před­klá­dá mu jed­not­li­vé indi­cie a útrž­ky z minu­los­ti, z kte­rých si může poma­lu sklá­dat minu­lost obou sester a odkrýt postup­ně skry­tá tajem­ství, jež si nesou ve svých srd­cích, a jaké šrá­my na duši utr­pě­ly, a kte­ré je dál for­mo­va­ly v jejich dal­ším živo­tě.

Leckdy vás bude mra­zit v zádech, bude­te netr­pě­li­vě vyčká­vat na rozuz­le­ní pří­bě­hů a čekat, jak to všech­no vlast­ně dopad­ne. Já osob­ně jsem se tím­to pří­bě­hem necha­la nato­lik strh­nout, že jsem se od jeho čte­ní jen těž­ko doká­za­la odtrh­nout.

„Nic už nebu­de jako dřív. Teď by si však ze vše­ho nej­víc přá­la, aby se moh­la vrá­tit zpát­ky v čase.“

 

NEZAVÍREJ OČI

Text: Holly Seddon

Nakladatel: Omega

Rok vydá­ní: 2018

Počet stran: 384
ISN: 978-80-7390-821-8

 …

Autor:
0

Do seriálu Ulice dnes vstupuje Linda Rybová. Čeká ji rozvod a napravování rodinných křivd!

Nezvána a neo­če­ká­vá­na se už dnes obje­ví na pra­hu slav­né­ho domu Vlastimila Peška (Rudolf Hrušínský) jeho neteř Blanka Voláková. V nové roli sebe­vě­do­mé, samo­stat­né, ale v neleh­ké život­ní situ­a­ci se zmí­ta­jí­cí ženy uvi­dí divá­ci seri­á­lu Ulice hereč­ku Lindu Rybovou.  

„Blanka je doce­la kom­pli­ko­va­ná oso­ba, kte­rá vchá­zí do děje s vel­kým pro­blé­mem. Dostala se do neleh­ké život­ní situ­a­ce, roz­vá­dí se a má dvě děti. V tuhle chví­li nemá úpl­ně klad­ný postoj k mužům. Ale není to žád­ná upla­ka­ná oběť a chu­din­ka, nao­pak se s tou situ­a­cí vyrov­ná­vá poměr­ně razant­ním způ­so­bem. Pro mě je Blanka zají­ma­vá, má něko­lik poloh, není to jed­no­strun­ná hoto­vá posta­va, kte­rá se nevy­ví­jí. Její dal­ší strán­ky se ale pro­je­ví až poz­dě­ji, všech­no má svůj čas,“ popi­su­je svo­ji novou roli Linda Rybová.

Ta coby Blanka při­je­de navští­vit strýč­ka Peška pro­to, aby se poku­si­la napra­vit sta­ré rodin­né křiv­dy. To ješ­tě netu­ší, jak osu­do­vý její pří­chod do Ulice bude nejen pro ni, ale celou rodi­nu Peškových. „Blanka do Ulice při­chá­zí se svo­jí mat­kou Marií, kte­rou hra­je Jitka Smutná, a obě citel­ně zasáh­nou do osu­du rodi­ny Peškových. Zajímavé to začne být ve chví­li, kdy se potká­vá s Evženem, kte­ré­ho hra­je Martin Finger. Ti dva si vel­mi nesed­nou, mají na sebe aver­zi. Blanka je v pod­sta­tě nor­mál­ní žen­ská, ale na muže nemá aktu­ál­ně nála­du, on je navíc úpl­ně jiné­ho dru­hu než ona, má jiné spo­le­čen­ské posta­ve­ní. Budou to mít mezi sebou vel­mi napnu­té, Blanka na něj bude oprav­du dost ost­rá,“ pro­zra­zu­je hereč­ka s tím, že s Blankou jsou si v někte­rých ohle­dech podob­né. „Člověk vždyc­ky čer­pá nějak sám ze sebe, Blanka mi svou pova­hou není moc vzdá­le­ná, ačko­liv někte­ré situ­a­ce bych asi neře­ši­la tak razant­ně jako ona. Některé její vlast­nos­ti mám upo­za­dě­né,“ říká Rybová.

A jak se jí líbí v Ulici? „Přiznám se, že já mám pře­cho­dy slo­ži­tý. Vždycky mi chví­li trvá, než se sži­ju s kolek­ti­vem, než si zvyk­nu. Nejsem člo­věk, kte­rý někam nastou­pí a je oka­mži­tě v kli­du. Jsem pořád ve fázi rozkou­ká­vá­ní, ale tady jsou všich­ni hroz­ně milí, pořád mě někam vodí, sta­ra­jí se o mě a sna­ží se, abych se tu neztra­ti­la,“ smě­je se hereč­ka.…

Autor:
0

Podzim v trojské botanické zahradě bude hýřit barvami - Venkovní expozice se promění v pohádkový svět plný dýní a květin

S pří­cho­dem pod­zi­mu se do Botanické zahra­dy hl. m. Prahy opět vrá­tí oblí­be­né dýně.  Už pod­va­nác­té zapl­ní Ornamentální zahra­du širo­ká šká­la tva­rů a barev růz­no­ro­dých plo­dů tykvo­vi­tých rost­lin. Předlohou pro letoš­ní hra­vá aranž­má byly pohád­ko­vé posta­vy zná­mé z dět­ských kní­žek. Návštěvníci se tak od 22. září do 21. říj­na v zahra­dě pot­ka­jí tře­ba s  čaro­děj­ni­cí, dra­kem či vod­ní­kem. Závěr výsta­vy pak bude pat­řit tvůr­čím duším, ať už dět­ským, nebo těm dospě­lým, během dýňo­vých hrá­tek totiž může popus­tit uzdu své fan­ta­zie kaž­dý bez roz­dí­lu věku. Z drob­něj­ších plo­dů dýní vznik­nou zví­řát­ka, skřít­ci, růz­né pří­šer­ky i drob­né deko­ra­ce, kte­ré zkrášlí zahra­du, bal­kon či oken­ní para­pet.  O tom, že vydla­ba­ná dýně s hoří­cí svíč­kou vykouz­lí úsměv na kaž­dé dět­ské tvá­ři,  se pře­svěd­čí­te během osla­vy svát­ku Halloween, jenž se v zahra­dě sla­ví už tra­dič­ně posled­ní říj­no­vý den.

 

Ačkoliv tykvo­vi­té rost­li­ny pochá­ze­jí původ­ně z ame­ric­ké­ho kon­ti­nen­tu, vybu­do­va­ly si v uply­nu­lých letech své pev­né mís­to jak v našich zahrád­kách, tak i v čes­ké kuchy­ni. V Botanické zahra­dě hl. m. Prahy se s nimi návštěv­ní­ci mohou setká­vat na pra­vi­del­ných výsta­vách už od roku 2004. „I ten­to­krát návštěv­ní­kům v Ornamentální zahra­dě před­sta­ví­me sor­ti­ment něko­li­ka desí­tek odrůd dýní, a to jak okras­ných, tak těch jed­lých. Zejména nejmen­ší návštěv­ní­ky potě­ší pohád­ko­ví hrdi­no­vé vytvo­ře­ní z dýní a dal­ších pří­rod­ních mate­ri­á­lů,“ říká Bohumil Černý, ředi­tel Botanické zahra­dy hl. m. Prahy.

Svými vese­lý­mi barva­mi umě­jí dýně roz­zá­řit i pošmour­né pod­zim­ní dny. Na letoš­ní pohád­ko­vé výsta­vě je dopl­ní oblí­be­né chry­zan­témy a dal­ší pod­zim­ní kvě­ty a pří­rod­ní mate­ri­ál. „Hravé tva­ry dýňo­vých plo­dů pro­bou­ze­jí fan­ta­zii. Proto jsme pro letoš­ní rok zvo­li­li pohád­ko­vé téma, kte­ré bude blíz­ké zejmé­na dětem. Věříme ale, že i dospě­lým návštěv­ní­kům při­po­me­ne poe­ti­ku jejich dět­ství plné­ho her, prin­ců, prin­ce­zen a dal­ších postav,“ zve na výsta­vu Radka Pšeničková, náměst­ky­ně pro útvar mar­ke­tingu a PR. Poslední víkend výsta­vy 20. a 21. říj­na si malí i vel­cí uži­jí dýňo­vé hrát­ky. Dýně si budou moci ozdo­bit dle své­ho vku­su pomo­cí pod­zim­ních pří­rod­nin a své výtvo­ry si pak s sebou odnést domů.

Dlabání dýní je sta­rou kelt­skou tra­di­cí, pokra­čo­vat v ní může­te v bota­nic­ké zahra­dě 31. říj­na během osla­vy svát­ku Halloween. Pro děti budou do setmě­ní při­pra­ve­ny sou­tě­že a drob­né úko­ly. V 18 hodin vyjde tra­dič­ní večer­ní prů­vod zahra­dou s roz­sví­ce­ný­mi dýňo­vý­mi lucer­na­mi.

 

K dýňo­vé­mu pod­zi­mu pat­ří i dýňo­vé občer­stve­ní

K vše­o­bec­né obli­bě dýní při­spí­vá kro­mě jejich este­tic­ké hod­no­ty i mož­nost růz­no­ro­dé­ho kuli­nář­ské­ho vyu­ži­tí. „Většina tykví se pěs­tu­je pro jed­lé plo­dy, kte­ré se upra­vu­jí na sla­ný i slad­ký způ­sob. Sušené se tra­dič­ně mle­ly na mou­ku nebo se kvasi­ly na alko­ho­lic­ké nápo­je. Některé tykve posky­tu­jí olej­na­tá seme­na, jed­lé kvě­ty ane­bo se jejich lis­ty vaří jako špe­nát,“ uvá­dí Klára Lorencová, kurá­tor­ka exo­tic­kých užit­ko­vých rost­lin. Se sor­ti­men­tem tykvo­vi­tých rost­lin se návštěv­ní­ci mohou sezná­mit i nyní na kon­ci léta na ukáz­ko­vém políč­ku v sever­ní čás­ti ven­kov­ních expo­zic.

Během výsta­vy dýní by si nikdo neměl nechat ujít mož­nost ochut­nat napří­klad výbor­nou dýňo­vou polév­ku nebo spe­ci­ál­ní dýňo­vé smo­o­thie nabi­té pozi­tiv­ní ener­gií, kte­rá je během sych­ra­vých pod­zim­ních dnů vel­mi potře­ba. Dýňové občer­stve­ní nabíd­ne rost­lin­né bis­tro nazva­né při­lé­ha­vě Botanická na talí­ři. Nachází se v dře­vě­ném altá­nu neda­le­ko Japonské zahra­dy a pro návštěv­ní­ky je ote­vře­né od loň­ské­ho jara. V nabíd­ce tu mají ori­gi­nál­ní vege­ta­ri­án­ské pohoš­tě­ní, raw dor­ty i výbor­nou kávu cit­li­vě dopl­ně­nou rost­lin­ný­mi mlé­ky. Místní spe­ci­a­li­tou jsou růz­no­ro­dé ovoc­né koktej­ly nebo­li smo­o­thie. Menu se obmě­ňu­je kaž­dý týden.

Kalendář akcí Botanické zahra­dy Praha srpen – lis­to­pad 2018

 

 

Výstava afric­kých soch

do 30. 9.

Venkovní expo­zi­ce, Stráň, výstav­ní sál

Letošní léto pat­ří afric­ké­mu umě­ní a kul­tu­ře. Těšit se může­te na výsta­vu afric­kých soch  i na dopro­vod­ný pro­gram. Výstava je pro­dej­ní.

 

Malování s Lucií Crocro

  1. 9.

14.00–17.00

Ornamentální zahra­da

Dříme ve vás umě­lec­ký duch? Probuďte jej pod vede­ním aka­de­mic­ké malíř­ky Lucie Crocro  na umě­lec­kém kur­zu pod širým nebem v troj­ské bota­nic­ké zahra­dě.

 

Procházky zahra­dou s odbor­ní­kem

vybra­né sobo­ty, 14.00 a 16.00

Venkovní expo­zi­ce

  1. 9. Martin Beránek, Vlaďka Egertová – Vinice sv. Kláry AJ
  2. 10. Petr Hanzelka – Podzimní záho­no­vé trval­ky a okras­né trá­vy AJ
  3. 10. Tomáš Vencálek – Javory, pod­zim­ní bar­vy AJ

(Pozn.: AJ – sraz u poklad­ny v ul. Nádvorní)

Výstava his­to­ric­kých foto­gra­fií

  1. – 30. 9.

9.00–19.00

Výstavní sál

Seznamte se s his­to­rií Troji, Podhoří a bota­nic­ké zahra­dy na foto­gra­fi­ích ve výstav­ním sále. Výstava se koná ve spo­lu­prá­ci s Nadací Quido Schwanka – Troja, měs­to v zele­ni.

Nikdy nejsi sám aneb Tajemství sym­bi­ó­zy

  1. – 28. 10.

9.00–17.00

Další roč­ník výsta­vy, na kte­ré vyu­ži­je­te všech­ny smys­ly, vás sezná­mí s tajem­ný­mi vzta­hy v pří­ro­dě jak mezi rost­li­na­mi, tak i mezi rost­li­na­mi a živo­či­chy. Všech expo­ná­tů je dovo­le­no se nejen dotý­kat, ale někte­ré bude­te moci i ochut­nat nebo si k nim při­vo­nět. Opět nebu­de chy­bět zvu­ko­vý prů­vod­ce a popis­ky v Braillově pís­mu. K dis­po­zi­ci je i prů­vod­cov­ská služ­ba. Rezervace pře­dem na e-mailu: pruvodci@botanicka.cz.

Letošní výsta­va vznik­ne díky spo­lu­prá­ci se zahra­nič­ní­mi part­ne­ry ze Švédska, Maďarska a Polska v rám­ci pro­jek­tu Erasmus+ KA2, viz www.garden-comein.com.

Svatomartinský pří­pi­tek

  1. 11.

od 11.00

Vinice sv. Kláry

Přijďte i letos ochut­nat mla­dá vína čes­kých vina­řů a pood­ha­lit tak tajem­ství kva­li­ty nové­ho roč­ní­ku. Již tra­dič­ně vás zve­me ke slav­nost­ní­mu ote­ví­rá­ní Svatomartinského vína na vini­ci sv. Kláry.

Adventní tvo­ře­ní

  1. – 25. 11.

10.00–16.00

Zázemí admi­nis­tra­tiv­ní budo­vy

Vánoce jsou svát­kem kli­du a poho­dy a všich­ni se na ně dlou­ho těší­me a při­pra­vu­je­me. Přijďte si vyro­bit vánoč­ní deko­ra­ce nebo malý dárek pro své blíz­ké. Podrobnější infor­ma­ce na www.botanicka.cz.

Kompletní pro­gram Botanické zahra­dy hl. m. Prahy i dal­ší novin­ky najde­te  na www.botanicka.cz.

Změna pro­gra­mu vyhra­ze­na.

 

 

 

Kořeny osob­nos­tí

Dlouhodobý celo­roč­ní pro­jekt v are­á­lu Botanické zahra­dy hl. m. Prahy

Více než osm desí­tek osob­nos­tí pocti­lo v uply­nu­lých deví­ti letech Botanickou zahra­du  hl. m. Prahy svou návště­vou, aby pod­po­ři­ly pro­jekt Kořeny osob­nos­tí, v jehož rám­ci dochá­zí ke spo­je­ní vzác­né­ho pří­rod­ní­ho bohat­ství s těmi nej­vět­ší­mi posta­va­mi sou­čas­né­ho svě­ta. Projekt má při­po­mí­nat budou­cím gene­ra­cím nejen jedi­neč­né dědic­tví pří­ro­dy,  ale také to nej­lep­ší, co doká­zal člo­věk, ať již v oblas­ti kul­tur­ní, spor­tov­ní, či vědec­ké.

Slavné osob­nos­ti, kte­ré se na pro­jek­tu Kořeny osob­nos­tí podí­le­jí, pat­ří k těm, ke komu s úctou a obdi­vem vzhlí­ží­me, stej­ně jako s respek­tem vní­má­me krá­su pří­rod­ní­ho dědic­tví praž­ské bota­nic­ké zahra­dy. Pro děti je hrdi­nou Hurvínek či posta­va Krtečka, pro spor­tov­ní fan­dy Josef Masopust nebo Pavel Nedvěd, pro jiné spi­so­va­tel Ivan Klíma, reži­sér Miloš Forman  či archi­tekt­ka Eva Jiřičná a řada dal­ších. Všechna tato vel­ká jmé­na bude­te mít mož­nost  na Stezce osob­nos­tí potkat a díky nim s celou svou rodi­nou for­mou jedi­neč­né­ho zážit­ku poznat a obdi­vo­vat pokla­dy rost­lin­né říše. Prostřednictvím pro­jek­tu Kořeny osob­nos­tí  si totiž svou ces­tu k vzác­ným rost­li­nám a stro­mům najdou děti i jejich rodi­če.…

Autor:
0

8. ročník VEGEFESTu – nově festivalu soběsta(te)čnosti se uskuteční 29. - 30. září 2018 na Vyšehradě

Festival VEGEFEST po sed­mi letech exis­ten­ce dokon­čil pro­mě­nu z fes­ti­va­lu zamě­ře­né­ho pri­már­ně na stra­vo­vá­ní na fes­ti­val věno­va­ný udr­ži­tel­né­mu a soběstač­né­mu život­ní­mu sty­lu, neboť původ­ní poslá­ní fes­ti­va­lu s těžiš­těm v oblas­ti stra­vo­vá­ní bylo napl­ně­no spo­leč­ně s roz­ší­ře­ním veřej­ně dostup­ných mož­nos­tí vege­ta­ri­án­ské­ho, vegan­ské­ho i raw stra­vo­vá­ní.

Hlavním cílem sou­čas­né­ho fes­ti­va­lu je při­vést pozor­nost k neo­hle­du­pl­né­mu naklá­dá­ní se zdro­ji pla­ne­ty, na kte­ré žije­me, k eko­lo­gic­ké sto­pě, kte­rou obec­ně pře­sy­ce­ná a na zisk ori­en­to­va­ná západ­ní spo­leč­nost vytvá­ří a inspi­ro­vat návštěv­ní­ky k pozi­tiv­ním změ­nám, kte­ré lze v tom­to ohle­du uči­nit v kaž­do­den­ním živo­tě.

 

ZMĚNA KONCEPCE FESTIVALU S SEBOU NESE NĚKOLIK ORGANIZAČNÍCH ZMĚN:

Do orga­ni­zač­ní­ho týmu fes­ti­va­lu vstu­pu­je SoMA (School of Modern Art) a Akademie soběstač­nos­ti

Na fes­ti­val bude VOLNÝ vstup bez pokla­den – návštěv­ní­ci při­spě­jí na orga­ni­zač­ní zajiš­tě­ní fes­ti­va­lu dob­ro­vol­ným zakou­pe­ním bam­bu­so­vé­ho pří­bo­ru, kte­rý umož­ní kon­zu­ma­ci na mís­tě. S tím sou­vi­sí mož­nost  roz­pro­střít stán­ky po vět­ší plo­še a popr­vé otevřít pro­stor fes­ti­va­lu i pro kolemjdou­cí turis­ty.

Vegefest aktiv­ně pokra­ču­je v kon­cep­ci ZeroWaste nejen na mís­tě, ale i během pří­pra­vy fes­ti­va­lu. „Baví nás hle­dat, kde všu­de lze uči­nit malé kro­ky ke sní­že­ní plýtvá­ní a zjiš­ťu­je­me, že všu­de. Proto letos ruší­me komerč­ní tis­ky a bude­me pro­pa­go­vat fes­ti­val zejmé­na elek­tro­nic­kou ces­tou. Doufáme, že se VEGEFEST sta­ne inspi­ra­cí pro dal­ší fes­ti­va­ly a akce kona­né ve veřej­ném pro­sto­ru“, říká orga­ni­zá­tor­ka fes­ti­va­lu Tereza Dlabalová.

Všichni pro­dej­ci se stej­ně jako loni zavá­za­li k pou­ži­tí kom­posto­va­tel­né­ho nádo­bí, kte­ré pro fes­ti­val dodá­vá spo­leč­nost Bio Planeta a zajis­tí jeho likvi­da­ci, a také likvi­da­ci bio odpa­du. I letos bude pro­bí­hat tří­dě­ní odpa­du na mís­tě před oči­ma návštěv­ní­ků, s komen­tá­řem odbor­ní­ků k jed­not­li­vým mate­ri­á­lům a postu­pům recyk­la­ce. Opakovatelně pou­ži­tel­ný bam­bu­so­vý pří­bor SPORK („spoon+fork“ - lžič­ko­vi­d­lič­ka) se letos stá­vá dob­ro­vol­nou vstu­pen­kou na fes­ti­val a kro­mě toho, že se tím­to kro­kem ušet­ří mno­ho jed­no­rá­zo­vých pří­bo­rů, návštěv­ní­kům zůsta­ne i po skon­če­ní fes­ti­va­lu.

Stejně jako v minu­lých letech se VEGEFEST zce­la obe­jde bez alko­ho­lu.

Případný výte­žek z fes­ti­va­lu popu­tu­je na pod­po­ru pro­jek­tu BOSQUE MEDICINAL, kte­rý má za cíl ochra­nu člo­vě­kem nedo­tče­né čás­ti ekvá­dor­ské­ho ama­zon­ské­ho pra­le­sa.

PROGRAM 8. ROČNÍKU:

Hlavní pro­gram osmé­ho VEGEFESTu bude sestá­vat hlav­ně z před­ná­šek a worksho­pů z oblas­tí per­ma­kul­tu­ry, pří­rod­ní­ho sta­vi­tel­ství, zdra­vé­ho stra­vo­vá­ní, domá­cí výro­by, zero was­te, alter­na­tiv­ních zdro­jů ener­gií, lokál­ní eko­no­mi­ky, komu­nit, osob­ní­ho roz­vo­je a dal­ších. VEGEFEST ote­ví­rá pro­stor jako pro nové infor­ma­ce a vzdě­lá­vá­ní, tak pro sdí­le­ní již naby­tých zku­še­nos­tí ze soběstač­né­ho živo­ta.

Program bude pro­bí­hat v sobo­tu od 11 do 19h a v nedě­li od 10 do 18h, v blo­cích o dél­ce 1 – 2 hodi­ny,  sou­běž­ně v sále Starého Purkrabství a ve ven­kov­ním šapi­tó. Jednotlivé semi­ná­ře, před­náš­ky a worksho­py budou hra­ze­ny účast­ní­ky na mís­tě pří­mo lek­to­rům.

Hlavní před­náš­ko­vý pro­gram bude dopl­něn zdra­vým vege­ta­ri­án­ským i vegan­ským občer­stve­ním a vol­ně ply­nou­cím dopro­vod­ným pro­gra­mem oko­lo ohně.  Nebude opět chy­bět ani dět­ský kou­tek, cvi­če­ní pod širým nebem, masáž­ní stan, dařiš­těpro­dej doplň­ko­vých pro­duk­tů s důra­zem na BIO a lokál­ní výrob­ky.

Festival se koná za kaž­dé­ho poča­sí.

Pražskému fes­ti­va­lu před­chá­zel  ve dnech 22. – 29. čer­ven­ce 2018 1. roč­ník týden­ní­ho Festivalu soběsta(te)čnosti v medi­tač­ním cen­t­ru Sklenářka a posky­tl za účas­ti cca 100 návštěv­ní­ků vět­ší pro­stor pro pra­xi (stav­ba eko­do­mu, šití bot, prá­ce s hlí­nou, tvo­ře­ní per­ma­kul­tur­ních záho­nů, výro­ba domá­cí kos­me­ti­ky ad.). Na oba fes­ti­va­ly navá­ží Soběsta(te)čné víken­dy kona­né od pod­zi­mu 2018 měsíč­ně tam­též, a vrcho­lí­cí 2. roč­ní­kem týden­ní­ho fes­ti­va­lu na pře­lo­mu čer­ven­ce a srp­na 2019.

PROGRAM:

  • Přírodní sta­vi­tel­ství a ener­ge­tic­ká soběstač­nost (Pavel Černý)
  • Osobní dům a rodo­vá zahra­da (ing. Arch. Petr Hájek)
  • Česká per­ma­kul­tu­ra (Alena Suchánková)
  • Rodina v kli­du – jak v dneš­ní době vycho­vá­vat děti k soběstač­nos­ti (Martina Elterlein)
  • Bosá chůze, bosé boty (Filip Pathik Vystavěl)
  • Koncept eko­ves­ni­ce (Spolek Zeměsouznění)
  • Šťastná a udr­ži­tel­ná spo­leč­nost (Alena Suchánková)
  • Kruhy kme­nů – ochut­náv­ka porad­ní­ho kru­hu (Natural Spirit)
  • Učení pří­rod­ních náro­dů (Honza Dlabal)
  • Pěstování ovoc­ných stro­mů (i ve měs­tě) (PagoPago)
  • Ženské bylin­né ritu­á­ly (Alexandra Martina Běhalová)
  • Agnihotra – vyu­ži­tí síly ohně (Ulrich Berk)
  • Jak žít prav­du (Tomáš Šimo)

SOBOTA ODPOLEDNE

MODEROVANÁ DISKUSE „CESTY K SOBĚSTAČNOSTI“

účin­ku­jí: Pavel Černý, Petr Skořepa, Wlasta Hlinková, Tomáš Svoboda, Petr Hába

pro­vá­zí: Stanislav Miler

Ve spo­lu­prá­ci se Sacred Chants budou sou­čás­tí Vegefestu dva večer­ní kon­cer­ty:

SOBOTA v 19h: NESSI GOMES (brit­ská zpě­vač­ka, kte­rá se naro­di­la na malém ost­ro­vě Guernsey v por­tu­gal­ské rodi­ně, spo­ju­je vli­vy obou čás­tí své­ho etnic­ké­ho půvo­du, mísí tra­dič­ní, emo­ci­o­nál­ní fol­ko­vou hud­bu Fado s brit­skou pro­gre­siv­ní moder­ní inspi­ra­cí).

NEDĚLE v 18h: MAOK (mul­ti­ta­len­to­va­ný slo­ven­ský hudeb­ník, jehož hud­ba zave­de poslu­cha­če do svě­tů vnitř­ních i vesmír­ných).

Vstupenky na oba kon­cer­ty jsou samo­stat­ně v před­pro­de­ji na GoOut (https://goout.net/en/prague/).

Změna pro­gra­mu vyhra­ze­na. Festival se koná za kaž­dé­ho poča­sí.

Spolupořadatelé: Floresta, SoMA, Sklenářka, Akademie soběstač­nos­ti, NKP Vyšehrad

Hlavní part­ne­ři: Maitrea, Bioplaneta

Partneři:  Envirostyl, Sacred Chants

Mediální part­ne­ři: Cesty k sobě, Pravý domá­cí časo­pis, Meduňka, Letáček, Regenerace, BIO měsíč­ník, Můžeme jíst zdra­vě­ji, Proti šedi, fes­ti­val Ezotera, fes­ti­val Ezofest (SK)

Gastronomie: Floresta, Sri Lanka Curry House, Loving Hut

Nápoje: Dobrá čajov­na, KOFI KOFI, Kombucha Bohyně, Shake-it, limo­ná­dy F&T Trading s.r.o., limo­ná­dy NewArtLine s.r. o.

Tržnice: Almaterra Superfoods, ShivaShop, Pathik Shoes, Dagmar Clair, Intao s.r.o., Naboso s.r.o., Luz&Lulie, Feel Good Family s.r.o., Dar z nebe s.r.o., Petra Lammas, Nutt.cz

Vstupné na fes­ti­val:

- dob­ro­vol­ný pří­spě­vek 100 Kč za bam­bu­so­vý pří­bor SPORK a na pod­po­ru orga­ni­zač­ní­ho zajiš­tě­ní fes­ti­va­lu. Tuto „vstu­pen­ku“ bude mož­né zakou­pit od 1. červ­na i v před­pro­de­ji na GoOut.

- jed­not­li­vé před­náš­ky a worksho­py hra­ze­né pří­mo lek­to­rům v hoto­vos­ti na mís­tě.…

Autor:
0

MARTA JANDOVÁ

CHYSTÁ SÓLOVÉ ALBUM — Marta Jandová letos v říjnu vydá své první sólové album. A nebude to jen tak! Marta je, až na jednu výjimku, výhradní autorkou všech vybraných písní. Tou jedinou výjimkou, kde nebude autorkou sama zpěvačka, je písnička Školíš mě od Marka Ztraceného. Videoklip k ní byl zveřejněn v loňském roce a počet zhlédnutí na YouTube se vyšplhal již na úžasných 1 300 000. Singl nyní poprvé vychází v digitální podobě.

Celý článek na stránkách SUPRAPHON.cz

Autor:
0

Manolito a Blbeček pobaví nejen malé ale i velké

Tak u téhle kníž­ky jsem se náram­ně poba­vi­la, a abych řek­la prav­du, tak jsem se občas při­stih­la i u toho, že mně i smí­chy tek­ly slzy po tvá­ři. Ještě nikdy jsem se u žád­né kni­hy nepo­ba­vi­la a neu­vol­ni­la tak jako prá­vě u čte­ní Manolita.

Možná tomu tak tro­chu při­spě­lo i to, že i já mám mlad­ší­ho sou­ro­zen­ce - bra­t­ra, a když jsem byla malá, pro­ží­va­la jsem dost podob­né poci­ty a lapá­lie jako náš hlav­ní hrdi­na Manolito.

„A jsme tu, uli­ce Maria Condeho 4. Tady žije ten kluk, co se jme­nu­je Manolito García, jeho bra­tr Blbeček, mamin­ka Catalina, tatí­nek Manolo, Luisa s Bernabém (ten s těma prda­ma) a děde­ček Nicolás,“ a dodal jsem, „což je tenhle, co tu spí jak šíp­ko­vá Růženka. V kni­ze ho nazý­vám Superprostata, ale s tím bude brzy utrum, pro­to­že půjde na ope­ra­ci.“

Prostřednictvím této kni­hy se stá­vá­me tichý­mi svěd­ky jed­not­li­vých dob­ro­druž­ství, jež den za dnem chtě nechtě pro­ží­va­jí dva neroz­luč­ní brat­ři, Manolito a jeho mlad­ší bra­tr, kte­ré­ho s obli­bou nazý­vá „Blbeček“. Někdy jsou pří­ho­dy úsměv­né, jin­dy nao­pak čte­ná­ři hrů­zou trne krev v žilách.

Díky Manolitovi máme mož­nost nahléd­nout do jeho vlast­ních myš­le­nek, a i když mlčí, víme přes­ně, na co mys­lí, a jaký má na celou situ­a­ci svůj vlast­ní názor a pohled např. o tom, jak vidí své­ho mlad­ší­ho bra­t­ra „Blbečka“.

Jediná prav­da prav­dou­cí, kte­rou pro­hlá­si­la moje máma od tý doby, co se zná­me (už to bude něja­kých deset let), je, že Blbeček je ten nej­vět­ší exot na celý pla­ne­tě. Má žízeň, když není voda. chce se mu spát, když není postel. má hlad, když není jíd­lo, a chce se mu kakat, když není záchod, nikdy to nemů­že vydr­žet. Když má žízeň, musí­me jít do jaké­ho­ko­liv baru. Když má hlad, musí­me mu kou­pit kolá­ček. Když ztra­tí dud­lík, musí­me jít do poho­to­vost­ní lékár­ny, i kdy­by byly čty­ři hodi­ny ráno, a když musí jít na záchod, jedi­ný, co udě­lá je, že si dá ruce doza­du a zrud­ne. a jak říká moje máma, děj se vůle boží....

Jednoho dne musí děde­ček nastou­pit do nemoc­ni­ce na plá­no­va­nou ope­ra­ci pro­sta­ty, a to ješ­tě chlap­ci netu­ší, jak ten­to dědeč­kův pobyt v nemoc­ni­ci zamí­chá s jejich vlast­ní­mi osu­dy a živo­ty jed­not­li­vých hrdi­nů.

V kni­ze nalez­ne­te nespo­čet tref­ných pozná­mek malé­ho roš­ťá­ka, spous­tu úsměv­ných roz­ho­vo­rů, ale i dět­skou upřím­nost a bez­pro­střed­nost, jako je tře­ba roz­ho­vor „Blbečka“ s dědeč­kem před nástu­pem do nemoc­ni­ce.

„Chlapečkova pod­lož­ka,“ pro­hlá­sil.

„Takže se hod­láš po dobu mé nepří­tom­nos­ti vyčů­rat do mé poste­le?“ otá­zal se děda.

„Jo, chla­pe­ček hod­lá čůrat.“

Takovej je zkrát­ka Blbeček: správ­ně drzý dítě a zce­la bez kom­plexů.

A jeli­kož je mamin­ka nechtě­la s sebou vlá­čet do nemoc­ni­ce, neboť moc dob­ře zna­la své děti, i to jací ve sku­teč­nos­ti jsou, opus­ti­la je a necha­la jen tak před dveř­mi své vlast­ní sest­ry.

Moje máma (nebo dle zmín­ky v před­cho­zí kapi­to­le Blbečkova máma, pro­to­že to vypa­dá, že mají oči jen jeden pro dru­hý­ho, zkrát­ka máma mýho brá­chy), nám sba­li­la do baťůž­ku něja­ký spod­ky, načeš si nás změ­ři­la, jako by nás našla někde na rohu a neby­li jsme její vlast­ní děti....

V oka­mži­ku, kdy je před svý­mi dveř­mi obje­vi­la tetič­ka, a je sezná­me­na s onou slad­kou sku­teč­nost, že je bude muset pár dní hlí­dat, a aniž by se jí pře­dem někdo zeptal, zda má čas a může; začí­ná pro tyto malé klu­ky čas vel­kých a neza­po­me­nu­tel­ných dob­ro­druž­ství, a nejen pro ně, změ­ní to i dopo­sud poklid­ný a nalin­ko­va­ný život tetič­ky a strýč­ka.

Já osob­ně obdi­vu­ji mamin­ku (i když je to jen vymyš­le­ný pří­běh a posta­va), jakým způ­so­bem necha­la své děti sestře, s kte­rou si navíc neby­la moc blíz­ká,  moc se spo­lu nemu­se­ly, a kte­rá nemě­la ani své vlast­ní děti, a tím pádem i žád­né zku­še­nos­ti s hlí­dá­ním dětí a péčí o ně.

Být na jejím mís­tě a v obdob­né situ­a­ci, asi bych své rato­les­ti vza­la s sebou, a tak vel­ké rizi­ko radě­ji nepod­stu­po­va­la. Na dru­hou stra­nu ji i plně chá­pu, že už asi byla nato­lik zou­fa­lá a una­ve­ná, na všech­no SAMA, a že si pros­tě potře­bo­va­la na pár dní dát „oraz“, odpo­či­nout si a nabrat nové síly.

Buďme však rádi, že se mamin­ka roz­hod­la, jak se roz­hod­la, pro­to­že pak bychom s kluka­ma nemoh­li zažít tolik báječ­ných věcí, a při jejich čte­ní se smí­chy popa­dat za bři­cho.

Ano, tím nastá­vá obdo­bí vel­kých pří­bě­hů a zvra­tů. Všichni účast­ní­ci jsou pro­ti své vůli vta­že­ni do situ­a­ce, kte­rou nemů­žou žád­ným způ­so­bem ovliv­nit, jen se jí podří­dit a vydr­žet.

Tetička se strýč­kem nema­jí žád­né vlast­ní děti, pro­to­že je mít nemů­žou; a opro­ti mamin­ce mají jen povrch­ní sta­ros­ti a jiné život­ní hod­no­ty. Doma tedy mís­to dětí mají ale­spoň něko­lik zví­ře­cích maz­líč­ků, kte­ří jim jsou nade­vše, a co si bude­me poví­dat, lec­kdy to lás­kou k nim i tak tro­chu pře­há­ní.

Teta, nikdy nespo­ko­je­ná s mamin­či­nou výcho­vou a sty­lem oblé­ká­ní klu­ků, se cho­pí pří­le­ži­tos­ti, a roz­hod­ne se vše napra­vit, a klu­kům tak tro­chu při­lep­šit. Celá odhod­la­ná se s nimi vydá­vá naku­po­vat do vel­ké­ho obcho­du, kde nás doko­na­le dosta­ne a odzbro­jí drob­ná neho­da v kabin­ce s oble­če­ním, jež ve finá­le vydě­sí všech­ny zákaz­ní­ky tam­ní­ho obchoďá­ku. O kata­stro­fy v této kni­ze pros­tě není nou­ze.... prá­vě nao­pak!

A co se asi tak může stát, když dáte dohro­ma­dy dva nepo­sed­né a roz­pus­ti­lé klu­ky, a domá­cí zví­řec­tvo? Další kata­stro­fa!

Na to, co se dělo po Luisině pří­cho­du, nikdy neza­po­me­ne­me. Z Luisiných chla­peč­ků, kte­ré si vždy přá­la mít, se najed­nou sta­la mon­stra, kte­rých se chtě­la zba­vit. A to, pokud mož­no, oka­mži­tě!

Díky vli­vu těch­to nepří­z­ni­vých okol­nos­tí a náhod se může­me dále poba­vit nad pří­ho­dou, jak jako opuš­tě­ní sirot­ci před nemoc­ni­cí žeb­ra­jí, jen aby zís­ka­li pení­ze na cuk­rát­ka, na kte­rá momen­tál­ně dosta­li obrov­skou chuť, ale v kap­se ani koru­na....

Co všech­no může zapří­či­nit jed­na obrov­ská krá­dež v bytě tetič­ky? Najdou si nako­nec všich­ni hrdi­no­vé opět ces­tu k sobě? Usmíří se mamin­ka se sestrou? A co všech­no tako­vé malé děti doká­žou, když chtě­jí vidět doma šťast­nou a spo­ko­je­nou svo­jí mamin­ku? Jsou schop­ni tyto děti pře­kro­čit i meze sluš­nos­ti, jen aby jí vypl­ni­ly její vel­ké přá­ní?

O podob­né pří­ho­dy není v kni­ze nou­ze, a čte­nář, ať už malý nebo vel­kým se jen těž­ko ubrá­ní obrov­ské nálo­ži humor­ných pří­bě­hů, a bude je hltat jeden po dru­hým, stej­ně jako já s dce­ra­mi.

Kniha není nejen svě­dec­tvím a kro­ni­kou bez­sta­rost­né­ho a šťast­né­ho dět­ství, ale i zrca­dlem jed­not­li­vých mezi­lid­ských vzta­hů. Někdy se až moc honí­me za kari­é­rou, leskem a bohat­stvím, aniž bychom si udě­la­li čas na své nej­bliž­ší, abychom se zepta­li, zda s něčím nepo­tře­bu­jí pomoc a tu pomoc jim sku­teč­ně nabíd­nout.....

„Manolito a blbe­ček“ dopo­ru­ču­ji nejen všem malým a začí­na­jí­cím čte­ná­řům, ale i dospě­lým, kte­ří se chtě­jí skvě­le poba­vit. Kniha je napsá­na sro­zu­mi­tel­ně z pohle­du malé­ho klu­ka, kte­ré­mu je při­způ­so­ben nejen jazyk, ale i občas­né pra­vo­pis­né chyb­ky. Díky tomu, že je psán dět­ským jazy­kem a dět­ský­ma oči­ma, si své malé čte­ná­ře zís­ká vel­mi rych­le. Navíc je kni­ha dopl­ně­na o spous­tu zábav­ných ilu­stra­cí, jež zpes­t­řu­jí a dotvá­ře­jí kouz­lo samot­né kni­hy.

S touhle kni­hou se roz­hod­ně nudit nebu­de­te a bude­te se k ní stá­le vra­cet.

MANOLITO A BLBEČEK

Napsala: Elvira Lindo

Ilustroval: Emilio Urberuaga

Nakladatel: Omega

Rok vydá­ní: 2017

Počet stran: 232

ISBN: 978-80-7390-661-0

Autor: