Denní archiv Červenec 4, 2018

0

Expendables: Postradatelní 2 – film, který si nemůžete nechat ujít!

Obrovskou popu­la­ri­tu fil­mu Sylvestera Stallona Expendables: Postradatelní způ­so­bi­ly pře­krás­né a napí­na­vé akce a pře­střel­ky. Dále na divá­ka zapů­so­bi­li zná­mé legen­dy ame­ric­ké­ho fil­mu, kte­rou je napří­klad sám Sylvester Stallone, nebo Jet Li, Dolph Lundgren a dal­ší.

Tentokrát v Expendables: Postradatelní 2 se těš­te neje­nom na ješ­tě více fil­mo­vých legend v podo­bě Chucka Norrise, Jean-Claude Van Damma, apod., ale také na mno­hem více akce a vytří­be­né­ho humo­ru. Celý film obsa­hu­je vti­py a zají­ma­vé hláš­ky, tak­že se může­te těšit na ost­ré hláš­ky v těch pra­vých chví­lích, což oži­ví neje­nom prů­běh fil­mu, ale také cel­ko­vou atmo­sfé­ru a pro­ži­tek.

Již teď je jas­né, že Expendables: Postradatelní 2 budou fil­mo­vým hitem, kte­rý se vyrov­ná prv­ní­mu dílu i přes fakt, že kri­ti­ci vyčí­ta­jí Expendables: Postradatelní 2 slab­ší pří­běh. Ten ovšem hra­vě vykom­pen­zu­jí úder­né hláš­ky, kte­ré vždy při­jdou v ten pra­vý moment. Co se dá vypích­nout na humo­ru v Expendables: Postradatelní 2 je fakt, že si mnoh­dy děla­jí her­ci sran­du samy ze sebe, nebo z ostat­ních fil­mů, ve kte­rých hrá­li, což při­ná­ší zdra­vou sebe­kri­ti­ku.

Pokud chce­te zase jed­nou do kina a hle­dá­te kva­lit­ní film, pak vsaď­te na Expendables: Postradatelní 2. Jistě se poba­ví­te dosyt­nos­ti a bude­te na ten­to film dlou­ho a rádi vzpo­mí­nat. Investice se vám pak vel­mi vypla­tí.

Tento člá­nek byl sou­čás­tí zanik­lé­ho webu 3Dmovie.cz.

Autor:
0

Brutální Nikita aneb 5 sérií ze Sekce Jedna

Oprávněný kult nebo oprav­do­vá koko­ti­na?

Z titul­ku je cel­kem jas­né, že dneska nepů­jde o recen­zi Bessonova fil­mu, ale kanad­ské­ho seri­á­lu, kte­rý se k nám dostal ve stej­né vlně jako Xena, Herkules, Andromeda nebo Krok za kro­kem.

Zápletka je tady cel­kem jed­no­du­chá a sko­ro stej­ná jako u Bessona. Mladá hol­ka Nikita, kte­rá se potlou­ká po uli­cích a vede zhý­ra­lý život, se při­ple­te k lou­pe­ži a vraž­dě a je při­sti­že­na s nožem v ruce.

Místo tres­tu smr­ti ale dostá­vá dru­hou šan­ci – prá­ci pro Sekci Jedna, přís­ně taj­nou vlád­ní pro­ti­te­ro­ris­tic­kou orga­ni­za­ci, kte­rá při­chá­zí tam, kde selžou jaké­ko­li legál­ní a jiné pro­střed­ky…

Členové Sekce jsou doko­na­le vycvi­če­ní ducho­vé, kte­ří při­jdou, zlik­vi­du­jí, vyzved­nou nebo zaří­dí, co je potře­ba a zase se vytra­tí. Bez otá­zek, bez pozná­mek (no, ty pada­jí čas­to) beze jmen a totož­nos­ti.

Chladný svět kal­ku­la­ce

Seriál pro­vá­zí více­mé­ně zápor­né reak­ce prá­vě kvů­li sho­dě názvu s Bessonovým legen­dár­ním thrille­rem. Nechci jeho Nikitu nijak str­há­vat, už je to něja­ká doba, co jsem ji viděl. Ano, je to ber­lič­ka, ale upřím­ně, cel­kem rych­le je jas­né, že seri­ál jde tro­chu jiným smě­rem a aspoň mě osob­ně nedě­la­lo pro­blém na původ­ní film rych­le zapo­me­nout a pros­tě počkat, co mi Sekce Jedna před­ve­de.

vlcsnap-2015-10-01-23h21m38s135

A ona se nepřed­ved­la vůbec špat­ně, pro­to­že jinak bych asi nezů­stá­val jed­nou týd­ně do více jak jede­nác­ti vzhů­ru a neče­kal na mra­zi­vý akord spo­je­ný s pro­mít­nu­tím zele­né­ho loga La Femme Nikita. Trvalo ale roky, než se ke mně dosta­la Nikita v kom­plet­ním vydá­ní a já mohl dokou­kat všech pět sérií.

Ne, dneska asi niko­ho moc neo­sl­ní. Rozhodně tedy ne divá­ky, kte­rým seri­á­ly 90. let nic moc neří­ka­jí a kte­ří neza­ži­li ten hype, kte­rý nebyl náh­lý a inten­ziv­ní jako u Hry o Trůny. Ne, ta atmo­sfé­ra nové­ho byla postup­ná, ale o to více se zažra­la pod kůži a o to déle vydr­že­la.

Ať to byly fan­ta­sy kusy nebo tře­ba Vražedné pobře­ží, všech­ny tyto seri­á­ly byly zábav­né, ne sice nijak výraz­ně ori­gi­nál­ní, ale pros­tě byly dob­ré a hlav­ně – jak jsme zmí­nil u Kroku za kro­kem – měly per­fekt­ní dabing.

Co čekat od Brutální Nikity? Intriky, cha­rak­te­ry, kte­ré neo­mr­zí a svým sty­lem oprav­du při­ros­tou k srd­ci a člo­vě­ka pak zamr­zí smrt i těch nej­vět­ších par­chan­tů. Dvojité až tro­ji­té hry s důvě­rou, kla­má­ní, hi-tech hrač­ky, dlou­hé pohle­dy z očí do očí a krát­ké věty, kte­ré zna­me­jí buď odpuš­tě­ní, nebo roz­su­dek smr­ti.

Tyto pro­ti­chůd­né poci­ty shr­nul v jed­né z posled­ních epi­zod asi nej­lé­pe hlav­ní zbro­jíř Walter:

„Nenáviděl jsem ho, bál jsem se ho a pohr­dal jsem jím. Současně jsem ho respek­to­val, obdi­vo­val a vyso­ce uzná­val. Kdysi jsem mu zachrá­nil život. Ani mi nepo­dě­ko­val. Ale i když měl mno­ho­krát důvo­dy mě zru­šit (ang­lic­ky „can­cel“ v žar­go­nu Sekce popra­vit), vždyc­ky se díval někam jinam. Takže nako­nec jsme to asi vzá­jem­ně srov­na­li.“

Nikita má opro­ti sluš­né por­ci dneš­ních seri­á­lů i fil­mů tu stej­nou devi­zu jako vět­ši­na seri­á­lů teh­dej­ších let – na nic si nehra­je. Je to pros­tě pocti­vě odve­de­né béč­ko, kte­ré chce poba­vit, při­pra­vit pár napí­na­vých momen­tů a pak na divá­ka spik­le­nec­ky mrk­nout a pokra­čo­vat dál.

A prá­vě tahle vnitř­ní pocti­vost z ní už teh­dy udě­la­la kult a ten trvá svým způ­so­bem dodnes. Ta vnitř­ní pocti­vost při­nes­la krom zaká­za­né lás­ky táh­nou­cí se celou sérií i ty momen­ty, kdy přes veš­ke­ré kal­ku­la­ce, veš­ke­rou hnus­nou vypo­čí­ta­vost a obě­to­vá­ní schop­ných agen­tů cílům mise vysvit­la na chvil­ku jaká­si čest mezi zlo­dě­ji a zabi­já­ky.

Ať už to byla tole­ran­ce rebe­la kvů­li sta­rým časům, igno­ra­ce někte­rých infor­ma­cí pro­to, aby si agent sko­čil na ran­de nebo posled­ní pokus o záchra­nu zrád­co­va syna z rukou tero­ris­tů, pro­to­že někte­rý věci se pros­tě nedě­laj, ať je člo­věk sebe­vět­ší svi­ně.

vlcsnap-2015-10-01-23h20m54s959

Člověk ji nemu­sí mít rád, může ji pova­žo­vat za totál­ní kra­vi­nu, ale jmé­no toho­hle seri­á­lu neza­po­me­ne. Stejně tak neza­po­me­ne na nemluv­né­ho Michaela, rebe­lu­jí­cí Nikitu, svůd­ní­ka Waltera, spo­le­čen­sky nejis­té­ho Birkoffa, chlad­né­ho Operations nebo ješ­tě chlad­něj­ší a stá­le doko­na­le upra­ve­nou Madeline.

A pak se v posled­ních osmi dílech obje­ví něko­lik dal­ších sek­cí, obje­ví se Centrum a kon­čí jed­na éra. Ale tak je to ve svě­tě taj­ných slu­žeb vždyc­ky.

PS: K Nikitě se váže ješ­tě jed­na zají­ma­vost – název kaž­dé­ho dílu sestá­vá z přes­ně toli­ka slov, do koli­ká­té série pat­ří. Viz zde.

Autor:
0

Léčba duše bez pilulek? Stačí se projít lesem, radí japonský bestseller.

Shinrin-yoku, to je kniž­ní novin­ka, kte­rá čte­ná­řům radí, jak vyu­žít bla­ho­dár­né účin­ky pří­ro­dy.  Kromě vědec­kých poznat­ků pro­fe­so­ra Yoshifumi Miyazakiho v ní najde­me také prak­tic­ké tipy, jak zmír­nit nega­tiv­ní účin­ky dneš­ní uspě­cha­né doby.

To, že se v posled­ních letech one­moc­ně­ní spo­je­ná se stre­sem sta­la glo­bál­ním spo­le­čen­ským pro­blé­mem, je nám pod­sou­vá­no ze všech stran. Málokdo už nám ale pora­dí, jak čím dál čas­těj­ším úzkos­tem a depre­sím před­chá­zet. Shinrin-you, tera­pie pří­ro­dou či také tera­pie lesem, při­chá­zí s rozum­ným řeše­ním.

A tím je návrat tam, odkud pochá­zí­me. Jak se v kni­ze dozví­me, během pro­ce­su evo­lu­ce jsme strá­vi­li více než 99.99 pro­cent času v při­ro­ze­ném pro­stře­dí pří­ro­dy. To se nám ale v důsled­ku živo­ta ve měs­tech stá­le více vzda­lu­je, tělo i mysl jsou nad­měr­ně sti­mu­lo­vá­ny umě­lým pro­stře­dím a stá­va­jí se čím dál více náchyl­něj­ší­mi.

„Blahodárný efekt na kva­li­tu naše­ho živo­ta a pocit poho­dy nemu­sí mít jenom lesy. I dal­ší při­ro­ze­né sti­mu­ly, jako napří­klad par­ky, kvě­ti­ny, bonsa­je a prv­ky ze dře­va, mohou pod­le sou­čas­ných poznat­ků sni­žo­vat stres, a pro­to jsou tyto účin­ky dosa­ži­tel­né pro všech­ny, i pro oby­va­te­le měst“.

Ke zlep­še­ní naše­ho dušev­ní­ho i fyzic­ké­ho zdra­ví tedy není potře­ba radi­kál­ních změn, pilu­lek či jiných zázra­ků. Zaměřme se více na čas strá­ve­ný v pří­ro­dě, na rela­xa­ci, medi­ta­ci a vší­ma­vost. Ano, tak jed­no­du­chá může být ces­ta ke štěs­tí.

I když se kni­ha zamě­řu­je pře­de­vším na detail­ní popis japon­ských pro­gra­mů, věřím, že může být pří­no­sem i pro čes­ké čte­ná­ře, hle­da­jí­cí rozum­nou ces­tu k nasto­le­ní při­ro­ze­né život­ní rov­no­váhy.


  • Datum vydá­ní: 07. 05. 2018
  • Katalogové čís­lo: K444
  • ISBN: 978-80-271-0778-0
  • Formát / stran: 150×210, 192 stran

Knihu si může­te kou­pit na strán­kách Grada.cz za 369 Kč.…

Autor:
1

Krok za krokem aneb Klasická perla rodinného sitcomu

„Step by step…day by day….“

Krok za kro­kem, úvod­ní zněl­ka

Patří star­ší sit­co­my do staré­ho žele­za, nebo mají stá­le čím oslo­vit?

Během 90. let se v tele­viz­ních pro­gra­mech snad všech našich sta­nic obje­vi­la celá řada seri­á­lů, kte­ré dodneš­ka neze­stár­ly a prá­vem si zís­ka­ly sil­nou fanouš­kov­skou základ­nu a mnoh­dy oprav­du kul­tov­ní posta­ve­ní.

Na jejich výsled­né podo­bě se také podí­lel teh­dy ješ­tě per­fekt­ní dabing, kte­rý sku­teč­ně doká­zal veli­ce kva­lit­ně pře­nést myš­len­ky postav, zacho­vat vti­py a na roz­díl od dneška nezpů­so­bil divá­ko­vi při pohle­du na komic­kou situ­a­ci pocit trap­nos­ti za her­ce, scé­náris­ty i sku­teč­nost, že on sám tohle vůbec sle­du­je.

Jedním z těch kous­ků, kte­ré pou­ta­ly pozor­nost k tele­vi­zi a dneska ji pou­tá k moni­to­rům, je i Krok za krokem…klasika, sit­com a i sluš­ná záso­ba morál­ních lek­cí o výcho­vě potom­ků během dospí­vá­ní.

Lambertovi a Fosterovi tisíc­krát jinak

Carol Fosterová se vra­cí z Jamajky. Kromě dob­ré nála­dy si sebou při­ná­ší i čer­stvé man­žel­ství s Frankem Lambertem, o kte­rém se ale tak nějak zapo­me­ne zmí­nit jak mat­ce, tak svým třem dětem – dce­rám Daně, Karen a syno­vi / vědá­to­ro­vi Markovi.

Podobně je na tom Frank Lambert, kte­rý má zase dva syny a dce­ru – Johna Thomase, kte­ré­mu nikdo neřek­ne jinak než J. T., pěti­le­té­ho Brandona a ranař­ku El.

Frank i Carol se domlu­ví, že spo­lu budou chví­li na oko cho­dit, pak se na oko zasnou­bí a pak se tepr­ve vez­mou. Samozřejmě plán vez­me brzo za své a jejich sňa­tek se pro­kec­ne v rám­ci minut.

vlcsnap-2015-10-01-01h42m36s367

Tak začí­ná sou­ži­tí jed­nič­kář­ky Dany, vzhle­dem a klu­ky posed­lé krás­ky Karen, poho­dá­ře a spor­tov­ce J.T. ho, vědá­to­ra Marka, hra­vé­ho Brandona a base­ba­list­ky El. A samo­zřej­mě jejich rodi­čů.

Aby toho neby­lo málo, při­dá se cel­kem záhy Frankův syno­vec Cody a.k.a. náš Kouďák. Ten vypa­dá, že neu­mí do pěti počí­tat, ale krom schop­nos­ti rych­ločte­ní, mis­trov­ství v kara­te a obrov­ské kre­a­ti­vi­ty má v ruká­vu čas­to trumf pro záchra­nu zbyt­ku rodi­ny. Je to tako­vá divo­ká kar­ta, se kte­rou nikdy neví­te, jest­li vyho­ří­te, nebo vyhra­je­te mili­on.

Klasické záplet­ky, ale ten­to­krát kva­lit­ně a popr­vé

Krok za kro­kem byl ve své době asi prv­ní rodin­ný sit­com, kte­rý se u nás vysky­tl. Díky tomu mohou sice jeho vti­py dnes při­jít už jako dáv­no otr­ha­né, ale prá­vě s ním k nám mno­ho záple­tek při­šlo popr­vé – tra­ble s řidi­čá­kem, vol­ba před­se­dy tří­dy, závis­lost na video­hrách, pří­liš rych­lé utrá­ce­ní kapes­né­ho a dal­ších 7 sérií.

Na roz­díl od mno­ha dneš­ních sit­co­mů a hlav­ně našich sit­co­mo­vých poku­sů (posled­ní zrůd­nost v podo­bě seri­á­lu Rudyho má kaž­dý rád), ze kte­rých dob­ré úrov­ně dosá­hl ako­rát Comeback, Krok za kro­kem dáv­ku­je po kous­kách pří­jem­nou atmo­sfé­ru, dob­ře poda­né vti­py a cel­ko­vě drží lať­ku vyso­ko po vět­ši­nu sto­pá­že. Samozřejmě, najdou se i hor­ší mís­ta, ale tako­vé díly najde­te všu­de.

vlcsnap-2015-10-01-01h43m31s742

Seriál vydr­žel 7 sezón a během nich sle­du­je­me osu­dy postav na střed­ní, v prá­ci, na vyso­ké ško­le a taky něja­ký ten pří­rus­tek do rodi­ny.

Průběžnou sla­bi­nou je mož­ná stej­né časo­vé sché­ma dílů v podo­bě nasta­ve­ní záplet­ky, počí­na­jí­cí prů­švih, pro­zra­ze­ní situ­a­ce, uve­de­ní na pra­vou míru a morál­ní pou­če­ní.

Ovšem není nikdy přes­ně dáno, kdo bude vlast­ně zachra­ňo­vat koho a ani to, kdo bude komu dávat morál­ní lek­ce. Ne vždyc­ky jde o baj­ku, ve kte­ré je rodič ten chytřej­ší. Tohle budiž Kroku za kro­kem také při­čte­no k dob­ru.

A i ta sche­ma­tič­nost se mu dá cel­kem odpus­tit, pro­to­že posta­vy jsou za prvé výbor­ně napsa­né, za dru­hé jsou parád­ně zahra­né a hlav­ně doko­na­le nada­bo­va­né. Nakonec se tu pro­je­vu­je ta nej­lep­ší gene­ra­ce v podá­ní Pavla Zedníčka, Michala Jagelky, Heleny Fridrichové, Jany Páleníčkové, Filipa Jančíka, Kamily Špráchalové a dal­ších.

vlcsnap-2015-10-01-01h43m05s968

Tohle je seri­ál z doby, kdy v Americe umě­li oprav­du točit rodin­né sit­co­my a my jsme je umě­li výbor­ně dabo­vat. Co více říct.

Základní šab­lo­na: sit­com o sou­ži­tí dvou rodin, jejichž rodi­če se neče­ka­ně vza­li

Navíc:

  • vyni­ka­jí­cí čes­ký dabing
  • dob­ré posta­vy
  • atmo­sfé­ra
  • nená­sil­nost humo­ru
Autor:
Panasonic Viera TX-P42G30E – jedinečná plazmová televize, která stojí za to!0

Panasonic Viera TX-P42G30E – jedinečná plazmová televize, která stojí za to!

Na trhu je spous­ta tele­vi­zí, kte­ré nabí­ze­jí cel­kem sluš­né roz­li­še­ní a kva­li­tu obra­zu. Ovšem nastá­vá otáz­ka, proč se jen spo­ko­jit se sluš­ným, když můžu mít to nej­lep­ší? A to všech­no za skvě­lou cenu! Na otáz­ku je jed­no­du­chá odpo­věď, a to ta, že musím umět vybrat. Já vám tedy s výbě­rem pomo­hu a plazmo­vou tele­vi­zi Panasonic Viera TX-P42G30E vám tím­to dopo­ru­ču­ji.

Nebyla by to plazmo­vá tele­vi­ze od Panasonicu, kdy­by nemě­la FullHD roz­li­še­ní, tak­že nabí­zí tu nej­úchvat­něj­ší kva­li­tu fil­mů, a to kom­plet­ně v HD. Rozlišení obra­zov­ky je úcty­hod­ných 1920x1080. Dynamický kon­trast dosa­hu­je úžas­ných hod­not, a to 5 000 000:1. Obnovovací frek­ven­ce vás u této tele­vi­ze nadchne, pro­to­že je 600 Hz. Zvuk si může­te vychut­ná­vat díky dvě­ma repro­duk­to­rům, kte­ré mají cel­ko­vý výkon 20 W. Televize má stan­dard­ně nain­sta­lo­va­ný set-tobox, tak­že nemu­sí­te pro pří­jem DVB-T a DVB-C sig­ná­lu nic dal­ší­ho doku­po­vat.

Dále tele­vi­ze vlast­ní 3 vyso­ko­rych­lost­ní USB konek­to­ry, díky kte­rým může­te nahrá­vat svo­je oblí­be­né pořa­dy v pře­krás­né HD kva­li­tě. Dále tele­vi­ze vlast­ní úžas­ný pro­hlí­žeč Viera, díky kte­ré­mu si může­te na tele­vi­zi pře­hrá­vat foto­gra­fie, hud­bu a videa v pře­krás­ném HD roz­li­še­ní. Také na tele­vi­zi chyt­ne­te inter­net díky WiFi při­jí­ma­či.

Panasonic Viera TX-P42G30E se pro­dá­vá na trhu za cenu 15 500,-Kč a nej­lev­ně­ji ji může­te kou­pit ZDE!  Udělejte si k při­chá­ze­jí­cím Vánocům radost a zakup­te si ji do své domác­nos­ti. Uvidíte, že vaše rodi­na bude štěs­tím bez sebe. Pokud na tele­vi­zi nemá­te, pak si ji může­te vzít na splát­ky s nulo­vým navý­še­ním!

Tento člá­nek byl sou­čás­tí zanik­lé­ho webu 3Dmovie.cz.

Autor:
0

Vetchý a Cina jsou čerti z Pytlova. Novou pohádku Čertí brko odnesou do Varů

Spravedlivě s ním v pekle zapi­su­jí lid­ské hří­chy. Co se ale sta­ne, když se čer­tí brko ztra­tí? Nový film reži­sé­ra Marka Najbrta se hrdě hlá­sí k tra­di­ci čes­ké fil­mo­vé pohád­ky. Příběh Čertí brko v Domě ČT kro­mě reži­sé­ra, sce­náris­tů a pro­du­cen­tů před­sta­ví her­ci Jana Plodková a Jiří Maryško ve čtvr­tek 5. čer­ven­ce od 17 hodin.

„Už je to něko­lik let, co mi můj kama­rád a spo­lu­au­tor toho­to scé­ná­ře Robert Geisler popr­vé navr­hl, abychom nato­či­li pohád­ku. Tehdy se mi to zdá­lo absurd­ní, ale od chví­le, kdy jsem se stal otcem dvou malých synů, je pro mě ta před­sta­va nejen logic­ká, ale jed­no­znač­ně při­taž­li­vá. Proč se zase jed­nou nepo­dí­vat na svět z per­spek­ti­vy dítě­te a záro­veň nevy­u­žít své fil­mař­ské i život­ní zku­še­nos­ti k vytvo­ře­ní pří­bě­hu pro celou rodi­nu,“ říká reži­sér Marek Najbrt.

V měs­teč­ku Pytlov, v pekel­né poboč­ce Pervidle, pře­sta­ne fun­go­vat čer­tí brko. Lucifer pově­řu­je doru­če­ním nové­ho mla­dé­ho čer­ta Bonifáce, aby se ve svě­tě otr­kal. Bonifác se vydá­vá do Pytlova a hned při prv­ní pří­le­ži­tos­ti mu míst­ní šejdíř kou­zel­né brko ukrad­ne. Tím spus­tí řetě­zec udá­los­tí - měs­teč­ko ovlád­nou míst­ní vychyt­ral­ci, leno­ši a pod­vod­ní­ci, jimž se nako­nec poda­ří uvěz­nit i samot­né­ho vlád­ce pekel. Najde v sobě Bonifác ty nej­lep­ší vlast­nos­ti a osvo­bo­dí Pytlov, Lucifera a zís­ká k tomu srd­ce krás­né Markétky? 

„Všichni si mys­lí, že Peklo je mís­to plné zlých démo­nů, kte­ří člo­vě­ka ponou­ka­jí ke zlu. To jsou pohád­ky pro dospě­lé. Ve sku­teč­nos­ti je peklo úřad. Úřad, kte­rý je tu pro­to, aby zlo spra­ved­li­vě trestal. Vaše zlo…“ uza­ví­ra­jí sce­náris­té Robert Geisler a Tomáš Hodan, kte­ří jsou ve tro­ji­ci s Markem Najbrtem pode­psá­ni napří­klad pod kul­tov­ním seri­á­lem Kancelář Blaník.

Svou prv­ní pohád­ku spo­leč­ně před­sta­ví návštěv­ní­kům Domu ČT ve čtvr­tek 5. čer­ven­ce od 17 hodin.

Autor:
0

MotoGP 18 - Recenze - Motorky pro sebevrahy - 60%

Po roce jsme se opět dočka­li dal­ší­ho dílu moto­ris­tic­kých závo­dů od ital­ské­ho stu­dia Milestone. Tradiční název nesou­cí hlav­ní název série sil­nič­ních moto­cy­klů asi hned kaž­dé­mu napo­ví, o co jde. Italové sérii MotoGP vydá­va­jí již 5 let. Tradičně je MotoGP licen­co­va­ný pro­dukt, tak­že se máte na koho těšit. Já měl tu čest zahrát si jejich prv­ní počin v roce 2013, tak­že urči­té srov­ná­ní mohu poskyt­nout. Jinak nejsem pří­liš veli­ký nad­še­nec do moto­rek a co se týče jmen, znám oprav­du jen ty nej­lep­ší.
Ve hře MotoGP 18 tak již tra­dič­ně máte tu mož­nost posta­vit se na závod­ní dráhu z pozi­ce nej­vět­ších jez­dec­kých es jako Valentino Rossi, Jorge Lorenzo nebo Dani Pedrosa a dal­ší. Ale to jen na okraj. Co dal­ší­ho na vás ve hře oprav­du čeká? To už nyní máte mož­nost zjis­tit v novém titu­lu MotoGP 18 na všech mož­ných plat­for­mách.

Tím stě­žej­ním je v závod­ní hře toho­to typu samo­zřej­mě kari­é­ra. Podobně jako u sil­nič­ních vozů kon­ku­renč­ních her­ních titu­lů se sta­ne­te novou tvá­ří ve svě­tě sil­ných moto­rů. Váš talent je nespor­ný, ale vy si musí­te najít svo­jí ces­tu sami a vybo­jo­vat spous­tu vítěz­ství, než se dosta­ne­te na nej­vyš­ší úro­veň, natož, aby jste na ní udě­la­li něja­ký ten úspěch. První, co vás čeká je ama­tér­ský závod, pod­le jehož výsled­ku vás pak oslo­ví týmy Moto 3. Tam to všech­no začí­ná. Dostanete se do závod­ní­ho kolo­to­če, ve kte­rém se bude­te sta­rat nejen o svůj osob­ní roz­voj, ale i o roz­voj týmu. Možností, jak toho docí­lit je spous­ta a vy máte vše­li­ja­ké mož­nos­ti, jak ovliv­ňo­vat dění kolem vás a kolem týmu. Kosmetické úpra­vy vaší oso­by v podo­bě oble­če­ní a úpra­vy moto­rek je samo­zřej­mos­tí. V tom­to smě­ru stu­dio neu­stá­le při­dá­vá dal­ší mož­nos­ti, a tak dává hrá­či mož­nost víc se zto­tož­nit s vaším jezd­cem. Úprav a kon­tex­to­vých menu je tu oprav­du dost, ale vše je jed­no­du­ché a pře­hled­né. Kdo už má tu zku­še­nost s něja­kým podob­ným tipem hry, tak bude jako doma a mož­nos­ti ho pří­liš nepře­kva­pí.

Možnosti úprav vizu­á­lu už jsou nezbyt­nou sou­čás­tí, to niko­ho na zadek nepo­sa­dí, tak­že je důle­ži­té, jak vypa­dá samot­ná jíz­da a poslé­ze i to, jak je to s hra­tel­nos­tí. Grafické strán­ka hry na mě půso­bí roz­hod­ně uhla­ze­něj­ším dojmem než dřív. Je to díky pou­ži­té­mu engi­nu, kte­rý dává mož­nos­ti posu­nout hru koneč­ně i po gra­fic­ké strán­ce. Vývojáři si dali oprav­du zále­žet na detai­lech jezd­ce na motor­ce a i jeho pohy­bu. Moc mě potě­ši­ly drob­nos­ti, jako malé pohy­by při brz­dě­ní, při drob­ných koli­zích jezd­ců mezi sebou atp. Prostě jez­dec koneč­ně zase vypa­dá líp než dřív a vy máte koneč­ně pocit, že na sedač­ce sedí živá bytost a ne jen div­ný panák. Tím ale pozi­ti­vum smě­rem k reál­né­mu zpra­co­vá­ní kon­čí. V ani­ma­cích mimo jízdu vypa­da­jí jezd­ci prá­vě jako umě­lí paná­ci, kte­ří pou­ží­va­jí výra­zy v obli­če­ji jako já po 7 pivech. Jejich ritu­á­ly a pohy­by před samot­ným závo­dem se nemě­ní (ale jako­že vůbec), tak­že se po pár hodi­nách tak okou­ka­jí, že vám začnou lézt na ner­vy. Vlastně nic kolem závo­dů už se po začát­ku kari­é­ry pří­liš nemě­ní, tak­že kro­mě vyš­ší série, pří­pad­ně vaší příč­ky se nic nemě­ní a je to nuda. A když už jsem zmí­nil vizu­ál­ní zpra­co­vá­ní jezd­ců, kte­ré je na solid­ní úrov­ni, tak musím zmí­nit i okol­ní pro­stře­dí. A tady je to noč­ní můra. Mám tako­vý vtí­ra­vý pocit, že vývo­já­ři závod­ních her oko­lí tra­tí a divá­ky nemě­ní tak 10 let, tak­že to všech­no vypa­dá straš­li­vě. Spousta efek­tů dokon­ce 2D, trá­va, co nevy­pa­dá jako trá­va, nee­xis­ten­ce nečis­tot na tra­ti atd atd. Někdo se sna­ží to dohnat pou­ži­tím pyro­tech­ni­ky a dýmu. Zřejmě aby zakryl ty odpor­né mode­ly divá­ků. Ještě, že není čas to sle­do­vat. Jediné pod­mín­ky, za kte­rých by to člo­věk rád sle­do­val jsou závo­dy v deš­ti. Ty se oprav­du poved­ly a tady hra vypa­dá nesku­teč­ně hez­ky. Odlesky, kap­ky, obec­ně prá­ce s fyzi­kál­ní­mi vlast­nost­mi vody při tako­vých závo­dech, no pros­tě pará­da. Nechápu, že podob­ně neza­pra­co­va­li na ostat­ních věcech, tře­ba i za cenu vyne­chá­ní jed­no­ho roč­ní­ku. No a vlast­ně mám tako­vý pocit, že do téhle vizu­ál­ní sebe­vraž­dy se muse­li vývo­já­ři vrh­nout, aby jim to běže­lo na kon­zo­lích v poža­do­va­ném roz­li­še­ní a FPS, už vzhle­dem k pou­ži­té­mu engi­nu. S tím­to pro­blé­mem se potý­ka­jí i dal­ší spor­tov­ní a závod­ní titu­ly, tak­že by mě to nepře­kva­pi­lo, jen je to pros­tě ško­da.

A jak je to s hra­tel­nos­tí? Tady je z mého úhlu pohle­du veli­ký kámen úra­zu. Nikomu, ale oprav­du niko­mu nedo­po­ru­ču­ji se jen tak vrh­nout na závod samot­ný, nebo rov­nou na kari­é­ru. Ve hře je oprav­du dob­rý a pro­pra­co­va­ný tuto­ri­á­lů, kte­rý hrá­če nau­čí jez­dit. Od oprav­do­vých zákla­dů jak se zrych­lu­je , se dosta­ne­te až k pokro­či­lým mož­nos­tem ovlá­dá­ní. Zkušenější hrá­če to bude tro­chu nudit, ale také to je cel­kem hrač­ka, tak­že to pro­le­tí­te. Jenže v pokro­či­lé fázi výcvi­ku při­jde řada na oprav­do­vou jízdu s bes­tií (rozu­měj motor­kou) z MotoGP. Takže bude­te padat. A bude­te padat čas­to! Asi hodi­nu mi trva­lo, než jsem zajel měře­né kolo. Ano, nejsem zrov­na hráč závod­ních titu­lů a na kon­zo­lo­vém ovla­da­či také nejsem bůhví jak skvě­lý. Ale hra si vza­la za cíl být ješ­tě víc rea­lis­tic­ká ve svém poje­tí jízdy. Na začát­ku kari­é­ry máte poměr­ně sla­bé motor­ky, což ani tolik není znát na rych­los­ti, ale nesmír­ně to pocí­tí hráč v podo­bě ovla­da­tel­nos­ti.
Chápu, že je na trhu asi dost závo­dů arká­do­vé­ho poje­tí, tak­že se tvůr­ci roz­hod­li jít ces­tou rea­lis­tič­nos­ti. Neříkám, že je to špat­ně, jen mi hra neda­la pří­liš mož­nost se roz­hod­nout jest­li to tak oprav­du chci. Pokud by hráč chtěl snad­něj­ší ovlá­dá­ní, musel by se záro­veň vzdát svo­bo­dy v říze­ní a brz­dě­ní a bůhví čeho vše­ho. A může­te pak říct, že tu hru ješ­tě hra­je­te vy? Takže pokud bych chtěl zacho­vat svou svo­bo­du říze­ní, ale záro­veň arká­do­věj­ší styl jízdy, musel bych si tzv. natvr­do pohrát se samot­ným ovla­da­čem a jeho mrtvých zónách a podob­ně. Nebo pros­tě trpět něko­lik hodin pilo­vá­ním drob­ných pohy­bů, abych vůbec motor­ku udr­žel na tra­ti (o samot­ném roz­jez­du a zatá­če­ním nemluvě).
Tyto pro­blémy urči­tě ale budou pro něko­ho plu­sem. Vše, co jsem totiž popsal, ply­ne z fak­tu, že na roz­díl od jiných titu­lů ovlá­dá­te samot­né­ho jezd­ce, ne motor­ku. A v tom je zásad­ní roz­díl. Těžiště motor­ky a jezd­ce se cho­vá jinak, tak­že doce­la trvá, než si hráč zvyk­ne na mani­pu­la­ci se stro­jem. Odezva je poma­lej­ší a vy se tak vrtí­te nejen ima­gi­nár­ně na motor­ce, ale také ve sku­teč­nos­ti v tep­le své­ho křes­la nebo gau­če. Ale jak jsem zmí­nil, tato „novin­ka“ urči­tě potě­ší spous­tu hrá­čů, pro kte­ré bude hra ješ­tě reál­něj­ší. Z cel­ko­vé­ho hod­no­ce­ní tak tuto zále­ži­tost radě­ji vyne­chám.

Na hře je vidět prá­ce, hlav­ně s novým engi­nem. Jinak je to stan­dard­ní závod­ní titul vydá­va­ný rok co rok, tak­že stá­lí hrá­či nemo­hou oče­ká­vat pří­liš­né změ­ny a posun v hra­tel­nos­ti. Spíše to na něko­ho bude půso­bit jako osvě­že­ní před­cho­zí­ho roč­ní­ku. Hra se tak posou­vá lehce k prů­mě­ru. Jezdec na motor­ce vypa­dá dob­ře, mimo ní už ne. Engine je lep­ší, ale divá­ci jsou ošk­li­ví. Hudba nena­dchne, ale ani neu­ra­zí. Všechno je tak nějak prů­měr. Ale za mě malič­ko víc, pořád je to dob­ře udě­la­ný závod­ní titul, kte­rý se chce někam posou­vat a pro fan­dy moto­rek to bude jas­ná vol­ba. Takoví si k hod­no­ce­ní při­čtou pár bodí­ků. Za mě je to 60%.…

Autor:
0

Heroes of Ruin - nadupaná pecka, kterou musíte mít doma!

Skupina Square Enix není až tak zná­má, a přes­to vydá­vá titul, kte­rý roz­hod­ně sto­jí za povšim­nu­tí. Tímto titu­lem je Heroes of Ruin. Fakt, že se hra liší od kon­ku­ren­ce, je vidět na úžas­né on-line pod­po­ře, kte­rá s hrá­čem doslo­va mlu­ví a plní všech­na jeho přá­ní. Velkou novin­kou je tech­no­lo­gie StreetPass. Tato tech­no­lo­gie vytvá­ří jakousi her­ní obchod­ní síť, ve kte­ré mohou hrá­či navzá­jem obcho­do­vat. Díky tomu může­te pro­dá­vat, ale i naku­po­vat moc­né před­mě­ty, kte­ré jste zís­ka­li v nor­mál­ní bitvě. Schopnosti vaší posta­vy se tedy běž­né řídí pod­le toho, jaké věci na sobě máte.

Další funk­ce SpotPass bude nao­pak slou­žit k tomu, abys­te moh­li zís­ká­vat dal­ší bonu­so­vé před­mě­ty a dokon­ce i úko­ly. Díky koo­pe­ra­tiv­ní­mu reži­mu může­te tvo­řit vlast­ní dob­ro­druž­ství s kama­rá­dy, což dává hře vel­ké plus.

Hráče také potě­ší mění­cí se svět, ve kte­rém budou bojo­vat pro­ti netvo­rům a obje­vo­vat zbru­su nové loka­ce.

Jak vidí­te hra Heroes of Ruin je oprav­do­vou her­ní pec­kou, kte­rá sli­bu­je mno­hé a jest­li svo­je před­po­kla­dy spl­ní úpl­ně, se dozví­me na jaře 2012. Doufejme, že ano, pro­to­že pokud tomu tak bude, pak tu máme jeden z nej­lep­ších titu­lů pro Nintendo 3DS vůbec!

Tento člá­nek byl sou­čás­tí zanik­lé­ho webu 3Dmovie.cz.…

Autor:
0

Gabriela Koukalová je jiná. Jaká? To popisuje ve své knize.

Jiná. Jaká? Jaká je tedy Gabriela Koukalová, drži­tel­ka Světového pohá­ru v biat­lo­nu, dvoj­ná­sob­ná mis­tr­ně svě­ta a mno­ho dal­ších oce­ně­ní, kdy se pro­sla­vi­la svý­mi spor­tov­ní­mi úspě­chy, a pro svo­jí roz­tr­ži­tost se jí říka­lo čes­ká Bridget Jones.

Ve své kni­ze vysvět­lu­je proč sama ukon­či­la dob­ře roz­je­tou kari­é­rou vrcho­lo­vé­ho spor­tu, a nejen to, pro­to­že se svým vyprá­vě­ním se vra­cí doza­du. Vše začí­ná jejím dět­stvím, prv­ním lyžo­vá­ním se svým otcem, kte­rý ji ke spor­tu při­ve­dl, ale taky roz­trž­ky s ním, škol­ní léta, obdo­bí vzdo­ru, škol­ní prů­švi­hy, závo­dy...

Články o její oso­bě, co by úspěš­né spor­tov­ky­ni, kte­rá ukon­či­la kari­é­ru a roz­hod­la se stát celebri­tou, tedy aspoň tak to psa­la média, po vydá­ní teto kni­hy, ve mě vzbu­di­li zájem. Zájem zjis­tit jak se věci mají, co je nafouk­nu­tá bub­li­na a udě­lat si vlast­ní úsu­dek.

Na vše nee­xis­tu­je jed­no­znač­ná odpo­věď a ani úsu­dek. Záleží na úhlu pohle­du. Na spous­tu otá­zek, zná odpo­věď jen ona sama, a je to tak v pořád­ku. A i když zřej­mě už při psa­ní vzpo­mí­nek, moh­la tušit, že se to po vydá­ní nebu­de urči­tým lidem zamlou­vat, bylo to co se mi prá­vě líbi­lo. Upřímnost, přes kte­rou neje­de vlak a pros­tě musí ven.

Ačkoliv spor­tov­ce, zná­me z médií, sle­du­je­me je při závo­dech, fan­dí­me, tak pohled do záku­li­sí je pro veřej­nost mizi­vý, spíš žád­ný. Což byla pohnut­kou Gábiny Koukalové, vypsat se z poci­tů, a snad si ule­vit z pře­tla­ku, kte­rý se v ní naku­pil. A že se měla pořád­nou potře­bu se vypsat, od škol­ních let, vzta­hu s rodi­či, po přátelství/ nepřá­tel­ství s biat­lo­nist­kou Veronikou Vítkovou, Jitkou Landovou, tre­né­ra Ondřeje Rybáře,  před­se­du biat­lo­nis­tů Jiřího Hamzu, budou­cím man­že­lo­vi Petru Koukalovi, až po pro­ces ukon­če­ní své kari­é­ry, kte­rý je ke kon­ci, co by nej­zá­sad­něj­ší oka­mžik popsán for­mou dení­ku.

Na auto­bi­o­gra­fii si cením upřím­nos­ti, umě­ní si udě­lat sran­du ze sebe, i při­zná­ní svých sla­bos­tí, což málo kdo při­zná, obzvláš­tě pokud je zná­má osob­nost a nejis­tot až po radost z vítěz­ství. Kniha je čti­vá, díky tra­pa­sům a rebéli­ím ve ško­le , vtip­ná a pře­mýš­li­vá. Myslím, že se tam kaž­dý tro­chu pozná, pro­to­že o správ­ném smě­ru v živo­tě váhá občas kaž­dý.

Ukázka :

Když jsem s biat­lo­nem začí­na­la, vůbec jsem nedou­fa­la, že bych moh­la star­to­vat na olym­pi­á­dě. Spíše se nám teh­dy smá­li, že jsme mys­liv­ci na lyžích. Teď se můžu smát já. Holka, kte­rá kou­ři­la na škol­ních záchod­cích a hle­da­la kaž­dou výmlu­vu, aby nemu­se­la na tré­nink.

Hodnocení : 80%

Vydavatel : Petr Koukal

vydá­ní 4/2018

340 stran, kni­ha je dopl­ně­na foto­gra­fie­mi z archí­vu Gabriely Koukalové

pev­ná vaz­ba, váza­ná


Knihu si může­te kou­pit v Dobrých Knihách se sle­vou za 308 Kč.

 

 

 

 

 

 

 …

Autor: