Denní archiv Červenec 3, 2018

0

Zrození Planety opic - Nadupaný HD film, který vás pohltí!

Představte si situ­a­ci, ve kte­ré máte nemoc­né­ho otce. Trpí Alzheimerovou cho­ro­bou. Vy jste mla­dý a nada­ný vědec, kte­rý mu může pomo­ci. Co udě­lá­te? Začnete vyví­jet lék, kte­rý by vaše­mu otci doká­zal pomo­ci. Tento lék ovšem má ved­lej­ší úči­nek! Rozšiřuje tes­to­va­ným zví­řa­tům inte­li­gen­ci, a ty násled­ně umí­ra­jí. Protože vývoj léku se nepo­da­řil, bere­te si posled­ní­ho tes­to­va­nou opi­ci, kte­rá pře­ži­la, domů a vypus­tí­te ji zpět do pří­ro­dy. To je ovšem obrov­ská chy­ba! Opice se začne mstít a pořá­dat vzpou­ru pro­ti lid­stvu. Myslíte si, že ten­to děj je jen oby­čej­ným klišé? Tak to mož­ná jen tak vypa­dá, ale oprav­du není! Geniální reži­sér Rupert Wyatt totiž z fil­mu udě­lal psy­cho­lo­gic­kou sen­za­ci, kte­rá díky pre­ciz­ní­mu výko­nu her­ců, geni­ál­ní­mu ději a výbor­né kva­li­tě efek­tů trhá rekor­dy v hod­no­ce­ních kri­ti­ků. Jde tedy o podí­va­nou, kte­rá vás nene­chá chlad­ným, a po zhléd­nu­tí fil­mu bude­te pře­mýš­let, co by bylo, kdy­by se to váž­ně sta­lo.

Film Zrození Planety opic reži­sé­ra Ruperta Wyatta je jeho zatím nej­lep­ším dílem, kte­ré nato­čil. Hrají v něm James Franco, Andy Serkis, Brian Cox, John Lithgow, Freida Pinto, Tom Felton, Tyler Labine, Sonja Bennett, Chelah Horsdal a David Oyelowo.

Upoutávku (trai­ler) na ten­to film může­te vidět s CZ titul­ka­mi pod tím­to člán­kem. Snad vás upou­táv­ka uchvá­tí tak, jako uchvá­ti­la mě. Jedno je jas­né. Máme před sebou vyni­ka­jí­cí film, kte­rý díky HD oprav­du krás­ně vypa­dá jak v kině, tak na vašem počí­ta­či, či tele­vi­zi. Rozhodně ten­to film nemiň­te, pro­to­že sto­jí za to!

Upoutávku na film Zrození Planety opic může­te vidět v HD zde!

Tento člá­nek byl sou­čás­tí zanik­lé­ho webu 3Dmovie.cz.

Autor:
0

Doppler je zpátky. Jak dopadne jeho návrat do společnosti?

Doppler je úspěš­ný a pil­ný muž. Poté, co jed­no­ho dne spad­ne z kola, obrá­tí svůj „doko­na­lý“ život vzhů­ru noha­ma, opouš­tí rodi­nu a začne žít v lese. Jeho jedi­ným a sku­teč­ným pří­te­lem se stá­vá los Bongo, se kte­rým se ale na začát­ku tře­tí­ho dílu Doppler lou­čí. Vrací se totiž domů, za man­žel­kou a dět­mi, do čtvr­ti lidí s uspo­řá­da­ným a spo­le­čen­sky vhod­něj­ším život­ním scé­ná­řem. Při jeho návra­tu ale zjiš­ťu­je, že mís­to vzor­né­ho muže v jeho domě vystří­dal ambi­ci­óz­ní, vyspor­to­va­ný a bez­chyb­ný Egil Hegel, kte­ré­mu na roz­díl od Dopplera při­stá­vá na kon­tě sedm­de­sát tisíc měsíč­ně.

„Těšil se, až uvi­dí děti. Nepochybně vyrost­ly a lec­cos se nau­či­ly. Doufal, ovšem neod­va­žo­val se úpl­ně věřit, že se jim po něm stýska­lo. Doufal, že se jim po něm stýska­lo až cho­rob­ně a že je stesk po otci uvr­hl do pro­blé­mů. Doufal, že zača­ly expe­ri­men­to­vat s dro­ga­mi a že ze škol posí­la­li zne­po­ko­je­ná hlá­še­ní..“ 

Zdánlivě jed­no­du­chý pří­běh však osci­lu­je mezi spo­le­čen­skou sati­rou a téma­tem hle­dá­ní sebe sama, kte­ré se v dneš­ní pře­tech­ni­zo­va­né sys­té­mo­vé spo­leč­nos­ti stá­vá čím dál těž­ší. Egil Hegel sice ze živo­ta rodi­ny mizí a Doppler tak dostá­vá dru­hou šan­ci, ani po něko­li­ka poku­sech však není scho­pen pře­ko­nat poci­ty odci­ze­ní a navrá­tit se do zaje­tých kole­jí.

Erlend Loe se nepo­chyb­ně dotý­ká cit­li­vé­ho mís­ta dneš­ní kul­tu­ry, činí tak ale s nad­hle­dem, výstiž­ným humo­rem a sar­kas­tic­kou noble­sou, kte­rá záměr­ně obchá­zí spo­le­čen­ské kon­ven­ce toho, co se slu­ší a pat­ří. I pro­to je v romá­nu ved­le absurd­ních situ­a­cí ele­gant­ním způ­so­bem ukry­ta i dáv­ka kri­ti­ky, kte­rá se do čte­ná­řo­vy duše dosta­ne skr­ze ten nej­lep­ší pro­stře­dek.

Třetí díl, vol­ně nava­zu­jí­cí na DoppleraNáklaďák Volvo, je pro mne výstřed­ním vyvr­cho­le­ním Dopplerova sou­kro­mé­ho pro­tes­tu pro­ti prázd­né kon­zum­ní spo­leč­nos­ti, kde se sice stá­lé více vzda­lu­je­me své při­ro­ze­nos­ti, za to ale víme, co je špat­né a co správ­né. Kniha je dal­ším důka­zem toho, že Erlend Loe mezi sou­čas­ný­mi auto­ry vyni­ká pře­de­vším schop­nos­tí naser­ví­ro­vat slo­ži­té věci jed­no­du­chým a hlav­ně vtip­ným způ­so­bem.

 

 

 …

Autor:
0

Addamsova Rodina aneb Vítejte v domě noblesní hrůzy

Kdo má vět­ší šmrnc a kte­rý Lurch líp vrčí?

Addamsovu rodi­nu má vět­ši­na lidí spo­je­nou hlav­ně s dvě­ma fil­my, kde se v hlav­ních rolích zaskvě­li Anjelica Houston, Raul Julia a krom Pugsleyho neza­po­me­nu­tel­ně ble­dá Christina Ricci jako Wednesday Addams.

Ano, taky jsem si tuhle ver­zi nemohl vyna­chvá­lit, dokud…dokud jsem se nedo­vě­děl o exis­ten­ci star­ší seri­á­lo­vé ver­ze a nepus­til si její prv­ní díl.

Promiňte, celo­ve­če­rá­ky, ale byl jsem oka­mži­tě ztra­cen…

Seriálová Addamsova rodi­na se nikdy nedo­čka­la čes­ké ver­ze, exis­tu­je pou­ze ve slo­ven­šti­ně a v ang­lic­kém ori­gi­ná­le. České pub­li­kum neho­ví­cí titul­kům a ang­lič­ti­ně tak při­šlo o obrov­skou por­ci vytří­be­né­ho čer­né­ho humo­ru, kte­rý dove­dou oprav­du jen Addamsovi.

They’re cre­e­py and they’re koo­ky,
Mysterious and spo­o­ky,
They’re all toge­ther ooky,
The Addams Family.

The Addams Family Intro the­me song

Projděte bran­kou, počí­tej­te s tím, že se za vámi zabouch­ne a že kle­pa­dlo si taky bude dělat, co ho zrov­na napad­ne.

Nic pro­ti Anjelice, ale Carolyn Jones je jed­no­du­še okouz­lu­jí­cí. Role Morticie se zhos­ti­la s doko­na­lým jem­ně děsi­vým šar­mem, do kte­ré­ho se fan­tas­tic­ky hodí její klid­ný nevtí­ra­vý půvab, mimi­ka nad­hle­du a ono­ho stá­le pří­tom­né­ho leh­ké­ho údi­vu nad nor­mál­ní­mi oby­va­te­li měs­teč­ka. Přitom se stá­le cho­vá jako pra­vá dáma.

addamsfamilyhouse

Rodinný klan by samo­zřej­mě nebyl kom­plet­ní bez Gomeze s věč­ným dout­ní­kem v ruce, strýč­ka Festera, Lurche, Babičky a Věci. Nechybí ani děti, Pugsley a Wednesday, ten­to­krát mlad­ší než ve fil­mo­vé ver­zi – na počát­ku série jdou popr­vé do ško­ly, což se neo­be­jde bez mno­ha situ­a­cí a také nářku nad chudáč­kem zabi­tým pohád­ko­vým dra­kem.

Filmová ver­ze je vel­mi dob­rá, ale má prázd­něj­ší mís­ta. Řekl bych, že tvůr­ci seri­á­lu nemě­li pro­blém s dostat­kem nápa­dů, tak­že mohou poměr­ně dlou­ho dáv­ko­vat pří­ho­dy Addamsových po malých účin­ných kous­kách, kte­ré nikdy nevy­zní­va­jí do ztra­ce­na a nejsou vtip­né za kaž­dou cenu.

Navíc je prav­da, že i opa­ko­va­né vti­py jsou pou­ži­ty v tref­ných situ­a­cích, tak­že snad nic nepů­so­bí laci­ně, nuce­ně a dojmem, že si tvůr­ci nevě­dě­li rady, tak hodi­li do pla­cu něco zno­va, pro­to­že je zrov­na nic nena­padlo.

Černobílý for­mát navíc zrov­na tomu­to téma­tu sed­ne mno­hem víc. Opět, nic pro­ti fimo­vé ver­zi, ale tohle je pros­tě někde jin­de.

Co všech­no nás čeká? Vítání sou­se­dů, kou­pá­ní Aristotela, Pugsleyho cho­bot­ni­ce, útěk Wednesday z domo­va, Gomezova poli­tic­ká kan­di­da­tu­ra, Halloween ve spo­leč­nos­ti ban­kov­ních lupi­čů, Lurch žár­lí­cí na nové­ho domá­cho slu­hu, sesta­vo­vá­ní rodokme­nu Addamsových i kou­ří­cí Morticie a dokon­ce Pugsley, kte­rý se chce při­dat ke skau­tům.

A mno­hem mno­hem víc…

Základní šab­lo­na: Příjemně mor­bid­ní, vzdě­la­ná a boha­tá rodi­na jako pro­ti­pól ame­ric­ké spo­leč­nos­ti.

Navíc:

  • styl
  • čer­ný humor
  • nápa­dy
  • inte­li­gent­ní pře­krou­ce­ní spo­le­čen­ských zvy­ků a ste­re­o­ty­pů
Autor:
0

Chameleon / The Pretender – symfonie intelektu a lehkého humoru, který není pro každého

„Existují mezi námi cha­me­le­o­ni. Géniové obda­ře­ní schop­nos­tí stát se kým­ko­li z nás. V roce 1964 unes­la insti­tu­ce zná­ma jako Centrum, mla­dé­ho cha­me­le­o­na jmé­nem Jarod a podro­bi­la jeho génia své­mu výzku­mu. Jednoho dne ale cha­me­lon ute­kl…“

indexTěmito slo­vy začí­ná zněl­ka jed­no­ho doce­la zvlášt­ní­ho kous­ku. V data­bá­zích je veden jako mys­te­ri­oz­ní a sci­fi dra­ma thriller. Což nijak neu­snad­ňu­je jakou­ko­li sna­hu si pod tím před­sta­vit něco kon­krét­ní­ho.

Osobně si mys­lím, že vylo­že­né sci­fis­ti­ky je v Chameleonovi nato­lik málo, že by si klid­ně vysta­čil s pou­hým mys­te­ri­oznem.

Jeho kouz­lo je v jem­nos­ti, spí­še názna­cích a uži­je si ho člo­věk, kte­rý toho hod­ně nače­tl a umí si užít jem­né naráž­ky na mno­ho témat.

Jarod ute­kl z Centra, insti­tu­ce, kte­rá vyu­ží­va­la jeho schop­nost abso­lut­ní empa­tie k před­po­ví­dá­ní cho­vá­ní lidí v nej­růz­něj­ších situ­a­cích. Například při simu­la­ci kata­stro­fy leta­dla se Jarod postup­ně stal vše­mi čle­ny posád­ky a sta­no­vil, jak se kdo z nich zacho­vá.

the-pretender-51d7e412e2aa3

Protože byl od dět­ství izo­lo­ván od okol­ní­ho svě­ta, nemá o něm ve svých více jak tři­ce­ti letech sko­ro žád­né pově­do­mí. Z toho pra­me­ní vět­ši­na drob­ných vtíp­ků – Jarod je nadán obrov­skou inte­li­gen­cí, ale nechá­pe drob­né nuan­ce lid­ské­ho cho­vá­ní a má hod­ně zvě­da­vost malé­ho klu­ka a čás­teč­ně také jeho uva­žo­vá­ní. Krom toho má napří­klad sil­né sklo­ny roze­bí­rat vědec­ky fun­go­vá­ní Santa Clause a nechá­pe napří­klad fil­mo­vé naráž­ky. Připomíná tro­chu star­ší ver­zi Sheldona Coopera, ale bez jeho aso­ci­a­li­ty a bez ome­ze­ní jen na teo­re­tic­kou fyzi­ku – kdy­by ji potře­bo­val, zvlád­ne ji za víkend.

Obviněný: „Jak dlou­ho jste práv­ní­kem?“
Jarod se podí­vá na hodin­ky: „Asi deset a půl minu­ty.“

To mu nijak nebrá­ní osvo­jit si vel­mi rych­le jaké­ko­li povo­lá­ní a vel­mi, vel­mi rafi­no­va­ně likvi­do­vat ty, kte­ří spácha­li něco zlé­ho, ale zákon­né pro­střed­ky na ně nepla­tí. Jarod neza­bí­jí, ale nechá­vá pacha­te­le zlo­či­nů pově­sit se na laně vlast­ních hříchů. A klid­ně kvů­li tomu pře­čte všech­no o prav­dě­po­dob­nos­ti, nau­čí se počí­tat kar­ty a zrui­nu­je kasi­no jen kvů­li tomu, aby si mohl v kli­du pro­mlu­vit se šéfem ochran­ky.

A samo­zřej­mě by to neby­lo ono, kdyb po něm Centrum nešlo. Instituce k tomu pou­ží­vá pár pro­střed­ků, v čele s Jarodovým psy­cho­lo­gem Sydneym a sleč­nou Parkerovou, kte­rá Jarodovo dopa­de­ní bere jako osob­ní akt pomsty.

The-Pretender1-e1374778905633

Pokud při­jme­te model psy­cho­lo­gic­ké hry s cílem, kolem kte­ré­ho se pozvol­na sta­hu­je smyč­ka, Budete se s Chameleonem cel­kem sluš­ně bavit. Jarod kon­stru­u­je s obli­bou tako­vou psy­cho­lo­gic­kou Saw – jeho cílem není člo­vě­ka zabít, jen odha­lit, jaký doo­prav­dy je…

Základ: mimo­řád­ně nada­ný jedi­nec na útě­ku

Navíc:

  • psy­cho­lo­gic­ké hrát­ky
  • inte­li­gent­ní vrs­tev­na­tý humor
  • mini­mum efek­tů, více kon­ver­za­ce
Autor:
0

Jiří Strach představí ve Varech svůj nový tým kriminalistů

edm nových dílů seri­á­lu Labyrint čeká na divá­ky v již tře­tím pokra­čo­vá­ní kri­mi­nál­ky Jiřího Stracha. Hlavním moti­vem nad­chá­ze­jí­cí série bude vyšet­řo­vá­ní něko­li­ka vražd pro­po­je­ných nábo­žen­skou tema­ti­kou. Jak kon­krét­ně vstou­pí víra do děje a kdo bude vraž­dy vyšet­řo­vat, pro­zra­dí reži­sér a her­ci Denisa Nesvačilová a Petr Stach v Domě ČT v Karlových Varech ve stře­du 4. čer­ven­ce v 17.00 hodin.

Sedmdesát sedm natá­če­cích dnů, bez­má­la stov­ka loka­cí na již­ní Moravě, ve východ­ních Čechách nebo v rakous­kém Hardeggu, desít­ky spe­ci­ál­ních rekvi­zit a více než osm­de­sát her­ců - to je bilan­ce tře­tí série, v níž tvůr­ci zužit­ko­va­li zku­še­nos­ti ze všech před­cho­zích dílů. Každý z nich při­tom při­lá­kal k obra­zov­kám v prů­mě­ru mili­on lidí. „Chceme divá­ky opět strh­nout na svo­ji stra­nu a nedo­vo­lit, aby vyne­cha­li byť jedi­ný díl,“ říká reži­sér Jiří Strach a při­po­mí­ná, že i ten­to­krát kaž­dý díl posu­nu­je děj pří­bě­hu dál, ale odha­le­ní celé záplet­ky nelze oče­ká­vat dří­ve, než v závě­ru posled­ní epi­zo­dy. „Labyrint je v našich kon­či­nách prů­kop­ní­kem v žán­ru kri­mi thrille­ru na pokra­čo­vá­ní,“uvá­dí vedou­cí pro­jek­tu David Ziegelbauer a zdů­raz­ňu­je: „Bereme to jako výzvu a tře­tí sérii jsme kon­stru­o­va­li tak, aby jed­not­li­vé čás­ti seri­á­lu v divá­cích vyvo­lá­va­ly až fyzic­ky boles­ti­vou tou­hu po dal­ším pokra­čo­vá­ní.“

Kromě pro­pra­co­va­né­ho napí­na­vé­ho pří­bě­hu ode­hrá­va­jí­cí­ho se na mno­ha atrak­tiv­ních loka­cích sli­bu­jí tvůr­ci také celou řadu oblí­be­ných her­ců - od Jiřího Langmajera, Miroslava Donutila, přes Veroniku Freimanovou, Jitku Čvančarovou, Veroniku Žilkovou až po Davida Švehlíka nebo Vladimíra Kratinu. Mezi kom­par­zis­ty opět nechy­bí odbor­ní­ci – poli­cis­té, poli­cej­ní tech­ni­ci a kaska­dé­ři. „Herci, pří­běh, loka­ce a k tomu režie Jiřího Stracha povzná­še­jí pomy­sl­nou chuť Labyrintu do špič­ko­vé tele­viz­ní gastro­no­mie,“ uza­ví­rá kre­a­tiv­ní pro­du­cent­ka Jiřina Budíková.

Beseda k tře­tí sérii Labyrintu se koná v Domě ČT v Karlových Varech ve stře­du 4. čer­ven­ce v 17 hodin.

Autor:
0

Sherlock a Holmes aneb Dva britské skvosty

„Fresh prints, not sin­ce Watson and Mr. Holmes
Have two minds so fine loo­ked under eve­ry sto­ne
When you need some help to save the day
They’re never far away …“

(Chip and Dale Rescue Rangers Original Extended Theme lyrics)

91qt73QkZqL._SL1500_Jeremy-Brett-Sherlock-Holmes-sherlock-holmes-6544310-550-784

 

 

 

 

 

Sherlock Holmes a jeho věč­ný pří­tel dok­tor John Watson pat­ří mož­ná mezi nej­čas­tě­ji zpra­co­va­ná téma­ta kniž­ní, fil­mo­vá, seri­á­lo­vá a her­ní. Kromě toho pat­ří tato dvo­ji­ce jakož­to arche­typ také k posta­vám, o kte­rých snad sku­teč­ně sly­šel kaž­dý.

Chci se tu zmí­nit o dvou ver­zích, kte­ré pova­žu­ji za napros­to špič­ko­vá zpra­co­vá­ní posta­vy geni­ál­ní­ho detek­ti­va a jeho pří­bě­hů.

Obě vychá­ze­jí z původ­ní před­lo­hy Sira Arthura Conana Doyla.

Obě mají napros­to vyni­ka­jí­cí hlav­ní před­sta­vi­te­le, kte­ří posta­vy nehra­jí, ale žijí.

Obě si zís­ka­ly obrov­skou popu­la­ri­tu.

Každá je z jiné doby, vyu­ží­vá ji na maxi­mum a pře­ce sklá­dá hold nad­ča­so­vé kla­si­ce z pera brit­ské­ho spi­so­va­te­le.

Viktoriánský Jeremy Brett…klasika s ost­rým pohle­dem a orlím nosem

The Priory School (12)

Seriál z pro­duk­ce TV Granada zpra­co­vá­vá všech­ny kla­sic­ké povíd­ky před­lo­hy – Strakatý pás, Skandál v Čechách, Spolek Ryšavců a dal­ší. Skončil v roce 1994 smr­tí samot­né­ho Jeremyho Bretta. Detektiva zde popr­vé zastih­ne­me oble­če­né­ho v župa­nu, zíra­jí­cí­ho do pla­me­nů v hoří­cím krbu a ztě­žu­jí­cím si při­chá­ze­jí­cí­mu Watsonovi, že se nudí.

„Watsone, moje mysl reza­ví, když nemá co na práci…dejte mi pro­blémy. Dejte mi deduk­ce, dej­te mi sto­py. Dejte mi nej­slo­ži­těj­ší šif­ru a nebo nej­ne­mož­něj­ší zlo­čin.“ tak zní slo­va frustra­ce od Holmese nata­že­né­ho na lenoš­ce.

Jeremy sám trpěl mani­o­de­pre­siv­ní psy­chó­zou, což se pro­je­vi­lo i na roli samot­né. Byl scho­pen oži­vit posta­vu se vše­mi její­mi vrto­chy, s oce­lo­vým pohle­dem, prud­kým smí­chem i boxem a sou­bo­ji v podá­ní doko­na­le oble­če­né­ho ang­lic­ké­ho gentle­ma­na.

Sherlock-Holmes-jeremy-brett-27868056-720-540

Vnesl do adap­ta­ce ty klí­čo­vé drob­nos­ti jako str­há­vá­ní ubru­su ze sto­lu nebo klid­nou a důstoj­nou chůzi v čer­ném cylin­dru po pří­jez­do­vé ces­tě k ven­kov­ské­mu sídlu, jen aby v příští vte­ři­ně padl na prsa s prs­ty zkou­mal jed­not­li­vé kame­ny a hle­dal v nich sto­py.

Vysoce funkč­ní sociopat…opět Britský

Pokud sle­du­je­te seri­á­lo­vou scé­nu posled­ních pár let, tuto lahůd­ku jste asi nemoh­li minout.

mast-sherlock-s3-e01-trivia-hires

Benedict Cumberbatch se v posled­ní době pro­je­vu­je za prvé jako herec neo­by­čej­ně schop­ný a sym­pa­tic­ký, za dru­hé vel­mi, vel­mi vari­a­bil­ní. Ztvárnil Sherlocka Holmese, ozvu­čil Draha Šmaka v Hobitovi, zahrál si Stephena Hawkinga a urči­tě ješ­tě hod­ně dal­ších postav, se kte­rý­mi jsem zatím neměl tu čest.

Sherlocka pře­su­nul do rovi­ny napros­té sty­lo­vé vybrou­še­nos­ti a nedba­lé ele­gan­ce, ke kte­ré tvůr­ci při­da­li pár jed­no­du­chých, ale o to více tref­ných vizu­ál­ních prv­ků.

sherlock_s02e03_1080p_kissthemgoodbye_net_0571Speciální efek­ty vytvo­ří­te dneska snad­no. Ale mys­lím, že vklá­dat do pro­stře­dí popi­sy Holmesových deduk­cí a dovo­lit tak divá­ko­vi dívat se na okol­ní svět a lidi zra­kem a úsud­kem detek­ti­va, to před tím­to seri­á­lo­vým zpra­co­vá­ním nena­padlo snad ješ­tě niko­ho.

Sherlock nekou­ří, nedro­gu­je, spo­ko­jil se zatím s niko­ti­no­vý­mi náplast­mi. Jeho spo­leč­ní­ky jsou Google, inter­net a samo­zřej­mě on sám je cho­dí­cí, vel­mi živou a ješ­tě více sar­kas­tic­kou ency­klo­pe­dií Britannicou. Nebo Wikipedií, pokud nechce­me nadr­žo­vat žád­né národ­nos­ti.

sherlock-season-2

Vrcholem toho­to pří­stu­pu je (aspoň zatím) Pes basker­vill­ský, kde Sherlock vstu­pu­je do své­ho palá­ce mys­li a s popis­ky a myš­len­ka­mi pří­mo pra­cu­je jako s holo­gra­my kolem sebe. Tuhle scé­nu jsem si opa­ko­val jeden čas do zbláz­ně­ní.

Britská série vza­la opět to nej­lep­ší z kla­sic­ké kniž­ní před­lo­hy a pře­vlék­la do moder­ní­ho hávu se vším všu­dy, aniž by při­tom jádro jak­ko­li utr­pě­lo. Narážky na původ­ní povíd­ky jsou podá­ny zře­tel­ně a při­tom s úctou. Stejně tak jsou tu momen­ty sebe­pa­ro­die a všu­dypří­tom­né ten­den­ce nebrat se pří­liš váž­ně. Seriál je dra­ma­tic­ký, ale vždyc­ky tam přes okraj naku­ku­je jas­ná zprá­va my si pros­tě hroz­ně rádi hra­je­me a baví­me se.

Základ: dvě adap­ta­ce pří­bě­hů Sherlocka Holmese

Navíc:

  • obě špič­ko­vě obsa­ze­né
  • obě špič­ko­vě zpra­co­va­né
  • kaž­dá z jiné doby
  • obě se sta­ly kul­tem
Autor:
0

Mentalista aneb Oblek, smajlík, věčný šálek čaje

Agentka FBI: „Aha. To jste vy, ten jas­no­vi­dec. Sorry Gandalfe, naší­ma meto­da­ma jsme to tady pro­če­sa­li dost dob­ře. Není tady.“
Lisbonová kýv­ne k Janeovi: „Není to agent, je to kon­zul­tant.“
Jane s ruka­ma v kapsách saka pokr­čí rame­ny: „Žádná zbraň, žád­nej odznak.“ naklo­ní se k agent­ce a šep­tem dodá: „Nedali mi ani zuba­ře.“

Mentalista je kri­mi­se­ri­ál. Krimiseriál pat­ří­cí do rodi­ny těch soci­ál­ně inže­nýr­ských, kdy poli­cii, FBI nebo jiné­mu rame­nu spra­ve­dl­nos­ti pomá­há řešit pří­pa­dy někdo výji­meč­ně talen­to­va­ný a čas­to tro­chu švih­lý. Trochu víc.

Patrick Jane se původ­ně živil jako jas­no­vi­dec. Respektive před­stí­ral, že je jas­no­vi­dec. Je to totiž člo­věk, kte­rý doko­na­le ovlá­dá hypnó­zu, suges­ci, čte­ní lidí (hlav­ně tzv. Cold rea­ding), umí běž­ně fun­go­vat jako lid­ský detek­tor lži a když se ho zeptá­te, co vlast­ně ovlá­dá a ví, odvě­tí s úsmě­vem: „Od vše­ho něco.“

Není pří­liš jas­né, s čím vším z toho­to rejstří­ku se Jane naro­dil, a co se nau­čil sám.

Jeho pra­xe jako ast­rál­ní­ho média by moh­la v kli­du pokra­čo­vat dál, kdy­by se v jed­nom ze svých čet­ných tele­viz­ních vystou­pe­ní nevy­smí­val séri­o­vé­mu vra­ho­vi zná­mé­mu pod pře­zdív­kou Red John.

Ten si to nene­chal líbit a ješ­tě ten večer nachá­zí Jane na dve­řích lož­ni­ce své­ho domu vzkaz od Red Johna:

Pane Jane. Nemám rád, když mě v tele­vi­zi někdo zesměšňu­je, zvláš­tě tako­vý pří­zem­ní červ, jako jste vy. Pokud bys­te měl oprav­du schop­nos­ti, o kte­rých tvr­dí­te, že je máte, nemu­sel bys­te otví­rat dve­ře, abys­te zjis­til, co jsem udě­lal vaší rozkoš­né ženě a dce­ři.

Red John

Jane nachá­zí svou rodi­nu mrt­vou a na zdi Red Johnův pod­pis, pla­čí­cí­ho smaj­lí­ka nama­lo­va­né­ho krví obě­tí. Následně se psy­chic­ky zhrou­tí, něja­kou dobu strá­ví v léčeb­ně (což se dozví­dá­me poz­dě­ji) a po něko­li­ka letech nabí­zí své služ­by CBI – Kalifornskému úřa­du pro vyšet­řo­vá­ní. Respektive nena­bíd­ne své služ­by auto­ma­tic­ky. Přijde se jen zeptat, zda jsou něja­ké nové infor­ma­ce o vra­ho­vi jeho rodi­ny. A pro­to­že jeho mysl pra­cu­je stá­le vel­mi ostře, udě­lá na vede­ní týmu a násled­ně i na tým samot­ný dojem, tak­že si ho necha­jí jako kon­zul­tan­ta.

Linie Red Johna nás pak pří­bě­hem pro­vá­zí po šest sérií a je to jeden z prv­ků, kte­rý časem začal tvůr­cům pře­růs­tat přes hla­vu. Jeho mysté­ri­um, abso­lut­ní nepo­la­pi­tel­nos­ti, kult násle­dov­ní­ků, napo­do­bi­te­lů a aura oso­by, kte­rá doká­že mani­pu­lo­vat koho­ko­li k čemu­ko­li a to, že je vždyc­ky napřed přes kým­ko­li včet­ně špič­ko­vé mys­li pana Janea, se zača­ly postup­ně roz­plý­vat do posta­vy, od kte­ré už chtě­jí mít divá­ci pokoj a posu­nout se někam dál.

TheMentalist709_0165Pokud divá­ko­vi sed­ne posta­va Patricka Janea, pak je to věc jiná. Jedinou nevý­ho­du v jeho navr­že­ní spat­řu­ji v tom, že jeho postu­py nejsou více osvět­le­né, tak­že člo­věk v pod­sta­tě vidí pou­ze výsled­ky a nevi­dí pod poklič­ku. Ovšem jeho styl humo­ru a způsob,jakým nata­hu­je pra­vi­dla a dělá či je ocho­ten udě­lat coko­li pro vyře­še­ní pří­pa­du, podob­ně jako Sherlock nebo Gregory House, jsou mnoh­dy vyni­ka­jí­cí.

Jane cho­dí zásad­ně v mod­rém tří­díl­ném oble­ku s ves­tou, hně­dých polo­bot­kách, pije lit­ry čaje a milu­je tri­ky s kar­ta­mi a lid­skou mys­lí. Polovinu času pak strá­ví tím, že si v dob­rém uta­hu­je ze své for­mál­ní nad­ří­ze­né, Theresy Lisbon, vedou­cí oddě­le­ní vražd. Přes to všech­no ale vždy rád vyjde vstříc komu­ko­li z týmu, pokud mají něja­ký pro­blém. Pak je na pořa­du dne Janeovo nekon­venč­ní myš­le­ní a ješ­tě nekon­venč­něj­ší jed­ná­ní.

still-mentalist-season-6-episode-11Pokud chce­te zjis­tit o jím pou­ži­tí psy­cho­lo­gii a schop­nos­tech více, respek­ti­ve chce­te si z podob­ně ladě­né­ho seri­á­lu i něco odnést, dopo­ru­ču­ji Anatomii lži. Je posta­ve­na podob­ně, ale řekl bych téměř doku­men­tár­ním sty­lem.

Základ: spe­ci­a­lis­ta – kon­zul­tant pomá­há poli­cii řešit pří­pa­dy vražd

Navíc:

  • jed­na z nej­lé­pe navr­že­ných hlav­ních postav
  • sym­pa­tic­ké posta­vy
  • humor
  • ač ústřed­ní záplet­ka časem spí­še obtě­žu­je, její prin­cip není roz­hod­ně zlý
Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Obsah filmu

Tak tady jsou legen­dár­ní posta­vy naše­ho mlá­dí: Old Shatterhand a Vinnetou. Bílý muž, jenž pře­šel veli­kou lou­ži, aby na Divokém zápa­dě našel svou novou vlast a vyko­nal hrdin­ské činy, kte­ré mu vynes­ly nesmr­tel­nou slá­vu. A posled­ní náčel­ník Apačů, na kte­ré­ho už dolé­há stín tragi­ky jeho náro­da, ale kte­rý bez váhá­ní nasa­zu­je život, má-li se dopo­mo­ci prá­vu k vítěz­ství. Tož vydej­me se na pouť neko­neč­ný­mi dála­va­mi ame­ric­kých pré­rií, hlu­bo­ký­mi údo­lí­mi i po vrchol­cích vyso­kých poho­ří a pro­žijme s nimi vel­ká dob­ro­druž­ství a nemi­lo­srd­né boje za čest a slá­vu.

Vůdce lupič­ské ban­dy Cornel Brinkley zavraž­dí Erika Engela, aby zís­kal část mapy ke Stříbrnému jeze­ru, kde má být ukry­to pohád­ko­vé bohat­ství. Mladý Fred Engel čeká na pří­jezd své­ho otce v Tulse. Dostavník však při­jíž­dí bez posád­ky a při­vá­ží jen mrt­vo­lu staré­ho Engela. K mís­tu pře­pa­de­ní dora­zí Old Shatterhand a jeho bra­tr Vinnetou. Ihned pozna­jí, co se při­ho­di­lo. Old Shatterhand jede do Tulsy, zatím­co Vinnetou pro­ná­sle­du­je ban­di­ty. Tajně vnik­ne do jejich tábo­ra a vyslech­ne roz­ho­vor, z něhož pozná, že Cornel našel u staré­ho Engela jen polo­vi­nu plá­nu vedou­cí­ho k indi­án­ské­mu pokla­du. Chce se zmoc­nit i dru­hé polo­vi­ny, kte­rou má Engelův pří­tel Patterson z blíz­ké Butlerovy far­my. Old Shatterhand nabíd­ne Fredovi pomoc při pro­ná­sle­do­vá­ní vra­hů jeho otce. Ví, že nej­bliž­ším tahem ban­di­tů bude pře­pa­de­ní Butlerovy far­my. Pospíchá jí se svý­mi přá­te­li na pomoc. Dorazí včas a útok ban­di­tů je odra­žen. Patterson se svou dce­rou Ellen však ráno odje­li chy­tat ryby a nyní pad­nou do rukou ban­di­tů. Old Shatterhand je vysvo­bo­dí, Vinnetou při­ve­de na pomoc oddíl Osagů a lupi­či jsou roz­prá­še­ni.

Vinnetou je vůd­cem výpra­vy ke Stříbrnému jeze­ru, pro­to­že dob­ře zná loviš­tě Utahů, kte­rým musí výpra­va pro­jít. S Pattersonem jede i Ellen. Cestou obje­ví vypá­le­nou indi­án­skou ves­ni­ci. Je to dílo Cornela a zbyt­ku jeho ban­dy. Indiáni se však domní­va­jí, že ves­ni­ci pře­padla Old Shatterhandova výpra­va. Dojde k bit­ce, při níž se ban­di­tům poda­ří unést Ellen Pattersonovou. Jako výkup­né za ni žáda­jí dru­hou polo­vi­nu plá­nu k pokla­du. Fred, kte­rý Ellen milu­je, je ocho­ten vzdát se pokla­du. Přináší lupi­čům návrh, že je dove­de ke Stříbrnému jeze­ru výmě­nou za život dív­ky. Cornel ho zajme jako rukojmí a slí­bí, že je oba pro­pus­tí, jakmi­le se zmoc­ní pokla­du. Fred se sna­ží výpra­vu lupi­čů co nej­ví­ce zdr­žo­vat, aby se Old Shatterhand dostal k jeze­ru dří­ve než oni a mohl při­pra­vit léč­ku. Netuší, že tábor jeho přá­tel byl pře­pa­den Utahy, vede­ný­mi slav­ným náčel­ní­kem Velkým vlkem. Old Shatterhand sou­hla­sí s roz­sud­kem rady star­ších, pod­le kte­ré­ho má svést indi­án­ský sou­boj s Velkým vlkem. Porazí ho pou­hou pěs­tí, nežá­dá si však ani jeho skal­pu, ani jeho živo­ta. Prohlásí sebe a své přá­te­le za spo­jen­ce bojov­ní­ků Utahů a je ocho­ten pomo­ci jim při potres­tá­ní sku­teč­ných ple­ni­te­lů jejich ves­ni­ce.

Vinnetou zatím krok za kro­kem sle­do­val Cornela a jeho par­tu, blí­ží­cí se pod vede­ním Freda ke Stříbrnému jeze­ru. Část lupi­čů hlí­dá zajat­ce a jen Cornel s Hiltonem, Knoxem a Hartleyem se pře­pla­ví přes jeze­ro k jes­ky­ni. Zabijí staré­ho indi­án­ské­ho stráž­ce pokla­du, avšak dlou­ho se netě­ší pohle­dem na nahro­ma­dě­né zla­to. Umírající Indián sta­čí ješ­tě uvést do pohy­bu slo­ži­tý mecha­nis­mus, kte­rý způ­so­bí zří­ce­ní celé ská­ly. Poklad zmi­zí navždy a s ním zahy­ne i Cornel a jeho tři nej­věr­něj­ší spo­leč­ní­ci. Zbytek ban­di­tů mar­ně čeká na návrat svých vůd­ců. Po třech hodi­nách má být Fred pod­le Cornelova roz­ka­zu obě­šen. V posled­ním oka­mži­ku zasáh­ne Old Shatterhand, ban­di­té jsou roz­prá­še­ni a Fred s Ellen osvo­bo­ze­ni. Poklad na Stříbrném jeze­ře však nebu­de již nikdy nale­zen.…

Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Světová premiéra v kině Universum

V Rialtu pano­va­lo napja­té oče­ká­vá­ní. Bude se Poklad na Stříbrném jeze­ře divá­kům líbit? Producent inves­to­val 3,5 mili­o­nů marek a nikdo nechtěl ani pomys­let na to, že by film pro­pa­dl. Dva dny před pre­mi­é­rou však při­šla nepří­jem­ná zprá­va: Filmbewertungsstelle (FBW), tj. výbor, kte­rý hod­no­tí kva­li­tu fil­mů, se roz­ho­dl neu­dě­lit Pokladu na Stříbrném jeze­ře žád­ný pre­di­kát (ozna­če­ní kva­li­ty). Výbor měl námit­ky zejmé­na pro­ti scé­ná­ři, kte­rý se v mno­hém odklá­ní od lite­rár­ní před­lo­hy, zkri­ti­zo­val napros­té herec­ké selhá­ní Marianne Hoppe (pří­liš pochvá­le­ni neby­li ani ostat­ní her­ci), prá­ci kame­ra­ma­nů zhod­no­ti­li jen jako prů­měr­nou a o hud­bě se pro jis­to­tu nezmí­ni­li vůbec. Film se čle­nům výbo­ru zdál pří­liš váž­ný a nároč­ný - divák, kte­rý nezná lite­rár­ní před­lo­hu, prý bude mít pro­blémy poro­zu­mět ději. Wendlandt zuřil. V celém zna­lec­kém posud­ku nena­psa­li o fil­mu jed­no jedi­né dob­ré slo­vo. To neby­la dob­rá rekla­ma.

Světová pre­mi­é­ra Pokladu na Stříbrném jeze­ře pro­běh­la 12. pro­sin­ce 1962 ve vypro­da­ném stutt­gart­ském kině Universum. Zúčastnili se jí Götz George, Karin Dor, Ralf Wolter a reži­sér Harald Reinl. Diváci byli zce­la okouz­le­ni a již v polo­vi­ně fil­mu nad­še­ně aplau­do­va­li. O dva dny poz­dě­ji, 14. pro­sin­ce 1962, byl sní­mek pro­mí­tán v mni­chov­ském kině Mathäser-Filmpalast. Všichni chvá­li­li pod­ma­ni­vou hud­bu skla­da­te­le Böttchera, krá­sy jugo­sláv­ské kra­ji­ny, nád­her­né kos­týmy i herec­ké výko­ny. Film zís­kal mno­há oce­ně­ní, nej­pod­stat­něj­ším bylo asi Zlaté plát­no, kte­ré se udě­lu­je fil­mům, kte­ré v prů­bě­hu 12 měsí­ců zhléd­ne více než tři mili­o­ny divá­ků. Krátce po pre­mi­é­ře se Constantin-Film odvo­lal pro­ti roz­hod­nu­tí výbo­ru neu­dě­lit fil­mu pre­di­kát a ten rázem změ­nil svůj skan­dál­ní roz­su­dek: 24. led­na 1963 obdr­žel Poklad na Stříbrném jeze­ře pre­di­kát Wertvoll (hod­not­ný).…

Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Melodie Old Shatterhanda

Hudbu k Pokladu na Stříbrném jeze­ře slo­žil ber­lín­ský rodák Martin Böttcher (nar. 1927), jeden z nej­vy­tí­že­něj­ších němec­kých fil­mo­vých kom­po­nis­tů. Jeho ústřed­ní melo­die fil­mu, poz­dě­ji zná­má jako Old-Shatterhand-Melodie, se po celých sedm­náct týd­nů drže­la na špi­ci němec­ké hit­pa­rá­dy. Zajímavé při­tom je, že se Böttcher nikdy nezú­čast­nil natá­če­ní may­o­vek a veš­ke­ré detai­ly ohled­ně hud­by pro­bí­ral s pro­du­cen­tem pou­ze po tele­fo­nu. Dokonce ani neznal romá­ny Karla Maye - prv­ní may­ov­ku pře­če­tl až v 78 letech! Na hud­bě k Pokladu na Stříbrném jeze­ře pra­co­val takřka 24 hodin den­ně po dobu čtyř týd­nů. Komponoval, psal aranž­má, diri­go­val orchestr, seděl u mixáž­ní­ho pul­tu. Za tuhle výteč­ně odve­de­nou prá­ci dostal zapla­ce­no 8.000 marek. Zda je to hod­ně nebo málo, nechť posou­dí čte­nář. Složení orchest­ru vypa­da­lo obvykle tak­to: 4 rohy, 4 pozou­ny, 30 smyč­co­vých nástro­jů, kla­vír, basa, kyta­ra, růz­né bicí nástro­je a spe­ci­ál­ní ryt­mic­ké nástro­je, někdy také flét­na, har­fa a fou­ka­cí har­mo­ni­ka. Orchestr tvo­ři­li čle­no­vé Symfonického orchest­ru Hamburg a Berlínského filhar­mo­nic­ké­ho orchest­ru.…

Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Záhadná scéna

První říjen roku 1962 byl záro­veň posled­ním dnem natá­če­ní Pokladu na Stříbrném jeze­ře. Vinnetou a Old Shatterhand stá­li ve ska­lách a byli při­pra­ve­ni k natá­če­ní. Kamera se roz­sví­ti­la a zvol­na zabí­ra­la klap­ku s datem 1.10. 1962 a názvem fil­mu Winnetou. „Ne! Stop! Haralde, ta klap­ka je špat­ně!“ zvo­lal Pierre Brice a reži­sér vybuchl smí­chy: „Pierre, při prv­ním dni natá­če­ní Pokladu na Stříbrném jeze­ře jsi pěk­ně zmat­ko­val. Teď s tím zase začí­náš při natá­če­ní Vinnetoua. To je tvůj zvyk, nebo co?“ První klap­ka fil­mu Vinnetou během natá­če­ní Pokladu na Stříbrném jeze­ře. Pierre Brice si rados­tí zavýs­kl. Barker ho s úsmě­vem poplá­cal po rame­ni a on pocho­pil, že o tajem­ství vědě­li všich­ni kro­mě něj.

Takto vzpo­mí­nal na posled­ní natá­če­cí den Pierre Brice v auto­bi­o­gra­fii Vinnetou a já. Ve sku­teč­nos­ti se však nejed­na­lo ani o prv­ní klap­ku k fil­mu Vinnetou, ani o záběr pro rekla­mu, kte­rá měla být v kinech uvá­dě­na před začát­kem pro­mí­tá­ní Pokladu na Stříbrném jeze­ře. Za vším stál jeden odsta­vec smlou­vy uza­vře­né dne 20. led­na 1962 mezi spo­leč­nost­mi Rialto, Constantin a Karl-May-Verlag. V něm stá­lo, že jakmi­le pro­du­cent nato­čí prv­ní záběr fil­mu Vinnetou, prá­va na zfil­mo­vá­ní slav­né romá­no­vé tri­lo­gie při­pad­nou prá­vě spo­leč­nos­ti Rialto. Wendlandt během natá­če­ní Pokladu na Stříbrném jeze­řepocho­pi­tel­ně nemohl vědět, zda bude film úspěš­ný a jest­li se násled­ně pus­tí i do zfil­mo­vá­ní romá­nu Vinnetou. Učinil však jed­no z nej­mou­dřej­ších roz­hod­nu­tí ve své kari­é­ře: tím, že nato­čil onen záběr, si dopře­du pojis­til prá­va. Kdyby se tak nesta­lo, moh­li mu je po úspěš­né pre­mi­é­ře Pokladu na Stříbrném jeze­ře vyfouk­nout jiní pro­du­cen­ti.

Zbývající scé­ny byly doto­če­ny v ate­li­é­rech záhřeb­ské­ho Jadran fil­mu. Poté štáb odle­těl do Hamburgu, kde si mate­ri­ál pře­vzal stři­hač Hermann Haller. Dne 5. lis­to­pa­du 1962 zhlédlo sní­mek vede­ní spo­leč­nos­ti Constantin. Film byl pro­mí­tán bez hud­by a v původ­ní, tedy neda­bo­va­né ver­zi, ale už v této fázi bylo exper­tům jas­né, že se dílo poda­ři­lo. Dabováním fil­mu, kte­ré pro­bí­ha­lo ve dnech 14.-20. lis­to­pa­du 1962 pod vede­ním Alfreda Vohrera, byla pově­ře­na fir­ma Ultrasynchron. Ve dnech 21.-23. lis­to­pa­du 1962 byla nahrá­na i hud­ba a film byl koneč­ně při­pra­ven na svou vel­kou pre­mi­é­ru.…

Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Westernové město Tulsa a kostelík v El Doru

V oblas­ti Starigradu-Paklenice, neda­le­ko hote­lu Alan, kde byl uby­to­ván fil­mo­vý štáb spo­lu s her­ci, posta­vil archi­tekt Jeričević wes­ter­no­vé měs­teč­ko Tulsa. Při sle­do­vá­ní fil­mu málo­ko­ho napad­ne, že Tulsa sto­jí pří­mo na plá­ži, a že vět­ši­na domů se sklá­dá pou­ze z prů­če­lí. Kdybychom odhr­nu­li záclo­ny na oknech, nasky­tl by se nám nád­her­ný pohled na Jaderské moře. Na vol­ném pro­stran­ství ved­le hote­lu se natá­če­la scé­na, v níž se Fred setká­vá s Old Shatterhandem a pode­zí­rá ho z vraž­dy své­ho otce, v oblas­ti Veliké Paklenice se nachá­zel skal­ní pře­vis, kde Vinnetou a Old Shatterhand našli těla zavraž­dě­ných z dostav­ní­ku. Pro motiv El Dora, kde tram­po­vé věz­ni­li Ellen a Freda, vyu­žil Duško Jeričević tam­ní sta­rou kamen­nou stav­bu s polo­vál­co­vou stře­chou. Vedle ní posta­vil věž a všech­no natřel bílým váp­nem, aby stav­bě dodal podo­bu mexic­ké­ho kos­te­la upro­střed zarost­lé kra­so­vé kra­ji­ny. Přímo v Národním par­ku Paklenica se nachá­zel Kaňon duchů. Jednou z posled­ních loka­lit, kde se natá­čel Poklad na Stříbrném jeze­ře, byl kaňon řeky Zrmanji, nád­her­ný motiv, kte­rý našel uplat­ně­ní v mno­ha may­ov­kách. V Pokladu na Stříbrném jeze­ře byl vyu­žit pro jízdu tram­pů, smě­řu­jí­cích se svý­mi zajat­ci k vytou­že­né­mu pokla­du (při­po­meň­me scé­nu, v níž Fred žádá o krát­kou pře­stáv­ku pro zdán­li­vě una­ve­nou Ellen). Natáčení bylo bez zvlášt­ních potí­ží u kon­ce. Kromě kame­ra­ma­na Kalinkeho se zra­nil ješ­tě Lex Barker při zpět­ném trh­nu­tí med­vě­do­bij­ky, Karin Dor spadla z koně, Götze Georga kou­sl kůň a něko­lik jugo­sláv­ských akté­rů si při­vo­di­lo drob­ná či váž­něj­ší zra­ně­ní po nebez­peč­ných pádech z koní.…

Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Lišák Slavko Andres

Ve štá­bu vel­kých kopro­duk­cí vidě­lo mno­ho asi­s­ten­tů pří­le­ži­tost vytáh­nout se a uká­zat svo­ji moc. Tak se během natá­če­ní Pokladu na Stříbrném jeze­ře cho­val i Slavko Andres, dru­hý asi­s­tent režie. Protože mlu­vil dob­ře němec­ky, sdě­lo­val Andres chor­vat­ským her­cům s vel­kým důra­zem přá­ní a poža­dav­ky reži­sé­ra Reinla. Mirko Boman dostal od Andrese za úkol reci­to­vat ver­šo­va­ný text své role němec­ky, přes­to­že kaž­dý odří­ká­val text ve své mateř­šti­ně, pro­to­že film se pak stej­ně syn­chro­ni­zo­val. Chudák Boman, kte­rý neměl o něm­či­ně ani potu­chy, si lámal jazyk se slo­vy, o nichž nevě­děl, co zna­me­na­jí. Po chví­li to reži­sér Reinl nevy­dr­žel, zasta­vil natá­če­ní a přes tlu­moč­ní­ka se Bomana zeptal, proč chce zrov­na ver­še reci­to­vat němec­ky, když všech­no ostat­ní hra­je chor­vat­sky. Boman se na reži­sé­ra udi­ve­ně podí­val:

„Vy jste to tak pře­ce chtěl!“ odvě­til ohro­me­ně.
„Já?“ zeptal se Reinl s pře­kva­pe­ním.
„Ano, vy! Tak mi to řekl asi­s­tent Slavko!“ vysvět­lo­val zma­te­ný herec.

Režisér Reinl si dal asi­s­ten­ta zavo­lat a ten svo­ji neple­chu při­znal. Chtěl si s Bomanem vyrov­nat něja­ké sta­ré účty. Byla to směš­ná pomsta, ale půso­bi­vá, pro­to­že celý štáb se her­ci od srd­ce smál. Tomu se ale nako­nec ule­vi­lo, pro­to­že se ver­še v chor­vat­šti­ně brzy nau­čil a svou roli reci­tu­jí­cí­ho Strejce Gunsticka zahrál výteč­ně.…

Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Grobničko polje a boj o Butlerovu farmu

Z vni­t­ro­ze­mí se štáb pře­su­nul do Rijeky, pří­stav­ní­ho měs­ta na seve­ru Chorvatska a uby­to­val se v hote­lech Park a Jadran. V blíz­kos­ti Rijeky se nachá­zí Grobničko polje, kte­ré fil­ma­ři vyu­ží­va­li pro růz­né jez­dec­ké scé­ny. Připomeňme např. úvod­ní scé­nu fil­mu, kte­rou nos­tal­gic­kým hla­sem komen­to­val Vladimír Ráž, osvo­bo­ze­ní Ellen a její­ho otce ze spá­rů ban­di­tů, boj o Butlerovu far­mu, Fredův sou­boj s Cornelem a mno­hé jiné. Grobničko polje dnes vyu­ží­va­jí spor­tov­ní let­ci a milov­ní­ci auto­mo­bi­lo­vých závo­dů. Nachází se tu jeden z nej­lep­ších auto­dro­mů v Chorvatsku.

Takto vzpo­mí­nal na prá­ci pro Poklad na Stříbrném jeze­ře scé­no­graf Duško Jeričević:

Byl jsem teh­dy fil­mo­vým archi­tek­tem u Jadran fil­mu a při­pa­dl mi úkol uká­zat vede­ní Rialto Filmu mož­né loka­li­ty natá­če­ní. Četl jsem scé­nář a vzpo­mí­nal na romá­ny Karla Maye, kte­ré jsem měl ješ­tě v dob­ré pamě­ti jako tu nej­dů­le­ži­těj­ší lite­ra­tu­ru gym­na­zi­ál­ních let. Nejvíc infor­ma­cí o všem, co sou­vi­se­lo s Divokým zápa­dem a s Indiány, jsem našel v knihov­ně ame­ric­ké­ho kon­zu­lá­tu v Záhřebu. Tam byly kni­hy o všem mož­ném, od indi­án­ské­ho oble­če­ní a zbra­ní přes růz­né typy pušek a revol­ve­rů bělo­chů až po náčr­ty kon­struk­ce poš­tov­ní­ho dostav­ní­ku, indi­án­ské­ho sta­nu, péro­vých ozdob náčel­ní­ků a jiných detai­lů.

Oběma pánům z Rialto Filmu jsem byl před­sta­ven jako fil­mo­vý archi­tekt, kte­rý je bude dopro­vá­zet při hle­dá­ní míst pro natá­če­ní. Naše vede­ní mi je však nepřed­sta­vi­lo úpl­ně přes­ně, neboť Dr. Haralda Reinla jsem poznal jako hlav­ní­ho archi­tek­ta a Erwina Gitta jako reži­sé­ra fil­mu. Po něko­li­ka dnech se uká­za­lo, že lidé, kte­ří nás vzá­jem­ně před­sta­vi­li, nemě­li tak úpl­ně jas­no, kdo je kdo. Asi neu­mě­li dost dob­ře němec­ky.

Na ces­tě, kte­rou jsem naplá­no­val, jsme jeli autem přes Gorski Kotar s jeho nád­her­ný­mi lesy, kte­ré se týmu veli­ce líbi­ly, a dál na Grobničko polje. Tam teh­dy ješ­tě neby­la závod­ní drá­ha a půso­bi­lo to jako sku­teč­ná pré­rie na úpa­tí hor. Do údo­lí, zaře­zá­va­jí­cí­ho se do skal, jsme situ­o­va­li dvě stav­by. V jed­nom jsme naplá­no­va­li indi­án­skou ves­ni­ci a ve dru­hém far­mu, opev­ně­nou dře­vě­ný­mi pali­sáda­mi, s obvyk­lý­mi domy, stá­je­mi, skla­diš­ti apod. Místo bylo vel­mi pří­hod­né, neboť Indiáni měli při­jet na svých koních na pomoc obrán­cům far­my, kte­rou tram­po­vé chtě­li zapá­lit hoří­cí­mi pochod­ně­mi. Poté, co jsme se již zača­li zabý­vat pro­blémy natá­če­ní, jsem se zeptal dr. Reinla, jehož jsem pova­žo­val za scé­no­gra­fa, kdy bych od něj mohl dostat prv­ní nákre­sy budou­cích sta­veb, abych mohl udě­lat náčr­ty a cení­ky. Dr. Reinl na mě udi­ve­ně pohlé­dl a řekl, že to je můj úkol, on že je fil­mo­vý reži­sér. Když jsem mu vyprá­věl, jak mi byl před­sta­ven, od srd­ce se zasmál. Také pan Gitt, vedou­cí výro­by a zástup­ce pro­du­cen­ta, se musel smát.

Velký boj o Butlerovu far­mu se natá­čel dlou­hých šest dní. Při natá­če­ní této scé­ny byli vytí­že­ní pře­de­vším jugo­sláv­ští kaska­dé­ři a pyro­tech­nik Erwin Lange, v té době mis­tr své­ho obo­ru. Pochopitelně došlo k něko­li­ka zra­ně­ním, ale to nej­ku­ri­óz­něj­ší si při­vo­dil kame­ra­man Ernst Kalinke, kte­ré­ho zasá­hl kus hoří­cí hmo­ty ze zápal­né pochod­ně. Naštěstí byl blíz­ko reži­sér 2. štá­bu Radenko Ostojić, kte­rý rych­le svlé­kl své kože­né sako, pře­ho­dil ho přes kame­ra­ma­na a pla­me­ny uhasil. Přesto musel být Kalinke s těž­kým zra­ně­ním odve­zen do nemoc­ni­ce v Rijece, kde strá­vil osm dní. Zbývající zábě­ry boje o Butlerovu far­mu poří­dil jeho asi­s­tent Everhardt Dycke.…

Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Natáčení u Plitvických jezer

Natáčení Pokladu na Stříbrném jeze­ře bylo zahá­je­no 6. srp­na 1962 v oblas­ti Plitvických jezer. Traduje se, že jako prv­ní se natá­čel sou­boj Old Shatterhanda s náčel­ní­kem Utahů Velkým vlkem. V göt­tingen­ském Karl-May-Archivu se však nachá­zí plán natá­če­ní, do kte­ré­ho fil­ma­ři zapi­so­va­li datum, loka­li­tu, jmé­na her­ců a čís­la scén, kte­ré ten den stih­li nato­čit. Podle ono­ho plá­nu se jako prv­ní natá­če­la scé­na, v níž Utahové obklí­či­li noč­ní tábor Old Shatterhanda a Velký vlk zvo­lal: „Bledé tvá­ře jsou obklí­če­ny mými bojov­ní­ky. Ať se vzda­jí!“ Scéna se natá­če­la dva dny neda­le­ko plit­vic­ké­ho vodo­pá­du Veliki slap. Na jeze­ru Kaluderovac se nachá­ze­lo Stříbrné jeze­ro s jes­ky­ní s pokla­dem. Interiér jes­ky­ně vzni­kl v impro­vi­zo­va­ném fil­mo­vém stu­diu v budo­vě hasič­ské zbroj­ni­ce v Crikvenici. Vysoké stě­ny jes­ky­ně s kamen­ný­mi blo­ky ze sád­ry byly pro­ve­de­ny jako pohyb­li­vé čás­ti. Tyto vari­a­bil­ní čás­ti deko­ra­ce, kte­ré scé­no­graf Dušan Jeričević (1923-2009) při­pra­vil pro kame­ra­ma­na, byly teh­dy zvlášt­nos­tí, kte­rá se dnes ve fil­mo­vých stu­di­ích pou­ží­vá veli­ce čas­to. Zmíněný sou­boj Old Shatterhanda s Velkým vlkem se natá­čel v oko­lí Prijeboje. Velkým pře­kva­pe­ním byl pro všech­ny pří­jezd Horsta Wendlandta, kte­ré­ho dopro­vá­zel mla­dý sym­pa­tic­ký muž. „Vinnetou je tady!“ šep­ta­lo se kolem doko­la. Pierre Brice vůbec netu­šil, jak zásad­ní obrat nastal v jeho pro­fes­ním i sou­kro­mém živo­tě při­je­tím role Vinnetoua. Při natá­če­ní mu nej­ví­ce vadi­lo, že je náčel­ník téměř němý. Když se zeptal reži­sé­ra Reinla, zda by nemohl více mlu­vit, ten mu s kli­dem odpo­vě­děl: „Nemusíš říct ani větu. Děláš to dob­ře, Pierre. Přesně tak si tu posta­vu před­sta­vu­ji, nic neměň.“ V pro­ti­kla­du k Lexi Barkerovi půso­bil Brice na ostat­ní čle­ny týmu poně­kud nesmě­le. Sám Barker mu to zpo­čát­ku také pří­liš neu­leh­čo­val a poba­ve­ně pou­ka­zo­val na to, co bez­tak kaž­dý viděl: Vinnetou neu­mí jez­dit na koni! Brice se sna­žil ten­to nedo­sta­tek co nej­rych­le­ji změ­nit a poz­dě­ji se stal oprav­du dob­rým a nad­še­ným jezd­cem.…

Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Hlavní hrdinové

Producent Horst Wendlandt si byl dob­ře vědom, že úspěch kaž­dé­ho fil­mu závi­sí pře­de­vším na obsa­ze­ní hlav­ních rolí. A nemohl si věru vybrat lep­ší před­sta­vi­te­le pokrev­ních bra­trů Vinnetoua a Old Shatterhanda než Pierra Brice a Lexe Barkera. Téměř dvou­me­t­ro­vý holly­wo­od­ský herec Lex Barker se naro­dil 8. květ­na 1919 v newy­or­ském měs­tě Rye. Vystudoval elit­ní střed­ní ško­lu Phillips Exeter Academy a byl při­jat ke stu­diu inže­nýr­ství na uni­ver­zi­tě v Princetonu. Zkoušel se pro­sa­dit jako diva­del­ní herec, ale vytou­že­ný úspěch se nedo­sta­vil. Během dru­hé svě­to­vé vál­ky se dob­ro­vol­ně při­hlá­sil na voj­nu, zís­kal hod­nost majo­ra a při­vo­dil si váž­ná pora­ně­ní hla­vy a nohy. Po vál­ce se začal věno­vat fil­mo­vé­mu herec­tví. Po debu­to­vém sním­ku Doll Face (1945) při­chá­ze­la jed­na role za dru­hou, avšak sku­teč­ný prů­lom nastal až v roce 1949, kdy se stal po Johnym Weissmüllerovi novým před­sta­vi­te­lem Tarzana, vlád­ce džun­gle. V dal­ších letech hrál pře­váž­ně v béč­ko­vých wes­ter­nech a kri­mi­nál­kách. Koncem pade­sá­tých let ode­šel do Itálie, kde účin­ko­val v mno­ha dob­ro­druž­ných fil­mech, a také ve skan­dál­ním Felliniho dra­ma­tu Sladký život (1960). Na jed­né pár­ty v Římě se sezná­mil s pro­du­cen­tem Arturem Braunerem, kte­rý mu nabí­dl roli agen­ta FBI v kri­mi­nál­kách V oce­lo­vé síti dr. Mabuse (1961) a Neviditelné spá­ry dr. Mabuse (1962). Němečtí divá­ci si Barkera zami­lo­va­li a také pro­du­cent Brauner si nemohl vyna­chvá­lit jejich vzá­jem­nou spo­lu­prá­ci. Barker byl mimo­řád­ně dis­ci­pli­no­va­ný a netr­pěl hvězd­ný­mi maný­ry. Chodil včas na natá­če­ní a nedo­ha­do­val se s reži­sé­rem. Byl pro­fe­si­o­nál kaž­dým cou­lem. Nadhled si udr­žel i po celá šede­sá­tá léta, kdy se vyhří­val na výslu­ní popu­la­ri­ty jako před­sta­vi­tel Old Shatterhanda, Kary ben Nemsího a dok­to­ra Sternaua v cel­kem dva­nác­ti may­ov­kách. Po rych­lém vze­stu­pu však při­šel str­mý pád. Od kon­ce šede­sá­tých let dostá­val Barker jen mini­mum pří­le­ži­tos­tí a začal se vytrá­cet z pově­do­mí pub­li­ka. Poslední léta své­ho živo­ta strá­vil v rod­né Americe. Dne 11. květ­na 1973, tři dny po svých 54. naro­ze­ni­nách, zemřel na newy­or­ské Lexington Avenue na srdeč­ní infarkt.

Apačského náčel­ní­ka Vinnetoua ztvár­nil fran­couz­ský herec Pierre Brice. Narodil se 6. úno­ra 1929 v Brestu jako pří­sluš­ník staré­ho šlech­tic­ké­ho rodu. Vystudoval námoř­ní aka­de­mii, pro­šel tvr­dým vojen­ským výcvi­kem v Alžíru a pak se dob­ro­vol­ně při­hlá­sil do vál­ky v Indočíně. Po návra­tu do civi­lu se živil jako pro­da­vač, taneč­ník a foto­mo­del. Stále více ho fas­ci­no­val svět diva­dla a fil­mu, až koneč­ně začal navště­vo­vat kur­zy herec­tví. První fil­mo­vou roli zís­kal v roce 1954 ve fran­couz­ské gan­gs­ter­ce Ça va bar­der. Následovaly dal­ší sním­ky po boku hvězd fran­couz­ské­ho fil­mu, půso­bil také v něko­li­ka paříž­ských diva­dlech, ale vět­ší pří­le­ži­tost ne a ne při­jít. Na kon­ci pade­sá­tých let se roz­ho­dl odces­to­vat do Říma, kde jeho pro­fes­ní život nabral zce­la nový směr. Točil jeden film za dru­hým a stal se jed­ním z nej­ob­lí­be­něj­ších her­ců v Itálii. V roce 1962 zís­kal hlav­ní roli v úspěš­né špa­něl­ské kri­mi­nál­ce Los Atracadores, kte­rá zastu­po­va­la Španělsko na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Berlíně. Tam došlo k osu­do­vé­mu setká­ní Pierra Brice s pro­du­cen­tem Horstem Wendlandtem, kte­rý již dlou­hé týd­ny mar­ně hle­dal vhod­né­ho před­sta­vi­te­le Vinnetoua pro svůj nový film Poklad na Stříbrném jeze­ře. Když Wendlandt spat­řil ušlech­ti­lou tvář mla­dé­ho Bretonce, blesklo mu hla­vou: to je on, můj Vinnetou. Pierre Brice ale jeho nad­še­ní zpo­čát­ku nesdí­lel. O Karlu Mayovi nikdy nesly­šel a před­sta­va, že by měl hrát Indiána v němec­kém wes­ter­nu, ho vůbec nelá­ka­la. Když si ale pře­če­tl něko­lik kapi­tol z fran­couz­ské­ho vydá­ní romá­nu a zjis­til, že účast na natá­če­ní při­slí­bil Lex Barker, smlou­vu nako­nec pode­psal. Úspěch byl obrov­ský. V letech 1962-1998 ztvár­nil Vinnetoua v jede­nác­ti celo­ve­čer­ních fil­mech a ve dvou tele­viz­ních seri­á­lech. Jako Vinnetou účin­ko­val také na scé­nách pří­rod­ních diva­del v Elspe a Bad Segebergu. Stal se vel­vy­slan­cem orga­ni­za­ce UNICEF a pomá­hal dětem v nou­zi. Dnes žije se svou ženou Hellou na ven­kov­ském síd­le neda­le­ko Paříže a zdra­vot­ně už na tom není nej­lé­pe.…

Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Režie, scénář, kostýmy

Na post reži­sé­ra fil­mu byl dosa­zen Rakušan Harald Reinl (1908-1986), jeden z nej­u­zná­va­něj­ších reži­sé­rů pová­leč­né­ho Německa, kte­rý měl na svém kon­tě celou řadu oblí­be­ných ves­nic­kých dra­mat, vese­lo­her a kri­mi­ná­lek. Už od mlá­dí byl váš­ni­vým čte­ná­řem may­o­vek, občas se k nim vra­cel i v dospě­los­ti, ale do natá­če­ní Pokladu na Stříbrném jeze­ře se přes­to nijak nehr­nul. Obával se, že s pohád­ko­vý­mi posta­va­mi z may­o­vek nelze nato­čit mezi­ná­rod­ně úspěš­ný wes­tern. Jednou dokon­ce pro­hlá­sil, že v zahra­ni­čí na to nikdo kou­kat nebu­de. O tom, jak hlu­bo­ce se mýlil, svěd­čí pro­dej fil­mu do více než šede­sá­ti zemí.

Scénář k Pokladu na Stříbrném jeze­ře napsal zku­še­ný sce­náris­ta Harald G. Petersson (1914-1977), jinak spe­ci­a­li­ta na dra­ma­tic­ké pří­běhy ze špi­o­náž­ní­ho a vojen­ské­ho pro­stře­dí. Stejně jako Harald Reinl i on hltal v dět­ství pří­běhy Karla Maye. Nejtěžším úko­lem pro něho bylo zre­du­ko­vat děj něko­li­ka set strán­ko­vé­ho romá­nu tak, aby se vešel do při­bliž­ně sto­mi­nu­to­vé­ho fil­mu. Musel vyškr­tat spous­tu oblí­be­ných postav, Hobble-Frankem počí­na­je, Old Firehandem kon­če. Z kni­hy pak vybral něko­lik jed­no­du­chých záple­tek, kte­ré nově posklá­dal a oko­ře­nil smyš­le­ný­mi moti­vy. Jeho odbor­ným a tech­nic­kým porad­cem byl Gerhard F. Hummel (1921-2008), zná­mý také pod pseu­do­ny­mem Piet ter Ulen. Jako jedi­ný oprav­do­vý zna­lec živo­ta a díla Karla Maye ve fil­mo­vém štá­bu důraz­ně trval na tom, aby se film co mož­ná nej­věr­ně­ji držel lite­rár­ní před­lo­hy. Jeho kni­hov­nu zdo­bi­ly bam­ber­ské svaz­ky i sta­ré Ročenky Karla Maye. Při psa­ní scé­ná­ře byl neu­stá­le v kon­tak­tu s odbor­ní­ky z nakla­da­tel­ství Karl-May-Verlag a kon­zul­to­val s nimi své nápa­dy. I přes veš­ke­ré změ­ny se mu poda­ři­lo zacho­vat ducha lite­rár­ní před­lo­hy a naser­ví­ro­vat divá­kům pořád­nou por­ci may­ov­ské roman­ti­ky.

K úspě­chu Pokladu na Stříbrném jeze­ře i dal­ších may­o­vek při­spě­la zejmé­na talen­to­va­ná kos­tým­ní výtvar­ni­ce Irms Pauli (1926-1988). Během své kari­é­ry navrh­la kos­týmy pro dvě stov­ky fil­mů a seri­á­lů. Byla expert­kou na vojen­ské kos­týmy, nej­ra­dě­ji však navr­ho­va­la dám­ské večer­ní šaty. Když kon­cem květ­na 1962 pode­psa­la s pro­du­cen­tem Horstem Wendlandtem smlou­vu, zbý­va­lo do začát­ku natá­če­ní pou­hých deset týd­nů. Spojila se s růz­ný­mi indi­án­ský­mi a kov­boj­ský­mi spol­ky a pře­čet­la spous­tu ame­ric­kých odbor­ných knih, z nichž čer­pa­la námě­ty pro výzdo­bu kos­tý­mů. Jakmile měla hoto­vé náčrt­ky, pus­ti­la se do objed­náv­ky mate­ri­á­lu a rekvi­zit. Košile a legí­ny s třás­ně­mi pro Vinnetoua a Old Shatterhanda, čelen­ku z chřes­tý­ší kůže a dal­ší doplň­ky objed­na­la za nece­lých 2.000 marek od ber­lín­ské fir­my Neue Theaterkunst, kte­rá se v násle­du­jí­cích letech sta­la dvor­ním doda­va­te­lem kos­tý­mů pro may­ov­ky. Zbraně, legí­ny, moka­sí­ny a dal­ší doplň­ky pro bojov­ní­ky z řad Utahů a Osagů nakou­pi­la v díl­ně, zabý­va­jí­cí se výro­bou kos­tý­mů pro let­ní diva­del­ní fes­ti­va­ly v Bad Segebergu. Koncem červ­na 1962 kon­tak­to­va­la spe­ci­a­lis­tu na výro­bu indi­án­ské­ho oble­če­ní Herberta Scholze a požá­da­la ho o pomoc s per­lič­ko­vou výšiv­kou na Vinnetouově kos­tý­mu. Zajímavé při­tom je, že také Old Shatterhandova koši­le měla být původ­ně zdo­be­na per­lič­ka­mi; část pru­hu s výšiv­kou byla dokon­ce vyro­be­na. Scholze mno­ho­krát pou­ka­zo­val na fakt, že se nejed­ná o výzdo­bu apač­skou, nýbrž siou­xskou, ale Irms Pauli trva­la na svém. Dnes už si nikdo nedo­ká­že před­sta­vit, že by kos­týmy vypa­da­ly jinak.…

Autor:
0

Poklad na Stříbrném jezeře - Der Schatz im Silbersee (1962)

Koncem pade­sá­tých a počát­kem šede­sá­tých let pro­chá­zel němec­ký fil­mo­vý prů­my­sl hlu­bo­kou kri­zí, jejíž pří­či­nou byl mimo jiné prud­ký roz­voj tele­viz­ní­ho vysí­lá­ní. Docházelo k zaví­rá­ní kin i ke kra­chu mno­ha pro­dukč­ních a dis­tri­buč­ních spo­leč­nos­tí. Jedním z mála pro­du­cen­tů, kte­ré­ho se kri­ze téměř nedo­tkla, byl Horst Wendlandt (1922-2002), obje­vi­tel fil­mo­vé­ho Vinnetoua. Od polo­vi­ny pade­sá­tých let půso­bil jako vedou­cí pro­duk­ce ve spo­leč­nos­ti CCC Film, kte­rou vlast­nil jeho poz­děj­ší kon­ku­rent Artur Brauner a nato­čil řadu kasov­ních trhá­ků se zná­mou zpě­vač­kou Caterinou Valente. V roce 1961 se stal spo­lu­ma­ji­te­lem pro­dukč­ní fir­my Rialto Film, kte­rou v před­cho­zím roce zalo­žil dán­ský pro­du­cent a zakla­da­tel dis­tri­buč­ní fir­my Constantin Preben Philipsen (1910-2005). Ještě téhož roku se pus­ti­li do výro­by fil­mo­vých adap­ta­cí romá­nů Edgara Wallace a dosáh­li s nimi neví­da­né­ho úspě­chu.

Wendlandt se už del­ší dobu zao­bí­ral myš­len­kou nato­čit vel­ko­le­pý dob­ro­druž­ný film, kte­rý by při­lá­kal do kin pře­de­vším mla­dé pub­li­kum. Zaměřil se na romá­ny Karla Maye, ode­hrá­va­jí­cí se na Divokém zápa­dě. Mnozí ho pova­žo­va­li za bláz­na, neboť wes­tern byl po dlou­há léta domé­nou tvůr­ců z Ameriky. Dokonce i sám Wendlandt poz­dě­ji při­znal, že měl teh­dy obrov­ský strach z neú­spě­chu. Ale nene­chal se odra­dit. Celé dny trá­vil v jed­nom ber­lín­ském knih­ku­pec­tví a pozo­ro­val, kolik may­o­vek se pro­dá­vá. Při častých návště­vách restau­ra­cí a kavá­ren se vyptá­val per­so­ná­lu, zda zna­jí pří­běhy Karla Maye. Když ho všich­ni ujis­ti­li, že may­ov­ky čet­li a zna­jí Vinnetoua s Old Shatterhandem, spo­ko­je­ně se usmál: Poklad na Stříbrném jeze­ře bude mít úspěch.

Protože výro­ba fil­mů byla v té době závis­lá na finanč­ní pomo­ci dis­tri­buč­ních firem, odjel Wendlandt do Mnichova, aby požá­dal o spo­lu­prá­ci Waldfrieda Barthela (1913-1979), šéfa dis­tri­buč­ní fir­my Constantin. Plánovaný roz­po­čet na výro­bu fil­mu byl 2 mili­o­ny marek. Když se k tomu při­po­čí­ta­ly nákla­dy na dis­tri­buci a pro­pa­ga­ci fil­mu, vzrost­la suma na závrat­ných 3,4 mili­o­nů marek. Barthel při­stou­pil k oknu a na oka­mžik se zamys­lel. Jen blá­zen by se pus­til do tak nejis­té­ho pod­ni­ku. Ale Barthel byl zná­mý svou odva­hou ris­ko­vat. Firma pro­spe­ro­va­la a pří­pad­nou ztrá­tu něko­li­ka mili­o­nů si moh­la dovo­lit. Barthel s návrhem sou­hla­sil a nej­draž­ší film pová­leč­né­ho obdo­bí se mohl začít natá­čet. Z finanč­ních a logis­tic­kých důvo­dů však neby­lo mož­né natá­čet na ori­gi­nál­ních mís­tech v Americe, pro­to Wendlandt zahá­jil spo­lu­prá­ci s jugo­sláv­skou pro­dukč­ní fir­mou Jadran film, kte­ré teh­dy šéfo­val Zvonko Kovačić. Společnost měla boha­té zku­še­nos­ti s výro­bou dob­ro­druž­ných fil­mů, dis­po­no­va­la moder­ním kom­plexem stu­dií, vlast­ní krej­čov­skou díl­nou a pře­de­vším sku­teč­ný­mi odbor­ní­ky všech mož­ných pro­fe­sí. Spolupráce Rialta a Jadran fil­mu se po celá léta ode­hrá­va­la na vyso­ce pro­fe­si­o­nál­ní úrov­ni a díky may­ov­kám zaží­val Jadran film své nej­ú­spěš­něj­ší obdo­bí v his­to­rii spo­leč­nos­ti.…

Autor:
Digitální rozhlas? Ano, v Praze, Příbrami a Brně už je!0

Digitální rozhlas? Ano, v Praze, Příbrami a Brně už je!

Kdo by si dří­ve pomys­lel, že se jed­nou budou vysí­lat digi­tál­ní pořa­dy pro tele­vi­ze, a dnes dokon­ce může­me poslou­chat i digi­tál­ní rádio. Že je to můj výmy­sl? To tedy není, a dosvěd­čit vám to mohou nově Brněnští oby­va­te­lé, pro­to­že fir­ma Teleko jim to umož­ňu­je. Chcete vědět, jest­li jste také v oblas­ti, kde může­te chy­tit digi­tál­ní sig­nál? Pak klik­ně­te sem! Po ote­vře­ní vám vysko­čí map­ka s detail­ní­mi infor­ma­ce­mi o pokry­tí.

Lidé, co už jsou v loka­li­tách vysí­lá­ní, si mohou vychut­ná­vat svo­je oblí­be­né sta­ni­ce v digi­tál­ní for­mě. Nejčastěji rádio Vltava, Leonardo, D-Dur a Region.

Proč se vůbec pře­chá­zí na digi­tál­ní roz­hlas? Protože DAB (a nověj­ší ver­ze DAB+) se, stej­ně jako tele­vi­ze, pře­chá­zí z ana­lo­go­vé­ho vysí­lá­ní na digi­tál­ní DVB-T, i ana­lo­go­vý roz­hlas poma­lu míří k pře­ro­du do digi­tál­ní for­my. Motivací je pře­de­vším mož­nost vysí­lat mno­hem více sta­nic, než je tomu u běž­né­ho VKV vysí­lá­ní. V jed­nom tak­zva­ném mul­tiple­xu to může být až 43 sta­nic! Výhody digi­tál­ní­ho pře­no­su není potře­ba pří­liš zdů­raz­ňo­vat. V pří­pa­dě vyu­ži­tí robust­něj­ší­ho nasta­ve­ní pře­no­su může nabíd­nout nepře­ru­šo­va­nou a čis­tou repro­duk­ci i v mís­tech s nepří­liš dob­rým pokry­tím sig­ná­lu, napří­klad při jízdě v autě. Jako bonus budou vysí­lá­na doplň­ko­vá data. Nejen tex­to­vé infor­ma­ce (napří­klad infor­ma­ce o inter­pre­to­vi a sklad­bě, podob­ně jako u RDS RT), ale napří­klad i obráz­ky (tře­ba pře­ba­ly CD dis­ků pře­hrá­va­né muzi­ky).

Tento člá­nek byl sou­čás­tí zanik­lé­ho webu 3Dmovie.cz.

Autor: