Měsíční archiv Srpen 2016

Caslavska1

Věra Čáslavská

Věra Čáslavská (* 3. květ­na 1942 Praha † 30.8.2016 Praha) byla čes­ko­slo­ven­ská spor­tov­ní gym­nast­ka, tre­nér­ka a význam­ná spor­tov­ní funk­ci­o­nářka, sed­mi­ná­sob­ná olym­pij­ská vítěz­ka, čtyř­ná­sob­ná mis­try­ně svě­ta, jede­nác­ti­ná­sob­ná mis­try­ně Evropy a čtyř­ná­sob­ná Sportovkyně roku Československa. Po same­to­vé revo­lu­ci byla v letech 1990–1996 před­sed­ky­ní Československého olym­pij­ské­ho výbo­ru a v letech 1995–2001 také člen­kou Mezinárodního olym­pij­ské­ho výbo­ru.

Spolu s Ruskou Larisou Latyninovou je jed­nou ze dvou gym­nastek his­to­rie, kte­rým se poda­ři­lo zís­kat zla­té medai­le ve více­bo­ji na dvou po sobě jdou­cích olym­pij­ských hrách. Zlato z více­bo­je také vyhrá­la na mis­trov­ství svě­ta v roce 1966 a Mistrovství Evropy 1965 a 1967. Přes čty­ři­cet let již drží mezi gym­nasty rekord v abso­lut­ním počtu indi­vi­du­ál­ních zla­tých olym­pij­ských medai­lí. V letech 1964 až 1968 neby­la na vel­kém závo­du ve více­bo­ji pora­že­na.

Životopis

Od své­ho dět­ství se věno­va­la gym­nasti­ce. Svoji spor­tov­ní kari­é­ru zahá­ji­la ve svých 16 letech na mis­trov­ství svě­ta ve spor­tov­ní gym­nasti­ce v Moskvě, kde čes­ko­slo­ven­ské gym­nast­ky obsa­di­ly v sou­tě­ži druž­stev dru­hé mís­to. Ve více­bo­ji jed­not­liv­ců skon­či­la osmá. Téhož roku obsa­di­la na mis­trov­ství Československa dru­hé mís­to. O rok poz­dě­ji Čáslavská zís­ka­la na mis­trov­ství Evropy v Krakově svou prv­ní zla­tou medai­li za cvi­če­ní na kla­di­ně a stří­br­nou za pře­skok.

Roku 1960 byla člen­kou stří­br­né­ho čes­ko­slo­ven­ské­ho olym­pij­ské­ho druž­stva na OH v Římě, v indi­vi­du­ál­ních sou­tě­žích skon­či­la ve více­bo­ji žen osmá a na kla­di­ně šes­tá.

První vět­ší úspěch zazna­me­na­la v roce 1962 na mis­trov­ství svě­ta v Praze, kde vyhrá­la pře­skok, ve více­bo­ji jed­not­liv­ců skon­či­la dru­há a tře­tí v prost­ných. Československé druž­stvo zís­ka­lo stří­br­nou medai­li.

Dalším vrcho­lem její kari­é­ry byl rok 1964 pře­de­vším pak Letní olym­pij­ské hry 1964 v Tokiu, kde zís­ka­la zla­tou medai­li ve více­bo­ji jed­not­liv­ců, v pře­sko­ku a na kla­di­ně. Československé druž­stvo skon­či­lo dru­hé. O rok poz­dě­ji na mis­trov­ství Evropy v Sofii zís­ka­la pět zla­tých medai­lí.

Na mis­trov­ství svě­ta v Dortmundu v roce 1966 zví­tě­zi­la ve více­bo­ji jed­not­liv­ců a v pře­sko­ku, dále zís­ka­la stří­br­nou medai­li na kla­di­ně a v prost­ných. V sou­tě­ži druž­stev pak čes­ko­slo­ven­ské gym­nast­ky zís­ka­ly zla­tou medai­li.

V roce 1967 na mis­trov­ství Evropy v Amsterdamu zís­ka­la zla­to ve všech sou­těž­ních dis­ci­plí­nách.

V roce 1968 se účast­ni­la Letních olym­pij­ských her v Mexiku, kde zís­ka­la zla­to za více­bo­ji, pře­skok, bradla a prost­ná. Stříbro pak za kla­di­nu a v druž­stvech. V prů­bě­hu těch­to her se vda­la za Josefa Odložila, čes­ké­ho repre­zen­tan­ta v běhu. Na těch­to olym­pij­ských hrách ukon­či­la svo­ji spor­tov­ní kari­é­ru. Během slav­nost­ní­ho cere­mo­ni­á­lu pře­dá­ní medai­lí ges­ty pro­tes­to­va­la pro­ti oku­pa­ci Československa, když stá­la spo­leč­ně na stu­pín­ku se sovět­skou závod­ni­cí. Během slav­nost­ní­ho hra­ní sovět­ské hym­ny oto­či­la hla­vu od sou­peř­ky smě­rem do země. V témže roce byla vyhlá­še­na nej­lep­ší spor­tov­ky­ní svě­ta.

Politická, společenská a trenérská činnost

V roce 1968 se také zapo­ji­la do poli­tic­ké­ho živo­ta a pode­psa­la zná­mou peti­ci Dva tisí­ce slov. V roce 1971 byla vylou­če­na z řad čle­nů ČSTV. V roce 1974 vystu­do­va­la Fakultu těles­né výcho­vy a spor­tu Univerzity Karlovy v Praze a věno­va­la se tre­nér­ské čin­nos­ti. Později jí bylo dovo­le­no vyko­ná­vat tre­nér­skou čin­nost v Mexiku (1979-1981).

V led­nu 1990 se sta­la porad­ky­ní pre­zi­den­ta ČSR Václava Havla pro soci­ál­ní otáz­ky a pro sport, od roku 1991 pak půso­bi­la jako jeho asi­s­tent­ka.

V letech 1990–1992 zastá­va­la funk­ci před­sed­ky­ně Československého olym­pij­ské­ho výbo­ru a poté byla až do roku 1996 před­sed­ky­ní Českého olym­pij­ské­ho výbo­ru a člen­kou Mezinárodního olym­pij­ské­ho výbo­ru (1995-2001).

V pre­zi­dent­ských vol­bách v roce 2013 aktiv­ně pod­po­ři­la Karla Schwarzenberga, pro­tes­to­va­la zejmé­na pro­ti tomu, že jeho levi­co­ví pro­ti­kan­di­dá­ti žáda­li o pod­po­ru komu­nis­ty.

Ocenění

1964, 1966, 1967, 1968 – Sportovec roku,
1968 - nej­lep­ší spor­tov­ky­ně svě­ta, dru­há nej­zná­měj­ší žena svě­ta,
1989 - Cena Pierra de Coubertina, udě­lil Mezinárodní výbor pro fair play při UNESCO,
1991 - uve­de­na do Dvorany slá­vy v New Yorku.
1991 - Olympijský řád, udě­len Mezinárodním olym­pij­ským výbo­rem,
1995 - Státní vyzna­me­ná­ní Medaile Za záslu­hy II. stup­ně, udě­lil pre­zi­dent České repub­li­ky Václav Havel,
2010 - Japonský Řád vychá­ze­jí­cí­ho slun­ce, pře­dal japon­ský vel­vy­sla­nec v České repub­li­ce Čikahito Harada v praž­ské rezi­den­ci.
2016 - cena Gratias Agit za šíře­ní dob­ré­ho jmé­na České repub­li­ky ve svě­tě.


Detaily o článku Věra Čáslavská


Foto

PopisVera Caslavka
Datum
Zdrojhttp://afbeeldingen.gahetna.nl/naa/thumb/1280x1280/bc445df8-fda0-4477-999c-f5f493ad611a.jpg http://www.gahetna.nl/collectie/afbeeldingen/fotocollectie/zoeken/start/22/weergave/detail/tstart/0/q/zoekterm/Vera%20Caslavska
AutorNizozemský archiv
Autor:
3698470

Nassim Nicholas Taleb: Černá labuť

Ak by mi niek­to pred rokom pove­dal, že exis­tu­je štatisticko-matematicko-ekonomická kni­ha, ktorú si dob­ro­voľ­ne pre­čí­tam a bude sa mi páčiť, asi by som si mys­le­la, že sa ten člo­vek zbláz­nil. Bolo to veľ­mi neprav­de­po­dob­né – asi tak, ako pre našich pred­kov exis­ten­cia čier­nych labu­tí. Lenže... čier­ne labu­te exis­tujú a rov­na­ko exis­tu­je aj štatisticko-matematicko-ekonomická kni­ha, kto­rá ma fakt dosta­la. Volá sa Čierna labuť.

Autor:
Asfalt aneb Symfonie černého humoru, totální brutality a tun vystřílené munice0

Asfalt aneb Symfonie černého humoru, totální brutality a tun vystřílené munice

„Upřímně, pánové, víme hovno tak výstavní, že bych se nestyděl dát ho do vitríny v Louvru.“

Čím se více jak 600 stránkový svazek Štěpána Kopřivy odlišuje od ostatní české akční fantastiky?

Žoldáci, démoni, smrt a krev…už zase?

Přesně tuto otázku jsem si pokládal také, když jsem po Asfaltu sáhl po svižném dočtení Perunovy krve. Nějak jsem měl tou dobou na Kulhánkovy následovníky kliku a čekal jsem jen další variantu na partu magorů s bouchačkama proti hordě démonů.

Začínalo to docela nenápadně. Parta bývalých žoldáků a specialistů na boj proti přesile je najata kýmsi neznámým na misi osvobození holčičky z rukou kněží černé magie a Satanových kultů. Může jít o běžnou rutinu, nebo zcela sebevražednou misi…jenže kdo by se bál několika chlapíků v hábitech. Nota bene v takovém složení..a pardon, já je nepředstavil.

Kuffenbach, Ostranski, Vorošilov a doktor Holofaust, čtveřice bývalých elitních žoldáků. Jo a ještě Lucas, který donedávna seděl akorát u počítačových stříleček, tvrdí, jaký je expert na bojové situace a přitom umí naprosté hovno. Není divu, že je později častován termíny jako arcičurakoidní kvazikretén a mnoha dalšími a to od nejednoho člena týmu.

Hodní jdou do nebe…jiní do Pekla…jako pouhý stavební materiál

Naše sestava se dostává…někam, kde se jim vůbec nelíbí. První, s čím se setkají, jsou všudypřítomné čepele, které je drásají na zádech a snaží se je zpracovat stejným způsobem jako mleté maso. Je to celkem přesné, protože o to těm strojům taky jde.

Peklo může fungovat. Peklo může budovat celou fungující civilizaci, pokud má dostatek surovin. A tohle Peklo má suroviny v podobě neustálého příkonu lidských těl. Ano, svoje nejslavnější momenty zažilo během obou světových válek a souvisejících hladomorů, kdy se do něj dostaly miliony těl v pravidelném intervalu. Démoni z nich vytvořili cihly na domy, fungující elektroniku i takové vychytávky jako funkční Porsche. Ono lidské tělo jako takové obsahuje opravdu hodně stavebních prvků a pokud jich máte dost, můžete si dopřát i dost chemických sloučenin. V tomto ohledu funguje Kopřivův design na výbornou.

Kuffenbach a jeho kumpáni se samozřejmě s tímto osudem nesmíří. Jsou nakonec specialisté v boji proti přesilám. A tady neskončili ve smrtelné pasti, ale v prostředí velmi, velmi bohatém na terče. A protože i tohle Peklo disponuje velkou, opravdu velkou zásobou zbraní, chce to jen někde začít a nezapomenout na doktorovu velmi ostrou polní lopatku.

Po jejich stopách se vydávají tankové divize, nasraní démoni i elitní vyšetřovatelé samotného Ba´al Zebula, šestimetrové masařky s vybraným vkusem na potraviny i jazyk.

Naši žoldáci toho sice vydrží hodně, ale jen nějaký čas, než se jejich duše rozpadnou. Sice dostanou nabídku, jak se mohou z Pekla dostat, ale kdoví, jestli to není další mocenská hra ve složité vztahové struktuře této temné industriální dimenze, kde si spolu vyřizují účty i monarchové a markýzové jednotlivých úseků. A není od věci využít nepředvídatelné komando trochu ve svůj prospěch, když navíc tahle pětice nemá zrovna na výběr, pokud chce přežít.

Kdyby Shakespaera psal eposy o zmaru a smrti

Hlavní, co u Kopřivy praští ve srovnání s jinými tuzemskými autory podobného žánru, je naprosto vybroušený umělecký jazyk. Některé komentáře tvrdí, že jeho jazyka je pro tento žánr škoda. Nesouhlasím, protože bychom přišli o jednu z nejlépe napsaných knih na české SF scéně.

Další zajímavostí je psaní v přítomném čase, které vtáhne a nepustí. Už jsem v této formě několik věcí četl a vždycky jsem se do čtení musel nutit, respektive vnímal jsem ji jako rušivý prvek. Ne tak u Asfaltu.

Nejen co…ale jak

Vzato kol a kolem, ono se v té knize zase dějově tolik nestane a jedná se de facto o klasickou šablonu přežívajícího komanda, nějaká ta spiknutí, pár romancí a vývoj postav. Kopřiva tímto ovšem proplétá svou neukojitelnou a nespoutatelnou fantazii, jejíž výsledek v mnoha příapdech vypadá, jako kdyby tvůrci Červeného trpaslíka natočili sérii Saw nebo pár dílů Dextera.

Navíc jsou i jinak nechutné a opravdu morbidní části podané tak, že buď nevadí ani slabším žaludkům, případně jsou postavené ad absurdum do té míry, že čtenář vybuchuje salvami smíchu u ustřílených hlav a rozřezaných končetin.

Ano, je to morbidní, je to krvavé, je to nechutné, ale je to tak geniálně napsané, že to vůbec nevadí. Škoda jen trochu víc abstraktního konce. On nevadí, ale kniha volá po několika stránkách navíc, které by ji zcela uzavřely. I tak se ale jedná o jeden z nejlepších svazků, který jsem v rámci žánru kdy držel v ruce…

Note: There is a rating embedded within this post, please visit this post to rate it.

Autor:
Gene0

Gene Wilder

Gene Wilder, rod­ným jmé­nem Jerome Silberman (11. čer­ven 1933, Milwaukee - 28. srp­na 2016 ‚Stamford ) byl ame­ric­ký herec, komik, reži­sér, sce­náris­ta a spi­so­va­tel židov­ské­ho půvo­du.

Kariéra

Na holly­wo­od­ském plát­ně se popr­vé mihl ve slav­ném fil­mu Bonnie a Clyde (1967), jeho prv­ní vel­kou fil­mo­vou rolí byl však až Leo Bloom v muzi­ká­lu Producenti (1968), za ni byl také nomi­no­ván na Oscara za výkon ve ved­lej­ší roli. Další vel­kou pří­le­ži­tos­tí byl Willy Wonka ve fil­mo­vém muzi­ká­lu Pan Wonka a jeho čoko­lá­dov­na (1971), za ni byl nomi­no­ván na Zlatý gló­bus (poz­dě­ji pro­slul ne zrov­na pří­vě­ti­vý­mi slo­vy na adre­su zná­mé­ho rema­ku Tima Burtona s Johny Deppem v hlav­ní roli[1]). Woody Allen ho poté obsa­dil do své popu­lár­ní kome­die Všechno, co jste kdy chtě­li vědět o sexu (ale báli jste se zeptat) z roku 1972. Vyvrcholením spo­lu­prá­ce s reži­sé­rem Melem Brooksem, s nímž nato­čil už Producenty, byl sní­mek Mladý Frankenstein (1974), kde Wilder nejen hrál titul­ní posta­vu, ale na kte­rém se podí­lel i sce­náris­tic­ky, za což byl nomi­no­ván na Oscara. Roku 1975 se Wilder popr­vé cho­pil reži­sér­ské tak­tov­ky, v hudeb­ní kome­dii Dobrodružství mlad­ší­ho a chytřej­ší­ho bra­t­ra Sherlocka Holmese. Ve sním­ku Stříbrný blesk z roku 1976 se popr­vé potkal na plát­ně s čer­noš­ským komi­kem Richardem Pryorem, s nímž poz­dě­ji nato­čil ve dvo­ji­ci ješ­tě něko­lik fil­mů (Nevidím zlo, nesly­ším zlo, Still cra­zy, Another You aj.), a byl za svůj výkon zno­vu nomi­no­ván na Zlatý gló­bus (a zno­vu neu­spěl - jako po celou svou kari­é­ru). Ve fil­mu Největší milov­ník (1977) ztvár­nil idol němé éry Rudolpha Valentina a byl to prv­ní film, u nějž byl reži­sé­rem, sce­náris­tou, pro­du­cen­tem i her­cem v hlav­ní roli. Na začát­ku 90. let se s fil­mo­vým plát­nem roz­lou­čil. Občas se obje­vil v tele­vi­zi (např. v sit­co­mu Will & Grace, za což obdr­žel roku 2002 Emmy), ale pře­de­vším se začal věno­vat cha­ri­tě (poté, co jeho žena, hereč­ka Gilda Radnerová, one­moc­ně­la rako­vi­nou) a psa­ní knih. Krom svých pamě­tí Kiss Me Like a Stranger: My Search for Love and Art napsal i něko­lik romá­nů (My French Whore, The Woman Who Wouldn’t, Something to Remember You By: A Perilous Romance).

Je znám svou pod­po­rou Demokratické stra­ny.


Detaily o článku Gene Wilder


Foto

Popis
English: Publicity pho­to of Gene Wilder for film Start the Revolution Without Me (1970), also known as Two Times Two. Original uplo­ad shows full mar­gins and back of pho­to with film descrip­ti­on.
Datum
ZdrojeBay
AutorWarner Brothers/Tandem Production
Autor:
Vlk030

Vlk z Královských Vinohrad - 55 %

Je rok 1968 a mla­dý reži­sér John Jan se vydá­vá do Francie, do Cannes, aby před­sta­vil svůj fil­mo­vý sní­mek O slav­nos­ti a hos­tech. Společně s ním jsou na fes­ti­va­lu také Miloš Forman a Jiří Menzel se svý­mi fil­my (Hoří, má panen­ko a Rozmarné léto). Je téměř jis­té, že jeden z těch­to reži­sé­rů obdr­ží hlav­ní cenu, ale okol­nos­ti jim nepře­jí. Během fes­ti­va­lu totiž zachva­cu­jí Francii stu­dent­ské pro­tes­ty namí­ře­né pro­ti kon­zer­va­tiv­ní spo­leč­nos­ti a mate­ri­a­lis­mu a mno­zí uměl­ci na jejich pod­po­ru stáh­li své fil­my ze sou­tě­že. Díky tomu pak žád­ný z Československých reži­sé­rů vysně­nou cenu nezís­kal.

Vlk01

Takto začí­ná posled­ní film reži­sé­ra Jana Němce, kte­rý se ale jeho dokon­če­ní nedo­žil, a tak ho dokon­čil Tomáš Klein. Scénář fil­mu vychá­zí z Němcovy pub­li­ka­ce Nepodávej ruku číš­ní­ko­vi a vyprá­ví o mla­dém, naděj­ném reži­sé­ro­vi od šede­sá­tých let do sou­čas­nos­ti. Mladého uměl­ce hra­je Jiří Mádl, pro kte­ré­ho byla hlav­ní role pří­mo uši­ta na tělo. Jeho star­ší vari­an­tu, kte­rá pro­vá­zí divá­ky hlav­ně hla­so­vě, si zahrál Karel Roden. Úodní slo­vo uve­de divá­ky do počá­teč­ní situ­a­ce a během celé­ho fil­mu pak pomo­cí komen­tá­ře dopro­vá­zí někte­ré hra­né scé­ny.  Film ale není pou­ze hra­ným fil­mem, zahr­nu­je také auten­tic­ké zábě­ry z původ­ních Němcových fil­mů, archiv­ní zábě­ry či auten­tic­ké dia­lo­gy. Celkově je pak sní­mek posklá­dán z růz­ných zábě­rů, kte­ré pod­kres­lu­je komen­tář či hud­ba. V his­to­ric­kých zábě­rech ale auto­ři nechá­va­jí divá­ko­vi pro­stor ke zno­vupro­ži­tí čes­ké his­to­rie bez zvu­ku, aby klí­čo­vé momen­ty půso­bi­ly co nej­ví­ce.

Film se začal natá­čet na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Cannes, a tak se na jed­nom mís­tě pro­lí­na­jí vlast­ně dvě časo­vá obdo­bí – rok 1968 a 2015. Historické zábě­ry jsou ale odli­še­né od těch sou­čas­ných barev­ně a někdy i díky zvu­ku. V prů­bě­hu natá­če­ní se štáb vydal i do Spojených stá­tů, ale to už bez Jana Němce. Režie se tam ujal Tomáš Klein, kte­rý měl dosta­tek sil, pro­sto­ru a dob­rých rad od reži­sé­ra. Na fil­mu pak není ani poznat, kde reží­ro­val Němec a kde Klein, což je dob­ře a nej­vět­ší záslu­hu na tom mají jis­tě oba pro­ta­go­nis­té. Za kame­rou stál Jiří Maxa, kte­rý má zku­še­nos­ti z natá­če­ní fil­mů i tele­viz­ních seri­á­lů (Bumerang, České sto­le­tí). Záběry jsou sice ke kou­ká­ní, ale jejich stří­dá­ní mi při­jde spí­še na ško­du. Musela jsem při­jít na to, proč jsou někte­ré scé­ny barev­né či čer­no­bí­lé, nebo dopro­vá­ze­né zvu­kem či bez zvu­ku. Navíc jejich stří­dá­ní mi také při­pa­da­lo doce­la rych­lé, klid­ně bych je zpo­ma­li­la nebo někte­ré scé­ny vystří­ha­la.

Vlk02

Protože film není ani úpl­ně hra­ný, ani úpl­ně doku­men­tár­ní, není leh­ké ho ohod­no­tit. Samotné téma je sice zají­ma­vé, ale jeho zpra­co­vá­ní mě už tolik nenadchlo. Škoda, že reži­sér nezvo­lil nato­če­ní kla­sic­ké­ho fil­mu s hlav­ním hrdi­nou, jas­nou dějo­vou lin­kou, kde by dobo­vé zábě­ry děj pou­ze dopl­ňo­va­ly.…

Autor:
sex_jako_cesta_k_bohu_obalka_web0

Deidova Sex jako cesta k Bohu: Pohladí i vyburcuje!

Miluju kni­hy, kte­ré mohu zařa­dit od jed­no­ho auto­ra někam. Mezi dvě růz­né. A Sex jako ces­ta k Bohu je pro mě posta­ve­na bez dis­ku­zí mezi Cestu váš­ně (kte­rou jsem pova­žo­va­la za stráááš­nou spros­ťár­nu) a všech­ny ty ostat­ní něž­né a heb­ké kni­hy, kte­ré ten­to autor napsal. Je to kni­ha, ve kte­ré si tedy počte ONA i ON. Pánové tam pocho­pí psy­chi­ku a ener­ge­tic­ké a dušev­ní smě­řo­vá­ní ženy, ženy zase pocho­pí, jak fun­gu­je muž. Je to tako­vý návod, kte­rý, upo­zor­ňu­ju, není vždy pří­jem­ným čte­ním. Autor se totiž hod­ně věnu­je mužům, kte­ří nechtě­jí, nejsou, nema­jí zájem o to žít hlub­ší život. A trist­ní obraz muž­ské­ho poje­tí svě­ta, kon­zu­ma­ce žen a svě­ta, je potom pro kaž­dou ženu boles­ti­vým čte­ním. Na dru­hou stra­nu – to, co popi­su­je David Deida v ukáz­kách na  začát­ku kaž­dé kapi­to­ly, je roz­hod­ně milým heb­kým a roman­tic­kým, a veli­ce ero­tic­kým čte­ním, kte­ré roz­hod­ně není limo­ná­da.

Je to mož­né!

A rozkoš­ně se nad tím usmě­je kaž­dý, kdo něco tako­vé­ho někdy zažil. Ženy, a také muži… a čest těm mužům, kte­ří to doká­za­li, kte­rým se to poštěs­ti­lo, nebo kte­ří sami na sobě tak tvr­dě zapra­co­va­li, že se dosta­li až do těch­to výšin. A mohou tedy pou­žít sex jako ces­tu k Bohu.

„Většina mužů sná­ší pocit věč­né nespo­ko­je­nos­ti a při­tom čeká na den, kdy se všech­no změ­ní. Tahle muž­ská lenost – odklá­dá­ní plné pří­tom­nos­ti a nej­hlub­ší­ho daru daro­vá­ní vaše­ho daru na budouc­nost – je pro žen­ství nesne­si­tel­ná.

Vaše part­ner­ka trpí, když něco odklá­dá­te, i když mezi­tím usi­lov­ně pra­cu­je­te na tom, abys­te toho „dosáh­li“. Intuitivně ví, že není čeho dosa­ho­vat. Jestliže nejste pří­tomní teď, jestli­že umoc­ňu­je­te  nedo­sta­tek hloub­ky, jak to pod­po­ří vaši schop­nost být ješ­tě víc pří­tom­ný v budouc­nos­ti?

I kdy­by na vás čeka­la spous­ta prá­ce, pra­vý růst zna­me­ná roz­ví­jet schop­nost zůstat svo­bod­ný a pří­tom­ný upro­střed čin­nos­ti, nejen když je hoto­vá. Soustředění je v pořád­ku: nepruž­né zhrou­ce­ní lás­ky – když se cho­vá­te jako pito­mec, dokud prá­ce nebu­de hoto­vá – ale v pořád­ku není.“

A tak bych mož­ná řek­la, že kni­ha je o tom, co ženy chtě­jí, a proč se muži cho­va­jí jako pitom­ci.

Laskavější čte­nář pro­mi­ne občas­né vul­gár­ní výra­zy, nebo chví­le­mi necit­li­vě poda­ná fak­ta, ale při dru­hém čte­ní už pocho­pí­te zámě­ry, se kte­rý­mi autor takhle šoko­val. On to tím zdů­raz­ňo­val! A urči­tě je to kni­ha, kte­rou je dob­ré si pře­číst ješ­tě jed­nou. Nedat na prv­ní dojem, kte­rý se může odví­jet od toho, v jakém jste roz­po­lo­že­ní. A my dámy, máme roz­po­lo­že­ní čas­to v prů­bě­hu měsí­ce dia­me­t­rál­ně jiná… jinak vás to oslo­ví v době ovu­la­ce, jinak v době men­stru­a­ce. No ano, pro­miň­te mi tu syro­vost, asi mne stá­le ješ­tě ovliv­ňu­je tohle neo­by­čej­né a stá­le ješ­tě revo­luč­ní dílo Davida Deidy.

Je to autor, kte­rý je čas­to cito­va­ný v jiných kni­hách, někte­ří si jeho dílo dokon­ce vez­mou a pře­pra­cu­jí ho po svém, sami se díva­jí na svět a do své duše po jeho vzo­ru a pře­dá­va­jí tak jeho myš­len­ky dál. Pokud si dob­ře vzpo­mí­nám, jed­ním z nich byl i Mark Owen a jeho kni­ha Pochlap se!, kte­rá z Deidova uče­ní beze zbyt­ku vychá­zí.

A tak je to maz­li­vé čte­ní, stej­ně jako čte­ní tvr­dé. Ale roz­hod­ně vám pomů­že nahléd­nout pod poklič­ku napl­ně­né­ho vzta­hu. A to nejen sexu­ál­ní­ho.

O auto­ro­vi:

David Deida je pova­žo­ván za jed­no­ho z nej­pře­vrat­něj­ších a nej­pro­vo­ka­tiv­něj­ších duchov­ních uči­te­lů sou­čas­nos­ti. Jeho uče­ní a kni­hy o radi­kál­ně prak­tic­ké spi­ri­tu­a­li­tě hlu­bo­ce ovliv­ni­ly směr naše­ho duchov­ní­ho a sexu­ál­ní­ho růstu. Jeho kni­hy byly pře­lo­že­ny do více než pět­a­dva­ce­ti jazy­ků a stá­va­jí se dopo­ru­če­nou lite­ra­tu­rou na uni­ver­zi­tách, worksho­pech a muž­ských i žen­ských sku­pi­nách po celém svě­tě. Jako cen­ný zdroj pro duchov­ní trans­for­ma­ci a posvát­nou sexu­a­li­tu ho citu­je mno­ho dal­ších auto­rů.  Pořádá také své vlast­ní worksho­py zamě­ře­né na pro­bu­ze­ní mys­li, těl i srd­ce. www.deida.info

Mezi jeho před­cho­zí úspěš­né titu­ly pat­ří napří­klad: Cesta pra­vé­ho muže, Cesta nespou­ta­né ženy, Kdy  jde o muže, Intimní sply­nu­tí, Prostá prav­da, Cesta váš­ně.

Vydalo nakla­da­tel­ství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com

Autor:
OverWatch0

Overwatch: Origins Edition

vlcsnap-2016-08-27-17h59m59s391vlcsnap-2016-08-27-18h04m49s571

Hra Overwatch byla jakým­si zku­šeb­ním pro­jek­tem Blizzardu o vydá­ní mul­tipla­ye­ro­vé stří­leč­ky. Blizzard je gigant, kte­rý umí dělat kva­lit­ní hry, ale to že doká­že udě­lat i tak kva­lit­ní stří­leč­ku, jsme se pře­svěd­či­li prá­vě na hře Overwatch.

vlcsnap-2016-08-27-18h01m00s674vlcsnap-2016-08-27-18h01m32s317

Overwatch je mul­tipla­ye­ro­vá stří­leč­ka, při kte­ré je nut­né mít hlav­ně sehra­ný tým, kte­rý musí spl­nit daný úkol, kte­rý se odví­jí od zvo­le­né­ho módu, vět­ši­nou se jed­ná o zne­škod­ně­ní týmu, kte­rý sto­jí pro­ti Vám. K dis­po­zi­ci máte cel­kem 21 jakých­si komik­so­vých hrdi­nů, z nichž kaž­dý je úpl­ně jiný a hlav­ně má úpl­ně jiné schop­nos­ti v boji. Tito hrdi­no­vé se dělí ješ­tě do dal­ších čtyř sku­pin, a to Offense, Defense, Tank a Support. Se vzhle­dem Vámi vybra­né posta­vy se může­te také pěk­ně vyhrát a neza­po­meň­te, že posta­vy mají také růz­no­ro­dé zbra­ně, kte­ré pou­ží­va­jí, a dále je nut­né také zhod­no­tit, jest­li zrov­na bude­te potře­bo­vat stří­le­cí­ho mani­aka nebo obra­ná­ře s věžič­ka­mi. I když se na prv­ní pohled zdá, že se jed­ná o hru, asi tak pro dese­ti­le­té děti, bude­te se oprav­du hod­ně divit, jak Vás hra dosta­ne.

vlcsnap-2016-08-27-18h02m10s497vlcsnap-2016-08-27-18h03m41s464

Ve hře bude­te muset pře­mýš­let, co za posta­vy bude­te na dané mapě potře­bo­vat, a také musí­te brát v potaz, z čeho si posta­ví tým Váš nepří­tel. V začát­cích to pro Vás bude urči­tě pokus omyl, zhru­ba po hodin­ce hra­ní tomu ale urči­tě při­jde­te na kloub. Než začne­te hrát, je lep­ší si vyzkou­šet nejdří­ve všech­ny hrdi­ny, abys­te vědě­li, jakou před­nos­tí bude vyni­kat v boji. V začát­ku Vás hra nepus­tí hned na bojiš­tě a je nut­né se pro­jít prvot­ním tuto­ri­a­lem, což je vel­mi dob­rý nápad. Pokud v násle­du­jí­cí hře nebu­de­te se slo­že­ným týmem spo­ko­je­ni, může­te poté posta­vy vymě­nit za něko­ho jiné­ho. Postupem času si také zvyk­ne­te na mapy, kte­rých je k dis­po­zi­ci úcty­hod­ných 12, tak­že se máte pořád co učit. Jedná se vět­ši­nou o ote­vře­né pro­stře­dí napří­klad ve měs­tě či v budo­vě. Hra nabí­zí něko­lik módů, pod­le toho v jakém počtu bude­te chtít hrát a poté v jaké obtíž­nos­ti, pří­pad­ně za jakým úče­lem, tak­že toho hra nabí­zí vel­mi mno­ho.

vlcsnap-2016-08-27-18h11m31s259vlcsnap-2016-08-27-18h11m38s990

Overwatch má vel­mi pěk­nou až pohád­ko­vou gra­fi­ku a po zvu­ko­vé strán­ce tomu není jinak. Ovládání hry není slo­ži­té, ale jed­ná se i tro­chu o stra­te­gii, kte­rou bude­te v zápa­sech potře­bo­vat. Je nut­né pořád obje­vo­vat způ­so­by, jak si vytvo­řit tým, kte­rý bude vítěz­ný, tomu může­te pomo­ci i tím, že obje­ví­te všech­ny schop­nos­ti u nabí­ze­ných hrdi­nů.

vlcsnap-2016-08-27-18h07m18s118vlcsnap-2016-08-27-18h09m37s901

Co říci na závěr hra běží sviž­ně a kaž­dý si v ní najde hned něko­lik oblí­be­ných postav, kte­ré mu pros­tě sed­nou a nedá na ně dopus­tit. Blizzard Overwatch pěk­ně vyšper­ko­val a tak se posu­nul v příč­ce stří­le­ček na prv­ní mís­to v tom­to roce. Hra nabí­zí neko­neč­né hodi­ny hra­ní a tak Vás hned tak neo­mr­zí, což je v dneš­ní vel­mi důle­ži­té. Doufejme, že si tuto úro­veň udr­ží Blizzard i nadá­le.

vlcsnap-2016-08-27-18h12m20s687vlcsnap-2016-08-27-18h04m15s579


  • Datum vydá­ní: 24.5.2016
  • Jazyk: ang­lic­ky
  • Žánr: Akční
  • Multiplayer:  ANO
  • Výrobce: Blizzard
  • Hodnocení: 80%
Autor:
Asassin0

Assassin’s Creed: Syndicate

vlcsnap-2016-08-27-17h29m54s109vlcsnap-2016-08-27-17h31m40s705

Příběh hry Assassin’s Creed: Syndicate se ode­hrá­vá na kon­ci 19. Století, kon­krét­ně v roce 1868 v Londýně, kdy měs­to ovlá­da­jí tem­plá­ři. Budete muset zalo­žit jaký­si gang a zasta­vit tak počin moder­ních tem­plá­řů samo­zřej­mě bude i Váš úkol vyčis­tit měs­to od nežá­dou­cích zlo­du­chů.

vlcsnap-2016-08-27-17h31m55s728vlcsnap-2016-08-27-17h32m26s622

V tom­to díle je Londýn vět­ší než před­cho­zí Paříž, a tak se zase pro­dlou­ží her­ní čas. Z kaž­dé z misi si nyní zahra­je­te na stří­dač­ku s posta­vou Evie nebo s posta­vou Jacoba, bohu­žel si posta­vy nemů­že­te měnit, kdy se Vám zachce, což je ško­da, ale aspoň se hra nesta­ne hned ste­re­o­typ­ní. Ovládání postav je stej­né, stej­ně tak jako jejich zbroj­ní arze­nál, kro­mě před­ur­če­ných obra­ných zbra­ní jako je nůž nebo vystře­lo­va­cí lano si nema­jí co vyčí­tat. Nechybí zde ani vylep­šo­vá­ní, kte­ré si může­te zakou­pit za zís­ka­né pení­ze z misí, ale má to ješ­tě jeden háček pro zakou­pe­ní růz­ných před­mě­tů musí­te mít ješ­tě dosa­že­nou i urči­tou her­ní úro­veň, tu zís­ká­vá­te postup­ně ze stro­mu zabí­je­ní, boje a pře­ži­tí, pod­le talen­tu her­ní posta­vy. Bohužel, ani Ubisoft už neví, jak by tahal z lidí pení­ze a mik­ro­trans­ak­ce nás ve hře oprav­du naštva­li. Pokud si chce­te zabez­pe­čit rych­lý postup hrou, musí­te si při­pla­tit, no a ti co nechtě­jí, budou muset hrát dlou­hé a dlou­hé hodi­ny než se jim poda­ří měs­to vyčis­tit od tem­plá­řů, je ško­da, že se někte­ré ved­lej­ší úko­ly neda­jí pře­sko­čit nebo odlo­žit.

vlcsnap-2016-08-27-17h32m53s504vlcsnap-2016-08-27-17h33m48s161

Po gra­fic­ké strán­ce nás ten­to díl Assassin’s nepře­kva­pil, spí­še jako by upa­dal do zapo­mně­ní, a to vypa­da­lo naděj­ně, že se jed­ná jed­ná ješ­tě o lep­ší díl než Unity. Bohužel hra má vel­mi zasta­ra­lou nedo­ko­na­lou gra­fi­ku, hra běží na 900p, což je pro­kla­tě málo a občas si říká­te, jest­li se Vám náho­dou neroz­bil tele­vi­zor. Po této strán­ce Ubisoft bohu­žel zkla­mal. Jediné co však může­me pochvá­lit je dabing hry a jeho zvu­ko­vou strán­ku, brit­ský pří­zvuk a dobo­vý slang se Ubisoftu asi nej­ví­ce pove­dl, a je prav­da, že se jen tak ve hrách nevi­dí. Ruch Londýna Vám zní, jak kdy­bys­te tam oprav­du byli.

vlcsnap-2016-08-27-17h34m22s527vlcsnap-2016-08-27-17h34m51s868

Kdyby neby­lo pro­stře­dí v Londýně a láka­vé­ho pří­bě­hu tak neo­do­la­tel­né, urči­tě by nás hra hned po prv­ním zapnu­tí omr­ze­la, ale díky těm­to před­nos­tem odpus­tí­te auto­rům i něja­ké ty chy­by. Assassin’s má pros­tě své věr­né hrá­če, kte­ří odpus­tí tvůr­cům ledasco, bude­me dou­fat, že se s novým dílem dočká­me koneč­ně něja­ké pokro­či­lé ino­va­ce v gra­fi­ce, aby koneč­ně Assassin’s za něco pořád­né­ho stál.

vlcsnap-2016-08-27-17h35m58s174vlcsnap-2016-08-27-17h36m44s190


  • Datum vydá­ní: 19.10.2015
  • Jazyk: České titul­ky
  • Žánr: Akční adven­tu­ra
  • Multiplayer:  NE
  • Výrobce. UBISOFT
  • Hodnocení: 50%
Autor:
MadMax0

Mad Max (XBOX ONE)

Mad Max nebo­li šíle­ný Max se vydá­vá pro­žít své dob­ro­druž­ství pod­le své fil­mo­vé před­lo­hy, kde si zahrál hvězd­ný herec Mel Gibson. Budete bráz­dit píseč­né duny a sna­žit se pře­žít v době, kdy nej­cen­něj­ší je voda, ben­zín a dal­ší potřeb­né věci k pře­ži­tí.

vlcsnap-2016-08-25-20h23m48s101vlcsnap-2016-08-25-20h05m00s667

Max má za úkol plnit růz­né úko­ly, tedy vět­ši­nou se jed­ná, o dojdi a zabij nebo dojdi a při­nes, pří­pad­ně dojeď. Tento ste­re­o­typ, ale hře vůbec neva­dí, pro­to­že pro­stře­dí i když není zrov­na zele­né, je úžas­né se bro­dit v pís­ku. Ve hře nebu­de­te jenom cho­dit, ale bude také jez­dit. Pokud si pone­chá­te vozi­dlo, kte­ré Vám bude k dis­po­zi­ci, bude­te mít i par­ťá­ka, kte­rý se posta­rá o říze­ní během Vašeho sou­stře­dě­ní se při ostře­lo­vá­ní pro­tiv­ní­ků. Tento par­ťák Vám také doká­že vozi­dlo opra­vit, pokud si však ukrad­ne­te jiné vozi­dlo, bude­te jej ovlá­dat sami, a to by se při někte­rých pře­střel­kách moh­lo vym­stít.

vlcsnap-2016-08-25-20h07m00s623vlcsnap-2016-08-25-20h20m06s819

Své vozi­dlo i Maxe si může­te postup­ně vylep­šo­vat. Čím více šro­tu, kte­rý nalez­ne­te, posbí­rá­te, tím více her­ních peněz dosta­ne­te, pro­blém však je, že samot­né sbí­rá­ní lze usku­teč­nit pou­ze ve ved­lej­ších misích, tak­že za toto jedi­né hře str­há­vá­me na hod­no­ce­ní. Max samo­zřej­mě zís­ká­vá zku­še­nos­ti postup­ným plně­ním úko­lů. V boji nej­ví­ce stej­ně oce­ní­te samot­né Maxovi pěs­ti, sluš­ný arze­nál, tady neče­kej­te, nejed­ná se o žád­nou pro­pra­co­va­nou stří­leč­ku, ale o odde­cho­vou hru, kte­rá Vám poskyt­ne vše, co potře­bu­je­te, boj, jízdu a kochá­ní se pouš­tí s náde­chem krás­né­ho fil­mo­vé­ho pří­bě­hu, kte­rý Vás nebu­de nudit.

vlcsnap-2016-08-25-20h21m13s361vlcsnap-2016-08-25-20h22m14s853

Ovládání hry je jed­no­du­ché až ste­re­o­typ­ní, občas rady při hra­ní vadí a tak, když už si zvyk­ne­te, co a jak máte dělat, je mož­nost si toto zjed­no­du­še­ní vypnout. Graficky je sice hra troš­ku zasta­ra­lej­ší, ale pořád se jed­ná o kul­tov­ní hru, kte­rá snad nikdy neze­stár­ne. Od tvůr­ců máte přes­ně nalaj­no­vá­no, kam se může­te pohy­bo­vat nebo kam sko­čit, tak­že se roz­hod­ně v pouš­ti neztra­tí­te, ale mož­ná nám nedá­vá spát, jest­li to tak tro­chu hře neuško­di­lo.

vlcsnap-2016-08-25-20h23m06s764vlcsnap-2016-08-25-20h22m35s080

Hra sice nevy­ni­ká žád­ný­mi před­nost­mi, ale jed­ná o nestár­nou­cí hru, kte­rá nás bude vždyc­ky bavit. Nehledě na to, že nabí­zí více, jak 40 hodin hra­ní s ved­lej­ší­mi mise­mi sáh­ne po ní neje­den hráč a urči­tě nebu­de zkla­ma­ný.


  • Datum vydá­ní: 1. 9. 2015
  • Jazyk: ang­lic­ký
  • Žánr: akč­ní
  • Multiplayer:  NE
  • Výrobce: Warner Bros Interactive
  • Hodnocení: 80%
Autor:
ObrazyZeZivota0

Světlana Žuchová: Obrazy ze života M.

Novela o hle­dá­ní vlast­ní rodi­ny a urči­té­ho dru­hu záze­mí se stá­le se opa­ku­jí­cím moti­vem umí­rá­ní blíz­ké oso­by.

Kniha vyprá­ví osob­ní pří­běh hlav­ní hrdin­ky, kte­rá vzpo­mí­ná zejmé­na na dobu, kdy jez­di­la za svou umí­ra­jí­cí mat­kou do nemoc­ni­ce. Zároveň se zde pro­lí­ná rovi­na její­ho sou­čas­né­ho živo­ta, kdy je spo­ko­je­ná s novým part­ne­rem i cel­ko­vě se svým živo­tem. Již na samot­ném začát­ku se čte­nář dozví­dá, že hlav­ní posta­va v sou­čas­nos­ti pra­cu­je jako zdra­vot­ní sest­ra, ovšem v době, kdy se potý­ka­la s neu­stá­lým ces­to­vá­ním do jiné­ho stá­tu kvů­li pra­vi­del­ným návště­vám své mat­ky, tomu tak neby­lo. Ačkoliv pro­ží­va­la slo­ži­té obdo­bí roz­cho­du s pří­te­lem, popi­su­je tyto udá­los­ti prag­ma­tic­ky a tak nějak s odstu­pem. Zamýšlí se nad tím, jak se vyrov­nat s umí­rá­ním, když se s ním člo­věk ješ­tě nikdy nese­tkal a jak ruti­na všed­ní­ho živo­ta pomá­há se smí­ře­ním se s tím­to nepří­jem­ným fak­tem.

Hlavním téma­tem této kni­hy je jed­no­znač­ně rodi­na. Autorka si opa­ko­va­ně kla­de otáz­ku, co to vlast­ně zna­me­ná být sou­čás­tí něja­ké rodi­ny a zda je mož­né zce­la sply­nout se záze­mím něko­ho jiné­ho, když vlast­ní pří­buz­ní jsou buď mrt­ví, nebo pří­liš vzdá­le­ní. Celý text je sil­ně pro­stou­pen tou­hou po pří­bu­zen­ské spří­z­ně­nos­ti. Fakt, že hlav­ní posta­va popi­su­je svůj vztah se svou mat­kou jako poměr­ně chlad­ný až odmí­ta­vý, umoc­ňu­je pocit čte­ná­ře, že oso­ba, o kte­ré čte, ve sku­teč­nos­ti nechce nic jiné­ho než vře­lé při­je­tí od něko­ho blíz­ké­ho. Patrné je to mimo jiné ve chví­li, kdy popi­su­je foto­gra­fie na led­nič­ce rodi­čů své­ho nyněj­ší­ho part­ne­ra. Přistihne se, jak svým způ­so­bem závi­dí jeho sestře, že jejich spo­leč­ná foto­gra­fie tam bude viset bez ohle­du na okol­nos­ti či udá­los­ti v jejich živo­tech. Oproti tomu si uvě­do­mu­je, že foto­gra­fie jí a její­ho pří­te­le tam za před­po­kla­du roz­cho­du už v budouc­nu při­pev­ně­ná nebu­de.

Celý text je vyprá­věn v Ich for­mě a z osob­ní per­spek­ti­vy. Plynulost tex­tu tro­chu naru­šu­je neu­stá­lé opa­ko­vá­ní stej­ných infor­ma­cí, což sice evo­ku­je ve čte­ná­ři pocit auten­ti­ci­ty tex­tu a urči­tý při­ro­ze­ný tok myš­le­nek, nicmé­ně v někte­rých pasá­žích to půso­bí spí­še ruši­vě. Dějová lin­ka není nijak výraz­ně roz­vět­ve­ná. To ovšem vzhle­dem k roz­sa­hu a typu tex­tu není vůbec na ško­du. Čtenář má díky tomu jed­no­du­še lep­ší mož­nost nahléd­nout do úvah a obav hlav­ní posta­vy, kte­rá vzpo­mí­ná na kom­pli­ko­va­né obdo­bí své­ho živo­ta. Minulost s pří­tom­nos­tí se při­tom pro­lí­ná ply­nu­le a bez jakých­ko­liv ruši­vých ele­men­tů.

Tato kni­ha před­klá­dá čte­ná­ři zce­la jiný a sko­ro až prak­tic­ký pohled na udá­los­ti, jež by pro mno­hé byly nepře­ko­na­tel­né. Skoro až absen­ce sen­ti­men­tu v závaž­ných chví­lích nutí k zamyš­le­ní nad při­ro­ze­ným a neu­stá­lým tokem lid­ské­ho živo­ta, kte­rý jed­no­du­še musí jít dál bez ohle­du na okol­nos­ti.


  • Autor:Světlana Žuchová
  • Žánr:novela, čte­ní pro ženy
  • Nakladatelstvi:MOTTO
  • Datum vydá­ní: 08.08.2016

Kniha ke kou­pi na Albatrosmedia.cz.…

Autor:
vlcsnap-2016-08-25-20h56m17s3860

Halo 5: Guardians

vlcsnap-2016-08-25-20h55m20s189vlcsnap-2016-08-25-21h00m18s851

Naposledy jsme měli tu čest, setkat se Halo, před více jak tře­mi lety. Příběh Halo 5: Guardians nava­zu­je na před­cho­zí Halo 4 a pokud neví­te, o co se jed­na­lo, může­te si nyní za pár peněz zakou­pit i edi­ci Halo: Master Chief Collection, ve kte­ré nalez­ne­te, všech­ny dopo­sud vyda­né legen­dár­ní díly jako Halo: Combat Evolved, Halo 2, Halo 3 a Halo 4. Něco málo o zro­du hry. Před vydá­ním Halo 5, se vyprá­vě­lo, že hra se auto­rům vůbec nepo­ved­la, ale tady došlo po vydá­ní k úpl­né­mu opa­ku, a hra tak svý­mi kva­li­ta­mi nasa­di­la vel­mi vyso­kou lať­ku i pro dal­ší tvůr­ce jiných her, tak­že jen tak dál.

vlcsnap-2016-08-25-21h00m12s011vlcsnap-2016-08-25-20h59m48s290

Vašim úko­lem bude zachrá­nit Doktorku Catherine Halsey, kte­rou zaja­li Covenanté a z  Master Chiefa se sta­ne zrád­ce a UNSC na něj vyšle tým, aby jej zasta­vi­li a při­ved­li. S posta­vou Master Chiefa si zahra­je­te asi jen jed­nu tře­ti­nu hry, což je vel­ká ško­da, vět­ší část hra­je­te s Johnem 117 a Lockem.

vlcsnap-2016-08-25-20h56m17s386vlcsnap-2016-08-25-20h59m28s037

Ovládání hry je troš­ku pozmě­ně­né, než jsme byli zvyklí z před­cho­zích titu­lů, ale to neva­dí, pro­to­že během pár minut se do toho zase dosta­ne­te a je Vám to vlast­ně jed­no. Halo 5 se, tak tro­chu při­blí­ži­la ovlá­dá­ním napří­klad Call of Duty, kde je ovlá­dá­ní hod­ně obdob­né. Co se, ale tvůr­cům z 343 Industries fakt poved­lo je, že roz­li­še­ní během hry kolísá, kdy se najed­nou při pře­střel­kách změ­ní z 1080p na  900p, je to oprav­du nád­he­ra, jak se s tím vyhrá­li. Tato změ­na je výbor­ná pří zob­ra­ze­ní více objek­tů na obra­zov­ce.

vlcsnap-2016-08-25-21h02m13s130vlcsnap-2016-08-25-21h01m45s419

Jelikož se jed­ná o zaběh­lou hru, není nic moc, co lze vytknout, pro­to­že změ­ny k lep­ší­mu jsou patr­né hned na prv­ní pohled. Jedině však, že cel­ko­vý dojem kazí o hod­ně krat­ší hra­tel­ný pří­běh než v Halo 4. Hru dohra­je­te cca za 9 hodin, a to ješ­tě pokud se bude­te sna­žit sbí­rat zázna­my a leb­ky, kte­ré Vám navý­ší her­ní čes. V tom­to vydá­ní se nedo­čká­me Split scre­e­nu, ale ten zapo­tře­bí ani není, sice je to troš­ku ško­da, ale dalo se to před­po­klá­dat. Co-op režim Vám boha­tě všech­no vyna­hra­dí, pokud se Vám něco sta­ne, při­běh­nout Vám na pomoc Vaši kama­rá­di, aby Vás oži­vi­li.

vlcsnap-2016-08-25-20h56m54s638vlcsnap-2016-08-25-20h58m35s166

V Multiplayeru už jsme našli pár chy­bi­ček v podo­bě prů­hled­ných před­mě­tů a dokon­ce nepřá­tel, tady to zřej­mě nějak pod­ce­ni­li. Máte zde k dis­po­zi­ci něko­lik módů hry a na výběr z něko­li­ka map. Za vyhra­né mise dostá­vá­te body, za kte­ré si může­te naku­po­vat kar­ty zdra­ní a boos­tů. Karty mají násle­du­jí­cí hod­no­ty Common, Uncommon, Rare, Ultra rare a Legendary, z čehož Legendary je nej­vzác­něj­ší. Postupné vylep­šo­vá­ní je Vám umož­ně­no pod­le Vašich zásluh v misích, a pokud Vám to nejde, tak máte pros­tě smůlu.

vlcsnap-2016-08-25-20h57m08s843vlcsnap-2016-08-25-20h58m11s364

Ručně struč­ně, se jed­ná o nej­lep­ší vyda­nou hru, v sérii Halo.  Hra Halo 5 Guardians byla také zpří­stup­ně­ná Gold čle­nům na pár dní v čer­ven­ci zdar­ma, což si mys­lím, že při­lá­ka­lo dal­ší hrá­če, kte­ří si poté hru zakou­pi­li. Doufejme, že tak­to kva­lit­ně vyda­ných her bude vychá­zet více.


  • Žánr: akč­ní
  • Jazyk: ang­lic­ky
  • Multiplayer: ANO
  • Výrobce: Microsoft
  • Datum vydá­ní: 27. 10. 2015
  • Doporučený věk (PEGI): 18
  • Hodnocení: 90%
Autor:
61956_10_1466491986_579715_max0

První ročník Marienbad Film Festivalu začne už 30. Srpna

Mariánské láz­ně nejsou jen léčeb­né pro­ced­ú­ry a pit­né kůry, ale také fil­my. Od 30. Srpna do 3. Září 2016 se bude konat prv­ní roč­ník Marienbad Film Festival, kte­rý záro­veň při­po­me­ne uply­nu­tí sedm­de­sá­ti let od roku 1946, kdy byl Mezinárodní fil­mo­vý fes­ti­val prá­vě tady v Mariánských láz­ních, ale zdej­ší měs­to o tuto pres­tiž­ní zále­ži­tost bohu­žel při­šlo. Přijd’te zažít fil­mo­vou atmos­fe­ru, podí­vat se na zají­ma­vý fes­ti­va­lo­vý pro­gram a také se poba­vit. Už den před zahá­je­ním, tedy 29. 8 začí­ná v rám­ci fes­ti­va­lu dopro­vod­ný pro­gram na Kolonádě Ferdinandova pra­me­ne, kte­rý začí­ná v 18h ver­ni­sá­ží Pavla Fuksy s názvem Všichni umře­me a půjde­me za myš­ma a kon­čí kon­cer­tem Android Asteroid.

Na fes­ti­va­lu se budou pro­mí­tat jak fil­mo­vé novin­ky, fan­ta­sy film Obr Dobr, o díven­ce a dob­rác­kém Obrovi, kte­rý boju­jí pro­ti zlu, či doku­ment Hitchcock/ Truffaut, reži­sé­ra Stevena Spielberga  o mis­tro­vi horo­rů Alfredu Hitchcockovi, ale také nově restau­ro­va­né ver­ze fil­mů Casablanca ( rež. Michael Curtiz), Prázdniny v Římě či Snídaně u Tiffanyho, kte­rý bude také uve­den na slav­nost­ním zahá­je­ní v Casinu.

V pro­gra­mu jsou také krát­ko­me­tráž­ní a expe­ri­men­tál­ní sním­ky mla­dých reži­sé­rů, napří­klad od Martina Ježka, Františka Týmala, Jana Bušty, Moniky Midriakove, Jana Hechta, Vojtěcha Maška a dal­šich, kte­ré sve fil­my před­sta­vi osob­ně. Za vidě­ní urči­tě sto­jí Kino Effenberger, Deníky Hudebních trau­mat, film Láska a také film Vyhnání z ráje, kte­rým si při­po­me­ne­te reži­sér­ku Věru Chytilovou. Nebudou chy­bět ani před­sta­ve­ní v Městském diva­dle, Recyklatura živě v Marienbadu, workshop, kde bude­te mít mož­nost si vytvo­řit svůj vlast­ní ani­mo­va­ný film,  dis­ku­to­vat s fil­mo­vým kri­ti­kem Kamilem Filou, užít si kon­cert kapel Kieslowski a KITTCHEN, poslech­nout si sym­fo­nic­ký orchestr, účast­nit se během fes­ti­va­lu gol­fo­vé­ho tur­na­je, či se vydat na netra­dič­ní komen­to­va­nou pro­cház­ku lázeň­ským měs­tem.

Na fil­mo­vý fes­ti­val je mož­né kou­pit Abonmá v ceně 3000 kč, ve kte­ré je zahr­nu­ta účast na slav­nost­ním zahá­je­ní v Casinu,  veš­ke­rá před­sta­ve­ní na Malé scé­ně domu Chopina a Městského diva­dla, a také akce dopro­vod­né­ho pro­gra­mu i uve­de­ní doku­men­tu Hitchcock/ Truffaut. Držitelé Abonmá mají mís­ta v 5 a 6 řadě. Vstupenky lze také zakou­pit pou­ze na jed­not­li­vé před­sta­ve­ní a v před­pro­ji v Infocentu měs­ta - Hlavní 47/28, Dům Chopina.

Kompletní pro­gram fes­ti­va­lu a pře­hled vstup­né­ho :

http://marienbadfilmfestival.com/docs/MFF_program.pdf

http://marienbadfilmfestival.com/vstupenky

Foto zdroj : Marienbad Film Festival

 

 …

Autor:
Buct030

Buchty a klobásy (Sausage Party) - 55 %

Všude na svě­tě jsou obcho­dy, kte­ré nabí­ze­jí své zbo­ží zákaz­ní­kům. V Americe mají hlav­ně hypar­mer­ke­ty, kde jsou při­pra­ve­ny nejen potra­vi­ny, ale také dal­ší spo­třeb­ní věci k pro­de­ji. V jed­nou z nich, Shopwellu, se ode­hra­je oprav­du nevšed­ní pří­běh.

Jako kaž­dý den se i 3.července těší všech­ny potra­vi­ny na to, až bude obchod ote­vřen, vstou­pí zákaz­ní­ci, „boho­vé“, a odne­sou je z obcho­du do Příštího svě­ta, kde je pro ně při­pra­ven ráj. Být vyvo­le­ným je jejich cílem, a pro­to se sna­ží dostat za kaž­dou cenu k zákaz­ní­ko­vi a chtě­jí skon­čit u něj v nákup­ním koší­ku. Jedním z nich je i párek Frank, kte­rý je se svý­mi kama­rá­dy Barrym a Carlem v uza­vře­ném bale­ní pár­ků. Vedle nich jsou zaba­le­né žemle a do jed­né z nich, Brendy, je Frank úpl­ně hoto­vý. V regá­lu se navzá­jem utě­šu­jí, že budou spo­leč­ně nakou­pe­ni, dosta­nou se do Příštího svě­ta, kde se dosta­nou ze svých pyt­lí­ků, aby se koneč­ně moh­li do sebe zasu­nout. Jejich přá­ní se může i spl­nit, ale okol­nos­ti jsou zce­la jiné­ho názo­ru. Zvláště poté, co jim medo­vá hoř­či­ce, kte­rou vra­cí zpět zákaz­ník do regá­lu, pro­zra­dí, co vlast­ně čeká na všech­ny potra­vi­ny ve svě­tě lidí. Nikdo mu ale nevě­ří, a pro­to se Frank, kte­ré­mu není jeho cho­vá­ní jed­no, odhod­lá vydat se do svě­ta lidí a dozvě­dět se celou prav­du, byť by byla sebe­hor­ší.

Buct01

Scénář k fil­mu napsa­li Kyle Hunter, Ariel Shaffir, Seth Rogen a Evan Goldberg. Roten a Goldberg jsou auto­ry mno­ha fil­mo­vých kome­dií (Travička zele­ná, Interview) a roz­hod­li se napsat scé­nář k celo­ve­čer­ní­mu fil­mu, kte­rý bude počí­ta­čo­vě ani­mo­va­ný a jen pro dospě­lé divá­ky. Společně s ostat­ní­mi se roz­hod­li vybrat hrdi­ny z oblas­ti potra­vin, kde kaž­dý má svůj cíl a smy­sl živo­ta. Stejně jako u lidí totiž nechtě­jí jenom čekat, co jim život při­ne­se, ale chtě­jí si sami uží­vat.

Buct02

Diváci ve fil­mu neu­vi­dí žád­né zná­mé herec­ké tvá­ře, ale zato je usly­ší v rolích jed­not­li­vých postav. Barryho namlu­vil Michael Cera (Mládí v hajzlu) a svým hla­sem dotvo­řil tuto posta­vu k doko­na­los­ti. Jeho žen­ský pro­těj­šek, Brendu, namlu­vi­la Kristen Wiig (Ženy sobě), kte­rá jí doda­la svým hla­sem sexap­peal. Mladého a malé­ho Franku zvlá­dl Seth Rogen, kte­rý mu dal počá­teč­ní chla­pec­ký výraz, aby se poz­dě­ji změ­nil v muž­ný hlas. Postavu mexi­čan­ky Terezy namlu­vi­la Salma Hayek a svou roli zvlád­la per­fekt­ně.

Režisérem fil­mu jsou Conrad Vernon a Greg Tiernan, kte­ří se sna­ži­li nato­čit zábav­ný film plný nará­žek hrub­ší­ho zrna. Nevím jak v Americe, ale mě pře­kva­pi­la úvod­ní pís­nič­ka, kdy se obje­vu­je víra v lep­ší budouc­nost. Ve fil­mu se obje­vu­jí i pro­blémy sou­čas­né kon­zum­ní spo­leč­nos­ti (nábo­žen­ství, sexu­a­li­ta, dro­go­vá závis­lost). Tvůrci tato téma­ta zpra­co­va­li  netra­dič­ně, aby vše kom­plet­ně pro­mí­cha­li v závě­reč­ných scé­nách.

Film je prv­ním celo­ve­čer­ním počí­ta­čo­vě ani­mo­va­ným mlá­de­ži nepří­stup­ným fil­mem, kte­rý nabíd­ne dospě­lým zába­vu ve for­mě koši­la­té kon­ver­za­ce, pís­ni­ček a scé­nek. Pro lep­ší vychut­ná­ní sním­ku bych dopo­ru­či­la před zhléd­nu­tím kon­zu­ma­ci alko­ho­lu a nedo­po­ru­či­la bych ho na prv­ní roman­tic­kou schůzku či prudér­ním divá­kům.…

Autor: