Denní archiv Červenec 12, 2016

DomLed30

Doba ledová: Mamutí drcnutí - 55 %

Do letoš­ní­ho hor­ké­ho léta se dostá­vá chla­di­vá ame­ric­ká ani­mo­va­ná kome­die Doba ledo­vá: Mamutí drc­nu­tí. Jejími hlav­ní­mi hrdi­ny je opět mamu­tí rodin­ka v čele s tať­kou Manny, mam­ku Ellie a jejich dce­rou Broskvičkou, kte­ré dopl­ňu­je snou­be­nec Broskvičky Julian. Kromě nastá­va­jí­cí radost­né udá­los­ti, svat­by Broskvičky, je ale čeká ješ­tě pořád­né dob­ro­druž­ství. Do jejich živo­ta neče­ka­ně zasáh­ne vever­čák Scrat, kte­rý nevě­dom­ky spus­tí celý řetě­zec udá­los­tí. K Zemi se totiž blí­ží aste­ro­id, a pokud nějak neza­sáh­nou, čeká je všech­ny smrt. To si ale Manny s ostat­ní­mi zví­řát­ky nechce nechat líbit, a tak se všich­ni spo­leč­ně vydá­va­jí na pouť za záchra­nou pla­ne­ty. Při ces­tě se sezna­mu­jí s dal­ší­mi zví­řa­ty a nepřá­te­li, zaží­va­jí vese­lá i pře­kva­pi­vá dob­ro­druž­ství, a navzá­jem si pomá­ha­jí s úko­lem zachrá­nit celou pla­ne­tu.

DomLed1

Scénář k Mamutímu drc­nu­tí napsa­li Michael J. Wilson a Michael Berg, kte­ří se podí­le­li i na scé­ná­řích k Době ledo­vé (Berg i k Době ledo­vé 3 a 4). Napsali pří­běh s jed­no­du­chou záplet­kou, kte­rý je jas­ný dětem, ale i dospě­lí si při­jdou na své díky vtip­ným hláškám a poznám­kám. Režie fil­mu se ujal Mike Thurmeier, kte­rý reží­ro­val i Dobu ledo­vou 4 (spo­leč­ně se Stevem Martinem). U sním­ku Doba ledo­vá: Obleva půso­bil jako ani­má­tor super­vi­zor a z této pozi­ce se pak vypra­co­val na reži­sér­ský post u dal­ších dílů. Natočit ani­mo­va­ný sní­mek, kte­rý je navíc již něko­li­ká­tým pokra­čo­vá­ním, nemu­sí být úpl­ně jed­no­du­ché, ale Thurmeier to zvlá­dl cel­kem dob­ře.

Po vizu­ál­ní strán­ce film nezkla­mal, zví­řa­ta jsou věro­hod­ná, nové posta­vy zají­ma­vé a barev­né, stej­ně tak jako nová země Geotopie, do kte­ré se „zachrán­ci“ dosta­nou. Jejich vůd­ce, jogín­ský kozel, mi ale svým cho­vá­ním a vizá­ží při­pa­dá jako posta­va ze 60. let, jako  pře­rost­lé kvě­ti­no­vé dítě. Vůbec jsem nepo­cho­pi­la, proč byla tato posta­va vytvo­ře­na a jakou má ve fil­mu roli. Možná, že má půso­bit jako komic­ká posta­va, se svým východ­ním uče­ním a jogín­ským cvi­če­ním. Film je dopl­něn hud­bou, kte­rá sice pod­kres­lu­je děj, ale malou poznám­ku bych měla k pís­nič­kám. Mají rych­lé tem­po a jejich slo­vům bylo málo rozu­mět. Jak tomu moh­ly poro­zu­mět potom děti, oprav­du netu­ším.

DomLed2

Na fil­mu je vidět, že si tvůr­ci pohrá­li s nový­mi posta­va­mi a jejich cha­rak­te­ry, stej­ně tak jako se sna­ži­li obo­ha­tit film o nové pro­stře­dí země Geotopie. Také hudeb­ní a vizu­ál­ní strán­ka je dob­rá. Horší je to ale s vti­pem a nad­sáz­kou, kte­ré byly v před­cho­zích sním­cích ori­gi­nál­něj­ší.   Zkrátka se jed­ná o dal­ší pokra­čo­vá­ní fil­mu, kte­ré niko­ho nepo­bou­ří, ale ani nijak nena­dchne. A pokud se tvůr­ci roz­hod­nou, že toto byl posled­ní díl, nebu­de to žád­ná ško­da.…

Autor:
PRvni0

Kiera Cassová: První

Princeznovská série pokra­ču­je! Tentokrát se jed­ná o tře­tí díl, kte­rý se pyš­ní vzne­še­ným názvem První. Původně Selekce měla být tri­lo­gie, tudíž toto měl být posled­ní díl. A vlast­ně to stá­le je závě­reč­ný díl – ale­spoň co se týče vzta­hů Americy, Maxona a Aspena. Ale autor­ka po pozi­tiv­ních ohla­sech na celou Selekci psa­la dál a dál, a tak vzni­kl i čtvr­tý díl s názvem Dcera. O něm ale příš­tě.

V tom­to dílu se tedy koneč­ně všech­no dozví­me! Stane se America prin­cez­nou a opus­tí tak Aspena? Nebo si na prin­cez­nov­ský titul netrouf­ne a zůsta­ne tak s Apenem a Maxonovou man­žel­kou se sta­ne jiná krás­ka?

Na První jsem byla nedo­čka­vá. V před­cho­zím dílu nedo­šlo vlast­ně téměř k žád­né­mu pořád­né­mu roz­hod­nu­tí, a ač se ze samot­ných názvů kní­žek může­me mno­hé dovtí­pit (což je také obrov­ské minus, mimo­cho­dem), tak jsem byla stá­le napja­tá a hlta­la jsem stra­nu za stra­nou. Příběh se netáh­ne, jako v obou před­cho­zích kni­hách je vypl­něn vždy něja­ký­mi akč­ní­mi udá­lost­mi – slav­nost­ním setká­ním, zákeř­ným a nespra­ved­li­vým jed­ná­ním, úto­ky ze stran rebe­lů, šar­vát­ka­mi mezi zbý­va­jí­cí­mi dív­ka­mi…. První má roz­hod­ně co nabíd­nout, i když všich­ni se urči­tě nej­víc těší­me na závěr a na to, jak vše vlast­ně dopad­ne.

Musím uznat, že ačko­liv to nera­da při­zná­vám, tak díl První se mi líbil více, než pře­de­šlé dva. Kolikrát jsem se v něm našla a bylo v něm mno­ho klí­čo­vých momen­tů a život­ních roz­hod­nu­tí, kte­ré mě bavi­lo sle­do­vat. Také se mi líbi­lo, jak dív­ky vyře­ši­ly své vzta­hy mezi sebou, jak se z hlav­ních riva­lek, kte­ré si celou dobu děla­ly naschvá­ly, sta­ly kama­rád­ky. Taková pro­mě­na se stá­vá zříd­kakdy a díky První jsem si opět uvě­do­mi­la, jak jsou mezi­lid­ské vzta­hy křeh­ké, jak cen­ný je náš život a málo­kdo je rád a spo­ko­je­ný s tím, co má.

Autorka Kiera Cass si s tím­to dílem roz­hod­ně neu­le­vi­la, prá­vě nao­pak – po Elitě šla do sebe a před­ved­la úžas­ný výkon, kte­rý se čte jed­na báseň. S Americou si řád­ně vyhrá­la a vytvo­ři­la z ní sluš­nou a chytrou sleč­nu, kte­rá ale svý­mi názo­ry a vyja­d­řo­vá­ním stá­le zůstá­vá svo­je. Maxona a Aspena také „vylep­ši­la“ a tak mi s tím, jak strán­ky lehce ubí­ha­ly, zača­lo být líto, že je pří­běh u kon­ce. Konec byl vel­ko­le­pý a pro mě i čás­teč­ně neče­ka­ný.

Kiera Cass celou Selekcí pro­lo­mi­la ledy v žán­ru dysto­pií a při­šla s neví­da­ným nápa­dem – se sou­tě­ží, kde 35 dívek boju­je o jed­no­ho prin­ce. Přišlo mi to jako napros­tá hloupost, ale omyl! Selekce spo­leč­ně s Elitou i První jsou pro mě neza­po­me­nu­tel­né - jak geni­ál­ní myš­len­kou, tak i poslá­ním, kte­ré se v kni­hách skrý­vá. Bylo potě­še­ním sle­do­vat, jak se v prů­bě­hu celé série posta­vy utvá­ře­ly, měni­ly a vyrůs­ta­ly. Z Kieřiných knih si tak může­me odnést nejen pořád­nou por­ci roman­ti­ky a sou­pe­ře­ní o prin­ce, ale i pou­če­ní a cen­né rady do živo­ta.

Závěr nemohl být lep­ší, stej­ně tak jako pře­krás­ná obál­ka. Až na něja­ké to čas­těj­ší Američino roz­ho­do­vá­ní – neroz­ho­do­vá­ní se pří­běh pove­dl oprav­du na jed­nič­ku. Selekce by poma­lu moh­la být povin­ným čti­vem pro dív­ky, jeli­kož si jsem jis­tá, že všech­ny oso­by něž­né­ho pohla­ví pří­běh nadchne. S chu­tí se pusť­te do čte­ní!


  • Autor:Kiera Cassová
  • Žánr:roman­ti­ka, love sto­ry, lite­ra­tu­ra pro dív­ky
  • Nakladatelstvi:COOBOO
  • Datum vydá­ní:14.09.2015

Kniha ke kou­pi na Albatrosmedia.cz jako jed­not­li­vá kni­ha nebo v kolek­ci.…

Autor:
tittle0

Zemřela producentka Julie Pain, dlouholetá spolupracovnice Ridleyho Scotta

Julie Pain, drži­tel­ka pres­tiž­ní ceny Emmy a pro­du­cent­ka, více než pat­náct let řídí­cí Londýnské ope­ra­ce pro­dukč­ní spo­leč­nos­ti Ridleyho Scotta, pod­leh­la 15. červ­na krát­ké­mu boji s rako­vi­nou. Bylo jí 64 let.

Svou kari­é­ru zača­la v BBC na začát­ku sedm­de­sá­tých let, kde pra­co­va­la v oddě­le­ní kos­tý­mů. Poté zača­la spo­lu­pra­co­vat s pro­du­cen­tem Sandy Liebersonem, kte­rý ji násled­ně sezná­mil se Scottem.

Spolupráci s Ridley Scottem zapo­ča­la na kon­ci osm­de­sá­tých let. Spolupracovali na fil­mech jako Thelma & Louise (1991), G.I. Jane (1997) a na osca­ro­vém trhá­ku Gladiátor (2000).

O cenu Emmy se podě­li­la se Scottovým bra­t­rem Tonym a dal­ší­mi pro­du­cen­ty tele­viz­ní­ho fil­mu z kopro­duk­ce BBC a HBO, The Gathering Storm (2002), kte­rý se zamě­řo­val na bouř­li­vá léta Winstona Churchilla. Další nomi­na­ci na Emmy zís­ka­la v roce 2009 za film Into The Storm.

Mezi dal­ší fil­my, u kte­rých půso­bi­la jako výkon­ný pro­du­cent, pat­ří Scottova kome­die Dobrý Ročník z roku 2006, ve kte­ré zazá­řil Russel Crowe. Produkovala také thriller Trhliny (2009) s Evou Green v hlav­ní roli, kte­rý reží­ro­va­la dce­ra Ridleyho Scotta, Jordan Scott.

Od roku 2010 půso­bi­la jako výkon­ný ředi­tel lon­dýn­ské kan­ce­lá­ře Scott Free’s, kde dohlí­že­la na akti­vi­ty spo­leč­nos­ti v oblas­ti tele­vi­ze a fil­mu, jakož i obchod­ních zájmů a dal­ších ope­ra­cí.

Zdroj: Hollywood Reporter…

Autor:
maxresdefault0

Francis Scott Fitzgerald – Veľký Gatsby

Nestáva sa mi čas­to, že by som si po pozre­tí fil­mu doda­točne pre­čí­ta­la aj kni­hu – ako to bolo v prí­pa­de Veľkého Gatsbyho. Z kni­hy (i fil­mu) bola oča­re­ná aj moja mlad­šia sest­ra, kto­rá skon­šta­to­va­la, že Gatsby si zasl­úži byť zara­de­ný med­zi povin­nú lite­rat­ú­ru. Prečo?

Kniha opi­su­je život boha­té­ho mla­dé­ho muža Jaya Gatsbyho, kto­rý žije svoj ame­ric­ký sen. Takmer. Jediné, čo ešte k šťas­tiu potre­bu­je, je jeho vyvo­le­ná – (vyda­tá) Daisy. Vyzerá to ako oby­čaj­ná loves­to­ry - aspoň tak sa to čita­teľo­vi spo­či­at­ku zdá. Ako sa dej roz­bie­ha, čita­teľ odha­ľu­je, že sa tu skrý­va omno­ho viac, ako oby­čaj­ný prí­beh o lás­ke. Fitzgerald nád­her­ne pre­po­jil svet obcho­dov, intríg a nekon­či­a­cich pár­ty s indi­vi­du­ál­nym kreh­kým sve­tom jed­not­liv­ca.

Je to všet­ko ban­da lum­pov. Vy sto­jí­te za viac než celá tá ban­da lum­pov dohro­ma­dy.“ (Nick Carraway)

Dynamika deja má netra­dič­ný prie­beh, pre­to­že je roz­prá­va­ný retrospek­tív­ne z pohľa­du Nicka Carrawaya – bra­tran­ca Daisy a suse­da Jaya Gatsbyho. Z Nickovho živo­ta sa dozve­dá­me len málo, v úvo­de a na záver kni­hy, pre­to­že jeho roz­prá­va­nie sa týka pre­važ­ne Daisy a Gatsbyho.

Neskôr sa v deji dozve­dá­me, že Gatsbyho život nebol vždy taký roz­práv­ko­vý. V det­stve žil veľ­mi chu­dob­ne a sny boli to jedi­né, čo ho poháňa­lo dopre­du. Sny mali veľ­ký podiel na tom, ako dovte­dy žil a kam to doti­a­hol.

 Veľké večier­ky sú v kon­tras­te ku Gatsbyho poci­tom – cíti sa byť malý popri ostat­ných bohá­čoch, hoci je hos­ti­teľ. A to len pre­to, že sa nena­ro­dil do boha­tej rodi­ny. Zúfalá túž­ba zapad­n­úť med­zi ame­ric­kých bohá­čov uro­bi­la z Gatsbyho toho naj­ná­dej­ne­j­šie­ho (ale­bo naji­lu­zív­nej­šie­ho?) člo­ve­ka. Síce boli jeho večier­ky veľ­ko­le­pé, nikdy nebo­li tak veľ­ko­le­pé ako Gatsbyho sny.

Gatsbymu som celý čas fan­di­la, pre­to­že nikdy, nikdy, nikdy a nao­zaj nikdy nestra­til vie­ru v svo­je sny. Navyše, pri číta­ní sa aj zo mňa stá­val čoraz nádej­ne­j­ší člo­vek a veri­la som, že Daisy a Gatsby skon­čia spo­lu. Nie pre­to, aby nastal šťast­ný koniec, lebo patria k sebe a bola by z toho ďal­šia tráp­na loves­to­ry...  Ale pre­to, lebo Gatsby si to po všet­kých tých rokoch jed­no­du­cho zasl­ú­žil.

Ak chce­te vedieť, ako to celé dopadlo, pre­čí­taj­te si knihu/pozrite si film (i keď v kni­he je to roz­pra­co­va­nej­šie), ja Vám to nepre­zra­dím :-).

Hodnotenie kni­hy - 90%. Príbeh je púta­vý, pre­bie­ha v rov­na­kom tem­pe od zači­at­ku do kon­ca. Kniha navy­še pri­bli­žu­je život v Amerike po prvej sve­to­vej voj­ne - okra­jo­vo pri­náša pohľad na tzv. stra­te­nú gene­rá­ciu a ich pro­blémy zno­vu adap­to­vať sa, zachy­tá­va obdo­bie pro­hi­bí­cie, „vek jaz­zu“, pri­bli­žu­je atmo­sfé­ru večier­kov, spo­me­nu­tí sú „malí ľudia“ = robot­níc­ka vrst­va, no opi­su­je aj život obchod­ní­ka na bur­ze - toto všet­ko (a ešte viac) je pri­rod­ze­nou súčas­ťou deja.

Napriek tomu, že kni­ha patrí už med­zi kla­sic­ké die­la, jed­no z jej posol­stiev je čoraz viac aktu­ál­nej­šie: v bez­cha­rak­ter­nom sve­te, kde ľudia majú rad­šej peni­a­ze ako nao­za­jst­ných pri­a­teľov, pre­ží­vajú len naj­sil­nej­ší.

 

Autor: