Denní archiv Červenec 4, 2016

Bebjak0

Rozhovor s Peterem Bebjakem, panem Littmannem

Kromě herec­ké prá­ce se věnu­je­te i režii, na posled­ním Febiofestu jste před­sta­vil své celo­ve­čer­ní dra­ma Čistič, spo­lu­re­ží­ro­val jste i Příběhy prv­ní­ho oddě­le­ní pro Českou tele­vi­zi nebo cyk­lus Nevinné lži. Cítíte se více jako reži­sér, nebo jako herec?
Režie mě baví, uspo­ko­ju­je a živí. Herectví je hob­by. Proto si ho asi taky jed­nou za čas uži­ju.

Jak se vám daří zapo­me­nout při herec­tví na pro­fe­si reži­sé­ra?
Jelikož hra­ji jed­nou za pět let, daří se mi to. Když hra­ji, sna­žím se zkrát­ka napl­nit reži­sé­ro­vy před­sta­vy a své režij­ní ambi­ce dávám pod zámek.

Čím vás zau­jal film Učitelka a vaše role Karolkova otce, jehož žena utek­la za hra­ni­ce?
Littmana, jak se ta posta­va jme­nu­je, pova­žu­jí všich­ni za nepří­te­le stá­tu, div ne za disi­den­ta, v něčích očích je hrdi­na. A on je při­tom jen milu­jí­cím man­že­lem, kte­rý se obě­to­val pro štěs­tí své ženy.

Jak se vám spo­lu­pra­co­va­lo s toli­ka dět­ský­mi her­ci, napří­klad s vnu­kem Mariána Labudy, kte­rý hra­je prá­vě vaše­ho syna?
Je to jako s kaž­dým jiným her­cem. Je jed­no, odkud je, důle­ži­té je, co umí. A Richard měl svůj talent po kom podě­dit. Mám rád jeho dět­skou pro­fe­si­o­na­li­tu.

Jak vní­má­te posta­vu mani­pu­lu­jí­cí uči­tel­ky, z čeho mys­lí­te, že její cho­vá­ní pochá­zí?
Z moci, kte­rou si uvě­do­mo­va­la, že má, a ze stra­chu, kte­rý měli všich­ni ostat­ní.

Setkal jste se vy osob­ně někdy s podob­ným cho­vá­ním v tako­vé míře, jak je zob­ra­ze­no ve fil­mu?
Drazděchová není oso­bou z minu­lé­ho sto­le­tí, z minu­lé­ho reži­mu. Je před­sta­vi­tel­kou všech lidí, kte­ří zne­u­ží­va­jí své posta­ve­ní a zne­u­ží­va­jí naši slo­van­skou vlast­nost nechat se ovlá­dat.

Jak se vám hrá­la posta­va Littmanna se sil­ným cha­rak­te­rem a vnitř­ní inte­gri­tou? Přestože vaše posta­va moc nemlu­ví, mno­ho vypo­ví­dá.
Dostat se na plac jiné­ho reži­sé­ra a pozo­ro­vat ho při prá­ci, či dokon­ce hrát v jeho fil­mu je úžas­ná zku­še­nost. A ješ­tě navíc, když tím reži­sé­rem je Honza Hřebejk. A když se v kuli­sách setká­te s jiný­mi skvě­lý­mi her­ci, prá­ce se mění v zába­vu. A já se bavím rád.

Na čem aktu­ál­ně pra­cu­je­te, jaké jsou vaše nej­bliž­ší plá­ny kro­mě akti­vit kolem pre­mi­é­ry Učitelky?
Aktuálně dokon­ču­je­me s Martinem Žiaranem mini­sé­rii Spravedlnost pro Českou tele­vi­zi. Potom v létě to bude dokon­če­ní his­to­ric­ké­ho seri­á­lu Četníci z Luhačovic a letos bychom pod­le před­po­kla­du měli dokon­čit film Čiara o živo­tě na ukrajinsko-slovenské hra­ni­ci. Takže letos je toho dost.…

Autor:
kasay0

Rozhovor s Csongorem Kassaiem, tatínkem Danky

Ve fil­mu Učitelka hra­je­te otce Danky Kučerové, dív­ky, kte­rá je uči­tel­kou Drazděchovou šika­no­vá­na nej­ví­ce. Jak se vám posta­va její­ho otce, kte­rý je sice vysta­ven vel­ké­mu tla­ku, ale jde mu jako jed­no­mu z mála rodi­čů sku­teč­ně o spra­ve­dl­nost a zaslou­že­ně dob­rý pro­spěch své dce­ry, hrá­la?
Neposuzuji herec­ké nabíd­ky na zákla­dě psy­chic­ké­ho sta­vu dané posta­vy. Spíš mě zají­má, čím můžu tu posta­vu obo­ha­tit já osob­ně. Samozřejmě že pokud je ta posta­va řek­ně­me „dob­ře napsa­ná“, už od začát­ku her­ce inspi­ru­je.

 Myslíte, že i vzhle­dem k době, v níž se pří­běh ode­hrá­vá, udě­la­li rodi­če maxi­mum, co moh­li?
Myslet si to můžu, ale tako­vou situ­a­ci jsem sám ješ­tě neza­žil. Když chrá­ní­te svo­je dítě, prav­dě­po­dob­ně odsu­ne­te vše ostat­ní na ved­lej­ší kolej.

Jde o vaši dal­ší spo­lu­prá­ci s Janem Hřebejkem, hrál jste v jeho fil­mu Musíme si pomá­hat, kte­rý byl nomi­no­ván na Oscara. Je pod­le vás v něčem Hřebejkova režie spe­ci­fic­ká?
Honza se vyzna­ču­je tím, že pone­chá­vá pro­stor pro impro­vi­za­ci a má rád „nedo­ko­na­lé“ herec­tví. Pro mě jeho spe­ci­a­li­tu v režii přes­ně vysti­hu­je výrok: „Prosím vás, hlav­ně nepod­lé­hej­te nutká­ní hrát!“

Jak se vám spo­lu­pra­co­va­lo s dět­ský­mi her­ci, kte­ří ve svých rolích půso­bí vel­mi auten­tic­ky, jako napří­klad vaše fil­mo­vá dce­ra?
V otáz­ce se vlast­ně skrý­vá odpo­věď. Když půso­bí auten­tic­ky, pro pro­fe­si­o­nál­ní­ho her­ce je to rov­no­cen­ný part­ner. Nic víc nepo­tře­bu­je­te!

Setkal jste se vy osob­ně v něja­ké fázi své­ho živo­ta se šika­nou? V čem mys­lí­te je pří­běh Učitelky dnes aktu­ál­ní (ať již téma­tem mani­pu­la­ce, korup­ce nebo pokři­ve­ných mezi­lid­ských vzta­hů)?
Ano, zažil jsem to. S odstu­pem času jsem zjis­til, že nic lep­ší­ho, co se týká mojí pro­fe­se, se mi nemoh­lo stát. Témata, kte­rá jste vyjme­no­va­li, byla, jsou a budou. Od chví­le, kdy prv­ní člo­věk zdvi­hl zbraň a zaú­to­čil na své­ho pro­tiv­ní­ka.

Na čem aktu­ál­ně pra­cu­je­te, jaké jsou vaše nej­bliž­ší plá­ny?
Začátkem červ­na čeka­jí mé stu­den­ty na DAMU na Katedře alter­na­tiv­ní­ho a lout­ko­vé­ho diva­dla klau­zu­ry z herec­tví, do toho ces­tu­ji po Slovensku s růz­ný­mi před­sta­ve­ní­mi, kon­cem čer­ven­ce se vrh­ne­me na Letní shake­spea­rov­ské slav­nos­ti a záro­veň začnu zkou­šet s bra­t­ry Bubeníčkovými pro­jekt Orfeus v režii dvo­ji­ce SKUTR.…

Autor:
Mauery0

Rozhovor se Zuzanou Mauréry, představitelkou učitelky

O tom, že se bude točit film Učitelka, jste se dozvě­dě­la ješ­tě před jeho výro­bou. Jak vlast­ně k vaší spo­lu­prá­ci s Janem Hřebejkem došlo?

Že pan Hřebejk bude točit ten­to film, jsem se para­dox­ně dozvě­dě­la náho­dou z roz­ho­vo­ru v něja­kém čes­kém časo­pi­se. Chtěl mys­lím obsa­dit paní Šafránkovou, ale ta sho­dou okol­nos­tí natá­če­la něja­kou jinou uči­tel­ku, tak hle­dal prav­dě­po­dob­ně v oblast­ních diva­dlech něja­kou jinou zná­mou hereč­ku. Tehdy jsem si řek­la, že kdy­by dělal cas­ting, tak by to pro mě moh­la být šan­ce, ale že se na Slovensko asi třást nebu­de… A když mi spo­lu­pro­du­cent­ka fil­mu Zuzka Mistríková za půl roku jen tak mezi řečí špit­la, že asi budu dělat kon­kurz, pěk­ně jsem tam „naho­ru“ podě­ko­va­la, jak mi to skvě­le zaří­di­li.

Problém mani­pu­la­ce, kte­ré­ho se sní­mek týká, je aktu­ál­ní v jaké­ko­li době nehle­dě na poli­tic­kou situ­a­ci... Jak se vám tato roz­po­ru­pl­ná posta­va hrá­la?
Samozřejmě, bez deba­ty, mani­pu­la­ce je hnus­ná věc a je to všu­de. Má to nave­nek nor­mál­ní tvář a my si na to všich­ni poma­lu zvy­ká­me. Scénář byl výbor­ný a posta­va uči­tel­ky byla napsa­ná tak, že bylo co hrát, a hlav­ně jsem se těši­la na v pod­sta­tě zápor­nou posta­vu. Na ty jsem zatím nemě­la moc štěs­tí. Na scé­ná­ři i na posta­vě se mi líbi­lo, že neby­lo jed­no­znač­né, jest­li jde o kome­dii, nebo dra­ma. A to mě moc bavi­lo a sna­ži­la jsem se to na té hra­ně udr­žet. Náročné to až tak neby­lo, pro­to­že byl dob­rý scé­nář a bavi­lo nás to.

Učitelka mani­pu­lu­je rodi­či skr­ze své žáky, kte­ří jsou ve fil­mu vel­mi důle­ži­tý­mi posta­va­mi. Jak se vám s toli­ka dět­ský­mi „kole­gy“ hrá­lo? Jsou děti obec­ně dob­rý­mi herec­ký­mi part­ne­ry?
Děti byly vel­mi dob­ře vybra­né, a to nejen díky podob­nos­ti se svý­mi fil­mo­vý­mi rodi­či. Hrál s námi i vnuk pana Labudy a ten byl také vel­mi šikov­ný. Měli jsme tam jed­nu del­ší scé­nu s tří­dou, kte­rou bylo potře­ba nato­čit na prv­ní dobrou. Před ní jsem měla respekt, pro­to­že reak­ce dětí na dru­hou a tře­tí klap­ku jsou už mír­ně znudě­né.

Sešla jste se před kame­rou nebo na jeviš­ti už s někte­rý­mi z vašich dospě­lých herec­kých kole­gů z fil­mu Učitelka? Je pro her­ce tako­vá před­cho­zí spo­lu­prá­ce vždy výho­dou?
Ano, s vět­ši­nou her­ců jsem se zna­la vel­mi dob­ře. S Csongorem Kassaiem máme spo­leč­nou zájez­do­vou insce­na­ci Romeo a Julie po tři­ce­ti letech. Z čes­kých kole­gů jsem hrá­la napří­klad dvě insce­na­ce s Martinem Havelkou v Městském diva­dle v Brně. A samo­zřej­mě je tu také Peter Bebjak, kte­rý reží­ro­val seri­ál Odsouzené, kde jsem hrá­la hlav­ní roli. Byla to fajn par­ta. Vlastně se na pla­ce setka­li i tři reži­sé­ři, kro­mě Petra Bebjaka nám škol­ní­ka hrál ješ­tě Martin Šulík, to mě moc potě­ši­lo.

Jde o vaši prv­ní spo­lu­prá­ci s před­ním čes­kým reži­sé­rem Janem Hřebejkem. V čem pro vás byla spo­lu­prá­ce s ním oje­di­ně­lá? Dával vám napří­klad jako hereč­ce ve ztvár­ně­ní posta­vy uči­tel­ky něja­kou vol­nost?
Pro mě to byla jed­na z nej­pří­jem­něj­ších spo­lu­pra­cí. Myslím, že si pan Hřebejk vel­mi důsled­ně vybí­rá her­ce už při cas­tingu a potom s nimi na pla­ce už nemá tolik prá­ce. Scénář byl napsa­ný tak, že ani neby­lo moc o čem dis­ku­to­vat. Já jsem cíti­la jeho důvě­ru a měla jsem pocit, že ho to cel­kem baví. Velmi dob­ře se mi s ním pra­co­va­lo a jsem za tuto pří­le­ži­tost vděč­ná.…

Autor:
Jarchovky0

Rozhovor se scenáristou Petrem Jarchovským

Příběh mani­pu­lu­jí­cí uči­tel­ky vychá­zí z vašich reál­ných zážit­ků coby žáka základ­ní ško­ly. Co vás při­mě­lo se k tomu­to pří­bě­hu po tak dlou­hé době vrá­tit a zpra­co­vat jej?
Situace, kte­rou se scé­nář k Učitelce inspi­ro­val, se reál­ně ode­hrá­la na kon­ci sedm­de­sá­tých let a zásad­ně for­mo­va­la můj pohled na svět. Zápas s uči­tel­kou, kte­rá zne­u­ží­vá své posta­ve­ní, odrá­ží jak dobou pod­mí­ně­ná, tak nad­ča­so­vá morál­ní dile­ma­ta. Reálná rodin­ná his­tor­ka pře­tr­va­la svo­jí inten­zi­tou v rodin­né myto­lo­gii. Celá ta léta byla při nej­růz­něj­ších pří­le­ži­tos­tech zno­vu a zno­vu při­po­mí­ná­na a pře­vy­pra­vo­vá­na. Události, kte­ré se ode­hrá­ly na jed­né kon­spi­ra­tiv­ní rodi­čov­ské schůz­ce, mě inspi­ro­va­ly k vari­a­ci na žánr soud­ní­ho dra­ma­tu.

Do jaké míry vychá­ze­jí vaše posta­vy a jejich osu­dy ze sku­teč­nos­ti a do jaké míry jde o fik­ci?
Většina mých scé­ná­řů se tak či onak opí­rá o reál­né udá­los­ti a má své kon­krét­ní předob­ra­zy. Ke klí­čo­vé dra­ma­tic­ké situ­a­ci jsou i v pří­pa­dě Učitelky v prů­bě­hu výstav­by scé­ná­ře při­dá­ny dal­ší díl­čí situ­a­ce, kte­ré ji obo­ha­cu­jí, ať již se jed­ná o reál­né, ane­bo fik­tiv­ní pří­běhy. Výsledný tvar je tak koktej­lem desti­la­ce reál­ných zážit­ků a násled­né fabu­la­ce.

Jak jste jako dítě vní­mal to mani­pu­la­tiv­ní a dik­tá­tor­ské uči­tel­či­no cho­vá­ní? Vzbuzovala ve vás uči­tel­ka strach, nebo si stá­le nechá­va­la svou mas­ku las­ka­vos­ti? Byl jste i vy sám mezi dět­mi, kte­ré muse­ly uči­tel­ce jak­ko­liv „pomá­hat“? Nebo vaši rodi­če?
V reál­ném živo­tě se uči­tel­ka pod mas­kou mamin­kov­ské las­ka­vos­ti cho­va­la poně­kud pri­mi­tiv­ně­ji než její fil­mo­vá podo­ba. Aby se její posta­va moh­la stát pře­svěd­či­vou a nad­ča­so­vou, vyba­vi­li jsme ji vět­ší rafi­no­va­nos­tí, inte­li­gen­cí a sex-appealem. Moje mamin­ka teh­dy pra­co­va­la jako účet­ní na letiš­ti, tak­že dile­ma, kte­ré řeší ve fil­mu otec Danky Kučerové v podá­ní Czongora Kassaie, bylo jejím dile­ma­tem a jeho prů­běh a vývoj je rea­li­tě vel­mi blíz­ký. Situace samot­né Danky Kučerové ovšem neby­la situ­a­cí mojí, nýbrž jed­né mé teh­dej­ší spo­lu­žač­ky.

Jaká byla pod­le vás ve sku­teč­nos­ti moti­va­ce uči­tel­ky?
Podobná, ne-li stej­ná, jaká je moti­va­ce uči­tel­ky ve fil­mu. Stejně jako naše posta­va byla patr­ně pře­svěd­če­ná, že se nedě­je nic špat­né­ho, že jde o vzá­jem­nou pomoc, fun­gu­jí­cí sys­tém slu­žeb a pro­ti­slu­žeb, na kte­rém je fun­go­vá­ní svě­ta zalo­že­né. Ve výsled­ku jde o destruk­tiv­ní model, kte­rý bohu­žel fun­go­val v teh­dej­ší době a exis­tu­je v nezten­če­né míře i v době dneš­ní.

Podobné pří­běhy se jis­tě ode­hrá­va­jí kde­ko­liv na svě­tě i v dneš­ní době, tím je pří­běh vlast­ně nad­ča­so­vý. Na dru­hou stra­nu dnes zase někdy žáci šika­nu­jí uči­te­le. Jak moc se pod­le vás škol­ství za těch tři­cet let změ­ni­lo?
Školství se mož­ná změ­ni­lo, ale lid­ské pova­hy se v čase nemě­ní. Učitelka je dra­ma­tem lid­ských posto­jů a vyprá­ví o stře­tu těch­to posto­jů. Ukazuje mecha­nis­mus, jakým se rodí odva­ha čelit zlu a v jakém posta­ve­ní se oci­ta­jí její nosi­te­lé nezá­vis­le na dobo­vém kon­tex­tu. Bez sta­teč­ných lidí, kte­ří sebe­rou odva­hu bez­prá­ví čelit, nemů­že exis­to­vat svo­bod­ná spo­leč­nost. A to pla­ti­lo stej­ně dří­ve, jako to pla­tí nyní.

Původně byl pří­běh zasa­zen do pro­stře­dí praž­ské před­měst­ské ško­ly. Nakonec jste ho pře­su­nu­li do slo­ven­ské met­ro­po­le, v Bratislavě se i natá­če­lo. Mělo to něja­ký vliv na samot­ný pří­běh?
Když jsme z pro­du­cent­ských důvo­dů dospě­li k roz­hod­nu­tí situ­o­vat pří­běh na Slovensko, uká­za­lo se, že naše spo­leč­ná his­to­rie tako­vé­mu pře­su­nu vůbec nebrá­ní. Na pří­bě­hu a reá­li­ích se nemu­se­lo měnit nic pod­stat­né­ho. Energie, s jakou se na rea­li­za­ci Učitelky podí­le­li slo­ven­ští fil­mo­ví tvůr­ci a her­ci, při­nes­la pro nás s Honzou Hřebejkem důle­ži­té a občer­stvu­jí­cí tvůr­čí impul­zy, kte­ré se, jak dou­fá­me, odrá­že­jí ve výsled­ném fil­mu.

Když jste pří­běh psal, mys­lel jste již na něja­ké kon­krét­ní her­ce? Jak moc důle­ži­tou roli sehrál dět­ský cas­ting?
Velmi inspi­ra­tiv­ní byl cas­ting, kte­rý pro­bí­hal mezi neo­kou­ka­ný­mi a pro nás čas­to nezná­mý­mi vyni­ka­jí­cí­mi slo­ven­ský­mi her­ci. Jejich exis­ten­ci v našich posta­vách pak neru­ší kon­tex­ty jiných rolí a dochá­zí k poci­to­vé­mu pro­po­je­ní s posta­va­mi. Na kon­krét­ní her­ce se při psa­ní nesna­žím mys­let, to by ome­zo­va­lo naši inspi­ra­ci při násled­ném obsa­zo­vá­ní rolí. Pokud mám potře­bu si ve fan­ta­zii obsa­dit něja­ké herec­ké fan­to­my, sním o „Olympanech“: tak­že v mých před­sta­vách pak mé posta­vy ztvár­ňu­je tře­ba Vladimír Menšík, Hugo Haas, Dana Medřická, Jiří Hrzán, Petr Čepek…

Každý tvůr­ce má svá zásad­něj­ší a méně zásad­ní téma­ta. Jak moc důle­ži­té pro vás bylo napsá­ní toho­to scé­ná­ře?
Pokud jde o autor­skou lát­ku – niko­li pro­du­cent­ský pro­jekt – jde vždyc­ky o téma, kte­ré spo­leč­ně s reži­sé­rem vní­má­me jako zásad­ní. Film nevy­tvo­ří­te během inspi­ra­tiv­ní­ho zábles­ku v kavár­ně jako bás­nič­ku. Některé lát­ky kon­den­zu­jí celý život. Když se roz­tok sta­ne nasy­ce­ným a okol­nos­ti jsou pří­z­ni­vé, vznik­ne film. Tak tomu bylo i v pří­pa­dě Učitelky. Nejčastější otáz­ka, na kte­rou se Vás lidé jako sce­náris­ty pta­jí, zní: „Jak dlou­ho jste ten či onen scé­nář psal?“  Vždycky mě fas­ci­no­va­la tahle potře­ba odmě­řo­vat tvůr­čí pro­ces v čase. V pří­pa­dě Učitelky mohu odpo­vě­dět, že jsem ji psal plus mínus osmatři­cet let.…

Autor:
hrebejk0

Rozhovor s režisérem Janem Hřebejkem

Co vás na scé­ná­ři k fil­mu Učitelka, kte­rý svou atmo­sfé­rou, ztvár­ně­ním a téma­tem tro­chu odka­zu­je k vaše­mu fil­mu Musíme si pomá­hat, zau­ja­lo nato­lik, že jste se jej roz­ho­dl nato­čit?

Ten pří­běh znám zhru­ba z té doby, pro­to­že začát­kem osm­de­sá­tých let mi ho Petr Jarchovský vyprá­věl jako svo­ji cel­kem nedáv­nou pří­ho­du… Je to zkrát­ka naše téma: strach, opor­tu­nis­mus, lid­ská důstoj­nost a podob­ně.

Od téma­tu part­ner­ských vzta­hů jste se ten­to­krát pře­su­nul k šir­ší­mu téma­tu síly a kva­li­ty lid­ské­ho cha­rak­te­ru. Myslíte si, že prá­vě to v sou­čas­nos­ti lidi zají­má?

Nás to zají­má! Kdyby nám to nepři­šlo mimo­řád­ně zají­ma­vé, tak se do toho nepouš­tí­me. On je to  půso­bi­vý film. Když ho pro­mí­tá­me náhod­né­mu pub­li­ku, půso­bí na něj veli­ce emo­tiv­ně, vra­cí se k němu i něko­lik dní. Není to pri­már­ně poli­tic­ký film, ale je tro­chu obtíž­né se tako­vé nálep­ce vyhnout. Říkáme mu „Pupendo s pří­bě­hem“.

Atmosféra fil­mu je rela­tiv­ně komor­ní. Byl to záměr?

Ano, chtě­li jsme, aby to bylo co nej­se­vře­něj­ší. Chtěli jsme, aby sty­li­za­ce byla co nej­při­ro­ze­něj­ší, nej­čist­ší.

Inspiroval jste se při zpra­co­vá­ní toho­to téma­tu něja­ký­mi kon­krét­ní­mi sním­ky?

Ne, ale když to něko­mu malin­ko při­po­me­ne Mezi zdmi nebo Dvanáct rozhně­va­ných mužů, tak bude­me pocho­pi­tel­ně rádi.

Jak moc byl důle­ži­tý cas­ting dět­ských her­ců, jak se vám poda­ři­lo najít tak výraz­né a při­tom auten­tic­ké před­sta­vi­te­le dět­ských rolí?

To je u tako­vé­ho pří­bě­hu samo­zřej­mě klí­čo­vá věc, hlav­ně pro jeho emo­ci­o­nál­ní úči­nek. Můj dík pat­ří hlav­ně Ingrid Hodálové, kte­rá děla­la cas­ting a her­ce – včet­ně dětí – mi dopo­ru­či­la.

Jak jste vlast­ně našel a hle­dal před­sta­vi­tel­ku uči­tel­ky?

Kameraman Martin Žiaran měl jas­no dáv­no před­tím, než jsme Zuzanu Mauréry obsa­di­li. Byla to správ­ná intu­i­ce.

Je náho­da, že herec, kte­rý hra­je Káju, je vnuk Mariána Labudy, nebo jste na něj dosta­li něja­ký tip?

Radim Labuda je jako dět­ský herec prý už doce­la zná­mý. Není to jeho prv­ní role. Jeho děde­ček je legen­da, tatí­nek je výraz­nou osob­nos­tí dneš­ní Astorky. S obě­ma jsem se sice potkal, obdi­vu­ji je jako her­ce, ale pra­cov­ně jsme se potka­li jen s Radimem.

 Máte vy osob­ně zku­še­nost s obdob­ným jed­ná­ním typu mani­pu­la­ce nebo zastra­šo­vá­ní? Čerpal jste při této prá­ci z něja­ké­ho vlast­ní­ho pro­žit­ku?

Nejen za komu­nis­tů, ale podob­ná morál­ní dile­ma­ta, mani­pu­la­ce, pochyb­nos­ti, řeší­me kaž­dý dnes a den­ně. Na to téma vznik­lo něko­lik čes­ko­slo­ven­ských fil­mů, tře­ba Obchod na kor­ze, Kachyňovy nebo Svobodovy fil­my z osm­de­sá­tých let. Najbrtův Protektor a dal­ší…

Konzultovali jste něja­ká téma­ta, jako je tře­ba šika­na uči­te­lů vůči žákům, i s něja­ký­mi psy­cho­lo­gy apod.? Co je ústřed­ním téma­tem Učitelky?
Tématem Učitelky není šika­na uči­te­le smě­rem k žákům! Dnes jsou aktu­ál­ní dokon­ce opač­né pří­pa­dy. Tématem je strach jako zkouš­ka cha­rak­te­ru. A jako nebyl téma­tem Musíme si pomá­hat holo­caust nebo nacis­mus, tak tady nehra­je­me o komu­nis­mu a šika­ně žáků uči­te­li.

Myslíte si, že se podob­né pří­běhy na ško­lách dějí i dnes, kdy uči­te­lé para­dox­ně spí­še ztrá­ce­jí při­ro­ze­ný respekt a čas­to se stá­va­jí obě­tí šika­ny ze stra­ny dětí, či dokon­ce rodi­čů?

Ano, všech­no se opa­ku­je, vra­cí. Každý dospě­lý, a vět­ši­na dětí, zažil situ­a­ci, kdy cítil, že to, co je zrov­na momen­tál­ně výhod­né, je záro­veň nespráv­né. A nao­pak, že zacho­vat se pod­le svě­do­mí ane­bo jen dob­ré­ho vycho­vá­ní může být nebez­peč­né ane­bo jen kraj­ně nevý­hod­né.

 Příběh je vel­mi nad­ča­so­vý, pro­to­že se dá v dneš­ní době apli­ko­vat na řadu nej­růz­něj­ších pro­stře­dí. Přijde vám osob­ně spo­leč­nost zko­rum­po­va­tel­ná více než napří­klad za soci­a­lis­mu?

Lidská pova­ha se nemě­ní. Tehdy to bylo mož­ná fatál­něj­ší. O to je tako­vý pří­běh aktu­ál­něj­ší, že dneska řadu podob­ných situ­a­cí zaží­vá­me skry­tě­ji.

Do fil­mu jste obsa­dil na plát­ně poměr­ně neo­kou­ka­né tvá­ře, což se dá vní­mat jako záměr­né zpes­t­ře­ní. Byl to záměr?

Bylo to tím, že jsme se roz­hod­li točit na Slovensku. Pro mě to samo­zřej­mě zna­me­na­lo osvě­že­ní v tom, že za těmi pro­ta­go­nis­ty nemám žád­né jejich jiné role, spo­le­čen­ské role apod. Akorát s Csongorem Kassaiem jsem točil Musíme si pomá­hat, to byl ješ­tě na ško­le. Na začát­ku natá­če­ní jsme si říka­li, že by neby­lo špat­né, kdy­by se nám to poved­lo jako posled­ně…:-)

Čím je pod­le vás ten­to film ve vaší tvor­bě spe­ci­fic­ký?
Že je ve slo­ven­šti­ně!…

Autor:
Ucitelka0

Učitelka - Synopse/O filmu

Synopse

Zdánlivě empa­tic­ká a las­ka­vě vyhlí­že­jí­cí uči­tel­ka mani­pu­lu­je pro­střed­nic­tvím svých žáků jejich rodi­či za úče­lem osob­ní­ho obo­ha­ce­ní, ať už v podo­bě mate­ri­ál­ních výhod, či dokon­ce vidi­ny milost­né­ho pomě­ru. Nejen z oba­vy o pro­spěch svých milo­va­ných dětí vět­ši­na rodi­čů tříd­ní uči­tel­ce základ­ní ško­ly pod­lé­há a posky­tu­je jí nej­růz­něj­ší služ­by, dár­ky a jiné pozor­nos­ti. Najdou se však tři rodi­ny, kte­ré se roz­hod­nou uči­tel­ce vze­přít a stá­va­jí­cí situ­a­ci se spo­leč­ně s ředi­tel­kou ško­ly poku­sí zvrá­tit na kon­spi­ra­tiv­ní tříd­ní schůz­ce. Děj str­hu­jí­cí­ho a vel­mi aktu­ál­ní­ho sním­ku o síle lid­ské­ho cha­rak­te­ru inspi­ro­va­né­ho sku­teč­nou udá­los­tí se sice ode­hrá­vá na začát­ku 80. let, ale jde o pří­běh uni­ver­zál­ní, kte­rý by se mohl ode­hrát kde­ko­liv a v jaké­ko­li době, neboť zko­rum­po­va­nost, stej­ně jako malost a vypo­čí­ta­vost vlád­nou svě­tem bez ustá­ní.

Autorská dvo­ji­ce sce­náris­ta Petr Jarchovský a reži­sér Jan Hřebejk se popr­vé spo­ji­la s mla­dou pro­du­cent­skou spo­leč­nos­tí Offside Men (Ondřej Zima a Jan Prušinovský), kte­rá má na kon­tě seri­ál Čtvrtá hvězda a film Kobry a užov­ky. Přestože byl sní­mek původ­ně zamýš­len jako ryze čes­ký pro­jekt, vzni­kl nako­nec jako slovensko-česká kopro­duk­ce s hlav­ním pro­du­cen­tem spo­leč­nos­tí PubRes (Zuzana Mistríková a Ľubica Orechovská). Tvůrcům se tak poda­ři­lo obsa­dit na fil­mo­vém plát­ně neo­kou­ka­né, ale vyni­ka­jí­cí her­ce (Zuzana Mauréry, Csongor Kassai, Peter Bebjak, Martin Havelka, Ondřej Malý a dal­ší) a sní­mek nako­nec nato­či­li ve slo­ven­ské met­ro­po­li.

O fil­mu

 „Každý dospě­lý, a vět­ši­na dětí, zažil situ­a­ci, kdy cítil, že to, co je zrov­na momen­tál­ně výhod­né, je záro­veň nespráv­né. A nao­pak, že zacho­vat se pod­le svě­do­mí ane­bo jen dob­ré­ho vycho­vá­ní může být nebez­peč­né ane­bo jen kraj­ně nevý­hod­né. Proto tomu­to pří­bě­hu může poro­zu­mět kaž­dý,“ říká reži­sér Jan Hřebejk.

Příběh z pera Petra Jarchovského odka­zu­je svou atmo­sfé­rou, ztvár­ně­ním a téma­tem k fil­mu Musíme si pomá­hat. „A jako nebyl téma­tem Musíme si pomá­hat holo­caust nebo nacis­mus, tak tady nehra­je­me o komu­nis­mu a šika­ně. Naše téma je zkrát­ka strach, opor­tu­nis­mus, lid­ská důstoj­nost a podob­ně,“ dodá­vá Hřebejk. Tvůrcům se poda­ři­lo do Učitelky obsa­dit na fil­mo­vém plát­ně neo­kou­ka­né, ale vyni­ka­jí­cí her­ce v čele se Zuzanou Mauréry. Casting zna­me­nal pro Jana Hřebejka osvě­že­ní včet­ně dět­ských rolí, z dospě­lých her­ců v minu­los­ti točil jen s Csongorem Kassaiem. Ve fil­mu dále hra­jí Peter Bebjak, Zuzana Konečná, Martin Havelka, Ondřej Malý a v jed­né z hlav­ních dět­ských rolí vnuk Mariána Labudy Richard.

Zápas s uči­tel­kou, kte­rá zne­u­ží­vá své posta­ve­ní, odrá­ží jak dobou pod­mí­ně­ná, tak nad­ča­so­vá morál­ní dile­ma­ta. Reálná rodin­ná his­tor­ka pře­tr­va­la svo­jí inten­zi­tou v rodin­né myto­lo­gii. Celá ta léta byla při nej­růz­něj­ších pří­le­ži­tos­tech zno­vu a zno­vu při­po­mí­ná­na a pře­vy­prá­vě­na. Události, kte­ré se ode­hrá­ly na jed­né kon­spi­ra­tiv­ní rodi­čov­ské schůz­ce, mě inspi­ro­va­ly k vari­a­ci na žánr soud­ní­ho dra­ma­tu,“ říká sce­náris­ta Petr Jarchovský. Tvůrci jen hlav­ní posta­vu uči­tel­ky vyba­vi­li kvů­li pře­svěd­či­vos­ti a nad­ča­so­vos­ti vět­ší rafi­no­va­nos­tí, inte­li­gen­cí a sex-appealem. „Na scé­ná­ři a mé posta­vě se mi líbi­lo, že neby­lo jed­no­znač­né, jest­li jde o kome­dii, nebo dra­ma. Snažila jsem se paní uči­tel­ku Drazděchovou v této polo­ze udr­žet a neby­lo to až tak nároč­né, pro­to­že to bylo výbor­ně napsa­né,“ vzpo­mí­ná na natá­če­ní před­sta­vi­tel­ka hlav­ní role Zuzana Mauréry. Filmaři nato­či­li Učitelku nako­nec ve slo­ven­ské met­ro­po­li a pod­le tvůr­ců při­nes­la ener­gie, s jakou ve slovensko-českém štá­bu sní­mek vzni­kal, důle­ži­té a občer­stvu­jí­cí impul­zy.

„Když mě pro­du­cent fil­mu a jeho auto­ři oslo­vi­li, jest­li bych s nimi do Učitelky šla, nevá­ha­la jsem ani na oka­mžik. Učitelka je totiž ten druh fil­mu, ze kte­ré­ho člo­vě­ka mra­zí. Je úpl­ně jed­no, ve kte­ré době se děj fil­mu ode­hrá­vá, pro­to­že jeho pří­běh je „bohu­žel“ nad­ča­so­vý. Ohýbání hřbe­tů pro malý pro­spěch či výho­du je něco, co kolem sebe může­me vidět dnes a den­ně. Tak  dou­fám, že tře­ba  po zhléd­nu­tí Učitelky bude­me všich­ni sta­teč­něj­ší,“ dodá­vá Kateřina Ondřejková z České tele­vi­ze.…

Autor: