Měsíční archiv Červen 2016

maxresdefault0

Novinka mezi seriály: Braindead

Laurel je novou zaměst­nan­ky­ní v Kapitolu Washington - kde pra­cu­je taky její bra­tr Luke, kte­rý je sená­to­rem. Vše se točí kolem poli­ti­ky a sou­čas­ný stav země není zrov­na ide­ál­ní. Vláda tedy nefun­gu­je, toho si už Laurel moh­la všim­nout, a potom jsou tu zvlášt­nos­ti, kte­rých si kaž­dý den vší­má - to se ti lidi tak div­ně díva­jí na ni? A proč se někte­ří kon­gre­sma­ni a její kole­go­vé cho­va­jí tak div­ně?

A letos tu tedy máme nový seri­ál z poli­tic­ké­ho pro­stře­dí, toho ame­ric­ké­ho. Přiznávám, že v poli­ti­ce se moc nevy­znám, natož v té ame­ric­ké, ale i prá­vě pro­to jsem byla zvě­da­vá na to, jak mě doká­že prá­vě tako­vý­to seri­ál zaujmout. Nenechte se mýlit, tady nejde jenom o seri­óz­ní poli­ti­ku - ale o tom až za chví­li. To, že se v poli­ti­ce nevy­znám, urči­tě má vliv na moje hod­no­ce­ní - pro­to­že mi trva­lo o dost déle se do seri­á­lu dostat a vůbec se v něm zori­en­to­vat, pro­to­že pře­ce­jen se tam řeší poli­tic­ké pro­blémy apod. Kolikrát ješ­tě budu muset pou­žít slo­vo poli­ti­ka? Tak snad už napo­sled, pro­to­že mimo ní, se v pilot­ním díle Braindead děly i dal­ší zají­ma­vé věci. Zdá se, že někte­ří lidé mají tro­chu „tupěj­ší“ pohled než ostat­ní - z toho ply­ne i samot­ný název seri­á­lu. Tak tro­chu „bez­moz­ci“.

Nejsem si jis­tá, kam samot­ní tvůr­ci žánro­vě tenhle kou­sek řadí, ale urči­tě se jed­ná o dra­ma a teď, s jaký­mi prv­ky... Já bych řek­la kome­die, ale tady se jed­ná o hod­ně spe­ci­fic­ký druh humo­ru, blíz­ký sar­kas­mu. A mož­ná bych řek­la ješ­tě s prv­ky horo­ru - urči­tě tu byly scé­ny, kdy jsem jen čeka­la na to až se lek­nu, ale na dru­hou stra­nu, já se bojím u hod­ně seri­á­lů a fil­mů, tak­že mož­ná jen slab­ší pova­hy by pilot­ní díl pova­žo­va­ly za, byť jen tro­chu, stra­ši­del­ný.

Mě jako divač­ku hod­ně odra­zu­je ta poli­ti­ka, pros­tě nevy­hle­dá­vám seri­á­ly z toho­to pro­stře­dí. Ale hlav­ní posta­vy i obsa­ze­ní mi bylo vel­mi pří­jem­né a líbi­ly se mi prv­ky mys­te­ria či fan­ta­sy, kte­ré se tro­chu v seri­á­lu obje­vi­ly. O tom jsem se úpl­ně zapo­mně­la zmí­nit, s tím sou­vi­sí to vygu­mo­vá­vá­ní moz­ků, za tímhle asi nejsou oby­čej­ní lidi, ale kvů­li spo­i­le­rům tu k tomu stej­ně nemůžu víc napsat - navíc ani já toho z pilo­tu moc nevím. Každopádně tenhle prvek se mi dost líbil. A ten humor na mě půso­bí taky fajn.

Kupodivu nena­stal žád­ný oka­mžik, kdy bych si řek­la, že se u sle­do­vá­ní Braindead nudím, ale ani mě to nijak nevy­trh­lo. Jsou tu sice věci, kte­ré by mě zají­ma­ly, jak se budou vyví­jet, ale nechce se mi kvů­li tomu sle­do­vat celý seri­ál. Nemyslím si, že je to špat­ný seri­ál, nebo zatím to tak nevy­pa­dá, ale mě jako divač­ku dosta­teč­ně neo­slo­vil. Přesto si mys­lím, že si své divá­ky a fanouš­ky najde.

Hodnocení: 70%…

Autor:
Beleg0

Paullina Simonsová: Bellagrand

Bellagrand je pří­bě­hem váš­ni­vé ital­ky Giny, kte­rá imi­gru­je do Ameriky a zde se potká s Harrym, kte­rý pochá­zí z vyš­ší vrst­vy a chce změ­nit svět. A tak sle­du­je­me, jak se na počát­ku dva­cá­té­ho sto­le­tí tato dvo­ji­ce potý­ká s lás­kou, emo­ce­mi, zra­dou, bohat­stvím, chu­do­bou. Touto kni­hou začí­ná pří­běh vojá­ka Alexandra, kte­rý je synem Giny a Harryho. Bellangrand před­chá­zí tri­lo­gii Měděný jez­dec od autor­ky Paulliny Simonsové.

Měděného jezd­ce jsem čet­la a pat­ří k mým srd­cov­kám, oprav­du mě nadchl – pře­de­vším zají­ma­vé téma dru­hé svě­to­vé vál­ky. Knihu tak pyš­ně řadím mezi mé nej­ob­lí­be­něj­ší. Není divu, že jsem se těši­la na Bellagrand, kte­rý odha­lu­je osud a tajem­ství Alexandrových rodi­čů.

Bohužel, čeka­lo mě vel­ké zkla­má­ní. První polo­vi­na kni­hy byla nud­ná, neza­jí­ma­vá, straš­ně se vlek­la, do čte­ní jsem se muse­la nutit. Potom jsem se ale dosta­la k čás­ti, kte­rá mě nesmír­ně bavi­la, čte­ní jsem si vychut­ná­va­la, text byl vtip­ný, děj dával koneč­ně něja­ký smy­sl, a tak mi čet­ba koneč­ně zača­la utí­kat. Ale toto nad­še­ní bohu­žel zchla­dil dal­ší pří­sun nud­ných pasá­ží, kte­ré jsem měla nutká­ní pře­ska­ko­vat.

Paullina Simonsová má dar, a to umě­ní skvě­le vyprá­vět a popi­so­vat obdo­bí dva­cá­té­ho sto­le­tí. Jak lidé žili, jak se hos­po­da­ři­lo v Itálii a jak se bohat­lo v Americe. Stávky, demon­stra­ce, pro­tes­ty, refor­my… toto byl smy­sl Harryho živo­ta. Bohužel Simonsová věno­va­la val­nou část kni­hy prá­vě jemu, jeho poci­tům a pohle­du na svět. Harryho jsem nemě­la ráda, byl to tako­vý pod­vod­ník a nega­tiv­ní člo­věk, kte­rý jen vyu­ží­val lidi a pří­le­ži­tos­ti. To doká­za­la autor­ka úžas­ně vylí­čit. Ale nemu­se­lo to být tak zdlou­ha­vé, kdy­by kni­ha byla klid­ně o sto stran ten­čí, bylo by to jedi­ně dob­ře.

Líbil se mi ven­kov­ský i měst­ský život, se kte­rým mě Simonsová pro­střed­nic­tvím Giny a jejích přá­tel sezná­mi­la. Dozvěděla jsem se mno­ho uži­teč­ných infor­ma­cí o této neleh­ké době, nejis­té situ­a­ci v Americe, nespra­ved­li­vém posta­ve­ní žen… To bylo zají­ma­vé a pouč­né.

Ale na dru­hou stra­nu mě neba­vi­lo číst o Harrym, o tom, jak kde­ko­ho pod­ve­dl, lhal, pře­kru­co­val věci, sta­ral se jen o sebe. Někdy se autor­ka až pří­liš „pitva­la“ v někte­rých situ­a­cích, až z nich udě­la­la vel­mi nezá­živ­né.

Celkově kni­hu hod­no­tím prů­měr­ně – roz­hod­ně se nečet­la lehce, mno­ho pasá­ží pro mě bylo nud­ných a zby­teč­ných. Ale dozvě­dě­la jsem se pří­běh Alexandrových rodi­čů, za což jsem jedi­ně ráda a mohu si tak dopl­nit své zna­los­ti k Měděnému jezd­ci. Pokud jste si oblí­bi­li Měděného jezd­ce, nebo máte rádi pří­běhy z 20. sto­le­tí a neva­dí vám někdy až moc nezá­živ­ných situ­a­cí, Bellagrand je tou pra­vou kni­hou pro vás.

Knihu si kou­pí­te na Dobre-knihy.cz.…

Autor:
orange-is-the-new-black-season30

Orange Is The New Black - Rána do prsu (S01E02)

Jsem zpát­ky v žen­ské base a tak nesu nové info. V dru­hém díle už není tře­ba se zdr­žo­vat základ­ní­mi infor­ma­ce­mi, pojď­me tedy pří­mo k věci. V tom­to díle vám totiž nej­spíš docvak­ne, že se vše neto­čí jen kolem Chapmanové, ale i dal­ší (ved­lej­ší) posta­vy jsou nemé­ně důle­ži­té.

RedTento díl se tedy točí kolem Red – vlast­ním jmé­nem Galina Reznikov. Jak již jmé­no (a mož­ná i vzhled) napo­ví­dá, Red je půvo­dem z Ruska. Šéfuje míst­ní kuchy­ni, což jí vyná­ší urči­tá pri­vi­le­gia. Už jen to, že roz­ho­du­je o tom, kdo jíd­lo dosta­ne a kdo ne, jí sta­ví do vyso­ké pozi­ce. Však si vzpo­meň­te na chu­din­ku Piper, kte­rá si to s ní v minu­lém díle roz­há­ze­la a teď trpí hla­dem. Když už jsem zmí­ni­la její původ, urči­tě vás napad­ne, že by moh­la sedět kvů­li pletkám s rus­kou mafií. No, co si bude­me poví­dat, máte prav­du, avšak je to tro­chu slo­ži­těj­ší, než to vypa­dá a nechci tu toho zas tolik pro­zra­zo­vat.

Možná jste si moh­li všim­nout, že věz­ni­ce je tak tro­chu roz­dě­le­ná. Základní děle­ní pro­ve­de­me tak­to: čer­né, bílé a hispán­ky. Každá tako­vá sku­pi­na má něja­kou auto­ri­tu ve svém čele a pro běloš­ky je to prá­vě Red. Někomu mohou při­jít její způ­so­by vště­po­vá­ní pra­vi­del a zásad poně­kud kru­té, na dru­hou stra­nu, pokud se nad tím zamys­lí­te, tak zjis­tí­te, že jsou doce­la drs­né, ale na pomě­ry věz­ni­ce doce­la spra­ved­li­vé. Red se svo­je svě­řen­ky­ně sna­ží udr­žet čis­té. Kdo si začne s dro­ga­mi, může na její pomoc a ochra­nu zapo­me­nout.

211359634Tenhle díl jed­no­du­še uka­zu­je, jak vel­kou moc Red má, jak je respek­to­va­ná, a že se prak­tic­ky vše točí kolem ní. Chapmanová pak brzy pocho­pí, že Red se nad ní jen tak nesmi­lu­je a je tře­ba s její nedob­ro­vol­nou hla­dov­kou něco dělat. Rozhodne se tedy, že si nasy­pe popel na hla­vu a půjde se Red omlu­vit. Avšak moh­la být dost chyt­rá na to, aby vědě­la, že v žen­ské base to takhle necho­dí. Zadarmo ani kuře nehra­be, a tak Piper zjis­tí, že tudy ces­ta neve­de. Nemusíte se bát, Chapmanová není jen hloupouč­ká blon­dýn­ka, tak­že na řeše­ní toho­to pro­blé­mu nemu­sí­me dlou­ho čekat.

 …

Autor:
ROLAND EMMERICH0

ROLAND EMMERICH

ROLAND EMMERICH (režie, scé­nář, pro­duk­ce) je jed­ním z nej­ta­len­to­va­něj­ších a nej­vy­hle­dá­va­něj­ších reži­sé­rů na svě­tě. Emmerich je absol­ven­tem mni­chov­ské tele­viz­ní a fil­mo­vé uni­ver­zi­ty. Jeho stu­dent­ský film The Noah’s Ark Principle zaha­jo­val ber­lín­ský fil­mo­vý fes­ti­val v roce 1984.

Emmerichovým posled­ním pro­jek­tem byl sní­mek Stonewall, dra­ma o neo­po­ko­jích v New Yorku v roce 1969. Snímek byl nato­čen v Montrealu a hlav­ní role ztvár­ni­li Jeremy Irvine a Jonathan Rhys Meyers. Film byl inspi­ro­va­ný sku­teč­ný­mi udá­lost­mi a vyprá­ví o potyč­kách mezi gayi a poli­cií v New Yorku léta roku 1969, kte­ré ved­ly k dis­ku­zi o prá­vech homose­xu­á­lů.

V sou­čas­nos­ti Emmerich spo­lu se svým dlou­ho­le­tým spo­lu­pra­cov­ní­kem Deanem Devlinem vyví­jí dal­ší díl Hvězdné brá­ny, jejich fil­mo­vé­ho hitu z roku 1994. Na pro­jek­tu budou spo­lu­pra­co­vat s MGM a Warner Bros. a plá­nu­jí ten­to pro­jekt jako tri­lo­gii.

V létě roku 2013 při­šel do kin akč­ní film Útok na Bílý dům v hlav­ní roli s Channingem Tatumem, Jamie Foxxem a Maggie Gyllenhaalovou. Příběh násle­du­je poli­cis­tu, kte­rý má za úkol zachrá­nit život pre­zi­den­ta USA poté, co se polo­vo­jen­ská sku­pi­na zmoc­ní Bílého domu. Emmerich film reží­ro­val a pro­du­ko­val. James Vanderbilt k němu napsal scé­nář. V roce 2011 Emmerich reží­ro­val kon­tro­verz­ní sní­mek Anonymous, kte­rý se zabý­val teo­rií, že Shakespearovy hry napsal Edward de Vere, 17. hra­bě z Oxfordu. Filmových rolí se cho­pi­la Vanessa Redgraveová, Rhys Ifans a Joely Richardsonová.

Na kon­ci roku 2009 byl v kinech uve­den hit 2012, epic­ké dob­ro­druž­ství o glo­bál­ní kata­stro­fě, kte­rá způ­so­bí konec svě­ta. V tom­to trhá­ku si zahrál John Cusack, Chiwetel Ejiofor a Thandie Newton. Emmerich reží­ro­val a napsal scé­nář.

Emmerich také reží­ro­val, napsal a pro­du­ko­val 10,000 př. n. l. a Den poté. První jme­no­va­ný film byl uve­den do kin v roce 2008. Jedná se o fan­tas­tic­ký pří­běh o hrdi­no­vi, kte­rý poko­ří zlou říši, aby zachrá­nil svou lás­ku.

Den poté šel do kin v roce 2004. V hlav­ní roli se obje­vil Dennis Quaid a Jake Gyllenhaal, pří­běh násle­du­je kli­ma­to­lo­ga, kte­rý se sna­ží při­jít na způ­sob, jak zachrá­nit svět před glo­bál­ním otep­lo­vá­ním.

V roce 2000 Emmerich reží­ro­val Patriota, jehož pří­běh se ode­hrá­vá během ame­ric­ké vál­ky za nezá­vis­lost. Ve fil­mu hrál Mel Gibson, Heath Ledger a Joely Richardsonová. V roce 1994 Emmerich reží­ro­val kul­tov­ní hit Univerzální voják a po něm násle­do­va­la Hvězdná brá­na. Pak při­šly dva z nej­po­pu­lár­něj­ších akč­ních fil­mů všech dob: V roce 1996 Den nezá­vis­los­ti. Snímek vydě­lal přes 800 mili­o­nů dola­rů po celém svě­tě. Tento trhák zajis­til Emmerichovi pozi­ci jed­no­ho z nej­lep­ších reži­sé­rů v Hollywoodu. Nedlouho poté Emmerich reží­ro­val dal­ší holly­wo­od­ský trhák, Godzilla, při jeho výro­bě se zno­vu spo­jil se sce­náris­tou Deanem Devlinem. Ve fil­mu hrál Matthew Broderick, Jean Reno a Hank Azaria.

Kromě své prá­ce ve fil­mu a v tele­vi­zi, Emmerich vel­kou měrou při­spí­vá do mno­ha cha­ri­ta­tiv­ních orga­ni­za­cí, včet­ně kam­bodžské­ho Dětského fon­du a do Gay a lesbic­ké cen­t­ra v Los Angeles.…

Autor:
Den0

Den nezávislosti: Nový útok - “JE TO VĚTŠÍ NEŽ MINULE”

            Těchto pět slov, kte­rá pro­ne­se David Levinson, když udě­lá rych­lé srov­ná­ní inva­ze vetřel­ců z roku 1996 a 2016, do znač­né míry shr­nu­je i vizu­ál­ní roz­sah Dne nezá­vis­los­ti: Nového úto­ku.

             Zde je dal­ších pět slov, kte­rá pod­po­ří toto srov­ná­ní: “Dubaj se zří­tí na Paříž.”

Oscarem oce­ně­ný super­vi­zor vizu­ál­ních efek­tů, Volker Engel, se smí­chem kon­sta­tu­je: “To se může stát jen ve fil­mu Rolanda Emmericha!”

Emmerich pokor­ně při­pi­su­je záslu­hy pokro­ko­vým počí­ta­čo­vým tech­no­lo­giím, kte­ré mu pomoh­ly vel­ko­le­pé scé­ny při­vézt do doko­na­los­ti. Producent Devlin dodá­vá: “Krása prv­ní­ho sním­ku spo­čí­vá v tom, že Roland skom­bi­no­val sta­ro­mód­ní vizu­ál­ní efek­ty s digi­tál­ní­mi. V sou­čas­né době je jedi­ným ome­ze­ním vaše před­sta­vi­vost a Roland má neu­vě­ři­tel­nou vizu­ál­ní před­sta­vi­vost.”

Dalším klí­čo­vým hrá­čem, kte­rý do fil­mu vne­sl epic­ký roz­měr, byl fil­mo­vý výtvar­ník Barry Chusid, kte­rý pra­co­val s Emmerichem již na sním­ku Den poté a 2012. “Roland je jed­ním z nej­smě­lej­ších reži­sé­rů, s jaký­mi jsem kdy pra­co­val,” říká Chusid. “Umožní vám zaris­ko­vat, zku­sit nemož­né a může se stát, že skon­čí­te nad úte­sem, ale nej­čas­tě­ji se vydá­te na úžas­nou ces­tu, o jaké se vám ani nesni­lo.”

Pod Emmerichovým vede­ním a s reži­sé­ro­vou vizí Chusid vypra­co­val návrhy pro Den nezá­vis­los­ti: Nový útok jako k samo­stat­né­mu fil­mu, ne jako k pokra­čo­vá­ní. “Roland má rád sci-fi, stej­ně jako já a jed­na z nej­lep­ších věcí na prá­ci s ním je, že posou­vá hra­ni­ce kaž­dé­ho zábě­ru,” pozna­me­ná­vá Chusid. “Rozsah toho­to fil­mu je tak obrov­ský, že se nedá změ­řit. Když se poku­sí­te věci kvan­ti­fi­ko­vat, nara­zí­te na pře­káž­ku, jak je pře­svěd­či­vě umís­tit do svě­ta, kte­rý má pro­blémy se svět­lem, tmou a gra­vi­ta­cí.”

Chusid pozna­me­ná­vá, že si dal hod­ně zále­žet na lisko-mimozemském hyb­rid­ním aspek­tu návrhů. “Hned na začát­ku nás napa­da­lo, že by lidé moh­li vyu­žít tech­no­lo­gie sestře­le­ných vesmír­ných lodí vetřel­ců,” vysvět­lu­je. “Něco málo z toho lidé mohou pocho­pit a vyu­žít ku své­mu pro­spě­chu během nad­chá­ze­jí­cí mimo­zem­ské inva­ze. Ať už lidé vyrá­bí tryskáč nebo děla a puš­ky, mohou při tom pou­žít tech­no­lo­gii vetřel­ců a je to jako koře­ní ... pros­tě to všech­no udě­lá lép­ším.”

Využití tech­no­lo­gie mimo­zemš­ťa­nů lid­mi je jed­ním ze zásad­ních témat fil­mu. “Snažili jsme se pra­co­vat s myš­len­kou, že všech­ny náro­dy svě­ta jsou sjed­no­ce­ny v boji se spo­leč­ným nepří­te­lem,” dodá­vá Chusid. “Už na nás jed­nou zaú­to­či­li a udě­la­jí to zno­vu. V našem pří­bě­hu nee­xis­tu­jí roz­dí­ly mezi civi­lis­ty a armá­dou, ani mezi jed­not­li­vý­mi země­mi. Uděláme coko­liv, co je v našich silách, abychom uspě­li v boji s mimo­zemš­ťa­ny.”…

Autor:
Bud0

Bud Spencer

Bud Spencer, rod­ným jmé­nem Carlo Pedersoli, (* 31. říj­na 1929, Neapol – 27. červ­na 2016, Řím) byl ital­ský herec, pla­vec, hráč vod­ní­ho póla a pod­ni­ka­tel.…

Autor:
HRa10b0

Hra o trůny - The Winds of Winter (S06E10) - 100 %

Tak dneska šel oprav­du posled­ní díl sezó­ny. Šestá sezó­na je vrchol a posled­ní díl je vrchol šes­té sezó­ny.  Od minu­lé­ho týd­ne při­šlo to, co jsme snad ani neo­če­ká­va­li. Poslední díly nebý­va­jí nej­lep­ší, u Hry o trů­ny býva­jí nej­lep­ší před­po­sled­ní díly.

Tentokrát se posled­ní díl oprav­du vyda­řil. Vše, to co jsme od posled­ní­ho dílu oče­ká­va­li, se sta­lo. Ale sta­lo se o hod­ně více, než by fanou­šek od kni­hy a od seri­á­lu čekal. Budu se sna­žit abych neřekl žád­né spo­i­le­ry, za co by mi moh­li fanouš­ci seri­á­lu nadá­vat, ale to co se poda­ři­lo v 60. dílu nato­čit, tak na to ani nemám slov.

Nejedná se o žád­né sou­bo­je, žád­né sexy scé­ny, ale o zavr­še­ní všech pří­bě­hů, kte­ré se během šes­ti sezón ode­hrá­ly. Tvůrcům se poda­ři­lo vyře­šit vel­mi jed­no­du­še pro­blémy s Vrabčáky a pro­blémy s mat­kou krá­le. Vyřešili i pro­blém na Severu, kdy bylo bez­vlá­dí a bitva Bastardů z před­cho­zím díle změ­ni­la posta­ve­ní všech rodů.

Arya tím, že se se doká­za­la pat­řič­ně nau­čit umě­ní mužů bez tvá­ře, už může postup­ně likvi­do­vat z poza­dí všech­ny lidi, kte­ré můžou za její utr­pe­ní. Královna Daenerys, pomo­cí rodu Greyjoyů , doká­za­la všech­no, co si přá­la, a tak posled­ní záběr šes­té sezó­ny je na lodě, kte­ré míří do Králova pří­sta­viš­tě.

Hra10a

S mno­ha posta­va­mi se už nese­tká­me, úmr­tí se počí­tá na stov­ky,  a tak bude nut­né najmout nové her­ce pro nové posta­vy, kte­ré nám dopl­ní mrt­vé v dal­ších sezó­nách. Návraty postav v této sezó­ně něco urči­tě nazna­či­li, že se v sed­mé sezó­ně podí­vá­me i na osu­dy tře­ba Brana, ze kte­ré­ho se sta­la nová Tříoká vrá­na. Vrátil se i Ohař, kte­rý se při­po­jil k Bratrstvu bez pra­por­ců.

Posledním díl řekl, že už jsou kost­ky vrže­ny. Celých 59 dílů to byl úvod pro to, aby se posta­vy, kte­ré zaži­li mno­ho utr­pe­ní, posta­vi­li za své sny a přá­ní. Nad tím, co bude v dal­ších sezó­nách žád­ní fanouš­ci ani nepře­mýš­lí. Má při­jít zima a s ní armá­da nemrtvých v čele s Nočním krá­lem. Bude to vel­ké. Postupně se ode­hra­je mno­ho bitev, ve kte­rých se bude bojo­vat o krá­lov­ství, o koru­nu a samo­zřej­mě o to, aby to co při­chá­zí ze Severu za zdí, bylo pora­že­no.

 …

Autor:
Den0

Den nezávislosti: Nový útok - NOVÁ GENERACE SE PŘIDÁ K NAVRACEJÍCÍM SE HRDINŮM

DEN NEZÁVISLOSTI: NOVÝ ÚTOK roz­ši­řu­je myto­lo­gii Dne nezá­vis­los­ti tím, že dává dohro­ma­dy původ­ní herec­ké obsa­ze­ní s novým.

Pro reži­sé­ra Rolanda Emmericha před­sta­vo­va­li tito her­ci tým snů. “Je vzru­šu­jí­cí vidět pře­dá­vá­ní herec­ké šta­fe­ty jed­nou gene­ra­cí dru­hé,” pozna­me­ná­vá. “Máme tu hrdi­ny vete­rá­ny z prv­ní­ho fil­mu, kte­ří uvol­ňu­jí mís­to nové­mu týmu. Setkání s původ­ním obsa­ze­ním je jako tříd­ní sraz po dva­ce­ti letech.”

Dean Devlin dodá­vá: “Být zno­vu na pla­ce s těmi­to her­ci a vidět, že nejsou stej­ně dob­ří jako teh­dy, ale že jsou ješ­tě lep­ší – to je nesmír­ně uspo­ko­ju­jí­cí. Když píše­te scé­nář, pře­mýš­lí­te o tom, ‘Co bude za 20 let?’  Pak se naši navrá­til­ci pus­tí zno­vu do prá­ce a vše se roz­zá­ří. A náš nový tým září stej­ně tak. Je to per­fekt­ní mix.”

Liam Hemsworth, kte­rý zob­ra­zil Jakea Morrisona, sto­jí v čele nováč­ků. Vychován jako siro­tek, Jake je odváž­ným bojo­vým pilo­tem hyb­rid­ních stí­ha­ček. Hemsworth při­zná­vá, že po nabíd­ce hrát ve Dni nezá­vis­los­ti: Novém úto­ku oka­mži­tě sko­čil. První díl je jed­ním z jeho nej­ob­lí­be­něj­ších fil­mů, i když mu bylo tepr­ve šest let, když šel sní­mek do kin. “Bojovat v tom­to fil­mu s inva­ziv­ní let­kou vetřel­ců pro mě byl spl­ně­ný sen,” říká herec.

Hemswortha obzvláš­tě těši­lo pozná­vá­ní pohnu­tek této posta­vy a stát v prv­ní linii nové­ho boje pro­ti mimo­zemš­ťa­nům. “Jakeovi rodi­če byli zabi­ti během vál­ky v roce 1996, tak­že v sobě cho­vá zášť.”

Tato nená­vist ovliv­ňu­je Jakeovo cho­vá­ní vůči auto­ri­tám. Hemsworth dodá­vá: “Jake doká­že být pří­mo­ča­rý, pro­to­že byl vždyc­ky out­si­de­rem, kte­rý musel o všech­no bojo­vat sám. Protože vyrůs­tal jako siro­tek, čas­to ho roz­či­lu­je pri­vi­le­go­va­nost ostat­ních lidí.”

Jakeova upřím­nost, stej­ně jako jeho nebo­jác­nost a pří­le­ži­tost­né pohr­dá­ní auto­ri­tou, ho opa­ko­va­ně při­vá­dí do nesná­zí. Přistřihnou mu kři­dél­ka. Je pře­řa­zen a má za úkol pilo­to­vat Moon Tug, což je více či méně jako ovlá­dat obří vyso­kozdviž­ný vozík nebo remor­kér. Jake má za úkol pře­vá­žet zbra­ně na měsíč­ní vojen­skou základ­nu. Tato odleh­lá sta­ni­ce je prv­ním cen­t­rem obra­ny v pří­pa­dě dal­ší­ho úto­ku mimo­zemš­ťa­nů. “Moon Tug je mno­hem poma­lej­ší než tryskáč, na jaký byl dopo­sud zvyk­lý. Jeho den se v pod­sta­tě sklá­dá z pře­mis­ťo­vá­ní těž­kých dílů z bodu A do bodu B na Měsíci,” říká Hemsworth. “Není to pro něj ta zají­ma­věj­ší prá­ce. Dobře si uvě­do­mu­je, že pat­ří do stí­hač­ky. A nako­nec ve stí­hač­ce skon­čí.” Blížící se inva­ze mimo­zemš­ťa­nů mu to umož­ní.

Invaze také změ­ní život Davidu Levinsonovi, opět v podá­ní Jeffa Goldbluma. V původ­ním sním­ku Den nezá­vis­los­ti to byl Levinson, kdo při­šel na to, jak zasta­vit mimo­zem­skou hroz­bu ve vel­ké vál­ce v roce 1996. Stal se stře­dem pozor­nos­ti a byl osla­vo­ván jako svě­to­vý hrdi­na. Po vál­ce Levinson strá­vil 20 let pří­pra­va­mi na dal­ší útok, o kte­rém věděl, že jed­nou stej­ně při­jde. Využil k tomu moder­ní tech­ni­ky vetřel­ců, kte­rá na Zemi zůsta­la po prv­ní inva­zi. Byl jme­no­ván prv­ním ředi­te­lem pro­gra­mu obra­ny zěmě a vesmí­ru (ESD).

 “David ví, že to není o tom, jest­li dojde k dal­ší inva­zi vetřel­ců, ale kdy k ní dojde,” říká Goldblum. “Ocitne se v pozi­ci s odpo­věd­nos­tí brá­nit vše na Zemi před dal­ším úto­kem, kte­rý bude nej­spíš masiv­něj­ší než ten v roce ’96. David se sna­ží při­jít s plá­nem, kte­rý by lid­stvu zajis­til vítěz­ství. Snaží se o to, aby i ostat­ní pocho­pi­li, co se s tou­to novou inva­zí mění. Přestože inva­ze způ­so­bí něko­lik hroz­ných dní, najde se tu pro­stor pro navá­zá­ní sil­ných mezi­lid­ských vazeb. Nové svět­lo je vrže­no na naše chá­pá­ní vesmí­ru, na naše mís­to v něm i na to, s kým ho máme sdí­let.”

Goldblum si uží­val dal­ší pří­le­ži­tos­ti pozná­vat nuan­ce této posta­vy. “David Levinson je slo­ži­tý muž. Je roman­tic­ký s neu­tu­cha­jí­cí lás­kou k pla­ne­tě a pro vše živé. Avšak nej­ví­ce ze vše­ho je to skrom­ný a zví­da­vý člo­věk.  Takže všech­ny tyto věci vstou­pí do hry, když se dozví neu­vě­ři­tel­nou infor­ma­ci o tom, kde se nachá­zí­me a kdo je tam ven­ku a co to pro nás zna­me­ná.”

Goldblum dále kon­sta­tu­je, že zatím­co vetřel­ci mají vyspě­lej­ší zbra­ně a vozi­dla než lidé, chy­bí jim základ­ní cha­rak­te­ris­tic­ké vlast­nos­ti. “Vetřelci jsou vyba­ve­ni vojen­sky a v někte­rých ohle­dech odrá­ží naši lid­skou hloupost. Jsou lhos­tej­ní vůči krá­sám pla­ne­ty a vyko­řisťu­jí její zdro­je. To před­sta­vu­je jejich zká­zu, stej­ně jako tu naši v reál­ném, nefil­mo­vém svě­tě.”

Zatímco David Levinson na sebe bere nové závaz­ky a vel­kou zod­po­věd­nost, zůstá­vá v jádru stej­nou posta­vou, s jakou jsme se setka­li ve sním­ku Den nezá­vis­los­ti. Avšak jeho býva­lý nej­vyš­ší veli­tel pro­šel závrat­ný­mi pro­mě­na­mi.

Bill Pullman si zopa­ko­val roli býva­lé­ho pre­zi­den­ta USA, Thomase J. Whitmorea, kte­rý stál v čele obra­ny pla­ne­ty v roce 1996. Vzhledem k jeho blíz­kým setká­ním s mimo­zemš­ťa­ny, Whitmore pro­šel něčím, co lékař­ští pro­fe­si­o­ná­lo­vé ozna­ču­jí jako post-traumatická stre­so­vá poru­cha po setká­ní s mimo­zemš­ťa­ny. Závažné vnitř­ní změ­ny zane­cha­li Whitmorea ztrá­pe­né­ho a psy­chic­ky naru­še­né­ho. Tuší, co vetřel­ci zamýš­le­jí. Má vize o jejich blí­ží­cím se návra­tu a před­tu­chy o jejich tem­ném plá­nu pro pla­ne­tu Zemi.

 “Whitmore si plně uvě­do­mil roz­sah vetře­lec­ké armá­dy,” vysvět­lu­je Pullman. “Je to pro jeho mozek jako tla­ko­vá vlna. Ale svět ho má stá­le za hrdi­nu, i když byl dce­rou Patricií a úzkým okru­hem spo­lu­pra­cov­ní­ků izo­lo­ván. Trpí vidi­na­mi a jeho intu­i­ce mu napo­ví­dá, že se vetřel­ci vrá­tí zpět, ale nikdo mu nevě­ří.”

Emmerich dodá­vá, že Whitmore: “Ztratil sám sebe. V kla­sic­kém dra­ma­tu by tato posta­va byla ozna­če­na za bláz­na. Vetřelci mu stá­le leží v hla­vě. Whitmore byl tou­to zku­še­nos­tí pro­mě­něn. Dokáže se nyní napo­jit na jejich způ­sob myš­le­ní. Ví, že se vra­cí a je pře­svěd­čen, že se ten­to­krát lid­stvu nepo­da­ří je pora­zit.”

Devlin říká: “Vždycky se mi líbi­la myš­len­ka, že nej­sta­teč­něj­ší, nej­hr­din­něj­ší vůd­ce pla­ne­ty zdán­li­vě při­šel o rozum, pro­to­že vetřel­ci zůsta­li v jeho hla­vě. Sledovat Billa Pullmana, jak hlu­do­ko se ve své roli dostá­vá, aby pro­zkou­mal ten­to nový aspekt Whitmoreova cha­rak­te­ru a záro­veň oži­vil všech­ny jeho sil­né strán­ky a sílu, kte­rou jsme si oblí­bi­li, bylo rados­tí.”

Whitmore zane­chal v divá­cích sil­ných dojem svou str­hu­jí­cí řečí v prv­ním fil­mu, kdy vybí­zel náro­dy, aby sjed­no­ti­ly své síly a posta­vi­ly se vetřel­cům. O dva­cet let poz­dě­ji, v našem reál­ném svě­tě, jsou jeho slo­va stá­le aktu­ál­ní a byla dokon­ce cito­vá­na v nedáv­ném Super Bowl TV spo­tu. Když časo­pis Forbes sesta­vil seznam nej­lep­ších pre­zi­dent­ských pro­je­vů, řeč­nic­ké umě­ní pre­zi­den­ta Whitmorea skon­či­lo na prv­ním mís­tě.

 “Popularita toho­to pro­je­vu mě udi­vu­je i dnes,” říká Devlin. “Když jsme psa­li scé­nář k původ­ní­mu fil­mu, chtě­li jsme napsat scé­nu jako ze Shakespearova Jindřicha V, kdy král pro­mlou­vá ke svým mužům, kte­ří jsou při­pra­ve­ni jít do boje a jsou neklid­ní. Král ví, že je musí povzbu­dit a sjed­no­tit, pokud mají uspět…“

Emmerich pozna­me­ná­vá: “… tak­že jsme JEN muse­li napsat povzbu­zu­jí­cí řeč stej­ně dob­ře jako Shakespeare. Maličkost!”

Devlin pokra­ču­je: “Řekl jsem jim ‘Nezasekněme se na tom. Dejte mi chvil­ku, já pro­vi­zor­ně něco naho­dím na papír a poz­dě­ji to může­me pře­pra­co­vat a strá­vit nad tím čas. “Během pěti minut jsem napsal pro­jev. Vložil jsem ho do scé­ná­ře a věno­va­li jsme se zbyt­ku fil­mu. Pak při­šel den, kdy se měla točit scé­na s pro­je­vem a najed­nou jsem si uvě­do­mil, ‘Ach, můj bože. Nikdy jsme se k pře­pra­co­vá­ní nedo­sta­li!’

 “Tak jsem běžel na plac, abych se ujis­til, že to můžu pře­psat a mís­to toho jsem zasti­hl Rolanda upro­střed zkouš­ky s Billem. Když Bill řeč dokon­čil, všich­ni na pla­ce zača­li jásat a tles­kat. Měl jsem vel­kou radost a říkal si ‘Myslím, že to fun­gu­je. Použijeme to.”

Filmaři dob­ře vědě­li, že zopa­ko­vat toto řeč­nic­ké “ora­to­ri­um” v novém fil­mu by bylo obtíž­né, ne-li nemož­né a roz­hod­li se jít jiným smě­rem. “Nikdy není dob­rý nápad poku­sit se zopa­ko­vat něco, co je tak doko­na­lé, jako byla tato řeč,” říká Woods. “Takže jsme se roz­hod­li zaujmout odliš­ný a jem­něj­ší postup.” Místo toho teď máme Whitmorea, kterak dává povzbu­zu­jí­cí řeč Davidovi, jenž si zou­fá nad mizi­vý­mi šan­ce­mi země v zasta­ve­ní inva­ze. “Whitmore musí moti­vo­vat hlav­ní­ho fil­mo­vé­ho zachrán­ce – Davida – a zachrán­ce je při­tom jeho nej­lep­ší pří­tel,” dodá­vá Woods.

Whitmoreovy vize a změ­ny v cho­vá­ní jsou drže­ny pod poklič­kou, ví o nich jen ti nej­bliž­ší z okru­hu býva­lé­ho pre­zi­den­ta. Patří sem jeho již dospě­lá dce­ra Patricia. Patricii a její­ho blíz­ké­ho pří­te­le Dylana Hillera, syna zesnu­lé­ho stí­ha­cí­ho pilo­ta Stevena Hillera, kte­rý pomohl zachrá­nit svět během prv­ní inva­ze, pro­vá­ze­la slá­va od útlé­ho dět­ství. Producent Harald Kloser říká: “Patricia a Dylan vyrost­li v pová­leč­ném obdo­bí se dvě­ma z nej­vět­ších hrdi­nů pla­ne­ty, pre­zi­den­tem Whitmorem a plu­kov­ní­kem Hillerem.”

Ale její “krá­lov­ské” posta­ve­ní jí neza­brá­ni­lo v tom, aby si šla svou vlast­ní ces­tou. “Patricia je sil­ná,” říká Maika Monroeová, kte­rá roli ztvár­ni­la. “Je to bojov­ni­ce, ale při­tom má vel­ké srd­ce, kte­ré může­te vidět v jejím vzta­hu k otci. Udělala by pro něj coko­liv.

 “Je zne­po­ko­je­ná sta­vem své­ho otce a začne tušit, že její otec ví o něčem, co v brzku pove­de k inva­zi,” dodá­vá Monroeová.

Zatímco Patricia vyrůs­ta­la s Dylanem, milu­je a chce se pro­vdat za Jakea. Ale Jakeova impul­siv­nost (v minu­los­ti málem zabil Dylana během zku­šeb­ní­ho letu) jejich vztah kom­pli­ku­je. I přes jejich roz­dí­ly, toto trio před­sta­vu­je novou gene­ra­ci v čele obro­ze­ní.

 “Patricia potka­la Jakea v letec­ké ško­le,” vysvět­lu­je Monroeová, “a tak tro­chu se do toho­to “zlo­bi­vé­ho hocha” zami­lo­va­la. “Opravdu se milu­jí. Zároveň tam je napě­tí, pro­to­že celý svět před­po­klá­dal, že Patricie a Dylan nako­nec skon­čí spo­lu. Ale srd­ce si žádá jinak.”

Dylan v podá­ní Jessie Ushera jde ve sto­pách své­ho otce, plu­kov­ní­ka Stevena Hillera. Dylan dis­po­nu­je osl­ňu­jí­cí­mi bojo­vý­mi schop­nost­mi pilo­ta. Je čle­nem nové gene­ra­ce hrdi­nů boju­jí­cích s vetřel­ci a vůd­ce let­ky Legacy Squadron. Jeho hlav­ním riva­lem v pilo­to­vá­ní i v lás­ce k Patty je Jake. Tato dyna­mi­ka se vyplá­cí, říká Wright, díky: “Liamově a Jessieho ryt­mu a při­ro­ze­ným kome­di­ál­ním schop­nos­tem. Pokračují v tra­di­ci, kte­rou Will Smith zave­dl jako Steven Hiller v prv­ním fil­mu.”

 “Stejně jako jeho pří­tel­ky­ně Patricia, i Dylan je vní­mán jako člen “krá­lov­ské rodi­ny”, říká Usher. “Koneckonců jeho otec byl jed­ním z nej­zná­měj­ších lidí na svě­tě. Všichni si mys­lí, že Dylan dostal vše na stří­br­ném pod­no­se, ale on je vel­mi dob­rý v tom, co dělá. A to je přes­ně jeho pro­blém. Musí jít nad rámec a osvěd­čit se, aby uni­kl stí­nu své­ho otce a vyšla­pal si svou vlast­ní ces­tu.”

Usherova fil­mo­vá mat­ka, Vivica A. Fox, kte­rá se vra­cí v roli Jasmine Dubrow Hillerové, se při­dá: “Dylan si kla­de otáz­ku: ‘Mám na to? Jít ve šlé­pě­jích Stevena Hillera?’ Jasmine mu dá jas­ně naje­vo, že se chys­tá na svou VLASTNÍ ces­tu a nemá se bát. Buď vším, čím můžeš být!”

Jasmine je odbor­ni­cí ve zdra­vot­nic­tví. Pracuje v nemoc­ni­ci. Má o Dylana strach, ale záro­veň je hrdá, že se oci­tl v čele boje. “Jasmine s pra­cí exo­tic­ké taneč­ni­ce skon­či­la,” říká Foxová. “Věnuje se teď záchra­ňo­vá­ní lid­ských živo­tů, asis­tu­je při poro­dech a je stá­le v jed­nom kole.”

 “Takový je život ve svě­tě Dne nezá­vis­los­ti,” říká se smí­chem. “Lidé se pta­jí: ‘Jak to jde na natá­če­ní?’ Moje odpo­věď vždy zní: ‘Hodně se naběhám.’”

Další z mno­ha sil­ných žen­ských postav ve fil­mu je ame­ric­ká pre­zi­dent­ka Lanfordová v podá­ní Sely Wardové. Poté, co v minu­los­ti čeli­la glo­bál­ní kata­stro­fě v Emmerichově sním­ku Den poté, Wardová byla při­pra­ve­na řešit dal­ší masiv­ní hroz­bu, ale ten­to­krát jako vrch­ní veli­tel­ka ozbro­je­ných sil.

Lanfordová se dost liší od pre­zi­den­ta Whitmorea, váleč­né­ho hrdi­ny, kte­rý spo­jil celý svět svou povzbu­zu­jí­cí řečí. Lanfordová je poli­tic­ky moti­vo­vá­na, je aser­tiv­ní a necou­vá před těmi, kte­ří s ní nesou­hla­sí. Ze vše­ho nej­víc je odhod­lá­na nedo­pus­tit, aby se ději­ny opa­ko­va­ly. Lanfordová je sil­nou pre­zi­dent­kou, pro­to­že jí musí být. “Je roz­hod­ná a nebo­jí se pou­žít síly,” roz­vá­dí Wardová.

Pokud jde o zemi, v jejímž čele Lanfordová nyní sto­jí, Wardová podo­tý­ká: “Uplynulo dva­cet let od prv­ní­ho úto­ku a kaž­dý národ na svě­tě během té doby posi­lo­val svou obra­ny­schop­nost. Peníze šly do výda­jů na obra­nu, tak­že kaž­dý musel dělat kom­pro­mi­sy a hod­ně obě­to­vat. A lidé jsou tím již una­ve­ní. Takže hned v úvo­du toho­to sním­ku Lanfordová říká, že je na čase mys­let na prv­ním mís­tě na lidi. Naše glo­bál­ní obran­né sys­témy jsou na svém mís­tě a je pře­svěd­če­ná, že je lid­stvo při­pra­ve­no čelit dal­ší­mu úto­ku mimo­zemšta­nů, pokud by k němu mělo dojít.”

Pro Lanfordovou je boj s vetřel­ci také moti­vo­ván osob­ní zku­še­nos­tí, pro­to­že ve vál­ce ’96 ztra­ti­la téměř celou svou rodi­nu. “To se na ní samo­zřej­mě pode­psa­lo,” říká Wardová. “Lanfordová se sta­la odol­něj­ší a někdy i tro­chu dra­vou. To z ní dělá sil­nou pre­zi­dent­ku. Lanfordová chce jen chrá­nit pla­ne­tu.”

Další sil­nou žen­skou posta­vu je čín­ská model­ka a hereč­ka Angelababy, kte­rá se při­po­ji­la k “nové gene­ra­ci hrdi­nů” v roli Rain, neob­lom­né člen­ky elit­ních stí­ha­cích pilo­tů. Poté, co se obje­vi­la v něko­li­ka úspěš­ných asij­ských akč­ních fil­mech, Angelababy byla dob­ře při­pra­ve­na pro posta­vu v před­ní linii nové­ho boje. Rain je roz­hod­nu­tá nene­chat své emo­ce, ani roman­tic­ké návrhy od vti­pem srší­cí­ho stí­ha­cí­ho pilo­ta (a Jakeova nej­lep­ší­ho pří­te­le), Charlieho (Travis Tope), ovliv­nit její poslá­ní. “Rain vní­má Charlieho spí­še jako mlad­ší­ho bra­t­ra než jako klu­ka,” říká hereč­ka.

Rainin strýc, gene­rál Lao (Chin Han), je veli­te­lem měsíč­ní základ­ny. Lao vyža­du­je dis­ci­plí­nu a pořá­dek od svých pilo­tů, tak­že se dosta­ne do kříž­ku s Jakem Morrisonem. “Lao plní pří­ka­zy a chce dělat věci správ­ným způ­so­bem. A pak při­jde Jake, kte­rý nedo­ká­že žít pod­le pra­vi­del jako Lao. Takže mezi nimi vzni­ká vel­mi zají­ma­vá dyna­mi­ka.”

Zpátky na Zemi se zno­vu setká­me se dvě­ma vete­rá­ny ze Dne nezá­vis­los­ti, kte­ří jsou zdro­jem nejen původ­ní­ho, ale i nové­ho fil­mo­vé­ho humo­ru v tom­to sním­ku. Judd Hirsch se vra­cí jako otec Davida Levinsona, Julius, kte­rý se pla­ho­čí, aby pro­pa­go­val vlast­ním nákla­dem vyda­nou kni­hu, ve kte­ré píše o svých hrdin­ských činech během prv­ní­ho úto­ku mimo­zemš­ťa­nů. Právě z Juliova pohle­du popr­vé spat­ří­me vetřel­ce.

Ať dochá­zí k jaké­ko­liv kata­stro­fě, Julius je stá­le… Julius. “V prů­bě­hu posled­ních dva­ce­ti let se na něm nic nezmě­ni­lo,” …

Autor:
Den0

Den nezávislosti: Nový útok - VÁLKA V ROCE 1996 A JEJÍ NÁSLEDKY

Mimozemšťané před dva­ce­ti lety téměř zde­ci­mo­va­li pla­ne­tu. Den nezá­vis­los­ti: Nový útok před­sta­vu­je alter­na­tiv­ní rea­li­tu dneš­ní­ho svě­ta.

Příběh začí­ná v roce 1996. Během běž­né­ho let­ní­ho dne a bez varo­vá­ní se sta­lo něco mimo­řád­né­ho. Všechny oči se obrá­ti­ly vzhů­ru k nebi a otáz­ka, zda jsme ve vesmí­ru sami, byla zod­po­vě­ze­na. Během něko­li­ka minut se živo­ty všech lidí na celém svě­tě navždy změ­ni­li. Osud naší pla­ne­ty byl v sáz­ce a Den nezá­vis­los­ti nabral zce­la nový význam. Už to nebyl jen ame­ric­ký svá­tek. Navždy při­po­mí­nal den, kdy se celý svět musel ubrá­nit spo­leč­né­mu nepří­te­li.

Následkem vál­ky v roce 1996 byla vyhla­ze­na polo­vi­na svě­to­vé popu­la­ce. Lidstvo neby­lo ješ­tě nikdy tak blíz­ko cel­ko­vé­mu vymý­ce­ní. Ti, kte­ří pře­ži­li útok mimo­zemš­ťa­nů a zno­vu náš svět vybu­do­va­li, nikdy neza­po­mně­li na pad­lé a dob­ře si uvě­do­mo­va­li, že nej­vět­ší síla spo­čí­vá v jed­no­tě.

Kromě malé buň­ky odpo­ru v afric­kém Kongu, byla hroz­ba vetřel­ců neutra­li­zo­vá­na a svět se začal zve­dat z pope­la. Rekonstrukce zača­la oka­mži­tě. Velká měs­ta a památ­ky po celém svě­tě se poma­lu obno­vi­ly do své býva­lé krá­sy.

Blížící se zni­če­ní lid­stva mělo neče­ka­ný, ale víta­ný postran­ní efekt. Staleté kon­flik­ty a poli­tic­ká nedů­vě­ra vymi­ze­ly a daly vznik­nout bez­pre­ce­dent­ní spo­lu­prá­ci mezi svě­to­vý­mi náro­dy.

Národy se sjed­no­ji­ly a vyu­ži­ly uko­řistě­ných mimo­zem­ských tech­no­li­gíí z roku 1996, aby spo­leč­ně strá­vi­ly posled­ní dvě deká­dy jejich pře­stav­bou a spo­lu­pra­cí na ohrom­ném obran­ném pro­gra­mu, kte­rý měl ochrá­nit naši pla­ne­tu před vetřel­ci. Program obra­ny Země a vesmí­ru slou­žil jako sys­tém včas­né­ho varo­vá­ní a take jako sjed­no­ce­ná glo­bál­ní obran­ná jed­not­ka.

Během tes­to­va­cí­ho letu prv­ní­ho hyb­rid­ní­ho bojo­vé­ho letou­nu nezná­má tech­nic­ká záva­da způ­so­bi­la před­čas­nou smrt plu­kov­ní­ka Stevena Hillera. Hillerova udat­nost ve vál­ce v roce 1996 z něj udě­la­la oblí­be­nou glo­bál­ní iko­nu. Jeho útok na mateř­skou mimo­zem­skou loď v roce 1996 vedl k poráž­ce nepří­te­le. Hiller za sebou zane­chal man­žel­ku Jasmine a syna Dylana.

Po letech vědec­ké­ho výzku­mu a vývo­je po celém svě­tě, byla před­sta­ve­na nová gene­ra­ce vozi­del a zbra­ní. Jednou z nej­lep­ších je H-8, hyb­rid­ní bojo­vý letoun, kte­rý se vymy­ká neví­da­nou rych­los­tí, snad­nou ovla­da­tel­nos­tí a ofen­ziv­ní­mi schop­nost­mi. Využívá antigra­vi­tač­ních moto­rů, antivzdušných/vesmírných děl a dal­ších zbra­ní.

         Uplynulo 20 let a v roli pre­zi­den­ta se popr­vé obje­vi­la žena, pre­zi­dent­ka Lanfordová. Vědci a inže­ný­ři pokra­čo­va­li ve vylep­šo­vá­ní hyb­rid­ních tech­no­lo­gií, ve výro­bě moder­něj­ších bojo­vých letou­nů a vývo­ji ochran­ných sys­té­mů.  Dvacetileté pří­pra­vy na inva­zi, o kte­rých jsme vědě­li, že jed­nou při­jde, vyvr­cho­li­ly.

Ale bude to sta­čit? Vetřelci se totiž také při­pra­vu­jí na nový útok……

Autor:
Den0

Den nezávislosti: Nový útok - PODÍVÁNÁ

Roland Emmerich je mis­tr v kom­bi­no­vá­ní vel­ko­le­posti a zába­vy. Filmový výtvar­ník Barry Chusid pozna­me­ná­vá: “Roland pře­mýš­lí ve vel­kém. Vy vymys­lí­te něco vel­ké­ho a on při­jde s něčím ješ­tě vět­ším. Vždy posou­vá hra­ni­ce, roz­sah a rámec.”

Jak se to pro­je­ví na fil­mo­vé podí­va­né? Představte si mimo­zem­skou kos­mic­kou loď - super kon­struk­ci nevy­svět­li­tel­né veli­kos­ti, jejíž gra­vi­ta­ce způ­so­bí těž­kou újmu celé pla­ne­tě. Loď vyvo­lá for­ma­ci zápal­né­ho mra­ku, kte­rý se roz­ší­ří po oblo­ze a napří­klad uvrh­ne měs­to Singapur do tmy, poté neu­vě­ři­tel­ná síla vše zved­ne ze země a vtáh­ne do šíle­né destruk­ce.

V Dubaji se doslo­va zhrou­tí mra­kodrap Burdž Chalífa, nej­vyš­ší stav­ba svě­ta, v Paříži se zase patro po pat­ře roz­lo­ží Eiffelovka. Vetřelci rádi úto­čí na domi­nan­ty.

Pak obrov­ská socha Buddhy zde­vas­tu­je Big Ben a Londýnské oko se zří­tí do Temže.

Obří mimo­zem­ská loď při­sta­ne do Atlantiku. Do kte­ré čás­ti? Do celé­ho oce­á­nu!

            DEN NEZÁVISLOSTI: NOVÝ ÚTOK je ten druh fil­mu, kte­rý posou­vá hra­ni­ce fil­mo­vé­ho řemes­la plnou parou vpřed, navíc pra­cu­je s hra­vos­tí, kte­rá pro ten­to žánr není typic­ká. “Je to mno­hem vět­ší než před­cho­zí díl,” říká Jeff Goldblum, kte­rý si zopa­ko­val roli vědce/spasitele, Davida Levinsona.

            Emmerich pozna­me­ná­vá, že fil­mo­vé posta­vy a jejich humor se nyní stá­va­jí stře­dem pozor­nos­ti. “Diváci mají tyto posta­vy rádi,” vysvět­lu­je. “Rozšířili jsme jejich svět, svět Dne nezá­vis­los­ti a já se nemůžu dočkat, až ho divá­ci pozna­jí.”

            Scenárista Nicolas Wright kon­sta­tu­je, že spo­lu s Jamesem A. Woodsem chtě­li v prv­ním fil­mu zachy­tit “nevin­ný a pocti­vý humor.” Od té doby mno­ho jiných vel­kých stu­di­o­vých pro­duk­cí “pře­vza­lo ten­to styl. Tyto fil­my mají skvě­lý ryt­mus, inten­ziv­ní akč­ní scé­ny pře­ru­šo­va­né humor­ný­mi momen­ty pod­tr­že­né emo­ce­mi.”

            Woods dodá­vá: “Dramatické oka­mži­ky a spek­ta­ku­lár­ní momen­ty mno­hem lépe vyzní, pokud jsou pod­po­ře­ny humo­rem a sil­ný­mi posta­va­mi.”…

Autor:
hleda-se-dory-800x4500

Hledá se Dory - 80%

„Hledá se Dory.“ „Počkat, kdo?“ „Dory!“ „Tak jo, my vám ji pomů­že­me najít.“ „Tak jo, a koho vlast­ně hle­dá­me?“.  Tak by se dal zjed­no­du­še­ně popsat dlou­ho oče­ká­va­ný ani­mák Hledá se Dory, kte­rý vznik­nul díky spo­lu­prá­ci Disney a Pixaru, pod vede­ním reži­sé­ra Andrewa Stantona. Tvůrci měli o něco leh­čí prá­ci, pro­to­že za dobu, kte­rá uply­nu­la mezi ani­má­kem Hledá se Nemo a tvor­bou Hledá se Dory tech­no­lo­gie dost pokro­či­la. Avšak tvůr­ci byli vázá­ni tím, že pokrok nemů­že být až tolik znát a dru­hý díl této legen­dár­ní pohád­ky musí být podo­bou vázán na ten prv­ní. Nemusíte se ale bát, na barev­nos­ti a pes­t­ros­ti moř­ské­ho oce­á­nu se nešet­ři­lo, nao­pak si zkus­te všim­nout malých detai­lů, kte­ré vás vtáh­nou pod vodu ješ­tě víc.

Finding_Dory_HD_Screencaps-17-900x506Pojďme se koneč­ně pono­řit do moř­ské­ho svě­ta. Po tom, co se Marlin a Dory vrá­ti­li z dob­ro­druž­né ces­ty napříč celým oce­á­nem, kde zachra­ňo­va­li Marlinova syna Čika, ne počkat.. Nema a potka­li spous­tu nových přá­tel jako napří­klad žra­lo­ky nebo žel­vy, zjiš­ťu­je­me, že po dlou­hých 13 letech, kte­ré dělí tyto dva díly od sebe, se toho vlast­ně moc nezmě­ni­lo. Nemo má pořád nemoc­nou plou­tev, Dory stá­le trpí výpad­ky krát­kobl­bé pamě­ti a Marlin je furt stej­ným pesi­mis­tou. Aby toho neby­lo málo Dory je ješ­tě k tomu pla­vo­mě­síč­ná a mlu­ví ze spa­ní.

Jednoho dne si Dory vzpo­me­ne. Ne, tohle není vtip, ona si pros­tě váž­ně vzpo­me­ne na to, že někdy měla rodi­če. Přeneseme se tedy o pár chvil zpět, kdy byla Dory ješ­tě malou rybič­kou a rodi­če jí uči­li jak správ­ně pla­vat a sbí­rat mušlič­ky. Při pohle­du na Marlina a Nema se jí po své vlast­ní rodi­ně zastesk­ne a než bychom řek­li švec, tři ryb­ky jsou na ces­tě skrz oce­án. Tentokrát ale nemí­ří na adre­su P Sherman 42 Wallaby Sydney, ale pří­mo do kali­forn­ské Perly záli­vu Morro Bay, kde se nachá­zí pečo­va­tel­ské akvá­ri­um řídí­cí se zása­dou záchra­na – uzdra­ve­ní – osvo­bo­ze­ní.

2730146-img-hleda-se-dory-v3Právě tady se setká­me s mno­ha roz­to­mi­lý­mi posta­vič­ka­mi jako dlou­ho­do­bou kama­rád­kou Dory – Nadějí, což je krát­ko­zra­ká velry­ba, dále se sezná­mí­me s věč­ně nepří­jem­nou cho­bot­ni­cí Hankem (je však tře­ba dodat, že Hank má srd­ce, respek­ti­ve všech­ny tři na pra­vém mís­tě) a bělu­hou Baileym, kte­rý má vsu­ge­ro­va­ný pro­blém se svou echo­lo­ka­cí.

Dle mého názo­ru je ško­da, že mod­rá ryb­ka Dory neob­je­vu­je zákou­tí oce­á­nu jako kdy­si a vět­ši­nu času ve skle­nič­ce, nebo jiné nádo­bě pro­zkou­má­vá pro­stře­dí akvá­ria za pomo­cí prá­vě Hanka. Nemůžeme však zapo­me­nout na prů­vod­ce v akvá­riu, kte­rým tvůr­ci čes­ké­ho zně­ní roz­hod­ně pře­kva­pi­li, není jím totiž nikdo jiný, než Marek Eben. Prostředí akvá­ria však tvůr­cům nemů­že­me úpl­ně zazlí­vat, moh­li si totiž skvě­le pohrát s pro­po­je­ním lid­ských prv­ků a moř­ské­ho svě­ta, což jsme u prv­ní­ho dílu Hledá se Nemo vidě­li pou­ze v ordi­na­ci zuba­ře.

2730142-img-hleda-se-dory-v9Jak to tedy s Dory dopad­ne, se dozví­te až při zhléd­nu­tí toho­to fil­mu. Já můžu jen pro­zra­dit, že při sle­do­vá­ní vás vždy pře­kva­pí, do jaké situ­a­ce se ryb­ky doká­žou dostat a kdo všech­no se doká­že ztra­tit. A když si mys­lí­te, že už je oprav­du konec, že se tvůr­ci nej­spíš roz­hod­li, že u Hledá se Dory nepů­jde roz­hod­ně o hap­py end, vždyc­ky se najde něco, co vám dodá ješ­tě nadě­ji. Mně osob­ně už to ke kon­ci (když se Dory už asi po mili­on­té ztra­ti­la) při­šlo tro­chu nud­né, ale z reak­cí ostat­ních návštěv­ní­ků kina jsem zjis­ti­la, že šlo nej­spíš jen o můj sub­jek­tiv­ní pocit. Za mě tedy Hledá se Dory pěk­ných 80%, ale kla­si­ce Hledá se Nemo se až tolik nevy­rov­na­la, kaž­do­pád­ně jde o skvě­lý ani­mo­va­ný film, kte­rý potě­ší nejen děti, ale i dospě­lá­ky, kte­ří se rádi vrá­tí do spo­leč­nos­ti Nema, Dory a Marlina.

 …

Autor:
Den0

Den nezávislosti: Nový útok

Věděli jsme, že se jed­nou vrá­tí. Den nezá­vis­los­ti před lety nově vyme­zil žánr kata­stro­fic­ké­ho fil­mu a jeho dal­ší pokra­čo­vá­ní sli­bu­je vel­ko­le­pou podí­va­nou. Lidstvo vyu­ži­lo k obra­ně pla­ne­ty všech pro­střed­ků a zdro­jů, včet­ně uko­řistě­né mimo­zem­ské tech­no­lo­gie. Společným úsi­lím lidé vyvi­nu­li důmy­sl­ný obran­ný pro­gram, kte­rý by měl pla­ne­tu Zemi chrá­nit. Ale nic nedo­ká­že lid­stvo při­pra­vit na moder­ní a nebý­va­lou sílu z vesmí­ru. Pouze vyna­lé­za­vost a důvtip něko­li­ka odváž­ných žen a mužů doká­že zachrá­nit svět před záni­kem.

Pod režij­ní tak­tov­kou Rolanda Emmericha se ve fil­mu Den nezá­vis­los­ti: Nový útok zno­vu setká­te i s někte­rý­mi hrdi­ny a pamět­ní­ky z před­cho­zí­ho dílu v čele s Jeffem Goldblumem a Billem Pullmanem. Tentokrát se k nim při­dá celá řada odváž­ných nováč­ků, včet­ně Liama Hemswortha (Hunger Games) a Charlotte Gainsbourgové (Melancholia, Nymfomanka).

DEN NEZÁVISLOSTI: NOVÝ ÚTOK před­sta­vu­je pro reži­sé­ra Rolanda Emmericha návrat do svě­ta, kte­rý spo­lu­vy­tvo­řil s pro­du­cen­tem a spo­lu­au­to­rem scé­ná­ře, Deanem Devlinem před dva­ce­ti lety.

Podařilo se jim ztvár­nit a uchvá­tit divá­ky po celém svě­tě dra­ma­tem, akč­nos­tí, humo­rem, neza­po­me­nu­tel­ný­mi posta­va­mi a jed­ním pre­zi­dent­ským pro­je­vem, kte­rý je cito­ván ješ­tě dnes.

Stručně řeče­no, film nasta­vil novou lať­ku své­mu žán­ru a stal se nedíl­nou sou­čás­tí naší pop kul­tu­ry, při­po­mněl nám, proč cho­dí­me do kina.

            Je to pozo­ru­hod­né, ale ten­to film je Emmerichovým prv­ním fil­mo­vým pokra­čo­vá­ním. “Tento svět je mimo­řád­ný a chtěl jsem mu i jeho posta­vám uči­nit zadost,” říká reži­sér. “Uplynulo dost času, že mi všech­no při­pa­da­lo opět nové a svě­ží.” Možnost pono­řit se zpět do svě­ta Dne nezá­vis­los­ti bylo pro Emmericha šan­cí vyu­žít vizu­ál­ních efek­tů, kte­ré jsou svě­tel­ný­mi kro­ky vzdá­le­né od těch, jež měl k dis­po­zi­ci před dva­ce­ti lety.…

Autor:
George0

Götz George

Götz George (* 23. čer­ven­ce 1938 Berlín – 19. červ­na 2016), byl němec­ký herec. Popularitu zís­kal pře­de­vším svou rolí duisbur­gské­ho komi­sa­ře Horsta Schimanského v kri­mi seri­á­lu Místo činu.…

Autor:
DSC_30610

Hellboy 11: Ďáblova nevěsta a další příběhy - 95 %

Tak máme k recen­zi dal­ší­ho Hellboye. Ďáblova nevěs­ta se zno­vu sklá­dá z růz­no­ro­dých pří­bě­hů, kte­ré hlav­ní autor scé­ná­ře Mike Mignola napsal spo­lu se svý­mi spo­lu­pra­cov­ní­ky.

Jako kaž­dá kni­ha o pří­bě­zích Hellboye je kni­ha vel­mi pove­de­ná, auto­ři si drží svo­je stan­dar­dy, nejen v prv­ním pří­bě­hu, kte­rý se ode­hrá­vá v Mexiku, ale i v ostat­ních pří­bě­zích, jak krát­kých, tak del­ších.

O kres­by se podě­li­li i růz­ní auto­ři, Richard Coben a Scott Hampton, veli­ce pove­de­ně pokra­ču­jí v pří­bě­zích hlav­ní­ho tvůr­ce, ale je vidět, že kres­ba je jiná. Je to ale dob­rá změ­na, a tak se vám komik­so­vé ver­ze pří­bě­hu o Hellboye lépe čtou, než aby byly všech­ny povíd­ky stej­ně nakres­le­ny.

Každý pří­běh je zno­vu tem­ný, s vyni­ka­jí­cí kresbou a hlav­ně se šoku­jí­cí­mi detai­ly, kte­ré umí své čte­ná­ře vystra­šit.

Je oprav­du dob­rý nápad pří­běhy, kte­ré kres­lí růz­ní auto­ři, kaž­dá změ­na kni­ze pro­spě­la, je to vel­mi dob­rý komiks, kte­rý zapa­dl do mé sbír­ky vel­mi dob­ře. Je to kni­ha pro fanouš­ky komik­sů a hlav­ně pro fanouš­ky Hellboye.

DSC_3062


  • Scénář: Mike Mignola
  • Kresba: Richard Corben, Mike Mignola, Kevin Nowlan, Scott Hampton
  • Překlad: Jan Kantůrek
  • Počet stran: 208 barev­ných
  • Vazba: váza­ná kniž­ní s pře­ba­lem
  • Rozměry: šíř­ka: 158 mm
  • výš­ka: 239 mm
  • šíř­ka hřbe­tu: 21 mm
  • Věkové dopo­ru­če­ní: 14+
  • ISBN: 978-80-88152-07-1
  • EAN: 9788088152071

Knihu si může­te kou­pit pří­mo na Comicscentrum.cz.…

Autor:
jonas-jonasson-zabijak-anders-a-jeho-priatelia-nestandard20

Jonas Jonasson – Zabijak Anders a jeho priatelia (a sem-tam nejaký nepriateľ)

Najnovšia Jonassonova kni­ha „Zabijak Anders a jeho pri­a­te­lia“ odpo­ve­dá na otáz­ku, čo sa sta­ne, keď sa stret­nú neve­ri­a­ca farár­ka, recepč­ný z býva­lé­ho bor­de­lu a sláv­ny národ­ný zabi­jak. Navyše, všet­ci tra­ja majú pod­ni­ka­teľské­ho ducha (dokon­ca nie­len ducha ale aj pod­ni­ka­teľské nápa­dy), tak pre­čo to nevy­u­žiť?

Vopred upo­zor­ňu­jem, že sa v recen­zii nachá­d­za­jú aj neja­ké spo­i­le­ry (t.j. pre­zra­de­nie dôle­ži­tých záple­tiek deja).

Kniha sa volá „Zabijak Anders a jeho pri­a­te­lia“, čo v pod­sta­te aj vysti­hu­je fakt, že hlav­ných postáv je viac. Nedá sa pove­dať, komu z tej­to „nesvä­tej tro­ji­ce“ je v kni­he veno­va­ný naj­väč­ší pries­tor a mne osob­ne to prišlo ako pro­blém. Mám rad­šej, keď je hlav­ný hrdi­na jeden člo­vek, kto­ré­mu potom až do kon­ca kni­hy „fan­dím“, no pre­ži­jem aj sku­pi­nu hrdi­nov. Lenže – nie je sku­pi­na ako sku­pi­na. U tej­to kni­hy bol pro­blém určiť „komu fan­diť“, pre­to­že aj keď fun­go­va­li ako sku­pi­na, nie vždy mali rov­na­ké hod­no­ty a cie­le.

Možno to bolo naiv­né, ale ja som ozaj čaka­la, že až do kon­ca kni­hy sa budú zabi­jak Anders a jeho pri­a­te­lia veno­vať svo­jej „prvej inej obchod­nej čin­nos­ti“ – t.j mrza­če­niu - a pro­blémy, kto­ré ich stret­nú, sa budú týkať prá­ve ich kli­en­tov. Ale... Zabijak Anders sa stal veri­a­cim a odmi­e­tal pokra­čo­vať v tej­to prá­ci. Biznis zme­nil (na „dru­hú inú obchod­nú čin­nosť“) a zo zabi­jaka Andersa sa stal pas­tor Anders. V tom­to momen­te som bola milo prekva­pe­ná a utvr­di­la som sa v pre­sved­če­ní, že Jonasson je majster neo­ča­ká­va­né­ho. Andersová cir­kev, kde „je bla­že­nej­šie dávať, ako pri­jí­mať“ a jej víken­do­vé káz­ne s mol­dav­ským kra­bi­co­vým vínom obsa­ho­va­la pasá­že, kedy som sa smi­a­la aj nahlas.

Po čase sa však aj „dru­há iná obchod­ná čin­nosť“ tro­š­ka zvrt­la a tro­ji­ca bola núte­ná vymys­lieť „tretiu inú obchod­nú čin­nosť“, s kto­rou som bola najme­nej spo­koj­ná som. „Tretia iná obchod­ná čin­nosť“ bola na môj vkus už navy­še – ako keby ste si ešte pocuk­ro­va­li šľa­hač­ko­vú tor­tu. Čo jej asi naj­vi­ac vytý­kam, je to, že na svo­je pod­vo­dy zne­u­ží­va­li úpl­ne amo­rál­ne kaž­dé­ho, koho meno pre­dá­va - Santa Clausa, ute­če­nec­ké deti, onko­lo­gic­kí paci­en­ti atď. Ale - taký je súčas­ný svet (a mar­ke­ting).

Pri všet­kých troch  „iných obchod­ných čin­nos­ti­ach“ sa mi veľ­mi páči­lo, že obsa­hujú kreh­kú hra­nicu „neu­ve­ri­teľ­né, ale rea­li­zo­va­teľ­né.“ Ak by sa to aj niekde sta­lo, nikto by tomu asi neu­ve­ril a to je na tom to najvtip­nej­šie.

Zo záve­ru som bola mier­ne skla­ma­ná. Prišiel mi taký pasív­ny, čaka­la som nie­čo viac. Dej stra­til svo­ju dyna­mi­ku a spo­ma­lil, sta­bi­li­zo­val sa. Ďalším postupom, kto­rý kni­he (mier­ne) vyčí­tam, je to, že si hlav­né posta­vy zne­pri­a­te­li­li mno­ho ľudí. Áno, chá­pem, kaž­dá hrdi­na musí mať nepri­a­teľa... No nie +5 nových v kaž­dej ďal­šej kapi­to­le. Na dru­hej stra­ne musím pochvá­liť auto­ra, že neskĺ­zol do gýčo­vé­ho záve­ru – „žili šťast­ne vo veľ­kom dome a už nikdy nepo­mys­le­li na žia­d­ny pod­vod­ný biznis a načis­to sa polep­ši­li“ – to by bolo prí­liš uto­pis­tic­ké.

Knihe dávam 81%. Po odmys­le­ní pre mňa nemast­nej – nesla­nej „tretej inej obchod­nej čin­nos­ti“ je to pred­sa len „sta­rý dob­rý Jonasson“, kto­rý sa dá čítať jed­ným dychom.…

Autor:
Den0

Den nezávislosti: Nový útok - 80 %

Tak je tomu dva­cet let. Film Den nezá­vis­los­ti byla  vel­ká akč­ní jíz­da. Taky  byl vel­mi úspěš­ný. Tento týden měl pre­mi­é­ru dru­hý díl. Má to být lep­ši, než prv­ní díl, což se sice nepo­tvr­di­lo, ale přes­to pro Rolanda Emmericha je ten­to film tím nej­lep­ším, co může pro svět udě­lat.

Je to tro­cha zvlášt­ní, že neja­me­rič­těj­ší film, kdy se lid­stvo, jejich pla­net­ku Zemi, musí brá­nit pro­ti pře­si­le, tech­no­lo­gic­ké a počet­ní, emzá­ků, nato­čil 60. letý reži­sér z Německa.

Vrátili se nám nej­lep­ší posta­vy z prv­ní­ho dílů. Ti co byli už v 90. letech v důcho­du, tak se vrá­tí nad hro­bem, a ti, kte­ří byl v prv­ním díle v pro­duk­tiv­ním věku, tak už jsou za zeni­tem a těží ze své slá­vy.

Návrat sta­ré gar­dy, kro­mě Willa Smithe, dopl­ni­li tvůr­ci o dra­vé mlá­dí, jehož nej­slav­něj­ší herec­kou hvězdou je Liam Hemsworth, bra­tr o kou­sek slav­něj­ší­ho Chrise.

S mlá­dím samo­zřej­mě při­šla i více sexis­mu, mezi­ná­rod­ní­ho jis­kře­ní a více tanager­ské­ho poš­ťou­chá­ní, kte­ré se sta­lo hlav­ním moti­vem fil­mu.

Samozřejmě, že to také o mimo­zem­ské inva­zi, ale půl fil­mu pro­bí­há úvod, sezná­me­ní s posta­va­mi, kdo má koho rád, kdo ho nená­vi­dí a samo­zřej­mě také při­jde­me na mno­ho hlav­ních cha­rak­te­ro­vých vlast­nos­tí.

Celý film je přes­ná kopie prv­ní­ho dílu, jenom je dopl­ně­na o toká­ní tee­nage­rů a jejich pří­bě­hu. Doplněn i o vzta­hy, kdo je jejich otec nebo mat­ka.

Úvod fil­mu bychom měli, 3. čtvr­ti­na fil­mu je akč­ní a jed­ná se o Borský útok na Zemi, kdy lidé jsou niče­ni po mili­ó­nech, až mili­ar­dách.

Závěr je zas tro­chu stříz­li­věj­ší, tro­cha i inter­ní., Jedná se lep­ší zakon­če­ní než bych oče­ká­val. Je to dost zábav­něj­ší, než kdy­by se jed­na­lo o bitvu o celou Zemi.

Roland Emmerich je tako­vý ame­ric­ký blá­zen, nej­lé­pe umí vytvo­řit ame­ric­ký film, kde je kaž­dá část zábav­ná. Sice má občas slab­ší chvil­ky, ale těch je mini­mum, pros­tě jsem se bavil a v kli­du oddycho­val u prázd­ni­no­vé­ho fil­mu.…

Autor:
VR010

Jan Kritik VS Virtuální realita

Virtuální rea­li­ta.....

Když, je to ven­ku tak hroz­né, že musíš vstu­po­vat a uza­ví­rat se, do své­ho svě­ta vir­tu­ál­ní­ho, kte­rý si vysta­víš časem, jak sám potře­bu­ješ, nebo­li, k podo­bě své.

Velice se to podo­bá, svě­tu Autisty. Autistický svět pro kaž­dé­ho....

VR02

Ale je to správ­né? Je správ­né, že nás vlast­ně tím­to kro­kem, někdo úpl­ně odříz­ne od rea­li­ty? Od toho, co se děje ven­ku?
Promyšlený tah, kte­rý při­či­ní sle­po­tu lidí k pří­ro­dě? Nebo jen mož­nost, jak se zaba­vit?
Ale, co kdy napo­sle­dy, bylo vyna­le­ze­no, bez dru­hé­ho ( zlé­ho* ) úmys­lu?
Připadne mě, že už nejsme lidé a pokud jsme jimi někdy byly, muse­li jsme to již zapo­me­nout.
Korporace nám ničí domov ( Zemi ) pod noha­ma.. Co se sta­ne, až nebu­de?

Vrať se k pří­ro­dě, vrať se koře­nům, hraj si, žij.

 

Autor:
Hra2020

Hra o trůny - No One (S06E08)

V Říční krajině

Sandor Clegane zná­mý jako Ohař vysto­pu­je někte­ré čle­ny z Bratrstva bez pra­por­ců a bru­tál­ně je zabi­je, stá­le pak pokra­ču­jíc hle­dat jejich vůd­ce. Posléze nara­zí na Berica Dondarriona a Thorose z Myru, kte­ří při­pra­vu­jí zbý­va­jí­cí muže zod­po­věd­né za útok na ves­ni­ci k obě­še­ní. Sandor je chtěl všech­ny zabít, ale po domluvě s Bericem může obě­sit dva z těch­to mužů. Staří zná­mí Beric a Thoros se sna­ží pře­mlu­vit Sandora do jejich Bratrstva s vysvět­le­ním, že mají v úmys­lu zamí­řit na Sever, a tam bojo­vat pro­ti Bílím chod­cům, a pro­to potře­bu­ji jeho sílu.

Brienne a Podrick dora­zí do Řekotočí, kde se shle­dá­va­jí s Jaimem a Bronnem. Brienn pak Jaimemu vysvět­lu­je, že při­šla pře­mlu­vit Černou rybu, aby se při­po­jil s jeho vojá­ky Sanse a pomohl jí, ale Jaime pou­ka­zu­je na to, že je v sou­čas­né době oblé­hán v Řekotočí a odmí­tá se vzdát hra­du. Brienne navr­hu­je, aby v pří­pa­dě, že se jí pove­de pře­svěd­čit Černou rybu vzdát se hra­du, nechal Jaime jeho a Tullyoskou armá­du bez­peč­ně pro­jít na Sever. Jaime s plá­nem sou­hla­sí, ale dává Brienne čas na jeho pře­svěd­če­ní do sou­mra­ku. Poté mu vra­cí jeho meč, říka­jíc, že dokon­či­la své poslá­ní. Nicméně, Jaime jí však poví, že si jej může pone­chat: „Je tvůj a vždyc­ky bude tvůj.“ Brienne se pak pokou­ší vyjed­ná­vat s Černou rybu, jen­že ten odmí­tá opus­tit Řekotočí, přes­to­že sou­cí­tí se Sansou v její nepří­jem­né situ­a­ci.

Mezitím jed­ná Jaime s Edmurem (synem Bryndena Tullyho) sna­žíc se aby s nim spo­lu­pra­co­val a mohl tak někdy vidět své­ho novo­ro­ze­né­ho syna, kte­ré­ho nikdy nevi­děl. Nabízí jemu a jeho rodi­ně mož­nost poby­tu na Casterlyově ská­le, pryč od Freyů. Edmure se Jaimemu vysmí­vá, před­ha­zu­je mu všech­ny jeho špat­né činy v minu­los­ti, a ptá se ho, jak se sebou může žít. Jaime mu odpo­ví, že chce zís­kat Řekotočí a vrá­tit se zpát­ky za Cersei a je ocho­ten udě­lat coko­liv, aby toho dosá­hl dosa­že­ní, i když to tře­ba zna­me­ná zlik­vi­do­vat všech­ny Tullye kte­ré najde, včet­ně Edmura a jeho syna. Jaime pak pošle Edmura vyjed­ná­vat s Černou rybu (jeho otcem). Přes pro­tes­tyČerné ryby umož­ní vojá­ci Tullyů vstup Edmurovi do hra­du. Edmure pak naří­dí svým mužům, aby se vzda­li Řekotočí, a také ji naři­zu­je vzít své­ho otce do zaje­tí. Černá ryba pomů­že Brienne a Podrickovi unik­nout z hra­du, ale sám zůsta­ne bojo­vat do své smr­ti.

Jaime je infor­mo­ván o úmr­tí Černé ryby a vidí Brienne a Podricka plout z hra­du na řece pryč. Jaime a Brienne se navzá­jem roz­lou­čí truch­li­vým máv­nu­tím.

V Meereenu

S rudý­mi kně­ží na jejich stra­ně a šíře­ní jejich pro­pa­gan­dy urče­nou pro Daenerys, Tyrion a Varys vidí Meereen vra­ce­jí­cí se k živo­tu. Poté, co Varys varu­je Tyriona, aby nevě­řil rudým kně­žím, odje­de do Západozemí najít dal­ší spo­jen­ce a lodě. Tyrion si pak dává víno s Šedým čer­vem a Missandei. Pak se jim sna­ží vyprá­vět vti­py. Jak se začnou bavit, jsou pře­ru­še­ni, když flo­ti­la poslá­na Pány zaú­to­čí na měs­to, s vysvět­le­ním Missandei, že si při­šli pro svůj „maje­tek“ (myš­le­no otro­ky). Jak flo­ti­la Pánů v noci bom­bar­du­je Meereen, dis­ku­tu­jí Tyrion s Šedý čer­vem o jejich stra­te­gii pro­ti flo­ti­le, při­čemž se do měs­ta vra­cí Daenerys, kte­rá při­le­tě­la na Drogonovi v hor­ní čás­ti Velké pyra­mi­dy.

V Královském přístavišti

Vojáci Víry v Sedm, vede­ní Lancelem s požeh­ná­ním krá­le Tommena, si při­jdou pro Cersei, kte­rou chce vidět Nejvyšší vrab­čák. Cersei s nimi odmí­tá jít, a když jeden z vojá­ků víry zaú­to­čí, je suro­vě zabit Horou. Když uvi­dí Cersei zby­tek vojá­ků Sedmi vydě­še­ných řek­ne jim, aby vzká­za­li Nejvyššímu vrab­čá­ko­vi, že za ní do Rudé baš­ty může kdy­ko­liv při­jít. Následně se dosta­vu­je, aby vyslech­la krá­lov­ské ozná­me­ní ze stra­ny Tommena v korun­ním sále, kde ji její strýc zaká­že, aby byla po boku své­ho syna. Tommen pak ozná­mí datum, kdy se bude konat soud­ní pro­ces s Cersei a Lorasem, a to na zákla­dě kon­zul­ta­ce s Nejvyšším vrab­čá­kem, kte­rý nevi­dí způ­sob boje jako pro­stře­dek k řeše­ní kon­flik­tů. Qyburn poté podá Cersei zprá­vu o „fámě“, kte­rou mu naří­di­la pro­zkou­mat, a ten pozna­me­ná, že je toho „mno­hem, mno­hem více.“

V Bravosu

Lady Crane se vra­cí do svých kom­nat, kde najde zra­ně­nou Aryu skrý­va­jí­cí se uvnitř, a pomů­že ji zašít její zra­ně­ní. Poděkuje jí, že jí varo­va­la před Biancou, kte­rá prý bude mít těž­ké najít zno­vu prá­ci hereč­ky, jeli­kož ji tvář zne­tvo­ři­la. Pak nabíd­ne Arye. aby se k nim při­po­ji­la, ale ona odmí­tá s tím, že má v úmys­lu ces­to­vat na západ od Západozemí, kde chce vidět okraj svě­ta. Jak se Arya zota­ví, při­jde Dívka bez tvá­ře a zabi­je Lady Crane, při­čemž má v úmys­lu zabít Aryu stej­ně. Arya prchá uli­ce­mi Bravosu. Během pro­ná­sle­do­vá­ní se Aryany rány zno­vu ote­vřou a ona kul­há zpát­ky do své­ho úkry­tu s Dívkou bez tvá­ře v těs­ném závě­su. Poté, co dív­ka vstou­pí do úkry­tu, zavře za sebou a vzká­že Arye, že to bude rych­lé. Ta svým mečem (Jehlou) roz­sek­ne svíč­ku a vrh­ne tak do míst­nos­ti tmu a v sou­bo­ji má navrch, jeli­kož před­tím byla něko­lik týd­nů sle­pá.

V Domě čer­né a bílé a Svatyně tvá­ří, Jaqen nachá­zí na zemi kap­ky krve a sle­du­je je, až najde v sva­ty­ni tvář Dívky bez tvá­ře. Arya poté namí­ří meč na Jaqena. Ten ji pobla­ho­pře­je tím, že je děv­če koneč­ně Nikdo. Každopádně, Arya toto odmí­tá a rea­gu­je že: „děv­če je Arya Stark ze Zimohradu a já jedu domů,“ než se oto­čí a opouš­tí ho. Jaqen se hrdě usmí­vá, když ji vidí odchá­zet.


Detaily o článku Nikdo (Hra o trůny)

Autor:
Umělecký ředitel Karel Och. Foto zdroj: Film Servis Festival Karlovy Vary.0

Jde nám o to, vybírat filmy s výrazným autorským rukopisem, říká o výběru filmů umělecký ředitel Karel Och.

Karel Och je umě­lec­ký ředi­tel Mezinárodního fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu, kte­rý letos nabíd­ne 200 fil­mů téměř z celé­ho svě­ta. Vedle osob­nos­tí čes­ké­ho fil­mu se ho letos zúčast­ní napří­klad scé­náris­ta Charlie Kaufman, her­ci Willem Dafoe, Ulrich Tukur, Sergi López, Emma Suárez, Jamie Dornan či reži­sér Vitalij Manskij. Zahajovacím sním­kem fil­mo­vé­ho mara­to­nu je sní­mek Anthropoid.

Být umě­lec­kým ředi­te­lem Mezinárodního fil­mo­vé­ho fes­ti­va­lu je zod­po­věd­ná úlo­ha, zvláš­tě pro ty masy návštěv­ní­ků, kte­ří kaž­do­roč­ně při­jíž­dě­jí na fes­ti­val. Kolik fil­mů jste letos viděl?

Umělecký ředi­tel by nebyl ničím bez pro­gra­mo­vé­ho týmu. Je nás celá řada, kte­ří se na fil­my dívá­me. Letos se při­hlá­si­lo zhru­ba 1800 fil­mů, ale mi mimo to samo­zřej­mě navště­vu­je­me celou řadu fil­mo­vých fes­ti­va­lů a dívá­me se  na fil­my, kte­ré poté vybí­rá­me. Zhlédnutých fil­mů jsou stov­ky a stov­ky a z těch všech jsme nako­nec vybra­li 200 do Karlových Varů.

Vedete dlou­hé dis­ku­ze s kole­gy, když si chce­te urči­tý film pro­sa­dit?

Naštěstí nemu­sím tolik dis­ku­to­vat s kole­gy o výbě­ru fil­mů, respek­ti­ve nemá­me zase tak odliš­né názo­ry, což usnad­ňu­je moji prá­ci a mám radost že nemu­sím umoc­ňo­vat svo­jí moc...smích. Nerad bych zná­sil­ňo­val názo­ry svých kole­gů …smích. Chci aby všich­ni z pro­gra­mo­vé­ho týmu bojo­va­li za své fil­my s nad­še­ním.

Loni byl na fes­ti­va­lu před­sta­vi­tel hlav­ní role Anthropoidu, herec Jamie Dornan. Věděl jste už loni, že ten­to film bude letos zaha­jo­vat?

Nevěděl, o těch­to dis­tri­buč­ních a pre­mi­é­ro­vých stra­te­gi­ích se vět­ši­nou roz­ho­du­je až když je film hoto­vý, pro­to­že neví­me kdy film bude dokon­če­ný a zda se stih­ne včas při­hlá­sit. Ale k naše­mu vel­ké­mu štěs­tí se to u Anthropoidu stih­lo. Během dokon­čo­va­cích pra­cí se reži­sér Sean Ellis a také hlav­ní pro­du­cen­ti neta­ji­li tím, že by se jim líbi­lo, vzhle­dem k téma­tu a fak­tu, že se film natá­čel i u nás, kdy­by mohl být film uve­den v něja­kém veli­ce expo­no­va­ném mís­tě kar­lo­var­ské­ho fes­ti­va­lu, což nemů­že být lep­ší mís­to, než prá­vě jeho samot­né zahá­je­ní.

Hned na zahá­je­ní vel­mi těž­ké téma...

Ano, není to kome­die, jak všich­ni dob­ře víme. Atentát na Heydricha byla tragé­die, kte­rá násled­ně zavi­ni­la smrt mno­ha lidí, jako pomsta nacis­tů. Musí se neu­stá­le opa­ko­vat fakt, že Heydrich byl tře­tí nej­moc­něj­ší muž nacis­tic­ké říše…a jeden ze strůj­ců finál­ní­ho řeše­ní židov­ské otáz­ky. Jeho aten­tát byl jed­nou z nej­vět­ších akcí v his­to­rii dru­hé svě­to­vé vál­ky spácha­nou na nej­vý­še posta­ve­né­ho nacis­tic­ké­ho pohla­vá­ra za kte­rou sto­jí Československo a čes­ko­slo­ven­ští par­ty­zá­ni. Takže  z hle­dis­ka vzta­hů čes­ké­ho náro­da k vlast­ním hrdi­nům z naší minu­los­ti je to téma veli­ce důle­ži­té.

Letos jste do Hlavní sou­tě­že vybra­li také dva čes­ké fil­my, kte­ré budou uve­de­ny ve svě­to­vé pre­mi­é­ře. Čím Vás fil­my Učitelka a Vlk z Královských Vinohrad oslo­vi­li?

Samozřejmě v Karlových Varech,  jakož to Mezinárodní fil­mo­vý fes­ti­val máme na pamě­ti, aby film fun­go­val a byl sděl­ný nejen pro čes­ké divá­ky, ale také ty pro ty zahra­nič­ní. A prá­vě reži­sé­ři Jan Hřebejk a dnes již zesnu­lý Jiří Němec toto doka­zu­jí. Jak Slovensko - čes­kým fil­mem Učitelka, tak Vlkem z Královských Vinohrad. Oba fil­my, byt“ kaž­dý jiným způ­so­bem, neboť to jsou dva odliš­né fil­my, inten­ziv­ně s divá­kem komu­ni­ku­jí. A to je věc na kte­ré nám vel­mi zále­ží. Jde nám o to vybí­rat fil­my s výraz­ným autor­ským ruko­pi­sem, kte­ré jsou zalo­že­ny na sil­ných pří­bě­zích a jsou něja­kým způ­so­bem nejen for­mál­ně zají­ma­vé, ale také umí vytvo­řit emo­ci­o­nál­ní kon­takt s divá­kem.

Vlk se točil mys­lím i loni o fes­ti­va­lu ve Varech, pod­le kni­hy Jiřího Němce?

Ano, jsou tam  tři povíd­ky kte­ré, poslou­ži­li jako námět k fil­mu a jed­na scé­na se tu loni během fes­ti­va­lu toči­la s Jiřím Mádlem a panem Jiřím Bartoškou.

Bude letos v nabíd­ce něja­ký film, kte­rý se vymy­ká všem ostat­ním?

Ano máme fili­pín­ský film Ukolébavka pro bolest­né tajem­ství,  kte­rý je dlou­hý  8 hodin. Režisér Lav Diaz  je kul­tov­ní oso­ba mezi inte­lek­tu­ál­ní­mi reži­sé­ry a jeho film vzhle­dem k jeho exse­civ­ní dél­ce, pro­mí­tá­me prv­ní a posled­ní den fes­ti­va­lu.

Těžký život umě­lec­ké­ho ředi­te­le. Viděl jste ten film?

No je to tak, …smích. Ne, já ho nevi­děl, ale viděl ho můj kole­ga, kte­rý dostal divo­kou kar­tu a byl z fil­mu nad­še­ný. Mimo jiné, ten­to film byl uve­den v Berlíně a dal­ších fes­ti­va­lech, což mlu­ví také o jeho kva­li­tě.

Jaké jsou reak­ce oslo­ve­ných osob­nos­tí když jsou pozvá­ní ? Jak se jim fes­ti­val líbí?

Samozřejmě pozva­ný hos­té jsou nej­růz­něj­ší úrov­ně a není vždy jed­no­du­ché se dostat k tak vel­kým lidem jako je tře­ba zná­mý ame­ric­ký herec Wiliem Dafoe nebo tře­ba scé­náris­ta Charlie Kaufman. Podle našich zku­še­nos­tí fil­mo­vý tvůr­ci o našem fes­ti­va­lu vědí, ale trvá tře­ba něko­lik let než při­je­dou, pro­to­že pra­cu­jí a mají plný diář. Nepamatuji si, že by něja­ký herec či reži­sér odjíž­děl z Karlových Varů nespo­ko­jen.  Naopak stá­va­jí se fanouš­ky naše­ho fes­ti­va­lu a čas­to se obje­vu­jí poslé­ze v našich zněl­kách, kte­ré děla­jí ve svém vol­ném čase a tím doka­zu­jí jak byli spo­ko­je­ni. A samo­zřej­mě pokud půjdu na úro­veň reži­sé­rů, tak ty v momen­tě kdy dosta­nou pozvá­ní do Varů, tak samo­zřej­mě jsou nad­še­ni. Protože pověst fes­ti­va­lu už od deva­de­sá­tých let je dob­rá a my se sna­ží­me si ji nadá­le udr­žet a stá­le na ní pra­co­vat.

Na kte­ré­ho z letoš­ních hos­tů se nej­ví­ce těší­te?

Osobně se těším na scé­náris­tu Charlieho Kaufmana. To je člo­věk, kte­rý napsal tak skvě­lý film jako je Věčný svit nepo­sk­vr­ně­né mys­li, že si zaslou­ží být nese­ný na rukou po celý fes­ti­val, pro­to­že pokaž­dé když ten film vidím zno­vu tak jsem doja­tý, směju se... To že při­je­de Charlie Kaufman je pros­tě fan­tas­tic­ký.

Letos  popr­vé budou v  Neděli po skon­če­ní fes­ti­va­lu uve­de­ny někte­ré oce­ně­né fil­my, co Vás k tomu při­mě­lo?

Je to nová akce urče­ná pro divá­ky, kte­ří se chys­ta­jí při­jet na dru­hý víkend, či se podí­vat na zakon­če­ní a nebo budou zakon­če­ní sle­do­vat v tele­vi­zi a budou si říkat, že by zrov­na tyto oce­ně­né fil­my chtě­li vidět, tak budou mít čás­teč­ně mož­nost. V Neděli uve­de­me tři sou­těž­ní fil­my a jeden vítěz­ný.

Zdroj foto: Film Servis Festival Karlovy Vary.

 …

Autor:
tittle0

Zaklínač 3: Divoký hon – O víně a krvi

Po roz­ší­ře­ní s podti­tu­lem Srdce z kame­ne jsme se před nece­lým měsí­cem dočka­li  posled­ní­ho roz­ší­ře­ní pro hru Zaklínač 3: Divoký hon, nesou­cí­ho jmé­no O víně a krvi. A na začá­tek je rov­nou potře­ba říci, že lou­če­ní se zaklí­na­čem Geraltem z Rivie se vývo­já­řům ze stu­dia CD Projekt RED poved­lo na výbor­nou. Než se pus­tí­me do kva­lit toho­to posled­ní­ho roz­ší­ře­ní pro tře­tí­ho Zaklínače, je tře­ba se zmí­nit o jeho čes­kém pře­kla­du. České titul­ky zde totiž jen sle­pě nedo­pro­vá­zí ang­lic­ky mlu­ve­né slo­vo, ale daří se jim sro­zu­mi­tel­ně vyprá­vět pří­běh a to tako­vý­mi pro­střed­ky, kte­ré bychom ve hře běž­ně neo­če­ká­va­li.

2

Dalším pří­jem­ným pře­kva­pe­ním nové­ho roz­ší­ře­ní je i zce­la nová loka­ce. Předchozí DLC Srdce z kame­ne ote­vře­lo pou­ze dal­ší část mapy, zná­mé z původ­ní hry. Postupem hry jsme se však vra­ce­li do sta­rých zná­mých loka­cí, kte­ré nena­bí­ze­ly moc novi­nek k pro­zkou­má­ní. O víně a krvi nás hned na začát­ku zave­de do nové oblas­ti, kte­rou je slun­né vévod­ství Toussaint. To se opro­ti Velenu, jenž půso­bil nefal­šo­va­ným stře­do­ev­rop­ským dojmem, liší jak atmo­sfé­rou, tak i svou barev­nos­tí a při­po­mí­ná tak spí­še jiho­ev­rop­ské stá­ty, leží­cí u Středozemního moře. Hned na roz­jezd vám zde hra posta­ví do ces­ty pořád­né­ho bos­se v podo­bě obra, se kte­rým se bude­te muset vypo­řá­dat. Poté už vám hra dává abso­lut­ní vol­nost, jak trá­vit her­ní čas. Můžete se rov­nou vrh­nout na hlav­ní dějo­vou lin­ku, nebo plnit nepo­vin­né úko­ly, vyři­zo­vat zaklí­nač­ské zakáz­ky a dělat spous­tu dal­ších akti­vit. Cestou pro­slu­ně­nou kra­ji­nou bude­te míjet roz­leh­lé vini­ce, sady, lesí­ky, ale i krá­lov­ská měs­ta, kte­rá zde vypa­da­jí napros­to pompéz­ně. Atmosféře nahrá­vá i to, že těs­ně po začát­ku celé­ho DLC zís­ká­te svou vlast­ní nemo­vi­tost – zpustlou vini­ci s ochot­ným slu­žeb­nic­tvem a mno­ha mož­nost­mi inves­to­vá­ní těž­ce vydě­la­ných korun. Co naplat, že se jed­ná pou­ze o beze­dný pytel na pení­ze, ze kte­ré­ho máte maxi­mál­ně vizu­ál­ní uži­tek. Právě ten totiž při­spí­vá k tomu, že se sem rádi vra­cí­te a sku­teč­ně toto mís­to pova­žu­je­te za svůj pře­chod­ný domov. Ano, je zde mož­né si po něko­li­ka úpra­vách vysta­vo­vat své oblí­be­né zbro­je, je však ško­da, že auto­ři do hry neza­hr­nu­li více­ro mož­nos­tí, jak na vini­ci dále hos­po­da­řit, neby­lo by na ško­du zahr­nout do hry napří­klad obcho­do­vá­ní s vínem, aby hrá­či jeho vini­ce vyná­še­la něja­ký ten peníz. Dodalo by to vět­ší moti­va­ci k tomu, aby hráč své síd­lo dále zve­le­bo­val za úče­lem vět­ších zis­ků.

3

Ale zpět k pří­bě­hu. Ten vám zabe­re pří­jem­ných deset hodin, při­čemž dal­ší desít­ky hodin  může­te strá­vit nahá­ně­ním vše­mož­ných ved­lej­ších úko­lů, achie­ve­men­tů a nezná­mých míst na mapě. Mapa je vel­mi roz­leh­lá a její pro­zkou­má­vá­ní vám zabe­re mno­ho hodin her­ní­ho času. Cestou navíc bude­te kla­sic­ky nará­žet na náhod­né úko­ly, kte­ré mají kaž­dý vlast­ní, nápa­di­tou záplet­ku. Jakmile se ale uká­že hláš­ka o dokon­če­ní ques­tu a zís­ká­te odmě­nu, už o něm ve hře napad­ne sebe­men­ší zmín­ka. To je roz­hod­ně ško­da, bylo by dob­ré, kdy­by se hrá­čo­vi vol­by z jed­no­ho úko­lu pro­je­vi­ly napří­klad i v něko­li­ka dal­ších. Autory však chvá­lím za to, že kaž­dé­mu úko­lu doda­li jis­tou dáv­ku ori­gi­na­li­ty. Úkoly jsou skvě­le napsa­né, dia­lo­gy v mno­ha pří­pa­dech poba­ví a odleh­čí tak napja­tou atmo­sfé­ru. Nesetkal jsem se s úko­lem, kte­rý by se byť ale­spoň tro­chu podo­bal něja­ké­mu jiné­mu. V mno­ha úko­lech také máte na výběr více cest k jeho dokon­če­ní. Krásným pří­kla­dem je jeden z ved­lej­ších úko­lů, kdy při vašich puto­vá­ní kra­ji­nou najde­te zde­vas­to­va­nou kupec­kou kara­va­nu a mrt­vo­lu kup­ce. Po pro­hle­dá­ní mís­ta činu zjis­tí­te, že za tím­to masa­krem sto­jí bazi­li­šek, načež se na scé­ně obje­ví šlech­tic, kte­rý se o toho­to bazi­liš­ka sta­rá kvů­li rodin­né tra­di­ci. A prá­vě zde dosta­ne­te na výběr, zda bazi­liš­ka usmr­tit, nebo jej nechat žít. Ano, tyto mož­nos­ti plně­ní úko­lů více­ro cesta­mi byly už v původ­ní hře, jsou ale bodem k dob­ru i zde, a řekl bych, že jsou zde roz­ve­de­ny ješ­tě ve vět­ší míře.

4

Další změ­nu zažil i inven­tář, ten je zde o dost lépe a pře­hled­ně­ji zpra­co­ván. Přibily i dal­ší mož­nos­ti vyu­ži­tí růz­ných mutage­nů, kte­ré při­dá­va­jí vše­li­ja­ké bonu­so­vé body do sta­tis­tik, a najde­me tu i nové nákre­sy na zaklí­nač­ské zbro­je, respek­ti­ve novou úro­veň k jejich vylep­še­ní. Další změ­nou je také množ­ství boss figh­tů. V původ­ní hře jsme na něja­ký ten boss fight muse­li mnoh­dy čekat celé hodi­ny, tady o ně ovšem není nou­ze. Na to, že se jed­ná o DLC, je zde počet bos­su dosti vel­ký, dle mého názo­ru to však roz­hod­ně není na ško­du. Navíc se zde setká­te i se sta­rý­mi zná­mý­mi, a to jak z knih, tak i původ­ní hry.  Finální roz­ší­ře­ní pro tře­tí­ho Zaklínače je tak vel­mi důstoj­ným roz­lou­če­ním s Geraltem, s jeho fan­ta­sy svě­tem a vše­mi jeho hrdi­ny. Samozřejmě má i své stin­né strán­ky v podo­bě del­ší­ho nahrá­vá­ní loka­cí a ztrát fra­me­ra­tu, ale nad těmi­to věc­mi jsem v pří­pa­dě této ocho­ten při­mhou­řit oči. Takže co dodat na závěr? Asi to, že se posled­ní DLC ke hře Zaklínač 3 poved­lo na výbor­nou, a spo­leč­ně s před­cho­zím roz­ší­ře­ním a původ­ní hrou dává dohro­ma­dy vskut­ku dechbe­rou­cí video­her­ní záži­tek, jaký se jen tak nevi­dí.

 

Recenzovaná ver­ze: PS4

Verdikt: 10/10

Zdroje: Vlastní…

Autor:
StastniLide0

Šťastní lidé čtou a pijou kávu - Agnes Martin Lugand

Pulty knih­kup­ců posled­ní dobou zapl­ňu­je kni­ha, kte­rá svým názvem láká všech­ny milov­ní­ky lite­ra­tu­ry a také dob­ré kávy. Pojďme se spo­leč­ně podí­vat, jaká kni­ha Šťastní lidé čtou a pijou kávu doo­prav­dy je.

Život Diane je jako z pohád­ky. Za man­že­la má muže svých snů, se kte­rým spo­leč­ně vycho­vá­va­jí kou­zel­nou dcer­ku. Jako třeš­nič­ku na dor­tu vede upro­střed Paříže lite­rár­ní kavár­nu. Stačí pou­há minu­ta a všech­no je rázem jinak. Při auto­ne­ho­dě Diane při­jde o oba své milo­va­né a ztra­tí pev­nou půdu pod noha­ma. Po roce v hlu­bo­kých depre­sích pocí­tí nutká­ní se zno­vu posta­vit na vlast­ní nohy. V Paříži najed­nou nemá stá­ní a žene jí tou­ha odces­to­vat do dale­ké­ho Irska, mís­ta, kam se vždy chtěl podí­vat její man­žel. Podaří se jí na tom­to nehos­tin­ném mís­tě zno­vu najít sama sebe?

Z počát­ku kni­ha vůbec neod­po­ví­dá pozi­tiv­ně nala­dě­né obál­ce. Pití kávy a spo­ko­je­né čte­ní knih v Paříži u Eiffelovy věže bychom v kni­ze hle­da­li mar­ně. Postava Diane je věč­ně sklí­če­ná a svou život­ní depre­si a bez­na­děj snad­no pře­ne­se i na čte­ná­ře. Jediné povzbu­ze­ní se čte­ná­ři v kni­ze dosta­ne od její­ho gay pří­te­le, jež bere život s oprav­do­vým nad­hle­dem. Snaží se zno­vu do živo­ta vtáh­nout i Diane, ta se ale zuby neh­ty brá­ní jakým­ko­liv jeho poku­sům. Přes jeho pro­tes­ty se sama vydá­vá začít nový život. Naštěstí odjezd do Irska, země deš­tě a sych­ra­vé­ho poča­sí v ní roz­d­mý­chá jis­křič­ku živo­ta. Tamější lidé oplý­va­jí srdeč­nos­tí i k nově při­stě­ho­va­lé Diane. Ačkoliv se nechce niko­mu svě­řo­vat s důvo­dem, kte­rý ji při­vál až z Paříže, sna­ží se jí v novém začát­ku pomá­hat. Jediným trnem v oku je jí Edward, muž, kte­ré­mu pat­ří její irské byd­le­ní. Když se set­ka­jí dvě tyto věč­ně nega­tiv­ně nala­dě­né posta­vy, skon­čí to téměř vždy kata­stro­fou. Plameny, kte­ré kolem sebe navzá­jem chr­lí v nich však zažeh­nou spo­leč­nou lás­ku. Na malič­kou chví­li se snad zdá, že by Diane moh­la být zno­vu šťast­ná. Osud jí ale do vín­ku nena­dě­lil jen hap­pyend.

Ačkoliv kni­ha není pří­liš čte­nář­sky nároč­ná, je vel­mi čti­vá a nená­pad­nou for­mou nám sdě­lu­je život­ní posel­ství, že i za vlast­ní štěs­tí člo­věk mnoh­dy musí hod­ně bojo­vat, mož­ná se i vydat do jiné země.…

Autor:
outcast-poster-comic0

Novinka mezi seriály: Outcast

Outcast je novým horo­ro­vým seri­á­lem vysí­la­ným od červ­na toho­to roku na Cinemaxu. Jedná se o zpra­co­vá­ní stej­no­jmen­né­ho komik­su. Hlavní posta­vou je Kyle (Patrick Fugit), kte­ré­ho dohá­ní jeho minu­lost plná démo­nů - ať už těch meta­fo­ric­kých, nebo oprav­do­vých. Kyle se vra­cí do měs­ta, kde jako malý vyrůs­tal, a kde kaž­dý zná jeho minu­lost - i když jak to tak bývá, ono těch ver­zí pří­bě­hu je vždy více. A mezi­tím se ve měs­tě, bez spo­ji­tos­ti s Kylem, obje­ví u jed­no­ho klu­ka, Joshua (Gabriel Bateman), vel­mi zvlášt­ní cho­vá­ní, sko­ro jako by byl posed­nu­tý něja­kou tem­nou silou - a jak se dá pro­ti těm­to silám bojo­vat? Možná, že farář pomů­že. A mož­ná by mohl pomoct i Kyle.

pilot­ní díl odvy­sí­lán: 3. červ­na 2016

 

Ne čas­to se stá­vá, že by mě zau­jal něja­ký horo­ro­vý film či seri­ál. Po American Horror Story je tohle tepr­ve dru­hý seri­ál toho­to žán­ru, na kte­rý jsem se podí­va­la a oprav­du mě zau­jal. Ale začnu hez­ky popo­řa­dě. Jako prv­ní nás do seri­á­lu uve­de vel­mi pove­de­né intro, z něhož samot­né­ho už může­me cítit horo­ro­vou atmo­sfé­ru a je jas­né, co může­me od seri­á­lu čekat. Intro sice trvá něko­lik minut, ale doká­žu si před­sta­vit, že i při sle­do­vá­ní x-tého dílu se na tohle intro budu dívat se zájmem - gra­fic­ky je vel­mi pove­de­né a člo­věk si u něj všim­ne pokaž­dé jiných detai­lů, kte­ré před­tím mohl úpl­ně pře­hléd­nout. Nebo tohle aspoň před­po­klá­dám.

Pilotní díl tvo­ří dějo­vě uce­le­ný pří­běh, kte­rý se motá kolem toho malé­ho klu­ka posed­lé­ho urči­tou for­mou tem­ných sil. Děj toho­to dílu mě ihned vtá­hl dovnitř, a i když díl trvá něco oko­lo 55 min., nena­stal oka­mžik, kdy bych se u seri­á­lu nudi­la. To vtáh­nu­tí do děje bylo ovliv­ně­no také tím, že Kyle jako hlav­ní posta­va je vel­mi zají­ma­vou oso­bou pro pozo­ro­vá­ní - člo­věk ho ješ­tě nezná, a pro­to neví, co od něj čekat, ale záro­veň je mu jis­tým způ­so­bem sym­pa­tic­kým. Zajímá mě, čím si tenhle člo­věk pro­šel, co se v jeho minu­los­ti ode­hrá­lo, jaký je apod.

Dále tu máme klu­ka Joshua, jehož posta­va si v pilot­ním dílu zabra­la dost vel­ký pro­stor. Opravdu musím vyzdvih­nout výkon mla­dé­ho her­ce Gabriela Batemana, kte­rý tuto posta­vu ztvár­nil - ten kluk v seri­á­lu vypa­dá oprav­du jako posed­nu­tý, ten pohled, to cho­vá­ní - pros­tě skvě­lé zahrá­no.

Jinak za tím­to seri­á­lem sto­jí tvůr­ci The Walking Dead, což tomu­to seri­á­lu jen při­dá­vá, jeli­kož TWD si vede mezi divá­ky i mezi kri­ti­ky cel­kem dost dob­ře. A Outcast si mezi kri­ti­ky zatím vede taky dob­ře. A jaké ohla­sy jsou u divá­ků? Hodnocení na Imdb je 8.2 a na čsfd 70%, což je na nový seri­ál dost sluš­né. A já se k tomu­to klad­né­mu hod­no­ce­ní také při­dá­vám. Pilot mi nabí­dl zají­ma­vý pří­běh a zají­ma­vé posta­vy, o kte­rých se chci dozvě­dět více. Vzhledem k tomu, že se jed­ná o horo­ro­vý seri­ál, uspo­ko­jil i mou skry­tou tou­hu po stra­ši­del­né atmo­sfé­ře a leka­vých momen­tech - kte­ré ovšem neby­ly laci­né, jed­na­lo se o prostřihy/flashbacky, kte­ré doká­za­ly tro­chu vyle­kat. Nejedná se o žád­ný na silu udě­la­ný horor, kde se za kaž­dou cenu musí­te bát - hlav­ní je tu atmo­sfé­ra, pří­běh a fla­shbac­ky, dodá­va­jí seri­á­lu více na horo­ro­vé­mu vze­zře­ní. Takže pokud mám Outcastu dát něja­ká ta pro­cen­ta, tak by to bylo 85%.

A jest­li bych se podí­va­la na dal­ší díly seri­á­lu? Určitě, Outcast si zís­kal novou pra­vi­del­nou divač­ku, Uvidíme, jak se ten­to seri­ál bude vyví­jet, a jak dlou­ho mě bude bavit, ale zatím to vypa­dá dost slib­ně.…

Autor:
orange-is-the-new-black-season30

Orange Is The New Black – Nebyla jsem připravená (S01E01)

orange-is-the-new-black-season3Orange Is The New Black je seri­ál, kte­rý v sobě mísí prv­ky kome­die a dra­ma­tu. Na ame­ric­kých obra­zov­kách jste ho popr­vé moh­li zahléd­nout před tře­mi lety. Můj názor je, že jde o skvě­lé zpes­t­ře­ní, mezi vše­mi těmi kri­mi­nál­ka­mi a sit­co­my, kte­ré v posled­ních letech zahl­ti­ly hlav­ní vysí­la­cí časy na mno­ha TV sta­ni­cích. A čím se ten­to seri­ál vymy­ká?

Tematicky ho lze při­po­dob­nit k zná­měj­ší­mu seri­á­lu Prison Break (čes­ky: Útěk z věze­ní), avšak vězeň­ská tema­ti­ka je to jedi­né, co tyto seri­á­ly spo­ju­je. Orange Is The New Black je seri­ál zalo­že­ný na kni­ze Orange Is the New Black: My Year in a Women’s Prison, ve kte­ré Piper Kerman popsa­la své vzpo­mín­ky a zku­še­nos­ti načer­pa­né za jeden rok v žen­ském věze­ní.

Stejně jako autor­ka ori­gi­nál­ní před­lo­hy i hlav­ní hrdin­ka se jme­nu­je Piper. Na to však honem rych­le zapo­meň­te, pro­to­že v žen­ské base vás budou znát jen pod vaším pří­jme­ním, zapa­ma­tuj­te si ji tedy spí­še jako Chapmanovou, jejíž roli ztvár­ni­la Taylor Schilling, kte­rou může­te znát z dra­ma­tu Dark Matter (čes­ky: Temná Hmota), kde si zahrá­la po boku Meryl Streep, nebo z roman­tic­ké­ho fil­mu The Lucky One (čes­ky: Talisman), kde spo­lu­pra­co­va­la napří­klad se Zacem Efronem.PiperChapman

V prv­ním díle se kla­sic­ky dozví­te důle­ži­tá fak­ta, kte­rá Vám pomo­hou se zori­en­to­vat. Zjistíte tedy, proč se chu­din­ka Chapmanová vlast­ně dosta­la do věze­ní, jaká byla její minu­lost a co jí prv­ní dny ve věze­ní schá­zí nej­víc. Nemůžeme také zapo­me­nout na základ­ní pra­vi­dla a prin­ci­py, kte­rá jsou v lochu zave­de­na a bez nichž bude­te mít pro­blém vyváz­nout živí. Dozvíte se také, co se sta­ne, pokud pří­mo před hlav­ní kuchař­kou pro­hlá­sí­te, že jíd­lo sto­jí za nic. Dále Piper při­jde na to, že svět je malý a basa ješ­tě men­ší, tak­že dojde i k doce­la neče­ka­né­mu setká­ní. Jsou zde zob­ra­ze­né také vzta­hy typic­ké pro žen­ské věz­ni­ce, zkrát­ka, pokud vás tako­vé téma láká, urči­tě nebu­de­te zkla­má­ni.…

Autor: