1917 – Recenze – 70%

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Americko-britské váleč­né survival-drama 1917, zasa­ze­né do obdo­bí prv­ní svě­to­vé vál­ky (duben 1917) a nato­če­né reži­sé­rem a sce­náris­tou Samem Mendesem (Americká krá­sa, Mariňák) bylo nomi­no­vá­no na deset Oscarů (z nichž pro­mě­ni­lo ty za kame­ru, mix zvu­ku a vizu­ál­ní efek­ty), záro­veň zís­ka­lo Zlatý gló­bus za nej­lep­ší režii a nej­lep­ší film-drama a také obdr­že­lo sedm cen BAFTA (včet­ně ceny pro nej­lep­ší film). Do kin tedy vstu­pu­je s nema­lou pověs­tí, z vel­ké čás­ti při­ži­ve­nou zvěst­mi o tom, že má jít údaj­ně o uni­kát­ní divác­ký záži­tek spo­čí­va­jí­cí v tom, že celý film byl nato­čen v jed­nom jedi­ném dlou­hém zábě­ru.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Skutečnost je tako­vá, že v jed­nom zábě­ru sní­mek 1917 nato­če­ný není. Je v něm jeden při­zna­ný střih a pak něko­lik stři­hů doved­ně skry­tých. I tak ale všech­ny jeho scé­ny před­sta­vu­jí i mno­ho minut dlou­hé celist­vé seg­men­ty, kte­ré muse­lo být nároč­né navrh­nout, secvi­čit a poslé­ze nato­čit v cho­re­o­gra­fii, v níž se kame­ra mno­ho­krát oci­ta­la na stří­dač­ku v rukou kame­ra­ma­na a v závě­su na pojízd­ném jeřá­bu. Jinak v his­to­rii kine­ma­to­gra­fie samo­zřej­mě vznik­lo poměr­ně dost celo­ve­čer­ních fil­mů nato­če­ných sku­teč­ně na jeden záběr (i tako­vých, kte­ré to jen před­stí­ra­jí), ako­rát se dopo­sud nejed­na­lo o váleč­né fil­my. Kvůli sním­ku 1917 jeho tvůr­ci mimo jiné zho­to­vi­li dvo­ji­ci něko­lik set met­rů dlou­hých váleč­ných záko­pů a spous­tu scén zalo­ži­li na postup­ném roz­krý­vá­ní detail­ně pro­pra­co­va­né mizanscé­ny.

Atraktivnost fil­mu tudíž sto­jí do znač­né míry hlav­ně na onom jedi­ném gim­mic­ku s ilu­zí jed­no­zá­bě­ro­vé­ho fil­mu a s ním spo­je­né oká­za­lé kame­ra­man­ské exhi­bi­ce, jenž dělá ze sním­ku 1917podí­va­nou, na níž lze namís­to pří­bě­hu a vypra­věč­ských pro­střed­ků oce­nit pře­de­vším onu tech­nic­kou mecha­nič­nost, s níž jed­not­li­vé scé­ny vzni­ka­ly. Řemeslná rea­li­za­ce vět­ši­ny zábě­rů má tak vět­ší šan­ci zapů­so­bit než hlav­ní hrdi­no­vé a jejich osu­dy, stej­ně tak se spíš než smě­řo­vá­ním děje lze čas­tě­ji zabý­vat úva­ha­mi nad tím, kde zrov­na stál v tu dobu kame­ra­man, pro kte­ré pasá­že bylo zapo­tře­bí jeřá­bu a v kte­rých momen­tech jsou prav­dě­po­dob­ně scho­vá­ny ony „nevi­di­tel­né“ stři­hy.

Stejně tak lze žas­nout i nad fan­tas­tic­kou výpra­vou fil­mu, číta­jí­cí mimo jiné něko­lik úžas­ně naa­ran­žo­va­ných loka­cí. Řada scén je poja­ta tím způ­so­bem, že jak hrdi­no­vé jdou, odkrý­va­jí se před nimi nové hori­zon­ty a nová pro­stře­dí (pří­pad­ně se pro­hlu­bu­jí a roz­ši­řu­jí ty stá­va­jí­cí), čímž je posi­lo­ván pocit, že se nepo­hy­bu­jí jen v něja­kém ate­li­é­ro­vém výseku, ale ve sku­teč­ně čle­ni­tém a roz­měr­ném pro­sto­ru, což je neu­vě­ři­tel­ně vta­hu­jí­cí a půso­bi­vé. Problém nastá­vá ako­rát ve chví­lích, kdy se posta­vy roz­hod­nou (nebo jsou nuce­ny) setr­vat del­ší dobu na jed­nom mís­tě, při­čemž do té doby neu­stá­le se pohy­bu­jí­cí kame­ra, kte­rá je jim sou­stav­ně v patách nebo tře­ba o pár kro­ků před nimi a nikdy je nespus­tí ze zře­te­le, najed­nou ustr­ne. V tu chví­li záro­veň mizí radost z obje­vo­vá­ní nezná­mé­ho a nahra­zu­je ji téměř sta­tic­ké pozo­ro­vá­ní již obje­ve­né­ho. Kdykoli se tak sta­ne, vkrá­dá se do scé­ny postup­ně ros­tou­cí nezá­živ­nost a neza­jí­ma­vost, mizí­cí až v oka­mži­ku, kdy se posta­vy dají zno­vu do pohy­bu.

V těch­to „nepo­hyb­li­vých“ sek­ven­cích, v nichž se film vzdá­vá své­ho hlav­ní­ho tri­um­fu, lad­ně plo­vou­cí kine­tic­ké kame­ry, se napl­no uka­zu­je, o jak prů­měr­ný a oby­čej­ný váleč­ný sní­mek by šlo, pokud by byl nato­čen stan­dard­ně. Příběh tvo­ří (záměr­ně) jed­no­du­chá his­tor­ka o dvou brit­ských vojá­cích (George MacKay a Dean-Charles Chapman), kte­ří dosta­nou za úkol dostat se v krát­kém časo­vém úseku na nepřá­tel­ské úze­mí a varo­vat před úto­kem němec­ké pře­si­ly nic netu­ší­cí počet­nou jed­not­ku, v níž boju­je i bra­tr jed­no­ho z nich. Sílu při­tom pří­bě­hu dodá­vá prá­vě zpří­to­m­ňo­vá­ní pro­sto­ru a času, kdy na sebe jed­not­li­vé loka­ce ply­nu­le nava­zu­jí a kdy veš­ke­ré jed­ná­ní hrdi­nů pro­bí­há v reál­ném čase.

Místy tak film 1917 při­po­mí­ná záznam z hra­ní něja­ké váleč­né počí­ta­čo­vé hry, jejíž posta­vy povět­ši­nou jen pro­chá­ze­jí loka­ce­mi, sem tam zaži­jí i něja­kou men­ší akci a občas i něko­ho pot­ka­jí, ale pak zas musí hned pokra­čo­vat dál (zná­měj­ší her­ci jako Colin Firth, Benedict Cumberbatch nebo Mark Strong se tudíž na plát­ně nikdy na moc dlou­ho neo­hře­jí). U počí­ta­čo­vé hry ale nikdy nemá­te pocit, že sle­du­je­te reál­né lidi (mís­to toho vás s nimi spo­ju­je to, že ovlá­dá­te jejich pohy­by), a záro­veň pro­stře­dí v žád­né počí­ta­čo­vé hře nesne­se ani přes nej­vy­spě­lej­ší úro­veň sou­čas­né ani­ma­ce srov­ná­ní s reál­ným svě­tem (nej­skvost­něj­ší jsou sek­ven­ce ze záko­pů a ze země niko­ho, ale i na jiných mís­tech je film vizu­ál­ně doo­prav­dy nád­her­ný). Obrazové slož­ce fil­mu nelze nic vytknout a i herec­ky je ustá­tý vel­mi obstoj­ně, díky čemuž v něm mís­ty fun­gu­jí jak emo­ce, tak spo­ra­dic­ký humor (epi­zo­da se špi­ča­tým drá­tem a stře­vy je jak vystři­že­ná z něja­ké čer­né anekdo­ty o teta­nu).

Občasné poku­sy o doje­tí se nicmé­ně i tak chví­le­mi ředí pří­liš­nou sen­ti­men­ta­li­tou (pasáž s dív­kou a nemluv­ně­tem), sna­hu o auten­tič­nost a rea­lis­tič­nost zas kazí až pode­zře­lé množ­ství náhod (sestře­le­né leta­dlo ze všech mož­ných míst dopad­ne zrov­na tam, kde sto­jí oba hrdi­no­vé) a také pováž­li­vě nad­měr­ná míra štěs­tí, s níž se hrdi­nům vyhý­ba­jí nepřá­tel­ské kul­ky. První zhru­ba tře­ti­na fil­mu je napros­to bra­vur­ní (důraz na roz­bahně­ná bojiš­tě, mrt­vo­ly oble­to­va­né mou­cha­mi, záko­py pro­lez­lé kry­sa­mi), s při­bý­va­jí­cím časem se však nápad s jed­no­li­tý­mi zábě­ry postup­ně vyčer­pá­vá. Na dru­hou stra­nu posel­ství o nesmy­sl­nos­ti vál­ky a jejích zby­teč­ných obě­tech sice zní měl­ce a obe­hra­ně, poda­né je přes­to poměr­ně úder­ným způ­so­bem.

Skutečně str­hu­jí­cí je tak sní­mek 1917 jen v urči­tých čás­tech, při­čemž sou­stav­ně uchva­cu­jí­cí je na něm pou­ze ta před­sta­va, jak nároč­ná muse­la být insce­na­ce jeho jed­not­li­vých scén. Díky netra­dič­ní­mu poje­tí jej lze nako­nec v jis­tém ohle­du oprav­du ozna­čit za uni­kát­ní a v kaž­dém pří­pa­dě jde o film, jenž si zaslou­ží znač­nou pozor­nost i přes­to, že jeho doko­na­lé vizu­ál­ní a tech­nic­ké zpra­co­vá­ní je v pod­sta­tě to jedi­né, co na něm lze sku­teč­ně obdi­vo­vat.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře