#13 - The Old Dark House

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Filmy o stra­ši­del­ných domech mají vždyc­ky své kouz­lo. Některé jen pro­to, že jsou to bra­ko­vé podiv­nos­ti. Ale někte­ré doká­žou zaujmout. Starý tem­ný dům je jed­ním z těch pří­pa­dů a je nejen pro­to, že v něm hra­je Boris Karloff.

The Old Dakr House

The Old Dark House

USA, 1932, 72 minut

Režie:James Whale

Scénář: Benn W. Levy pod­le romá­nu J. B. Priestleyho

Hrají:

Boris Karloff (Sluha Morgan)

Melvyn Douglas (Roger Penderel)

Charles Laughton (William Porterhouse)

Lillian Bond (Gladys Perkins)

Naše dru­hé setká­ní s reži­sé­rem Jamesem Whalem, stej­ně jako dru­hé setká­ní s hvězdou tři­cát­ko­vých horo­rů Borisem Karloffem. Nutno říci, že ten­to­krát spo­lu­prá­ce niko­li tak úspěš­ná pro Karloffa. Ten zde hra­je němé­ho slu­hu, kte­rý není žád­ným kra­sav­cem a klid­ně by mohl být dal­ším Frankensteinovým mon­strem. Jenže Karloffova role je až pří­liš nevý­razná, až pří­liš zastí­ně­ná ostat­ní­mi posta­va­mi. V čem je tenhle film totiž sku­teč­ně zají­ma­vý a zábav­ný – ano, úmy­sl­ně pou­ží­vám slo­vo zábav­ný – jsou prá­vě jeho posta­vy, pře­de­vším pak ty, kte­ré jsou nuce­ny najít dočas­ný noč­ní azyl v nezná­mém síd­le.

Film je uve­den dobrou scé­nou, kdy tro­ji­ce lidí jede autem v bou­ři, jsou pro­má­če­ní a sna­ží se jet dál, dokud to jde. Jsou ztra­ce­ni, neví, kam vlast­ně jedou, všu­de je nesku­teč­né množ­ství vody. Velmi pove­de­ná je pak bahen­ní lavi­na, kte­rá nasta­ne těs­ně před tím, než dora­zí k sídlu rodi­ny Femmových – na prv­ní pohled famí­lie zvlášt­ní.

Příběh se ode­hrá­vá v úžas­ně gotic­kém síd­le, kde za kaž­dým rohem čeka­jí podiv­né stí­ny, za kaž­dý­mi zavře­ný­mi dveř­mi se něco skrý­vá. A do toho vše­ho se mícha­jí hos­ti­te­lé v podo­bě strašpyt­la Horace a jeho sest­ry Rebeccy, kte­rá je vel­mi rázná, vel­mi hlu­chá a vel­mi div­ná. Oba něco skrý­va­jí, o čemž se mají návštěv­ní­ci s postu­pem noci pře­svěd­čit.

The Old Dark House mlu­ví již ve svém názvu sám za sebe. Jedná se sku­teč­ně o sta­rý tem­ný dům, a prá­vě tohle je základ­ní důvod, proč by se měl vysky­to­vat mezi 101 nej­lep­ší­mi horo­ry. Strašidelné domy jsou oblí­be­ným téma­tem horo­ro­vých fil­mů a prá­vě The Old Dark House pat­ří k těm prv­ním a lep­ším. Jen ško­da toho, že zde dostal tak málo pro­sto­ru Karloff, kte­rý je pod­le mého nej­lep­ším před­sta­vi­te­lem mon­ster své doby a Lugosi se mu těž­ko vyrov­ná­vá. Lugosiho hra­ní může v dneš­ní době při­pa­dat divá­ko­vi pře­ce jen tro­chu směš­né, ale Karloff směš­ný není. Alespoň pokud sám nechce. Naštěstí se s ním nese­tká­vá­me napo­sle­dy a jeho vel­ká role ješ­tě při­jde.

Příběh byl nazna­čen a v pod­sta­tě nejde o nic jiné­ho, než o odha­lo­vá­ní tajem­ství, kte­ré dům a rodi­na v něm žijí­cí skrý­va­jí. Ale nejde tolik o pří­běh, jako o jed­not­li­vé posta­vič­ky. Některé jsou vtip­né, jiné nepří­stup­né, dal­ší napros­to šíle­né. Nejkrásnějším pří­kla­dem šíle­nos­ti je Saul Femme, kte­rý je ze své­ho věze­ní pro­puš­těn až na kon­ci fil­mu. A nut­no říci, že změ­ny jeho gri­mas jsou sku­teč­ně mno­hem lep­ší než ty Karloffovy. Ale i dal­ší posta­vy sto­jí za povšim­nu­tí. Především pak Melvyn Douglas v podá­ní Rogera Penderela, kte­rý je pros­tě sym­paťák a na divá­ka půso­bí pozi­tiv­ně i díky své pro­s­to­ře­kos­ti. Právě on je tím nej­vtip­něj­ším, co film nabí­zí. Dialogy napsa­né pro film se sku­teč­ně poved­ly.

Film se řítí ke své­mu happy-endu, vykou­pe­ní, kte­ré při­chá­zí s roz­břeskem. Objevuje se jeden neu­stá­le se opa­ku­jí­cí motiv horo­rů o stra­ši­del­ných domech – pře­žít noc a ráno si oddech­nout. Nakonec pře­kva­pi­vě pře­ží­va­jí všich­ni (mám na mys­li všich­ni „správ­ňá­ci“) a film je zakon­čen na tu dobu poměr­ně dobrou hláš­kou, kte­rá s postu­pem let výraz­ně vyčpě­la. Až tak moc, že je sko­ro v kaž­dém blběj­ším i lep­ší fil­mu.

Proč film zařa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Strašidelné domy vždyc­ky vzbu­zu­jí skvě­lou atmo­sfé­ru, hlav­ně pokud jsou dob­ře nato­če­né. V tom­to pří­pa­dě ano, scé­na se sta­rým mužem v pod­sta­tě na smr­tel­né poste­li je o to zvlášt­něj­ší, že muže hra­je žena.

Proč film neza­řa­dit mezi 101 nej­lep­ších horo­rů všech dob:

Finále je až pří­liš šťast­né. Ale já osob­ně mám ve vět­ši­ně fil­mů, respek­ti­ve pří­bě­hů aver­zi ke šťast­ným kon­cům, pokud nejsou sku­teč­ně dob­ře natočeny/napsány.

Další film pat­ří­cí mezi „101 nej­lep­ších horo­rů“ vyjde 10.6.2019

Článek je sou­čás­tí seri­á­lu 101 nej­lep­ších horo­rů na inter­ne­to­vém maga­zí­nu Horor-Web.cz.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře