Kritiky.cz > Profily osob > Rozhovory > Rozhovor s režisérem Martinem Kotíkem o zfilmování Hurvínka

Rozhovor s režisérem Martinem Kotíkem o zfilmování Hurvínka

Hurvínek a Drak

Proč jste se roz­ho­dl prá­vě pro Hurvínka a jak těž­ké pro vás bylo vytvo­řit nový pří­běh, tak, aby ctil legen­du a záro­veň byl moder­ní?

Mám rád situ­ač­ní a rodin­né kome­die a milu­ji ani­mo­va­né fil­my. Dlouho jsem hle­dal něja­ký motiv, kte­rý by mne nadchnul a moti­vo­val k tomu, abych se do něče­ho tak nároč­né­ho pus­til. Až mi osud při­ve­dl do ces­ty Hurvínka. A to bylo ono! Okamžitě mne začal inspi­ro­vat a vše se dalo samo do pohy­bu. A postup­ně ten pro­jekt str­há­val dal­ší a dal­ší lidi. A vydr­že­lo to celých 8 let.

Udělat něco moder­ní­ho z kul­tov­ní legen­dy bylo na celém fil­mu to nej­těž­ší. Jednak diva­dlo sto­jí na dia­lo­zích a ani­mo­va­né fil­my na situ­a­cích a dyna­mic­kém ději, tak­že zde jsme muse­li najít nový výraz, jak s Hurvínkem i Spejblem pra­co­vat. A také jsme muse­li z dře­vě­né lout­ky udě­lat 3D chlap­ce. A to bylo vůbec ze vše­ho nej­těž­ší. Trvalo nám to roky a vylá­ma­la si na tom zuby řada našich zku­še­ných výtvar­ní­ků. Až jsem obje­vil Martina Zahradníka, mla­dé­ho stu­den­ta z UMPRUM, kte­rý doká­zal najít úžas­ný výtvar­ný styl a najed­nou to cinklo jako v pohád­ce a 3D Hurvínek byl tady…

Vzpomenete si, kolik ver­zí scé­ná­ře vznik­lo, než byl film tzv. při­pra­ven k natá­če­ní?

Přesný počet ver­zí scé­ná­ře už dneska urči­tě nikdo neví. Jenom námět jsme vymýš­le­li přes půl roku a na scé­ná­ři jsme potom pra­co­va­li dal­ší 2 roky. A pře­dě­lá­val se něko­li­krát ješ­tě během sto­ry­bo­ar­du. Typoval bych, že jich bylo cel­kem tak 11 až 15.

Co bylo pro vás na tom­to pro­jek­tu nej­vět­ší výzvou – sehnat pení­ze, ambi­ce vytvo­řit sku­teč­ně vel­ký evrop­ský pro­jekt, doká­zat, že čes­ký ani­mo­va­ný film stá­le žije?

Upřímně – na začát­ku jsme chtě­li jenom udě­lat pěk­ný film s Hurvínkem. Za pár korun, jak se to u nás běž­ně dělá. Celý ten monstr pro­jekt z toho vzni­kl postup­ně, jak jsme na tom pra­co­va­li. Rostl pří­běh, spo­lu s ním ros­tl roz­po­čet, pak se při­da­li zahra­nič­ní part­ne­ři a najed­nou jsme zjis­ti­li, že vět­ši­nu fil­mu musí­me udě­lat ven­ku, pro­to­že u nás nejsou ani­má­to­ři ani stu­dia. A tak jsme se zača­li sta­rat o situ­a­ci čes­ké ani­ma­ce a sta­li jsme se vlaj­ko­vou lodí volá­ní po změ­nách k lep­ší­mu. A také čes­ký­mi pos­ly ve svě­tě, že čes­ká ani­ma­ce chce a měla by žít dál, pro­to­že to je naše domé­na, kte­rou může­me dobít svět, když dosta­ne­me šan­ci.

Proč jste se po svých celo­ve­čer­ních hra­ných fil­mech, kte­ré byly divác­ky úspěš­né, roz­ho­dl pro ani­mo­va­ný film s tak­to nároč­nou pro­duk­cí?

Udělat ani­mo­va­ný film jsem chtěl už po Pánské jízdě, kte­rá oslo­vi­la nejen dospě­lé, ale i děti. Ale cítil jsem, že lokál­ní kome­die zůsta­ne uza­vře­na v našich hra­ni­cích a niko­ho dal­ší­ho neo­slo­ví. Oproti tomu ani­ma­ce je uni­ver­zál­ní a má šan­ci oslo­vit celý svět, když se to pove­de. Ale trva­lo mi hod­ně let, než jsem jako reži­sér našel ces­tu k tomu, jak se to musí ucho­pit, a taky než jsem našel Hurvínka. Takže jsem mezi­tím pokra­čo­val v hra­né kome­di­ál­ní tvor­bě, což je pros­tě moje prá­ce.

Když se podí­vá­te na výsled­ný tvar fil­mu, může­te říct, že všech­no to mno­ha­le­té úsi­lí se vypla­ti­lo?

Určitě a jed­no­znač­ně ano. Ve sku­teč­nos­ti ten film před­čil moje oče­ká­vá­ní. Když jsme před osmi lety začí­na­li, niko­mu z nás se ani nesni­lo, že udě­lá­me tak vel­ko­rysý film s nej­lep­ší­mi odbor­ní­ky na ani­ma­ci v Evropě. Je to vlast­ně celé jako pohád­ka.

Jak jste při­stu­po­val k pro­mě­ně legen­dár­ních postav – tak aby odpo­ví­da­ly tra­di­ci a záro­veň měly šan­ci oslo­vit sou­čas­né­ho dět­ské­ho divá­ka?

K pro­mě­ně Spejbla a Hurvínka do 3D jsme všich­ni v týmu při­stu­po­va­li s tou nej­vět­ší úctou a poko­rou. Všichni jsme na nich vyrost­li a všich­ni je milu­je­me. A sna­ži­li jsme se jejich cha­rak­te­ry, srd­ce a duši vtě­lit do nové moder­ní podo­by, kte­rá je uči­ní atrak­tiv­ní i pro nové gene­ra­ce a divá­ky po celém svě­tě, z nichž mno­zí je jako lout­ku ani vůbec nezna­jí. A teď, když je ve fil­mu vidím, musím upřím­ně říct, že mám radost, že v těch nových tělech jsou to pros­tě stá­le oni dva. Zkrátka jsou tam.

Která z hlav­ních postav se pod­le vás pro­mě­ni­la nej­ví­ce?

Asi nej­ví­ce se změ­ni­la Mánička. V diva­dle je tro­chu pru­dič a pořád Hurvínka opra­vu­je a umrav­ňu­je. To by ve fil­mu hodi­nu a půl nemoh­lo fun­go­vat, pro­to­že by nás všech­ny zača­la po chví­li dost otra­vo­vat. V Máničce jsme pro­to muse­li obje­vit sil­něj­ší kama­rád­ské a par­ťác­ké instink­ty. Ve vel­kém dob­ro­druž­ství nemů­že nechat Hurvínka samot­né­ho a musí mu krýt záda a pod­po­ro­vat ho, když to potře­bu­je. Ale drob­né pru­ze­ní a iro­nii si samo­zřej­mě neod­pus­tí. Ale navíc je krás­ná.

Zdroj : CinemArt

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


|

Stránka načtena za 1,64331 s | počet dotazů: 218 | paměť: 51366 KB. | 16.05.2021 - 08:35:29
X