12 let v řetězech | Twelve Years a Slave [80%]

Jako už tra­dič­ně kaž­dý rok v době před a krát­ce po udí­le­ní cen aka­de­mie, lépe zná­mých pod názve Oscar, i letos se v rám­ci toho­to blo­gu poku­sím zhod­no­tit co nej­vět­ší množ­ství sním­ků, kte­ré mají ten­to rok nej­vět­ší šan­ce odnést si 2. břez­na z Dolby Theatre v Los Angeles zla­tou soš­ku. Jedním z ních je i sní­mek 12 let v řetě­zech reži­sé­ra Steva McQueena, kte­rý se do kin podí­val napo­sle­dy před dvě­ma lety se špič­ko­vým sním­kem Stud a kte­rý si vyslou­žil hned devět nomi­na­cí. Snímek 12 let v řetě­zech je zalo­žen na sku­teč­ných udá­lost sepsa­ných v memoá­ru Solomona Northupa, kte­rý byl jako svo­bod­ný ame­ri­čan čer­né ple­ti une­sen a pro­dán do otroc­tví kde strá­vil dlou­hých 12 let pod bičem otro­ká­řů. Snímek od prv­ních pro­jek­cí v zahra­ni­čí pro­vá­zí aura vyda­ře­né­ho bio­gra­fic­ké­ho sním­ku plné­ho skvě­lých herec­kých výko­nů, kte­rý je však pro někte­ré divá­ky pří­liš vel­kým sous­tem a tak se obje­vu­jí i extrém­ní názo­ry jako „otro­kář­ské por­no“. Jak vyda­ře­ný je ovšem ten­to sní­mek, kte­rý vstu­pu­je od 23. led­na také do čes­kých kin?

Solomon Northup(Chiwetel Ejiofor) se naro­dil jako svo­bo­ný člo­věk. Bohužel během jeho živo­ta stá­le pro­bí­ha­lo otroc­tví na úze­mí Ameriky a bylo běž­nou pra­xí, že byli prá­vě sovo­bod­ní čer­no­ši ze seve­ru une­še­ni a pro­dá­ni do otroc­tví. Tento osud potkal naneštěs­tí i Solomona, kte­rý byl pod­ve­den dvě­ma otro­ká­ři a pro­dán na jih jako otrok s názvem Platt. Jelikož v té době pro otro­ky pla­ti­la drs­ná pra­vi­dla a bylo s nimi naklá­dá­no jako s majet­kem, nezmů­že se i svo­bod­ný člo­věk na nic. Solomon tedy musí dou­fat, že jed­no­ho dne dosta­ne pří­le­ži­tost doká­zat kým je a shle­dat se tak zpět se svo­jí rodi­nou. Inspirativní pří­běh afro­a­me­ric­ké­ho otro­ka kte­ré­ho se jako jed­no­ho z mála une­se­ných svo­bod­ných čer­no­chů poda­ři­lo zachrá­nit z otroc­tví...

Málokdo by čekal, že Steve McQueen při­jde s něčím běž­ným. Tvůrce se vypro­fi­lo­val jako oso­bi­tý reži­sér dodr­žu­jí­cí mnoh­dy suro­vou vizi svých pří­bě­hů a 12 let v řetě­zech toho není vyjím­kou. Mnohdy sice svo­jí sna­hou navo­dit co nej­lep­ší dobo­vou atmo­sfé­ru zachá­zí mož­ná až pří­liš dale­ko, nicmé­ně ani vel­mi drob­né pře­šla­py nedo­ká­ží zabrz­dit jinak výbor­ně napsa­ný sní­mek, kde prim hra­jí emo­ce vychá­ze­jí­cí z kon­tras­tu dneš­ní spo­leč­nos­ti a doby tuhé­ho otro­kář­ství v Severní Americe.

To na čem však ten­to sní­mek sta­ví nej­ví­ce, jsou osl­ni­vé herec­ké výko­ny drti­vé vět­ši­ny zůčast­ně­ných, i jedin­ců v rela­tiv­ně drob­ných rolích. Ať už si ale pochva­lu zaslou­ží spous­ta herec­kých talen­tů kte­ří se zde obje­ví, v hla­vě vám nako­nec zůsta­nou nesku­teč­né výko­ny tro­ji­ce Chiwetel Ejiofor, Michael Fassbender a Lupita Nyong’o, kte­ří si napros­to po prá­vu odnes­li nomi­na­ci na cenu aka­de­mie. Lupita Nyong’o coby Patsey před­vá­dí vel­mi emo­ci­o­nál­ně sil­nou roli a Chiwetel Ejiofor ze sebe jako hlav­ní hrdi­na Solomon Northup doslo­va vyta­hu­je úpl­ně všech­no a zvláš­tě v poz­děj­ších fázích pří­bě­hu jeho pro­cí­tě­ný herec­ký pro­jev dodá­vá celé­mu vyzně­ní sním­ku pomy­sl­ný punc kva­li­ty. Nicméně čím jsem byl doslo­va strh­nut je způ­sob, jakým se Michael Fassbenderpolo­žil do role suro­vé­ho otro­ká­ře. Jeho impo­zant­ní zachy­ce­ní až psy­cho­tic­ké­ho cha­rak­te­ruEdwina Eppse se rake­to­vě kata­pul­tu­je do jed­no­ho z nej­lep­ších herec­kých výko­nů jeho kari­é­ry.

Kdo si nao­pak zaslou­ží pomy­sl­ný pohla­vek je Hans Zimmer. Oblíbený hudeb­ní skla­da­tel fil­mo­vé hud­by se zna­tel­ně začí­ná v posled­ních letech opa­ko­vat a inven­ce v jeho dílech začí­ná být nedo­sta­tek. Bohužel jeho zvu­ko­vá slož­ka k této adap­ta­ci není žád­nou vyjím­kou. Jeho hudeb­ní dopro­vod mís­ty půso­bí až jako doce­la špat­ný vtip, když napros­to bez­myš­len­ko­vi­tě kopí­ru­je více či méně zná­mé moti­vy a kom­bi­nu­je jej do jed­no­ho neu­stá­le opa­ko­va­né­ho moti­vu, kte­rý více než coko­liv jiné­ho při­po­mí­ná komor­něj­ší vari­a­ci na jeho hudeb­ní dopro­vod k fil­mu Počátek. Nemluvě o tom, že jeden domi­nant­ní hudeb­ní motiv (nepo­čí­tám teď dige­tic­kou hud­bu kte­rá se na této plo­še obje­ví) na více jak dvě hodi­ny sním­ku není zrov­na tím nej­lep­ším řeše­ním a při­jde už při sed­mém nebo osmém opa­ko­vá­ní doce­la jako vel­mi nuce­né emoč­ní vydí­rá­ní.

Pokud však pomi­ne­me drob­né zádrhe­ly po ces­tě, tro­chu mož­ná až zby­teč­ně nata­ho­va­ných snah o doda­teč­né pro­tla­če­ní osob­ní­ho hle­dis­ka postav a doce­la odbi­tý hudeb­ní dopro­vod kte­rý v někte­rých momen­tech sluš­ně­ji řeče­no úpl­ně nese­dí, dostá­vá se do čes­kých a slo­ven­ských kin jeden z vel­mi význam­ných sním­ků, kte­ré­ho hlav­ní silou je emi­co­nál­ně anga­žo­va­ný pří­běh z his­to­rie, kte­rý jen doklá­dá to, jak si naši před­ko­vé hrá­li na civi­li­zo­va­né jedin­ce. Nejedná se o napros­to ulti­mát­ní zále­ži­tost a mož­ná by se dalo čekat od Stevea McQueena i ješ­tě o chlup více, kaž­do­pád­ně sní­mek nabí­zí dostatč­né množ­ství argu­men­tů, proč mu věno­vat přes dvě hodi­ny vaše­ho živo­ta. A když už nic jiné­ho, kon­cen­t­ra­cí herec­ké­ho talen­tu se mu takhle začát­kem roku jen málo­co vyrov­ná.

Blog auto­ra