Jako už tradičně každý rok v době před a krátce po udílení cen akademie, lépe známých pod názve Oscar, i letos se v rámci tohoto blogu pokusím zhodnotit co největší množství snímků, které mají tento rok největší šance odnést si 2. března z Dolby Theatre v Los Angeles zlatou sošku. Jedním z ních je i snímek 12 let v řetězech režiséra Steva McQueena, který se do kin podíval naposledy před dvěma lety se špičkovým snímkem Stud a který si vysloužil hned devět nominací. Snímek 12 let v řetězech je založen na skutečných událost sepsaných v memoáru Solomona Northupa, který byl jako svobodný američan černé pleti unesen a prodán do otroctví kde strávil dlouhých 12 let pod bičem otrokářů. Snímek od prvních projekcí v zahraničí provází aura vydařeného biografického snímku plného skvělých hereckých výkonů, který je však pro některé diváky příliš velkým soustem a tak se objevují i extrémní názory jako „otrokářské porno“. Jak vydařený je ovšem tento snímek, který vstupuje od 23. ledna také do českých kin?
Solomon Northup(Chiwetel Ejiofor) se narodil jako svoboný člověk. Bohužel během jeho života stále probíhalo otroctví na území Ameriky a bylo běžnou praxí, že byli právě sovobodní černoši ze severu unešeni a prodáni do otroctví. Tento osud potkal naneštěstí i Solomona, který byl podveden dvěma otrokáři a prodán na jih jako otrok s názvem Platt. Jelikož v té době pro otroky platila drsná pravidla a bylo s nimi nakládáno jako s majetkem, nezmůže se i svobodný člověk na nic. Solomon tedy musí doufat, že jednoho dne dostane příležitost dokázat kým je a shledat se tak zpět se svojí rodinou. Inspirativní příběh afroamerického otroka kterého se jako jednoho z mála unesených svobodných černochů podařilo zachránit z otroctví...
Málokdo by čekal, že Steve McQueen přijde s něčím běžným. Tvůrce se vyprofiloval jako osobitý režisér dodržující mnohdy surovou vizi svých příběhů a 12 let v řetězech toho není vyjímkou. Mnohdy sice svojí snahou navodit co nejlepší dobovou atmosféru zachází možná až příliš daleko, nicméně ani velmi drobné přešlapy nedokáží zabrzdit jinak výborně napsaný snímek, kde prim hrají emoce vycházející z kontrastu dnešní společnosti a doby tuhého otrokářství v Severní Americe.
To na čem však tento snímek staví nejvíce, jsou oslnivé herecké výkony drtivé většiny zůčastněných, i jedinců v relativně drobných rolích. Ať už si ale pochvalu zaslouží spousta hereckých talentů kteří se zde objeví, v hlavě vám nakonec zůstanou neskutečné výkony trojice Chiwetel Ejiofor, Michael Fassbender a Lupita Nyong’o, kteří si naprosto po právu odnesli nominaci na cenu akademie. Lupita Nyong’o coby Patsey předvádí velmi emocionálně silnou roli a Chiwetel Ejiofor ze sebe jako hlavní hrdina Solomon Northup doslova vytahuje úplně všechno a zvláště v pozdějších fázích příběhu jeho procítěný herecký projev dodává celému vyznění snímku pomyslný punc kvality. Nicméně čím jsem byl doslova strhnut je způsob, jakým se Michael Fassbenderpoložil do role surového otrokáře. Jeho impozantní zachycení až psychotického charakteruEdwina Eppse se raketově katapultuje do jednoho z nejlepších hereckých výkonů jeho kariéry.
Kdo si naopak zaslouží pomyslný pohlavek je Hans Zimmer. Oblíbený hudební skladatel filmové hudby se znatelně začíná v posledních letech opakovat a invence v jeho dílech začíná být nedostatek. Bohužel jeho zvuková složka k této adaptaci není žádnou vyjímkou. Jeho hudební doprovod místy působí až jako docela špatný vtip, když naprosto bezmyšlenkovitě kopíruje více či méně známé motivy a kombinuje jej do jednoho neustále opakovaného motivu, který více než cokoliv jiného připomíná komornější variaci na jeho hudební doprovod k filmu Počátek. Nemluvě o tom, že jeden dominantní hudební motiv (nepočítám teď digetickou hudbu která se na této ploše objeví) na více jak dvě hodiny snímku není zrovna tím nejlepším řešením a přijde už při sedmém nebo osmém opakování docela jako velmi nucené emoční vydírání.
Pokud však pomineme drobné zádrhely po cestě, trochu možná až zbytečně natahovaných snah o dodatečné protlačení osobního hlediska postav a docela odbitý hudební doprovod který v některých momentech slušněji řečeno úplně nesedí, dostává se do českých a slovenských kin jeden z velmi významných snímků, kterého hlavní silou je emiconálně angažovaný příběh z historie, který jen dokládá to, jak si naši předkové hráli na civilizované jedince. Nejedná se o naprosto ultimátní záležitost a možná by se dalo čekat od Stevea McQueena i ještě o chlup více, každopádně snímek nabízí dostatčné množství argumentů, proč mu věnovat přes dvě hodiny vašeho života. A když už nic jiného, koncentrací hereckého talentu se mu takhle začátkem roku jen máloco vyrovná.
Nejnovější komentáře