Garth Ennis má rád vál­ku, to už jsme si říka­li. Objevuje se ve vět­ši­ně jeho pří­bě­zích. A nesmí chy­bět ani ve chví­li, kdy dosta­ne na hra­ní tako­vou posta­vu, jakou je Nick Fury. Tady navíc Garth Ennis vyu­žil mož­nos­ti, že Fury je posta­vou, kte­rá se obje­vo­va­la už za dru­hé svě­to­vé vál­ky, a tak napsal pří­běh, kdy Fury ješ­tě nemá nic spo­leč­né­ho s orga­ni­za­cí S.H.I.E.L.D. a vlast­ně ješ­tě ani není tím obá­va­ným člo­vě­kem, v jaké­ho se postup­ně vyklu­bal. Nečekejte špi­o­náž­ní komiks, čekej­te komiks, kte­rý bude čis­tě váleč­ný. Musím říct, že na začát­ku jsem měl co dělat, abych u pří­bě­hu zůstal, pro­to­že prv­ní kapi­to­la mi při­šla tako­vá pře­kot­ná a nelí­bi­lo se mi, jak je sko­ko­vě vede­na. Pochopíte její význam pro dal­ší dění, ale to nut­ně nezna­me­ná, že se jed­ná o úvod, kte­rý vás nakop­ne a nala­dí na dal­ší prů­běh.

I když kni­ha „Fury: Mírotvůrce“ tvo­ří vět­ší pří­běh, z prv­ních čtyř kapi­tol bude­te mít pocit, že se jed­ná o uza­vře­né epi­zo­dy, kte­ré až s finál­ní­mi seši­ty vytvá­ře­jí kom­pakt­ní pří­běh, kte­rý se pro­lí­ná celou vál­kou a kte­rý má začá­tek prá­vě v prv­ní kapi­to­le kni­hy. Tady Garth Ennis uka­zu­je, že je dob­rým vypra­vě­čem a že jed­not­li­vé kapi­to­ly nejsou jen výpl­ňo­vé, ale mají smy­sl pro cel­ko­vý pří­běh a cel­ko­vý dojem, kte­rý z dění a hlav­ně z cho­vá­ní postav bude­te mít. Pro pocho­pe­ní jejich moti­va­cí je to nezbyt­né. Nutně to ale nezna­me­ná, že bude­te z pre­zen­to­va­né­ho dění odva­ře­ní a že vás kaž­dá epi­zo­da bude bavit. Jako kdy­by zde byl Nick Fury jen posta­vou, kte­rá si tak nějak pro­plou­vá vál­kou, sem tam zasáh­ne do něja­ké ope­ra­ce, ale její vývoj není tak zásad­ní, jako je zásad­ní, aby se podí­lel na ope­ra­ci Mírotvůrce, k níž se kni­ha dostá­vá až ve dru­hé polo­vi­ně.

Kniha „Fury: Mírotvůrce“ není Garth Ennis v nej­lep­ší for­mě. Na dru­hou stra­nu tu máme kresbu Darricka Robertsona, kte­rá v dob­ré for­mě je. Jeho bojo­vé, váleč­né a krva­vé scé­ny jsou pros­tě parád­ní, jak bych od něj oče­ká­val. Přesto mám i v jeho pří­pa­dě jed­nu výhra­du. Nick Fury je v jeho podá­ní tro­chu neroz­po­zna­tel­ný. Jasně, na jed­nu stra­nu je to tím, že ješ­tě nemá pás­ku přes oko, na dru­hou stra­nu je to tím, že vypa­dá tuc­to­vě jako mno­hé jiné posta­vy, což je ško­da, pro­to­že zrov­na Fury je posta­vou zají­ma­vou. Možná kdy­by už ten­krát měl ty svo­je iko­nic­ké šedi­ny, i když ty při­šly s věkem. Postava tro­chu zapa­dá, což je ško­da. Ale ono to není jen kresbou, ono je to dáno i jejím mís­tem v pří­bě­hu. Jako kdy­by byl Fury až dru­hot­ným cha­rak­te­rem.

Tím, co se dostá­vá do popře­dí, je vál­ka samot­ná, mise, na kte­rou jsou vojá­ci vyslá­ni. Skoro si říkám, že tady už si Ennis mohl vymys­let v pod­sta­tě coko­li, že to zase není tak hlu­bo­ce zakom­po­no­vá­no do Marvel Universe. Tak do polo­vi­ny vás pří­běh nijak nedo­sta­ne, mož­ná si bude­te uží­vat krva­vé sek­ven­ce, kte­ré jsou pros­tě dob­ře nakres­le­ny, i když nejsou zby­teč­ně drs­né. Pak až při­jde to, proč byla kni­ha napsá­na, samot­ná mise Mírotvůrce, a ta už má tro­chu smy­sl, má vět­ší hloub­ku. Zde se vám uká­že, proč si Ennis vál­ku oblí­bil a proč je v jejích pří­bě­zích tak dob­rý. I když se sna­ží být zábav­ný, doká­že vyhmát­nout dob­ré téma a uká­zat, jak vál­ka nesmy­sl­ná a jak i smys­lu­pl­ná mise může nako­nec být bez smys­lu. Přesto jsem se ani v závě­ru nezba­vil dojmu, že tohle je až moc prů­měr­ná komik­so­vá zále­ži­tost.