Život pod vodou - recenze

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Nejnovější film naděj­né­ho reži­sé­ra Wese Andersona Život pod vodou je ozna­čo­ván jako kome­die. Po shléd­nu­tí fil­mu však musím kon­sta­to­vat, že spíš než dlou­hé a nekon­t­ro­lo­va­tel­né výbuchy smí­chu ve Vás vyvo­lá leh­ký úsměv na tvá­ří a pohla­dí Vás po duši. A pokud nemá­te vylo­že­ně oce­lo­vé srd­ce, tak Vás dojme svou hra­vos­tí a skvě­lým a ori­gi­nál­ním pří­bě­hem...

Recenze naše­ho part­ne­ra:

Padesátiletý oce­á­no­log Steve Zissou (Bill Murray) toho už za svůj život pro­žil dost. Zachraňoval z ledu živo­čiš­ný druh, o kte­rém se už dáv­no mys­le­lo, že vyhy­nul, nato­čil řadu úspěš­ných doku­men­tár­ních fil­mů a pře­de­vším jako jedi­ný člo­věk na svě­te viděl jagu­á­ří­ho žra­lo­ka, kte­rý mu zabil pří­te­le Estebana. Další jeho výpra­va má pro­to jas­ný cíl – najít a zabít ono­ho žra­lo­ka a pomstít tak Estebanovu smrt. Jeho spon­zo­ři si ovšem mys­lí, že je to při­nejmen­ším blá­zen a odmí­ta­jí mu výpra­vu finan­co­vat. Do toho vše­ho se ješ­tě Steve popr­vé setká­vá se svým synem Nedem.
Nedovi je 30 let a Steve si ani není pořád­ně jis­tý, jest­li je vůbec jeho. Záhy si však k němu vytvo­ří jis­té cito­vé pou­to a pře­mlu­ví ho, aby se stal čle­nem týmu Zissou a při­po­jil se tak k výpra­vě. Ned nako­nec nejen­že člen­ství při­jme, ale dokon­ce celou expe­di­ci zaští­tí i po finanč­ní strán­ce. Aby toho neby­lo málo, tak se k výpra­vě při­dá­vá ješ­tě „panák“ z ban­ky a mla­dá těhot­ná novi­nář­ka, jež je vel­kou Stevovou obdi­vo­va­tel­kou (nebo mož­ná lépe řeče­no byla, dokud se s guru celé­ho Zissou týmu nese­tka­la osob­ně). Výprava může začít a nám nezbý­vá, než se vydat na lodi Belafonte na honbu na jagu­á­ří­ho žra­lo­ka! A i když bychom si moh­li mys­let, že to bude doce­la nuda, věř­te, že o akci roz­hod­ně nebu­de nou­ze. Bude se krást, bude se pře­pa­dá­vat, nebu­dou chy­bět akč­ní pře­střel­ky a zachra­ňo­vá­ní rukojmí. To vše bude i nadá­le pev­ně sevře­né a kom­pakt­ní, reži­sér Wes Anderson fil­mu nikdy nedo­vo­lí spad­nout do smy­sl nedá­va­jí­cí sláta­ni­ny.
Doménou sním­ku jsou skvě­lé herec­ké výko­ny. Bill Murray je fan­tas­tic­ký a po Ztraceno v pře­kla­du mu byla nabíd­nu­ta dal­ší role, ve níž může napl­no uká­zat a roz­vi­nout svo­je herec­ké umě­ní. Některé hláš­ky, kte­ré mu byly vlo­že­ny do úst scé­náris­tou, podá­vá Murray oprav­du vtip­ně a díky jeho jíz­li­vos­ti vás téměř pokaž­dé roze­smě­jí. Pro pří­klad si vez­mě­me scé­nu, kdy se Ned baví se Stevem o repor­té­r­ce Jane (obě­ma se líbí). Steve pro­hlá­sí, že kdy­by to neby­la les­ba, tak by byla doce­la fajn, na což mu Ned odpo­ví, že je těhot­ná.
Steve se chví­li zamys­lí a řek­ne, že to neva­dí, že i les­by pře­ce mohou být těhot­né. Hlášek toho­to typu usly­ší­te od Murraye bez­po­čet a všech­ny jsou veli­ce neotře­lé, tref­né a při­jdou přes­ně v moment, kdy mají - čili nevy­zní (jako v mno­ha jiných fil­mech) trap­ně a naprázd­no. Cate Blanchett (mimo­cho­dem po osca­ro­vém Letci dal­ší dob­ře zahra­ná role pro Cate Blanchett) a Owen Wilson, jakož­to před­sta­vi­te­lé dal­ších hlav­ních rolích za Murrayem nijak výraz­ně neza­os­tá­va­jí a daří se jim udr­žet výkon­nost­ní nad­stan­dard.
Jak jsem již podotkl na úvod, s fil­mem si reži­sér oprav­du vyhrál a výsled­kem jsou někte­ré veli­ce pěk­né scé­ny. Celý film je kom­pakt­ním cel­kem, kte­rý pev­ně drží při sobě díky skvě­lé reži­sér­ské prá­ci. Dojem na mě udě­la­ly scé­ny, kdy posta­vy pro­chá­zí inte­ri­é­rem pla­vi­dla a my loď vidí­me v prů­ře­zu. Tyto pasá­že jsou skvě­le archi­tek­to­nic­ky vyře­še­ny a je radost na ně pohle­dět. Taktéž onen pod­moř­ský svět je úchvat­ný a jis­tě mi dáte zaprav­du, že scé­náris­ta i reži­sér roz­to­či­li fan­ta­zii na plné obrát­ky (poto­pe­ný vrak leta­dla na dně oce­á­nu, pra­po­div­né kme­ny jakých­si stro­mů na dně moře, spous­ta úžas­ných živo­či­chů, jaký­mi jsou napří­klad „zářiv­kov­ci“). Přesně v momen­tu, kdy si začne­te mys­let, že už se nic nové­ho stát nemů­že a film se líně a nud­ně dovle­če do kon­ce, vás pře­kva­pí řada dějo­vých zvra­tů, udá­los­ti rázem dostá­va­jí spád a sní­mek zís­ká­vá nový náboj.

Důležitou věcí, kte­rou nelze opo­me­nout, je fil­mo­vý soun­d­track. Filmem se pro­lí­na­jí pís­nič­ky Davida Bowieho, ovšem ne v rod­né ang­lič­ti­ně, ale v por­tu­gal­šti­ně zpí­va­né mla­dým čer­noš­ským hrá­čem na kyta­ru, jenž je tak­též čle­nem Zissou týmu.
Je tře­ba říci, že film Život pod vodou jis­tě neo­slo­ví kaž­dé­ho. Pokud na film jde­te s tím, že to je kome­die a že se bude­te za bři­cho popa­dat, tak se mu rad­ši oblou­kem vyhně­te. Je to pře­ci jenom film, kte­rý potře­bu­je abys­te se nad ním zamys­le­li a tepr­ve až ho pocho­pí­te, tak se vám může zalí­bit. Ke kon­ci může vyzní­vat až smut­ně, i když zále­ží na úhlu pohle­du z jaké­ho na film nahlí­ží­te. Tato podí­va­ná má své kouz­lo, kte­ré bude­te obje­vo­vat postup­ně. Proto dej­te ze začát­ku fil­mu šan­ci a nech­te ho pro­nik­nout do vašich srd­cí. Uvidíte, že si vás brzy zís­ká svou oso­bi­tos­tí, kte­rou do něj vlo­žil reži­sér a svou neo­pa­ko­va­tel­nou poe­tic­kou atmo­sfé­rou. A při kon­ci, kte­rý je jeden z nej­hez­čích, jaký jsem kdy viděl, bude­te doslo­va s ote­vře­ný­mi ústy a se slzou v oku sle­do­vat dění na plát­ně. Věřte mi, že pokud vydr­ží­te až do kon­ce a dovo­lí­te fil­mu odstra­nit všech­ny zábra­ny, kte­ré ve vás jsou, zane­chá­vá ve vás nadlou­ho radost­ný pocit a úsměv na tvá­ři.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře