A co když je to jinak. Věčné pravdy mají krátký život.

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Tato kni­ha uka­zu­je, že během živo­ta se učí­me mno­ha věcem jenom pro­to, abychom zjiš­ťo­va­li (zno­vu a zno­vu), že vět­ši­na toho, co jsme si osvo­ji­li, je buď­to chyb­ná nebo ire­le­vant­ní. Velká část naše­ho moz­ku se s tím doká­že sice vyrov­nat; men­ší, hlub­ší část to však nedo­ká­že. Nikdy nemů­že­me vědět, co bude a nebu­de.

Dějiny myš­le­ní jsou jen obra­zem chyb, při­čemž kaž­dá nová gene­ra­ce, pře­hod­no­cu­je a opra­vu­je chy­by té před­cho­zí. (Brian Greene)

Co když se ale ple­te­me doo­prav­dy v něčem oprav­du závaž­ném? Člověk při­ro­ze­ně dospě­je k pocho­pe­ní, že nemů­že věci, kte­ré všich­ni pova­žu­jí za jis­té, vědět s urči­tos­tí, a přes­ně se dají jen těž­ko ově­řit. A je tu stá­le spous­ta věcí, kte­ré čeka­jí na své obje­ve­ní, a že někte­ré mož­ná ani nikdy sku­teč­ně nepo­zná­me.

Sám autor této kni­hy ve svém prvo­po­čát­ku začal psát nej­pr­ve o vědě, pro­to­že měl za to, že věda je to nej­ú­žas­něj­ší, co kdy lidé děla­li.

„Takže - pokud jste pře­svěd­če­ni, že tím nej­dů­le­ži­těj­ším v lid­ském živo­tě je hle­dá­ní nových poznat­ků, co to zna­me­ná, když před námi již nic nele­ží?

Naše sou­čas­né, dočas­né názo­ry a sta­no­vis­ka tak vypa­da­jí, jako kdy­by exis­to­va­ly vždy a že to, v co jsme byli zvyklí si mys­let, a co si mys­lí­me dnes, tak nadá­le již neze­je žád­ná pro­past, pro­to­že naše vyví­je­jí­cí se před­sta­va rea­li­ty nesa­há dál než ke vče­rej­ší­mu dni.“

Kdybych prá­vě teď četl tuto kni­hu (namís­to toho, abych ji psal), prav­dě­po­dob­ně bych si kla­dl násle­du­jí­cí rozum­né a opod­stat­ně­né otáz­ky: „A co tře­ba význam jed­not­li­vých věcí? Neměli bychom zdů­raz­nit prá­vě tohle? Není význam tím nej­spo­leh­li­věj­ším měřít­kem trva­lé život­nos­ti?“

Kdybych pat­řil mezi ty, kdož mají sklon nesou­hla­sit s čím­ko­li, co zrov­na čtou, mohl bych mít dojem, že autor této kni­hy při­stu­pu­je ke sku­teč­né kva­li­tě mno­ha arte­fak­tů, jako by jen okra­jo­vě sou­vi­se­la s jejich koneč­nou hod­no­tou, a že jeho domněn­ky, nevy­hnu­tel­ně nazna­ču­jí, že na tom, jaké věci doo­prav­dy jsou, zále­ží méně než na náhod­ných spo­le­čen­ských okol­nos­tech a nevy­po­či­ta­tel­ných hod­no­ce­ních od lidí, kte­ří nut­ně nemu­sí vědět, o čem mlu­ví.

Pokud se domní­vá­te totéž, že je má odpo­věď: Máte prav­du. Ne zce­la, ale z vět­ší čás­ti ano. (Zrovna toto lidé sly­šet nechtě­jí.)“

Od téhle kni­hy jsem čeka­la hod­ně; hlav­ně pří­kla­dy, kte­ré budou něja­kým způ­so­bem prak­tic­ké v rám­ci mého oby­čej­né­ho a všed­ní­ho živo­ta. To se bohu­žel nesta­lo.

Toužila jsem poznat někte­ré z domně­lých pravd a polo­pravd, kte­ré se tvá­ří jako prav­dy, ale ve sku­teč­nos­ti tomu tak není. Myslela jsem, že mě autor tyto „věč­né prav­dy“ vyvrá­tí. Sice na pří­kla­dech

vel­mi pěk­ně a názor­ně uka­zu­je, jak „ony věč­né prav­dy“ mají „jepi­čí život“, a že jsou chyb­né, ale nijak můj dosa­vad­ní život neo­bo­ha­ti­ly, nechyt­ly za srd­ce.

Vzhledem k tomu, že se jed­ná o úspěš­né­ho ame­ric­ké­ho auto­ra, nejsou zrov­na zvo­le­né pří­kla­dy moc blíz­ké mně, jakož­to čes­ké­mu čte­ná­ři, a pokud není moc vel­ký fan­da do vše­ho ame­ric­ké­ho, tak se mož­ná bude i tak tro­chu v tex­tu ztrá­cet a nudit.

Kniha je plná zají­ma­vých pohle­dů na domně­lé prav­dy, ale nijak moc zají­ma­vá nebo dech berou­cí téma­ta neče­kej­te. Mě osob­ně tato kni­ha moc neba­vi­la. První polo­vi­nu kni­hy jsem se sna­ži­la peč­li­vě číst strán­ku po strán­ku, ale víc jsem se do toho nuti­la, než si uží­va­la samot­ný pro­ži­tek z čte­ní kni­hy. A dru­hou část kni­hy? Tu jsem už jen oči­ma pře­lét­la s nadě­jí, že by mě snad moh­lo něco koneč­ně zaujmout, ale nesta­lo se tak.

A jaké myš­len­ky jsem si z kni­hy odnes­la? Např. že, logi­ka zkrát­ka pří­liš dob­ře nefun­gu­je, pokud ji apli­ku­je­me na budouc­nost. Nebo že  „Během času se tyto myš­len­ky „uchy­tí ve stín“ - nebo při­nejmen­ším ty, kte­ré se uká­za­ly nespor­né a nevy­vra­ti­tel­né - sta­ly sou­čás­tí běž­né­ho vět­ši­no­vé­ho názo­ru!“

Poslední myš­len­ka, ta mě chy­ti­la nej­ví­ce za srd­ce, a nako­nec jsem se i při čte­ní této kni­hy řídi­la: „Útěchou vám může být, že může­te kdy­ko­li pře­stat dál číst.“

A CO KDYŽ JE TO JINAK. Věčné prav­dy mají krát­ký život

Napsal: Chuck Klosterman

Překlad: Aleš Lisa

Vydalo nakla­da­tel­ství Management Press roku 2018

Vydání prv­ní

Počet stran: 272

ISBN: 978-80-7261-533-9

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře