Meg Masonová: Trýzeň a touha

(zatím nehodnoceno)

Loading...

„Naprostý skvost, této kni­ze pro­padla Gillian Andersonová,“ no, neber­te to! Ale jaká je ve sku­teč­nos­ti? Jak okouz­li­la mne? Vybrala jsem si ji pře­de­vším pro­to, že sdí­lím s hlav­ní hrdin­kou někte­ré život­ní okol­nos­ti, tedy pře­de­vším nepří­liš výdě­leč­nou žur­na­lis­tic­kou čin­nost. To je pak sku­teč­ně láka­vé podí­vat se do duše něko­mu, kdo milu­je svou prá­ci, ale... Popravdě, byla to skvost­ná kni­ha, niko­liv však pří­liš opti­mis­tic­ká, ale z hle­dis­ka lite­rár­ní­ho roz­hod­ně zají­ma­vá. Autorka umí skvě­le pra­co­vat se slo­vy, s emo­ce­mi a dove­de vás z jed­né polo­hy nála­dy do dru­hé, ani neví­te jak. A pře­kla­da­tel­ce také palec naho­ru, pro­to­že odved­la skvě­lou prá­ci.

Zprvu roz­hod­ně vtip­ná alá Betty McDonaldová. To snad musí být dce­ra té slav­né drů­be­žář­ky. Trochu jsem u čte­ní uva­žo­va­la, jest­li se někdy ten­to nad­hle­do­vý vtip oprav­du nepo­jí s těž­kým osu­dem a depre­siv­ním nala­dě­ním někde uvnitř. Kdoví, mož­ná ano: Možná nej­víc sran­dy má navrch sebe člo­věk prá­vě ve chví­li, kdy si prá­vě tou slup­kou na povrchu potře­bu­je sám dobít bater­ky.

Martě je čer­s­tvě čty­ři­cet. Tak tro­chu s ní osla­ví­me naro­ze­ni­ny a pro­jde­me se rokem její­ho živo­ta, ve kte­rém se toho doce­la dost změ­ní.

Láska, rodi­na, dušev­ní nemoc, to je dob­rá kom­bi­na­ce, kte­rou sli­bu­je ano­ta­ce a kte­rou někdy umí sám život oprav­du při­nést, vše oko­ře­nit roz­vo­dem..., a dá se říci, že jsem pří­bě­hu věři­la. Nedělo se nic, u čeho bych si řek­la, že to je kýč.

Někdy více, někdy méně, ale autor­ka napros­to přes­ně šla do noty těm, kte­ří jen názna­kem zaži­li kou­sí­ček z těch tra­b­lů, kte­ré potka­ly Martu. Ten vele­toč v hla­vě je už oprav­du jen něco navíc a tady je klid­ně mož­né, že se prá­vě tady čte­ná­ři roz­dě­lí na dvě polo­vi­ny.

Na ty, kte­rým vadí roz­vláč­nost pří­bě­hu a jeho konec jim při­jde moc podiv­ný…

Na ty, kte­ří milu­jí čte­ní o všed­ním dnu, myš­len­ky, úva­hy a neva­dí jim, že v kon­ci celé­ho pří­bě­hu se noří­me kdo­ví­kam. Komu to celé při­jde do noty, tak si nao­pak mys­lím, že konec pří­bě­hu chá­pe napros­to přes­ně. On je mož­ná totiž spí­še poci­to­vý než rea­lis­tic­ký. Nebo ne...

Nakonec kdo­ví, co tím autor­ka zamýš­le­la. A i to se mi vel­mi líbí.

FANTAZIJNÍ KONCE?

Ale já si doká­žu před­sta­vit, že kni­hu dočtu do polo­vi­ny, dvou tře­tin a jdu spát. A v noci se mi zdá prá­vě ta posled­ní tře­ti­na, KTEROU RÁNO OBJEVÍTE V POSLEDNÍ ČÁSTI KNIHY.

Precizní pří­běh (ne)zbytného živo­ta

Rozhodně je to vtip­ná kni­ha s hlub­ší­mi část­mi, dává zamys­let se nad tím, co je v živo­tě důle­ži­té. Jak moc nám psy­chi­ku umí roz­ho­dit něco, co… co mož­ná za rok už nebu­de mít vůbec žád­ný význam: Ti lidé, ty udá­los­ti, ty myš­len­ky. Proč se jim zabý­vat… jsme jim totiž ve sku­teč­nos­ti úpl­ně jed­no.

Meg Masonová je skvě­lá a roz­hod­ně bych si od ní ráda pře­čet­la ješ­tě něco jiné­ho: Snad pro to, abych zjis­ti­la, jak to umí s dějo­vý­mi lin­ka­mi a jest­li tato pra­zvlášt­nost byla jedi­neč­nos­tí, nebo něčím pro ni cha­rak­te­ris­tic­kým.

KNIHA je vhod­ná pro čte­ná­ře, kte­rý má chuť číst poma­lu, pře­mýš­let a zůstá­vat se svou hrdin­kou i po zaklapnu­tí kni­hy. Je tam tolik mož­nos­tí a mož­ná i tolik…myšlenek pro kaž­dé­ho, kdo jen zdán­li­vě tuší, čím Marta pro­chá­zí. Trýzeň a tou­ha – tref­něj­ší ten název být nemohl.

Ukázka (ano, až tak­to syro­vé to je!):

„Když hluk ješ­tě více zesí­lil, měla jsem pocit – jako vždyc­ky - , jako by se mi na leb­ku stá­le zvy­šo­val tlak, jako by mi dovnitř někdo pum­po­val vzduch a pum­po­val a pum­po­val, dokud neby­la tvr­dá jako pne­u­ma­ti­ka, ale vzduch se dál a dál tla­čí dovnitř a začí­ná to tak hroz­ně bolet, ten žha­vý nůž migré­ny, že bre­čí­te a před­sta­vu­je­te si, jak se prasklin­ka v tvr­dé kos­ti stá­vá trh­li­nou, a pak se vzduch koneč­ně vytla­čí ven a násle­du­je úna­va od boles­ti. Jste stra­chem bez sebe. Budete zvra­cet. Vaše plí­ce se zaví­ra­jí. Místnost se pohy­bu­je. Každou chví­li se sta­ne něco hroz­né­ho. Už je to v míst­nos­ti. Běhá vám z toho mráz po zádech. Čekáte, čeká­te, čeká­te, a pak se to nesta­ne. Ta věc už opus­ti­la míst­nost a necha­la vás tam.“

Argo, 2023

Meg Masonová, pře­lo­ži­la Michaela Ritter Konárková

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře