Kletba bratří Grimmů - recenze

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Přiznám se hned a bez muče­ní. Nevím pořád­ně, kdo je Terry Gilliam. Jistě mám pově­do­mí o Monty Pythonech a o tom, že nato­čil Brazil, ale tím to u mě kon­čí. Asi jsem moc mla­dý, nebo nejsem fil­mo­vý kri­tik (což nejsem). Proto jsem se na film Kletba brat­ří Grimmů nekou­kal jako na dal­ší film od Terryho Gilliama, což fil­mu asi tro­chu pro­spě­lo, pro­to­že jak jsem četl recen­ze na zahra­nič­ních webech, tak všich­ni čeka­li zřej­mě něco jiné­ho. Já ne, čekal jsem od toho dal­ší ame­ric­kou kra­vi­nu, kte­rá se natá­če­la u nás, což je hned pár klad­ných bodů (za to, že se natá­če­la u nás, ne za to, že to je ame­ric­ká kra­vi­na).

O čem to tak asi je? No pokud jste čet­li obsah, asi vás budu teď chví­li nudit, ale je dob­rým zvy­kem v recen­zi tro­chu při­po­me­nout o čem, že ten film je. Takže teď může­te pře­sko­čit jeden až dva zby­teč­né odstav­ce, ve kte­rých se budu veskr­ze držet ofi­ci­ál­ních mate­ri­á­lů, i když sem tam pích­nu kla­cí­kem do... (doplň­te co se vám líbí víc... jed­na věc pálí a děla­jí se na ní buř­ty a dru­há věc smr­dí a lezou po ní mou­chy).

Jake a Will Grimmovi (se dvě­ma m, jak podo­tý­ká jeden z bra­trů) vlast­ně nejsou ani pohád­ká­ři. Jsou to tako­vý Van Helsingové, kte­ří loví a vyhá­ně­jí stra­ši­dla ze zabyd­le­ných oblas­tí. Alespoň to tak vypa­dá. Myslím, že moc nepro­zra­dím, když vám řek­nu, že to jsou oby­čej­ní pod­vod­ní­ci a stra­ši­dla, kte­rá vyhá­ně­jí, jsou jejich kum­pá­ni, co se svý­mi „kou­zel­ný­mi“ stro­ji doká­ží tako­vá­to stra­ši­dla pod­le dáv­ných bájí doce­la dob­ře simu­lo­vat.
Bratrům obchod vese­le kve­te (pře­ci nebu­dou své živo­ty pro­ti stra­ši­dlům ris­ko­vat zadar­mo a zaří­ze­ní na vyrá­bě­ní ima­gi­nár­ních stra­ši­del je pře­ci jen kra­pek dra­hé), dokud se nedo­sta­nou do pro­blé­mů s fran­couz­ským gene­rá­lem, kte­rý jejich pod­vůd­ky odha­lí a pošle je do ves­ni­ce, kde se již ztra­ti­lo v tem­ném lese něko­lik dětí.

Děj je zasa­zen do doby, kdy Německo je pod nad­vlá­dou Francie, tak­že si lidé mys­lí, že za to může fran­couz­ská oku­pa­ce. Tato dějo­vá klič­ka, či jak jinak se to dá nazvat, mi vůbec nesed­la. Postavy fran­couz­ské­ho gene­rá­la a jeho ital­ské­ho posko­ka, jako by se do fil­mu vůbec neho­di­ly a děj svý­mi rádo­byvtip­ný­mi etuda­mi zaš­mod­r­chá­va­jí zce­la zby­teč­ně. Další zce­la zby­teč­ná věc, i když reži­sér by potom asi neměl na co navá­zat konec, je vzá­jem­ná (i když potla­čo­va­ná) nevra­ži­vost obou bra­trů, za kte­rou může ten zasně­něj­ší... V mlá­dí totiž mís­to peněz na dok­to­ra pro jejich sest­ru při­ne­sl „kou­zel­né fazo­le“, což je mu raci­o­nál­něj­ším bra­t­rem neu­stá­le vyčí­tá­no a před­ha­zo­vá­no.
Do toho se začne ješ­tě míchat lás­ka zasně­něj­ší­ho bra­t­ra, i když ta je ve fil­mu jen okra­jo­vě.

Režisér obsa­dil do hlav­ních rolí dvě z nej­cha­risma­tič­těj­ších hvězd, Matt Damona a Heath Ledgera a musím uznat, že tato kom­bi­na­ce doce­la dob­ře fun­gu­je. Další při­po­mín­ka k obsa­ze­ní je na Monicu Bellucci. I když je v rekla­mě jako jed­na z hvězd, ve fil­mu se obje­ví jen krát­ce a o roli Tomáše Hanáka snad radě­ji ani nepsat. Téměř celý film je v kůži vlkodla­ka či vlka, tak­že není ani poznat, že to je on (dob­rá, aby si nikdo nestě­žo­val, tak na kon­ci uvi­dí­te jeho tvář i na del­ší oka­mžik).

Vizuální strán­ka fil­mu je úchvat­ná, ale ta dějo­vá za ní tak tro­chu škobr­tá. Mohou za to pře­de­vším v úvo­du zmí­ně­né zby­teč­né posta­vy, ale i někte­ré nedo­stat­ky ve scé­ná­ři, kte­rý zřej­mě nedo­vo­lu­je někte­rým posta­vám plně roze­hrát své cha­rak­te­ry. I když pohy­bu­jí­cí se stro­my v tajem­ném lese vypa­da­jí div­ně (oprav­du jak na kolej­ni­cích) jsou jiné efek­ty napros­to geni­ál­ní a neu­vě­ři­tel­né. Třeba pře­mě­na na jed­no­ho z dětí na agre­siv­ní­ho per­níč­ka je tak doko­na­lá, že vám spad­ne čelist a máte co dělat, aby se vám ji poda­ři­lo nasa­dit zpět. To samé pla­tí o vcuc­nu­tí jed­no­ho dítě­te koněm do své­ho chřtá­nu. Bohužel tako­vých­to oka­mži­ků bych oče­ká­val víc,
pro­to­že to jsou přes­ně ty momen­ty, kte­ré si bude­te pama­to­vat po odcho­du z kina a kte­ré bude­te vyprá­vět zná­mým - a ne o tom jak něja­ký trou­ba při­šel o svůj pří­če­sek.

Jednoduše si mys­lím, že tako­vých­to momen­tů mělo být ve fil­mu mno­hem více, pro­to­že prá­vě ty budu­jí tu neza­po­me­nu­tel­nou atmo­sfé­ru, díky kte­ré si pama­tu­je­te Ospalou díru či jiné podob­né fil­my. A to tu prá­vě ve vět­ší míře chy­bí, což je ohrom­ná ško­da.

Jedním dechem: Vizuálně dob­ře zvlád­nu­tá horo­ro­vá pohád­ka pro odrost­lej­ší děti.

Photo © 2004 Metro-Goldwyn-Mayer (MGM)

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře