Poslední samuraj - The Last Samurai - Kouzlo Japonska…

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

V posled­ní době si nemů­že­me na dosta­tek his­to­ric­kých fil­mů stě­žo­vat. Některé jsou skvě­lé, jiné dob­ré, dal­ší už tak láka­vé nejsou. Ať tak nebo tak, mini­mál­ní množ­ství z nich se ode­hrá­vá smě­rem na východ (kon­krét­ně v Asii). Je to, ale ško­da, pro­to­že napří­klad japon­ská a čín­ská his­to­rie mají své nepo­pi­ra­tel­né kouz­lo. Toho si všimli tvůr­ci Posledního samu­ra­je. A jak je už z názvu jas­né, sou­stře­di­li na se na legen­dár­ní japon­ské váleč­ní­ky, kte­ří pro­slu­li svým umě­ním boje a smys­lem pro čest.A prá­vě část jejich minu­los­ti nám odha­lí vyni­ka­jí­cí titul Poslední samu­raj. Vynikající ne pro­to, že by nabí­zel něco revo­luč­ní­ho, ale spí­še díky své, pro nás tak exo­tic­ké, atmo­sfé­ře, oko­ře­ně­né troš­kou pří­jem­né­ho sen­ti­men­tu. Tento film nepři­ná­ší nic nové­ho a strikt­ně se drží pra­vi­del žán­ru, více méně víte, jakým smě­rem se bude pří­běh ubí­rat a stej­ně tak, jak se budou vyví­jet hlav­ní posta­vy. Tentokráte to, ale není zápor, pro­to­že, to mi klid­ně věř­te, bys­te byli naštva­ní, kdy­by se vše neo­de­hrá­lo, tak jak čeká­te (a dou­fá­te).

Sedmdesátá léta deva­te­nác­té­ho sto­le­tí. Kapitán Nathan Algren (Tom Cruise) býval vyni­ka­jí­cím vojá­kem. Ale poté, co se zúčast­nil úto­ku na Indiány (nejen bojov­ní­ky, ale i ženy a děti) se z něj stal alko­ho­lik. Naštěstí mu osud nabí­dl dru­hou šan­ci, Japonští dele­gá­ti mu poskyt­li prá­ci – musí vycvi­čit vojá­ky, aby byli schop­ni čelit samu­ra­jům, kte­ří jsou jádrem pro­ti­vlád­ní revo­lu­ce.

Algren se tedy, pod vli­vem vidi­ny pří­jem­ně vyso­ké­ho pla­tu, vydá­vá do exo­tic­ké­ho Japonska. Začne tré­no­vat císař­skou armá­du, ale dří­ve než je při­pra­ve­na, je mu roz­ká­zá­no, aby se svý­mi svě­řen­ci zaú­to­čil. Nejen, že utr­pí poráž­ku, ale navíc je Nathan zajat. Vůdce samu­ra­jů Katsumo (Ken Watanabe) se, ale roz­hod­ne ušet­řit jeho život…

Není asi vůbec těž­ké odhad­nout, co se bude dít dál – Algren zjis­tí, že je mu život samu­ra­jů mno­hem bliž­ší, než si mys­lel a začne s nimi sym­pa­ti­zo­vat, aby se na kon­ci utkal se svý­mi původ­ní­mi zaměst­na­va­te­li. Nejdříve, ale bude muset pro­lo­mit bari­é­ru mezi těmi, kte­ří ho zaja­li a doká­zat jim, že i on si zaslou­ží čest žít pod­le Bushida. A aby toho neby­lo málo, tak se ješ­tě stih­ne zami­lo­vat.

Příběh není to, co dělá s Posledního samu­ra­je výji­meč­ný záži­tek. Ne, že by byl špat­ný, to roz­hod­ně ne, ale je stan­dard­ní, nena­bí­zí nic až tak nové­ho. Na vyš­ší­ho úro­veň ho pozve­dá­va­jí až herec­ké výko­ny, kte­ré jsou jed­ním slo­vem skvě­lé. Hlavní posta­vy roze­hrá­va­jí kon­cert, kte­rý vás při­pou­tá k žid­li a nepus­tí, dokud neu­vi­dí­te závě­reč­né titul­ky.

Dalším láka­dlem jsou bojo­vé scé­ny. V pod­sta­tě se dočká­te jen dvou vět­ších a něko­li­ka komor­něj­ších (napří­klad pře­pa­de­ní samu­raj­ské ves­ni­ce nin­jy), ale všech­ny sto­jí za to. Nečekejte žád­né akro­ba­tic­ké kous­ky, ale spí­še syro­vý boj, ve kte­rém není nou­ze o krev a use­ka­né hla­vy.

Chválu zaslou­ží i vizu­ál­ní strán­ka Posledního samu­ra­je. Exteriéry rebel­ské ves­ni­ce jsou napros­to úchvat­né, svou jem­nos­tí a pes­t­ros­tí při­po­mí­na­jí umě­lec­ká díla. Téměř z nich dýchá kouz­lo exo­tic­kých kra­jů. Ať už mlu­vím o záti­ší plném roz­kvet­lých sakur, domy na kte­ré zleh­ka dopa­da­jí bělost­né sně­ho­vé vloč­ky nebo bojov­ní­ka, hle­dí­cí­ho na západ Slunce. Prostě a jed­no­du­še vizu­ál­ní orgie.

Scénář se dokon­ce nebál ani leh­ké­ho humor, kte­rý se obje­vu­je vždy ve vhod­nou chví­li. Není do děje násil­ně imple­men­to­ván a v žád­ném pří­pa­dě nena­ru­šu­je kom­pakt­nost celé­ho fil­mu. O hud­bě by se dalo pro­hlá­sit něco podob­né­ho. Většinou jsem si její pří­tom­nost téměř neu­vě­do­mil, ale v klí­čo­vých momen­tech se ráz­ně při­hlá­si­la o „slo­vo“ a doved­la dané scé­ny k doko­na­los­ti.

Asi jste pozna­li, že jsme Posledním samu­ra­jem okouz­len. Je to mož­ná z čás­ti pro­to, že mě Čína a Japonsko fas­ci­nu­jí, jak jejich pří­tom­nost, tak jejich minu­lost. Ale mys­lím si, že kva­li­ty fil­mu oce­ní­te i když není vaší oblí­be­nou pří­lo­hou rýže. Poslední samu­raj je totiž tak atmo­sfé­ric­ký film, že urči­tě, ale­spoň tro­chu, zasáh­ne kaž­dé­ho.

Recenze napsá­na: 1. 6. 2005

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře