Logan: Wolverine - ZÁVĚREČNÝ PŘÍBĚH O WOLVERINOVI

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Hugh Jackman popr­vé pro­půj­čil svou elek­tri­zu­jí­cí ener­gii mutan­to­vi zná­mé­mu jako Wolverine už v roce 2000 v původ­ním fil­mu reži­sé­ra Bryana Singera X-Men, kte­rý byl prv­ním moder­ním komik­so­vým trhá­kem. Od té doby se uzná­va­ný aus­tral­ský herec vtě­lil do nej­zná­měj­ší­ho mutan­ta na svě­tě na fil­mo­vém plát­ně ješ­tě rekord­ně desetkrát. Tentokrát měl ale Jackman s LOGANEM šan­ci vytvo­řit něco sku­teč­ně zvlášt­ní­ho, mož­nost odlo­žit své dlou­ho­do­bé fil­mo­vé dru­hé já.

“Chtěli jsme něco, co by půso­bi­lo jinak, vel­mi nově, v pod­sta­tě něco vel­mi lid­ské­ho,“ říká Jackman, “pro­to­že mi při­pa­dá, že síla X-Men a síla Wolverina je více v jeho lid­skosti než v jeho nad­lid­ských silách. Když jsem posta­vu zkou­mal napo­sle­dy, chtěl jsem zjis­tit, kdo vlast­ně ten člo­věk je, zda je něco víc, než jen to, co doká­žou jeho drá­py.“

Už od začát­ku měl Jackman dar vždy obje­vit Loganovu lid­skost pod jeho drs­ným, hlu­bo­ce zjiz­ve­ným zevnějš­kem. Ale s tím­to nuan­co­va­ným, hlu­bo­ce cito­vým podá­ním uza­ví­rá herec kruh – tvr­dě úto­čí­cí samo­tář s dout­ní­kem je nyní zary­tě věr­ný kama­rád ve zbra­ni, ochot­ný obě­to­vat všech­no pro to, v co věří.

Jackman a spo­lu­au­tor a reži­sér LOGANA James Mangold vza­li posta­vu na nová, vzdá­le­ná mís­ta již v jejím před­cho­zím sólo­vém výle­tě ve Wolverinovi v roce 2013. Tento dří­věj­ší film, adap­to­va­ný z komik­so­vé mini­sé­rie z roku 1980 od Chrise Claremonta a Franka Millera a pro­dchnu­tý duchem japon­ské­ho film noir a samu­raj­ských fil­mů, stej­ně jako ame­ric­kých wes­ter­nů, viděl Logana vytr­že­né­ho z dob­ro­vol­né­ho exi­lu a zata­že­né­ho do nási­lí a intrik v Japonsku. Zasloužil si chvá­lu kri­ti­ků za peč­li­vý roz­bor Loganova vnitř­ní­ho boje, spí­še než za závis­lost na pří­liš­ně oká­za­lých akč­ních pasá­žích budí­cích napě­tí.

Mangold říká, že po jejich zku­še­nos­ti s Wolverinem, neplá­no­va­la dvo­ji­ce nut­ně spo­je­ní sil na dal­ším pro­jek­tu s Loganem jako cen­t­rál­ní posta­vou. “Hugh i já jsme oba byli neroz­hod­ní, jest­li máme udě­lat dal­ší ze série,“ říká reži­sér, kte­rý popr­vé pra­co­val s Jackmanem na Kate & Leopold v roce 2001. “Pokud jsme do toho měli jít, pak jsem chtěl film smě­řo­vat tak, aby mě to zají­ma­lo, na něja­ké intim­ní a pra­pů­vod­ní mís­to – pří­běh zalo­že­ný na hrdi­no­vi, kde bychom zkou­ma­li stra­chy a sla­bos­ti těch­to hrdi­nů vět­ších než život, ve fil­mu, kte­rý by je zlid­štil.”

Ještě před začát­kem pro­jek­tu se Jackman a Mangold roz­hod­li, že pří­běh musí exis­to­vat mimo nároč­nou, opoj­nou myto­lo­gii šir­ší fran­ší­zy X-Men. “Oba jsme chtě­li film, kte­rý by stál samo­stat­ně,” říká Jackman. “Tohle je mno­hem reál­něj­ší, než co jsme dopo­sud vytvo­ři­li ve fran­ší­ze X-Men, mož­ná v kte­rém­ko­liv komik­so­vém fil­mu. Je to mno­hem lid­štěj­ší.”

Konkrétně Mangold, kte­rý napsal scé­nář LOGANA se spo­lu­au­to­rem scé­ná­ře Wolverina Scottem Frankem (Mezi náhrob­ní­mi kame­ny, Wolverine) a Michaelem Greenem (Vetřelec: Covenant), se roz­hod­li vytvo­řit film zalo­že­ný na posta­vách Logana, Xaviera a Laury, kte­ří ces­tu­jí pus­tou kra­ji­nou. “Měl jsem v hla­vě zvlášt­ní vizi, chtěl jsem s těmi­to posta­va­mi vytvo­řit road movie, a téměř jsem se jako reži­sér dostal do pas­ti,” říká Mangold. “Dát je do auta a při­pou­tat je k dál­ni­ci by mi svá­za­lo ruce. Nemohli jsme udě­lat něco jako koli­zi svě­tů nebo inva­zi vetřel­ců – film by byl nucen se ode­hrát na mno­hem intim­něj­ší úrov­ni.”

Pro Mangolda, kte­rý se na Logana dlou­ho díval jako na duchov­ní­ho násle­dov­ní­ka vel­kých wes­ter­no­vých hrdi­nů jako vyhnan­ce Josey Walese Clintona Eastwooda, nebo Shana Alana Ladda, bylo také důle­ži­té vzít Wolverinovi jeho nepo­ra­zi­tel­nost a udě­lat tak posta­vu zra­ni­tel­něj­ší, odha­le­nou. “Myšlenkou za tím­to fil­mem bylo najít ho ve sta­vu, kde by jeho schop­nost hojit se byla extrém­ně ome­ze­ná,” říká Mangold. “Jeho síla je limi­to­va­ná. Jeho vlast­ní fyzic­ké a dušev­ní zdra­ví se nachá­zí v tem­no­tě.”

Přestože se LOGAN ode­hrál více než 50 let před udá­lost­mi zob­ra­ze­ný­mi v X-Men: Budoucí minu­lost (2014), je to jis­tě samo­stat­ný pří­běh, kte­rý se ode­hrá­vá více jako intim­ní rodin­ná ces­ta – přes­to­že nabi­tá vyso­ce akč­ní­mi scé­na­mi – než tra­dič­ní sci-fi dob­ro­druž­ství pohá­ně­né výbuš­ný­mi vizu­ál­ní­mi efek­ty. “Chtěli jsme začít s výbu­chem,” říká Mangold. “Ale pro­blém je, že jakmi­le jsou měs­ta a pla­ne­ty zni­če­né, musí­te si svůj výbuch zaslou­žit, na roz­díl od pros­té­ho při­dá­ní rámu­su.”

V úvo­du fil­mu je Logan ve zra­ni­tel­ném a zlo­me­ném sta­vu a klet­ba nesmr­tel­nos­ti na něj těž­ce dolé­há, když peču­je o osla­be­né­ho Charlese Xaviera (Patrick Stewart) v opuš­tě­né tavír­ně rudy na okra­ji rop­né­ho pole. Připojí se k nim tře­tí mutant Caliban (spo­lu­tvůr­ce The Office Stephen Merchant), kte­rý hle­dá úkryt v ano­ny­mi­tě v době, kdy svět věří, že mutan­ti pat­ří minu­los­ti.

Ale Loganovy dny popí­je­ní v rela­tiv­ní osa­mě­los­ti jsou pře­ru­še­né, když se oci­tá jako neo­chot­ný ochrán­ce mla­dé dív­ky Laury (nová­ček Dafne Keenová), kte­rá má síly podi­vu­hod­ně podob­né těm jeho: z jejích rukou a novou vyrá­že­jí stej­né ada­man­ti­o­vé drá­py jako z Wolverinových. Ne že by byl zce­la ochot­ný při­jmout nově nale­ze­nou zod­po­věd­nost – je pří­liš una­ve­ný na to, aby si ješ­tě jed­nou hrál na hrdi­nu.

“Nechce pomo­ci. Vůbec ne,” říká Jackman. “Nechce s tím mít nic spo­leč­né­ho. Ve svém živo­tě má za sebou fázi, kdy rea­go­val na pros­by lidí a žádosti o pomoc. V pod­sta­tě došel k závě­ru, že obvykle když pomá­há, věci skon­čí ješ­tě hůř. Lidé, kte­ré má rád, skon­čí zra­ně­ní, a když se pří­liš při­blí­ží nebo se moc sna­ží, skon­čí to boles­tí, ztrá­tou a niče­ním. ”

Logan a pro­fe­sor X mají za úkol ochrá­nit ji od zabi­jác­ké­ho kyber­ne­tic­ké­ho zlo­čin­ce Donalda Pierce (Boyd Holbrook) a vydá­va­jí se nepřá­tel­ským teri­to­ri­em, aby Lauru dopra­vi­li do mís­ta zva­né­ho Ráj, kde jsou prý mla­dí mutan­ti v bez­pe­čí. Ale Pierce a jeho hrů­zu nahá­ně­jí­cí armá­da kybor­gů Reaversů jsou odhod­la­ní vrá­tit dív­ku do péče Dr. Zandera Rice (Richard E. Grant), zlo­věst­né­ho gene­ti­ka, kte­rý vyvo­lal její muta­ci pomo­cí série nelid­ských poku­sů v nadě­ji, že stvo­ří dět­ské­ho super­vo­já­ka.

“Je soci­o­pat, kte­rý nemá žád­né city ani empa­tii pro mutan­ty, kte­ré vytvá­ří,” říká Grant. “Vidí lid­ské bytos­ti jako něco, co se má klo­no­vat. Na vše hle­dí vel­mi vědec­ky a inte­lek­tu­ál­ně. Neangažuje se emo­ci­o­nál­ně za žád­ných okol­nos­tí.”

Protože se Wolverinovy obrov­ské fyzic­ké schop­nos­ti s věkem a časem zmen­ši­ly, neú­pros­né pro­ná­sle­do­vá­ní ces­to­va­te­lů kybor­gy si vybe­re vel­kou a krva­vou daň.

Často se říká, že film je jen tak dob­rý jako jeho zápor­ný hrdi­na, a Jackman rych­le chvá­lí Holbrookovo ztě­les­ně­ní nepří­čet­né­ho Pierce. “Boyd je feno­me­nál­ně talen­to­va­ný herec, oprav­du nada­ný umě­lec,” říká. “Když jsem si pře­če­tl scé­nář, řekl jsem mu, že si mys­lím, že zahrát Pierce je jed­na z nej­ob­tíž­něj­ších rolí. Největší zlo­čin­ci se ve fil­mech zdán­li­vě baví více než kdo­ko­li jiný, a on to zob­ra­zil a udě­lal to bra­vur­ně, pro­to­že doká­zal v jedi­ném oka­mži­ku obrá­tit a být vel­mi hro­zi­vý nebo zábav­ný.”

Herec obzvláš­tě chvá­lí svou spo­lu­he­reč­ku Dafne Keenovou, pro kte­rou byl její vir­tu­óz­ní herec­ký výkon v LOGANOVI debu­tem v celo­ve­čer­ním fil­mu. “Je feno­me­nál­ní hereč­ka a je čest hrát s ní ve fil­mu,” říká Jackman. “Laura má gene­tic­ky Wolverinovu DNA, tak­že v její osob­nos­ti a její fyzič­nos­ti jsou jeho prv­ky, a to není jed­no­du­ché zvlád­nout. Přišlo mi to těž­ké zvlád­nout, když mi bylo tři­cet, jak to má zvlád­nout jede­nác­ti­le­tá dív­ka? Je vel­mi tem­pe­ra­ment­ní, živá a ener­gic­ká. Hrát per­ma­nent­ně naštva­né­ho, rozzlo­be­né­ho mutan­ta, kte­rý vám utrh­ne hla­vu, když se na něj špat­ně podí­vá­te, se jí vůbec nepo­do­bá, a ona to doká­za­la.”

Na Stewarta její pro­fe­si­o­na­li­ta také udě­la­la dojem: “Je dítě, kte­ré hra­je s váhou a váž­nos­tí a inten­zi­tou a šká­lou vel­mi zku­še­né svě­to­vé hereč­ky,” říká Stewart.

“Laura je na začát­ku vel­mi tiché dítě,” říká Keenová. “Neumí vyjá­d­řit smu­tek jako nor­mál­ní dítě, tak­že se oprav­du rozzlo­bí a začne zabí­jet lidi. Je zábav­né dělat tohle a záro­veň mít rád růžo­vá trič­ka, jed­no­rož­ce, duhy a tak.”

Díky jejich spo­leč­ným rysům má Logan jedi­neč­nou mož­nost pomo­ci Lauře vypo­řá­dat se se svý­mi poci­ty a usměr­nit nesmír­nou zlo­bu. “Logan měl v sobě dob­ro­tu, a kdy­by ji neměl, byl by doko­na­lý stroj na zabí­je­ní, pro­to­že se roz­čí­lí do nepří­čet­nos­ti,” říká Jackman. “Mohl zabít koho­ko­li, ale měl srd­ce. Měl svě­do­mí. Měl rozum a neří­dil se jen sle­pě roz­ka­zy, kte­ré dostá­val.”

Pokud Logan slou­ží jako náhrad­ní otec pro Lauru, je také zázrač­ným synem Charlese Xaviera, kte­rý boju­je s vysi­lu­jí­cí cho­ro­bou, kte­rá ohro­žu­je i ostat­ní. “Je sta­rý, je nemoc­ný, ale hlav­ně je nebez­peč­ný,” říká Stewart o Charlesovi. “Jeho síly se vymy­ka­jí kon­t­ro­le a je nut­né je kon­t­ro­lo­vat. Je v nebez­pe­čí. A oso­ba, kte­rá se o něj sta­rá a peču­je o něj, hlí­dá ho, hádá se s ním, zve­dá ho ze země, když upad­ne, je Logan.”

Stewart pokra­ču­je: “Prvek super­hr­di­ny a mutant­ské síly nejsou ten­to­krát stře­dem pozor­nos­ti tak jako v ostat­ních fil­mech. Cit pro lidi, jed­not­liv­ce, vzta­hy, je mys­lím v LOGANOVI sil­něj­ší než před­tím. James vytvo­řil roz­po­zna­tel­ný, pově­do­mý, kaž­do­den­ní svět, a svým způ­so­bem všed­ní, ale i tak zaha­le­ný do prou­du stra­chu, vzru­še­ní a nebez­pe­čí a potře­by uprch­nout.”

Stejně jako Jackman, i ten­to reno­mo­va­ný brit­ský herec v LOGANOVI uka­zu­je vyvr­cho­le­ní roků své prá­ce na plát­ně. “Tato role ho těši­la a je to vidět,” říká Jackman o Stewartovi. “Je to dojem­ný, krás­ný, kom­plex­ní, boha­tý herec­ký výkon – chví­le­mi neu­vě­ři­tel­ně sro­zu­mi­tel­ný a jas­ný. Vidíte jeho vztah s Loganem svým způ­so­bem jako vztah otce a syna ve všech bar­vách: pýcha, zkla­má­ní, vztek, frustra­ce. To všech­no je vidět.”

Dokonce i Caliban pat­ří do netra­dič­ní rodi­ny, a on i Logan, vyhlá­še­ný svou nespo­le­čen­skostí, dosáh­nou urči­té míry kama­rád­ství. “Měl jsem pocit, že pro mě bylo důle­ži­té nebýt pořád k Loganovi nepřá­tel­ský, ” říká Merchant, “abychom měli něko­lik chvil, kdy mezi námi bylo tro­chu vře­los­ti, aby se nazna­či­la mož­nost náhrad­ní rodi­ny.”

“Je to film o rodi­ně,” říká Mangold. “Je to film o věr­nos­ti a lás­ce a obzvláš­tě o posta­vě Logana, kte­rý se zatvr­ze­le vyhý­bal inti­mi­tě po celý svůj dlou­hý život, a nyní ji koneč­ně vpus­til dovnitř.”

LOGAN vidí vrás­či­té­ho hrdi­nu, jak nachá­zí pře­kva­pi­vá lid­ská pou­ta, ale film také nabí­zí zatím nejau­ten­tič­těj­ší, nefil­tro­va­né zob­ra­ze­ní Wolverina, ve kte­rém Jackman uvol­ňu­je nepří­čet­nou zlo­bu jako nikdy před­tím. Film zís­kal hod­no­ce­ní R jako prv­ní film v sérii X-Men. “Wolverine je mož­ná nej­tem­něj­ší, nej­kom­plex­něj­ší posta­va ve svě­tě komik­sů – Jim a já jsme se báli sun­dat si pásy,” říká Jackman.

Z fil­mo­vé per­spek­ti­vy, říká Mangold, mu hod­no­ce­ní dalo svo­bo­du vzít LOGANA zra­lej­ším smě­rem, zkou­mat lid­skou křeh­kost, smr­tel­nost a slo­ži­té vzta­hy, kte­ré sva­zu­jí rodi­ny. “Nechtěl jsem udě­lat násil­něj­ší, váš­ni­věj­ší, ote­vře­něj­ší, obscén­něj­ší film,” říká Mangold. “Chtěl jsem udě­lat film pro dospě­lé. Tohle není film pro deví­ti­le­té děti. Když dosta­ne váš film hod­no­ce­ní R, dělá­te najed­nou film o dospě­lej­ších téma­tech. Nejste pod tla­kem udě­lat film pro všech­ny.”

Film ale beze­spo­ru oslo­ví všech­ny dlou­ho­do­bé pří­z­niv­ce Wolverina, kte­ří sle­do­va­li Jackmanova  vyob­ra­ze­ní uply­nu­lých 17ti let. Ve sku­teč­nos­ti bylo pro Jackmana zásad­ní, aby při lou­če­ní se svou roz­sáh­lou minu­los­tí s X-Men dal na plát­no v tom­to posled­ním mutan­tím dob­ro­druž­ství všech­no.

“Nastal oka­mžik, kdy mi došlo, že to je můj posled­ní,” říká Jackman. “Oblíbil jsem si tuto posta­vu. Hodně mi dala. Lhal bych, kdy­bych řekl, že jsem tomu nedal úpl­ně všech­no. A tím mys­lím všech­no. Každý den, kaž­dá scé­na byla jis­tým dru­hem boje, sna­hy dostat to nej­lep­ší z této posta­vy, dostat to nej­lep­ší ze mě” uza­ví­rá Jackman. “Nacházel se v tom prvek živo­ta a smr­ti, vím, že to zní dra­ma­tic­ky, ale tak jsem to cítil.”

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře