Méďa 2 - Hromský kámoši na život: Ted 2 začíná

(zatím nehodnoceno)

Loading...

V létě 2012 pro­pa­dl celý svět kouz­lu Teda. Celosvětově se na vstu­pen­kách vydě­la­lo téměř 550 mili­ó­nů USD. Diváci se houf­ně cho­di­li smát spros­té­mu med­vě­do­vi a jeho nej­lep­ší­mu kámo­šo­vi Johnovi. Scott Stuber z Bluegrass Films, kte­rý spo­lu s MacFarlanem, Jasonem Clarkem a Johnem Jacobsem kome­dii pro­du­ko­val, se domní­vá, že důvo­dem, proč se ten malý hrdi­na tolik líbí, je, že „Ted může říkat věci, kte­ré nor­mál­ní člo­věk říct nemů­že… a mohl by za ně dostat pěs­tí. Jenže pro­to­že je to ply­šo­vý med­věd, tak se z toho vyvlék­ne.”

Po Méďově celo­svě­to­vém feno­me­nál­ním kasov­ním úspě­chu bylo při­ro­ze­né, že se hovo­ry mezi fil­ma­ři, Universal Pictures a MRC stá­če­ly k téma­tu pokra­čo­vá­ní. Pro MacFarlanea ale dal­ší pokra­čo­vá­ní neby­lo jis­té, pokud to film nepo­su­ne na vyš­ší úro­veň. „Nepočítal jsem s tím, že bych udě­la­la Méďu 2, ale vždyc­ky, když se něco pove­de, se to nabí­zí. Není důvod to dělat, pokud bys­te měli jen opa­ko­vat ten samý film. Diváky to neu­spo­ko­jí a nás to oprav­du nudí.”

MacFarlane přes­to při­zná­vá, že má pro tyto posta­vy vel­kou sla­bost a že tenhle žánr nabí­zí neo­me­ze­né mož­nos­ti. „S kome­dií je to jed­no­duš­ší v tom, že kome­die je obec­ně posta­ve­ná na posta­vách, od na roz­díl fil­mů zalo­že­ných na pří­bě­hu, a je obec­ně pojí­ma­ná podob­ně jako tele­viz­ní seri­á­ly. Měli jsme posta­vy, kte­ré jsme moh­li posta­vit do jaké­ko­liv situ­a­ce a cíti­li jsme, že Ted a John by vydr­že­li i úpl­ně jiný pří­běh. Ty posta­vy byly vel­mi sil­né samy o sobě a tak jsme moh­li pře­mýš­let o pokra­čo­vá­ní, kte­ré by mělo smy­sl. Takže nako­nec byla doce­la zába­va, jít do toho a zjiš­ťo­vat, co s těmi posta­va­mi může­me dělat tak, aby to bylo úpl­ně jiné, než jsme děla­li v minu­lém fil­mu.”

Když došlo na dis­ku­zi ohled­ně Médi 2, bylo jas­né, že se toho musí povin­ně ujmout původ­ní kre­a­tiv­ní tým. To zna­me­na­lo, že se MacFarlane opět spo­jí s auto­ry Médi Sulkinem a Wildem, aby spo­leč­ně napsa­li dal­ší kapi­to­lu. „Pokračování je vždyc­ky výzva, pro­to­že musí­te při­jít s něčím ori­gi­nál­ním,” říká Stuber. „Seth, Alec a Wellesley chtě­li, aby to byl ješ­tě lep­ší film než ten prv­ní a tvr­dě pra­co­va­li na tom, aby spo­ji­li kome­dii s exis­ten­ci­ál­ní otáz­kou, kdo jsme jako lidé. K jejich poctě musím říct, že vytvo­ři­li film, kte­rý je o něčem. Nepokračujeme pou­ze ve všech těch skvě­lých věcech, do kte­rých se pub­li­kum zami­lo­va­lo: ve vzta­hu mezi Tedem a Johnem a v tom všem, co je s tím spo­je­no, ale je tam i spous­ta pře­kva­pe­ní. Jsme pyš­ní na to, že jsme vytvo­ři­li něco ori­gi­nál­ní­ho, co ale zahr­nu­je i prv­ky, kte­ré milu­je­te od prv­ní­ho fil­mu.”

Sulkin vtip­ku­je, že pra­cov­ní název, kte­rý pro pokra­čo­vá­ní vymys­lel, nako­nec nepro­šel. „Mým nápa­dem bylo Méďa 2: Více stej­né­ho,” říká, „ale pře­hla­so­va­li mě a tak jsme muse­li pře­mýš­let o novém pří­bě­hu.” Autoři se Stuberem sou­hla­si­li v tom, že divá­ci v prv­ním fil­mu rea­go­va­li na sil­né pou­to mezi Tedem a Johnem a chtě­li pro­to dal­ší film zamě­řit více na ten­to vztah. „Momenty, kdy se Ted s Johnem jen tak pofla­ko­va­li, lidé milo­va­li, tak­že to byla naše pri­o­ri­ta. Chtěli jsme mít jis­to­tu, že bude­me mít pří­běh, kte­rý bude fun­go­vat, ale že zacho­vá­me jádro fil­mu, kde budou oni dva spo­leč­ně.”

Bylo neprav­dě­po­dob­né, aby moti­vem k napsá­ní dru­hé kapi­to­ly Tedova pří­bě­hu byl práv­ní pří­pad z 19. sto­le­tí, ale Wild vysvět­lu­je: „Seth četl kni­hu o pří­pa­du Dreda Scotta a při­šel s tímhle nápa­dem – “Vzhledem k tomu, že Ted je ply­šo­vé zví­ře, kte­ré obživlo, co když zjis­tí, že není obča­nem? Co když ho nebu­dou pova­žo­vat za oso­bu, ale jen za maje­tek?” Chtěl to pro­zkou­mat a zjis­tit, jest­li je na tom něco zají­ma­vé­ho… nebo jest­li by to byl jen nud­ný film o soud­ním pří­pa­du ope­pře­ný pár vti­py utrou­še­ný­mi tu a tam. Nakonec jsme u nápa­du vyjít z toho­to soud­ní­ho pří­pa­du skon­či­li.”

MacFarlane roz­ši­řu­je téma prv­ní­ho fil­mu, a to, jak by bylo úžas­né, kdy­by lidé, když ply­šo­vý med­ví­dek obživ­ne, to od urči­té chví­le vní­ma­li jako nor­mál­ní. „Lidské bytos­ti se vel­mi rych­le při­způ­so­bu­jí. Myslím, že vel­mi brzy poté, co by Ted obživl, by lidé říka­li něco jako ‘No dob­ře, sta­lo se to. Tak jde­me dál.’ Drželi jsme se téhle myš­len­ky a nako­nec nás napadla myš­len­ka na Tedův práv­ní sta­tus.”

Režisér se ale domní­vá, že by to všech­no neby­lo tak jed­no­du­ché a že by svou roli sehrá­la i instink­tiv­ní nedů­vě­ra. „Lidské bytos­ti jsou ve své pod­sta­tě kme­no­vé. Ke své vlast­ní ško­dě potře­bu­je­me mít lidi zařa­ze­né do malých sku­pin. Pravděpodobně se setká­me s urči­tým odpo­rem, aby byl čle­nem naší sku­pin­ky mlu­ví­cí méďa, stej­ně jako se může­me setkat s odpo­rem, aby k nám pat­ři­li gay­o­vé a – v urči­té době – čer­no­ši. Amandina posta­va má ve scé­ná­ři větu, kde říká, že v kaž­dém spo­ru týka­jí­cím se občan­ských práv jsme schop­ní poznat ten pra­vý úhel pohle­du až po letech. Nikdy to nevi­dí­me, když se to prá­vě děje. Vždycky si mys­lí­me, že ten­to­krát je to jiné,” říká reži­sér.

Producent Jacobs byl rád, že auto­ři smě­řo­va­li pří­běh tím­to smě­rem. „Ted a John jsou Hope a Crosby a mají zvlášt­ní, magic­kou při­taž­li­vost. Je to při­ro­ze­né téma pro pokra­čo­vá­ní fil­mu, kte­rý zjiš­ťo­val, jak dale­ko může­me zajít s milost­ným pří­bě­hem mezi mužem a jeho ply­šo­vým med­víd­kem. Méďa 2 nám uka­zu­je dal­ší úro­veň toho, kdo je vlast­ně hoden toho, aby se nena­zý­val neži­vým objek­tem nebo kdo je hoden občan­ství,” pře­mýš­lí Jacobs.

Přestože film inspi­ro­va­la váž­ná myš­len­ka, Sulkin při­zná­vá, že to byla jeho lás­ka k tele­viz­ní show, kte­rá stá­la za znač­ným množ­stvím dia­lo­gů, kte­ré se v kome­dii obje­vi­ly: „Sledoval jsem Právo a pořá­dek od začát­ku. Znám práv­nic­ký jazyk a výra­zy, kte­ré pořád doko­la opa­ku­jí u sou­dů, ale všech­no je zábav­něj­ší, když je do váž­né­ho práv­ní­ho dra­ma­tu zapo­je­ný při­sprost­lý med­ví­dek. Ústředním bodem při psa­ní scé­ná­ře pro mě bylo, aby vše půso­bi­lo prav­di­vě.”

Po letech spo­lu­prá­ce, kte­rá zahr­no­va­la jak fil­mo­vé, tak tele­viz­ní pro­jek­ty, se s MacFarlanem při tvor­bě scé­ná­ře pro­pra­co­va­li k jed­no­du­ché meto­dě. „Náš sys­tém je tako­vý, že nejdřív pra­cu­je­me všich­ni spo­leč­ně a dáme dohro­ma­dy hrubý nástin a potom s Wellesleyem pra­cu­je­me kaž­dý zvlášť a roz­dě­lí­me si scé­ny,” vysvět­lu­je Sulkin. „Doslova – já půl, ty půl. Napíšeme kaž­dý svou půl­ku fil­mu, potom si je vymě­ní­me a tepr­ve pak je dáme Sethovi… jen abychom se ujis­ti­li, že tam nejsou žád­né zby­teč­nos­ti nebo že se to nějak nepře­krý­vá. Pěkně to srov­ná­me a pak s tím jde­me za Sethem.”

Velkou výho­dou pro auto­ry před­sta­vu­je fakt, že hvězda jejich fil­mu je ani­mo­va­ná. To jim umož­ňu­je fle­xi­bil­ně upra­vo­vat dia­lo­gy a hláš­ky. Wild vysvět­lu­je: „Díky tomu, že je Ted ani­mo­va­ný, může­me pro něj psát nové vtíp­ky. Protože je to jen o pohy­bu rtů, může­te do jeho pohy­bu­jí­cí se pusy pro­pa­šo­vat coko­liv, pokud je to správ­ně nača­so­va­né. Seth neu­stá­le vyža­du­je něco aktu­ál­něj­ší­ho. Tohle nám umož­ni­lo psát vtíp­ky ješ­tě něko­lik týd­nů před­tím, než se sou­čas­ný film dostal do kin.”

Náš pří­běh začí­ná něko­lik let poté, co jsme Teda s Johnem vidě­li napo­sle­dy. John je šest měsí­ců roz­ve­de­ný a je na dně. Ani Tedův sou­kro­mý život není tako­vá pro­cház­ka růžo­vým sadem, jak čekal. V nadě­ji, že zachrá­ní své man­žel­ství se Ted a Tami-Lynn roz­hod­nou udě­lat to, co dělá řada párů, jejichž vztah se zrov­na potá­pí: poří­dit si dítě.

Clark dál vysvět­lu­je, kde se naši přá­te­lé prá­vě nachá­ze­jí: „Johna nalé­zá­me osa­mě­lé­ho, pro­to­že jeho man­žel­ství ztros­ko­ta­lo, zatím­co Tedův vztah s Tami-Lynn se vyví­jel tak dob­ře, že se vza­li. Začínáme vel­kou sva­teb­ní scé­nou a vidí­me, že Ted tou­ží být plno­práv­nou oso­bou. Sestěhoval se s Tami-Lynn a chce mít dítě. Protože ale nemá svůj vlast­ní muž­ský pří­vě­sek, jeho prv­ní vol­ba je najít dár­ce a dru­há vol­ba adop­ce. Jak pro­chá­zí­me s Tedem tímhle dob­ro­druž­stvím, stá­vá se to čím dál víc pří­bě­hem o něm samot­ném a o jeho sna­ze nalézt svo­ji osob­nost. Má veš­ke­rou lid­skost člo­vě­ka, ale nemá na to razít­ko – pořád je jen tím vycpa­ným med­víd­kem.”

Vzhledem k tomu, že stát práv­ně Teda coby člo­vě­ka neu­zná­vá, nemá Ted lid­ská prá­va a nemů­že ado­p­to­vat dítě. Tedova kří­žo­vá výpra­va, kte­rá má doká­zat, že je člo­věk, prá­vě začí­ná. Poté, co pro­hra­je prv­ní soud, se Ted, John a Samantha, jejich prv­ní práv­nič­ka, vydá­va­jí na ces­tu do New Yorku v nadě­ji, že pře­svěd­čí legen­dár­ní­ho advo­ká­ta přes občan­ská prá­va, aby Teda zastu­po­val v odvo­la­cím říze­ní. Průběhem toho­to výle­tu vzda­li MacFarlane a jeho kole­go­vé hold jed­né z jejich nej­ob­lí­be­něj­ších komedií…v tom, o čem fil­ma­ři mlu­ví jako o „pofla­ko­va­cí” scé­ně.

Většina humo­ru v Méďovi 2 je kome­die posta­ve­ná na oso­bách a tým chtěl uctít legen­dár­ní kome­di­ál­ní hvězdy této ško­ly. Sulkin vysvět­lu­je, kde našli inspi­ra­ci pro ústřed­ní scé­nu: „Chtěli jsme pro Teda při­pra­vit tu ‘pofla­ko­va­cí’ scé­nu, kte­rá je téměř záběr po zábě­ru přes­ně pře­vza­tá z Letadel, vla­ků a auto­mo­bi­lů s fan­tas­tic­kým Johnem Candym, kte­rý dělal ty samé věci, kte­ré tady teď dělá Ted. Viděli jsme v tom skvě­lou para­le­lu, pro­to­že Candy byl tako­vým méďou toho fil­mu. Roztomilým, neu­vě­ři­tel­ně neu­káz­ně­ným a vtip­ným. Tím samým způ­so­bem my vidí­me Teda – zkou­ší dělat správ­nou věc a záro­veň udr­žet legra­ci. Zpívá si a pak se samo­zřej­mě všech­no nějak zvrt­ne a jejich auto vyle­tí ze sil­ni­ce a skon­čí pře­vrá­ce­né přes stře­chu stodo­ly.“

Tohle byla jed­na z nej­ob­lí­be­něj­ších Stuberových scén. Producent vysvět­lu­je: „Jednou z prv­ních chyb, kte­ré udě­la­li, byla, když necha­li Teda řídit. Ted nedá­vá pozor, všich­ni usnou a on sje­de autem ze sil­ni­ce a nara­zí do boku stodo­ly. Zaseknou se upro­střed niče­ho na mís­tě, kde sto­jí sto­do­la, kde náho­dou pře­bý­va­jí dro­go­ví dea­le­ři. Je tam ohrom­né pole s marján­kou, něco ve sty­lu Jurského par­ku, z kte­ré­ho zůsta­nou všich­ni tři úpl­ně paf – a už líta­jí v pro­blé­mu. Když se opět dosta­nou na sil­ni­ci, potká je řada komic­kých chvil, než nako­nec skon­či v New York City na Comic-Conu.”

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře