Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | Tři Týpci | X-Box-hry | Simca's web

Hastrman - Rozhovor s Milošem Urbanem, autorem románu Hastrman





Hastrman - Rozhovor s Milošem Urbanem, auto­rem romá­nu Hastrman
Ohodnoťte člá­nek

Vnímat kra­ji­nu srd­cem

Těžko může­me začít jiným než zvě­da­vým dota­zem po vašem hod­no­ce­ní fil­mo­vé­ho Hastrmana.

Líbí se mi hod­ně. Myslím, že je to hod­ně jiný film, než jaké tu běž­ně vzni­ka­jí. V urči­té své roman­tic­ké vypja­tos­ti totiž půso­bí jako­by výji­meč­ně pat­řič­ně. Tohle tady chy­bě­lo, tako­vý film jiné­ho dru­hu. Ne kome­die, kte­rá se klid­ně může dávat v tele­vi­zi. Ne film plný hlá­šek. Hastrman by mohl spo­jit divá­ky, kte­ří chtě­jí jít na „biják“, s těmi, kte­ří o zhléd­nu­tém dál chtě­jí pře­mýš­let.

Ondřej Havelka pro lec­ko­ho může být pře­kva­pi­vým reži­sé­rem pří­bě­hu z 19. sto­le­tí.
Já měl od počát­ku radost, že se toho ujal prá­vě on a pro­du­cent Čestmír Kopecký. Už dří­ve se obje­vi­ly poku­sy Hastrmana zfil­mo­vat, ale žád­ný nedo­pa­dl. Vždycky to usnu­lo nej­spíš pro­to, že nebyl nikdo, kdo by dob­ře napsal scé­nář. Sám sce­náris­ta nejsem, ten­to nako­nec napsa­li Ondřej a Petr Hudský.

Co dle vaše­ho názo­ru jaz­zma­na Ondřeje Havelku při­táh­lo k mytic­ké­mu Hastrmanovi?
Myslím, že ho nevtáh­lo ani eko­lo­gic­ké téma romá­nu, ani jeho nad­té­ma lid­ské obě­ti pro dru­hé. Líbila se mu milost­ná linie, děj usa­ze­ný na ven­kov 19. sto­le­tí a lido­vé zvy­ky. V tom se zhlíd­nul, tak­že sle­du­je hlav­ně tuhle lin­ku a eko­lo­gie si sko­ro nevší­má, tedy vyjma závě­reč­né­ho dovět­ku. Je to spíš bala­dic­ký pří­běh „člo­vě­ka ve zví­ře­ti, zví­ře­te v člo­vě­ku“, tedy prv­ní díl romá­nu s drob­ný­mi pře­sa­hy do dru­hé­ho.

A jak na vás půso­bí Karel Dobrý v titul­ní roli?
To je snad jeho prv­ní film s titul­ní rolí! On v něm téměř nesle­ze z plát­na, což je moc dob­ře. Pravda, když jsem se dozvě­děl, že has­tr­ma­na bude hrát Karel, nejdřív jsem se lekl, pro­to­že můj has­tr­man je zakrs­lý aris­to­krat, kdež­to Karel je obr a půso­bí zne­po­ko­ju­jí­cím dojmem. Přestože je to pri­ma chlá­pek, sve­de lidem nahnat strach, když chce (nebo když se neo­vlád­ne).

Je něco v romá­nu a ve fil­mu řeše­no zjev­ně roz­díl­ně?
Ondřej do pří­bě­hu dává humor, a ten já v kni­ze nemám, pro­to­že ho neu­mím. Možná ješ­tě v povíd­kách ze sou­čas­nos­ti, ale roz­hod­ně ne v této lát­ce. Potřeboval bych ghostwri­te­ra, kte­rý by po mně pře­če­tl, co napíšu, a při­dě­lal humor­né prv­ky. Zato Ondřej má ve fil­mu pasá­že, kte­ré jsem já napsal doce­la dras­tic­ky, nád­her­ně odleh­če­ny humo­rem. Když jsem film viděl popr­vé, asi pět­krát nebo šest­krát jsem se smál nahlas. A Ondřej seděl za mnou a kon­t­ro­lo­val, jak rea­gu­ju. Byl se mnou spo­ko­je­ný.

Takže jste mu ani nera­dil, jak měl co nato­čit?
Vůbec ne, nao­pak jsem potě­šen, že mou kni­hu někdo takhle pěk­ně pocho­pil a že z ní tak cit­li­vě vybí­ral pro film. Mně se líbí, že Ondřej se neo­pá­jí kra­ji­nou, kte­rou zob­ra­zu­je, ale že se na ni dívá a hle­dá v její oby­čej­nos­ti to neo­by­čej­né. Jako já, když jsem Hastrmana psal. Ta kra­ji­na je prí­ma, je hezká, ale máme tady asi krás­něj­ší mís­ta, než je kopec Vlhošť a ryb­ní­ky pod ním. Jde o to vidět srd­cem.

No ale pro román je jakési myti­zo­vá­ní kra­ji­ny typic­ké.
Ano, ostat­ně kra­ji­na ve mně potře­bu napsat Hastrmana vyvo­la­la. Víte, já tu kníž­ku mys­lel váž­ně – já ji mys­lel jako poli­tic­ký čin. Opravdu jsem si mys­lel, že spo­leč­nos­tí bude rezo­no­vat, že o ní a jejím téma­tu budou mlu­vit poli­ti­ci. Skutečně jsem byl takhle naiv­ní, ačko­li ve svých teh­dej­ších tři­ce­ti bych býval už tolik být nemu­sel. Jenže byl jsem. Hastrman pros­tě byl můj napros­to váž­ně míně­ný poli­tic­ký sta­te­ment. Nakonec sice dostal Literu, ale jinak v pod­sta­tě žád­ný ohlas mimo lite­rár­ní kru­hy neměl. Víte, je to moje nej­lep­ší kníž­ka, už nikdy ji nepře­ko­nám. Nic lep­ší­ho nemám a těž­ko budu mít. Navíc dneska už bych tako­vý­to pro­test­song nena­psal, už to ve mně není. Jsem kon­zer­va­tiv­něj­ší a tou­žím psát jiné věci, zábav­něj­ší, u kte­rých se nemu­sím tolik trá­pit.

Zůstaňme u kra­ji­ny: vy nepo­chá­zí­te od Vlhoště, kde se Hastrman ode­hrá­vá.
To ne, ale nejsem z dale­ka, rodi­na je z Doks. Ačkoli jsem zva­žo­val ode­hrát děj Hastrmana na Máchově jeze­ře, i mém milo­va­ném, nako­nec jsem z toho vycou­val, pro­to­že už před dva­ce­ti lety to byl prů­mys­lo­vý ryb­ník, natož dneska. Potřeboval jsem klid­něj­ší loka­ci. A pro­to­že mamin­ka před dva­ce­ti lety kou­pi­la byt v České Lípě, zača­li jsme obje­vo­vat Českolipsko. To ješ­tě je cíp Českého ráje a Kokořínska. Objevil jsem tam­ní ryb­ní­ky, ten obrov­ský klid, kte­rý u nich byl. Bývalo tam jenom pár cha­ti­ček, kde­pak to, co je tam dneska (je vidět, že lidi táh­nou za vodou). Zažíval jsem tam magic­ké momen­ty a oprav­du měl poci­ty, kte­ré jsem pak dal do kníž­ky, že tam v prů­r­vách, vyse­ka­ných do ská­ly, jsou nád­her­né zása­hy člo­vě­ka do kra­ji­ny. Je to kra­jin­ná archi­tek­tu­ra, kte­rá fun­gu­je, kte­rá kra­ji­ně dokon­ce pomá­há. Právě tam jsem zaží­val dojmy, že voda teče naho­ru, tako­vé ty chví­le, kdy se člo­věk ptá sám sebe, není-li na dro­gách. Tyhle oka­mži­ky jsem si zapi­so­val a chtěl dostat do romá­nu.

A tam se film natá­čel?
Částečně. A čás­teč­ně na Jezeří, kde sto­jí krás­ný zámek nad měsíč­ní kra­ji­nou hně­dou­hel­né­ho dolu, kte­rá se ve fil­mu obje­ví na začát­ku jako tako­vá arka­dic­ká kra­ji­na. Vyplněna jiným obsa­hem, než jaký má dneska důl. Cílem je uká­zat, jak to tam bylo pěk­né. A ono bylo! Když vidí­te sta­ré ryti­ny a obra­zy zachy­cu­jí­cí tam­ní kraj říká­te si, kam se hra­bou již­ní Čechy – roman­tic­ká kra­ji­na byla tahle!

Tato někdej­ší máchov­ská kra­ji­na tedy stvo­ři­la Hastrmana. Zároveň nut­no říct, že ani přes Erbenovu báseň, film Václava Vorlíčka ani sna­že­ní Josefa Dvořáka to není typic­ká čes­ká figu­ra.
Chtěl jsem z něj mít roman­tic­ké­ho hrdi­nu, jako tako­vé­ho už ho vlast­ně před­sta­vil K. J. Erben. Ale pře­de­vším jsem nechtěl, aby to byl směš­ný taj­trd­lík z pim­pr­lo­vé­ho diva­dla. Chtěl jsem, aby byl nebez­peč­ný a svým způ­so­bem krás­ný. Aby v sobě měl hloub­ku a záro­veň neštěs­tí. Protože když jsem jeho pří­běh psal, byl jsem sám ve svém osob­ním živo­tě dost nešťast­ný. A samo­zřej­mě se to pro­mít­lo do kníž­ky. Ostatně kaž­dý ví, co to zna­me­ná nešťast­ně milo­vat. A když se potom střet­nou tra­gic­ké nála­dy s magic­kým mís­tem, tak… najed­nou bylo jas­né, že jsem potře­bo­val psát eko­lo­gic­ké téma. A pro­to­že tu fun­go­va­ly Děti Země, stvo­řil jsem Děti vody… pros­tě jak­si mimo­děk bylo zřej­mé, že mi z toho vyjde has­tr­man. Vodník, ale ne pohád­ko­vý, spíš prá­vě mytic­ký.

Ondřej Havelka udě­lal film pře­de­vším prá­vě o lás­ce. Jak ve vás po těch letech rezo­nu­je, že to je o ní čili o tís­ni, kte­rou jste teh­dy svým psa­ním řešil?
No je to tam, co si bude­me poví­dat. Člověk neu­stá­le v sobě musí potla­čo­vat své démo­ny. Hází to s ním pak ze stra­ny na stra­nu. A tohle laví­ro­vá­ní a vnitř­ní svá­ry ve fil­mu jsou. Skutečně tam vidím tu úžas­nou fatál­ní ženu, z níž jsou všich­ni zblblí – a kaž­dý jinak. Inspiroval jsem se u ní Boženou Němcovou, když jsem četl její kore­spon­den­ci. Ona moc tou­ži­la být hoze­ná ze své­ho pro­stře­dí do budouc­nos­ti, její sou­čas­nost ji depta­la. Jak lidi, tak majet­ko­vé pomě­ry nebo posta­ve­ní žen v měš­ťan­ské spo­leč­nos­ti.

Čili Katynka je vaše Božena Němcová?
Určitě jí je ovliv­ně­ná. Třeba v tom, jak si umí omo­tat chla­py kolem prs­tu. Anebo v tom vnitř­ním deptá­ní sebe sama. Takový je i has­tr­man – mon­strum, pří­še­ra. Určité fyzic­ké rysy sice má jiné než nor­mál­ní chlap, ale stej­ně jako on neu­stá­le zápa­sí se svý­mi vnitř­ní­mi běsy. Tak jsem se cítil při psa­ní, tak se to pro­mít­lo do kníž­ky a tak je to vidět i ve fil­mu, tře­ba­že pocho­pi­tel­ně nikdo nepo­zná – nebýt toho­to při­zná­ní – že jsem to tam psal sám ze sebe.

Takže na jed­nu stra­nu jste v Hastrmanovi řešil svár, kte­rý jste měl v sobě, a na stra­nu dru­hou jste usi­lo­val vyvo­lat bugr jeho téma­tem. To jsou vyso­ké náro­ky na vlast­ní text.
Ano, to asi ano. Přitom víc uzná­va­ná je ta prv­ní kníž­ka. Ta, kte­rá vznik­la jenom pro­to, aby pak moh­la vznik­nout ta dru­há. Ta, z kte­ré je teď film. Je prav­da, že v té prv­ní kníž­ce se pře­de­vším řeší ty vnitř­ní věci, cito­vé, lid­ské, kdež­to v té dru­hé je to sekač­ka poli­ti­ků a ošk­li­vých lidí.

Možná lidi víc tou­ží po lás­ce než po řeše­ní slo­ži­tých pro­blé­mů.
To je mož­né, tře­ba­že mnou nabíd­nu­té řeše­ní je jed­no­du­ché. I když ani já nemám nási­lí za odpo­věď na pro­blémy, pou­ze uka­zu­ju, že v zou­fal­ství se k němu sáh­nout může. Tehdy mi nadá­va­li, že takhle to není mož­né, zato při sou­čas­ném dění už by se mož­ná tolik nedi­vi­li. Ostatně mys­lím, že podob­ně jako já poz­dě­ji jed­nu svou kni­hu zpra­co­val Emil Hakl a snad za ni dostal lite­rár­ní cenu…

Možná jste jen byl napřed. Přitom začát­ky vaše­ho psa­ní jsou retro z 19. sto­le­tí: Poslední teč­ka za Rukopisy, Sedmikostelí, Hastrman. Až potom jste se neu­stá­le posou­val do sou­čas­nos­ti, pro­za­tím posled­ní Závěrka je ryze sou­čas­ná. Proč stál na počát­ku prá­vě před­mi­nu­lý věk?
Poslední teč­ka za Rukopisy se týka­la nále­zu Rukopisu krá­lo­védvor­ské­ho a zele­no­hor­ské­ho, tak­že si o dobu bie­der­me­ie­ru řek­la. Musel jsem tu dobu nastu­do­vat, opřít se o teh­dej­ší his­to­rii, pohrát si s ní, vymys­let si na jejím zákla­dě svou pseu­do­prav­du a cel­ko­vě si pohrát s celým tím cra­zy pří­bě­hem kolem Rukopisů. Každopádně díky his­to­ric­ké opo­ře jsem vůbec mohl najít odva­hu něco vydat, pro­to­že já jsem nikdy neměl sil­né autor­ské sebe­vě­do­mí. Potom, máte prav­du, jsem v his­to­rii zůstal a při­šlo Sedmikostelí, byť v něm jde o cítě­ní his­to­rie přes dotek archi­tek­tu­ry, přes kos­te­ly a kamen­né zdi. Hastrman je his­to­ric­ký do tře­ti­ce, a ovšem zase jinak.

Původně, pokud vím, měl mít jenom svůj dru­hý díl, ten ze sou­čas­nos­ti.
Přesně tak. Chtěl jsem před­vést pří­běh o tom, co se sta­ne, když někdo vez­me za svůj úkol hájit pří­ro­du a jde na to tím nej­dras­tič­těj­ším tero­ris­tic­kým způ­so­bem. Jenže zdá­lo se mně, že tomu něco chy­bí, že napřed bych měl uká­zat něja­kou idy­lu. Takže jsem se obrá­til zpát­ky do bie­der­me­ie­ru, ale niko­li do měš­ťan­ské­ho pro­stře­dí, nýbrž na ven­kov. Ukázat idy­lu, kdy vztah s pří­ro­dou a se zemí, s vlast­ním oko­lím býval har­mo­nic­ký. Jenomže do toho­to plá­nu se mi zača­ly dostá­vat věci ritu­ál­ní a kul­tov­ní, což mě upou­ta­lo. Nechtěl jsem psát jenom o boha­boj­ných lidech, kte­ří cho­dí do kos­te­la a jsou pán­bíč­ká­ři plní stra­chu, chtěl jsem taky rebe­lan­ty a s nimi mír­ný návrat k pohan­ství. Je to vlast­ně popis roman­tic­ké, nebo dokon­ce postro­man­tic­ké doby.

Za těch sedm­náct let od prv­ní­ho vydá­ní Hastrmana se doba sta­la post­fak­tic­kou. Tak mi závě­rem řek­ně­te, kde by has­tr­man byd­lel a žil v dneš­ních pomě­rech.
To je dob­rá otáz­ka. Asi bych pro něj hle­dal něja­ké odleh­lej­ší mís­to. Nevím… šumav­ská jeze­ra? Ale ta jsou už taky plná lidí, tře­ba­že je to rezer­va­ce. Prostě všu­de je moc lidí, tak­že dneska by has­tr­man byd­lel na něja­ké sla­ti nebo na raše­li­niš­ti. Na pěk­ném tajem­ném mís­tě. Čili nej­spíš už ne u České Lípy.

Tiskové materiály

Tiskové infor­ma­ce. Většinou od dis­tri­bu­to­rů, ale občas i z tele­vi­zí a fes­ti­va­lů.


Části seriálu: Hastrman

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:

  • Podívejte se na fotogalerii z natáčení nového českého filmu Hastrman13. července 2017 Podívejte se na fotogalerii z natáčení nového českého filmu Hastrman Romantický thriller Hastrmani, který vzniká na motivy knihy Miloše Urbana, za kterou získal na Magnesii Litera cenu za nejlepší prózu byl včera za přítomnosti hlavních představitelů a […]
  • Měl jsem to štěstí, že jsem byl u toho, když jej pan Papoušek napsal, řekl ke svému novém filmu režisér Miloslav Šmídmajer8. února 2017 Měl jsem to štěstí, že jsem byl u toho, když jej pan Papoušek napsal, řekl ke svému novém filmu režisér Miloslav Šmídmajer Koncem Ledna měla premiéru romantická komedie Miluji tě modře. Scénář vznikl před jedenácti lety a napsal ho Jaroslav Papoušek, který se jeho realizace už ale nedožil. A tak ležel v […]
  • JAN SAUDEK3. ledna 2015 JAN SAUDEK Jan Saudek (nar. 13. 5. 1935, Praha) je slavný český fotograf, který svojí tvorbou oslovil svět. Nejčastějším námětem jeho děl je ženské tělo a vztah ženy a muže. Jeho fotografický rukopis […]
  • Vladimír Polívka  - Kuba26. února 2016 Vladimír Polívka - Kuba V pohádce hrajete Kubu, mohl byste nám ho trochu přiblížit?  Je to takový ten antihrdina, který nejdřív činí a až potom myslí. Většinou, co může, to pokazí. Je to popleta, harlekýn děje. […]
  • ROZHOVOR: IRENA PAVLÁSKOVÁ3. ledna 2015 ROZHOVOR: IRENA PAVLÁSKOVÁ Vy jste před lety točila o Janu Saudkovi dokument. Už tehdy vás napadlo, že byste o něm někdy mohla natočit hraný film? Ano, už tehdy – a to jsem ještě nevěděla, jak turbulentní […]
  • Ester Kočičková  - dvorní dáma2. března 2016 Ester Kočičková - dvorní dáma Jaká je vaše dvorní dáma v pohádce Řachanda? Ona se vlastně nijak neprojevuje. S druhou dvorní dámou jsme trošku nepřející, ale naštěstí se to nestihne příliš projevit. Myslím, že jsme […]
  • Matouš Ruml  (Ondřej Kalenda (26–44 let) – přítel, později manžel Olgy) - Zoufalé ženy dělají zoufalé věci21. ledna 2018 Matouš Ruml (Ondřej Kalenda (26–44 let) – přítel, později manžel Olgy) - Zoufalé ženy dělají zoufalé věci Při seznámení s vaší filmovou manželkou ve snímku Zoufalé ženy dělají zoufalé věci figuruje vlak a krev. Měl jste z natáčení této scény obavy?  Ani ne, naopak. Těšil jsem se, jak se  to […]
  • Tajný život mazlíčků - BRIGITTE12. srpna 2016 Tajný život mazlíčků - BRIGITTE Q. Kdy sis poprvé uvědomila, že máš Maxe ráda nejen jako kamaráda? A. Já? Že mám Maxe ráda nejen jako kamaráda? Aha! Vy myslíte jako dobrého kamaráda! Protože já ho rozhodně nemiluju, […]
  • Proč jsem nesnědl svého taťku - INTERVIEW  s Marcem Miancem, výkonným producentem16. listopadu 2015 Proč jsem nesnědl svého taťku - INTERVIEW s Marcem Miancem, výkonným producentem Jak dlouho jste na tomto projektu pracoval? Po několika měsících konzultace, jsem se produkce ujal v létě 2010. Když jsem přišel na scénu, byl projekt už nějakou chvíli rozjetý a měl to […]
  • Celý život18. května 2017 Celý život Útlá knížka, která však ve svém textu dokáže obsáhnout, jak již sám název napovídá, celý život jednoho muže. Muže, který by pro spoustu lidí asi nebyl ničím výjimečný, avšak doba, kterou […]

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


WP Facebook Auto Publish Powered By : XYZScripts.com
X
Rozhovor s Lubomírem Smékalem
Rozhovor s Lubomírem Smékalem