Stará dobrá Anglie aneb Poslední vandr - kniha

(zatím nehodnoceno)

Loading...

V sobo­tu, šes­té­ho čer­ven­ce před dva­ce­ti lety - kde­si na dál­ni­ci v Německu - takhle začí­ná kniž­ní ces­to­pis dvou kama­rá­dek Peggy a Mirky, kte­ré se vyda­ly do Londýna. Obě dvě nased­ly do auto­bu­su a zača­ly se těšit na dovo­le­nou v Londýně. Drncání auto­bus Peggy pozvol­na uspá­va­lo, až se zača­la pro­pa­dat do vzpo­mí­nek, jak to všech­no zača­lo. Původně chtě­la jet ona dáma za pří­buz­ný­mi do Irska, avšak nena­šel se vhod­ný ter­mín. Peníze na ces­tu byly, ale ces­ta se jak­si nedo­stá­va­la. Pak potka­la oce jed­né ze svých stu­den­tek a ten ji při­ve­dl na myš­len­ku vyjet s Mirkou. Dámy vyra­zi­ly, ale Peggy sží­ral pocit, že na něco zapo­mně­la.

Nemohla na to při­jít dlou­ho, ale pak si vzpo­mně­la - sýry v led­ni­ci. O nece­lý den poz­dě­ji, ve tři hodi­ny ráno se auto­bus dostal do pří­sta­vu v Calais, kde se pasa­žé­ři muse­li nalo­dit na jed­nu z nich - Pride of Dover. Po nece­lých dvou hodi­nách jsou v cíli - Anglie. Peggy byla tro­chu nesvá z imi­grač­ních úřed­ní­ků - bylo nut­né je pře­svěd­čit, že nejdou do Anglie načer­no pra­co­vat. V sedm hodin ranou se obě ženy koneč­ně dosta­ly do Londýna, z čehož jsou upřím­ně nad­še­né. Jedna z jejich prv­ních cest ved­la podél kos­te­lí­ku Sv. Markéty k Westminsterskému opat­ství.

Monumentální budo­va kama­rád­kám bere dech. Pak při­chá­zí pon­dě­lí, osmé­ho čer­ven­ce. Sice jsou obě dámy na dovo­le­né, nicmé­ně si budí­ka naří­dí na sed­mou hodi­nu, což jak komen­tu­je Peggy, je pro­ti pří­ro­dě, avšak obě vsta­nou a jdou do víru Londýna. Po sní­da­ni vyra­zi­ly smě­rem k London Bridge, od kte­ré­ho se poma­lou pro­cház­kou blí­ži­ly k Tower Bridge, kte­rý má Peggy moc ráda. Následně pokra­ču­jí k pev­nos­ti Tower, kte­rý jim zaví­ra­jí před nosem a tak se roz­hod­nou, že se aspoň nasva­čí. Peggy si dá svoůj posled­ní řízek z domo­va, což Mirka nese neli­bě, jeli­kož je vege­ta­ri­án­ka, tudíž se na Peggy dívá s despek­tem.

Následně se vrá­ti­ly do své­ho dočas­né­ho domo­va, kde se setka­ly s býva­lým kole­gou Alanem, kte­rý je vzal do pra­vé ang­lic­ké hos­po­dy, jeli­kož Mirka chtě­la ochut­nat míst­ní pivo. Peggy to pře­kva­pu­je a ješ­tě víc, když Mirka vypi­je svo­ji prv­ní pin­tu na ex a navíc se v ní roz­je­lo furi­ant­ství a porou­čí si něco ostřej­ší­ho. Nakonec se rela­tiv­ně v nor­mál­ním sta­vu dosta­nou ke spa­ní. Další den, devá­té­ho čer­ven­ce pouš­tě­jí Londýn. Ještě si na posled­ní chví­li chtě­jí něco z této met­ro­po­le užít a tak jdou k Baker Street. Problém je, že ji foto­a­pa­rát vypo­vě­děl služ­bu, a tak si muse­ly kou­pit nový. Chtěli se dostat do muzea vos­ko­vých figurín, ale když vidě­li tu fron­tu, tak to vzda­ly.

A tak šli dále po Baker Street, až se dosta­ly k domu Sherlocka Holmese. Dvanáctého čer­ven­ce se dámy vyda­ly do Birminghamu. Peggy chtě­la navští­vit spi­so­va­te­le Jamese Herriota u něj doma v Yorkshiru. Bohužel to nestih­ly, pro­to­že zemřel, ale Peggy se vyfo­ti­la s jeho synem a fot­kou slav­né­ho spi­so­va­te­le. Další den se vyda­ly na ces­tu k jeze­ru Loch Ness, což si nemoh­ly nechat ujít, pro­to­že je to stá­lá sen­za­ce, vidět loch­ne­s­ku nebo­li Nessie. Sice už byl dodá­no mno­ho důka­zů o její exis­ten­ci, ale věd­ci to stá­le tvr­do­šíj­ně odmí­ta­jí při­pus­tit.

Výborný ces­to­pis, typic­ky žen­sky napsa­ný, tedy z mého pohle­du. Najde se i něko­lik foto­gra­fií z Anglie z doby, kdy se o arab­ském tero­ris­mu ješ­tě nevě­dě­lo sko­ro nic, jak podotkla autor­ka. Písmo je sice dost natla­če­né na sebe, ale nad tím se dá máv­nou rukou.

Knihu věno­va­lo nakla­da­tel­ství Nava.

• Autor: Peggy Kýrová
• Žánr: styl
• Nakladatelství: Nava
• Datum vydá­ní:2017

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře