Thriller „Černé lekníny“ je úchvatné a dechberoucí čtení, kde veškeré odhalení, rozuzlení a pochopení všeho, co se v knize doopravdy stalo, je vyostřeno a krůček po krůčku odkryto až v posledních třech kapitolách knihy. Na zápletku si tedy musí čtenář počkat až na úplný závěr...
A pokud se nad tím vším pak sám čtenář pořádně a zpětně zamyslí, začínají mu postupně ony dávkované indicie pěkně zapadat do sebe a vše se zdá najednou tak nějak logické a směřující k jedinému možnému řešení tj. k řešení, jež nám sám autor předkládá.
Prostě najednou všechno do sebe pěkně začíná zapadat - hezky kolečko po kolečku, a vše dávat naprostý smysl. Nic se v knize nedělo bez příčiny!
V městečku žily tři ženy.
První byla zlomyslná, druhá prolhaná, třetí sobecká.
Jejich městečko neslo hezké jméno připomínající zahradu. Giverny.
První bydlela ve velkém mlýně na břehu potoka na Králově cestě; druhá žila v podkrovním bytě nad školou v ulici Blanche-Hoschedé-Monet; třetí bydlela se svou matkou v domečku, kde se odlepovaly tapety ze stěn, v ulici du Chateau-d´Eau.
Ty tři nebyly stejně staré. Vůbec ne. První bylo přes osmdesát a byla vdova. Nebo skoro. Druhé bylo šestatřicet a nikdy nepodvedla manžela. Zatím. Třetí mělo být brzy jedenáct a všichni chlapci ze školy do ní byli zamilovaní. Ta první se stále oblékala do černého, druhá se líčila pro svého milence, třetí si splétala vlasy, aby jí poletovaly ve větru.
Pochopili jste. všechny tři byly dost rozdílné. Přesto měly jeden společný bod, vlastně jisté tajemství: všechny tři snily o tom, že odtud odejdou. Ano, že odejdou z Giverny, z toho slavného městečka, jehož jméno vzbuzuje u mnohých lidí tak silnou touhu, že se sem vypraví třeba z druhého konce světa, jen aby se tu několik hodin procházeli.
Dobře víte proč. Kvůli impresionistickým malířům.
Ta první, nejstarší, měla jeden hezký obraz, druhá se hodně zajímala o umělce, třetí, nejmladší, uměla hezky malovat. Vlastně velmi hezky.
Je překvapující, když chce někdo upustit Giverny. Nezdá se vám? Všechny tři si myslely, že městečko je vězení, velká a krásná zahrada, ale zamřížovaná. Jako park nějakého útulku. Taková iluzivní malba. Obraz, z jehož rámu nelze vystoupit. Třetí, nejmladší, ve skutečnosti hledala otce. Jinde. Druhá hledala lásku. Ta první, nejstarší, věděla hodně o těch dvou.
V jednom městečku žily tři ženy.
Třetí byla nejnadanější, druhá nejmazanější, první byla nejodhodlanější.
Které se podle vás podařilo uniknout?¨
Nejmladší z nich se jmenovala Fanette Morellová; druhá Stéphanie Dupainová; první, nejstarší, jsem byla já....
Celý příběh začíná příjezdem nového, mladého policejního inspektora jménem Laurenc Serénac, jež přijíždí do malé francouzské vesničky Giverny.V té době to byl zajisté ještě velmi pohledný, mladý muž, jež by o skutečnou přízeň žen určitě neměl žádnou nouzi, ale to by se jeho srdce nesmělo zamilovat do ženy související s jeho dalším, budoucím policejním případem a vyšetřováním.
Hned krátce po jeho příjezdu je na břehu řeky nalezeno mrtvé tělo muže. Ukazuje se, že zavražděným je velmi známý, místní oční lékař a chirurg, který měl nejen velkou slabost pro krásné ženy, ale hlavně i o Monetovy lekníny, jež sbíral.
Kdo a proč zabil tohoto vlivného muže a tímto dost surovým způsobem? A kam vedou všechny nalezené a podivné indicie u mrtvého těla? Podaří se mladému inspektorovi zjistit, kdo a z jakého důvodu zabil kdysi malého chlapce, později na stejném místě tohoto úspěšného očního lékaře a v neposlední řadě i potulného, starého, ale o to víc laskavého malíře?
Co všichni mají společného?
Kromě těchto otázek se napovrch derou i otázky a otazníky týkající se dávno „ztraceného“ obrazu „černých leknínů“ od Moneta. K tomu všemu, aby to nebylo málo na mladého inspektora, začíná se do jeho vyšetřování vkrádat a vše komplikovat jeho milostná touha, poblouznění a chtíč k mladé a křehké učitelce, které jen stíží dokáže odolat.
Kam zmizely všechny obrazy z Monetova domu a hlavně onen obraz „černých leknínů“? Těch slavných leknínů, o kterých se traduje legenda, že je Monet namaloval těsně před svojí smrtí. A na inspektorovi je, aby co nejdříve vypátral vraha a zodpověděl všechny tyto vyřčené a nevyřčené otázky.
Naštěstí tento mladý inspektor Laurenc Serénac má po svém boku moudrého asistenta Sylvia Bénavidese, jež ho nevědomky mírně krotí v jeho citech a vášních k mladé učitelce, a samotné vyšetřování se snaží korigovat po profesionální stránce tím správným směrem, aniž by do něj zasahovali jakékoliv případné city, a sám napomáhá vyřešit a rozluštit celý tento podivný případ.
Příběhem „Černých leknínů“ se prolíná přítomnost spolu s minulostí, na jejíž cestě vás krok za krokem provází tři různé ženy, tři různé životní osudy, tři různé touhy, sny. Tři ženy, jež ač se na první pohled zdají velmi rozdílné, mají společnou touhu navždy opustit vesničku Giverny. Bohužel ne vždy se naše přání stávají skutečnosti a ony jsou okolnostmi nuceni zůstat proti svému přesvědčení, přikurtovány k tomuto zvláštnímu místu, odkud není možné odejít.
Tři ženy:
První ženou je stará žena a vdova v jedné osobě, možná i tak trochu zatrpklá nad svým nešťastným osudem, podivínská a zklamaná z neuskutečnění svých snů, neschopnosti se vzepřít a jít si svojí vlastní cestou, za hlasem svého srdce. Vdova, jež vše a všechny pozoruje z věže svého starého, a tak trochu i strašidelného mlýna, a nic a nikdo neunikne její pozornosti, o všem dění v okolí má neskutečný přehled. Chvílemi se může čtenáři zdát, že jej schválně odvádí od pravých indicií, že schválně mlží a snaží se zmást.
Druhou a důležitou ze tří žen je talentovaná jedenáctiletá dívka jménem Fanetta. Studentka malířství spolu s jejími tak trochu sobeckými plány a sny stát se slavnou malířkou, a opustit svojí rodnou Giverny i na úkor, že by ztratila i své nejbližší a přátelé. Okolnosti však tomu nechtěly, nepřály jí a nakonec i jí donutily i nadále zůstat na tomto místě.
Kdo nebo co zapříčinilo, že se nakonec takhle talentované děvče nezúčastní prestižní malířské soutěže a nezvítězí, a nezmění tak svůj dávno předurčený osud? Proč i ona bude muset nakonec zůstat na tomto impresionistickém místě, kde se tak trochu zastavil čas?
Poslední z hlavních hrdinek je krásná a neodolatelná učitelka Stephanie. Je mladá, plná lásky, něhy, svěžesti a krásy, ale uvnitř osamělá, smutná, toužící po opravdové a skutečné lásce a hlavně dítěti, jež ne a ne přijít. S příchodem mladého inspektora zahoří její city a poprvé si začne uvědomovat, že svého muže už nemiluje tak jako dřív, že je s ním spíše jen ze zvyku, a zvyk, to je košile železná.
Černé lekníny jsou detektivním příběhem, jež se odehrává pouhých třináct dní v jedné malé francouzské vesničce Giverny. Francouzská atmosféra spolu s impresionistickými prvky na nás dýchá skoro z každé stránky knihy.
Toto originální dílo je doplněno o spoustu faktů z oblasti umění, o vynikající a podrobné popisy prostředí a přírody, o podrobném popisu malebných uliček malého městečka Giverny a jeho blízkého okolí. Popisy jsou natolik věrohodné, že si je lze snadno představit, a samozřejmě nesmí chybět ani výstižný popis Monetova domu a jeho věhlasné zahrady a sbírky jednotlivých „leknínů“.
Díky spoustě matoucích stop a velkého množství zamlžovacích faktů, by čtenář jen těžko dokázal přijít na samotný konec. A to je moc dobře! Nemám ráda předvídatelné knihy, ale ty, které dokáží svého čtenáře zaujmout a překvapit. A tahle kniha to splňuje naprosto dokonale. Tj. Příběh s naprosto neočekávaným a nepředvídatelným koncem, který si jen těžko odvážíte odhadnout, a pokud tak učiníte, hned toho litujete, neboť jste hned na to okamžitě vyvedeni ze svého omylu.
Mistrovský thriller, jež rozhodně stojí za přečtení
ČERNÉ LEKNÍNY
Napsal: Michel Bussi
Vydalo nakladatelství Motto ve společnosti Albatros Media a.s.
Vydání první
Praha 2017
Počet stran: 383
