Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | ČSKR.CZ | X-Box-hry | Simca's web

Thomas Mann: Čarovná hora





Hodnocení článku:
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Nahrávám...


Tato kniha patří neod­mys­li­telně mezi kla­siku svě­tové lite­ra­tury a při­spěla i tomu, že její autor obdr­žel v roce 1929 Nobelovu cenu za lite­ra­turu. Thomas Mann ji psal téměř deset let a inspi­rací byl jeho krát­ko­dobý pobyt v Davosu, kde se léčila man­želka na tuber­ku­lózu.

Román vyšel poprvé v roce 1930 jako Kouzelný vrch a od té doby v této verzi ještě něko­li­krát. Knihu nyní nově pře­lo­žil Vratislav Jiljí Slezák a vydává ji nakla­da­tel­ství Mladá Fronta pod názvem Čarovná hora.

Úzká ulice stoupá až vysoko do hor, do plic­ního sana­to­ria Berghof. Celým dějem pak pro­vází Hans Castorp, mladý muž, jehož osud může sym­bo­licky při­po­mí­nat Parsifala hle­da­jí­cího Svatý Grál. Hrdina, co nej­prve při­jede krátce navští­vit svého nemoc­ného bra­trance Joachima Ziemssena, po třech týd­nech smí­řeně zůstává, pro­tože se u něho tak­též pro­jeví tuber­ku­lóza. Postupně se dostává do ste­re­o­typu nemoc­ného člo­věka, jehož život je roz­dě­len do malých úseků sestá­va­jí­cích se z přesně sta­no­ve­ných čin­ností, z jídla, pra­vi­del­ného odpo­činku a krát­kých zdra­vot­ních vychá­zek. Nejdůležitějšími obsahy jsou zdra­votní nálezy a teplá při­krývka, do které je třeba se za kaž­dého počasí peč­livě zaba­lit a uleh­nout na lehátko na bal­kon.

Přesný popis při­bli­žuje tok dní, které se řetězí jeden za dru­hým jako prů­mys­lově vyro­bené perly na neko­neč­ném náhr­del­níku. Všechno se točí kolem nemoci. O smrti se moc nemluví. Ta si chodí své­volně, jak se jí zachce. Mrtvá těla sjíž­dějí v noci po zasně­že­ných strá­ních do Davosu a všechno nahoře pokra­čuje dál, jakoby se prázdné místo u jed­noho ze sedmi stolů nikoho netý­kalo. Ostatně, toto velmi brzo obsadí někdo jiný a všechno pokra­čuje beze změny dál. Sedmička jako zna­mení úpl­nosti pro­líná nená­padně celým dějem. Po sedmi týd­nech pobytu prosí jeden s Hansových „uči­telů“, huma­nista a zed­nář Settembriny, aby pro­boha odjel dolů, do „nížiny“, pro­tože jinak se stane nedíl­nou sou­částí bez­útěš­ného světa nemoc­ných. Hans ale odmítá. To, z čeho měl ze začátku strach, najed­nou při­ta­huje. Nemoc se změ­nila v pozvánku k dušev­nímu růstu. Mladík do sebe nasává roz­to­divné názory svého okolí a vybírá si vlastní cestu. Jeho men­tory se stá­vají dvě pro­ti­chůdné postavy, na jedné straně zmí­něný huma­nista pan Settembriny, na straně druhé nesmi­ři­telný jesu­ita Naphta, který je kon­ver­to­va­ným Židem. Nekonečné filo­so­fické úvahy Hanse ze začátku znejiš­ťují, ale časem se naučí pozorně naslou­chat a pro­ti­chůdné názory pře­bí­rat. Přemýšlení ostatně věnuje vel­kou část svého pobytu v tomto zvlášt­ním světě mezi světy. Okamžiky při­po­mí­na­jící for­mou kon­tem­placi nazývá „pano­vá­ním“. Je to čas vnitř­ního use­brání a nazí­rání na různé výklady filo­zo­fie.

Jak ply­nou roky, roze­vírá se mezi Hansem a „níži­nou“ pro­past, kte­rou je téměř nemožné zapl­nit. V Berghofu čas plyne jinak, v Berghofu se nemocní vzná­šejí na vlnách bez­časí jako pla­chet­nice čeka­jící na pří­z­nivý vítr. A ten vane jen zřídka a jen pro někoho.

První housle zde hrají nemoc a smrt. Být nemocný by mohlo zna­me­nat být něčím ozvlášt­něný, jakoby utr­pení a zánik člo­věka vyčle­ňo­valy z ano­nym­ních zástupů zdra­vých. Tedy prvo­plá­nově zdra­vých, pro­tože při bliž­ším zkou­mání se dělicí čára mezi zdra­vím a nemocí stírá.

Hans Castorp, ten, který měl v Hamburku kon­stru­o­vat lodě, leží poslušně na lehátku zaba­lený v dece a „panuje“. Kromě hle­dání smyslu bytí ho ruší i jiné síly. Ve zdech sana­to­ria se daří lásce. Ostatně ta je věr­nou prů­vod­kyní smrti, která ji svou pří­tom­ností povzbu­zuje a pro­půj­čuje jí mnohdy kří­dla. Dle teo­rií psy­cho­a­na­ly­tika Krokowského, jed­noho ze dvou míst­ních lékařů, je právě láska pří­či­nou veš­ke­rých nemocí. A Hans svým nejed­no­znač­ným cho­ro­bo­pi­sem tuto teo­rii jen stvr­zuje. Teplota mu stoupá od oka­mžiku, kdy zaslechl, jak jeho femme fatale poprvé práskla dveřmi. Paní Chauchatová je Ruska s kir­giz­skýma očima a nemoc jí pro­půj­čuje svo­bodu dělat věci, které by jinak dělat nemohla. Odchází a při­chází a Hans na ni trpě­livě čeká. Někdy tak dlouho, že až se v čekání samém zapo­mene…

Jak roky ply­nou, mění se pomalu i atmo­sféra „nahoře“. Nucená zahálka, vše pro­stu­pu­jící ero­tika, vybraná jídla o pěti cho­dech ser­ví­ro­vaná s želez­nou pra­vi­del­ností den co den, neteč­nost a stopy podráž­dě­nosti pro­stu­pují stě­nami sana­to­ria a dávají do pohybu roz­to­divné síly, na které není možné dohléd­nout. Válka z nížiny vystou­pala po příkrých sva­zích až na Čarovnou horu. Ale na válku je každé kouzlo krátké.

Kam zavane osud Hanse Castorpa a co mu při­praví? Jeho počá­teční všed­nost a pro­střed­nost se někam vytra­tila. Ubíhající roky z křeh­kého chlapce udě­laly muže. Parsifal vstane z lehátka na terase, peč­livě složí vlně­nou deku a pev­ným kro­kem odchází dolů do údolí. Ztrácí se v mlhách nejis­tot a za chvilku napo­řád zmizí za první zatáč­kou. Stromy se dob­ro­volně loučí s prv­ními listy. Je srpen roku 1914, nastal čas hle­dání Grálu…

MANN, Thomas. Čarovná hora. První vydání. Překlad Vratislav Slezák. Praha: Mladá fronta, 2016. ISBN 978-80-204-3667-2.

Kniha ke koupi na: www.knihy.cz
Knihu k recenzi poskytl part­ner: Mladá fronta a.s.

 

Obrová Zdenka

Překládám. Tlumočím. Blogguju. Píšu bás­ničky. Čtu...

Koment...

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:


X

Přidejte si Kritiky.cz na Váš facebook.