Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | ČSKR.CZ | X-Box-hry | Simca's web

Sbírka ctností aneb V napnutém labyrintu pražské magie a nitek osudu





Hodnocení článku:
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Nahrávám...


Dávej pozor, Prestone. Šlapeš po mých snech.“

Dupont, Equilibrium

Pokud budete někdy dělat Jahodového Klátila dle Gyty Oggové, pama­tujte na jednu věc: tva­ruje se ve flét­nách na sekt a podává se s dvěma kopečky jaho­dové zmrz­liny po stra­nách. Můžete to dělat i jinak, ale každý věci jen tro­chu znalý jedi­nec bude vědět, že to děláte blbě.

Knihy sester Lukačovičových můžete číst rychle, ve spě­chu a v ruš­ném pro­středí MHD nebo nákup­ních cen­ter. Ale cel­kem rychle zjis­títe, že to není ono.

Stejně jako svazky Glorie Devereux chtějí svůj čas a pro­stor. Ideálně se sklen­kou vína nebo šál­kem dob­rého čaje.

Seběhlo se něko­lik zají­ma­vých nitek spo­le­čen­ského i tvůr­čího dění a mně se dostala do ruky Sbírka ctností s čer­s­tvým věno­vá­ním od autorky. Upřímně, poslední dobou nemám extra čtecí období, a kdyby se mě na ochotu sva­zek zre­cen­zo­vat neze­ptala autor­čina sestra, Lucka Lukačovičová, asi bych na knihu tolik nespě­chal. Přečetl bych si ji, to určitě, ale nějaký ten týden navíc by nehrál roli.

Takhle jsem k tomu byl lehounce dokopnut a jsem za to rád, pro­tože občas potře­buju usměr­nit.

Začátek nená­padný jako vlnky na jezerní hla­dině

Jako u mnoha dob­rých pří­běhů začí­náme v nená­pad­ném baru. Mladík s cen­nou infor­mací neví, jak oslo­vit obslu­hu­jící dívku. Nakonec na ni počká venku a při­plete se k…události. Když údery o auto nedě­lají s člo­vě­kem to, co je nor­málně zvy­kem (tedy zlo­me­niny a otřes mozku), je tady něco div­ného. Něco, co je nej­lepší pro­brat nad paná­kem.

Pak se nám zje­vují postavy, jako když světlo Měsíce jen tak mimo­děk zalije osobu, která zrovna vystou­pila ze stínů. Jejich inter­akce nej­sou vlastně ničím kon­krétní, ale…ale zase­ká­vají háček po háčku do čte­ná­řovy zvě­da­vosti a vyta­hují z útrob zatím možná stále lehce letar­gic­kého vědomí to, co je cílem každé autorky i autora – vést čte­náře dál.

A tady si už za moment říkáte ono magické: O co tady jde? O čem ti dva mluví? Co je mezi nima? Co maj her­got v plánu?

Dvě a více věží, jeden a více vztahů a tichý dia­log autorky s návštěv­ní­kem

 Petra Lukačovičová pro­vádí svého čte­náře trpě­livě budo­va­ným rébu­sem, obra­zem a mozai­kou v jed­nom. Je jedno, jakým smě­rem a jak rychle se hnete. S kaž­dým vaším pohy­bem se objeví něco dal­šího a mezi oso­bami a udá­lostmi, které se ode­hrá­vají na růz­ných mís­tech magické Prahy (nejen při­rov­nání), roste jedna sou­vis­lost za dru­hou. Beze spě­chu, bez bom­bas­tic­kých efektů a bez auto­ma­tické střelby. Tihle jsou možná zlí, ale nikoli divocí. Neztrácí ovšem na atmo­sféře, uvě­ři­tel­nosti a nemají prak­ticky žádné hlu­ché místo.

Je tu padouch, kte­rého svým způ­so­bem chá­pete. Je ele­gantní, zcela korektní a stýká se s krás­nou ženou. Nějakým způ­so­bem spo­lu­pra­cují a asi to nebude zcela nevinné. On rád pod­ma­ňuje, ona miluje staré svazky. Oba jsou členy okultní komu­nity a byl by v tom čert, kdyby neměli postranní úmysly. Protože co si budeme namlou­vat, v lásce, válce a boji o moc je dovo­leno všechno. Ale musí se to podat ve vší sluš­nosti. Jsme okultní komu­nita, žádná hos­poda, kde se chlapi perou roz­bi­tejma skle­nič­kama. My jsme potvory ze staré školy a máme vkus.

Tým i jed­not­livci s vlastní hla­vou

Někdo by možná čekal, že se hned na počátku před­staví tým pod vede­ním moud­rého men­tora. Zapomeňte, to by nebylo ono. Tým možná vznikne, ale nebude hned poslou­chat kaž­dého a nikdo netvrdí, že musí vydr­žet všechno a že všichni půjdou po tom samém. Většinu času se nám tu pro­hání parta mla­dých lidí, kteří se jen snaží zjis­tit, co se s nimi sakra děje.

Něco asi ano, ale jejich zvlášt­nosti jsou sla­bou útě­chou za směs pros­tého stra­chu a obav z toho, že je jejich nadání může stát život. Je, nebo podobné lidi, které právě poznali. Zatím to vypadá, že všichni kolem ví víc než oni, nej­sou moc sdílní a kdy­koli se podaří nějaký pozna­tek vytlouct, vede jen k dal­ším otáz­kám a pro­blé­mům, kde to nemusí kon­čit jen ukon­če­ním pozem­ského života.

Rám z ulic města a obraz bez prázd­ného místa

Nikdo ti neřekne, co je to Matrix. Musíš to vidět na vlastní oči.“

Morfeus

Teď si asi říkáte, že jste se vlastně nic nedo­vě­děli. A máte cel­kem pravdu. Kladem i nevý­ho­dou Sbírky ctností je totiž sku­teč­nost, že o ní zvenku nic moc nezjis­títe. Někdo to může vní­mat jako zápor, ale je to spíš lehká daň za pro­po­je­nost, kon­zis­tenci, auten­ti­citu a absenci hlu­chých pasáží. Mně osobně se už dlouho nestalo, abych dal polo­vinu knihy skoro na zátah.

Když jsem Petře posí­lal svoje první dojmy, napadlo mě i pár drob­ných výtek. Ale ty bled­nou ve světle soudrž­nosti celku, který je nád­her­nou ukáz­kou sku­teč­nosti, že atmo­sfé­rický rébus se dá posta­vit z náznaků, kon­ver­zací, drob­ných nápo­věd a vlastně jen jed­noho vystří­le­ného zásob­níku.

A ano, i zde platí, že titul knihy je uvnitř vyslo­ven. A tak nád­herně sar­kas­ticky…

Blog autora: http://umenivyberu.cz

Koment...

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:


X

Přidejte si Kritiky.cz na Váš facebook.