Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | ČSKR.CZ | X-Box-hry | Simca's web

František Kvíz: Houbařův sen





Hodnocení článku:
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Nahrávám...


Budete s vílou sbí­rat fial­kový pyl, poslou­chat vozy potul­ných cikánů, ucí­títe pach vlků tak zblízka, až se vám budou ježit chlupy na zádech, nadý­cháte na ruce zmrz­lým obrům a já nevím, třeba ochut­náte ovčí sýr. Tyto pohádky doslova nabí­zejí množ­ství smys­lo­vých zážitků. Autorovi se totiž úžasně povedlo vykres­lit nejen oprav­dové reá­lie, kde se jeho pří­běhy ode­hrá­vají, inspi­ro­vány opravdu lido­vým vyprá­vě­ním, ale také pří­běhy samotné. To, co se děje kolem. To, co vám tvoří v hlavě tu skvě­lou atmo­sféru, v níž se ode­hrá­vají fakta.

A místa, kde se pří­běhy ode­hrá­vají, můžete jako bonus opravdu navští­vit, pro­tože exis­tují!

Dnes je dík pra­co­vi­tým lidem v Dolském mlýně odkryta spousta tako­vých mlýn­ských kamenů. Těžko už někdo zjistí, který je ten z psího oka. Když si je pro­hléd­nete, můžete si ale­spoň udě­lat před­stavu, jak obrov­ská ta psí obluda musela být. Jisté je ovšem to, že dokud bude ulo­ženo v mlýně, nemůže velký černý pes znovu povstat z bažiny. Běda ale tomu, kdo by ho do bažin pod Růžovým vrchem dopra­vil zpět…“

Tak, tohle je pro­stá pověst, pří­běh ze staré kro­niky nebo odvy­prá­věný a pře­dá­vaný po gene­race, občas jsou někde víly, skřítci, postavy nad­při­ro­zené… a někde je syrová pří­roda a pří­běhy, které jsou pro­tknuty moud­rostí pří­rody. Tohle mi vonělo jako Bílý tesák:

Uběhly tři týdny a v hlu­bo­kém lese se zaho­jila vlčímu králi tržná rána po boji s med­vě­dem. Zlomená noha již také srostla a král mohl sice kul­havě, ovšem již jistě, cho­dit. Nebylo to ještě  na lov, dlouhý běh či nějaký boj, ale okolo dou­pat se pohy­bo­vat mohl. Jaro pře­chá­zelo v léto a zvěře bylo dost, takže smečka nehla­do­věla a nemu­sela opouš­tět svůj lesní revír. Wolfin i ostatní vlčata povy­rostla a podo­bala se svým dospě­lým rodi­čům. Bérin vyrostl také, ale vzhle­dem byl podo­ben psím rodi­čům. Vyšší a hou­žev­na­tější než vlci. Nebojácný, neú­stupný, věrný a hrdý. Na dru­hou stranu mu chy­běla pruž­nost vlčího těla, lepší čich, zrak, sluch a schop­nost pohy­bo­vat se neslyšně v les­ním pod­rostu. Zkrátka tam, kde vlčata vyni­kala, Bérin byl prů­měrný, tam kde se vlčata dostá­vala do úzkých, Bérin neo­mylně tri­um­fo­val. Vzájemně se výtečně dopl­ňo­vali a jako smečka tvo­řili výborný tým.

Život v lese šel dál svou ces­tou bez zášti ke komu­ko­liv a nikdo netu­šil, co se na ně chystá…“

S kaž­dou pohád­kou jsem se zasní­vala jinak. Každá má totiž svůj oso­bitý styl, jiné vyprá­vění, jiné kulisy, jinak autor vzal za pačesy pří­le­ži­tost a námět, který dostal pod ruku. No, zprvu to na mne půso­bilo poně­kud neu­če­saně, ale zhruba v polo­vině knihy jsem si oddechla s vědo­mím, že to asi byl záměr a že to byl záměr velmi rafi­no­vaný a úspěšný. A jedi­nečný.

Nořila jsem se hlou­běji a hlou­běji do pří­běhů, které nenu­dily snad právě proto, že byl každý napro­sto jiný. Každý chut­nal jinak. Jako hos­tina o mnoha cho­dech.

HOUBARUV_SEN_OBALKA_600X900

S tím také ke knize pro­sím při­stu­pujte. Nedá se snad ani pře­číst na jeden zátah, člo­věk by byl pře­je­dený, pře­plá­caný a bylo by mu špatně. Každý pří­běh je opravdu jiný a stejně, jako by vám někdo vyprá­věl na dobrou noc jeden, musíte si hezky, opa­trně a poma­ličku, vzít jeden pří­běh před kaž­dým spa­ním. Každou noc, každý večer. Jako lahůdku.

Je to sou­bor pří­běhů, jež jsou opravdu jako vzácné bon­bony z bon­bo­ni­éru. Nepředvídatelné, ale lahodné. Každý jiný. Děti bavily obrázky, které jsou dět­skou rukou kres­lené a dávají tak pří­bě­hům tu duši, vědomí, že s nimi už někdo pra­co­val a dal si tu práci k nim nakres­lit obrá­zek. Vnímal pří­běh. Můžete se na obrázky dívat a pře­mýš­let, jak asi děti měly před očima to, co se jim podí­valo, četlo… Obři, cikán­ské kočovné vozy, fialky, mly­náře, pod­zemí Českého Švýcarska? Tolik magic­kých míst, tolik divo­kých a nezkrot­ných poví­da­ček, bájí… Je to poklad­nice pro podobné tvůrčí psaní, a František Kvíz to vzal za ten správný konec.

Vydalo nakla­da­tel­ství IFP Publishing, 2015, www.ifp-publishing.cz

Renata Petříčková

Knižní milov­nice, která knihy ráda čte, upra­vuje k doko­na­losti, ba i píše. Redaktorka časo­pi­sová, webová i knižní, copy­wri­terka i spi­so­va­telka. Vše pěkné ve svém životě pře­dá­vám dál....

Koment...

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:


X

Přidejte si Kritiky.cz na Váš facebook.