Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | ČSKR.CZ | X-Box-hry | Simca's web

Detektivní kancelář Sirius aneb Detektivové mezi Sluncem a hvězdami





Hodnocení článku:
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Nahrávám...


Noc pře­vrhla svůj zlatý úl nad sady večerů.“

Vítězslav Nezval, Básně noci

Podařila se jen Brána z Drakobijců, nebo jsou i další kusy pořádný nářez?

O Lucii Lukačovičové, autorce Siria, jsem se poprvé dově­děl už před lety. Tehdy jsem se vyskytl na něja­kém kniž­ním fes­ti­valu, kde mimo jiné v rámci promo akce roz­dá­vali ochut­návku v podobě prv­ního čísla časo­pisu Pevnost. A pokud mne paměť neklame, byl tam s ní roz­ho­vor nebo nějaká repor­táž, cosi o lar­pech nebo let­ních tábo­rech zamě­ře­ných na tvůrčí psaní. Už si to přesně nevy­ba­vuju a zůstalo mi v paměti jen jméno a spo­jení s lite­ra­tu­rou a fan­tas­ti­kou.

Druhé setkání nastalo cca před půl rokem. Napadlo mě, že by nebylo od věci udě­lat si tro­chu pře­hled o české fan­tas­tice, hlavně té zatím nepro­fe­si­o­nální, tedy napří­klad o sou­těž­ních povíd­kách ve sbor­ní­cích.

Netrvalo dlouho a měl jsem v ruce tři roč­níky Drakobijců. Z časo­vých důvodů jsem pře­louskal jen jeden…ale mys­lím, že ten správný. Proč? Protože kromě jiných kusů se zde vyskytla povídka „Brána“, která, upřímně, ve spo­leč­nosti ostat­ních poví­dek těžce vyční­vala.

Pak jsme si s Lucií rea­go­vali na něko­lik komen­tářů na face­booku ve sku­pině pro budoucí spi­so­va­tele a tehdy jsem si řekl, že by nebylo od věci pře­číst si od ní něco dal­šího…

Čekal jsem, že to bude dobré…a spletl jsem se, pro­tože ta kniha je zatra­ceně dobrá. Z něko­lika důvodů, díky kte­rým by se Sirius dle mého názoru nemu­sel sty­dět ani v dal­ších jazy­cích ani před zahra­nič­ním pub­li­kem.

Za prvé nejde o nesou­vi­se­jící pří­pady, které by byly pro­po­jeny jen ústřed­ními posta­vami detek­tivů s tajem­ným zaměst­na­va­te­lem ope­ru­jí­cícm kdesi v pozadí. Ne, Sirius gra­duje jako dobře navr­žený seriál, který postupně roz­víjí jak cha­rak­tery postav, tak hrozby na druhé straně, kte­rým je potřeba čelit.

Ty se nescho­vá­vají za por­tály, ale jsou pří­tomné v růz­ných podo­bách přímo v našem světě. Protože další světy jsou koli­krát velmi blízko, stačí pro­jít přes vhodný stín nebo kresbou na ulici…a ne vždycky jso to mýty přá­tel­ské, velmi často jsou to mini­málně tvrdí obchod­níci, kteří oplát­kou za své služby chtějí kus vaší osob­nosti, pří­padně minu­losti.

Ze stylu psaní je velmi dobře a při­ro­zeně znát to, čím mne okouz­lila už Brána – Lucie si na nic nehraje. Nesnaží se zavdě­čit té či oné sku­pině čte­nářů, ale pro­stě při­chází s mýty a legen­dami a ply­nule je zaplétá do akce, psy­cho­lo­gické pro­fi­lace i pro­středí. A přesně jako podti­tul jejího webu zní „Představ si něco, co nee­xis­tuje.“ tak i tady si cel­kem často při­pa­dáte, jako když vedle vás stojí Morfeus, vládce snů, nata­huje k vám ruku s a úsmě­vem na tváří říká: „Tohle je jen začá­tek, pojď se mnou a ukážu ti víc.“

A to způ­so­bem, kdy jsem si za prvé knihu uží­val jako pomalé popí­jení dobré whisky (a proto ji četl tak dlouho), za druhé si při čtení vzpo­mněl na Vzor Amberu, Pratchettův Svobodnej národ i Doctora Who nebo seriál Hranice nemož­ného.

Nevím, jestli se něčím ze zmí­ně­ného Lucie opravdu inspi­ro­vala, ale já si na ně při čtení vzpo­mněl – v nej­lep­ším slova smyslu – a byl jsem u podob­ného vytr­žení jako když se Matt Smith pro­hání s TARDISem nad Londýnem. Ani Sirius, ani Lucka se nebojí vyšláp­nout si vlastní ces­tičku a jít po ní s hrdostí, která krásně fun­guje a určitě ještě dlouho bude.

Dalším obrov­ským kla­dem knihy je uvě­ři­tel­nost a tvorba atmo­sféry skrze drobné detaily. Už jen při pro­logu slo­že­nému ze čtyř roč­ních období jsem cítil jak moř­ské pobřeží, mra­zi­vou plí­ži­vou hrozbu v hloučku dětí i tem­notu opuš­tě­ného domu někde v Paříži.

Napadá mě snad jediná drobná výtka. Ze začátku jsem měl lehké potíže uvě­řit možná pří­liš spi­sov­ným dia­lo­gům i vnitř­ním mono­lo­gům postav, ale to je jen drobný detail.

Tým dvou sle­čen a dvou pánů a jejich šéfa, který jako šedá emi­nence hýbě někte­rými udá­lostmi a se svými zaměst­nanci komu­ni­kuje téměř výlučně elek­tro­nicky.

Každý tu má svoje síly a schop­nosti a každý má i něja­kou tu tem­nou minu­lost a věci, u kte­rých se nebude zlo­bit, když zůsta­nou hezky scho­vané. Ale všichni jsou ochotni posta­vit se výzvě, ať jsou to oživlé dět­ské hry, osvo­bo­zení taj­ného vězně nebo jen člo­věk, kte­rého pro­vází břímě minu­lých životů.

A svět kolem vás se může vždycky změ­nit, ať už jdete lesem, nebo se jen podí­váte pozorně na hvězdy na obloze…

Základní šab­lona: pří­pady detek­tivní kan­ce­láře zamě­řené na nad­při­ro­zeno

Navíc:

  • česká tvorba
  • vrs­tev­na­tost textu
  • odkazy na mýty, legendy, pověsti
  • jed­no­tící pří­běh pro­stu­pu­jící celou kni­hou
  • hutný a čitelný text, který chcete číst pomalu a pozorně, pro­tože si ho chcete užít

Blog autora: http://umenivyberu.cz

Koment...

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:


X

Přidejte si Kritiky.cz na Váš facebook.