Spolupracujeme s:  IZDoprava.cz | MujTip.Info | ČSKR.CZ | X-Box-hry | Simca's web

Benjamin Kuras: Jak zabít civilizaci





Hodnocení článku:
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Nahrávám...


Chcete po pře­čtení nějaké knihy sedět tak dvě hodiny s ote­vře­nou pusou? Tak když zcela pominu fakt, že autor tu s před­sti­hem snad něko­lika let před­po­vě­děl to, co se stane v Paříži (a to zcela logic­kou dedukcí), jímá mě hrůza z celé knihy. Je tak logická, pod­lo­žená his­to­rií a fak­tem, že his­to­rie má sklony se opa­ko­vat, pokud se z ní lid­stvo nepo­učí, že si k tomuhle čtivu při­pravte skle­nici stu­dené vody. Na hlavu. Užasnete nad logi­kou, nad his­to­rií, nad fakty, která pro­stě jsou a s kte­rými už  nejde nic dělat. A pocho­píte, jak snadné je uva­řit žábu v horké vodě. A možná tato kniha ve vás také pro­budí úctu k našim před­kům.

V rámci roz­ho­vorů s auto­rem jsem se ho zeptala také na to, co mne „pálilo“ jakožto rýpalku po celou dobu čtení. Jsou jeho infor­mace vůbec prav­divé. Vždyť celý inter­net, svět, média, jsou tak snadno mani­pu­lo­va­telná. Manipulují i his­to­rií! Která v této knize slouží jako pod­klad… Zeptala jsem Benjamina Kurase, jak vůbec můžeme v dnešní době roze­znat důvě­ry­hodný zdroj.

Odpověděl mi, původně tedy pro časo­pis Regenerace, takto: „To poznáte podle toho, zda vám infor­mace ote­vírá oči a upo­zor­ňuje na nebez­pečí, nebo zamlžuje a chlá­cholí, že vám nic nehrozí, nebo dokonce bala­mutí, že co vás ohro­žuje, vám nao­pak pro­spívá. Zda vychází z exis­tu­jí­cích a dohle­da­tel­ných infor­mací, je ocho­ten je opra­vit v pří­padě, že se uká­žou nesprávné či nepřesné, nebo zda je i přes jejich dohle­da­tel­nost popírá. Zda zdroj vychází z faktů, z nichž si postupně utváří názor, nad­hled, závěry a návrhy, nebo zda vychází z a pri­ori názoru či ide­o­lo­gie, kte­rou fakta fil­truje a fabu­luje jejich věro­hod­nost. Příklady ze sou­časné migrační krize: „Uprchlíci trpí a musíme jim pomá­hat všem bez roz­dílu, pus­tit si je domů, jsme přece huma­nisté, křes­ťané a nebez­pečí, že by mezi nimi při­chá­zeli cíleně nasa­zení tero­risté, je „žádné, nepa­trné“. Na pod­poru této zafi­xo­vané ideje pak ale takový zdroj potře­buje zaml­čet, popřít nebo zne­vá­žit dostupné infor­mace, že stovky tako­vých tero­ristů už byly iden­ti­fi­ko­vány zpra­vo­dajci evrop­skými, o jejich tisí­cov­kách hovoří zpra­vo­daj­ské zdroje přímo z Blízkého východu, dokonce samot­ného Islámského státu, nebo blíz­ko­vý­chodní diplo­maté v Evropě. Či zaml­čo­vat sta­tis­tiky ze zemí se sil­nou islám­skou imi­grací, kde 80% imi­grantů zůstává na soci­ální pod­poře ještě 5 let po pří­chodu. Takže hlavní vodítko důve­ry­hod­nosti? Je-li nebez­pečí sku­tečné, chci se proti němu pojis­tit, nebo se jím nechat bez­mocně pře­vál­co­vat? A nao­pak, jestliže se pojiš­ťuji proti nebez­pečí nee­xis­tu­jí­címu zby­tečně, co mně vlastně hrozí?“

Kniha je neu­vě­ři­telně logická. Nedá se nad ní pochy­bo­vat, pouze pře­mýš­let, žas­nout a chá­pat roz­hoř­čení autora, kte­rému se ale snaží setsa­kra­ment­sky vyhnout. Jak sám řekl, sna­žil se vyhý­bat tomu, aby dával do knihy své názory…“Není to názo­rová esej, ale řetěz faktů a udá­lostí, sou­čas­ných, minu­lých a plá­no­va­ných, sta­tis­tik a trendů, s cito­va­nými pra­meny. Seřazených dra­ma­ticky tak, aby byly čtivé a aby udá­losti pro­bí­haly v sou­vis­los­tech a vyplý­valy jedna z druhé. Proto se vám to možná jeví tak logické.“

Jen čas od času vyplývá jeho smu­tek, zou­fal­ství, zlost, frustrace… já vůbec nevím, jaké emoce to mohly být, kaž­do­pádně jsou kul­ti­vo­vané a je v nich cítit ten smu­tek nad tím, jak jsem nechali naše kul­turní dědic­tví roze­brat pár psy­chicky naru­še­ným jedin­cům.

Jinak lze říci, že kniha jsou pouhá fakta logicky a smys­lu­plně posklá­daná tak, jak by to mělo šro­to­vat v hlavě kaž­dému nor­mál­nímu člo­věku.

Islám, Evropa, his­to­rie, konec civi­li­zací

Stále dokola se točící téma dává jasně najevo, že Evropa je na prahu možné konce své exis­tence. Jak zabít civi­li­zaci? Naprosto jednoduše…Stačí tro­cha rafi­no­va­nosti a tak jedna gene­race. Je to zou­fale málo času, vezmeme-li v úvahu, že tu je ještě gene­race lidí, jež zažila dru­hou svě­to­vou válku. Nepoučili jsme se? Zahladili his­to­rii tak, že se vrháme do náručí další, ovšem mno­hem pod­leji vedené válce? Líbí se mi roz­bor islámu, jeho zlatý věk, úžasné doby pohá­dek Tisíce a jedné noci, úžasné ženy, inspi­ra­tivní kul­tura. Stačilo sedm set let, aby se z ní stalo jedno z nej­bru­tál­něj­ších nábo­žen­ství vůbec. Jak se to stalo? To si pře­čtete v této knize spo­lečně s tím, jací jsou vlastně mus­limští muži, není třeba se jejich pova­hám divit. Na jejich místě, s jejich výcho­vou a kul­tu­rou, bychom nebyli jiní…

Je to smutné čtení, smutné a mělo by kaž­dého pobou­řit. Pobouřit tak, aby se pro­bu­dil. Abychom se ubrá­nili před nesmy­sl­ností, kte­rou na nás valí ti, jež roz­ho­dují o naší budouc­nosti.

O auto­rovi:

Benjamin Kuras se naro­dil ve Zlíně, byl krátce praž­ský roz­hla­sový redak­tor (1968), od října 1968 se stal oby­va­te­lem Londýna a český redak­tor BBC a od roku 1975 ofi­ci­álně brit­ský občan.  Autor pat­nácti ang­lic­kých diva­del­ních a roz­hla­so­vých her, které se hrály v šesti zemích.

Od roku 1990 při­spívá do čes­kých peri­o­dik jako jsou Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MF Dnes, Právo. Dnes pra­vi­delný sloup­kař Reflexu. V nakla­da­tel­stvích Eminent, Baronet, Linde, Evropský lite­rární klub, Totobia a G+G vydal množ­ství čes­kých i ang­lic­kých knih, např. Žít všemi údy, Jak pře­žít padou­chy, Tao sexu, Pryč s pra­šiv­kami, Deník viruse aidsu, Antonín a František jsou naživu, Nebýt Golema a mnoho dal­ších…

Renata Petříčková

Knižní milov­nice, která knihy ráda čte, upra­vuje k doko­na­losti, ba i píše. Redaktorka časo­pi­sová, webová i knižní, copy­wri­terka i spi­so­va­telka. Vše pěkné ve svém životě pře­dá­vám dál....

Koment...

↓ Komentáře k článku ↓

Související příspěvky:


X

Přidejte si Kritiky.cz na Váš facebook.